Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”.

Nádherná, jednoduchá, ale hluboká píseň. V tom skutečně spočívá naše úloha spolupráce, že ano? “Obraťte své oči na Ježíše.“ “Hledět na Ježíše” {He 12,2}, o tom to celé je. Vzpomínáte si na to sloveso, které se překládá jako “hledět”? Jak je to řecky? “Apo”, což znamená od, a “horao”, což znamená upřeně hledět. Když to spojíte dohromady, dostanete “aphorao”, což znamená odvrátit se od všeho ostatního a upřít svou mysl nebo svůj pohled na Ježíše. Pamatujte, že v řečtině je to v přítomném čase činném, to znamená, že to musíme co? Dělat to neustále, nepřetržitě.

Jen když se to naučíme, drazí přátelé, můžeme zažívat opakované vítězství nad pokušením a neustálý růst do podoby Kristova charakteru. To není volitelné. Je to naprosto nezbytné. Není možné, abychom se sami měnili od slávy ke slávě. Ale není ani možné, aby nás Duch svatý změnil, pokud nebudeme spolupracovat tím, že budeme pozorovat Pánovu slávu. Hledět na Krista, v tom to celé spočívá.

Když jsme se blížili k poněkud uspěchanému závěru našeho předchozího studia, poukázali jsme na to, že hledět na Krista v podstatě, nejpraktičtěji a nejsrozumitelněji znamená studovat jeho život, jak je uveden v jeho Slově. {6BC 1098.1} Správně? Proto musíme, drazí přátelé, musíme, co? Udělat si čas. Všimněte si, prosím, že jsem neřekl “najít si čas”, řekl jsem, co? Udělat si čas. Je to otázka priorit, že? No tak, přiznejte si to. Je to otázka priorit a já trvám na tom, že pro křesťana není vyšší priority než hledět na Krista, a to znamená studovat jeho život, jak je uveden v jeho Slově. Proto si musíme udělat čas na osobní, smysluplné studium Bible. A každý říká: {Amen}

Modlím se, abyste o tom byli plně přesvědčeni a usvědčeni, drazí přátelé, a abyste nyní učinili vhodná rozhodnutí ohledně svého denního rozvrhu. Musíte to udělat, pokud se chcete změnit a stát se účinným svědkem pro Krále a vhodným občanem pro Jeho království. Ano, ano.

Nyní musíme pokračovat v úvahách o dalším velmi důležitém principu rozvoje křesťanského charakteru. Je tu ještě jeden citát, který jsem s vámi kvůli nedostatku času zatím nesdílel a nyní se s Vámi o něj musím podělit. Ale než se pustíme do inspirovaného materiálu, ujistěme se, že nám ho pomáhá pochopit stejný Duch, který ho inspiroval. Amen? {Amen} To je Duch pravdy, Duch svatý. A ten je nám daný, když o Něj požádáme. “Žádejte a bude vám dáno.” {Mt 7,7}. Nemůžete udělat nic, čím byste si to zasloužili. Chvála Bohu, že všechny Jeho dobré a vzácné dary nám svým životem a smrtí vysloužil Ježíš a nyní jsou nám k dispozici jako bezplatný dar, ale můžeme je obdržet pouze na požádání, protože Bůh nikdy nikomu nic nevnucuje. Proto celá nebeská ekonomika funguje na jednoduchém principu: “Proste a bude vám dáno.” Udělejte si prosím čas a na kolenou spolu se mnou požádejte o vylití Božího Ducha. Když se modlíte za sebe, modlete se prosím i za mě.

Otče na nebesích, jak vzácná je příležitost shromáždit se dnes odpoledne v tichu této svatyně, abychom studovali tvé slovo. Ale Otče, neodvažujeme se pokračovat v našem hledání poznání pravdy, která změní náš život, pravdy, jaká je v Ježíši, aniž bychom nejprve neprosili o Ducha pravdy, Ježíšova Ducha. Prosíme, vylij na nás tohoto Ducha. Prosím, vylij ho zvláště na mě, protože já ho potřebuji víc než kdokoli jiný. Jsem jen hliněná nádoba, jsem jen hříchem poškozený smrtelník a Ty budeš muset udělat zázrak, pokud mám být schopen hlásat pravdu s nějakou mírou přesnosti a krásy. Prosím, udělej ten zázrak skrze Ducha pravdy. Plně se mě zmocni, mého těla, mysli i ducha. Veď mé myšlenky, má slova, dej mi říkat to, co chceš Ty, abych říkal, nic víc, nic míň, prosím. Dotkni se mých rtů uhlíkem. A to, co se Ti skrze mne podaří říci, ať najde vnímavá srdce a mysli a poddajnou vůli, aby to mohlo proměňovat životy. To je má modlitba ve jménu Ježíše. Amen.

Jak si vzpomínáte, uzavřeli jsme dnešní ranní studium varováním, že když se díváte na Krista, zdaleka nebudete ohromeni svým vlastním charakterovým růstem a rozvojem, ale budete stále více ohromeni svými vlastními charakterovými chybami a nedostatky. {SC 64.2} Souhlasíte se mnou? Pohleďte, že v celém Písmu jsou ti, kteří byli Kristu nejbližší a nejplněji hleděli na Jeho slávu, právě ti, kteří překvapivě vyznávali svoji vlastní nedostatečnost, svoje vlastní chyby, slabosti a nedostatky. Například když Mojžíš viděl Slávu na hoře Sinaj, jaký to mělo dopad na jeho tvář? Zářila tak jasně, že synové Izraele se na její odraz nemohli ani dívat. Otázka: Uvědomoval si to však Mojžíš? Velmi zajímavé, neuvědomoval, a Písmo na to výslovně poukazuje. Exodus 34,29: “I stalo se, když Mojžíš sestupoval z hory Sínaj – dvě desky svědectví byly v Mojžíšově ruce, když sestupoval z hory – že Mojžíš nevěděl, že kůže jeho tváře září od toho, jak s Ním mluvil.“ Nevěděl o tom. Proč na to Písmo upozorňuje? Protože nám dává duchovní lekci, milí přátelé. Když spatříme Boží slávu, změníme se. Budeme ji odrážet, ale nevědomky.

Vzpomínáte si na způsob, jakým to vyjádřila inspirace? V předchozím výroku z Bible Commentary, svazek 6, strana 1097: “Nepostřehnutelně pro nás samé”. Co znamená “nepostřehnutelně pro nás”? Nejsme si toho vědomi. “Nepostřehnutelně pro nás samé se den za dnem měníme ze svých cest a vůle na cesty a vůli Kristovu, na líbeznost Jeho charakteru. Tak rosteme v Krista a nevědomky odrážíme Jeho obraz…”. Nyní si to uvědomují všichni ostatní, ale my ne.

Co si uvědomujeme? Když Izajáš spatřil slávu, co řekl? Izaiáš 6,5: “I řekl jsem: Běda mi, jsem zničen, protože jsem člověk nečistých rtů a bydlím uprostřed lidu nečistých rtů, a mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů!” Vidíte, že když spatřil Boží slávu, hodnotil sám sebe velmi skromně, že? A co Daniel? Daniel 10,8 z Bible kralické: “Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale nezůstalo i ve mně síly, a krása má změnila se, a porušila na mě, aniž jsem mohl zadržeti síly.“ „Moje krása”, ty nejlepší a nejobdivuhodnější věci na mně, když jsem zahlédl nekonečnou dokonalost Kristova charakteru, se naopak proměnily v rozklad. Přátelé, prosím, mějte se na pozoru. Budete v pokušení myslet si, že se stáváte horšími, nikoli lepšími. Ale buďte si jisti, že se nezhoršujete. Tak špatní jste byli vždycky. Je to tak? Vždycky jste na tom byli tak špatně. Teprve teď zjišťujete, jak to vždycky bylo, ale byli jste ve samospravedlnosti a sebeklamu. Není to postavení a stav Laodiceje? Myslíme si, že jsme jací? “Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý. “. {Zj 3,17}. Bůh nám pomoz vymanit se z naší samospravedlnosti a sebeklamu. Slyším “amen”? {Amen}

Nebude to příjemná zkušenost, když se setkáte s tím, jak to ve skutečnosti je. Ale přátelé, je to nutná zkušenost. Amen? A když to objevíte, prosím, nenechte se odradit. Chci říct: Chvála Bohu za to objevení. Musíte to objevit, pokud se tím vy i On hodláte zabývat. Je to tak? Vyznejte mu to a domáhejte se jeho zaslíbení: “Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a“, co? „očistil nás od každé nepravosti.“ {1 J 1,9}.

Pak s ním ale spolupracujte na očistném procesu tím, že se nebudete dívat na problém, ale na jeho řešení. Právě jsem tady řekl něco tak důležitého. Víte, co často děláme, když ve svém životě objevíme problémy? Ó, my jsme tak svědomití, že se rozhodneme, že se s tím problémem vypořádáme. No tak, přiznejte to se mnou. A tak se pustíme do práce; zápasíme s tím problémem a potýkáme se s ním a nakonec máme mnohem horší problém, než když jsme s ním začínali. Proč? Hleděním se měníme. Pokud se soustředíte na svůj problém, na co se díváte? Na problém. A jak skončíte? S ještě horším problémem. No tak, to už jste přece dělali, ne? Někdy to tak děláme, tak svědomitě, sice neznale, ale svědomitě. Tak co bychom měli dělat? Odvrátit oči od problému a upřít je na řešení. Hledíme na Beránka {J 1,29} a při tomto pohledu jsme proměněni mocí Ducha svatého. Duch svatý se s problémem vypořádá tak, že ho nahrazuje čistotou, která je v Ježíši. Amen? Rozuměli jste tomu? Nejlepší způsob spolupráce tedy není zaměřit se na problém, ale prosit Boha o odpuštění, a pak se zaměřit na dobrou vlastnost v Ježíši, která je opakem tohoto problému. Mocí Ducha svatého se On s problémem vypořádá tak, že v Kristu rozvine jeho opačnou ctnost. Je vám to jasné? Je to velmi důležitý koncept. Chtěl jsem se o něj dnes ráno podělit, ale nebyl čas.

Tady je vzácný slib, o který se s vámi musím také podělit. Desire of Ages, strana 302, dole. Desire of Ages (Touha věků), strana 302: “‘Blahoslavení, kteří lační a žízní po spravedlnosti’. {Mat 5,6}. Pocit nehodnosti povede srdce k hladu a žízni po spravedlnosti a tato touha nebude zklamána. Ti, kdo přijmou Ježíše do svého srdce,” ti, kteří dělají co? “…kteří přijímají Ježíše do svého srdce, poznají jeho lásku. Všichni, kdo touží nést podobu Božího charakteru, budou uspokojeni.” Slyším “amen”? {Amen} “Duch svatý nikdy nenechá bez pomoci duši, která,” co? “…vzhlíží k Ježíši. On bere z Kristových věcí a ukazuje je člověku. Jestliže… je pohled upřen na Krista, působení Ducha nepřestává, dokud duše není připodobněna jeho obrazu.” (Mt 24,15). Je to vzácné zaslíbení, nebo ne? “Působení Ducha nepřestane, dokud duše nebude připodobněna jeho obrazu.” Jaká je však podmínka? Všechna Boží zaslíbení jsou něčím podmíněná. Pokud – pokud, co? “Pokud je zrak upřený na Krista.” Moji drazí přátelé, jak je tedy naprosto nezbytné, abychom se naučili “aphorao”, odvrátit pohled své mysli od všeho ostatního a upřít jej, zaměřit na Ježíše. {He 12,2}.

Dobrá, nyní je tu další princip budování charakteru, na který se potřebujeme zaměřit. Rád mu říkám zákon vzájemného ovlivňování. Zákon čeho? Vzájemného ovlivňování. Co je ten zákon vzájemného ovlivňování? No, to je právě to, co potřebujeme z Boží milosti pochopit. Pochopte, prosím, že náš charakter není utvářen pouze duševním vstupem, tedy tím, co vidíme, ale také duševním výstupem, tedy tím, jak se chováme. Pochopili jste to? Zopakuji to: Náš charakter není formován pouze duševním vstupem, tím, na co hledíme, ale je také formován duševním výstupem. Co je duševní výstup? Je to naše chování, věci, které říkáme a děláme. Důvodem, proč je náš charakter formován duševním výstupem, je zákon vzájemného ovlivňování. Co v tomto světě chápeme pod termínem  zákon vzájemného ovlivňování?

Co znamená slovo vzájemný? Obousměrný, obousměrný. Víte, že obousměrný motor je motor s pístem, který jde, co? Dozadu a dopředu, na rozdíl od motoru s rotujícími písty, který jezdí pořád dokola. Vzájemný = obousměrný. Nyní prosím vězte, že mezi našimi myšlenkami a pocity a našimi slovy a činy existuje vzájemný vliv, jinými slovy obousměrný vliv. Souhlasíte se mnou? Dejte mi prosím vědět, že mi rozumíte; potřebuji zpětnou vazbu. Existuje obousměrný vliv, vzájemný vliv, mezi našimi, co? Našimi myšlenkami a pocity. O čem se bavíme, třído? Myšlenky a pocity dohromady? O charakteru. {5T 310.1} Mezi našimi myšlenkami a pocity a našimi slovy a činy, naším chováním, existuje obousměrný vliv. Proto má duševní výstup, tj. chování, přímý a dramatický vliv na rozvoj našeho charakteru, a to díky tomuto zákonu vzájemného ovlivňování. Všichni chápeme, že naše chování je ovlivňováno našimi myšlenkami a pocity. Mnozí však nechápou, že naše myšlenky a pocity jsou pak zase ovlivňovány našimi slovy a činy, naším chováním. K čemu dochází? K vzájemnému ovlivňování.

Právě z tohoto principu vychází toto zaslíbení, které si nyní přečteme. Mimochodem, všechna Boží zaslíbení jsou, co? …podmíněná {2SAT 195,5}, a co je tou podmínkou? Je to poslušnost Božím zásadám, Božím zákonům; a důvodem toho je, drazí přátelé, že požehnání jsou naše pouze v poslušnosti. {RH, 28. ledna 1875, odst. 16} Slyšeli jste, co jsem právě řekl? To je zásadní pojem. Chci ho zopakovat: Požehnání jsou naše jen kdy? V poslušnosti. Víte, mnozí z nás si myslí, že Bůh nám žehná ZA poslušnost. Je to pravda? Ne, Bůh nám žehná V poslušnosti. Požehnání je obsaženo v poslušnosti. Pochopili jste to? To je klíčový pojem. Chci ho zopakovat: Požehnání je co? Neodmyslitelně v poslušnosti. Bůh vám nepožehnává ZA to, že jste poslušní, ale žehná vám tím, že vám umožňuje poslouchat a sklízet požehnání, která jsou s poslušností neodmyslitelně spjata. Je v tom rozdíl? To si pište, že ano, velký rozdíl.

Vězte také, že neposlušnost je neodmyslitelně spojena s utrpením. Bůh vás netrestá ZA neposlušnost, ale trestáte se sami V neposlušnosti. No tak, potřebuji odezvu, rozumíte tomu? Zase se na mě jen díváte. Trest si přivoláváme sami tím, že neposloucháme, že se rozhodneme žít mimo tento kanál požehnání. Kanálem požehnání je život v poslušnosti, protože požehnání je vlastní poslušnosti. Právě proto jsou všechna Boží zaslíbení podmíněná a podmínkou je vždy poslušnost, protože zaslíbení jsou zárukou požehnání. Můžete však mít požehnání, pokud nejste poslušní? Ne, protože požehnání je neodmyslitelně spojeno s poslušností. Teď jsem několikrát řekl totéž, ale doufám, že je to opravdu jasné.

Toto zaslíbení, které se právě chystáme přečíst, se nachází v Příslovích 16,3 (Bible kralická) a právě z tohoto verše vychází název naší studie. Je založeno na zákonu vzájemného ovlivňování. Pozorně si ho poslechněte: “Uval na Hospodina činy své.” O čem je řeč? “Uval na Hospodina činy své.” To je vaše chování. To jsou vaše slova a činy. To je duševní výstup, správně? “Uval na Hospodina činy své, a,” co se stane? Co se stane? “…budou upevněna předsevzetí tvá,” co? “…upevněna.” Co znamená “upevněna”? Posílena, povzbuzena, potvrzena, upevněna. Dobře? Upevněna, to je to, co to znamená. Pokud chceme, aby se upevnily správné myšlenky, myšlenky podobné Kristu, a být v tom co musíme udělat? Musíme své skutky odevzdat do panství Ježíše Krista. Protože naše chování, pokud není podobné Kristu, nenastolí myšlenky a pocity podobné Kristu. Je vám to jasné? Kvůli tomu zákonu, kterému se říká zákon čeho? Vzájemného ovlivňování.

Citát z Signs of the Times (Znamení doby), 14. listopadu 1892: “Každodenní skutky života určují rozměr a formu našich sklonů a charakteru…” Vidíte, prozrazují mnohé o tom, co se děje tady nahoře. Ale to není vše, co dělají; co ještě dělají? Čteme dál: “Návyky v řeči a charakter našich skutků nás formují.” Jinými slovy, nejenže naše myšlenky a pocity ovlivňují naše slova a činy, ale naše slova a činy na oplátku ovlivňují naše myšlenky a pocity; formují nás. Chápete to? Tu je další citát: Testimonies (Svědectví), svazek 4, strana 657: “Každý čin v životě…”. Co to zahrnuje, drazí přátelé? Jsou to všechna naše slova a činy. “Každý životní čin, i když je nedůležitý, má svůj vliv na utváření charakteru. Dobrý charakter je cennější než světský majetek a práce na jeho formování je to nejušlechtilejší, čím se lidé mohou zabývat.” Nejen nejušlechtilejší, ale i nejdůležitější. {Ed 225.3}

Dobře. Co chci teď udělat – abychom, doufám, pochopili tento zákon vzájemného vlivu – a to aplikovat ho na činy toho nejaktivnějšího údu lidského těla; a co je tím nejaktivnějším údem lidského těla? Jazyk. To víte. Co je nejaktivnějším údem lidského těla? Jazyk. A moji drazí přátelé, tento zákon vzájemného ovlivňování má osobité a zvláštní uplatnění na skutky jazyka, známější jako naše „slova“. Prosím, aplikujte nyní se mnou tento princip na skutky jazyka. Mají-li být myšlenky správné, musí být skutky jazyka odevzdány Pánu. Slyšeli jste, co jsem řekl? Skutky jazyka musí být odevzdány Pánu, pokud, co? Mají být upevněny správné myšlenky. Právě proto se David modlí… Jaká je jeho modlitba? “Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli! “. {P 19,15}. Proč se modlí, aby obojí bylo příjemné? Kvůli zákonu vzájemného ovlivňování. Jedno nemůže být příjemné, pokud není příjemné druhé, protože na sebe mají dramatický vzájemný vliv. Amen? Skutky úst musí být pod panstvím Ježíše Krista, mají-li být myšlenky podobné Kristu, přátelé.

Pokusím se to vysvětlit a ilustrovat. Existuje ulička, dobře, říkejme jí ulička vlivu, která vede z mozku k jazyku nebo od myšlenek ke slovům, ať už mluvíme o orgánu nebo jeho funkci. Dobře? Ulička, která se jmenuje jak? Ulička vlivu. Nyní všichni snadno rozpoznáme tok vlivové dopravy z mozku na jazyk, od myšlenek ke slovům. Jak říká Písmo, Lukáš 6,45: “Z hojnosti srdce, z úst,” co? “…mluví. Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.” To je směr cesty vlivu z mozku na jazyk, z myšlenek na slova. Ale moji drazí přátelé, prosím, pochopte zde něco velmi důležitého. Tato vlivová cesta od mozku k jazyku, od myšlenek ke slovům, je obousměrná. Je to, co? Je to obousměrná ulice a vlivový provoz proudící ve směru zpět je stejně silný. Stejně přímo a dramaticky jako naše myšlenky ovlivňují naše slova, tak naše slova zase ovlivňují naše myšlenky. Je to vzájemný vliv, obousměrný vliv. Tento bod musím zdůraznit a podtrhnout. To je klíč k celé této studii.

Poslouchejte; Touha věků, strana 323, citát: “Slova jsou ukazatelem toho, co je v srdci. ‘Z hojnosti srdce mluví ústa’. Ale slova jsou víc než jen ukazatelem charakteru; mají moc zpětně na charakter reagovat. Lidé jsou ovlivňováni svými vlastními slovy.” Shodneme se v tom všichni? A milé sestry, to se týká i vás – to je obecné použití pojmu “lidé”; ano, týká. Všichni jsme ovlivněni vlastními slovy. Prosím, kolik z nás je ovlivněno? Všichni.

Jaký je rozsah tohoto vlivu? Poslouchejte: Znamení doby, 1. března 1905: “Všichni”, kolik, třído? “Všichni jsou do značné míry”, do jaké míry? “…do značné míry pod vlivem svých vlastních slov. Jednají podle pocitů vyjádřených ve svých slovech. Vláda jazyka je tedy úzce spjata s osobním náboženstvím. Mnozí jsou svými vlastními slovy vedeni k přesvědčení, že nesprávné jednání je správné. Myšlenky jsou vyjádřeny slovy a slova reagují na myšlenky.” Co tam vidíte? Vzájemný vliv. “Myšlenky jsou vyjádřeny slovy a slova reagují na myšlenky a vytvářejí další slova. Vliv je cítit nejen na sobě, ale i na druhých.”

Přátelé, jak velký je to vliv? Je tak velký – poslouchejte mě – je tak velký, že když něco dostatečně říkáme, i když zpočátku dobře víme, že to není pravda, můžeme nakonec sami uvěřit tomu, že to pravda je. Můžete to udělat, díky tomuto mocnému zákonu, který se nazývá zákon vzájemného ovlivňování. Nemluvíme tu o něčem, co je, víte, náhodné nebo nedůležité, pokud jde o rozvoj charakteru, přátelé. Ačkoli tento princip většina lidí z velké části nechápe, je mocný a jeho potenciál buď nám pomoci, nebo nám bránit v rozvoji charakteru podobného Kristu je obrovský, v závislosti na tom, zda ho využíváme, nebo zneužíváme. Slyšeli jste, co jsem řekl? Neučte se prosím, jak ho zneužívat, ale naopak používat a sklízet požehnání, která jsou s poslušností tomuto principu spojena. To je náš cíl.

Pravděpodobně jedno z nejlepších a nejjasnějších vyjádření této zásady se nachází v knize Ministry of Healing, strana 251. Chci se s vámi o to podělit. Ministry of Healing, strana 251: Cituji: “: “Je to zákon přírody,” ach, tady se musím pozastavit. Je to, co? Zákon přírody. Jaký zákon přírody tu máme?

Už jsme to dělali, ale musím to udělat znovu. {Pastor upustí pero.} Dělá gravitační zákon rozdíly mezi lidmi? Ne. Rozlišuje osobní víru? Ne. Osobní preference? Ne. Vždycky funguje, ať se vám to líbí, nebo ne, ať tomu věříte, nebo ne, bez ohledu na to, kdo jste, je to zákon. Souhlasíte všichni? Poslouchejte; existuje zákon, který vždy funguje.

“Je zákonem přírody, že naše myšlenky a pocity jsou,” co? “…podporovány a posilovány.” Co to znamená? “Upevněny”, což je slovo z našeho klíčového textu. {Př 16,3}. “Je zákonem přírody, že naše myšlenky a pocity jsou povzbuzovány a posilovány, když je vyslovíme.” Páni, slyšeli jste to? “Slova sice vyjadřují myšlenky, ale také platí, že myšlenky následují slova.” Co to znamená? Vzájemné ovlivňování. “Slova sice vyjadřují myšlenky, ale také platí, že myšlenky následují slova. Pokud,” poslouchejte, poslouchejte! “…Kdybychom více vyjadřovali svou víru, více se radovali z požehnání, o kterých víme, že je máme – z velké Boží milosti a lásky -, měli bychom mít více víry a větší radost.” Slyším “amen”? {Amen} Moji drazí přátelé, pokaždé, když slovně vyjdadřujete svou víru, čím podle zákona vzájemného ovlivňování skončíte? Silnější vírou. Pokaždé, když slovně vyjadřujete svou radost, čím podle zákona vzájemného ovlivňování skončíte? Větší radostí. “Žádný jazyk,” čtu dál: “Žádný jazyk nedokáže vyjádřit, žádná omezená mysl si nedokáže představit požehnání, které vyplývá z uvědomění si Boží dobroty a lásky. I na zemi můžeme mít radost jako pramen, který nikdy nevysychá, protože je napájen proudy, které vytékají od Božího trůnu.” Páni! Vidíte potenciál využití tohoto zákona k požehnání v naší křesťanské zkušenosti? Vidíte jeho potenciál?

Ale moji drazí přátelé, musím vás varovat, že stejně jako nám může pomoci, pokud ji správně používáme, může nám i překážet, pokud ji používáme špatně. Obojí si nyní poslechněte v následujícím výroku. Mysl, charakter a osobnost, 2. díl, strana 579: “Čím více budete mluvit o víře, tím více víry budete mít.” Všimněte si, prosím, jak je to definitivní. “… tím více víry budete mít,” co? “…budete mít.” Je to “nejisté”? Ne, není to nejisté, je to jisté. Proč? Proč? Proč je to jisté? Protože je to zákon. Je to zákon. Když mluvíte o víře, podle zákona vzájemného ovlivňování budete mít více víry. Používejte zákon, drazí přátelé. Je to obrovské požehnání, pokud ho budete používat. Ale pozor! Poslechněte si o jeho potenciálu škodit a brzdit. “Čím více,” čtu dál: “Čím více se budete zabývat sklíčeností, mluvit s druhými o svých zkouškách a rozšiřovat je, abyste si získali soucit, po kterém toužíte, tím více překážek a zkoušek budete mít.” “…tím víc překážek a zkoušek budete mít,” co? No tak, ty, co?“…budete mít.” Podle zákona, když budete mluvit o svých překážkách a zkouškách, budete mít více překážek a zkoušek.

Moji přátelé, víte, že jsem přesvědčen, že mnozí z nás svým vlastním jazykem škodí své křesťanské zkušenosti a rozvoji svého charakteru více než čímkoli jiným. Mnozí z nás svými vlastními jazyky napáchají více škody na své křesťanské zkušenosti než čímkoli jiným. Sténáme, naříkáme, stěžujeme si, mluvíme o všech svých zkouškách, souženích a sklíčenostech, a co s tím uděláme? Ještě více se sklíčíme a zmalomyslňujeme.

Musím se s vámi o tento příběh podělit. Budu stručný. Měl jsem tu čest zastoupit učitele Bible, který byl ze zdravotních důvodů mimo službu. Musel jsem vzít na čtvrtletí všechny jeho třídy, bylo jich šest, a ten první den jsem přišel do školy s touhou být užitečný a mít pozitivní vliv na studenty; a vzpomínám si, že když jsem šel do třídy, přišla ke mně na chodbě. Říkejme jí Susie. Měla ve tváři takový dlouhý, táhlý, smutný výraz, jako by ztratila posledního přítele, a mně se sevřelo srdce. Chudák holka byla očividně smutná a nešťastná, opravdu utrápená. Zeptala se mě: “Vy jste ten nový učitel Bible?” “Ano,” odpověděl jsem. Odvětila “Chci s vámi mluvit.” A já jsem řekl: “Jistě, Susie. Přijďte o přestávce do mé kanceláře.” Domluvili jsme se na čas. Jistě, byla tam. Otevřel jsem dveře, pozval ji, aby se posadila, a Susie spustila.

Začala vyprávět o všech věcech, které byly v jejím mladém životě smutné, nešťastné a bezútěšné. Když jsem ji poslouchal, začala jsem si říkat: “Chudák dítě.” Když jsem pak poslouchal dál, začal jsem si uvědomovat, že spousta z toho, co říkala, nebyla skutečná. Pro ni to bylo skutečné, ale říkala věci, jako například: “Všichni moji učitelé se mě snaží nechat propadnout.” Shodou okolností jsem znal její učitele a věděl jsem, že to tak není, ale ona o tom byla velmi přesvědčená; a byla tak sklíčená, že se rozplakala. To mě nemělo překvapit. To je zákon vzájemného ovlivňování v praxi. Víte, chtěl jsem jí pomoci a předkládal jsem jí návrhy, a ona řekla: “Víte, to už jsem zkoušela, ale na mě to nefunguje.” Uběhla celá hodina a nikam jsme se nedostali. Tak jsem jí řekl: “Víš, Susie, budeme se muset znovu sejít. Přijď zítra ve stejnou dobu. Budu tady.” Upřímně řečeno, bylo pro mě trochu náročné jí to pozvání dát, protože to byl takový mizerný neúspěch, ale myslel jsem si, že bych to měl udělat.

Druhý den, přesně na čas, přišla. Samozřejmě jsem doufal, že jsme se postarali o všechny negativní věci a že teď můžeme začít s pozitivními věcmi. Ale ne. Ne, slyšel jsem jen polovinu, a ona pokračovala ve stěžování a já se snažil vmísit do toho nějaké nadějné návrhy, nějaké užitečné věci, které by mohla udělat. “Ne, to mi nepomůže, to jsem zkoušela. To mi nefunguje.” Znovu s pláčem odešla z kanceláře a já byl opravdu v depresi. Byl jsem deprimovaný. Chci říct, že jsme se nikam nedostávali. Tak jsem opravdu sebral odvahu a řekl jí: “Víš, Susie, budeme se muset zase sejít; přijď zítra.” Bylo těžké jí to říct, ale ten večer jsem se vrátil a promluvil si o tom s Pánem. Řekl jsem: “Pane, já tomu ubohému dítěti nepomáhám. Ona zoufale potřebuje pomoc. Co mám dělat?” Dal mi plán.

Druhý den, přesně na čas. Zaklepala na dveře, otevřela, a než stačila cokoli říct, jedinou věc, sebral jsem veškerou autoritu nového učitele Bible ve škole, podíval se jí přímo do očí a řekl: “Susie, ani slovo, ani slovo od tebe ohledně tvých problémů, dokud mi neřekneš něco, z čeho máš radost a za co jsi vděčná.” Trochu se lekla; věděla, že to, co jsem řekl, myslím vážně. Řekl jsem: “Vítej, pojď dál, posaď se, ale ani slovo o tvých problémech, dokud mi neřekneš něco, alespoň jednu věc, ze které máš radost a za kterou jsi vděčná.” Posadila se, já se posadil a čekal jsem, že mi něco řekne, protože jsem věděl, že se mnou chce mluvit o svých problémech. Nedokázala si na nic vzpomenout, Pán jí žehnej. Pozoroval jsem, jak si láme hlavu, aby si na něco vzpomněla, na něco, z čeho by měla radost. Dívala se na podlahu, dívala se na strop, dívala se na stěny. Pátrala v mysli po něčem, za co by byla vděčná, a nemohla na nic přijít. Bůh jí žehnej. Tohle si můžete způsobit, přátelé, když zneužijete tento zákon. Nedokázala si na nic vzpomenout a celou tu dobu strávila v mé kanceláři mlčky. Nakonec jsem jí řekl: “Víš, Susie, musím využít svůj čas. Jdu opravovat papíry, a jakmile něco vymyslíš, řekni mi, o co jde, a já se ti budu plně věnovat.” Celou dobu jsem opravoval písemky, ona tam celou dobu seděla a mlčela. Při odchodu jsem jí řekl: “Víš, Susie, zítra můžeš přijít, ale zítra platí to samé, ani slovo o tvých problémech, dokud mi neřekneš něco, za co jsi vděčná. ”

Zítra se nevrátila a já se cítil špatně, byl jsem v pokušení říct: “Můžeš přijít a promluvíme si o…”. Ale ne, rozhodl jsem se vydržet. Pokaždé, když jsem ji viděl, jsem jí řekl: “Susie, kdykoli se budeš chtít vrátit, musíš mi říct něco, za co jsi vděčná.” Široce jsem se usmál. Řekl jsem o tom zážitku své ženě, a když jsem byl doma, někdo telefonoval. Zvedla to, podala mi telefon a řekla: “Myslím, že je to Susie.” Tak jsem telefon vzal a řekl jsem: “Susie, to samé platí i pro telefon. Ani slovo, ani jediné slovo o tvých problémech, dokud mi neřekneš něco, za co jsi vděčná.” Ticho. Slyšel jsem její dech, slyšel jsem její posmrkávání, ale nic.

Konečně, Pán jí žehnej, konečně na něco přišla. Víte, už je to tak dávno, že si přesně nepamatuji, co to bylo, ale bylo to něco velmi obecného. Ale chytl jsem se toho a začal jsem ji povzbuzovat, aby zkoumala důsledky a odezvy té jedné věci, a víte, nikdy jsme se v tom rozhovoru nedostali k jejím problémům. Mluvili jsme jen o skutečných požehnáních, kterým se to dítě každý den těšilo. Řekl jsem: “Víš, Susie, chci, abys zítra přišla do mé kanceláře a řekla mi o něčem dalším, z čeho máš radost.” Řekl jsem jí, ať mi to řekne. Řekla: “Dobře, udělám to.” Už se cítila lépe.

Přišla a další den jsme si povídali o jejích požehnáních. Její požehnání. Víte co, byl jsem tam jenom čtvrt roku, ale viděl jsem, jak se v Susiině životě dějí naprosto pozoruhodné věci. Stala se z ní jiná osoba, protože prostě tento zákon používala, místo aby ho zneužívala. Víte, většina jejích problémů byla čistě imaginární. {MH 241.2} Prostě si je vytvořila tím, že se soustředila na negativní věci a mluvila o negativních věcech, a to se jí neskutečně vymstilo; všechno bylo negativní.

Samozřejmě, že neměla žádné přátele, protože se k ní stahovaly černé mraky a bylo depresivní se s ní stýkat, a nikdo se s někým takovým nechce stýkat. Takže si sama vytvářela situace, které si představovala, tím, že byla tak depresivní, že s ní nikdo nechtěl být. Ale když začala být pozitivní, začala mít přátele. Po tom čtvrtletí jsem odešel; opravdu jsem se s těmi studenty sblížil a oni mě pozvali, abych se vrátil a další rok udělal týden modliteb. Nikdy nezapomenu, jak jsem vešel do zadní části kaple a kdo myslíte, že byl vepředu a vedl písňovou bohoslužbu s kytarou a obrovským úsměvem a smíchem na tváři? Susie. Podíval jsem se na ni a řekl jsem: “Chvalte Pána.” A ona mi řekla: “Chvalte Pána.” Jakmile mě uviděla, přiběhla ke mně, objala mě kolem ramen a řekla: “Jsem tak šťastná, že vás vidím, a mimochodem, letos jsem ve škole tak šťastná.”

Přátelé, používejte ji, ale nezneužívejte ji. Tento princip má stejný potenciál jako žehnat vám a pomáhat vám, tak i proklínat vás a překážet vám. Rozhodněte se vyslovovat pouze to, co vám pomůže v rozvoji charakteru podobného Kristu. Slyším “amen”? {Amen}

S ohledem na tuto zásadu se chci zaměřit na některé konkrétní biblické zásady, které se týkají toho, co bychom měli a neměli říkat. Když si uvědomíte důležitost tohoto zákona vzájemného ovlivňování, budete překvapeni, kolik konkrétních příkazů je v Bibli ohledně toho, co bychom měli říkat a co bychom říkat neměli. Nyní, když pochopíte princip, který stojí za tím, co se má a nemá říkat, lépe pochopíte, proč je tak důležité něco říkat a proč je tak důležité jiné věci neříkat. Souhlasíte se mnou? Právě proto je tak cenné porozumět základním principům. Pak dávají konkrétní pravidla a předpisy, co máme dělat a co ne, velký smysl. Tomu přece rozumíte. Dobrá, podívejme se nyní na některá konkrétní biblická nařízení týkající se toho, co bychom neměli říkat.

Nejdříve si řekneme to negativní a pak přejdeme k tomu pozitivnímu. Mimochodem, zítřejší ranní studium se bude zabývat tím, co bychom měli říkat, a vy všichni se zítra ráno vrátíte, že? No tak, to nebylo jednohlasné. Všichni se zítra ráno vrátíte, že? {Amen} Ano, dobře. Dobře, co bychom neměli vyslovovat ve světle tohoto zákona vzájemného ovlivňování? Za prvé, nesmíme se vyjadřovat k ničemu špinavému nebo hloupému. Oplzlé nebo hloupé; Efezským 5,4: “Ani hanebnost, hloupé řeči nebo laškování, což se nesluší; nýbrž raději vzdávejte díky.” co? “…vzdávejte díky.” Děkování. Moji drazí přátelé, prosím, prosím, nedovolte, aby vám z úst uniklo něco oplzlého.

Mimochodem, existují různé druhy nevybíravých vtipů. Víte, o čem mluvím. Neměli bychom se absolutně podílet na předávání takových věcí dál. Víte, když dáte slovo tomu, co je oplzlé, ze zákona ze sebe děláte víc, co? No tak, řekněte to, špinavé. Ale co na to řekne soudce? “Kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní.” {Zj 22,11}. A tak to je. A to platí navždy. Prosím, nedopusťte, aby se to stalo ve vašem případě. Ale moji drazí přátelé, stane se to, pokud dáte průchod tomu, co je špinavé, protože podle zákona se budete dělat ještě špinavějšími. Nedělejte to, prosím. Pečlivě si střežte jazyk a nevydávejte slovo ničemu, co je mravně nečisté. Slyším snad nějaké “amen”? {Amen}

Ale jsou tu také hloupé řeči, které nemáme pronášet. Tohle je těžký oříšek a někteří z vás mi budou mít za zlé, co k tomu řeknu, a možná mi budou mít za zlé i to, že to říkám. Ale Bůh vám žehnej, musím to riskovat, protože vás mám natolik rád, že vám řeknu, co potřebujete slyšet, i když se vám to může nelíbit. Bláznivé řeči: Když pronášíme hloupé řeči, co ze sebe zákonitě děláme? …hloupější. Přísloví 15,2: “Jazyk moudrých používá poznání správně, kdežto z úst hlupáků prýští hloupost…”Z hojnosti srdce, z hojnosti úst,” co? “… mluví. ” {L 6,45}. Ale podle zákona vzájemného ovlivňování, když slovně vyjadřuješ hloupost, jakým se stáváš. Bláznivým. Až se dokážete udělat tak lehkovážnými, povrchními a hloupými, že nejste schopni žádných věcných, střízlivých, hlubokých myšlenek ani slov. Dokážete to; můžete ze sebe udělat naprostého šaška.

Víte, to, že se nám to tak snadno daří, mluvit hloupě, je způsobeno velmi vysokým hodnocením, které svět přikládá někomu, kdo dokáže lidi rozesmát. Slyšíte, co říkám? Ve světě se má za to, že jednou z nejžádanějších ctností je, co? Smysl pro humor. No tak, vždyť to víte. To je považováno za jednu z nejžádanějších vlastností, a když chcete někoho opravdu pochválit, řeknete: “Ten je opravdu vtipný, je to veselá kopa.” Otázka: Je to pro křesťana opravdu žádoucí ctnost? No tak, teď trochu odvahy. Je to pro křesťana žádoucí vlastnost? Kdyby to byla pro křesťana žádoucí vlastnost, neviděli bychom ji projevovat se v Kristově životě? Tak pojďme. Neprojevují se všechny křesťanské vlastnosti v Ježíši Kristu? Ano. Řekněte mi, jak často vidíte Krista vyprávět vtipy? Žertovat, mluvit hloupě, aby se zasmál, jak často to vidíte? Nikdy; co z toho tedy musíme vyvodit? To asi není pravá křesťanská vlastnost. Možná je to napodobenina toho, co má pravý křesťan, a to je skutečná radost a štěstí.

Uvažujte se mnou. Prosím, pochopte, co se vám snažím říct. Je to tenká hranice, po které musíme jít, a já nechci, abyste mě špatně pochopili. Držme se blízko inspirace. Evangelism, 641, Evangelizace, 641: “Když by někdo mohl poukázat na jediné malicherné slovo, které náš Pán pronesl, nebo na nějakou lehkost, kterou vidí v jeho povaze, mohl by mít pocit, že lehkost a žertování jsou u něj omluvitelné. Takový duch je nekřesťanský, neboť být křesťanem znamená být,” co? “…podobný Kristu. Ježíš je dokonalým vzorem a my musíme napodobovat jeho příklad. Křesťan je nejvyšším vzorem člověka, představitelem Krista.” Byl Kristus vtipálek? Ne. Proto křesťan, který má reprezentovat Krista, nebude vtipálek. Slyším “amen”? {Amen} Proti tomu nelze rozumně argumentovat.

Ale prosím, nechápejte mě špatně. Neobhajuji, a to velmi důrazně, neobhajuji truchlivého, pochmurného ducha a rozpoložení. Křesťan by měl být nejšťastnějším člověkem na zemi. {LHU 376.5} Ale je rozdíl mezi opravdovou radostí a štěstím, které je vedlejším produktem svatosti {RC 161.7}, je velký rozdíl mezi tím a touto falešnou lacinou náhražkou zvanou bláznovství nebo hloupost. Ano, vyprávění vtipu přináší dočasný smích, ale pak je to, co? Je konec. Ale pravé, v pravý čas pronesené slovo {Př 15,23}, něco, co povzbudí a povznese, co připomene Boží lásku a věrnost, to přináší pravou, trvalou radost tomu, kdo ho slyší. Slyším “amen”? {Amen} Byl Ježíš Kristus vždy připraven promluvit slovo v pravý čas? Aby přinesl radost a útěchu do srdcí zarmouceného, trpícího lidstva? Byl? Ano. Ale chodil snad vyprávět vtipy, aby lidi rozesmál? Ne. V tom je přece rozdíl, ne? Bůh nám pomáhej, abychom šli za tím pravým, ne za falešným. Slyším “amen”? {Amen}

Biblický komentář, svazek 7, strana 938: “Je správné být veselý, a dokonce radostný. Je správné pěstovat veselost ducha skrze posvěcení pravdy, ale není správné oddávat se hloupému žertování a vtipkování, lehkomyslnosti a malichernosti…”. Vidíte rozdíl mezi pravým a falešným? Vidíte ho? Tady je další citát. Child Guidance, strana 146: “V Ježíšově náboženství není nic pochmurného. Zatímco v Ježíši je třeba se úzkostlivě vyhýbat veškeré lehkosti, malichernosti a žertování, o nichž apoštol říká, že nejsou vhodné {Ef 5,4}, v Ježíši je sladký klid a mír, který se projeví na tváři. Křesťané nebudou smutní, sklíčení a zoufalí. Budou střízlivě smýšlející, a přesto budou světu projevovat veselost, kterou jim může propůjčit pouze milost.” Pomáhá to? Vidíte zde ten rozdíl? Pochopte prosím rozdíl mezi falešným a pravým, i když. Obávám se, že jsme se dopustili toho, ano, dokonce i v této církvi, že jsme uvěřili padělku a považujeme ho za žádoucí ctnost. Není to tak. Není, protože ji nevidíme v Ježíši.

Review and Herald, 29. října 1903: “Dávejte si pozor na svá slova. Neplýtvejte drahocennými chvílemi v hloupých rozhovorech. Žijte tak blízko Kristu, abyste byli vždy připraveni včas promluvit slovo k tomu, kdo je unavený. {Iz 50,4}. Odložte všechnu pýchu, všechno sobectví, všechnu lehkomyslnost a malichernost. Žertování a vtipkování je urážkou Boha a popřením vaší víry. Neuzpůsobují mysl k solidnímu myšlení a vážné práci, činí člověka povrchním a nevýkonným. Buďte obezřetní a zároveň veselí a šťastní a prokazujte chválu tomu, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.” Slyším “amen”? {Amen} Ach, bratře, sestro, víte, křesťané by měli být lidmi zářícími sluncem. Amen? {Amen} Měli bychom mít pozitivní, povznášející a povzbudivou náladu a ducha a působit na každého, s kým přijdeme do styku. Ale to můžeme mít jen tehdy, když budeme pozorovat a mluvit o vlastnostech, moci a milosti, které máme ve Slunci spravedlnosti. Při nazírání se měníte; odrážíte jeho světlo, lásku a moc. Tak se stáváte sluncem, když hledíte na Slunce spravedlnosti. Amen? A mluvíme o Něm.

Spodní část stránky, Review and Herald, 12. března 1872. Poslechněte si to; je to pozoruhodné. “Jsou lidé, kteří necítí, že je náboženskou povinností ukáznit mysl, aby se zabývala veselými tématy, aby odrážela spíše světlo než temnotu a sklíčenost. Tato třída myslí se buď bude zabývat hledáním vlastního potěšení, lehkovážnou konverzací, smíchem a vtipkováním, udržováním mysli v neustálém povzneseném stavu kolotočem zábav; nebo budou sklíčeni, budou mít velké zkoušky a duševní konflikty, o nichž si myslí, že je jen málokdo zažil nebo je může pochopit. Tito lidé mohou vyznávat křesťanství, ale klamou svou vlastní duši. Nemají to pravé.”

Přátelé, můžete se vydat dvěma cestami, že? Buď se můžete vydat cestou levných padělků, nebo cestou sklíčenosti a zmaru. Ale jaké je řešení? Hledět na Slunce spravedlnosti, hledět na Něj. A při pohledu na Něj budete, co? Budete proměněni. Budete nejšťastnějším člověkem na zemi {LHU 376,5} a budete mít slovo, které budete moci říci v pravý čas {Iz 50,4} a které bude požehnáním pro ostatní. Je velmi důležité pochopit, jak to funguje. Nenechte se prosím oklamat falešnými informacemi. Nevyjadřujte hlouposti, žertování, vtipkování, ale buďte vždy připraveni mluvit o lásce, milosti a vzácných Božích zaslíbeních, abyste mohli druhým přinášet trvalou radost a štěstí. Vstaňme.

Otče na nebesích, moc ti děkuji za to, že nám pomáháš nejen pochopit tento zákon vzájemného ovlivňování, ale také nám pomáháš pochopit, proč je tak důležité pečlivě střežit to, co vypouštíme z úst. Pane, uvažovali jsme o tom, o čem nám apoštol Pavel zakázal hovořit: o špinavostech a hloupých řečech. Je tu ještě několik dalších věcí a Otče, pomoz nám uvědomit si, že pokaždé, když nás Písmo nabádá, abychom něco nedělali, je to pro naše vlastní dobro a my to musíme brát vážně a v Kristově síle odmítnout vyjadřovat vše, co je nevhodné. Zvláště je to důležité, když chápeme zákon vzájemného ovlivňování. Buďte tedy i nadále s námi, až budeme dnes odpoledne pokračovat v našem studiu, modlíme se ve jménu Ježíše. Amen. Bůh vám žehnej, přátelé.