Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Dobrý večer, dobrý večer; vítejte zpět. To je dobře, že jste s námi, protože pokračujeme v našem semináři, semináři o oživení s názvem “Od slávy k slávě…”, semináři o principech rozvoje křesťanského charakteru. Pilně společně studujeme nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno. A co to je? Budování charakteru. Pokud si na tuto otázku ještě nedokážete odpovědět, máte problém. Dokážete zpaměti zopakovat náš klíčový citát, kterým jsme tuto sérii zahájili a ke kterému se stále vracíme? Education (Výchova), strana 225? Zkuste ho se mnou říct zpaměti, ano? Vidím, že rychle otevíráte své příručky, abyste se mohli podívat na tahák, který tam máte. Education (Výchova), strana 225; Zkusíme to, jdeme na to: “Budování charakteru je nejdůležitější úkol, který byl člověku svěřen. Nikdy dříve nebylo zapotřebí studovat toto téma usilovněji než dnes.” Proč právě teď? Protože Král brzy přijde. Ach, věřím tomu, drazí přátelé, celým svým srdcem.

Přitom máme mnoho práce a málo času. A co je naším úkolem? Je dvojí. Máme evangelium, které máme nést každému národu, kmenu, jazyku a lidu. {Zj 14,6}, a máme připravit svůj vlastní život {Žd 12,14}.

Vězte však, že úspěšné splnění obou těchto úkolů závisí na jedné a téže věci, a tou je rozvoj charakteru podobného Kristu. Protože pouze s charakterem podobným Kristovu charakteru můžeme být jak účinnými svědky Krále, tak vhodnými občany Království. A protože Král brzy přijde, přátelé, trvám na tom, že neexistuje důležitější téma, které bychom měli pilně studovat, než to, s nímž se potýkáme večer co večer. A děkuji vám, že jste ochotni investovat do tohoto studia tolik času, kolik jste investovali. Modlím se, aby vám to přineslo věčné plody a bylo pro vás velkým osobním požehnáním. A to se může stát a stane, pokud se mnou budete studovat Boží slovo pod vlivem, vedením a řízením Ducha svatého. Jedině tak může být studium Božího slova požehnáním. A jediný způsob, jak mohu být kanálem Božího požehnání, je, když… když si mě blahosklonně použije a bude skrze mě mluvit, navzdory mně samému. A prosím vás o modlitby, aby to dnes večer udělal, a také vás vyzývám, abyste se modlili sami za sebe. Začněme, jak je naším zvykem, na kolenou, několika okamžiky tiché modlitby.

            Bože Otče, ve jménu Ježíše, Pána, naší Spravedlnosti, přicházíme dnes večer do tvé přítomnosti, abychom ti především poděkovali za výsadu nazývat tě Otcem. Je tak dobré být Tvými syny a dcerami. Nevážíme si této výsady tak, jak bychom měli, ale když začneme lépe chápat zaplacenou cenu, vážíme si jí o to víc. Jsme Tvé krví vykoupené děti. Děkujeme Ti, Otče, děkujeme Ti, Ježíši, že jsi tuto cenu zaplatil. A děkujeme Ti, Otče, že díky našemu Staršímu bratru a jeho zásluhám můžeme přijít do Tvé přítomnosti s jistotou, že nás přijímáš stejně plně a svobodně, jako přijímáš svého vlastního Syna, protože ses rozhodl vidět nás ne takové, jací jsme my sami, ale jací jsme v Něm. Jsme přijati v Milovaném, ach, jak nás to povzbuzuje a dodává nám to důvěru, abychom k Tobě právě teď přistoupili a požádali Tě o to, co potřebujeme nade vše, a to je vylití Ducha Svatého. Prosím, Otče, shromáždili jsme se zde za účelem studia Tvého Slova, ale nemůžeme uspět v našem úsilí o poznání pravdy, které změní náš život, pokud tu s námi nebude Duch pravdy. Kéž je Tvůj Duch mocně přítomen nejen při hlásání pravdy, ale i při jejím přijímání. A Otče, chtěl bych Tě také požádat, abys nám zde vytvořil duchovní svatyni, která by byla prosta zásahů nepřítele pravdy. Satan ví lépe než kdokoli z nás, kdo jsme dnes večer tady, jakou moc má pravda, která nás osvobozuje, a proto se jí bojí víc než čehokoli jiného. A udělá vše, co je v jeho silách, aby nám zabránil ji slyšet, pochopit, ocenit a uplatnit v našich životech. Ale Otče, já si chci nárokovat Kristovu krev proti nepříteli a potřít touto krví dveře této modlitebny a vyhlásit toto místo za bezpečné útočiště. Pošli anděly, kteří vynikají mocí, aby zadržovali mocnosti zla. A vytvoř nám zde duchovní svatyni, kde můžeme nerušeně slyšet pravdu. Prosím, vyslyš tuto modlitbu, neboť o ni prosím v Ježíšově jménu, amen.

Věřím, že jste obdrželi další část materiálů. A my dnes musíme začít na straně 31, že? Lekcí 14 s názvem “Pán, naše spravedlnost”. {Jr 23,6}. To jméno se mi moc líbí. Je to jedno z mých nejoblíbenějších jmen pro našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. A má hluboký význam, jak doufám zjistíme, až budeme dnes večer společně studovat Boží slovo.

Všimli jsme si, jak je možné, že když přijímáme dvojí opatření milosti, které nacházíme u paty kříže, tak se v nás obnovuje Boží sláva neboli jeho charakter. Toto dvojí opatření milosti je symbolizováno krví a vodou. Skrze krev jsme ospravedlněni. To nám dává základ, na němž můžeme budovat charakter. To je základní kámen. A můj drahý příteli, věz, že charakter nemůže obstát ve zkouškách, které nás právě čekají, pokud není postaven na základním kameni spravedlnosti skrze víru v Ježíšovu krev. Nemůže obstát. Jakýkoli jiný základ je pohyblivý písek. A přestože na pohyblivém písku můžete postavit pěkně honosnou, obílenou hrobku… teď mě poslouchejte! Až se spustí déšť a přijde povodeň {Mt 7,25}, co se stane s takto vybudovaným charakterem? Zřítí se. Vzpomínáte si na písničku, kterou jsme určitě už všichni zpívali v sobotní škole… o moudrém a pošetilém člověku. Krev nám dává základ, na kterém můžeme stavět.

Voda nám pak dává sílu budovat charakter ke slávě Ježíše Krista. Voda symbolizuje Ducha svatého. A když je nám udělován Kristův Duch a my ho přijímáme, pamatujte, že je to právě udělená Kristova spravedlnost, co nás posvěcuje. Kristova spravedlnost nám připočtená – to je to, co nás ospravedlňuje. Ale když přijmeme udělenou spravedlnost Kristovu, přijetím jeho Ducha, jsme tím uschopněni k proměně vnitřního člověka, zevnitř ven, “proměňováni obnovou své mysli”, {Ř 12,2}. “proměňováni… od slávy k slávě”, jak říká náš klíčový text pro celý seminář, “jako od Pána Ducha”. {2K 3,18}. A od slávy k slávě je prostě jiný způsob, jak říci od jednoho stupně vývoje charakteru ke druhému. Pokračujeme v budování chrámu charakteru k Boží slávě, a to mocí Ducha svatého.

A teď vás, milí přátelé, musím varovat před velmi, velmi nebezpečnou pastí, do které je tak snadné se chytit, když jde o rozvoj povahy. Prosím, varujte se… prosím, poslouchejte mě! Cítím na sobě velké břemeno, vás o tom informovat, protože se obávám, že mnoho, mnoho mých milovaných spoluvěřících z řad adventistů sedmého dne klopýtlo a spadlo do této pasti. A neodvažuji se něco takového říci z vlastní autority, ale říkám to z autority verdiktu pravého svědka o církvi posledních časů. Co je to za past? Náš první odkaz v lekci 14: Signs of the Times, 27. března 1893, tuto past přesně identifikuje. “Opravdová zkušenost povede k rozvoji charakteru podobného Kristu.” Pauza. K čemu povede opravdová zkušenost? K rozvoji charakteru podobného Kristu. Pokud tedy nedojde k rozvoji charakteru podobného Kristu, co by nám to mělo říci o naší zkušenosti? Není opravdová. Jsme v tom zajedno? “Opravdová zkušenost povede k rozvoji charakteru podobného Kristu. Ale, ale…” Zde je ta past, dávejte pozor. “Pokud hodinu co hodinu…”. Co je tam? “Pokud hodinu co hodinu nejsme závislí na Kristu, růst poznání a výsad vyústí v sebedůvěru a samospravedlnost. … Duše se musí zříci všech zásluh a zcela důvěřovat zásluhám Toho, který je příliš moudrý, než aby se mýlil.” Moji drazí přátelé, co je to za smrtící past, do které je, ach, tak snadné spadnout? … Jak rosteme v posvěceném životě, jak rosteme od slávy k slávě, … Co je to past? Je to sebedůvěra a samospravedlnost. Sebedůvěra a samospravedlnost. A to, drazí přátelé, je problémem po celé dějiny křesťanství.

Apoštol Pavel se touto otázkou zabýval často, že? Příklad: Galatským 5,4: “Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti.” Začali spravedlností z víry, ale jak rostli a dospívali a učili se správně jednat a mluvit, začali se stávat čím? Sebevědomými a samospravedlivými.

A moji drazí přátelé, je pro nás tak snadné udělat totéž. To je sklon lidské přirozenosti, který máme všichni společný. A k čemu nás to vede? Vede nás to k nechutným komplexům nadřazenosti, které máme v srdci. Svědčí o tom slova farizeje, Lukáš 18,11: “Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, …” (L 18,11).

Moji drazí přátelé, vězte, že i v této naší milované církvi se toho děje hodně. Signs of the Times, 21. října 1897: “Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé. Tato modlitba představuje modlitby mnoha lidí.” Páni, slyšeli jste to? Tato modlitba představuje modlitby kolika lidí? Mnoha! “Myslí si, že když plní vnější náboženské povinnosti, mají nárok na Boží uznání. Podobně jako farizeové říkají: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé’. Jsou však sebestřední a soběstační…” Jinými slovy, spadli, do této smrtící pasti, že? Upadli do této smrtící pasti. A moji drazí přátelé, víte, zjistil jsem, že čím více toho víme ohledně toho, co bychom měli a neměli dělat, a čím více se nám daří alespoň uvést své chování do souladu s literou zákona, tím jsme náchylnější k tomu, abychom do této pasti spadli. A právě nám ze všech lidí bylo dáno mnoho světla a pravdy. Amen? {Amen} Bylo nám dáno tolik světla a pravdy, a my máme, někteří z nás vědomě, někteří nevědomě, tento komplex nadřazenosti.

Kvůli tomu všemu, co máme, víc než ostatní, si myslíme, že jsme co? Bohatí, zbohatli jsme a nic nepotřebujeme. A mimochodem, inspirace, hned za tímto výrokem, který jsem četl, cituje Zjevení 3,17: “Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji.” A kdo to říká? Je to laodicejská církev. A která církev je laodicejská církev? No tak, přiznejte to se mnou. Je to církev doby konce. Jsme na konci času? Tak to je zjevně náš problém. Přiznáte to? Evidentně jsme do této pasti spadli i my.

Signs of the Times, 9. května 1892: “Velké nebezpečí u lidí, kteří vyznávají, že věří pravdě pro tuto dobu…” O kom to mluví? O nás. “Velké nebezpečí u lidí, kteří vyznávají, že věří pravdě pro tuto dobu, spočívá v tom, že budou mít pocit, jako by měli nárok na Boží požehnání, protože přinesli tu či onu oběť, vykonali pro Pána to či ono dobré dílo.” Pauza. Co jediné nás opravňuje k požehnání od Boha? Připočtená spravedlnost Ježíše Krista – Slyším “amen”? {Amen} Udělená spravedlnost nás k ničemu neopravňuje. Jen nás uzpůsobuje k tomu, abychom dokázali těšit se z toho, co pro nás Kristus vykoupil, amen? Prosím, nikdy si nezačněte myslet, že posvěcený život je nějak záslužný, že vás k něčemu opravňuje – neopravňuje. A právě naše náchylnost si to myslet způsobuje, že sklouzneme do této pasti, před kterou se vás dnes večer snažím varovat. Čtěte znovu: “Velkým nebezpečím u lidí, kteří vyznávají, že věří pravdě pro tento čas, je to, že budou mít pocit, jako by měli nárok na Boží požehnání, protože přinesli tu či onu oběť, vykonali pro Pána ten či onen dobrý skutek. Představujete si snad, že když jste se rozhodli zachovávat Pánovu sobotu, je vám Bůh zavázán a že jste si zasloužili jeho požehnání?” To je nevěřícná otázka, kterou klade. “Připadá vám oběť, kterou jste přinesli, dostatečně záslužná, aby jste si mohli nárokovat bohaté Boží dary? Pokud oceňujete dílo, které pro vás vykonal Kristus, pochopíte, že ve vás ani ve vašem díle není žádná zásluha.” Slyším “amen”? {Amen} “Uvidíte svůj ztracený stav a stanete se chudými v duchu. Je jen jedna věc, kterou může dělat chudý duchem, a to neustále hledět na,” na koho? “na Ježíše, věřit v toho, kterého poslal Otec.”

Víte, drazí přátelé, jen to nás ochrání před tím, abychom se dostali do této pasti. Je to neustálé vzhlížení ke spravedlnosti Ježíše Krista a spoléhání se výhradně na ni. {Amen}. Jedině to nás uchrání před touto pastí. Když začneme odvracet zrak od Ježíše a začneme se dívat na sebe a obdivovat pokroky, kterých dosahujeme. Tehdy jsme ve velkém, velkém průšvihu. Dávejte na to prosím pozor. Římanům 3,20 a následující: “protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu. Nyní však je zjevena Boží spravedlnost…” “…spravedlnost” čí, přátelé? “Boží.” Jaká je to spravedlnost? Nekonečná… nekonečná spravedlnost. “Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona…” Zjevená kde? V osobě Ježíše Krista. Amen? {Amen} “dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili…” A co, milí přátelé? “a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.” Víte, my všichni, bez ohledu na to, kdo jsme, bez ohledu na to, kolik světla jsme měli, bez ohledu na to, jak zbožně jsme žili, “všichni jsme zhřešili a,” co? “postrádáme.” Proto všichni, abychom byli ospravedlněni, abychom splnili nekonečný standard Božího zákona, který je vyžadován k ospravedlnění, musíme mít spravedlnost, lepší, větší, než cokoli, co kdy najdeme sami v sobě. Musíme mít Boží spravedlnost, a tu najdeme jedině kde? V Ježíši Kristu… v Ježíši Kristu… v Ježíši Kristu.

A teď ta věta: “Všichni zhřešili a postrádají…” Už jsme si ji připomněli dříve, ale v této souvislosti ji musím zopakovat. Řecké sloveso, které je přeloženo jako “postrádají”, je v přítomném čase činném. Vzpomínáte si, jak jsem vám to říkal dříve? V přítomném čase činném: Co je to přítomný čas činný? To znamená probíhající, nepřetržitý děj, ať už se jedná o jakýkoli děj. V tomto případě je to postrádat. Pavel nám doslova říká, že všichni zhřešili, přestoupili zákon a všichni co? Neustále postrádáme Boží slávu. A nezapomeňte, že Boží sláva je jeho charakter {Signs of the Times, 3. září 1902 odst. 6} a zákon je jeho přepisem {Christ’s Object Lessons, 315.1 – Perly moudrosti}. Takže nám vlastně říká, že všichni přestupují zákon a nikdo nedosahuje nekonečného standardu. Není divu, že musíme záviset na spravedlnosti někoho jiného, kdo nás ospravedlní. Není divu, že “ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk”. Vidíte to?

Kdo jediný má spravedlnost, která odpovídá nekonečnému měřítku? Kdo jediný má Boží spravedlnost? Ježíš Kristus… Ježíš Kristus. Židům 1,3: “On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty…”. Ježíš nepostrádal slávu, nebo snad ano? My ji neustále postrádáme, ale On je září Jeho slávy. Je v tom rozdíl? Ano. Ježíš je nezmenšeným odleskem charakteru svého Otce. Měl nekonečně dokonalý charakter. On je jediný, kdo nepostrádal. A co my všichni ostatní ve srovnání s Ním? Poslouchejte: Thoughts from the Mount of Blessings (Myšlenky o naději), strana 49: “Pán Ježíš byl živým zosobněním povahy Božího zákona. Ti nejušlechtilejší a nejlaskavější lidé jsou jen nepatrným odleskem božské krásy jeho povahy.” Páni! Slyšeli jste to?

Především, jaká byla Kristova povaha? Byl to živý obraz povahy Božího zákona. Byla to zjevená božská krása. Ale všimněte si, prosím, že ti nejušlechtilejší a nejlaskavější mezi lidmi jsou ve srovnání s ním jen co? Ve srovnání s Kristem jsou jen co? Nepatrný odlesk. Tak to je pokořující. Nejvznešenější a nejlaskavější mezi lidmi… Dobrá, kdo se chce dnes večer přihlásit do této slavné skupiny? Je tu někdo? Dobře, jsem rád, že nikdo neměl tu troufalost zvednout ruku. Kdo by mohl být kandidátem na tuto slavnou skupinu? …nejušlechtilejší a nejlaskavější mezi lidmi? Jmenujte mi některé. Henoch, Daniel, Mojžíš, Jan, Eliáš, ano, znáte to… ty velké osobnosti, nejzbožnější lidé dávnověku. Ale i tato skupina, moji drazí přátelé, i tato skupina je jen co? Slabým odleskem božské krásy charakteru Ježíše Krista. Není divu, není divu, že posvěcený život nikdy nestačí k našemu ospravedlnění. Bez ohledu na to, jak posvěcenými se stanete, stále co? Postrádáte… stále postrádáte. Dokonce i Daniel! Mimochodem, Daniel je kromě Ježíše Krista jediný, o němž Písmo nezaznamenává žádné pochybení, žádnou chybu. Určitě by byl kandidátem na zařazení do této skupiny, nejušlechtilejších a nejlaskavějších lidí. Ale přece jen, ve srovnání s Kristem je  jen co? Slabý odlesk. To je dost pokořující, že? Slabý odlesk.

Teď už to ale dává smysl. Vzpomínáte si na citát z Testimonies for the Church (Svědectví pro církev), svazek 6, strana 60? “…Kristův život zjevuje nekonečně dokonalý charakter.” Samozřejmě, že ti nejušlechtilejší a nejlaskavější z lidí budou jen slabým odrazem ve srovnání se září Otcovy slávy. Citát z jitřenky That I may Know Him, strana 44: “Jeho povaha byla naprosto dokonalá.” “Naprosto dokonalá.” Nuže, moji drazí přátelé, měřítkem, které musíme splnit, abychom byli ospravedlněni, je nekonečné měřítko Božího zákona. Proto jediná dokonalost charakteru, která tento standard splňuje, je nekonečná dokonalost charakteru Ježíše Krista. Slyším “amen”? {Amen} To je jediný charakter, který splní tuto normu, a tím nás ospravedlní. A tím nás co, třído? Ospravedlní. Ale prosím, sledujte… prosím, sledujte. Existuje norma, za jejíž splnění nás Bůh ze své milosti činí odpovědnými v oblasti rozvoje našeho charakteru. Jaké je to měřítko? Jaké je to měřítko?

Poslechněte si tento pozoruhodný výrok; je tak hluboce významný. Testimonies for the Church (Svědectví pro církev), svazek 2, strana 549: “On je náš vzor…” O kom to mluvíme? O Ježíši Kristu. “On je dokonalým a svatým příkladem, který nám byl dán k napodobování. Nemůžeme se rovnat tomuto Vzoru.” Slyšeli jste to? Chci to zopakovat. My co? “Nemůžeme se rovnat tomuto Vzoru.” Chci říct, že to je jediný logický závěr, když uznáte, že Kristus zjevil nekonečně dokonalý charakter. Hodlá tu někdo zjevit nekonečně dokonalý charakter? Hodlá zde někdo být září Boží slávy? I bezhříšný Adam byl pouze jeho podobou. Dobře, dobře. “Nemůžeme se rovnat vzoru.” A mimochodem, všichni ti lidé v tomto příkopu… Pamatujete si, kdo je v tomto příkopu? Antinomisté, lidé laciné milosti. Těm všem se líbí, co jsem říkal. Mají sklon říkat: “To kaž, bratře, amen.” A mimochodem, legalistům začíná být opravdu nepříjemné, co tu říkám. Poslyšte, musím číst dál. “Nemůžeme se rovnat tomuto Vzoru; ale nebudeme Bohem schváleni, jestliže Jej nenapodobujeme a v souladu se schopnostmi, které nám Bůh svěřil, se Mu nepodobáme.” Slyším “amen”? {Amen} Víte, podle tohoto měřítka jsme před Bohem odpovědni při rozvoji našeho charakteru. Žádá nás, abychom se v plnosti svých schopností podobali nekonečně dokonalému vzoru. Slyším “amen”? {Amen} Je to spravedlivé? Ano. Je to přehnané? Ne. chce, abychom z lásky ke Kristu co nejjasněji zářili odraženým světlem jeho charakteru. Neočekává, že budeme zářit tak jasně jako samo slunce. Očekává však, že budeme pro Ježíše úplňkem. Slyším “amen”? {Amen} Přátelé, chci to zopakovat. Bůh od nás neočekává, že budeme zářit tak jasně jako slunce. Ale očekává, že budeme zářit tak jasně, jak jen můžeme. Očekává od nás, jinými slovy, že budeme, co? Úplňky.

Vzpomínáte si na první studium, kdy jsme se zabývali 60. kapitolou Izajáše? Ježíš je symbolizován sluncem. Církev je symbolizována čím? Měsícem. Jakým způsobem může měsíc svítit? Tím, že odráží světlo slunce. A my se musíme naučit zářit “od slávy k slávě”, od novu ke čtvrtměsíci, “k slávě” – k půlměsíci, “k slávě” – ke tříčtvrtečnímu měsíci, až nakonec budeme co? Měsíc v úplňku. Ale i úplněk je jen co? Slabý odlesk božské krásy Slunce spravedlnosti. Slyším “amen”? {Amen} Ale Bůh od nás očekává, že z lásky ke Kristu budeme zářit tak jasně, jak jen můžeme… …podle dvou věcí – sledujte to, prosím, a pochopte  – podle veškerého světla, které máme, a podle naší schopnosti toto světlo odrážet. To jsou dva kvalifikační znaky. Za které dvě věci nás Bůh činí odpovědnými? Světlo, které máme, a kapacitu, kterou máme, co? Odrážet toto světlo.

Liší se to od člověka k člověku? No tak, je to tak? Samozřejmě, že ano. Počítá tedy Bůh s tím, že jsme všichni zodpovědní za stejný standard? Ne. Ale činí nás odpovědnými za světlo, které jsme přijali, a za schopnost toto světlo odrážet. A to je mimochodem přesně důvod, proč se neodvažujeme chodit a soudit jeden druhého. Slyším “amen”? {Amen} Protože máme různé světlo a máme různé schopnosti v tomto světle chodit a toto světlo odrážet. A mimochodem, všimněte si také, že světlo i schopnosti mají  vždy co? růst. Amen? Proto to, co by pro nás dnes mohlo být charakterovou dokonalostí… A charakterová dokonalost je skutečně chození v plném světle, které máte, podle všech schopností, které máte, a odrážení tohoto světla. Ale charakterová dokonalost dnes nebude stačit na kdy? Zítra, protože zítra dostaneme více světla. A jak toto světlo odrážíme, naše schopnost odrážet se zvyšuje. Amen? Jak tedy rosteme? Od slávy k slávě. Ale v každé fázi můžeme být úplňkem. Amen? Dává vám to smysl? Vysvětlujeme to jasně? V každé fázi můžeme být dokonalí… v každé fázi. Ale naše dokonalost není statická, je dynamická; v dokonalosti rosteme.

Všimněte si, jak k tomu dále promlouvá inspirace. Review and Herald, 1. listopadu 1892: “Ti, kdo čekají, že spatří zázračnou změnu svého charakteru, aniž by se o to rozhodně snažili, budou,” co? “zklamáni. S našimi omezenými schopnostmi…” Všimněte si prosím, jak je to formulováno. “S našimi,” jakými? “omezenými schopnostmi… máme být ve své sféře stejně svatí, jako je Bůh svatý ve své sféře. Podle svých schopností máme zjevovat pravdu, lásku a dokonalost božského charakteru, a proto musíme čerpat z živého pramene.” A co z živého pramene vytéká? Co je ta voda? Duch svatý, který jediný nás může proměňovat od slávy k slávě. Vidíte, jak to všechno do sebe zapadá? “Se svými omezenými silami máme být ve své sféře tak svatí, jako je Bůh svatý ve své sféře”. Úplněk. Je stejně svatý ve své sféře, jako je Bůh, Slunce spravedlnosti, svatý ve své sféře. Souhlasíte se mnou? Přesto je to jen co? Slabý odlesk. Chápete, jak to funguje?

Citát ze Selected Messages, svazek 3, strana 195: Vyslechněte si tento pozoruhodný výrok a nechte se jím pokořit, drazí přátelé. Sdílíme se o těchto věcech ve snaze ubezpečit se, že díky pravdě budeme uchráněni od této smrtící pasti, do které jsme jako lidé, ach, tak náchylní spadnout, od této pasti samospravedlnosti. Selected Messages, svazek 3, strana 195: “Ježíš miluje své děti, i když chybují.” Vím, že hodně lidí to vyslovuje jako “air” (vzduch), ale najděte si to ve slovníku, je to “err” (chybovat). “Ježíš miluje svůj lid, i když chybuje. Nespouští z nich oči, a když dělají to nejlepší co mohou,” když dělají co? “když dělají to nejlepší co mohou, a žádají Boha o pomoc, buďte si jisti, že jejich služba bude přijata, i když je nedokonalá”. Páni, pokořuje vás to náležitě? Když děláme, co můžeme, a prosíme Boha o jeho pomoc, ta služba je stále ještě co? No tak, jaká je? Přiznejte si to. Stále je nedokonalá. A každý z vás, kdo je k sobě a k Bohu opravdu upřímný, ví, že to tak je… víte, že to tak je… to vaše nejlepší, v Boží síle! Nemluvíme o službě ve vlastní síle. To vaše nejlepší zmocněné Duchem je stále co? Nedokonalé. Není divu, že se nemůžeme spoléhat na posvěcený život nebo dokonce na poslušnost zmocněnou Duchem, že nás ospravedlní. Souhlasíte všichni? Protože i Duchem zmocněná poslušnost nejposvěcenějšího života… je stále co? No tak, přiznejte si to! Pořád je nedokonalá… pořád je nedokonalá.

Jaké je tedy řešení? Další věta: “Ježíš je dokonalý.” Slyším “amen”? No tak, každý by měl říct “amen”! “Ježíš je dokonalý.” {Amen} “Kristova spravedlnost je jim připočtena,” co, třído? Jak je Kristova spravedlnost dána? Jaká je to spravedlnost? Připočtená. “Kristova spravedlnost je jim připočtena a On řekne: ‘Svlékněte z něho špinavé roucho a oblékněte ho do jiného šatu’. Ježíš vynahrazuje naše nevyhnutelné nedostatky.” Ach, to je významná věta! Přemýšlejte o ní se mnou. Co nám Ježíš vynahrazuje? “Nevyhnutelné nedostatky.” To nás velmi ochrání. Pokud to pochopíme, udělá to velmi mnoho pro to, abychom se nedostali do obou příkopů. No tak, přemýšlejte o tom se mnou. Jak nás ta fráze “nevyhnutelné nedostatky” ochrání před tímto příkopem, příkopem legalismu? Když se snažíme, jak nejlépe umíme, pořád je tu co? Nedostatky, stále je to nedokonalé. “Protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk.” {Ř 3,20} Vaše Duchem posvěcená poslušnost je stále nedostatečná, milí legalisté, proto se na ni nikdy nemůžete spoléhat, že vás ospravedlní. Jsme všichni zajedno?

Co je v té frázi, co vám pomůže dostat se z vašeho příkopu? Jaké nedostatky Ježíš napravuje, milí spolubratři antinomisté? Jaké? “Nevyhnutelné nedostatky.” Jaké nedostatky Ježíš nahrazuje? “Nevyhnutelné nedostatky.” Co jsou to nevyhnutelné nedostatky? Tím se budeme zabývat. Ale prosím, v této souvislosti si uvědomte vzácnou pravdu a dodejte si odvahy. Jaký je Ježíš? Je dokonalý. V knize Conflict And Courage, strana 111. Najdete ji také v knize Patriarchs and Prophets (Na úsvitu dějin), strana 480, pokud chcete snadněji dostupný odkaz. Patriarchs and Prophets, strana 480: “Náš Vykupitel neprojevil žádnou lidskou slabost nebo nedokonalost…”. Slyším “amen”? Měl Ježíš nějakou nedokonalost? Ne. Byl snad nedostatečný? Ne, chvála Bohu. Máme v Něm tedy absolutní dokonalost, která odpovídá nekonečnému měřítku. Ano! Chvála Bohu. A poslouchejte: Review and Herald, 16. června 1896: “Skrze tajemný plán vykoupení byla poskytnuta milost, aby nedokonalé dílo lidského činitele mohlo být přijato ve jménu Ježíše, našeho Přímluvce.” Slyším “amen”? To by vás mělo nadchnout až do morku kostí, drazí přátelé. A pokud jste k sobě opravdu upřímní, víte, že vaše nejlepší snaha je krátká, a mělo by vás to rozechvět.

Ale víte, koho to nevzrušuje? Nepohne to lidmi, kteří jsou už dlouho přesvědčeni, že mají to, co zákon vyžaduje, a že jsou díky své poslušnosti spravedliví. Tato pravda je netěší, protože slávu člověka pokládá kam? Do prachu. A přirozeně pyšné srdce není příliš potěšeno skutečností, že si nemohou připsat naprosto žádné zásluhy za své správné postavení před Bohem. “Skrze tajemný plán vykoupení byla poskytnuta milost, aby nedokonalé dílo lidského činitele mohlo být přijato ve jménu Ježíše, našeho Přímluvce.” Chválím Boha za jméno Ježíše, našeho Přímluvce. A co je to za jméno? Pán, naše Spravedlnost. Ach, jak já to jméno miluji! Vrátím se k němu později; teď se tomu ubráním, abych nepřeskakoval.

Židům 13:20-21. “A Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých velkého pastýře ovcí pro krev věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše, ať vás zdokonalí ve všem dobrém k vykonání jeho vůle, čině v nás to, co je před ním příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.” Jak to je příjemné v Božích očích? Skrze koho? Skrze Ježíše Krista. Slyším “amen”? {Amen} To je jediný způsob, jak může být kdokoli z nás příjemný, nebo cokoli, co kdy uděláme, může být příjemné Bohu. Je to tehdy, když mu to nabízíme skrze Ježíše Krista. Slyším “amen”? {Amen} Neexistuje žádný jiný způsob, jak být příjemný. On o tobě říká: “Toto je můj Syn, Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení.” {Mt 3,17}, jen když nevidí tebe, ale vidí Jeho. A chvála Bohu, právě takto si volí nás vidět, když jsme kde? V Kristu. Ale když jsme v Kristu, pak je Kristus kde? V nás. A my kráčíme v plné míře svých schopností v celém světle, které na nás svítí, protože milujeme Ježíše. Vidíte, jak to všechno do sebe zapadá?

Jaké jsou ty nevyhnutelné nedostatky? Co to je? Buďme velmi opatrní, co se snažíme zahrnout pod pojem “nevyhnutelné nedostatky”, ano? Když jste opravdu unavení a máte nízkou hladinu cukru v krvi a ztratíte nervy se svým manželem, je to nevyhnutelný nedostatek? Ne; ne, je mi líto, není. Protože víte, že jste se mohli a měli dostatečně vyspat, mohli a měli jste se správně najíst a mohli a měli jste z Boží milosti ovládat svůj temperament. Není to nevyhnutelný nedostatek.

Co je nevyhnutelný nedostatek? Nevyhnutelný nedostatek je způsoben dvěma základními deficity. Jeden je v našem chápání Boží vůle a druhý v naší schopnosti plnit i to, čemu rozumíme. Za prvé, náš nedostatek způsobený naším nedostatečným pochopením: Co nám Pavel říká v 1. Korintským 13,12? “…Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně” nebo v Novém překladu krále Jakuba “nejasně”. Moji drazí přátelé, pochopte prosím, že s naším hříchem poškozeným stavem máme velmi omezené schopnosti vůbec pochopit Boží vůli pro nás. Víte, je to nekonečné měřítko spravedlnosti a tato hříchem poškozená lidská mysl je ani zdaleka nedokáže plně pochopit. A tak je naše chápání Boží vůle nedostatečné, že? Jistěže ano. Ale chvála Bohu, každý den můžeme růst v poznání Boží vůle. Je to tak? A právě to, že každý den rosteme, je jasným důkazem, že v žádném okamžiku nevíme všechno. S tím, jak rosteme v posvěceném životě, poznáváme stále více Boží vůle.

Pamatujte si ale, že Bůh nás nečiní zodpovědnými za to, co nevíme. Bere nás však k zodpovědnosti za to, co víme. A, Bůh vám požehnej, dovolte mi to upřesnit: Co jsme mohli vědět, kdybychom se snažili porozumět. Prosím, nezahrávejte si v tom sami se sebou. Můžete se zodpovídat za nižší standard, když jednoduše necháte Bibli na poličce, aby na ni sedal prach? I ty červené knihy na poličce, aby se na ně prášilo? Můžete si hrát s Bohem a v den soudu říct: “Nevěděl jsem to, protože jsem si nenašel čas na čtení.” Dokážete to? Ne, drazí přátelé. Vězte, že jsme před Bohem zodpovědní nejen za to, co víme, ale i za to, co jsme mohli vědět, kdybychom se pilně snažili pochopit Jeho vůli pro nás. Ale i když se pilně snažíme pochopit Jeho vůli, stále vidíme skrze tmavé sklo, takže je to nevyhnutelný nedostatek.

V oblasti plnění či uskutečňování toho, co chápeme jako Boží vůli, je také nedostatek, nedostatek, kterému se nelze vyhnout. Co to je? Dovolte mi, abych vám přečetl pozoruhodný výrok z pera inspirace, který to pozoruhodně dobře popisuje. Najdete ho v knize Selected messages (Vybraná poselství), svazek 1, strana 344. “Náboženská služba, modlitba, chvály, kajícné vyznání hříchů, stoupají od pravých věřících jako kadidlo k nebeské svatyni.” Pauza. Přemýšlejte o tom se mnou. O čem to mluvíme? Mluvíme o skutcích poslušnosti a dobrých skutcích, které praví věřící nabízejí Bohu z moci Ducha, ano? A v následujícím odstavci mimochodem výslovně říká, že tyto věci jsou zmocněny a inspirovány Duchem svatým. Zpět k výroku: “Náboženská služba, modlitba, chvály, kajícné vyznání hříchů, stoupají od pravých věřících jako kadidlo k nebeské svatyni, ale…”. Ale! Poslouchejte: “…ale stoupají skrze porušené průduchy lidství, jsou tak poskvrněné, že kdyby nebyly očištěny krví Kristovou, nikdy by neměly u Boha cenu.” Páni, slyšeli jste to? Naše nejlepší skutky uctívání a poslušnosti posílené Duchem svatým, které konáme jako praví věřící, stoupají k nebi tak poskvrněné, že pokud nejsou očištěny krví, nemohou mít u Boha nikdy žádnou hodnotu. Co je příčinou? “stoupají skrze” co? “porušené průduchy lidství”. Je to náš hříšný, padlý stav, který způsobuje toto poskvrnění.

A mimochodem, jak dlouho budeme porušenými průduchy? Dokud toto porušitelné tělo neobleče neporušitelnost a toto smrtelné neobleče nesmrtelnost {1K 15,53}, drazí přátelé. Dokud budeme mít tuto porušitelnou přirozenost, jsme průduchy, které poskvrňují i to, co skrze nás činí Duch svatý. Rozumíte tomu? Nevymýšlím si to, jen vám to čtu. Poslouchejte, čtu dál: “Ony…” Co? Náboženské obřady, modlitby, chvály atd. “Nestoupají v naprosté čistotě a kdyby nebylo Přímluvce, který je po pravici Boží předkládá a očišťuje svou spravedlností, nebyly by pro Boha přijatelné.” Není to přijatelné. “Kadidlo z pozemských svatyní musí být prosáklé očisťujícími kapkami krve Kristovy. Drží před Otcem kadidelnici svých vlastních zásluh, v nichž není poskvrny pozemské zkaženosti.”. Pauza. Právě toto prohlášení vypovídá o lidské přirozenosti Ježíše Krista. Byly Kristovy modlitby, jeho chvály stoupající k Otci tak poskvrněné, že pokud nebyly očištěny krví, nemohly být nikdy přijaty? Ach, moji drazí přátelé, rozhodně, rozhodně ne. Proč? Protože On nebyl stejným porušeným průduchem jako my. Slyším “amen”? {Amen} A chvála Bohu, na základě toho má spravedlnost, která pro nás splňuje nekonečný standard. Slyším “amen”? {Amen}

“Drží před Otcem kadidelnici svých vlastních zásluh, v nichž není poskvrny pozemské zkaženosti. Shromažďuje do své kadidelnice modlitby, chvály svého lidu a s nimi klade i svou vlastní neposkvrněnou spravedlnost. Potom provoněné zásluhami Kristova smíření, dostává se kadidlo před Boha zcela přijatelné. Pak jsou opětovány milostivé odpovědi.” Říkám: Chvalte Boha za Přímluvce! Co říkáte vy, přátelé? Chvalte Boha za Přímluvce! Ach, bez něho bychom byli v nesnázích. A pak poslední odstavec. “Ó, kéž by všichni poznali…” Volá: “Ó, kéž by všichni poznali, že všechna poslušnost…”. Všechna co, třído? “…všechna poslušnost, pokání, velebení i díkůvzdání, musí projít žhnoucím ohněm spravedlnosti Kristovy. Vůně této spravedlnosti se vznáší jako oblak kolem slitovnice.” Veškerá naše poslušnost, naše poslušnost zmocněná Duchem svatým a motivovaná láskou, nás posvěcených věřících, se musí dát kam? Na žhnoucí oheň Kristovy spravedlnosti.

Proč? Co dělá oheň? Očišťuje, pročišťuje. Už lépe chápete, proč posvěcený život nikdy nepřinese poslušnost, která by vás ospravedlnila? Myslím tím, že i taková poslušnost musí být očištěna Kristovou krví a musí k ní být přidána Kristova spravedlnost, aby byla vůbec přijatelná jako děkovná oběť. A vězte, že ustanovení Krista jako našeho Přímluvce, jeho očišťování naší poslušnosti svojí krví a přidávání svojí spravedlnosti k ní, se neděje proto, aby se tím stala záslužnou – tisíckrát ne. Děje se tak proto, aby se tak stala přijatelnou jako děkovná oběť. Jsme všichni zajedno? Toto očištění musí být provedeno dříve, než se naše poslušnost vůbec může stát přijatelnou jako děkovná oběť. Chápete lépe, proč a jak je to možné, že prostě nemáme to, co by nás ospravedlnilo, pokud jde o poslušnost. Dokonce i poslušnost, která je motivována Duchem svatým a láskou, je stále nedostatečná, že? Pořád je nedokonalá, že? Vskutku, slovy inspirace, je tak poskvrněná, že sama musí být očištěna Kristovou krví a musí k ní být přidána Jeho spravedlnost. To nás pokořuje, že? Ale, Bůh vám žehnej, tohle přikládá sekeru na kořen té nejrafinovanější formy legalismu, která je morem v této milované církvi.

A jaká je nejrafinovanější forma legalismu? Není to: “Jsem spravedlivý díky svému vlastnímu úsilí o dodržování zákona”. Ne, ne, ne, ne; neznám žádného z adventistů, který by to učil a věřil tomu. Ale je nás celá řada, kteří propadli této velmi rafinované smrtící formě legalismu, která probíhá takto: “Ach, nejsem spravedlivý na základě své poslušnosti, jsem spravedlivý na základě poslušnosti Ducha svatého ve mně a skrze mě”. Moji drazí přátelé, je toto základ, na jehož základě jsme spravedliví v Božích očích? Je to tak? No tak, je to tak? Je to poslušnost, která nás ospravedlňuje? Dokonce poslušnost, která je posilována Duchem? Ne. Proč? Protože procházející porušenými lidskými průduchy je tak poskvrněná, že pokud není očištěna krví, nemůže být nikdy přijata Bohem. To samozřejmě nebude adekvátní pro naše ospravedlnění. Slyším “amen”? {Amen} A pokud této pravdě porozumíte, budete uchráněni před onou smrtelnou pastí, před kterou se vás dnes večer snažím varovat. Jak rostete ve svém posvěceném životě, vždy pamatujte na to, že i když se snažíte sebevíc, je to stále co? Nedokonalé, stále to nedostačuje. {Ř 3,23}. Ve skutečnosti je to tak poskvrněné, že to Bůh může přijmout jen tehdy, když je to očištěno krví a je k tomu přidána spravedlnost Přímluvce, a pak je to přijatelné jen jako děkovná oběť. Jsme všichni zajedno? A to je přesně ten důvod, moji drazí přátelé… Poslouchejte: To je přesně ten důvod, proč se vy ani já nikdy nestaneme tak posvěcenými, abychom se už nemuseli modlit “v Ježíšově jménu, amen”. Souhlasíte?

Potřeboval se Ježíš modlit v nějakém jménu, když se modlil k Otci? Ne. Je mezi ním a námi nějaký rozdíl? Ano. Chvála Bohu za tento rozdíl. Chvála Bohu, že existuje Někdo, kdo není porušeným průduchem, kdo neměl poskvrněnou poslušnost, jehož poslušnost nebyla nedostatečná, kdo měl naprosto dokonalou poslušnost, prostou každé lidské nedokonalosti. Chvalte Boha, že existuje Někdo, kdo splnil nekonečný standard, a chvalte Boha, že to udělal pro nás. Slyším “amen”? {Amen} To je naše spravedlnost; na ni hleďte! A nikdy nespoléhejte ani na to, co dělá Duch svatý a vy, abyste stáli před Boží tváří spravedliví. To není to, co vás ospravedlňuje; to je to, co vás posvěcuje. Musíte být posvěceni? Ano. Musíte mít způsobilost pro nebe, ale to vás nikdy neopravňuje k tomu, abyste se do nebe dostali. Souhlasíte se mnou? Ach, modlím se, aby to bylo jasné, moji drazí přátelé. Je to biblické? Je to zcela biblické. Je to zcela biblické.

Exodus 28,36: “Uděláš květ z čistého zlata a vyryješ na něj pečetní nápis: SVATÝ HOSPODINU. Dáš ho na modrou šňůrku a bude na turbanu, bude vepředu na turbanu. Bude na Áronově čele, aby Áron mohl nést provinění ohledně svatých věcí…”. Aby Áron mohl nést provinění čeho? “ohledně svatých věcí, které synové Izraele zasvěcují, při všech svých svatých darech. Bude ustavičně na jeho čele, aby došli zalíbení před Hospodinem.” Vidíte to? To je právě ta pravda. Ten turban na Áronově čele, co tam je? “Svatý Hospodinu.” Koho Áron představuje? Velekněze. A co představuje nápis “Svatý Hospodinu” na jeho čele? Nekonečně dokonalý charakter Ježíše Krista. A právě díky tomuto nekonečně dokonalému charakteru jsou naše dary Bohu přijatelné. Slyším “amen”? {Amen} Chvalte Boha za Přímluvce! Postavme se k závěrečné modlitbě.

Otče na nebesích, moc ti děkuji za to, že nám pomáháš uvědomit si, jak moc jsme závislí na Kristově spravedlnosti. I když rosteme od slávy k slávě, od milosti k milosti do podoby Kristova charakteru, stále nám něco chybí. Naše nejlepší snahy jsou nedokonalé. Vskutku, naše skutky lásky a poslušnosti posílené Duchem jsou při průchodu tímto porušeným průduchem natolik poskvrněné, že samy musí být očištěny krví a musí k nim být přidána Kristova spravedlnost, než jsou vůbec přijatelné jako děkovná oběť. Ach, Otče, kéž nezapomínáme na tyto pravdy, abychom se uchránili před pádem do této smrtící pasti, která už tolik z nás polapila. Pomoz nám, abychom měli oči upřené na Pána, naši Spravedlnost. Neboť On jediný má spravedlnost, která nás může postavit před Tvou tvář nekonečně dokonalé. Děkujeme ti za Ježíše. V Jeho jménu tě chválíme, amen.