Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Dobré ráno, bratři a sestry. {Dobré ráno} Požehnanou sobotu vám přeji. { Požehnanou sobotu} Je dobře, že jste tady. Je to výsada studovat Boží slovo v Božím domě v Boží den. Amen? {Amen} Ale pokud to má být požehnání, musíme mít především Božího Ducha. Duchovní věci mají být posuzovány duchovně. {1K 2,13-14}. Řekl jsem to už několikrát, ale musím to zopakovat. Bůh nám odpusť náš až příliš lidský sklon být soběstační, pokud jde o studium Jeho Slova. Dnes studujeme Jeho slovo, ale nestudujeme jen tak nějaké téma, studujeme nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno; a co to je? Budování charakteru {Education, s. 225,3 – Výchova}, budování charakteru, jak se proměňovat od slávy k slávě {2K 3,18}; a protože biblický termín pro charakter je sláva {Ex 33,18-34,7}, ve skutečnosti nám to říká, jak růst z jednoho stupně vývoje charakteru do druhého, což je téma tohoto semináře.

Je to velmi duchovní téma, protože charakter souvisí s myslí. Myšlenky a pocity dohromady tvoří morální charakter. {Testimonies, sv. 5, s. 310.1 – Svědectví} “Jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7}. Musíme se “proměňovat obnovou své mysli”. {Ř 12,2}. Když mluvíte o tom, co se děje v mysli, mluvíte o duchovních věcech a pro nás není snadné těmto věcem porozumět. Ve skutečnosti je pro nás nemožné tyto věci pochopit bez pomoci Ducha svatého. Je to nemožné.

Moji drazí přátelé, z celého srdce si přeji, abychom na základě našeho dnešního studia jasně pochopili pravdu, možná jasněji, než jsme ji pochopili kdykoli předtím. Ale chci, abychom dokázali víc než jen jasněji pochopit pravdu. Chci, abychom plněji zakusili posvěcující, osvobozující moc pravdy v našich osobních životech. Jste v tom se mnou zajedno? Je to vaše přání? {Amen} Modlím se, aby bylo… Modlím se, aby tomu tak bylo. Ježíš řekl: “Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.” {J 8,32}. Ježíš se také modlil: “Posvěť je v pravdě, tvé slovo je pravda.” {J 17,17}. V pravdě je osvobozující, posvěcující moc. Tu však nemůžeme zakusit jinak než skrze Ducha pravdy. Proto, jak je naším zvykem, musíme začít naše studium tím, ještě dříve než otevřeme Bibli, že otevřeme svá srdce a pozveme Božího Ducha, aby vstoupil. Jste připraveni to dnes ráno znovu udělat společně se mnou? Rád bych vás vyzval, abyste si se mnou na několik okamžiků poklekli k tiché modlitbě. Chci vám dát čas, abyste osobně pozvali Božího Ducha do svého srdce, a pak se budu modlit za nás všechny společně.

Můj Otče v nebesích, ve jménu Ježíše Krista přicházím dnes ráno do Tvé přítomnosti, abych Ti především poděkoval za výsadu, že mohu přijít v tento Tvůj den na toto Tvé místo, abych Tě uctíval v duchu a v pravdě. Ale Otče, abychom toho byli schopni, musíme zde mít Ducha pravdy, a to nejen uprostřed nás jako shromáždění, ale v srdci každého z nás. Za tímto účelem tedy, Otče, otevíráme dveře svého srdce a říkáme: “Vejdi!”. Naplň tento chrám svou přítomností. Oživ a povzbuď naše duševní a duchovní schopnosti. Umožni nám, prosím, nejen pochopit pravdu rozumem, ale především ji přijmout city a podřídit se jí vůlí, abychom pravdě nejen porozuměli, ale abychom za ní stáli, podřídili se jí a nechali ji, aby v našem životě působila posvěcujícím a osvobozujícím způsobem. Prosím, Pane, chceme, aby to bylo víc než jen intelektuální cvičení. Chceme, aby to byla zkušenost, která změní náš život. Modlím se za to, aby se tak stalo skrze Ducha pravdy. Učiň zázrak a použij tuto ubohou hliněnou nádobu. Skrze ni – pro Krista a pro budování jeho nevěsty – vylij požehnání pravdy. Prosím, Pane, odstraň vše, co by mohlo bránit proudu, a očisti vše, co by ji mohlo poskvrnit nebo znečistit. Učiň mě prázdnou a čistou nádobou, kterou můžeš naplnit čistou, osvěžující vodou života a nechat ji protékat. A prosím, Otče, vyslyš tuto modlitbu, neboť prosím ve jménu Ježíše. Amen.

Rád bych, abyste si ve své studijní příručce – ve vašem výtisku – otevřeli stranu 71. Uvědomuji si, že někteří z vás, kteří právě přišli na palubu, výtisk nemají, a je mi to líto. Ale samozřejmě jste ho mohli mít, kdybyste byli s námi. Pokud se odpoledne vrátíte, možná vám nějaký odložíme. Zabývali jsme se významem duševní stravy a jejím přímým a dramatickým vlivem na charakter, který rozvíjíme. Existuje truismus, který jste určitě slyšeli: “Jsme to, co jíme.” Obvykle se používá v souvislosti s fyzickou stravou, a tam to jistě platí. Ale v případě duševní stravy to platí obzvlášť, tedy o tom, čím krmíme mysl. “Jsme to, co jíme,” přátelé. To, čím krmíme mysl prostřednictvím smyslů, přímo utváří a formuje způsob našeho myšlení.

Víte, mysl je úžasný počítač a je programována našimi smysly, zejména očima a ušima, ale zapojeny jsou všechny naše smysly. Všechny smysly jsou zapojeny. Vzhledem k přímému a dramatickému vlivu mentální stravy na charakter, který si vytvoříme, je nutné, abychom byli velmi vybíraví, pokud jde o to, čím mysl krmíme. Amen? Velmi vybíraví. Musíme se ujistit, že mysl nekrmíme tělesnou stravou. K dispozici je spousta nezdravého, tělesného jídla. Ale přátelé, musíme se rozhodnout, pro lásku Kristovu, že starého člověka vyhladovíme a nebudeme ho ničím krmit. To je nezbytně nutné. Ale zároveň se musíme rozhodnout krmit nového člověka svědomitě, důsledně, vědomě, věrně. Jednoho vyhladovíme, druhého nakrmíme. Jen tak budeme schopni zabránit tělesné přirozenosti, aby znovu získala převahu, a nechat vládnout duchovní přirozenost, a skrze ni Krista, aby řídil náš život. Je to velmi důležité.

Naše poslední ranní studium se jmenovalo “Upřeně hledíce k Ježíši”. {Žd 12,2} To je naše motto, ba dokonce náš mandát, a pro lásku ke Kristu se to musí stát naší velkolepou posedlostí. Chci slyšet “amen”: To se musí stát naší velkolepou posedlostí. {Amen.} Pokud chceme dosáhnout důsledného vítězství nad pokušením a prožívat neustálý růst do podobnosti s Kristem v charakteru. Dnes ráno jsme si všimli, jak je to nezbytné, máme-li dosáhnout důsledného vítězství nad pokušením. Proč? “A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra” {1J 5,4} a přemohlo všechno, co je ve světě; a co je ve světě? Žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života, {1J 2,16} a to jsou tři kategorie pokušení. Každé pokušení, které vy i já zažíváme, spadá do jedné z těchto tří kategorií. Máme-li tedy nad těmito pokušeními zvítězit, pak jedině vírou.

Jak získáme víru? “Upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši.” {Žd 12,2}. Když k Němu vzhlížíme, On tuto víru iniciuje, a když k Němu stále vzhlížíme, On ji posiluje, působí, aby dozrávala, zdokonaluje ji. Díky víře můžeme chodit podle Ducha, a ne podle těla. {Ga 5,16}. Můžeme chodit po vodě. Amen? {Amen} Petr, jak hluboký a pronikavý příběh to je. {Mt 14,25-31} Jak mohl chodit po hladině Galilejského jezera? Jedině tak, že nespustil oči z Ježíše. Co se stalo v okamžiku, kdy z Ježíše spustil oči? Co se stalo? Gravitace převzala vládu a on šel dolů. Jaký je ekvivalent gravitace v naší křesťanské zkušenosti? Je to náš přirozený sklon ke zlu. {Education, s. 29.1 – Výchova} Jediný způsob, drazí přátelé, jak vy i já budeme schopni kráčet nad vroucí žumpou tělesných myšlenek a pocitů, je udržet pohled naší mysli upřený na Ježíše Krista. Slyším “amen”? {Amen} Když spustíte pohled své mysli z Krista, slibuji vám, že “gravitace” převezme vládu a vy se potopíte a je děsivé, jak rychle a hluboko se můžete potopit. Jen se zeptejte Davida… Když odpoutal svůj pohled od Ježíše a zaměřil se na Batšebu. {2S 11,2} Je děsivé, jak rychle se můžete potopit. To bylo téma dnešního ranního studia.

Je mi líto, že jste o to přišli, pokud jste tu nebyli. Bylo to důležité studium, ale právě teď máme další důležité studium. Musíme si uvědomit, jak je naprosto nezbytné udržet pohled mysli upřený na Ježíše, pokud chceme prožívat neustálý růst do podobnosti s Kristem. Pokud máme prožívat co? Neustálý růst do podobnosti s Kristem v charakteru. Nejenže je nezbytné hledět na Ježíše, abychom prožívali stálé vítězství, ale je nezbytné neustále hledět na Ježíše, abychom prožívali neustálý růst. Souhlasíte se mnou? {Amen}

Ještě jednou to sloveso “hledět”, pro ty z vás, kteří tu nebyli. Řecké slovo je velmi zajímavé, skládá se ze dvou slov. “Apo”, což je předpona, která znamená “od”, a “horao”, což znamená “upřeně hledět”. Když dáte tato dvě slova dohromady, vyjde vám: odvrátit svou mysl od všeho ostatního a upřít ji na Ježíše. To je doslovný význam tohoto řeckého slovesa. Všimněte si, prosím, že pokud chcete upřít pohled své mysli na Ježíše, musíte se odvrátit od všeho ostatního. Ďábel to samozřejmě ví, a tak má velký, velký zájem na tom, aby odklonil pohled naší mysli od Krista. Protože ví, že pokud se mu podaří zabránit nám soustředit se, upnout svou mysl na Krista, nevyhnutelně se potopíme… a utopíme se v žumpě svých vlastních tělesných myšlenek a pocitů.

Moji drazí přátelé, je třeba usilovného a vytrvalého úsilí, zmocněného Boží milostí, abychom ukáznili svůj pohled a zaměřili ho na Krista. Nemáme měnit sami sebe; nemůžeme se změnit. Změnit nás může pouze Duch svatý. Musíme však s Duchem svatým spolupracovat tím, že budeme hledět na Ježíše. Amen? {Amen} Jedině v hledění na Něho se můžeme proměňovat “od slávy k slávě, jako od Pána Ducha”. {2K 3,18}. Nenabádám vás, abyste se změnili, ale nabádám vás, abyste upírali svou mysl na Ježíše, aby vás Jeho Duch mohl proměňovat do podoby toho, na co hledíte. Dává to smysl? Rozumíte tomu? Naprosto zásadní nejen proto, abyste opět dosáhli důsledného vítězství, ale abyste prožívali neustálý růst.

Přátelé, vzrušující na tom je, že to, co na první pohled může být povinností… Dobře, to uznávám; zpočátku to dost možná bude povinnost, o jejíž splnění se prostě musíme pilně snažit, abychom upřeli zrak od věcí tohoto světa na Ježíše. Slibuji vám však, že čím více budete hledět na Krista, čím více budete vidět jeho krásu, jeho lásku, tím méně a méně to budete považovat za povinnost a tím více a více se to bude stávat potěšením. Prosím, uvědomte si to a dodejte si odvahy! Tato mentální, duchovní disciplína může být zpočátku těžká, ale pokud vydržíte, zjistíte, že Ježíš přitahuje mysl jako magnet. {Mind, Character, and Personality, sv. 2, s. 595.2 – Mysl, charakter a osobnost} Vzpomeňte si na větu, kterou jsme četli dnes ráno. On přitahuje mysl jako co? Jako magnet. V lásce Ježíše Krista je obrovská přitažlivá síla. Jeho  laskavá milost nás přitahuje, vzpomínáte si? Jeremiáš 31,3: “Miluji tě věčnou láskou, proto ti stále zachovávám milosrdenství.” Jeho láska nás přitahuje, je neuvěřitelně přitažlivá, Ježíšova láska. Slyším “amen”? {Amen}

A tato láska je vrcholně zjevena v “Ježíši Kristu, tom ukřižovaném”. {1K 2,2} Proto Ježíš říká: “A já, až budu vyvýšen ze země,” co? “…přitáhnu všechny k sobě,” {J 12,32} a mimochodem, právě proto apoštol Pavel, hlavní zvěstovatel evangelia, říká co? “Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi  znát nic jiného než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.” {1K 2,2}. Protože v tom je zjevena síla přitažlivé Boží lásky, Krista, toho ukřižovaného. Není divu, že Jan Křtitel, největší z proroků, co bylo podstatou jeho poselství? “Hle, Beránek Boží.” {J 1,29}. Hle, Beránek, zabitý Beránek {Zj 13,8}; to je to, co přitahuje naši mysl. Moji drazí přátelé, čím více na Něj hledíme, tím více nás přitahuje, až se stane naší velkolepou posedlostí. A hledět na Ježíše už není povinnost, je to naše největší potěšení. Tehdy se křesťanská zkušenost stává opravdu pozitivní a opravdu mocnou! Je to tehdy, když odvrátíme svůj zrak od všeho ostatního a upíráme jej neustále a výhradně na Ježíše Krista.

Musím se podělit o tento citát, protože – ačkoliv už jsem ho jednou sdílel – přímo souvisí s tématem, dole na straně 71. Review and Herald, 30. května 1882: “Být živými křesťany.” Být čím? “Živými křesťany.” To jako by naznačovalo, že existují mrtví křesťané. Souhlasíte? Ve skutečnosti je jich mnoho. Ale já chci být živým křesťanem. Přidáte se ke mně? {Amen} Dobře, tady je tajemství: “Abychom byli živými křesťany, musíme mít vitální spojení s Kristem. Pravý věřící může říci: ‘Vím, že můj Vykupitel žije’. {Job 19,25}. Toto důvěrné společenství s naším Spasitelem nás zbaví touhy po pozemských a smyslných požitcích. {Amen}. Všechny naše síly těla, duše i ducha by měly být zasvěceny Bohu. Když jsou city posvěceny, naše povinnosti vůči Bohu se stávají prvořadými, vše ostatní je druhořadé.” Ježíš se skutečně stává, drazí přátelé, naší velkolepou posedlostí.

Čím více pozorujeme Jeho lásku, tím více se do Něj zamilováváme a říkáme s nevěstou v Písni písní 5,10 a 16: “Můj milý je… znamenitější než deset tisíců jiných. On je celý tolik žádoucí. To je můj Milý a to je můj Přítel.” Je to ten nejlepší přítel, kterého mám; je to Ten, kterého miluji celým svým srdcem. Moji drazí přátelé, až budete mít takovou zkušenost, uvědomíte si, že Ježíš přitahuje vaše myšlenky a pocity jako magnet, a budete mít nadpřirozenou moc v každém okamžiku “uvádět do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista”. {2K 10,5}. Ačkoli vás bude starý člověk stále ještě přetahovat, to tahání bude téměř nepostřehnutelné, protože vaše mysl bude zcela zaměřená na Ježíše. To je to tajemství. To je to tajemství.

Jak takový vztah s Ježíšem rozvíjet? Takovou posedlost Ježíšovou krásou nemůžete mít, dokud se s Ježíšovou krásou neseznámíte. Amen? Musíte pochopit, jak je skutečně krásný, má-li být tato jeho krása přitažlivým vlivem číslo jedna na vaši mysl a srdce. To je důvod, proč Pavel opět říká ve Filipským 4, verši 8, z něhož jsme převzali název dnešní lekce. “Konečně, bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála.” Vidíte, že právě k tomu musíme obrátit svou mysl. Musíme zaměřit svou mysl na ctnosti, které tvoří charakter Ježíše Krista, a to vystihují právě tato slova. Všechny jsou zjeveny v Ježíši Kristu. Teprve když na ně hledíme, a jen když na ně hledíme, může nás Duch svatý proměňovat do podoby toho, na co hledíme, a učinit nás pravdivými, ušlechtilými, spravedlivými, čistými a milými a dobré pověsti a ctnostnými a chvályhodnými. Při hledění jsme co? …proměňováni, měněni do podoby toho, na co hledíte.

Great Controversy {Velký spor věků}, strana 555; všimněte si tohoto. To jsme si již vyjasnili dříve, ale chci to v tomto kontextu zopakovat. Great Controversy {Velký spor věků}, strana 555: “V oblasti rozumové i duchovní platí zákon,” Co platí, třído? {zákon} “že se měníme podle toho, na co se díváme.” Ale všimněte si, jak ke změně dochází, další věta: “Mysl se postupně,” mysl se jak? “…postupně přizpůsobuje předmětům, kterými se zabývá.”

A teď se mnou pracujte na tomto tvrzení. Za prvé: “Platí zákon…” Co to znamená? Jaký zákon je toto? {Pastor upustí pero.} Říká se tomu zákon gravitace. Řekněte mi, dělá zákon rozdíly mezi lidmi? Opravdu si nemyslím, že by to pero mělo spadnout, když ho pustím, protože jsem vysvěcený služebník evangelia… {Pastor upustil pero.} Tím se na věci nic nemění, že? A co osobní víra? Odmítám věřit, že to pero upadne. Prostě vím, že nespadne, protože nevěřím, že spadne. {Pastor upustil pero.} Tím se také na věci nic nemění, že? A co osobní preference? Víte, já bych si opravdu přál, aby mi to pero tentokrát neupadlo, až ho pustím. Opravdu bych si přál, aby… neupadlo. {Pastor upustil pero.} Co tím ilustruji? Ilustruji jednoduchou, ale hlubokou pravdu, že zákon je neúprosný. Poslouchejte mě: funguje, ať se vám to líbí, nebo ne, ať tomu věříte, nebo ne, ať jste kdokoli. Tak to prostě je. Jste všichni se mnou? Mluvíme tu o zákonu. Co je to za zákon? Je stejně jistý, stejně neúprosný jako zákon gravitace. Jaký je to zákon? Při pohledu na Něj se co? …měníme. Proměňujeme se v podobu toho, na co hledíme. Moji drazí přátelé, tomu se nedá uniknout. Stáváte se podobnými tomu, na co se díváte. Jsme všichni zajedno?

Nenechte se v tom oklamat, a je to snadné. Proč? Protože změna není radikální, není rychlá, ale je jaká? Je postupná. “Mysl se postupně přizpůsobuje tématům, jimiž se smí zabývat.” A právě proto, že adaptace, změna, je postupná, se mnozí z nás nechali zmást a myslí si, že na nás nemá nepříznivý vliv, když hledíme na něco nekřesťanského, ale jsem tu, abych vám řekl, že má. Zákonitě to na vás má nepříznivý vliv. Nenechte se v tomto ohledu oklamat. Prosím, neklamte sami sebe! Pokaždé, když se rozhodujete o tom, čím budete sytit svou mysl, prostřednictvím svých smyslů, musíte se sami sebe zeptat: “Opravdu se chci stát podobným tomu, co budu pozorovat?” Protože podle zákona se to děje. Jste v tomto ohledu se mnou zajedno? Podle zákona se to děje. Stáváte se podobnými tomu, na co se díváte. Proto je zásadní pečlivě si vybírat, na co se díváte. To z vás dělá člověka, kterým ve skutečnosti jste. Ne člověka, kterým se zdáte být – to je úplně jiný příběh. No tak, to přece víte. Můžeme se pěkně předvádět a balamutit lidi, aby si mysleli, že jsme něco, co nejsme; ale to, co skutečně jsme, se odehrává tady nahoře mezi pravým a levým uchem: “Vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7} A to, čím skutečně jsme, z nás dělá to, na co hledíme. Právě proto, máme-li se svým charakterem podobat Kristu, máme-li se proměňovat obnovou své mysli {Ř 12,2}, musíme mít pohled mysli neustále zaměřený na Ježíše Krista. Neustále.

Review and Herald, 30. května 1882: “Aby byla naše láska k Bohu stálá a ustavičně rostla…” Pauza. Chcete to? … Potřebuji slyšet trochu více nadšeného “amen”. Dám vám druhou šanci. “Mít stálou, stále rostoucí lásku k Bohu.” Chcete to? {Amen} Dobře; pokud to opravdu chcete, budete dbát na to, co následuje, protože to je jediný způsob, jak toho dosáhnout. “Aby byla naše láska k Bohu stálá a ustavičně rostla a abychom jasně vnímali jeho povahu a vlastnosti, musíme na Něj neustále upírat zrak víry…” “Musíme” co? “…na Něj neustále upírat zrak víry.” “Bůh musí být stále v našich myšlenkách.” “Neustále”, “stále”, rozumíte tomu? Chceme-li mít zkušenost neustálého růstu do podobnosti s Kristem, musíme neustále hledět na Ježíše Krista. Jedině skrze hledění se můžeme měnit. Dává to smysl? Neustále, neustále upřeni na Něho – okem víry. Vzpomínáte si na to sloveso z listu Židům 12,2: “Upřeně hledíce k… Ježíši”? To je v přítomném čase činném; to znamená nepřetržitou činnost. Neustále hledět, odpoutat oči od všeho ostatního a upřít je na Ježíše. O tom zde mluvíme. Bůh musí být stále v našich myšlenkách. Jen tak, drazí přátelé, můžeme uvádět do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista. {2K 10,5} On má být předmětem našeho myšlenkového života. Je to jasné?

Někteří z vás si teď možná říkají: “No tak, člověče, buďme realističtí. Určitě nám nechceš říct, že musíme mít neustále na mysli Krista, že ne?”. No, především vás chci ujistit, že se s vámi jednoduše dělím o to, co říká Hospodin. Dobře? Chci říct, že si tyhle věci nevymýšlím. Mluvím z toho, co říká inspirace. Je to Bůh, kdo nám říká, že pokud chceme důsledně vítězit a neustále růst, musíme pohled naší mysli upírat, kolik času? Neustále na Něho. Dobře? Ale jak je to možné? Je to vůbec možné? Ano, je to možné. “Všechny Boží příkazy zároveň obsahují sílu k jejich vykonání.” {Christ’s Object Lessons, s. 333.1 – Perly moudrosti} Ale někteří z vás si možná říkají: “Uvědomte si, že nejsem nějaký mnich žijící v 17. století v klášteře, který nemá na práci nic jiného než se modlit, studovat Bibli a diskutovat s bratry o teologii. Víte, já žiji v 21. století. Je tu spousta nejrůznějších podstatných všedních věcí, které vyžadují mou pozornost. No tak, přece nemůžeš myslet vážně, že můžeme na Krista myslet neustále, ne?” Ano, můžete. Ale jak? Jak? Pracujte na tom se mnou. Pán vám žehnej, pracujte na tom se mnou.

Jedná se o duchovní disciplínu, kterou většina z nás vůbec nezná. Chci říct, že jsme v této duchovní disciplíně bezradní, a právě proto jsme tak laodicejští. Právě proto jsme tak vlažní. Prosím vás, co potřebujeme pochopit, abychom mohli být schopni udržet pohled mysli neustále upřený na Ježíše? Především si uvědomme, že Bůh nám dal schopnost myslet na více věcí najednou. Nebo ne?

Divili byste se, o kolika věcech přemýšlím, když jsem tady nahoře. Dívám se na vaše tváře, neustále si je pročítám a říkám si: “Kéž by se probudil.” Nebo: “Ach, kéž by si přestala povídat a poslouchala,” ne mě, ale to, co by jí Pán chtěl skrze mě říct. Probíhají mi myslí různé zajímavé myšlenky. Kromě toho se dívám na hodiny a jsem pod tlakem, protože tikají. Přemýšlím o svém týmu tady s kamerami atd. A když zhasla světla, měl jsem o ně opravdu starost. V hlavě se mi honí různé věci, doufám, že přitom myslím na to, co vám zároveň říkám – doufám. Pán nám dal schopnost myslet na více věcí najednou, že? Jinými slovy, milí přátelé, i v mysli máme takzvané periferní vidění.

Pracujte se mnou. Toto je moje fyzické oko, ano? … dívá se na mého bratra tady vzadu s kamerou, Jeffa… stal se mým drahým přítelem. Dívám se přímo na Jeffa. Dobře? Ale zatímco se dívám na Jeffa, vidím tady nahoře pastora Hartmana. Tady vidím děti z Akademie. Vidím světla tady nahoře. Vidím tyhle přední lavice. Vidím svůj notebook támhle dole. Jak se tomu říká? Tomu se říká periferní vidění. Moje oko se soustředí na Jeffa, ale přesto vidím spoustu dalších věcí.

Stejně tak je to s pohledem mysli. Naše myšlenky se musí soustředit na určité věci, které nemusí být vždy přímo duchovní povahy. Souhlasíte? To však neznamená, že bychom při tom měli ztratit Ježíše ze zřetele. {Amen}. Proč? Protože pokud si k tomu vypěstujeme schopnost, můžeme Ho udržet alespoň v periferním vidění. Dává vám to smysl? Můžeme si Ho udržet alespoň v periferním vidění, a to je, moji drazí přátelé, velmi cenná disciplína, kterou je třeba rozvíjet. Jistě, váš pohled bude směřovat k věcem, které nejsou přímo a specificky duchovní. Ale to neznamená, že musíte ztratit Ježíše ze zřetele. To neznamená, že musíte ztratit Ježíše ze zřetele.

Jak si tedy můžeme vypěstovat trvalé vědomí Ježíšovy přítomnosti, byť jen v periferním vidění? Jak to můžeme rozvíjet? Chtěl bych vám doporučit, abyste se cvičili v neustálém uvědomování si toho, že Kristus je s vámi. Kde je? Je s vámi. Prosím, pracujte na tom se mnou. David říká v Žalmu 16,8: “Stále si stavím Hospodina,” kam? “…před sebe.” Co říká Ježíš? Matouš 28,20: “A hle, já jsem s vámi,” kdy? “…po všechny dny až do skonání tohoto věku.” Víte, drazí přátelé, jediný způsob, jak můžeme mít Pána stále před sebou, je cvičit se v tom, abychom si nepřetržitě uvědomovali, že je stále s námi. Dává vám to smysl? Musíme se tedy cvičit v tom, abychom každý den začínali prosbou, aby Bůh v osobě svého Ducha vstoupil do našich srdcí a strávil ten den s námi. Když pak bude den plynout, nezapomínejme, že On je stále s námi. Neslíbil snad, že bude? Ano. Potřebujeme tedy pěstovat vědomí Jeho trvalé přítomnosti. Rozumíte tomu, co se vám tu snažím vysvětlit? Potřebuji malou zpětnou vazbu. Nedívejte se na mě jen jako na televizi. Dobře? Potřebuji vědět, že rozumíte tomu, co se vám snažím sdělit.

Dovolte mi, abych se s vámi podělil o to, co k tomu říká inspirace. Education, strana 255, kniha Education {Výchova}, strana 255, poslouchejte: “Jako štít před pokušením a inspirace k čistotě a pravdě, se žádný jiný vliv nemůže vyrovnat vědomí Boží přítomnosti.”  Páni! To není jen jedna pozitivní pomoc, to je požehnání číslo JEDNA. Přečtu si to ještě jednou. “Jako štít před pokušením a inspirace k čistotě a pravdě se žádný jiný vliv nemůže rovnat,” čemu? “…vědomí Boží přítomnosti.” Mimochodem, v bezprostředním kontextu tohoto výroku – najděte si ho a přečtěte si ho. Výchova, strana 255, mluví o Josefovi a o tom, jak se vypořádal se svůdným návrhem Potifarovy ženy. Co řekl? “Jak bych mohl spáchat takové zlo a zhřešit proti Bohu?” {Gn 39,9}. Vidíte, co pro něj bylo štítem proti pokušení? Bylo to vědomí, že je v přítomnosti koho? Boha. Bůh, jeho nejlepší Přítel, tam na něj dohlížel. Jak by mohl v Boží přítomnosti něco takového udělat? Víte, milí přátelé, nenapadlo by nás udělat něco nevhodného, kdybychom byli v přítomnosti někoho, koho opravdu milujeme a vážíme si ho, že ne? Nevhodné věci děláme potají, se zataženými závěsy a zavřenými dveřmi, aby je nikdo neviděl. Ale moji drazí přátelé, dokážete někdy zatáhnout závěsy a zavřít dveře, aby to Bůh neviděl? Ne, On vidí úplně všechno. Nejen vše, co děláte v oblasti chování, ale vidí i vše, co děláte v oblasti svých myšlenek. On se nedívá tak, jak se dívá člověk, člověk hledí na vnější vzhled, ale On se dívá kam? do srdce, {1S 16,7} a když si budete vědomi, že je tam, a budete ho milovat a respektovat a budete se mu chtít líbit, bude to pro vás obrovská motivace, obrovská pobídka, abyste ho nezklamali a nebyli neposlušní, a to ani mezi pravým a levým uchem. Slyším “amen”? {Amen} Když si budete nadále uvědomovat Jeho trvalou přítomnost, nejenže budete mít sílu překonávat pokušení, ale budete hledět na koho? Na Něj, a hleděním jste co? …proměňováni. Proto čteme: “Jako štít před pokušením a inspirace k čistotě a pravdě se žádný jiný vliv nemůže vyrovnat vědomí Boží přítomnosti.” Chápete, jak obrovským přínosem a výhodou pro nás je, když toto vědomí Kristovy trvalé přítomnosti pěstujeme? Pochopte to, prosím.

Review and Herald, 15. března 1906: “Posvěcení znamená navyklé společenství s kým?” “…s Bohem.” “Posvěcení znamená” co? “… navyklé společenství s Bohem.” Navyklé, co znamená navyklé? Neustálé, ano. Jak je to možné? Jan 17,17: “Posvěť je v pravdě. Tvé slovo je,” co? “…pravda.” Jak tedy můžeme mít navyklé společenství s Bohem, abychom mohli zakoušet posvěcení? Děje se to  skrze studium a uvažování o Božím slově. Slyším “amen”? {Amen} V konečném důsledku je to studium a uvažování o Ježíši, protože on je Slovo, které se stalo tělem. {J 1,14}. Souhlasíte se mnou? Prosím, neoddělujte studium Bible a rozjímání o pravdách v ní obsažených od studia osoby Ježíše, který je Pravda. {Amen}. Dobře? Neoddělujte je od sebe.

Je možné je oddělit? Věřte, že ano. Byli zákoníci a farizeové studenty Bible? Ale no tak, byli? Byli to profesionální studenti Bible. Ježíš jim řekl: “Zkoumáte Písma,” jak? “…denně, protože se domníváte, že v nich máte věčný život.” {J 5,39}. Studovali Bibli samoúčelně, ale studium Bible není samoúčelné, je to prostředek, díky němuž poznáváme Ježíše, “jehož poznání je život věčný”. {J 17,3}. Slyším “amen”? {Amen} Proto říká: “Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně.” {J 5,39}.

“Prosím, studujte Bibli dál, ale používejte ji jako prostředek k seznámení se se mnou – já jediný vás mohu posvětit.”

Moji drazí přátelé, pokud studujete Bibli samoúčelně, neposvětí vás to. Neposvětí! Jen vás to učiní ještě bigotnějšími a samospravedlivějšími a budete mít falešný pocit nadřazenosti, protože toho všeho víte víc než všichni ostatní. Mimochodem, to je problém Laodiceje! Myslíme si, že jsme co? “Bohatí, zbohatli jsme a nic nepotřebujeme” {Zj 3,17}, protože máme všechnu tu pravdu, ale náš problém je, že jsme se nenechali ovládnout pravdou, protože jsme nepoznali, že Pravda je především Osoba, které máme z lásky podřídit celou svou bytost. Amen? {Amen} Když budeme mít takový vztah k Písmu jako ke zjevení Ježíše Krista, pak bude jeho studium zkušeností, která změní náš život, a pravda nás posvětí. Posvětí nás. Je v ní síla, která to dokáže.

Pavlova slova Timoteovi: “Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses to naučil; od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši.” Verš 16 a 17: “Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.” {2Tm 3,14-17} {Amen} Vidíte, že studium Bible nás má učinit podobnými Ježíši. Pokud nestudujeme za tímto účelem, pak nebudeme při studiu Bible požehnáni. Zákoníci a farizeové ji studovali každý den, ale učinilo je to podobnými Ježíši? Ne. Ve skutečnosti je to učinilo podobnými satanovi. Je možné, aby bylo studium Bible použito proti Ježíši Kristu? Rozhodně ano. Jedni z nejpilnějších studentů Bible na světě byli ti, kteří ukřižovali Ježíše Krista. No tak, poslouchejte mě. Je tedy zřejmé, že studium Bible samo o sobě není posvěcující a život měnící zkušeností. Je tomu tak? Jde o motiv, který za studiem stojí. Víte, to je to, co mi na mnohých z nás dělá starosti.

Za prvé, většina z nás Bibli vůbec nestuduje. No tak, přiznejte to. Ale pak je tu docela slušná skupina, která studuje Bibli, aby dokázala, že se všichni ostatní mýlí a oni sami mají pravdu. No tak, já vám říkám pravdu, vy víte, že vám říkám pravdu, a jediná chvíle, kdy tu svatou knihu sundáme a oprášíme, je, abychom mohli někoho zahnat do kouta a přesvědčit ho, že my máme pravdu a on se mýlí. Moji milí přátelé, takový způsob studia z nás dělá jen zákoníky a farizeje. Slyším “amen”? {Amen} Bůh nám pomáhej studovat Bibli, ale ze správných důvodů. Neříkám vám, abyste Bibli nestudovali, říkám vám, abyste ji studovali ze správných důvodů. Pokud tak budete činit, změní to váš život. {Amen}. Změní to váš život.

Pojďme teď být opravdu praktičtí, ano? Co od nás celý tento koncept hledění na Krista vyžaduje? Bible Commentary, 6. díl, strana 1098, na začátku strany 73: “Hledět na Krista znamená studovat jeho život, jak je představen v jeho Slově.” To se mi líbí. Najednou přesně víme, co znamená hledět na Krista. Co to znamená? …studovat Jeho život, jak je představen v Jeho Slově. To je ten hlavní význam. Protože je tedy hledění na Krista naprosto nezbytné, máme-li být proměňováni do Jeho podoby mocí Ducha svatého, co je ještě podstatné? Jelikož nazírání Krista znamená studovat Jeho život, jak je představen v Jeho Slově, co je naprosto zásadní, máme-li růst od slávy k slávě? Co je naprosto nezbytné, drazí přátelé? Studium Božího slova. Studium Božího slova. Moji drazí přátelé, doporučuji vám studium Božího slova. Pokud chcete být jako Ježíš, není to volitelné. Slyšíte mě? Není to nepovinné. Jediný způsob, jak se můžeme změnit, je hledět na Krista. To je naše kooperativní úloha; a co to znamená hledět na Krista? Znamená to studovat Jeho život, jak je představen v této knize; a víte, co jsem právě udělal? Právě jsem zjistil, proč má tolik z nás tak nekřesťanský charakter, protože studiu této knihy věnujeme tak málo času. Bůh nám pomáhej, abychom to změnili. Slyším “amen”? {Amen}

Moji drazí přátelé, pokud se chceme někdy proměnit od slávy k slávě, abychom se stali charakterem podobnými Kristu, a tím se stali účinnými svědky Krále a vhodnými občany Království, musíme se změnit, a já jsem zde, abych vám řekl, že Král přijde brzy! {Amen} Musíme se změnit. Prosím! Pro vaše dobro vás prosím, oprostěte svou mysl od všeho ostatního smetí, které tak naplňuje naše dny, a zaměřte ji na Ježíše. Prosím! Dokud to neuděláte, nezměníte se. To není dobrovolné. Nikdo to nemůže udělat za vás. Musíte to udělat sami. Někteří z vás si možná v tuto chvíli říkají: “Člověče, ty nám tu můžeš kázat a sužovat nás, abychom studovali Bibli, protože jsi pastor a nemáš nic jiného na práci než studovat Bibli; pro tebe je to opravdu snadné, ale já mám práci. Mám svůj rozvrh, mám svůj život, musím vydělávat. Musím získávat prospěch.” Poslyšte, moji drazí přátelé, vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale své duši uškodí? {Mk 8,36}. {Amen} “Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.” {Mt 6,33} Slyším “amen”? {Amen} Není to otázka nedostatku času, je to otázka priorit. Přiznáte si to? Víte, že je to pravda.

Mimochodem, pokud je ve vašem denním rozvrhu vyhrazen čas na sledování televize, videa a hudby, hraní počítačových her, surfování po internetu nebo čtení nějakého brakového časopisu či románu, vězte, že vaše tvrzení, že nemáte čas na studium Božího slova, prostě není pravdivé. Není to pravda. V tomto ohledu si nic nenamlouvejte. Bůh vám žehnej, jestli to zní, že se na vás zlobím, tak to tak není. Jen to myslím opravdu vážně; prosím vás; uvědomte si to. Musíme si udělat čas a zaměřit se na věci, které jsou nejdůležitější. Přiznejte si to. Na věci, které jsou nejdůležitější, si čas uděláme. Ptám se vás, je něco důležitějšího než studium Božího slova? Pokud je to jediný způsob, jak se můžeme měnit od slávy k slávě, a to musíme, máme-li být vhodnými občany pro Království nebo účinnými svědky Krále. Jestliže jediným způsobem, jak se můžeme změnit, je hledět na Pánovu slávu, a hledět na Pánovu slávu znamená studium jeho života, jak je představen ve Slově, pak se vás ptám, je pro křesťana něco důležitějšího než studium Bible? Je? {Ne} Je to tedy priorita číslo…? {Jedna} Jedna.

Mám na vás otázku. Projevuje se tato skutečnost ve vašem denním rozvrhu? No tak, buďte k sobě upřímní. Nehrajte si v této otázce sami se sebou. Projevuje se tato skutečnost ve vašem denním rozvrhu? Věnovali jste první a nejlepší čas svého dne studiu Božího slova? Nezlobte se na mě, že vás zkouším a nutím vás být k sobě upřímný. Dělám to pro vaše vlastní dobro. V těchto věcech klameme sami sebe. Pokud je to priorita číslo jedna, uděláte si čas a budete Pánu věnovat ne ty malé chvíle, které vám zbydou, budete mu věnovat ten nejlepší čas, protože On je váš nejlepší Přítel. {Amen}. A začnete den s Ním smysluplným časem stráveným studiem Jeho knihy.

Mám pro vás doporučení, Bůh vám žehnej. Je to moje vlastní praxe, vřele doporučuji. Mám u sebe knihu Touha věků, miluji tu knihu! Inspirativní komentář k biblickému vyprávění o Kristově životě. Uděláte to takhle: Začněte tím, že si přečtete biblické pasáže, ke kterým je daná kapitola inspirovaným komentářem. Důležité: Nedovolte, aby Duch proroctví nahradil studium Bible. Ať doplňuje studium Bible. Nejprve si přečtěte biblické pasáže a pak si přečtěte inspirovaný komentář k těmto pasážím. Jaké biblické pasáže myslím? No, jsou na začátku každé kapitoly, dole v závorce, nebo na konci každé stránky. Jsou tam. Biblické pasáže, které daná kapitola inspirovaně komentuje, si přečtěte nejdříve, a pak si přečtěte inspirovaný komentář. Slibuji vám, že pokud takto začnete svůj den a věnujete tomu významný čas bez rozptylování, získáte zkušenost, která vám změní život, pokud studujete s cílem podobat se Ježíši a být závislí na Duchu svatém. Budete mít zkušenost, která vám změní život. Co uděláte, když se dostanete na konec knihy? Co uděláte? Vrátíte se na začátek. Ani nevíte, kolikrát jsem už Touhu věků pročítal, a pokaždé, když ji čtu, je to úplně nový zážitek! Narazím na věci, které jsem nikdy předtím neviděl, a ptám se sám sebe: “Jak to, že jsem to nikdy neviděl?”. Tak už to bývá, když se zabýváte inspirovanými věcmi. Jsou neomezené a při jejich čtení a studiu se vždycky můžete dozvědět něco nového, hlubšího a cennějšího a pronikavějšího. Přátelé, život měnící zkušenost bude vaše, pokud z toho uděláte svou praxi; to vám slibuji. Slibuji vám to.

Čím více studujete – teď mě poslouchejte – čím více studujete, může to být zpočátku povinnost, ale čím více se zamilováváte do půvabu života Toho, koho studujete, tím méně a méně to bude povinnost a tím více a více se to bude stávat čím? …rozkoší. Nebudete se muset do studia nutit, budete se na něj dychtivě těšit. Ve skutečnosti se budete žárlivě bránit všemu, co by zasahovalo do vašeho času studia {Gospel Workers, s. 100.1}, a budete neradi vidět, když se bude blížit jeho konec. Víte, že zázrakem milosti se to může stát vaší zkušeností, pokud to tak není už teď. Vězte prosím, že mluvím z vlastní zkušenosti. Byly doby, kdy studium Bible bylo tou nejtěžší věcí, ke které jsem se kdy snažil donutit. Zatnout zuby a donutit se k tomu, protože koneckonců, víte, byl jsem křesťan adventistů sedmého dne, vlastně jsem byl nejen křesťan adventistů sedmého dne, ale i ordinovaný služebník adventistů sedmého dne! Musel jsem studovat Bibli, donutit se k tomu, režim povinnosti: zatnout zuby; zacpat ústa. Víte, čím jsem se s tímto přístupem dokázal stát? Opravdu parádním obíleným hrobem. {Mt 23,27} Říká se tomu pokrytectví. Vnější forma zbožnosti, ale popírání její moci. {2Tm 3,5} Děje se to i nadále? No tak, že by právě teď a tady v tomto shromáždění? Ne, neděje, ale teprve – poslouchejte mě – teprve od chvíle, kdy jsem prosil Pána, aby mi zjevil svou nádheru, a pak jsem s Ním v tomto procesu spolupracoval tím, že jsem se rozhodl přestat uspokojovat choutky svého starého člověka a sytit výhradně svého duchovního člověka, tou nejlepší stravou, a když jsem v tom vytrval, moje duchovní paleta, moje duševní paleta, byly zcela přeškoleny, a teď, víte, co mohu upřímně říci? Už netoužím po nezdravé stravě, ale toužím po Božím slově. Stalo se, že si tento chlapec večer sedl ke studiu Božího slova a tak se zamiloval a tak ho uchvátilo, co se tam děje, že když jsem vstal, abych zkontroloval, kolik je hodin, byl druhý den ráno a vycházelo slunce. Slibuji vám, že když to Bůh může udělat pro mě, může to udělat pro kohokoli v této místnosti. To vám slibuji. To vám slibuji.

Čím více budete studovat, tím více vám bude Jeho Duch zjevovat pravdu. Bůh vám žehnej, pravdy, o které jsem měl tu čest se s vámi podělit, jsou výsledkem mého osobního studia, mého vlastního pátrání po poznání pravdy, která změní život. Jen se s vámi dělím o to, co mi On pomohl poznat, abyste i vy mohli zakusit osvobozující, posvěcující moc pravdy {J 8,32; 17,17}, pokud jste ji ještě nepoznali.

Mimochodem, ať už studujete a objevujete cokoli, nejlepším způsobem, jak si to osvojit, je okamžitě se o to podělit s někým dalším. {Apostel Acts 206.2 – Od slávy k úpadku; Testimonies to Ministers 352.2} Rozdávejte to dál. Rozdejte to. Tím si to osvojíte; ještě lépe tomu porozumíte. Proto jsem vám, Bůh vám žehnej, zavázán za tento seminář. Opravdu jsem. Poskytli jste mi ohromnou výsadu, že jsem mnohem jasněji než kdykoli předtím pochopil pravdy, které jsem s vámi sdílel. Protože právě tím, když se o ně dělíte, jim lépe rozumíte.

Udělejte si čas, přátelé, udělejte si čas. Nesnažte se najít si čas. Místo toho si co? Udělejte čas a udělejte si ho ráno. Vřele vám to doporučuji – ráno. To ovšem vyžaduje, abyste se dostali do postele v přiměřenou dobu. Slyším “amen”? {Amen} Také to však vyžaduje, abyste nešli spát s plným žaludkem. Teď přestává kázání a začíná vměšování, že? Víte, když jdete spát s plným žaludkem, váš žaludek musí pracovat a udržovat vás při tom celou noc napůl vzhůru a váš spánek není příliš osvěžující. Ale když jdete spát s prázdným žaludkem v přiměřenou dobu… Mimochodem, jedna hodina spánku před půlnocí má hodnotu dvou hodin po půlnoci. {Manuscript Releases, sv. 7, s. 224.3} Můžete se probudit v ranních hodinách, kdy je opravdu klid a kolem není nikdo, kdo by vás rušil, a můžete si vzít Boží slovo a zažít nádherný duchovní prožitek s Ježíšem. Ale musíte to vzít vážně. Musíte něco změnit. Musíte něco změnit. Nemůžete se dívat na televizi do jedenácti hodin a doufat, že to zvládnete. Slyšíte mě? Nezvládnete to.

Musím vás varovat, musím vás varovat, prosím, přijměte toto varování. Když se budete dívat na Krista, budete si uvědomovat, že se měníte na Jeho podobu? Budete si to uvědomovat? Poslouchejte. Bible Commentary, 6. díl, strana 1097: “Je to Duch svatý, Utěšitel, o němž Ježíš řekl, že ho pošle na svět, který mění naši povahu na Kristův obraz, a když to vykoná, odrážíme jako v zrcadle slávu Páně. To znamená, že charakter toho, kdo takto hledí na Krista, je tak podobný Jeho charakteru, že ten, kdo se na něj dívá, vidí Kristův vlastní charakter, který vyzařuje jako ze zrcadla.” Ostatní to vidí, ale co my? Poslouchejte: “Nepostřehnutelně pro nás…” Co to je? “Nepostřehnutelně pro nás samé se den za dnem měníme tak, že naše cesty a naše vůle se mění v cesty a vůli Kristovu, na krásu jeho charakteru. Tak rosteme v Kristu a nevědomě odrážíme jeho obraz.” Jak? “Nepostřehnutelně pro nás… nevědomě odrážíme jeho obraz.”

Co si vlastně uvědomujeme? Každý den si více uvědomujeme své chyby, nedostatky a nedokonalosti. Víte, čím více se přibližujeme k Ježíši, tím co? …vinnější, nedokonalejší a hříšnější se vidíme v kontrastu s Ním. {Steps to Christ, s. 64.2 – Cesta ke Kristu}. Dávejte si pozor, varuji vás, nenechte se odradit. Mohli byste být v pokušení, při pohledu na Krista, myslet si, že se nelepšíte, že se zhoršujete. Moji drazí přátelé, nejste horšími. Ujišťuji vás, že nejste horšími. Vždycky jste na tom byli tak špatně. Slyším “amen”? {Amen} Vždycky jste na tom byli tak špatně. Teprve teď se dostáváte ze své samolibosti a sebeklamu. Chvalte Boha za to, že vám otevřel oči, abyste mohli vidět, jak to s vaší duší skutečně je. Nemyslíte si, že ti, kdo jsou bohatí, zbohatli, nic nepotřebují, a neví, že jsou ubozí, politováníhodní a chudí, slepí a nazí {Zj 3,17}, by měli prožít dost překvapivou kontrolu reality? Očekávejte to. Nepohoršujte se nad tím, chvalte Boha za to. Padněte na kolena, vyznejte to a pak hleďte na Beránka {J 1,29} a při pohledu na něj budete proměňováni. {2K 3,18}. Slyším “amen”? {Amen} Prosím, můj bratře, má sestro, je to priorita číslo jedna. Postavíte se se mnou k modlitbě?

Otče Bože, prosím, pomoz nám! Pomoz nám, abychom začali vážně spolupracovat s Duchem svatým a upřeli svůj pohled na Ježíše. Pomoz nám, aby se Ježíš, Slunce spravedlnosti, stal první věcí, která každý den zasvítí nad očima naší mysli, abychom si mohli po celý den nosit s sebou tento krásný obraz naskládaný na obrazovce našeho myšlenkového života. A i když naše myšlenky mohou být zaměřeny na jiné věci, pomoz nám udržet si vědomí milované osoby a Ježíšova charakteru, abychom na Něj mohli stále hledět, a tak mohli neustále růst od slávy k slávě do Jeho podoby. To je má modlitba; prosím, vyslyš ji, neboť se modlím v Ježíšově jménu. A každý říká: {Amen} Amen. Bůh vám žehnej, přátelé.