Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”. Čeká nás téma “Jak myslí ve svém srdci“.

Společně studujeme nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno. Co to je, přátelé? Jaká je ta nejdůležitější práce, která kdy byla lidem svěřena? Je to budování charakteru – Výchova, strana 225, první citát z vašeho výtisku: “Budování charakteru je nejdůležitějším dílem, jaké kdy bylo lidským bytostem svěřeno, a nikdy předtím nebylo jeho pilné studium tak důležité jako,” kdy? “…nyní.” Nyní. Proč je to tak důležité právě teď? Protože Král brzy přijde. {Amen} Pro adventní věřící to stále není dostatečné “amen”, protože Král přijde brzy. {Amen!} Věřím tomu, přátelé. Času je málo, ale je toho hodně, co musíme udělat. A co musíme udělat? Musíme nést evangelium všem národům, pokolením, jazykům a lidem, a musíme připravit své vlastní životy. Ale jak jsme již řekli, úspěšné splnění obou těchto úkolů závisí na jedné věci; a co to je? – Na rozvoji charakteru podobného Kristu. Proč? Protože nemůžeme být ani účinnými svědky pro Krále, ani vhodnými občany pro Království, pokud nemáme charakter podobný Kristu. Není divu, že vzhledem ke krátkosti času “Budování charakteru je nejdůležitějším dílem, jaké kdy bylo lidem svěřeno, a nikdy předtím nebylo jeho pilné studium tak důležité jako nyní…”. Nyní.

Účelem tohoto semináře je společně pilně studovat, co říká Pán na toto velmi důležité téma, a chci vás ujistit, že jsem se s vámi přišel podělit o to, co říká Bůh. Nepřišel jsem se s vámi podělit o své myšlenky, teorie a koncepty. Chci se s vámi podělit o něco mnohem důvěryhodnějšího, než je názor nějakého ubohého smrtelníka. Ve skutečnosti bych to rád vyjádřil takto: mluvím na toto téma s autoritou přesně do té míry, že autorem svých slov nejsem já, ale Ježíš. {Amen}. Rozumíte tomu? Víte, přišel jsem se s vámi podělit o to, co říká Písmo a Duch proroctví k tomuto životně důležitému tématu; a to je směrodatné. Amen? {Amen} To je Ježíšovo svědectví a vy tomu můžete plně důvěřovat; a já se jen vroucně modlím, aby mi Pán pomohl být velmi přesným průvodcem tím, co říká Pán na toto téma; a aby mě uchránil před zkreslením čehokoli, co k tomuto tématu říká Písmo nebo Duch proroctví.

Ale abych to mohl dělat, musím mít pomoc Ducha svatého; a abyste vy mohli správně chápat, rozumět, mít vztah k pravdě a reagovat na ni, musíte mít také Ducha svatého. Protože věci Božího Ducha se dají posoudit jen Duchem, {1 Kor 2,14} a naším cílem je, aby toto studium bylo mnohem víc než jen intelektuálním cvičením; chceme, aby nám změnilo život. Amen? Jste v tomto ohledu se mnou zajedno? {Amen} Proto jste dnes ráno přišli? {Amen} Máme-li však zakusit osvobozující, posvěcující moc pravdy, musíme ji přijmout pod vlivem Ducha pravdy… musíme, určitě. Proto než budeme dnes ráno pokračovat ve studiu, k čemu se musíme zastavit? {K modlitbě} Modlit se a osobně pozvat Božího Ducha do svých srdcí. Oceňuji, když se za nás pastor modlí, ale, drazí přátelé, nic nenahradí osobní modlitbu, osobní pozvání. On je zde uprostřed nás jako sboru. Jak to víme? On to zaslíbil: “Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.” {Mat 18,20}. Ale můj drahý bratře, sestro, prosím, nespokojte se s tím, že Ho máme uprostřed sebe jen jako shromáždění. Ujistěte se, že je uprostřed vás jako jednotlivců. Je v tom nějaký rozdíl? Ach, určitě je, určitě je… Vidíte, inspirace nám říká, že pozdní déšť může padat na všechny kolem nás, a ne na nás. {LDE 195.4}. Proč? Protože jsme osobně nepozvali Božího Ducha do svých srdcí. Udělejme to. Vstaňme od stolu, kolem kterého jsme se shromáždili a chystáme se účastnit duchovní hostiny, nejprve otevřeme dveře a pozvěme Pána v osobě Jeho Ducha, aby vstoupil a co? …povečeřel s námi, aby nám dal ten hlad a žízeň, které nejsou přirozené, a aby nám dal tu schopnost trávit a vstřebávat Chléb života, která také není přirozená. Pokud budeme přijímat tento pokrm bez pomoci a moci Ducha svatého, prostě skončíme s duchovními poruchami trávení, drazí přátelé. Chraň Bůh. Naopak dej Bůh, aby to byl výživný pokrm. Postarejme se tedy o to, aby tomu tak bylo, a to tak, že pozveme Ducha svatého, aby vstoupil do našich srdcí. Když se modlíte za sebe, nezapomeňte se prosím modlit také za svého bratra. Dnes ráno potřebuji modlitbu. Vyzývám vás, abyste se mnou poklekli na několik okamžiků tiché modlitby, pak ji ukončím.

Otče můj v nebesích, ve jménu Ježíše Krista, Pána, naší spravedlnosti, přicházím směle do tvé přítomnosti a jsem si jist, že budu přijat, ne na základě toho, kdo jsem já, ale na základě toho, kdo je Ježíš: Pán naši spravedlnosti, náš Prostředník, náš Přímluvce. Moc Ti děkuji, že ses rozhodl vidět nás ne takové, jací jsme sami o sobě, ale takové, jací jsme v Něm. A my Tě přicházíme především chválit za tento sobotní den, za tento svatý čas a za toto svaté místo. Ale Otče, uvědomujeme si, že ani čas, ani místo nemohou být svaté, pokud je takovými neuděláš Ty, s přítomností Tvého Svatého Ducha. Proto Tě prosím, přijď s námi prožít tento čas, naplň toto místo svým Duchem. Prosíme Tě, abys naplnil svou přítomností nejen tuto fyzickou budovu, ale modlíme se, abys přišel a naplnil i každý z chrámů našeho těla svojí přítomností. Otevíráme dveře svého srdce a říkáme: “Pojď dál, nebeský Hoste. Pojď dál a povečeř s námi, účastni se s námi tohoto duchovního pokrmu. Dej nám ten hlad a žízeň, a pak nám dej schopnost strávit a vstřebat výživu, duchovní pokrm, Chléb života.” Otče, mně se dostalo nezasloužené výsady lámat a rozdávat Chléb života. Prosím, obmyj mě. Přicházím k úpatí kříže, abych byl očištěn krví a vodou. Nedovol, abych při manipulaci s Chlebem poskvrnil Jeho hodnotu. Nedovol mi, prosím, abych Ho dokonce ochucoval svou lidskostí. Chraň mě přede mnou samým; a navzdory mně samému mě použij jako kanál, kterým můžeš krmit tyto mé vzácné, krví vykoupené bratry a sestry, syny a dcery Tvého Chleba života. Otče, pokud někdo obdrží požehnání, všichni budeme vědět, že je to díky Tobě a navzdory ubohé hliněné nádobě, kterou jsi použil, vzdáme Ti všechnu chválu, čest a slávu. Prosím, Otče, vyslyš tuto modlitbu. Vím, že to uděláš, protože jsem prosil o to, co je ve Tvé vůli, a o to prosím s vírou ve jménu Ježíše. Amen.

Zvu vás, abyste si otevřeli svůj pořadač, váš výtisk důležitého materiálu, který budeme probírat. Zaměříme se na to, co k tématu říká inspirace. Prosím, abyste otočili na stranu 6, lekci 3. Podíváme se na začátek strany 6. Vítejte, pojďte dál. Připojte se k nám tady vpředu; budeme rádi, když budete s námi. Název našeho studia zní “Jak myslí ve svém srdci”. Výraz je převzat z Přísloví 23,7. Naším cílem a úkolem v této lekci je definovat charakter. Co je tedy naším úkolem? Definovat charakter. Již jsme poznali, že budování charakteru je nejdůležitějším dílem, jaké kdy bylo lidem svěřeno. Pokud chceme úspěšně budovat charakter, charakter podobný Kristu, musíme pochopit, co je to vlastně charakter. Dává to smysl? Jak můžete něco úspěšně budovat, když nevíte, co to je? Kdybych přišel za stavebním dodavatelem a řekl mu: “Poslyš, chci, abys mi postavil budovu,” na co se zeptá jako první? “Jaký je plán? Jakou budovu chcete, abych postavil?” Kdybyste mu řekli: “No, já nevím, ale klidně ji postavte,” pravděpodobně by takovou práci nechtěl. Přátelé, máme budovat charakter podobný Kristu, ale nejprve je nezbytné, abychom přesně pochopili, co to vlastně charakter podobný Kristu je. Co je to charakter podobný Kristu? No, řekněme si to ještě zásadněji: Co je to vůbec “charakter”? … protože můžete mít buď charakter podobný Kristu, nebo charakter nepodobný Kristu. Takže co je to charakter? Víte, kdybych vám dal prostor a vyzval vás, abyste uvedli definice charakteru, pravděpodobně bych dostal tolik různých definic, kolik bude lidí, kteří to budou definovat. Víte, charakter je jedním z těch poněkud mlhavých, neuchopitelných, abstraktních pojmů, které často používáme, ale jen málokdy máme opravdu přesné, precizní pochopení toho, co to je. Charakter, co to znamená slovo charakter? Víte, vzpomínám si, jak jsem položil tuto otázku a někdo vzadu ve sboru zvedl ruku a řekl: “Charakter, to je to, čím jsme, když se nikdo nedívá.” Uvažoval správným směrem. Co se snažil sdělit tím, že uvedl tuto definici? Skutečnost, že charakter je něco mnohem zásadnějšího než to, jak mluvíme a jednáme. Něco podstatnějšího než vnější chování, které dáváme najevo těm, s nimiž přicházíme do styku.

Moji milí přátelé, je možné mluvit a chovat se jako něco, co nejste? Co myslíte, je to možné? {Ano} Víte to, víte to. Je vůbec možné mluvit a chovat se jako křesťan, a přitom jím nebýt? {Ano.} To víte také; říká se tomu pokrytectví. Děje se tady něco takového? To je v této církvi na konci časů tak rozšířený problém, že je to shodou okolností náš poznávací znak. Mluvili jsme o tom včera večer. Jsme laodicejská církev a co je poznávacím znakem laodicejské církve? Co je to? {Vlažnost} Je vlažná… a je také velmi sebeklamná. Vždyť říkáš: Jsem bohatý, mám všechno a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý {Zj 3,17}. To je docela vážný sebeklam, nemyslíte? Proč je církev tak sebeklamná? Protože se budou tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat {2 Tim 3,5}. Budou se tvářit jako zbožní. Co tím myslím? Mluví správně a chovají se správně. Chovají se v souladu s literou zákona. Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty {Mat 23,27}. Slyšíte, co říkám? Proto je laodicejská církev vlažná, ani horká, ani studená. Pamatujte si, že studený znamená dělat špatné věci ze špatných důvodů. Horké je dělat správné věci ze správných důvodů. Co je vlažné? Dělat správné věci ze špatných důvodů. Egoistická motivace přivedla mnohé v této naší milované církvi k tomu, aby se velmi dobře předváděli, jak dodržují literu zákona – a to můžete dělat i jako neobrácení. Jak to vím? Za prvé na základě osobní zkušenosti, a za druhé na základě Písma.

Co o sobě mohl říct Saul z Tarsu před obrácením, před setkáním s Ježíšem na cestě do Damašku? Co o sobě mohl říct? Filipským 3: “Jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.” {verš 6}. Byl neobrácený, ale pokud jde o dodržování litery zákona, jaký byl jeho život? …byl bezúhonný; měl své skutky srovnané. Není divu, že se nechal tak zmást; když se onoho rána v Jeruzalémě oblékl, byl to dokonalý Laodicejec, bohatý, měl všecko a nic už nepotřeboval {Zj 3,17}. Ano, bylo to v čase, když se jednoho rána v Jeruzalémě oblékl.  Ale cestou do Damašku narazil na Ježíše a tam došlo k radikální změně v jeho sebehodnocení, že? Oslepilo mu to fyzické oči, ale poprvé mu to otevřelo oči duchovní; a jak se viděl? Jako prvního mezi hříšníky! {1 Tim 1,15}. Moji drazí Laodicejští, zoufale potřebujeme utéct k Ježíši. Slyším “amen”? {Amen}

Zoufale potřebujeme utéct k Ježíši, aby nás vyvedl z naší vlastní spravedlnosti a sebeklamu. Když jsem se ptal na definici charakteru a jeden bratr řekl: “No, charakter je to, co jsi, když se nikdo nedívá,” snažil se nám dát najevo, že charakter je mnohem podstatnější, zásadnější a vnitřnější než to, co se děje venku a co lidé vidí. Víte, charakter je to, čím skutečně jsme. Charakter je to, čím skutečně jsme, ne to, co předstíráme. Co říká Písmo? No, podívejme se do Websterova slovníku, než se obrátíme k Písmu. Webster může být někdy užitečný. Pracujeme na definici charakteru. Dobře. Webster není konečná autorita, ale když hledáte definici pojmů, může vám být užitečný. Tady je Webster – Charakter: Charakter: “Zvláštní vlastnosti, které člověku vtiskla příroda nebo zvyk, a které ho odlišují od ostatních.” Zajímavé… “Zvláštní vlastnosti”, to znamená divné či zvláštní? Ne, to znamená jedinečné. Divný znamená v tomto kontextu “jedinečný”. “Zvláštní vlastnosti, které zapůsobily…” To slovo se mi líbí a později pochopíte proč. “Zvláštní vlastnosti, které zapůsobily na povahu nebo zvyk.” To je to, co říkáte. Čím? …povahou nebo zvykem. Kdyby Ježíšovo svědectví {Zj 19,10} sdělovalo tento pojem, jakou terminologii bychom asi slyšeli? “Zděděné nebo vypěstované” {COL 330.2}, přesně tak, a ti z vás, kteří hodně četli v Duchu proroctví, se s těmito termíny setkali mnohokrát. “Zděděný”, to je přirozenost; “vypěstovaný”, to je co? …návyk. Sledujete to? Zvláštní vlastnosti, které nám vtiskly zděděné nebo vypěstované sklony, návyky, které z nás dělají to, čím jsme; které z nás dělají jedinečné jedince, které nás odlišují od ostatních, – to je charakter.

Nyní přejděme k autoritativnější a snad i srozumitelnější definici charakteru. Obraťme se k Písmu. Moudrý muž nám jasně a stručně říká, co nás dělá tím, čím jsme v Příslovích 23,7. Z tohoto verše čerpáme název této lekce. Co podle něj z nás dělá to, čím jsme? “…neboť jak člověk smýšlí ve svém srdci, takový je.” Co dělá vás, co dělá mě tím, čím skutečně jsme? Je to to, jak přemýšlíme v našem co? …v našem srdci. Teď říkám srdce a poukazuji na mysl, protože to je to, co pojem “srdce” skutečně znamená. Nejde tu o ten orgán, který pumpuje krev; to víte. Tam neprobíhá naše myšlení. To slovo v hebrejštině je mimochodem pravděpodobně lépe a přesněji přeloženo jako “duše”; a zahrnuje, rozumějte… zahrnuje, jak intelekt, tak city. Co zahrnuje pojem “duše”? Intelekt i city, jinými slovy myšlenky i pocity. Činnost intelektu, jak se tomu říká? Myšlenky. Činnost citů, jak se tomu říká? Naše pocity. A nyní, drazí přátelé, si řekneme naši pracovní definici charakteru; co to tedy je? Nemusíte mít obavy, definice je z inspirovaného pera.

Najdete ji ve Svědectvích, svazek 5, strana 310. Svědectví, svazek 5, strana 310. Poslechněte si: Mimochodem, tohle má cenu zlata v této knize. Tahle malá fráze tady má cenu zlata v této knize. Co se tam píše? “Myšlenky a pocity dohromady tvoří,” co? “…morální charakter.” Chvála Pánu za tuto jednoduchou, stručnou, přesnou a srozumitelnou definici charakteru. Co to je? “Myšlenky a pocity dohromady.” Teď najednou každý z nás přesně ví, co je to charakter. Proč? Protože všichni víme, co jsou myšlenky, a všichni víme, co jsou pocity; a co je charakter? Myšlenky a pocity dohromady.

Moji drazí přátelé, vězte, že stát se podobným Kristu zahrnuje především to, co se odehrává mezi pravým a levým uchem. Slyším “amen”? {Amen} Zahrnuje to změnu toho, co se děje ve vnitřním muži, ve vnitřní ženě, kde jen vy a Bůh víte, co se děje. Víte, je pozoruhodně snadné předstírat, že jste někdo úplně jiný, než čím jste uvnitř. Víte to. Můžete přijít k člověku se širokým úsměvem na tváři, natáhnout k němu ruku a říct: “Tak rád tě vidím,” a přitom si myslet: “Ty ubohý darebáku.” Můžete to udělat; a to, co skutečně jste, není to, co nutně zobrazuje vaše tvář s tím velkým, falešným úsměvem. Je to to, co se odehrává ve vašem srdci!

Mimochodem, vězte, že ačkoli člověk se dívá na vnější vzhled, Pán se dívá kam? Člověk hledí na vnější vzhled, Hospodin hledí kam? No tak, Hospodin hledí kam? …na srdce. {1 Sam 16,7} Nenechá se oklamat bělostným vymydlením. Fasáda, kterou máme tendenci nasazovat, abychom oklamali druhé, že jsme něco, co nejsme, Boha neoklame; a moji drazí přátelé, dělá mi starosti, že mnozí z nás se touto fasádou nechali oklamat, a proto si myslíme, že jsme co? …bohatí, máme všecko a nic už nepotřebujeme {Zj 3,17}. Protože se chováme tak dobře, děkujeme. Dělá to na mě dojem, že?

Mimochodem, do této pasti se křesťané adventisté sedmého dne chytají obzvlášť snadno. Proč? Protože máme tolik světla, máme tolik pravdy; a protože se chováme relativně lépe než téměř všichni ostatní. Na základě vší té pravdy, kterou máme, si myslíme, že jsme co? …bohatí, máme všecko a nic už nepotřebujeme. {Zj 3,17}. Boží ostatek, který je připraven a čeká na příchod Ježíše. Moji drazí přátelé, prosím… buďte opatrní! Možná nechcete být takovým, za koho se považujete, ale tím, za koho se považujete, jste. Jak člověk smýšlí ve svém srdci, takový je. {Př 23,7}. To, co z nás dělá to, čím jsme, není naše chování; je to to, co se děje tady nahoře, kde jen vy a Bůh víte, co se skutečně děje. Slyšíte mě? {Ano, amen} Jak člověk smýšlí ve svém srdci, takový je. {Př 23,7} Myšlenky a pocity dohromady tvoří morální charakter. {5. Svazek svědectví 310.1}

Podívejte se na další výrok: Znamení časů, 30. června 1881: “Jaký je člověk ve svém srdci, takový je. Myšlenky a pocity, které pěstuje.” “Myšlenky a pocity”, co? “…pěstované dávají směr jednání, a tím určují charakter.” Ano, jednání je ovlivněno našimi myšlenkami a pocity. Ale moji drazí přátelé, vězte, že nejdůležitější rozměr lidské činnosti se nenachází v oblasti chování; je to v oblasti myšlenkového života. To je to, co ve skutečnosti určuje, co se projeví v oblasti chování. Čím srdce přetéká, to ústa co? …mluví. {Mat 12,34}. Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vychází co? …život. {Př 4,23}.

Vidíte, že to, co říkáme a děláme, pramení odkud? Co se děje tady nahoře, co se děje tady nahoře. Opět platí, že to, co říkáme a co děláme, může, ale nemusí být skutečným a poctivým obrazem toho, co se děje tady nahoře. Ano. Co to obnáší, ve světle naší definice pro charakter, “myšlenky a pocity dohromady”, {5. Svazek svědectví 310.1} řekněte mi, co to obnáší stát se charakterem podobným Kristu? To je cílem každého křesťana, aby se stal charakterem podobným Kristu, takže, co je spojeno s tím, aby se stal charakterem podobným Kristu? Znamenalo by to naučit se myslet a cítit jako Ježíš. Nedává to smysl? Samozřejmě. Určitě. Řekněme to takhle, a já jsem to napsal tady v té poznámce. Není to z inspirace, ale je to syntéza jako výsledek studia inspirace. “Rozvíjet charakter podobný Kristu znamená učit se myslet a cítit vůči Bohu a jeho zákonu, vůči Satanovi a hříchu, vůči sobě a druhým a vůči všem okolnostem a situacím života tak, jak to dělá Ježíš -” Amen? {Amen} “- jinými slovy, znamená to, že si osvojíme,” co? “…mysl Kristovu.” Filipským 2,5: “Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.” To, můj drahý bratře, má drahá sestro, je podstatou toho, co znamená být křesťanem; je to mít mysl Kristovu. Neboť jak člověk smýšlí ve svém srdci, takový je. {Př 23,7}.

Pokud se jen chováme jako křesťané, ale nemyslíme a necítíme jako Kristus, nejsme ani křesťané, jsme jen pokrytci. Jsme v tomhle všichni spolu? {Amen} Je tedy pro nás přirozené myslet a cítit jako Ježíš? Je to přirozené? Moji drazí přátelé, chystám se učinit radikální prohlášení. Vysvětlím ho později, ale teď se ho prostě snažte přijmout vírou. Nejenže pro nás není přirozené myslet a cítit jako Ježíš, ale je pro nás přirozené myslet a cítit jako Satan. Přehnal jsem to? Ne, nepřehnal a my si velmi jasně stanovíme proč. Víte, od pádu do hříchu se lidská přirozenost řídí stejným zákonem, stejným duchem, který ovládá mysl a srdce Satana. Říká se tomu sobectví. Slyším “amen”? {Amen} Od přirozenosti myslíme a cítíme, že nás ovládá tento princip, kterému se říká, jak? …sobectví. A proto jediným charakterem, který si můžeme přirozeně vypěstovat, je charakter podobný komu? …satanovi.

Buďte opatrní, nechápejte mě špatně. Naznačuji snad, že jediné, co můžeme od přirozenosti dělat, je být zlí, protivní a oškliví? Ale ne, to ne. Samotný Satan se může zjevovat jako co? No tak co? …anděl světla! {2 Kor 11,14} A než to všechno skončí, satan se vtělí do koho? …do Ježíše Krista – Písmo nám to říká; a až se vtělí do Krista, bude zlý, protivný a ošklivý? Bude? Bude to ta nejkrásnější, nejlaskavější a nejmilejší – zřejmě – bytost, jakou kdy, kdo v té době na planetě Zemi viděl! Ale to všechno bude motivováno čím? {Sobectví} …sobectvím.

Moji milí přátelé, je docela dobře možné, abychom sobectví převlékli za něco přitažlivého, že? Věřte, že ano. Právě takový je obílený hrob, který zvenčí vypadá pěkně. {Mat 23,27}. Vypadá opravdu dobře, získává obdiv lidí, a dokonce i jejich úctu; a to je to, co je tak děsivé, protože jsme se nechali tak oklamat. Stali jsme se tak dobrými v tom, že děláme správné věci, ale z nesprávných důvodů, protože si myslíme, že jsme bohatí, máme všecko a už nic nepotřebujeme. {Zj 3,17}. Bůh nám pomoz z našeho sebeospravedlňováni, ze sebeklamného stavu! Slyším “amen”? {Amen}

Neobviňuji nás všechny z pokrytectví, ale beru vážně verdikt Pravého svědka {Zj 3,14}, který se týká hlavního problému této církve na konci času. Je zřejmě tak rozšířený, že je naším poznávacím znakem. Přijmete to? {Amen}. Kolem nás je zjevně mnoho pokrytectví. Nemusíte být takoví, za koho se považujete, ale jste tím, za koho se považujete. Jste to, co si myslíte.

Protože pro nás není přirozené myslet a cítit jako Ježíš, protože pro nás je přirozené myslet a cítit jako Satan; pokud chceme být povahově podobní Kristu, musíme být co? “…proměněni obnovou své mysli.” Amen? {Amen} Římanům 12,2: “Nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale buďte,” co? “…proměněni,” Jak? …změnou svého chování? Je to způsob, jakým jsme proměněni? Jsme proměněni změnou chování? Ne, jsme proměněni prostřednictvím transplantace srdce. Jsme proměněni tím, že je způsob našeho myšlení a cítění radikálně přeprogramován. Slyším “amen”? {Amen}

Vysvětlím evangelium v počítačovém jazyku pro počítačové odborníky: Hardware, který jsme dostali při narození, má operační systém, který se nazývá sobectví. Slyšíte mě? {Ano} …a jediný druh softwaru, který má tento počítač, který máme jako přirozené dědictví, je ten, který uspokojuje žádostivost těla, žádostivost očí a pýchu života, cokoli, co uspokojuje naše sobectví. Jste se mnou? Pokud se pokusíte do takového počítače vložit duchovní software, duchovní programování – zhroutí se. Slyšíte, co vám říkám? Nezvládne to. Software, který podporuje víru, naději a lásku, náš přirozený operační systém – kterým je sobectví – nezvládne. Proto musíme projít radikální změnou. Musíme změnit operační systém. Amen? Musíme získat nové srdce, které má v sobě vepsaný nový zákon, operační systém lásky. Amen? {Amen} Tento nový operační systém zvládne Boží software a nezhroutí se. Prošli jste touto změnou? Nebo se jen snažíte vylepšit své grafické rozhraní? To je počítačový termín; je to grafické uživatelské rozhraní. To je to, co vidíte na obrazovce. Děsivé na tom je, milí přátelé, že i sobec dokáže udělat pěknou obrazovku. Slyšíte mě? Sobecký člověk si může vytvořit pěkné, honosné grafické uživatelské rozhraní, a oklamat ostatní, aby si mysleli, že je něčím, čím není.

Ve šlépějích velkého Lékaře, strana 491: “Potřebujeme neustálou zušlechťující sílu čistoty,” čeho? “…myšlenek. Jediná jistota pro každou duši je ve správném,” co? “…myšlení.” Na co se zde soustředíme, přátelé, na chování? Ne, je to na to, co se děje zde nahoře, mezi pravým a levým uchem. “Potřebujeme neustále vnímat zušlechťující sílu čistých myšlenek. Jediná jistota pro každou duši je ve správném myšlení. Jak člověk ‘smýšlí ve svém srdci, takový je'”. Dodejte si odvahy: “Síla sebeovládání se cvičením posiluje. To, co se zpočátku zdá obtížné, se neustálým opakováním stává snadným, až se správné myšlenky a činy stanou,” čím? “…zvykem.” To se mi líbí, to se mi líbí.

Mimochodem, když jsou správné činy motivovány správnými myšlenkami, jsou skutečným zjevením Boží lásky, Božího charakteru. Když nejsou motivovány správnými myšlenkami, pak jsou jen pokrytectvím, jsou jen bílou barvou. Co je naším cílem v tomto řízení mysli… toto proměňování obnovou naší mysli; toto hledání Kristovy mysli – co je naším cílem? Co bychom měli mít před sebou? Prosím, nedržte se žádného nižšího standardu, než je ten, který nám dává Bible; a co to je? Nachází se ve 2. Korintským 10,5, a to některé z vás vyděsí. Některé z vás to možná vyvede z míry, ale přesto to musím říct. Jaké je to měřítko? “…uvést každou myšlenku do souladu s poslušností Krista.” To je ten vysoký standard. Slyším “amen”? {Amen} Nespokojte se s ničím nižším, prosím. To je Boží standard. Co přinášet? Kolik myšlenek? “Každou myšlenku do souladu s poslušností Krista”. To je cíl.

Nyní k vám chci být naprosto otevřený a upřímný. Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti, {Fil 3,12} ale ujišťuji vás, že běžím k cíli. {Fil 3,14}. Jste se mnou? {Amen} Moji drazí přátelé, prosím, neptám se vás, zda jste dosáhli standardu. Ve skutečnosti, pokud zde někdo tvrdí, že dosáhl standardu, začal bych se o vás opravdu bát – o tom později. Ale chci, abyste se pro lásku Kristovu tlačili k cíli. Amen? {Amen}

Přivedl Kristus každou myšlenku do souladu s poslušností svého Otce a zákona svého Otce? Opravdu? Rozhodně. Nikdy nezhřešil, ani v soukromí svého myšlenkového života. Každou myšlenku uvedl do souladu s Otcovou poslušností a já jsem zde, abych vám řekl, že z Jeho milosti – z lásky ke Kristu, v moci Ducha svatého – se vy i já můžeme naučit uvádět každou myšlenku do souladu s Kristovou poslušností. Slyším “amen”? {Amen} Samotný fakt, že to Bůh přikazuje, je sám o sobě ujištěním, že to díky jeho milosti můžeme udělat. Všechny jeho příkazy jsou uschopňující. {Kristova podobenství 333.1} {Amen} Nemáme Boha, který nám říká, abychom dělali něco, k čemu není plně připraven nás uschopnit. To je vaše měřítko, to je váš cíl; být tak plně proměněn obnovou své mysli, aby každá myšlenka byla uvedena do poslušnosti Knížete lásky a života, spravedlnosti a pokoje, svatosti a dobroty. To znamená “přepásat bedra své mysli” {1 Petr 1,13}, aby se každá myšlenka točila kolem Ježíše a abychom mu každou myšlenku věnovali; a přátelé, to může být naše zkušenost. Slyším “amen”? {Amen} Může to tak být.

To se však podaří pouze díky vytrvalé snaze spojené s božskou mocí. Nestane se to automaticky. Je to duchovní disciplína… která bude vyžadovat vytrvalé úsilí spojené s božskou mocí; a to, jak tuto zkušenost získáme, je předmětem tohoto semináře. Systematicky, krok za krokem, budeme z Božího slova přicházet na to, jak se můžeme dostat na místo, kde každou myšlenku přivedeme do souladu  s poslušností Krista – každou myšlenku! Toužíte po této zkušenosti? {Amen} Musíte po ní toužit, než ji vůbec získáte. Pro lásku Kristovu se modlím, abyste po ní toužili. Moji drazí přátelé, trvám na tom, trvám na tom, že ji musíme mít, chceme-li být plně účinnými svědky Krále a plně způsobilými občany pro Království.

Ti z vás, kteří tu byli včera večer, studovali jsme Izajáše, 60. kapitolu, a já bych byl rád, kdybyste ji se mnou rychle zopakovali. Někteří z vás tu možná nebyli, Izajáš, 60. kapitola. Z Písma jsme si všimli, že biblický termín pro charakter je, co? Pojďte mezi nás. Biblický termín pro charakter je “sláva” a definice charakteru je “myšlenky a pocity dohromady”. {5. Svazek svědectví 310.1} Všimli jsme si Izajáše 60,1: “Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo! A to je,” co? “…sláva Hospodinova vzešla nad tebou.” (Iz 60,6). Jak máme povstat a rozjasnit se? No, abyste mohli svítit, musíte mít světlo. Odkud toto světlo pochází? Pochází z jasu Boží slávy, ze Slunce spravedlnosti – Ježíše Krista. To je to, co na nás svítí. Jak máme zářit? Verš 2: “Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.” Kde? “…nad tebou.”

Jak můžeme zářit? Tím, že odrážíme slávu a charakter Ježíše Krista. Amen? {Amen} Máme být zrcadlem této slávy a odrážet ji těm, s nimiž se stýkáme. Pamatujte, že Ježíš je Slunce spravedlnosti. Jaký je symbol pro církev? Žena, ano. Ale na čem stojí? … na měsíci. {Zj 12,1}. Jak měsíc svítí? Tím, že odráží světlo slunce. Měsíc nemá vlastní světlo; a kdy měsíc svítí? V noci. Jak dokonalý symbol pro církev. Jediný způsob, jak můžeme zářit v tomto hříchem zatemněném světě, drazí přátelé, je odrážet krásný charakter Ježíše Krista, který je sám o sobě dokonalým odrazem charakteru koho? … Boha Otce. Amen.

Vidíte tam ta zrcadla? Ježíš odráží Boží slávu nám a my odrážíme Boží slávu druhým. Nyní musím zopakovat, že abychom byli plně efektivními zachránci duší, svědky Krále, musíme plně odrážet charakter Krále. Amen? {Amen} Kdy přijdou pohané? Verš 2, Izajáš 60: “Jeho sláva se na vás ukáže.” A když se na vás ukáže Jeho sláva, co se stane? Verš 3: ” K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde”. “Pohané”, to je v Písmu označení pro nevěřící.

Kdy jsou nevěřící přitahováni do spásného vztahu s Ježíšem Kristem? Pouze tehdy, když vidí, jak se odráží charakter Ježíše Krista v křesťanech. Slyším “amen”? {Amen} Moji drazí přátelé, pokud chceme být efektivními zachránci duší, musíme být milujícími a láskyplnými křesťany. Musíme odrážet charakter Ježíše Krista. Jedině tak pohané přijdou. Není to snad to, k čemu jsme byli jako lidé povoláni? Je to přinášet evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. {Zj 14,6}. Ale moji drazí přátelé, hlásání evangelia s přesvědčivou mocí se neděje ani tak ústy, jako spíše životem. Amen? {Amen} …a mimochodem, evangelium můžete sice výmluvně hlásat ústy, ale není-li dosvědčeno životem,  nemá žádnou moc! To přece víte. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem, co? …dunící kov a zvučící zvon, prostě jsem hlučný. {1. Kor 13,1}.

Moji drazí přátelé, když evangelium – věčné evangelium, které byla tato církev pověřena, aby hlásala každému národu, pokolení, jazyku a lidu, se zvláštním poselstvím na konci času, známým jako – malá nápověda – poselství tří andělů… Když budeme toto poselství hlásat s velkou mocí, budeme mít – a vlastně musíme mít – velkou slávu. Není to tak, jak říká Zjevení? Podívejte se na Zjevení 18,1: “Potom jsem viděl jiného anděla, jak sestupuje z nebe a má,” co? “…velikou moc.” Andělé jsou mimochodem poslové; Bůh je milostivě používá k tomu, aby symbolizovali jeho lid a poselství, které mají hlásat. Proč má tento anděl velkou moc? Další řádek: “A země se rozzářila jeho,” co? “…jeho slávou.” Co dává poselství moc? Je to charakterová podoba těch, kdo jej hlásají, charakterová podoba Ježíše Krista. To je to, co jim dává sílu. Slyším “amen”? Vidíte tuto pravdu?

Moji drazí přátelé, nikdy nebudeme mít moc hlásat poselství tří andělů, dokud nebudeme mít povahovou podobu Ježíše Krista. Proto jsme stále tady. Slyšeli jste, co jsem řekl, milovaní křesťané adventisté sedmého dne? Prosím, nechápejte mě špatně. Víte, mluvím s vámi skutečně na rovinu o našem stavu jako lidí, ale nechci, aby si někdo myslel, že tuto církev nemám rád. Miluji tuto církev celým svým srdcem. V této církvi jsem se narodil a vyrostl. Jsem čtvrtá generace adventistů sedmého dne z obou stran mé rodiny; mé adventistické kořeny sahají hluboko. Miluji tuto církev; miluji její poselství; miluji její lid. Celý svůj život jsem věnoval službě probuzení, abych této církvi pomohl povstat a zářit, abych jí pomohl uskutečnit její osud. Ale jakkoli tuto církev miluji, jsem si velmi dobře vědom toho, že nám chybí ke slávě strašně moc. {Řím 3,23}. Nejsme připraveni hlásat poselství s přesvědčivou mocí.

Co je evangelium? Je to Boží moc k čemu? …ke spasení. {Řím 1,16} Ale moji drazí přátelé, pokud se ve vašem životě neprojevuje spásná, proměňující moc evangelia; vaše ústa nemohou nikoho přesvědčit, že je to pravda – to víte. Pokud to nezměnilo váš život, pokud to z vás neudělalo milujícího a láskyplného člověka, jak očekáváte, že vám uvěří, že to změní jejich život? Víte, že vám říkám pravdu; a naše poselství nikdy nebude mít moc, dokud naše životy neukáží, že jsme tuto moc zakusili. Stali jsme se díky nadpřirozené, proměňující moci Ducha svatého milujícími a láskyplnými lidmi, kteří spolu vycházejí, kteří se skutečně milují, kteří se přestali hádat a hašteřit, hledat vinu a kritizovat. Takovými lidmi musíme být! Musíme být jednotní v Kristově lásce, než budeme schopni předávat poselství s mocí. Slyšíte mě? {Amen} Pane, pomoz nám, to je správné.

Je obzvláště důležité, abychom zjevovali Kristův charakter ve světle zvláštního poselství, které máme předávat. Jaké je to poselství? Zjevení 14,6-7: “Tu jsem viděl jiného anděla, který měl,” co? “…věčné evangelium, aby jej zvěstoval obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu a aby mocným hlasem volal:” Co? “…bojte se Boha a” Co? “…vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu.” “Vzdejte mu slávu.” Co to znamená vzdávat Bohu slávu teď? Chci, abyste si to napsali na okraj své Bible. Vedle Zjevení 14,7 napište úhledně 7BK 979. To znamená Biblický komentář, 7. díl, strana 979. Je tam velmi přesně a srozumitelně definováno, co to znamená vzdávat Bohu slávu. Poslouchejte. Cituji: “Vzdávat Bohu slávu znamená zjevovat jeho charakter na sobě samém, a tak ho dávat znát. A jakýmkoli způsobem dáváme poznat Otce nebo Syna, my,” co? “…oslavujeme Boha.” Co to znamená vzdávat Bohu slávu? Znamená to zjevovat jeho charakter v našem vlastním a dávat ho poznat jakýmkoli způsobem. Řekněte mi, můžeme úspěšně nabádat lidi, aby vzdávali slávu Bohu, když to sami neděláme? Můžeme? No tak, můžeme? V žádném případě, v žádném případě.

Prosím, dovolte mi to uzavřít. Nejenže je to nezbytné – máme-li být účinnými svědky Krále, abychom měli povahu podobnou Kristu, ale je také nezbytné, abychom byli vhodnými občany pro Království. Občany, kteří jsou vhodní pro Království.

Vězte, že rozvoj našeho charakteru nám nezajistí věčný život. Rozvoj našeho charakteru je však nezbytný, máme-li být připraveni těšit se z věčného života. Pochopili jste to? To je rozdíl, velmi podstatný rozdíl. Neopravňuje nás k nebi, jako že bychom si ho zasloužili, ale činí nás způsobilými k tomu, abychom tam žili, a připravuje nás na to, abychom si ho mohli užívat. V dalším studiu to budeme mnohem pečlivěji zkoumat. V tuto chvíli však chci trvat na tom, že pokud chceme být vhodnými občany pro království a připraveni vstoupit na ono svaté místo, musíme být nyní, během naší zkušební doby, z Boží milosti a z lásky ke Kristu – svatými lidmi. Bez svatosti nikdo, co? …neuvidí Boha. {Heb 12,14}. Právě nyní, během zkušební doby, se máme připravit na život v nebi. Slyším “amen”? {Amen}

Viz Biblický komentář, svazek 7, strana 970: “Pečeť živého Boha bude dána POUZE těm, kteří se svým charakterem podobají Kristu.” Vidíte, že musíme být podepsáni, zapečetěni, než můžeme být vysvobozeni. Podepsáním přijímáme Kristovo jméno, a jaké je jeho jméno? On ho vyhlásil na hoře Sinaj: “Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný. {Ex 34,6}. To je obnova Božího charakteru v nás. Být zapečetěni znamená být natolik pevní v pravdě, že raději, co? …zemřeme, než abychom vědomě přestupovali Boží zákon, a to z lásky k Ježíši. {5. Svazek svědectví 53.2} Když dospějeme k této zkušenosti, jsme připraveni být vysvobozeni, vysvobozeni do království. Ale právě teď, během doby milosti, musíme mít podpis Božího jména a stát se zapečetěnými do podoby Božího charakteru.

Jsme připravováni stát se součástí živého chrámu, v němž bude Duch svatý v plnosti přebývat v nebi, až na věčnost. Abychom však mohli být součástí tohoto živého chrámu, musíme se již nyní stát živými kameny a být již nyní miniaturními chrámy, v nichž přebývá Duch svatý. Sledujete to? 1. Petrova 2,5: “I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.” Ale prosím, všimněte si zde něčeho velmi významného. 1. Královská 6,7. Když se stavěl typický chrám, byly kameny tesány a hlazeny až na místě? Ne, všechny byly tesány a hlazeny v lomu. Má to nějaký význam? 1 Král 6,7: “Když byl dům budován, budovali jej z kamene opracovaného již v lomu. V domě nebylo při budování slyšet kladivo ani dláto, vůbec žádné železné nástroje.”

Jaké je to podobenství? Poslouchejte: Duch proroctví, svazek 3, strana 40: “Kameny nebyly připraveny na svá místa až ve chvíli, kdy měly být položeny do chrámové zdi; všechno jejich uložení, všechno jejich přizpůsobení a naplánování bylo provedeno předtím, než byly přineseny na místo stavby. Stejně tak veškeré tesání, upravování a leštění charakteru musí být provedeno během doby milosti člověka.” Slyším “amen”? {Amen} “Až Kristus znovu přijde na zem, nebude to proto, aby očistil a vybrousil charaktery lidí a přizpůsobil je nebi. Jeho dílem pak bude pouze proměnit jejich porušitelná těla a připodobnit je Kristovu nejslavnějšímu tělu. Pouze souměrný a dokonalý charakter bude v onen den opravňovat lidi k závěrečnému doteku nesmrtelnosti.” Slyším “amen”? {Amen}

Víte, moji drazí přátelé, v Izajášovi {60,7} nám Bůh říká: “Oslavím dům své slávy.” Co to znamená? Kandidáty na oslavení jsou pouze ti, kteří byli mocí Ducha svatého proměněni ze slávy k slávě a stali se domem Jeho slávy. Slyším “amen”? {Amen} Jinými slovy, naučili jsme se odrážet Jeho charakter tady a teď, a tím jsme se připravili na závěrečný dotek nesmrtelnosti, který se nazývá “oslavení”. Ale prosím, nenamlouvejte si, že se váš charakter změní během okamžiku, až se naposled ozve polnice.         {1 Kor 15,52}. Pokud se má váš charakter změnit, tak se změní, kdy? {Teď} …teď, a teď už zbývá jen málo. Slyším “amen”? {Amen}

Drazí přátelé, nemáme času nazbyt. Bůh nám pomoz, abychom začali vážně spolupracovat s proměňující mocí Ducha svatého, abychom se proměňovali od slávy ke slávě a byli efektivními svědky Krále a vhodnými občany pro Království. Postavme se k závěrečné modlitbě.

Otče Bože, tolik Ti děkuji za zcela dostačující plán spásy, který jsi vymyslel už na věčnosti a který byl realizován za nekonečnou cenu pro Tebe a Tvého Syna, ale který je zcela dostačující k tomu, aby nás změnil. Z přirozeně sobeckých, ošklivých, protivných a vzpurných lidí, jimiž jsme od přírody, v milující, láskyplné a sjednocené lidi, jimiž se můžeme stát díky milosti. Otče, prosím, pomoz nám, abychom tuto proměnu zakusili ve svých vlastních srdcích, ve svých domovech, ve svých církvích; abychom byli odrazem Ježíšova krásného charakteru, a tak se stali efektivními svědky Krále a vhodnými občany pro Království. A pak přijď, vezmi si nás domů a učiň nás součástí chrámu, který Tě bude oslavovat po celé věky věčnosti. To je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen.