Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás kazatel Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”. “Bůh nám ukázal svou slávu.”

Pokračujme v našem systematickém, postupném studiu nejdůležitějšího díla, které kdy bylo lidem svěřeno, a co to je? Třído, ti z vás, kteří jste tu od začátku. Jaké je to nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno? Co je to? Budování charakteru. Ano, vskutku. Co? Myslíte tím, že je ještě důležitější než získávání duší? No, ano. Proč? Protože nemůžeme úspěšně vykonávat velmi, velmi důležitou práci získávání duší, dokud jsme nevykonali tu nejdůležitější práci, budování charakteru. Amen? Víte, naše úspěšnost při získávání duší je přímo úměrná naší charakterové podobnosti Kristu. Chtěl jsem slyšet jedno “amen”. Dám vám druhou šanci. Naše efektivita v získávání duší je přímo úměrná naší charakterové podobnosti Kristu. {Amen}Děkuji.

To, co z nás dělá lidi, které si Pán může použít k tomu, aby druhé přitáhl do spásného vztahu se sebou, spočívá v tom, že dovolíme Pánu, aby nás učinil svými milujícími a přitažlivými zástupci. Amen? {Amen} Je to Kristova láska, která všechny přitahuje {J 12,32}, a pokud tato láska všechny nepřitahuje skrze nás, nemůžeme očekávat, že pohané přijdou. Tak jasně říká náš úryvek z Písma, v Izajáši 60. kapitole, verš 3: Kdy přijdou pohané? Když uvidí, jak se v nás odráží sláva. A co je to sláva? Vím, že někteří z vás se k nám právě připojili. Vítejte, ale kde jste byli včera večer? “Sláva” je biblický výraz pro charakter. Takže když Bible říká, že se na nás zjevuje sláva, říká, že se v nás odráží Kristův charakter; a když se v nás zjevuje sláva, tehdy přicházejí pohané. Protože vidí Ježíšův milující a neodolatelný charakter, a to je přitahuje. Slyším “amen”? {Amen} V tom je půvab. To nás činí účinnými v získávání duší. Budování charakteru, to je ta nejdůležitější práce, a kromě toho jsme studovali několik velmi důležitých pojmů. Začali jsme tím, že jsme se ujistili, že všichni chápeme, že duchovní věci se dají posoudit, jak? …duchovně. {1K 2,13-14}. Bez pomoci Ducha svatého, drazí přátelé, nemůžeme zažít osvobozující, posvěcující moc pravdy. Můžeme mít intelektuální cvičení, ale bratře, sestro, Bůh nás ochraňuj, abychom ty mnohé hodiny, během kterých budeme společně studovat, dělali jen intelektuální cvičení. Bože dej, abychom měli zkušenost, která změní náš život. Slyším “amen”? Chci se více podobat Ježíši, skrze tento čas strávený studiem Božího slova. Přidáte se?

Chci se proměňovat obnovou své mysli. {Ř 12,2} Chci se přeprogramovat… Chci být přeprogramován pravdou, ale to se může stát pouze tehdy, když přijímáme pravdu pod vlivem… Ducha pravdy, Ducha svatého. Pravda nemá žádnou moc, pokud ji nepřijmeme pod vlivem Ducha svatého. Nemůžeme být vyškoleni a proměněni obnovou svých myslí, pokud pravdu nestudujeme pod vlivem Ducha svatého. Proto je naší praxí, než budeme pokračovat… Dříve než… Vzpomínáte si na pomůcku pro zapamatování? Funguje to u mě a doufám, že to funguje i u vás. Kdykoli se chystám otevřít Bibli, používám to jako připomínku, že musím nejprve, co? …otevřít své srdce. Otevřít své srdce. Slyšíte to klepání dnes ráno, přátelé? Hle, stojím u dveří a tluču; {Zj 3,20}. Chce vstoupit, ale nemůže, pokud my, co? Pokud ho nepozveme dál. On se nevnucuje, On čeká na naše pozvání. Je tu uprostřed nás jako shromáždění, to víme; On to zaslíbil: “Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich.”{Mt 18,20}. Ale prosím, nespokojte se s tím. Ujistěte se, že je uprostřed vás jako jednotlivců. Ujistěte se, že jste otevřeli dveře svého srdce. Uděláte to? A když se modlíte, aby vám Duch svatý požehnal svou přítomností, modlete se, aby si mě použil, ano? Chystám se pokleknout. Těší mě… Vyzývám vás, abyste se ke mně připojili a poklekli na čas tiché modlitby.

Otče můj v nebesích, ve jménu Ježíše Krista, přicházím za sebe i za své pokrevní bratry a sestry. Především Tě chválím za to, že nám dovoluješ nazývat Tě Otcem. Jaká výsada. Nedoceňujeme ji zdaleka tak, jak bychom měli, ale pomoz nám, abychom si jí více vážili, a pomoz nám, abychom si jí vážili na základě zaplacené ceny, která nám to umožnila. Jaká nekonečná cena. Jsme krví vykoupené děti. Stálo tě to všechno, abys nám dal tuto výsadu, a my se z ní, Otče, radujeme. Je tak dobré Ti patřit. Ty se o své děti tak dobře staráš. Děkujeme Ti za Tvou laskavou péči po celý tento týden. Děkujeme Ti, že jsi nás sem bezpečně přivedl, abychom Tě společně uctívali. Proto jsme se shromáždili, ale Otče, shromáždili jsme se zbytečně, pokud nám nepožehnáš Duchem. Nemůžeme Tě uctívat v duchu a v pravdě, pokud tu není Duch pravdy. Otče, chceme studovat nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno. Chceme lépe porozumět naší společné úloze při rozvíjení charakteru podobného Kristu. Došli jsme k poznání, že nemůžeme být ani účinnými svědky Krále, ani vhodnými občany pro Království, pokud nemáme charakter podobný Kristu. Protože Král přijde brzy, a protože nám zbývá málo času, Otče, je nutné a naléhavé, abychom pilně studovali a pochopili svou roli spolupráce. Prosím tedy, požehnej nám vylitím svého Ducha svatého. Zvláště mně. Mám nezaslouženou výsadu vést toto studium Tvého Slova a Ty víš, jak zoufale potřebuji Tvou pomoc. Ujmi se mě: mysli, těla i ducha. Jsem Tvůj, třikrát jsem Tvůj, stvořením, vykoupením i vlastním rozhodnutím. Proto prosím, aby sis mě použil. Dovol mi být dnes ráno Tvým poslem. Dovol mi mluvit to, co chceš, abych řekl, nic víc, nic méně. Kéž to, co se Ti skrze mě podaří sdělit, najde vnímavá srdce a mysli, aby to mohlo změnit životy. Chceme se skrze studium pravdy, skrze Ducha pravdy, mnohem více podobat tomu, který je Pravda, Ježíši. V Jeho jménu se modlíme. Amen.

Pokračujeme a nyní jsme na stránce, která je to, třído? Sedm, děkuji. Lekce 4 s názvem: “Bůh nám ukázal svou slávu. ” Mimochodem, ti z vás, kteří nemají výtisk, přijďte dnes odpoledne, bude k dispozici. Máme je tam ve foyer a jsou určeny těm, kteří plánují chodit pravidelně. Budeme pokračovat v rozdávání materiálů, které si do toho šanonu s třemi kroužky budete dávat v průběhu studia. Docházíme k pochopení některých velmi důležitých věcí, které musím jen v rychlosti zopakovat kvůli těm, kteří se k nám právě připojili. Prvním velmi zásadním pojmem, který jsme si uvědomili, je, že biblický výraz pro charakter je, jaký, třído? Je to sláva; a to je nezbytně nutné vědět, protože chceme studovat, co říká Pán o tomto nesmírně důležitém tématu. A máme-li to úspěšně dělat, musíme rozumět výrazu, který Bůh používá pro slovo “charakter”. Slovo “charakter” se v Bibli krále Jakuba nevyskytuje ani jednou. Není tam a někdo by mohl dojít k závěru, že Bible nemá co říci o rozvoji charakteru. Ne, to je špatný závěr. Celé Písmo je o rozvoji charakteru. Ale to snadno nepoznáte, pokud nerozumíte výrazu, který Bible používá pro charakter, a tím je “sláva”. Proto název našich lekcí “Od slávy k slávě” ve skutečnosti zní “Od charakteru k charakteru”. Takto charakterem rosteme do podobnosti s Kristem. Další věc, která je tak důležitá, kterou jsme si ji již stanovili, to je naše pracovní definice pro charakter. Co je to charakter? No tak, třído, povzbuďte mě! Co je to charakter? Myšlení a cítění spolu vytváří mravní charakter. {Testimonies for the Church vol. 5, str. 310.1 – Svědectví pro církev, svazek 5} Ano. Dobře. Děkuji.

Charakter je to, co nás dělá tím, čím skutečně jsme. Je to něco mnohem zásadnějšího než to, jak mluvíme a jednáme, co předstíráme. Je možné předstírat, že jste někým, kým nejste? Ano, je to možné. Je to možné i v naší náboženské zkušenosti? Ano, je. Říká se tomu “pokrytectví“. Je možné předstírat, že jste křesťan, a přitom jím vůbec nebýt. Co nás tedy dělá tím, čím skutečně jsme? Jak říká jeden moudrý muž: “vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7}. Říkám, že srdce poukazuje na mou mysl, protože to je to, co to slovo skutečně znamená. Je to duše a vztahuje se k intelektu a náklonnostem, myšlenkám a pocitům. Tak zní naše pracovní definice pro charakter. Testimonies for the Church vol. 5 (Svědectví pro cirkev, svazek 5), strana 310: “Myšlenky a pocity dohromady tvoří mravní charakter.” Zásadní pojem, drazí přátelé. Od této chvíle chci, abyste si vždy, když uslyšíte slovo “SLÁVA”, mysleli na slovo CHARAKTER, a kdykoli uslyšíte slovo “charakter”, chci, abyste mysleli na MYŠLENKY a POCITY dohromady. Rozumíme si? To je velmi důležité. Charakter jsou myšlenky a pocity dohromady, a to z nás dělá to, čím skutečně jsme.

Víte, právě proto mě tak znepokojuje, když slyším lidi říkat: “No, mluvit o tom umí, ale chci vědět, jestli podle toho i chodí.” Jako by to byla poslední a rozhodující zkouška. Moji drazí přátelé, mám pro vás novinku. Je pozoruhodně možné nejen mluvit, ale i jednat, a přitom nebýt obrácený. Slyšíte mě? Víte, pokud máme vy i já dostatečnou egoistickou motivaci, můžeme odvést pozoruhodnou práci, abychom své chování uvedli do souladu s literou zákona. {Ř 7,6} Můžeme se jím řídit. Můžeme se dobře předvádět. Můžeme všechny, včetně sebe samých, oklamat, že jsme bohatí, že máme všecko a nic už nepotřebujeme. {Zj 3,17}. Ooo! O kom to Pravý svědek mluví? O nás! O laodicejské církvi poslední doby. Proč tak děsivě lžeme sami sobě? Říkáme si, že jsme bohatí, máme všecko a nic už nepotřebujeme, a ani nevíme, že jsme ubozí, bědní a nuzní, slepí a nazí. {Zj 3,17}. To je dost vážný sebeklam. Proč? Protože, milí přátelé, jsme se hodnotili na základě povrchních kritérií. Analyzovali jsme své chování, a protože to vychází relativně dobře – děkujeme; chováme se mnohem lépe než většina ostatních – děkujeme… a kromě toho jako adventisté sedmého dne dodržujeme všech deset přikázání. Tím je to vyřešeno. Patřím do Božího ostatku, jsem připravený a čekám na Ježíše, až přijde.

Buďte opatrní. Možná nejste tím, za koho se považujete. Ale jste to, co si o sobě myslíte. “..jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7} Moji drazí přátelé, prosím, při hodnocení naší křesťanské zkušenosti se musíme dostat za hranice analýzy chování. Slyším “amen”? {Amen} Musíme se začít dívat na ducha, na motivy, které stojí za naším chováním, protože je děsivě možné, že děláme všechny správné věci ze špatných důvodů! {Amen} Vím, o čem mluvím, z dlouholeté zkušenosti, a mimochodem, právě proto jsem v této věci tak naléhavý, protože tento chlapec po léta předváděl opravdu dobré divadlo. Jsem D.M. a D.K. Co je to? To je dítě misionáře a dítě kazatele. Vyrůstal jsem jakoby v kleci a naučil jsem se “mluvit co se očekává” a také “v tom chodit”, protože šlo o tátovu pověst. Dlouho jsem všechny včetně sebe klamal. Tak mi prosím nezazlívejte, že tuto oblast trochu zkoumám. Dobře? Je dost dobře možné klamat sami sebe a sedět tu dnes ráno. Co nás dělá tím, čím jsme, je to, co se odehrává mezi pravým a levým uchem, kde jen vy a Bůh víte, co se odehrává.

Musíte se přenést přes otázku, co dělám a co nedělám, a zeptat se sami sebe, proč to dělám a proč to nedělám. Proč jste dnes ráno tady? Neuražte se. Proč jste tady? No, protože se to ode mě očekává, a víte, myslím tím, že je sedmý den a já mám jít v sobotu do sboru. Je to povinnost. Moji drazí přátelé, musím vám to říct. Pokud je pro vás dodržování soboty povinností, pak sobotu nedodržujete. Víte, pravé zachovávání soboty je potěšením pro ty, kteří milují Pána soboty. Přečtěte si to, je to v Izajáši 58. kapitole. Kdo má radost ze soboty? Ti, kteří mají radost ze společenství s Pánem soboty. Pokud jste tu z jiného důvodu, než že milujete Pána celým svým srdcem, duší a myslí {Mt 22,37}, vězte, že sobotu nezachováváte. Je mi jedno, jak technicky správné vaše chování může být. Nezajímá mě, že byste se mohli zdržet jakéhokoli výdělečného zaměstnání a zdržet se toho, abyste v tento den dělali nejrůznější nevhodné věci. Pokud nemilujete Pána soboty, nezachováváte sobotu svatou. {Amen}. Je nejvyšší čas, abychom se s touto skutečností vyrovnali. Slyším “amen”? {Amen}

A odpusťte mi, že k vám mluvím tak otevřeně, ale moji drazí přátelé, dělám to, protože vás miluji. Chci, abyste rozpoznali případné pokrytectví, pokud nějaké existuje, dokud je ještě čas na to, abyste se stali autentickými. Víte, co mě opravdu znepokojuje, je to, že bude celá řada svědomitých adventistů sedmého dne, kteří své pokrytectví neodhalí, dokud nebude příliš pozdě; a budou muset vyslechnout onen osudný rozsudek: “..‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. ‘” {Mt 7,23}

“Cože? Počkej chvilku, to jsi se nějak spletl. Copak sis nevšiml, že už spoustu let dodržuji sobotu? Opravdu, navštěvoval jsem sobotní školu. Nedostanu za to body navíc?”

“Odejděte ode mne, nikdy jsem vás neznal.” Nikdy jste neměli Kristovu mysl. Nikdy jste neměli Kristovo srdce. Dělali jste správné věci, ale ze špatných důvodů; a mimochodem, všimněte si, prosím, že dělat správné věci ze špatných důvodů je podle Božího hodnocení nepravost. Někteří lidé budou moc šokováni a zklamáni, až to zjistí příliš pozdě. Prosím, odhalte to nyní, pokud je potřeba to odhalit. Víte, že se nyní nacházíme v antitypickém Dni smíření. Posloucháte mě? Věří tomu ještě někteří z vás? {Ano, ano}. Modlím se, abyste věřili. Je to součást velkého adventního poselství. Nacházíme se v antiypickém (skutečném, doslovném) Dni smíření; a co dělaly děti Izraele v typickém (předobrazném) Dni smíření? Zkoumali svá srdce, aby zjistili, jak jsou na tom, každý ve své duši. {Lv 23,27-32}. Nuže, jestliže bylo důležité dělat to v typickém dni, nemyslíte, že by bylo o to důležitější dělat to v antiypickém dni? Nyní žijeme ve vážném čase. Měli bychom zpytovat svá srdce: Je všechno v pořádku s mou duší? Jsem skutečně křesťanem tam, kde jím mám být… mezi pravým a levým uchem? “vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7} Ach, bratře, sestro, Bůh nám pomáhej! Bůh nám pomáhej naučit se, co to znamená mít Kristovo smýšlení. Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. {Fp 2,5}.

Víte, proto mě tahle otázka trápí… tahle otázka. “No, umí pěkně mluvit, ale chci vědět, jestli umí podle toho i jednat?” Jak zní pravá zkušební otázka? “Přemýšlí tak, jak by měl přemýšlet?” Slyším “amen”? “Uvádí v soukromí mysli své myšlenky a pocity do souladu s duchem zákona, kterým je láska?” To z nás dělá křesťany. Amen? {Amen} A mimochodem, pokud přemýšlíte tak, jak máte přemýšlet, budete podle toho i mluvit a jednat. Až na to, že to najednou bude opravdové … místo falešného; a najednou to bude přitažlivé, a to z vás udělá účinné zachránce duší. Když jste milující a milování-hodný člověk a děláte hezké věci, protože máte lidi rádi; ne proto, abyste získali zásluhy nebo body. Víte, právě proto nejsou dobrými zachránci duší obílené hroby, v anglickém překladu Krále Jakuba vybělené hrobky. Nebo jsou? Jsou pokrytci dobrými zachránci duší? Možná jsou navenek takoví krásní. Možná se chovají spořádaně. Mohou pěkně mluvit, mohou podle toho i jednat, ale nejsou to milující a přitažliví lidé. Rádi trávíte hodně času s obílenými hroby? Rádi bydlíte v sousedství obílených hrobů? Ne! Proč? Protože jsou to nešťastní lidé, se kterými se nedá žít. Je s nimi těžko. Hrobky jsou tvrdé. Jsou studené a mají ostré hrany; a mimochodem, když se k nim přiblížíte, je v nich cítit jakýsi nepříjemný zápach; a to nemluvím o nedostatku deodorantu. Mluvím o mrtvém staříkovi pod bílým náhrobkem, kterým ten pach sem tam tak trochu prostupuje. Slyšíte, co říkám? Zavání to sobectvím, že? Není divu. Není divu, že naše úsilí o záchranu duší není tak účinné, jak bychom si přáli.

Moji drazí přátelé, pokud se snažíme zachránit duše z jiného důvodu než z nejvyšší lásky k Bohu a nesobecké lásky k druhým, nemůžeme mít na ztracené duše pozitivní přitažlivý vliv. Nemůžeme. Jak se můžeme stát povahově podobnými Kristu? Musíme… musíme, pokud chceme být buď účinnými svědky Krále, nebo čím? …vhodnými občany Jeho Království. Jak se tedy máme stát charakterově podobnými Kristu? Tím, že hledíme na Pánovu slávu. Přesně tak. Vidíte, to je náš klíčový text: 2. Korintským 3,18: “Jen pozorováním se proměňujeme. Jsme proměňováni do podoby toho, na co hledíme”. Mám-li se tedy proměňovat od slávy k slávě, a mimochodem, kdo mě proměňuje? Co říká text? Jsme proměňováni od slávy k slávě, a toto proměňování od slávy k slávě se děje, jak? … Duchem Páně. Pouze Duch svatý mě může proměnit. Nemohu se změnit sám, ale musím v tomto procesu spolupracovat s Duchem svatým tím, že dělám, co? Hledím na Pánovu slávu. Víte, jsme proměňováni do podoby toho, na co hledíme. Tudíž i naše ústřední melodie zní: “Obraťte svůj pohled k Ježíši.” Když na Něj hledíme, jsme mocí Ducha proměňováni, jsme proměňováni do podoby toho, na co hledíme; a když hledíme na Pánovu slávu, jsme proměňováni od slávy k slávě, stále plněji rosteme do podoby toho, na co hledíme. Dává to smysl? Chápete to? To nás přivádí k velmi důležité otázce.

Jak a kde nám Bůh zjevil svou slávu? Proč je tak důležité na to odpovědět? Protože, moji drazí přátelé, pouze při pohledu na slávu můžeme být… proměňováni. Je tedy nezbytné, abychom pochopili, jak a kde nám Bůh zjevil svou slávu, abychom ji mohli spatřit, a tím se měnit. Souhlasíte se mnou? {Amen}

Neuražte se, potřebuji od vás odpověď. Jsem učitel. To je vše, co jsem, jsem jen učitel… a vidíte, neustále sleduji vaše tváře. Musím mít pozitivní zpětnou vazbu, že jste alespoň pochopili, co jsem vám sdělil, jinak mám pocit, že to musím zopakovat. Takže mi dejte zpětnou vazbu.

Jak a kde se zjevuje Boží sláva? V příštích několika, možná třech přednáškách chci vyjmenovat sedm míst… Kolik? Sedm míst, kde nám Bůh zjevuje svou slávu; sedm způsobů, jak nám Bůh zjevuje svou slávu. Začněme číslem jedna, na začátku seznamu. Co – nebo možná bych měl říci kdo – vás jako první napadne jako zjevení Boží slávy? {Ježíš Kristus} Ježíš Kristus. Amen? {Amen} Ano! Co říká Písmo o Ježíši Kristu? V listu Židům 1,3 se píše o čem? “On je září jeho slávy.” Co je Ježíš? “Záře.” Co to znamená? To znamená nezmenšenou záři. Souhlasíte se mnou? Není jen chabým odleskem. Čím je On? Září, nezmenšenou září slávy svého Otce. Co je to sláva? Charakter. Pavel nám zde tedy touto pozoruhodnou frází říká, že Ježíš je nezmenšenou září slávy svého Otce. On je nejvyšším, nejdokonalejším zjevením Božího charakteru. Rozumíme tomu všichni? {Amen} Teď jsem to chtěl jen tak mimochodem zmínit, protože se k tomu ještě vrátíme a budeme věnovat přinejmenším tři lekce vrcholnému zjevení Boží slávy v Ježíši Kristu. To přijde na řadu koncem tohoto týdne a vy určitě všichni přijdete znovu na tyto lekce… Dám vám druhou šanci… Všichni přijdete znovu na tyto lekce… {Amen}

Záře Jeho slávy: Ježíš Kristus. Číslo jedna na seznamu toho, kde a jak nám Bůh zjevil svou slávu. Co je číslo dvě? To se často přehlíží a já se tím chci zabývat velmi pečlivě. Přemýšlejte nad tím se mnou. Bůh nám zjevil svou slávu také ve svém zákoně. Ve svém čem, třído? {Zákoně}. Ve svém zákoně. Přemýšlejte nad tím se mnou. Vzpomeňte si, že jsme včera večer byli na hoře Sinaj a poslouchali jsme rozhovor mezi Mojžíšem a Bohem. Je to zaznamenáno v Exodu 33. kapitole, že? Verš 18. Mojžíš vyslovil velmi pozoruhodnou prosbu. “On řekl: Ukaž mi svou…” co? “…svou slávu!” “Ukaž mi svou slávu!” Mojžíš vysloveně žádá, aby viděl Boží slávu. Bůh mu říká, že mu dovolí vidět před očima všechnu svou dobrotu, a že bude hlásat jeho jméno. Všimněte si však, co dalšího mu Bůh říká. Kapitola 34, verš 1, to je velmi významné: “Hospodin řekl Mojžíšovi: Vytesej si dvě kamenné desky stejné jako ty první.”

Mimochodem, co se stalo s těmi prvními? Odhodil je, když viděl, jak Izraelci tančí kolem zlatého telete, a rozbil je. {Ex 32,19}. Dobře? “…Vytesej si dvě kamenné desky stejné jako ty první, a napíši na desky slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztřískal.” {Ex 34,1} Velmi zajímavé.

Když Mojžíš říká: “Prosím, ukaž mi svou slávu,” Bůh říká: “No, kdysi jsem to udělal… ale ty jsi je rozbil. Víš co, přines další dvě desky a já na ně ještě jednou napíšu svůj charakter, svou slávu.” Vidíte, přátelé, Zákon je přepisem Božího charakteru, který je Jeho slávou. Rozumíme tomu všichni? Co je to přepis? Přepis je písemná verze něčeho. Bůh nám v Desateru přikázání definoval svůj charakter, svou slávu.

Chtěl bych to dále potvrdit z Písma tím, že vás vezmu do 5. kapitoly Deuteronomia, otevřete si to se mnou. Deuteronomium, kapitola 5. Mimochodem, máme zde v páté kapitole Deuteronomia druhé podání Desatera. To určitě víte, že? Jen pro ujištění, verš 21: “Nebudeš žádostiv ženy svého bližního!”, “nebudeš…”. atd. To je desáté přikázání. A teď si všimněte, co říká Mojžíš hned po Deseti přikázáních, verš 22: “Tato slova promluvil Hospodin velkým hlasem k celému vašemu shromáždění na hoře z ohně, oblaku a husté temnoty a nic nepřidal. Zapsal je na dvě kamenné desky a dal mi je.” Mojžíš hovoří něco k synům Izraele zřejmě ohledně Desatera. Rozumíme tomu všichni? Co na to Izrael? Jak Izrael reagoval? Co na to řekli? Verš 24: “A řekli jste: ‘Hle, Hospodin, náš Bůh, nám ukázal svou…“. Co? “…svou slávu.” Co je to sláva? Použijte svůj exegetický klíč. Kdykoli uvidíte slovo “sláva”, pomyslíte na co? “Charakter.” “Charakter. ” Izrael poznal, že ve zjevení  Božího… v Božím zákoně, jim byl zjeven Boží charakter, Boží sláva. Měli pravdu, když to takto chápali? Podívejte se níže na verš 28: “Hospodin slyšel vaše slova, když jste ke mně mluvili, a Hospodin mi řekl: Slyšel jsem slova tohoto lidu, která k tobě mluvili. Řekli všechno dobře.” Jinými slovy, když Izrael v reakci na Boží zákon řekl: “Bůh nám ukázal svou slávu,” Bůh řekl: “Máte pravdu.” Je tedy zřejmé, že Boží sláva je zjevena v jeho zákoně. Všichni si rozumíme? {Amen}

Potom, co jsme to zjistili z Písma, si to nyní potvrdíme z inspirovaného komentáře k Písmu, který máme jako Boží lid, ze spisů Ducha proroctví. Review and Herald 4. února 1890. Citát: “Zákon vyhlášený na Sinaji je…” čím? “…přepisem Božího charakteru.” God’s Amazing Grace, strana 80: “Kristova sláva je zjevena v zákoně, který je vyjádřením jeho charakteru…”. Moji drazí přátelé, kde nám tedy Bůh zjevil svou slávu? Ve svém zákoně… ve svém zákoně. Vězte prosím, že máme-li být proměňováni od slávy k slávě, musíme hledět na slávu. Amen? Vyzývám vás tedy, abyste se kvůli sobě a kvůli Kristu učili hledět na Boží slávu zjevenou v jeho zákoně. Chápeme v této souvislosti lépe, proč David řekl: “Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den o něm rozjímám.”{Ž 119,97}. Víte, kdysi jsem se drbal na hlavě a přemýšlel nad Davidem: Co ho na Božím zákoně tak přitahuje? To bylo samozřejmě v mé době “před Kristem” (B.C.). {Před setkáním s Kristem, respektive: před obrácením.}

A mimochodem, poslouchejte mě. Jedním z nejlepších způsobů, jak si ověřit, zda jste se skutečně obrátili, je upřímně se zeptat sám sebe: “Jaký je můj postoj k Božímu zákonu?” Víte, že myšlení těla je, co? …totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. {Ř 8,7}. Tělesný člověk není schopen skutečně milovat Boží zákon. Nemůžete milovat Boží zákon a já jsem nemohl milovat Boží zákon, dokud jsem Mu nedovolil, aby mi dal nové srdce, které mělo vepsaný Boží zákon; a pak jsem zjistil, že v mém postoji k zákonu došlo k radikální změně. Takže když jsem se kdysi drbal na hlavě a říkal si: “Davide, proč jsi tak zamilovaný do Božího zákona? Jak o něm můžeš rozjímat dnem i nocí?” “Ne,” odpověděl jsem. Není pro mě přitažlivý, je to jen seznam zákazů. Stále mě omezuje, zakazuje mi dělat to, co bych opravdu chtěl, a stále po mně chce, abych dělal věci, které dělat nechci. Je to otrava. Ale takový je postoj přirozeného člověka k zákonu. Víte, není nepříjemnějšího zážitku, poslouchejte mě, prosím. Někteří z vás jsou v tom, na co právě teď poukážu. Neexistuje nepříjemnější zkušenost pro člověka, než když se snaží udržet tělesné srdce v duchovní kazajce; a zákon je kazajka, pokud nejste obráceni. Váš postoj k zákonu je negativní, ale možná zatnete zuby a donutíte se ho dodržovat z povinnosti, protože musíte poslouchat, pokud chcete být dost dobří, abyste šli do nebe. Nebo si jinak zachováte pověst, díky ní si vás budou vážit. Moji milí přátelé, prosím, to však ani není poslušnost. Proč?

Protože láska je naplněním zákona. {Ř 13,10} Slyším “amen”? {Amen} Pokud posloucháte zákon z jakéhokoliv jiného… motivu než z lásky, pak vůbec neposloucháte. To přece víte. Nejste poslušní. Abyste mohli dodržovat první čtyři přikázání, musíte Boha svrchovaně milovat. Abyste dodrželi posledních šest, musíte milovat druhé jako sebe…nesobecky; a pokud toto není motiv, pak neposloucháte. Nemluvě o tom, že v takové poslušnosti není žádné potěšení. Víte, pokud je naše poslušnost z povinnosti, je to negativní zkušenost.  Pozitivní se stává teprve tehdy, když nás k ní motivuje láska. Pak je to potěšení. Amen? Když někoho milujete, neděláte to, co po vás chce, protože si myslíte, že musíte; děláte to, co po vás chce, protože mu děláte rádi radost. Amen? {Amen} Doufám, že právě proto jste tady a uctíváte Boha sedmý den.

Víte, zákon jako přepis Božího charakteru – jak to? No, jaký je Boží charakter jedním slovem? Co je to? Bůh je láska. 1. Janův 4,8: “Bůh je láska.” Samozřejmě, co je tedy zákon v jednom slově? {Láska}. Láska. Protože je to přepis Božího charakteru, který je láska; a samozřejmě pak naplněním zákona bude, co? Láska. Milovat Boha nade všechno a druhé nesobecky, to shrnuje všechno… je to logické. Ježíš to shrnul takto: Matouš 22, verš 37 a následující: “On mu řekl: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ ” {Mt 22,37}. Verš 38: “To je největší a první přikázání.” 39 a 40: “Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe samého.‘ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.” Láska. Vidíte, že Zákon definuje lásku z hlediska vztahů. První čtyři přikázání nám říkají, jak se láska vztahuje k Bohu. Posledních šest nám říká, jak se láska vztahuje k našim bližním, jednoho k druhému. Víte, představte si to takto… Když vezmete světlo a prosvítíte ho hranolem, co se stane? Vyjde z něj nádherné spektrum duhových barev, ze kterých se světlo skládá. Když vezmete lásku a prosvítíte ji skrze tyto kamenné desky, vyjde z nich spektrum deseti přikázání, z nichž se skládá láska. Zákon jednoduše definuje lásku, opět z hlediska vztahů… z hlediska vztahů.

Bůh pro nás nejen definoval lásku, kterou napsal na kamenné desky, ale také nám ji ukázal, předvedl, když poslal svého Syna, aby se stal zosobněním zákona. Slyšeli jste, co jsme si právě řekli? Poslal svého Syna, aby byl zosobněním zákona, čím? Zosobněním. Pokud chcete skutečně vidět, jak vypadá zákon lásky, studujte život Ježíše Krista. {Amen} To je láska. To je poslušnost zákona. Tak vypadá. Moji drazí přátelé, pokud posloucháme zákon, pak i náš život bude vypadat jako čí? Ježíšův. Amen? Proti tomu nelze nic namítat; a důvodem, nehněvejte se, důvodem, proč… naše životy nejsou tak podobné Kristu, jak by měly být, je to, že jsme se nenaučili poslouchat zákon… ze správných důvodů. Snažili jsme se poslouchat zákon ze sobeckých důvodů, což z nás dělá jen obílené hroby. Bůh nám pomáhej naučit se dělat správné věci ze správných důvodů. {Amen}.

A pak… pak se staneme podobnými Kristu svým charakterem a bude v nás sladkost, půvabnost, přitažlivost, která bude lidi přitahovat k Ježíši. Ale jinak ne… jinak ne. Když Ježíš přišel, jak andělé oznámili jeho příchod na betlémských pahorcích? Jaká byla slova té úžasné písně, kterou zpívali? Je zaznamenána v Lukášově evangeliu 2,14: “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.” Slyšíte, co nám tam bylo řečeno? To je to, co Ježíš přišel udělat. To je zosobnění, které je naplněním zákona. “Sláva na výsostech Bohu,” to jsou první čtyři přikázání; “a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení“, to je posledních šest. Vidíte to. Ježíš zosobnil Zákon, a aby oznámil, že přišel toto učinit, andělé řekli: “Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.” Víte, proto  mnou vždycky trhne, když slyším některé naše přátele evangelíky říkat: “Ach, nedávejte mi zákon, dejte mi Ježíše.” Moji drazí přátelé, Ježíš je ztělesněním zákona. {Amen} A mimochodem, spoustu lidí říká: “Nedávejte mi zákon, dejte mi Ježíše.” Jako by Ježíš byl nižší, snadněji splnitelný standard. Prosím? Vždyť jestli si myslíte, že zákon je vysoký standard, podívejte se na Ježíšův život! Podívejte se na nekonečnou, obětující se lásku, kterou projevoval. To je ztělesnění zákona. Pokud chcete opravdu vysoký standard, podívejte se na Ježíše. {Amen} A při pohledu na něj budete proměňováni. {Amen}. Při pohledu na něj budete proměňováni. The Great Controversy (Velký spor věků), strana 467: “Boží zákon je ve své podstatě neměnný.” Pauza. Bůh je stejný včera, dnes i… {navždy} na věky. {Žd 13,8}. Dobře? Zákon je přepisem Jeho charakteru. {Rewiew and Herald, 15. října 1895, odst. 1} Proto se nemůže změnit, podle definice. Všichni tomu rozumíme? {Amen}

Zahrnuje to i čtvrté přikázání? {Amen} Věřte, že ano… milí protestantští přátelé. Desatero přikázání nemůžete změnit, stejně jako nemůžete změnit Boží charakter. “Boží zákon je ze své podstaty neměnný. Je zjevením vůle a charakteru svého Autora. Bůh je láska a Jeho zákon je láska. Jeho dva velké principy jsou láska k Bohu a láska k člověku. ‘Naplněním Zákona je tedy láska.’ Římanům 13,10. Boží charakter je spravedlnost a pravda; to je podstata jeho zákona. Žalmista říká: ‘Tvůj zákon je pravda.’ ‘Všechny tvé příkazy jsou spravedlivé.’ Žalm 119,142 a 172. Apoštol Pavel prohlašuje: ‘A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.’ Římanům 7,12. Takový zákon, který je výrazem Božího smýšlení a vůle, musí být stejně trvalý jako jeho Autor.” {Amen} Docela jasné, docela jasné.

Moji drazí přátelé, nesmírně mi záleží na tom, abychom dokázali ocenit zjevení Boží slávy v zákoně. Abychom byli schopni říci s Davidem a s Kristem: “Jak jsem si zamiloval tvůj zákon!” {Ž 119,97}. Trvám na tom, že takový postoj k zákonu není možné zaujmout, dokud nemáme nové srdce. Když získáme nové srdce, dojdeme k poznání, že díky evangeliu, teď mě prosím poslouchejte, je zákon královským zákonem svobody. {Jk 2,12}. {Amen} Nyní mi dovolte vysvětlit, co tím myslím. To je zásadní, abychom tomu porozuměli. Sledujte to, prosím.

Nalistujte si se mnou 20. kapitolu knihy Exodus. Exodus 20. Máme zde standardní podání Desatera, které je nám nejznámější. Desatera Božích přikázaní. Řekněte mi, kde Desatero začíná? Exodus, 20. kapitola. Potřebuji malou odezvu. Kde začíná Desatero přikázání? (3. verš). Neuražte se, velmi ochotně jste mi skočili do pasti; a já jsem tuto otázku, tedy tuto odpověď, očekával. Kdykoli jdete do křesťanského knihkupectví a koupíte si plakát s Desaterem, kde vždycky začíná? “Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.”. Verš 3 …to je tragické. Proč je to tragické? Protože, milí přátelé, Bůh začíná mluvit kde? {verš 2} Ve druhém verši. A je důležité, co Bůh říká ve 2. verši? {Amen}. Moji drazí přátelé, nemohu snad ani příliš zdůraznit důležitost toho, co říká ve 2. verši. Víte, to, co říká ve 2. verši, je evangelium, a právě na základě tohoto pozoruhodného prohlášení ve 2. verši můžeme být poslušní všeho, co následuje. {Amen} Co říká Bůh ve 2. verši? Poslouchejte. Co říká ve 2. verši? “Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.” (Ex 20,2) ” Slyším “amen”? {Amen} Slyšíte tam evangelium? {Ano} Vidíte, Ježíš nám říká: “Já jsem váš Spasitel. Vysvobodil jsem vás z vašeho přirozeného otroctví hříchu, sobectví a Satana”. To symbolicky představuje otroctví v Egyptě. “Osvobodil jsem vás. Vyvedl jsem vás ven; nyní jste mými dětmi.” Proto se stává královským zákonem a je to královský zákon svobody, protože jsme osvobozeni z přirozeného otroctví hříchu, sobectví a Satana skrze Ježíšovu krev. {Amen}A pak, co následuje, moji drazí přátelé, je vyhlášení o zrušení otroctví. {Amen} Amen?! {Amen}

Nedovolte, abyste o Božím zákoně smýšleli negativně. Víte, že to obvykle děláme, že? Ale no tak. “Nebudeš… nebudeš. Nebudeš…” mi zní dost negativně. Poslouchejte… v hebrejštině je to prostý budoucí čas. “Nebudeš. Nebudeš!” Ano, dělali jste to v Egyptě, když jste byli otroci, ale poslouchejte, já jsem vás vyvedl z Egypta. Jste svobodní! {Amen}. Ty věci už dělat nebudeš. Slyším “amen”? {Amen} V Egyptě jste se kdysi klaněli jiným bohům a uctívali je, ale to už je minulost. Vyvedl jsem vás z Egypta, už to nebudete dělat. V Egyptě jste bývali nuceni pracovat v sobotu, ale to už je historie. Teď si ji pamatujte, zachovávejte ji svatou. V Egyptě jste zabíjeli, lhali a kradli… a dychtili. Ale to už je historie, to už dělat nebudete. Osvobodil jsem vás! {Amen} Ach, takový zákon se ti musí líbit. Amen? {Amen} Ale moji drazí přátelé, vidíte, jak zásadní je toto základní učení? Prosím, neoddělujte jej od zákona; a kdykoli uvidíte plakát, vytáhněte fixu a napište první verš. Dejte lidem možnost pochopit, na jakém základě mohou přikázání dodržovat. {Amen}. Nemůžete je dodržovat, pokud jste nebyli osvobozeni. Nemůžete je dodržovat, pokud jste nebyli osvobozeni. Jakub 2,8 a Jakub 1,25 je místo, odkud jsme vzali královský zákon, který je zákonem svobody. A moji drazí přátelé, je tak důležité, aby svět, pokud chce vstoupit do spásného vztahu se Zákonodárcem, rozpoznal krásnou, pozitivní povahu zákona a vnímal jej jako vyjádření Božího charakteru.

Jedním z nejlepších způsobů, prosím, poslouchejte mě, jedním z nejpřesvědčivějších způsobů, jak můžeme lidem pomoci, aby to poznali, je žít život osvobozený od otroctví hříchu a milovat je. Víte, zákon nás osvobozuje od sobectví a uschopňuje nás k lásce. {Amen}Amen? {Amen} A když lidé vidí tuto svobodu od otroctví sobectví a tuto Kristovu lásku, která skrze nás proudí, jsou přesvědčeni, že na Božím zákoně je něco krásného, pozitivního a žádoucího, ano na Božím zákoně… a touží se dostat pod jeho autoritu, protože chtějí tu radost, to zdraví, to štěstí, které projevujeme. Víte, náš život by měl podávat nezvratné důkazy o tom, že je dobré řídit se Božím zákonem. Amen? {Amen} Je dobré být pod panstvím Knížete lásky. Přináší to zdraví, přináší to štěstí, přináší to celistvost, přináší to harmonii, přináší to pokoj, přináší to radost, přináší to jednotu. {Amen}To přináší poslušnost Božímu zákonu, pokud je to poslušnost motivovaná Duchem a láskou. Poslouchejte, Review and Herald, 9. března 1897: “Kdyby svět znal principy zákonů Boží vlády, kdyby poslouchal Boží přikázání, rozeznal by v zákoně Boží charakter a nebyl by již v nepřátelství s Bohem. Avšak odvrácením se od Božího zákona nemají lidé možnost rozpoznat jeho charakter a vlastnosti satanova charakteru jsou podporovány a pěstovány.”

Chápete, proč se satan neustále snaží podporovat a propagovat negativní postoj k Božímu zákonu? Chápete, proč přišel s falešným evangeliem, které říká, že Ježíš zrušil zákon? Které podporuje tento postoj: Nedávejte mi zákon, dejte mi Ježíše. Ach, on ví… on ví, že Boží sláva se zjevuje v jeho zákoně, a on chce zastřít zjevení Boží slávy v Božím zákoně.  Ale přátelé, prosím, pochopte, že zákon můžeme poznat jako opis Božího charakteru, jen když rozpoznáme jeho duchovní povahu. Slyšeli jste, co jsem právě řekl? Chci to zopakovat: “Zákon můžeme poznat a pochopit jako opis Božího charakteru pouze tehdy, když poznáme a pochopíme jeho duchovní podstatu.” To je pravda. {Amen}. Co mám na mysli pod pojmem duchovní podstata? Mám na mysli to, že se vztahuje nejen na naše vnější chování. Má správu a pravomoc nad tím, co se děje mezi pravým a levým uchem. {Amen}

Víte, o to se Ježíš neustále snažil, když kázal pokrytcům. Vzpomínáte si na Kázání na hoře? Vy říkáte… že když zabijete – jste vinni. Já říkám, že když… se hněváte – jste vinni. Co udělal Ježíš? Prohloubil zákon a pomohl nám pochopit, že má pravomoc nejen nad naším chováním, ale i nad našimi emocemi. Zákon můžete porušit na úrovni svých pocitů. Slyším “amen”? {Amen} Každý, kdo nenávidí svého bratra, je… vrah. {1J 3,15}. To je přímo z Bible. Zákon je duchovní; a Ježíš pokračuje: “Říkáte, že když se dopustíte cizoložství, když ten skutek uděláte, jste vinní. Já říkám, že když se podíváte na ženu chtivě, už jste s ní zcizoložili.” Kde? {ve vaší mysli} Ve své mysli… ve svém srdci. {Mt 5,28}. Mezi pravým a levým uchem můžeš přestoupit zákon, který říká: “Nebudeš cizoložit!” {Ex 20,14} v soukromí své představivosti. Proč? Protože zákon je duchovní! Proto! Má pravomoc nejen nad naším chováním. Je stanovený v mezích chování, ale když máme duchovní rozlišování, vidíme hlubší smysl. Právě díky tomuto duchovnímu rozlišování se zákon může stát opisem Božího charakteru a vzorem pro budování našeho charakteru. Uvědomili jste si to? Když rozpoznáme jeho duchovní povahu, vidíme v něm opis Božího charakteru a začneme si ho vážit, stává se předlohou pro náš charakter. A pamatujte, že budování charakteru je nejdůležitějším dílem, které kdy bylo lidem svěřeno. {Education 225.3 – Výchova} {Amen}

Pokud se chystáte něco postavit, co potřebujete? No tak, stavaři, pomozte mi. Co potřebujete? Potřebujete plán, potřebujete plán. Máme nějaký? Ano. Co je to? Boží zákon… duchovně chápaný; jak vládne, jakou má soudní pravomoc a aplikaci na naše myšlenky a pocity, tak se stává předlohou. Proto David říká: “Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den o něm rozjímám.”{Ž 119,97} On tu předlohu studuje. Chce být jako Bůh. Přeje si mít takový charakter… obnovený v něm. Chce být proměňován obnovou své mysli {Ř 12,2}, tak se snaží přeprogramovat svou mysl pomocí duchovně chápaného Božího zákona; a stejně tak bychom měli postupovat i my. Amen? {Amen} Mimochodem, Bůh nám milostivě dal nejen plán, ale co nám ještě dal? Dal nám vzor. Amen? Víte, každý dobrý stavitel chce mít nejen plán, ale chce mít 3D představu o tom, jak bude stavba vypadat, když bude hotová. Kdo je tím vzorem? Ježíš Kristus. On je zákonem 3D. On je zákonem, který žije v lidství; a ten dvourozměrný se najednou stává trojrozměrným v Ježíšově životě. Při pohledu na plán a při pohledu na vzor jsme, co? …proměňováni v podobu toho, na co hledíme. Můj bratře, má sestro, nabádám vás jménem Krista, hleďte na plán. Amen? {Amen} Hleďte na plán, hleďte na vzor.

Ach… Rychle, kde jinde se zjevuje Boží sláva? Zjevuje se ve svatyni a v jejích službách. Dovolte mi, abych se toho v rychlosti dotkl. Exodus 40,34: “…Hospodinova sláva naplnila příbytek.” Kdysi jsem si myslel, že to znamená jen to, že je tam opravdu jasné světlo. No tak, uvažoval nad tím někdo z vás podobně? Co znamená slovo “sláva”? Charakter. Co nám tedy ten verš říká? Ten verš nám říká, že všechno ve svatyni, její vybavení, bohoslužby, každý detail, bylo navrženo na míru Bohem, aby to zjevovalo jeho charakter. Amen? {Amen}A co svatyně nezvratně dokazuje? Že Hospodin je …Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu… {Ex 34,6-7}. Ve svatyni se zjevuje Boží spravedlnost i milosrdenství. Slyším “amen”? {Amen} Podívejte se, Bůh nezametá hřích jen tak pod koberec. Odpouští hřích tím, že vinu vkládá na Beránkovu hlavu bez viny. Amen? {Amen} Proto může být spravedlivý a ospravedlnit ty, kteří přicházejí a přijímají Ježíše – Božího Beránka, toho zabitého od počátku světa. {Zj 13,8, BKR} Dokonalý Boží charakter se zjevuje ve svatyni a jejích službách. Ach, rád bych to rozvinul dál, ale čas mi to nedovoluje. Podívejte se na Žalm 26, verš 8, jen pro další biblické potvrzení: “Hospodine, miluji přebývání ve tvém domě, místo, kde přebývá tvá…” co? “…tvá sláva.” Amen? {Amen} Přátelé, chcete se proměňovat od slávy k slávě? {Amen} Pak se učte hledět na slávu ve svatyni a v jejích službách. Je to nádherné zjevení Božího charakteru. Žalm 63, verš 3: “Proto tě vyhlížím ve svatyni — chci hledět na tvou moc i slávu.” Hleďte na slávu ve svatyni a jejích službách.

Kde se ještě zjevuje Boží sláva? V Písmu, v celém Starém i Novém zákoně, a to je logické. Víte, Bible je především výpovědí o Ježíši Kristu. Co říká Ježíš o Písmu? “…a právě ona svědčí o mně.” {J 5,39}. Pokud tedy chceme spatřovat slávu v Kristu, musíme se naučit hledět na ni v Písmu. A mimochodem, když Ježíš řekl: “…a právě ona svědčí o mně”, o kterém zákoně mluvil? O kterém? O Starém. To je vše, co bylo tehdy napsáno. Obvykle si myslíme, že Nový zákon je jediným místem, kde se zjevuje…  kde vidíme zjevenou Kristovu slávu. Ne, celá Bible je zjevením jeho slávy.

Ach, přátelé, hleďte na slávu v Písmu, ale uvědomte si, že vy ani já tuto slávu nevidíme přirozeným zrakem. Duchovní věci mají být, co? …posuzovány duchovně. {1K 2,13-14} Proto musíme mít oči pomazané oční mastí. {Zj 3,18} Kdykoli se chystáte hledět na slávu zjevenou v Písmu, zastavte se a pomodlete se Mojžíšovu modlitbu. “Ukaž mi svou slávu!” {Ex 33,18} “Nadpřirozeně mě uschopni spatřit slávu, abych při pohledu na ni mohl být proměňován.”  Přátelé, chcete se měnit? Pak se, prosím, pro lásku Kristovu a pro své vlastní dobro učte hledět na slávu především v Ježíši Kristu. Ale kde ještě? V jeho zákoně… a kde ještě? Ve svatyni a její bohoslužbách… a kde ještě? V Písmu, ve Starém i Novém zákoně. A slibuji vám, že při pohledu na to budete proměňováni. Můžeme se postavit k závěrečné modlitbě?

Nebeský Otče, děkuji ti, že můžeme být proměňováni od slávy k slávě. Pomoz nám však uvědomit si, že se to nestane, pokud nebudeme spolupracovat s proměňující mocí Ducha svatého tím, že budeme hledět na Tvoji slávu. Nauč nás to dělat. Nauč nás hledět na slávu především tak, jak je nám zjevena v Ježíši, ale také v zákoně, ve svatyni a její bohoslužbách a také v celém Písmu, ve Starém i Novém zákoně, na každé stránce, v každém verši. Ale pomaž nám oči, abychom především viděli slávu, a pak, stejnou mocí, která nám ji zjevuje, mocí Ducha svatého, ji v nás obnovuj, abychom mohli být proměňováni od slávy k slávě. To je naše modlitba v Ježíšově jménu. Amen.