Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Dobrý večer, přátelé. Rád vás dnes večer opět vidím. Moc vám děkuji za vaše nasazení při studiu Božího slova, které projevujete svou přítomností. Těšil jsem se na pokračování našeho studia s vámi. Náš cyklus se jmenuje “Od slávy k slávě”, seminář o principech rozvoje křesťanského charakteru. Společně studujeme nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno. A co to je? “Budování charakteru.” Education (Výchova), strana 225, to je první odkaz ve vašem prospektu: “Budování charakteru je nejdůležitějším dílem, jaké kdy bylo lidským bytostem svěřeno; a nikdy předtím – nikdy předtím – nebylo jeho pilné studium tak důležité jako nyní”. Proč je to tak důležité právě teď? Jste na to připraveni? Protože Král brzy přijde. Ach, nebyli jste připraveni. Dám vám druhou šanci. Proč je to teď tak důležité? Protože Král brzy přijde! {Amen} Ano, jistě. Věřím tomu, přátelé. Věřím tomu.

Děje se tu tolik věcí. Ve skutečnosti se dnes děje velmi významná událost, do které se nebudu pouštět, ale dnes dochází k naplnění proroctví. Jsme těsně u cíle, drazí přátelé. Uvědomte si to, prosím. Máme však před sebou ještě mnoho práce. Máme evangelium, které máme nést každému národu, kmenu, jazyku a lidu {Zj 14,6}, a máme své vlastní životy, které musíme připravit. {Zj 14,7}. Úspěšné splnění obou těchto úkolů však závisí na tomtéž, že? …a co to je? Rozvoj charakteru podobného Kristu. Proč? Protože nemůžeme být ani účinnými svědky pro Krále, ani vhodnými občany pro Království, pokud nemáme charakter podobný Kristu.

Včera večer jsme se potýkali s docela chmurnou zprávou: s hrozným důsledkem pádu člověka na lidskou přirozenost, a tím, co způsobil, že člověk zcela ztratil schopnost naplnit svůj Bohem určený osud. Jaký byl jeho Bohem určený osud? Izajáš 43,7. Co o nás říká náš Stvořitel? “každého, kdo je nazýván mým jménem, jehož jsem stvořil ke své slávě, jehož jsem utvořil i učinil.” Nejste produktem času a náhody, nejsme tu jen proto, abychom jedli, pili a veselili se, protože zítra zemřeme. {1K 15,32}. Ach, ne! Jsme osobním dílem osobního Boha Stvořitele, který nás stvořil k vysokému a svatému účelu: abychom zjevili jeho slávu, abychom vesmíru řekli pravdivé a krásné věci o tom, jaký je; zejména abychom zjevili jeho charakter. Biblický termín, pro ty z vás, kteří jste se k nám právě připojili, biblický termín pro charakter je totiž jaký? “…sláva.” Když nám tedy Bible říká, že nás Bůh stvořil pro svou slávu, říká nám, že nás stvořil, abychom zjevovali jeho charakter. Tento nekonečně slavný charakter jsme měli odrážet přihlížejícímu vesmíru, aby mohl vyvodit přesné a krásné závěry ohledně toho, jaký je. Byli jsme totiž stvořeni k Jeho obrazu, podle Jeho podoby {Gn 1,26} v každém rozměru našeho bytí. A co Bůh dále udělal, aby nám umožnil naplnit náš osud? Do každého nervu, do každého vlákna, do každé schopnosti naší bytosti vepsal svůj co? {Zákon} …svůj zákon. {Rewiew and Herald, 12. listopadu 1901 odst. 4}

Špatnou zprávou, se kterou jsme se včera večer museli vyrovnat, je, že při pádu nahradilo lásku sobectví. {Steps to Christ 17.1 – Cesta ke Kristu} Láska je Boží zákon, který byl vepsán na desky lidského srdce, do každého nervu, do každého vlákna, do každé schopnosti jeho bytosti. Když však člověk padl, místo lásky zaujalo sobectví – zákon satanův. Stal se dominantním, motivačním principem vepsaným na desky lidského srdce, ba do každého nervu, každého vlákna, každé schopnosti jeho bytosti. Proto byla celá jeho přirozenost, všechny jeho schopnosti zvráceny.

Před pádem byly využívány výhradně k potěšení a oslavě Boha. Po pádu však místo lásky nastoupilo sobectví, a proto se nyní uplatňují výhradně k uspokojování a oslavě sebe sama. Vážné, radikální, mravní pokřivení lidské přirozenosti kvůli pádu – říká se tomu zkaženost. A kvůli tomuto morálnímu vyšinutí, kvůli této zásadní změně v jádru své bytosti, kdy sobectví zaujalo místo lásky, je člověk sám od sebe naprosto neschopný zjevovat Boží charakter.

Vlastně je člověk sám schopen zjevovat čí charakter? …Satana. Řídí se totiž stejným principem, stejným duchem, stejným zákonem, který ovládá srdce Satana – sobectvím; a vše, co člověk může od přirozenosti rozvinout, je podobnost se satanovým charakterem, drazí přátelé. Říkám: “Chvalte Boha za milost.” Co říkáte vy? {Amen} Ale musíme pochopit, jak to je podle přirozenosti, než oceníme, jak to může být podle milosti. Proto jsme se museli vypořádat se špatnou zprávou, aby ta dobrá zpráva byla o to více oceněna. Pamatujte, že dobrá zpráva je jen tak dobrá, jak je špatná zpráva… špatná.

Chceme-li se stát charakterově podobnými Kristu, musíme projít zásadní, radikální změnou – opakem toho, co se stalo při pádu. Při pádu zaujalo místo lásky sobectví, ale díky milosti… chvála Bohu, láska může zaujmout místo sobectví. Amen? {Amen} Opět nás může ovládnout duch, zákon, princip lásky, který řídí samotné Boží srdce; a plán spasení byl vymyšlen tak, aby tuto změnu umožnil.

Dnes se budeme věnovat dobrým zprávám. Jsem tak rád, že jste se vrátili, protože bych se cítil hrozně špatně, kdybyste mě nechali mluvit jen o špatných zprávách, a ne o těch dobrých. Několik následujících lekcí se bude zabývat tím, co Bůh udělal, aby zvrátil to, co se pokazilo při pádu člověka. To je jen krátký přehled, abychom dohonili, co je třeba, a zaměřili svou mysl na téma, které sledujeme.

Než se však pustíme do nového materiálu, u čeho se musíme zastavit, drazí přátelé? U čeho se musíme zastavit? Osobně pozvěte Božího Ducha do našich srdcí. Proč? Duchovní věci jsou pouze… duchovně rozpoznatelné. {1K 2,13-14}. Nebuďte tedy prosím nikdy tak troufalí, abyste otevřeli Boží slovo, aniž byste předtím otevřeli své srdce a pozvali Ducha svatého, aby vstoupil a dal vám nadpřirozenou schopnost poznávat pravdu.

Co znamená skutečně znát pravdu? Vzpomínáte si na ty tři kroky? Povzbuďte mě někdo. Znamená to (1) pochopit ji rozumem, (2) přijmout ji city a hlavně: (3) podřídit se jí vůlí. Teprve když to uděláme, můžeme poznat pravdu do té míry, že zakusíme její osvobozující, posvěcující moc v našem životě; a to je to, co všichni chcete udělat, že? {Amen} Chcete dnes večer víc než jen intelektuální cvičení, že? Chcete prožít zkušenost, která změní váš život, že? {Amen} Chcete se více podobat Ježíši, protože jste strávili čas studiem Jeho Slova, že ano? {Amen} Může se to stát, moji drazí přátelé, mocí a požehnáním Ducha svatého.

Bůh nám ji touží dát. Ale i když nám ji chce dát, nemůže, pokud ho o to, co? …nepožádáme. Víte, že celá nebeská ekonomika funguje na jednoduchém principu: “Žádejte, a bude vám dáno.” {Mt 7,7}. Nemůžeme si to zasloužit. Chvála Bohu… Ježíš Kristus si to všechno pro nás zasloužil a je připraven nám to dát jako dar zdarma. Nikdy to však nikomu nebude vnucovat, protože tak On to nedělá. Neporušuje svobodnou vůli člověka. Proto musíme přistoupit ke dveřím svého srdce, otevřít je a říci: “Pojď dál… pojď dál, nebeský Hoste…”. Pojď dál a povečeř se mnou. V osobě svého Ducha mi umožni, abych měl ten hlad a žízeň, a dej mi, abych byl schopen strávit a vstřebat chléb života, abych byl nasycen a posílen ve svém duchovním bytí. Pojď dál.”

Pozvete ho, aby to udělal? …a když se modlíte za sebe, vzpomeňte si, prosím, na svého bratra. Dnes večer potřebuji zvláštní účinnost, když pokračuji v tomto studiu. Strávíme několik chvil na kolenou.

Otče můj v nebesích, ve jménu Ježíše Krista, Pána, mé Spravedlnosti, přicházím… s důvěrou do tvé přítomnosti. S důvěrou, která je založena na důstojnosti mého Přímluvce – ne na mé vlastní. Hoden je Beránek, který byl zabit. Pohleď na mě jako na skrytého v Něm, prosím. Přicházím s prosbou, abys nám byl milostiv a vylil na nás svého Ducha svatého. Chceme pochopit pravdu do té míry, abychom mohli zakusit její osvobozující, posvěcující moc v našich životech, a to plněji než kdykoli předtím. To však nemůžeme, pokud nám nepožehnáš Duchem pravdy. Otče, zvláště já, který mám nezaslouženou výsadu vést při studiu Tvého Slova, zvláště potřebuji Ducha svatého. Prosím, zmocni se mě, těla, mysli i ducha. Jsem Tvůj stvořením, vykoupením i vlastním rozhodnutím. Prosím, rozhodni se použít mě jako kanál požehnání pravdy. Cokoli jsi schopen skrze mne říci, kéž to není uchopeno pouze intelektem, kéž je to přijato citem a podřízeno vůlí… každého z přítomných, aby to mohlo proměnit život. Učiň nás skrze Ducha pravdy mnohem podobnějšími tomu, který je Pravda. Prosíme o to v Jeho jménu. Amen.

Jsme na straně 13 ve vašem výtisku a doufám, že jste obdrželi další díl sešitu, který máte. Je tam výrok, který je trochu delší, než obvykle zařazuji, ale je to takový úžasný vhled vidoucího naší doby. “Vidoucí”, to je staromódní název pro “proroka” – člověka, který vidí věci, které většina z nás nevidí – protože mu byl dán zvláštní duchovní zrak. Poslechněte si popis toho, co se dělo v nebi, když člověk zhřešil. Je to pozoruhodné a vystihuje to také důsledek hříchu na lidskou přirozenost.

Najdeme ji v časopise Signs of the Times, 13. února 1893: “Když člověk zhřešil, celé nebe se naplnilo zármutkem, protože člověk se stal Božím nepřítelem, účastníkem satanské přirozenosti.” Pauza. Musím to říct: Jakým způsobem se člověk stal účastníkem satanské přirozenosti? Místo lásky zaujalo sobectví, právě duch, který motivuje satanovu přirozenost, se stal duchem, který motivoval přirozenost člověka. Člověk se tedy stal účastníkem satanské přirozenosti. Vraťme se k výroku: “Obraz Boží, k němuž byl stvořen, byl znetvořen a pokřiven. Povaha člověka nebyla v souladu s povahou Boží, neboť hříchem se člověk stal tělesným a tělesné srdce je nepřátelské vůči Bohu, nepodléhá Božímu zákonu a ani nemůže.” {Ř 8,7} Pauza. Čím to je, že tělesné srdce nemůže být podřízeno Božímu zákonu? Protože je podřízeno jakému zákonu? … Satanovu zákonu, zákonu sobectví; je jím tyranizováno. Čteme dál: “Andělům se zdálo, že pro přestupníka není úniku. Přestali zpívat své chvalozpěvy a po celém nebeském nádvoří se rozléhal smutek nad zkázou, kterou hřích způsobil. Mimo soulad s Boží přirozeností, nepoddajný nárokům jeho zákona, neměl lidský rod před sebou nic než zkázu. Protože Boží zákon je stejně neměnný jako Boží povaha, nemohla být pro člověka žádná naděje, pokud by nebyl vynalezen nějaký způsob, kterým by mohl být jeho přestupek odpuštěn, jeho přirozenost obnovena a jeho duch obnoven tak, aby odrážel Boží obraz. Boží láska takový plán vymyslela.” {Amen} Chvála Bohu za tuto poslední větu! Slyším “amen”? {Amen} Chvalte Boha za takový plán! Byl vymyšlen v Božím srdci a mysli od věčnosti a byl nekonečně drahý, ale takový plán je tu, přátelé.

Jaký je jeho účel? Poslechněte si následující větu; pozoruhodně dobře shrnuje celý účel plánu spasení. Education (Výchova), strana 15 a 16: “Z nekonečné lásky a milosrdenství byl vymyšlen plán spasení a byla udělena zkušební doba života.” Pauza. Komu byl udělen? … Adamovi. Ale nezapomeňte, kdo je Adam? – Lidstvo. A vše, co Bůh učinil pro Adama, učinil pro nás všechny, protože jsme všichni byli pojati a zahrnuti do něj a s ním. Vzpomeňte si na včerejší studium. Jaký je účel tohoto plánu? Čteme dál… této doby zkoušky? “Obnovit v člověku obraz jeho Stvořitele, přivést ho zpět k dokonalosti, v níž byl stvořen, podpořit rozvoj těla, mysli a duše, aby se uskutečnil božský záměr v jeho stvoření – to mělo být dílo vykoupení.”

Co je smyslem celého plánu spasení, přátelé? Je to přivést člověka zpět k dokonalosti, v níž byl stvořen, obnovit v něm obraz jeho Stvořitele, který zahrnoval celou jeho bytost, proto měl podpořit rozvoj těla, mysli a duše. Vidíte, že v každém rozměru naší bytosti jsme byli stvořeni k Boží podobě; nesli jsme jeho obraz. Hřích Boží podobu v každém rozměru naší bytosti znetvořil a téměř vymazal. Plán spasení byl však vypracován tak, aby obnovil Boží podobu v každém rozměru naší bytosti. Chvála Bohu za takový plán!

Všimněte si, jak stručně apoštol Pavel vyjadřuje cíl plánu spasení. Je to zaznamenáno ve 2. Tesalonickým 2,13-14. Máme zde pozoruhodnou pasáž; velmi stručně vystihuje celý plán spasení. Ale to, co chci opravdu zdůraznit, je účel tohoto plánu. Sledujte: verš 13: “My pak jsme zavázáni, bratři Pánem milovaní, stále za vás vzdávat díky Bohu, že…”. Zde přichází rychlé shrnutí celého plánu spasení: “…že si vás vybral jako prvotinu k záchraně v posvěcení ducha a víře v pravdu. K tomu vás i povolal skrze naše evangelium,…” Pozoruhodné shrnutí celého plánu spasení, ale poslouchejte, tady přichází cíl. Jaký? “…abyste získali slávu našeho Pána Ježíše Krista.” Dobře, třído, použijte svůj klíč. Jaké slovo jste tam právě slyšeli? {Sláva}. “- Sláva,” a kdykoli uslyšíte “sláva”, musíte myslet na co? {Charakter} “- Charakter.” Ptám se vás tedy, jaký je podle apoštola Pavla celý účel plánu spasení? Je to znovu získat, co? …charakter našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Vidíte, milí přátelé, v tomto světle, jak je budování charakteru skutečně tím nejdůležitějším dílem, které kdy bylo lidem svěřeno?

Vskutku, je to celý smysl plánu spásy, být proměňován od slávy k slávě, růst od jednoho stupně vývoje charakteru ke druhému, – což znamená od slávy k slávě – není to pro křesťana něco nepovinného, že? Je to samotná podstata, srdce a jádro toho, co znamená být křesťanem. Prosím, pamatujte si to, prosím, pamatujte si to. Celým smyslem plánu spasení je získat slávu našeho Pána Ježíše Krista. A tento plán, vymyšlený v Božím srdci ve  věčné minulosti, byl uskutečněn v čase; slovy Písma “Když však přišla plnost času..” {Ga 4,4} vysláním Božího Syna s dvojím posláním. Poznamenejte si to, prosím; k tomu slouží okraj. Plán spasení byl uskutečněn v plnosti času vysláním Božího Syna, na co? Na dvojí misi. Jaké bylo toto dvojí poslání?

Za prvé: Byl poslán, aby člověku zjevil Boží slávu.

Za druhé: byl poslán, aby obnovil Boží slávu v člověku.

Pochopil jsi to? Trvám na tom, že to shrnuje, ba dokonce vystihuje vše, k čemu byl Kristus Otcem poslán. Vskutku to zahrnuje celý plán spásy. Co že je to dvojí poslání? Syn byl poslán, aby člověku zjevil Boží slávu, a co? …obnovil Boží slávu v člověku. Někteří z vás si teď možná řeknou: “No, já myslel, že Syn byl poslán, aby zemřel za naše hříchy.” To je pravda. No ano, rozhodně; ale to je součástí zjevení Boží slávy člověku. Amen? Víte, Boží sláva je jeho charakter, a ten Bůh vyhlásil, když vyhlásil své jméno. “Hospodin, Hospodin,” co? “…Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem…” {Ex 34,6-7} Vidíte, že Kristus na kříži zjevuje nejen Boží milosrdenství, ale co? …Boží spravedlnost. Bůh nejenže očišťuje viníky, ale také jim odpouští. Jak? Na jakém základě? Tím, že jejich vinu přičetl Nevinnému na kříži; a protože zemřel za naše hříchy, můžeme nyní žít na základě jeho spravedlnosti. Amen? {Amen} Všechno, co Kristus udělal, bylo tedy zjevením Boží slávy pro nás.

Ale moji drazí přátelé, On nám zjevil Boží slávu, aby v nás obnovil Boží slávu. Slyším “amen”? {Amen} Prosím, pochopte, že účelem zjevení bylo umožnit obnovu; a skutečně, obnova závisela na zjevení. Proč? Inu, pouze v nazírání můžeme být proměněni. Musel nám zjevit Boží slávu, abychom ji mohli spatřit, a tím se proměňovat od slávy k slávě do podoby toho, co spatřujeme. Vidíte to? Kdyby nebylo zjevení, nemohlo by dojít k obnově. Dvojí plán, zjevení – obnova, je tím, na co bychom nyní měli upřít svou pozornost. Nejprve se chci podívat na fázi zjevení a pak se pravděpodobně zbytek našeho semináře bude zabývat fází obnovy a tím, jak na ní spolupracujeme. Dobře? Právě jsme vám v krátkosti naznačili, kudy se budeme ubírat.

Fáze zjevení. Všimněte si v této souvislosti 2. Korintským 4,6. 2 Korintským 4,6: “Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista.” To se mi líbí. Slyšeli jste tam naše klíčové slovo, že? Prosím, udělejte si obrázek. Planeta Země s lidským pokolením je ve stavu, kdy je zkažená hříchem. Jsme v husté temnotě, jak říká prorok Izajáš v 60. kapitole Izajáše. Vzpomínáte si na naše studium tohoto úryvku; a my jsme ztraceni a jediný způsob, jak znovu najít spásný vztah s Bohem, je, aby nám na cestu zasvítilo nějaké světlo. Co tedy Bůh v nekonečném milosrdenství dělá? Pošle svého Syna, aby se tímto světlem stal: “Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích,..” …Co je to za světlo? “…aby osvítil lidi poznáním…” čeho? “…Boží slávy…” Co to je? – Boží charakter. Kde? “v osobě Ježíše Krista.” To je to, k čemu Ježíše poslal Otec, aby udělal pro lidstvo. Bylo to proto, aby zjevil svůj charakter. Světlo jeho krásného charakteru.

Zde se píše “v Jeho tváři”. To je zajímavé, protože lidský charakter se projevuje především v lidské tváři. Celý jeho život byl samozřejmě zjevením jeho charakteru, ale právě v jeho tváři se tento charakter obzvlášť zjevuje. Nuže, Bůh poslal svého Syna, aby zjevil tuto slávu, a Syn poslal svého Ducha, aby tuto slávu obnovil a umožnil člověku tuto slávu vidět. Víte, duchovní věci jsou pouze, co? …duchovně rozeznatelné; a přirozený člověk nebyl schopen vidět světlo slavného zjevení Božího charakteru v Ježíšově tváři. Ježíš tedy posílá svého Ducha, abychom měli toto duchovní rozlišování, tuto nadpřirozenou schopnost vidět světlo; a tentýž Duch, který nám umožňuje ho spatřit, co? Změní nás do jeho podoby, která se v nás obnoví.

Desire of Ages (Touha věků) , strana 341: “Jeho, Kristův, Duch v člověku rozvine vše, co zušlechtí charakter a zušlechtí přirozenost. Buduje člověka k Boží slávě na těle, na duši i na duchu.” Vidíte, že je v tom opět zahrnut celý člověk? Máme oslavovat Boha i ve svém, v čem? …ve svém těle. {1K 6,19-20}. Čteme dál: “‘Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy.’ (2Tm 1,7) Povolal nás, abychom ‘získali slávu'” pomlčka, co? “-charakter-” To jsem nepřidal. – Inspirace, inspirovaný komentář to doplnil – “‘…našeho Pána Ježíše Krista’. Povolal nás, abychom byli ‘připodobněni obrazu jeho Syna’.” To je 2 Tesalonickým 2,14 a Římanům 8,29. Nuže, Otec poslal Syna, aby zjevil slávu; Syn posílá Ducha, aby obnovil slávu.

Jaká je naše role v celém procesu? Je to hledět na slávu. Vzpomínáte? Náš klíčový text, 2. Korintským 3,18: “A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme…” Co? “…proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.”. Moji drazí přátelé, k obnově nemůže dojít, pokud se nedíváme na zjevení; a právě z tohoto důvodu Bůh poslal svého Syna, aby člověku zjevil svou slávu: aby upoutal pozornost člověka, nechal ho zaměřit zrak jeho mysli na zjevení, a tak v něm mohl obnovit slávu, kterou spatřil v Ježíši Kristu. Proto Bůh poslal svého Syna.

Nyní… Mám otázku; přemýšlejte se mnou. Jestliže je nezbytné spatřit zjevení Boží slávy v Kristu, aby v nás došlo k obnově, jak byli lidé obnoveni ze slávy do slávy předtím, než Kristus přišel, aby tuto slávu zjevil? Není to oprávněná otázka? Nebylo nějaké období, kdy lidstvo zoufale potřebovalo být proměněno od slávy do slávě, než přišel Kristus, aby tuto slávu zjevil? Nebylo nějaké období? Ano, ve skutečnosti to bylo 4 000 let. Je to tak? Čtyři tisíce let po pádu se Kristus vtělil, aby člověku zjevil Boží slávu. Moje otázka zní, jak se lidé předtím měnili ze slávy na slávu? Jak před vtělením? Dobře, slyšel jsem legitimní odpověď. Slyšeli jste ji? “Svatyně a její bohoslužby“.

Vzpomínáte si na naše studium sedmi způsobů, kterými nám Bůh zjevil svou slávu? Jaký byl jeden z nich? – Svatyně a její služby. Písmo říká, že “svatyně byla plná Boží slávy”. {Ez 10,4}. David říká, že chce jít do chrámu, protože tam přebývá Boží sláva. {Ž 63,3}. Ano, při pohledu na Boží povahu, jak se zjevuje ve svatyni a jejích službách, se před vtělením Krista lidé měnili v podobu toho, co viděli, od slávy k slávě.

Ale počkejte chvíli. Nebylo před zřízením svatyně a jejích služeb nějaké období? Jak se měnili před vznikem svatyně a jejích služeb? Jak se měnili od slávy k slávě? Museli spatřit slávu. To je jediný způsob, jak může být někdo změněn. Jak? Příroda, dobře. Ale je to dostatečné zjevení, aby nás spasilo? Ne, protože je poskvrněné, zkreslené a poskvrněné kvůli hříchu. Musí tu být – nejen přirozené zjevení, musí tu být – nadpřirozené zjevení. Jak se tedy lidé měnili před zřízením svatyně a jejích služeb? Dobře. Zápis Božího charakteru, který byl dán na Sinaji, ale to bylo podstatně později; vlastně jen krátce před zřízením svatyně a jejích služeb. Dobře… dobře. Slyšel jsem odpověď, kterou jsem hledal. Slyšeli jste ji? “Prostřednictvím obětního systému.” Obětování beránka. Slyším “amen”? {Amen}

Moji milí přátelé, chci vás vzít k mému oblíbenému textu – jednomu z mých nejoblíbenějších textů. Řeknu, že je to jeden z mých nejoblíbenějších textů. Nachází se v 1. Mojžíšově 3, verš 21. Genesis 3, verš 21: “A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.”

Už vás vidím, jak si říkáte: “Oblíbený text? Co má za problém? Jak to může být něčí oblíbený text?” Ale no tak, že jste si to pomysleli? Moji milí přátelé, to je tak hluboce krásný text. Ale jeho krása nespočívá na povrchu, že? Víte, tak už to ale s Písmem bývá. Prosím, nespokojte se jen s tím, co říkají slova na povrchu. Proste Boha o duchovní rozlišování, aby vám pomohl vidět, co je těmito slovy skutečně sdělováno. Dovolíte mi, abych se s vámi podělil o to, proč je to můj oblíbený text… nebo jeden z nich? Jste na to připraveni?

Chci, abyste viděli, drazí přátelé, jak Bůh od samého počátku, ba dokonce od toho dne, kdy člověk zhřešil, dává nadpřirozené zjevení své slávy, svého charakteru. Jste připraveni? Vyhrňte si rukávy, budeme muset postupovat rychle. Pán Bůh zhotovil pro Adama a jeho ženu oděv z kůže a oblékl je. Očividně potřebovali oděv. Proč? No, protože byli co? {nazí}. No, ne, nebyli. Byli oblečeni, ale měli nedostatečný oděv. Co to bylo? {fíkové listy} …fíkové listy. Proč byli oděni fíkovými listy? Protože byli… nazí, než si fíkové listy oblékli. Stvořil je Bůh nahé? Stvořil je oděné světlem, světelným rouchem. {Last Day Events 249.2 – Poslední dny planety země} Byli Božím obrazem a Písmo výslovně říká, že Bůh je oděn světlem. {Ž 104,2}. Co bylo zdrojem tohoto světla? Sledujte rychle. Přebýval v nich Boží Duch v plnosti. Souhlasíte? … a přebývající přítomnost Božího Ducha v plnosti se projevovala v auře světla, která obklopovala tento tělesný chrám.

Velmi podobné tomu, co se stalo, když byl svatostánek na Sinajské poušti naplněn Boží přítomností. Jak mohli synové Izraele poznat, že tam je? Byl zahalen Šekinou, slávou, která z toho stanu vyzařovala. Sledujete to? Tak je to i s lidským stanem, lidským příbytkem, který Bůh postavil – s úmyslem naplnit jej svou přítomností -, což také učinil, a skutečně mohl, protože když jej stvořil, byl bez hříchu.

Bůh přece stvořil lidstvo se svobodnou vůlí, ne? Už jsme se o tom zmínili… …a to bylo ze strany Boha riziko. On však byl ochoten toto riziko podstoupit, protože ho mohla uspokojit pouze láska ze svobodné vůle jeho stvoření. Když se zastavíte a zamyslíte, je to jediná věc, se kterou jsme vy i já, také spokojeni. Jak by vás potěšilo, kdybyste měli robota, kterého byste mohli naprogramovat tak, aby každé ráno po probuzení desetkrát řekl: “Miluji tě, miluji tě, miluji tě, miluji tě.” Jak by vás to potěšilo? Měli byste z toho opravdu dobrý pocit? – Ne. Proč? Protože ten robot by nemohl dělat nic jiného. Víte, moji drazí přátelé, jediná láska, která nás skutečně uspokojuje, je láska ze svobodné vůle; a tak je to i s Bohem. Aby Ho lidé mohli milovat láskou svobodné vůle, musel jim dát svobodnou vůli. Ale když jim dal svobodnou vůli, – prosím, pochopte zde něco velmi důležitého – také je ujistil, že jejich volbu bude respektovat.

To je velmi důležité… O tom je v podstatě spravedlnost. Spravedlnost říká: “Co člověk zaseje, to také sklidí.” {Ga 6,7}. Je nezbytné, přátelé, abychom měli takové ujištění, pokud chceme mít skutečně svobodnou vůli. Víte, co kdyby Bůh řekl: “Poslouchej, dávám ti moc volby, můžeš si vybrat, co chceš, ale nejsem si jistý, že ti to nechám.” To je zbytečné. To by byl podvod. Když nám tedy Bůh dal svobodnou vůli, řekl: “Poslouchej, ber ji prosím vážně a pečlivě ji uplatňuj, protože já budu ctít to, co si vybereš.” A tak se stalo. Řídíte se tím? … A to je jediný způsob, jak můžeme mít skutečně svobodnou vůli.

Bůh dal člověku možnost volby, aby vyzkoušel jeho charakter, aby vyzkoušel jeho věrnost a pomohl mu také rozvinout charakter. Jaká to byla volba? Byl to jeden strom uprostřed zahrady, který se jmenoval “strom poznání dobrého a zlého”. Člověk z toho stromu nesměl jíst a Bůh řekl: “v den, kdy bys z něho jedl, …” co? “…jistě zemřeš.” {Gn 2,17}. Ten příběh znáte… Nemohu se pouštět do podrobností… Rád bych… Ale oni se rozhodli, co? …jíst z toho stromu. Proto se rozhodli pro co? No tak, co následovalo? Zvolili si co? …zvolili si smrt.

Mimochodem, bylo něco svévolného na tom, že Bůh řekl: “Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.”? Ne. Proč? Protože rozhodnout se jíst z toho stromu – řídit se tím – znamenalo rozhodnout se vzbouřit proti Boží autoritě, odmítnout Boží autoritu. A moji drazí přátelé, je nemožné odmítnout Boží autoritu… aniž bychom odmítli samotného Boha. Proč? Protože Bůh je naším Autorem. Proto je naší autoritou. Chápete? On nás stvořil, On nás stvořil. Proto má nad námi autoritu. Odmítat Boží autoritu tedy znamená odmítat Boha; a Bůh je jediným zdrojem čeho? …života! Když se tedy člověk rozhodne odmítnout Boha, co si vybere? Smrt! Rozumíte tomu? {Ano.}

Co se stalo, když se rozhodli jíst z tohoto ovoce? Bible o tom píše ve 3. kapitole knihy Genesis. Rychle to se mnou nalistujte. Budeme se muset dotknout jen těchto hlavních bodů, protože se chci rychle dostat ke svému oblíbenému textu, ale musíme si určit kontext. Genesis 3,7: “Tehdy,” Kdy? Poslední řádek v 6. verši: “Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on.” Velmi zajímavé. Teprve když Adam jedl – a to je hluboce významné – nikoli “dříve než” Adam jedl. Když Adam jedl, co se stalo? “…Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou…” co? “…nazí.”

Co se tu děje? Bůh respektoval jejich volbu. Alespoň zpočátku. Sledujte. Rozhodli se odmítnout Boha, a co tedy od nich odchází? Duch Boží… a co s ním mizí? Mizí vnější projev, roucho světla, Šekina. Sledujete? …a oni se podívají a vidí, že jsou, co? …nazí, …a zpanikaří. Proč? Protože, jak nám říká další verš, je to za chladného dne.

Mám na to svůj osobní názor. Dobře? Chci, abyste věděli, že nemám žádné “Tak praví Pán”, o které bych se mohl opřít. Proto vám na rovinu říkám, že je to můj osobní názor. Domnívám se, že je pátek večer, těsně před západem slunce. Mám pro to několik důvodů… Víme, že je to večer, protože je to v dalším verši: “…při ochlazení dne”. {Gn 3,8, studijní překlad Miloše Pavlíka}. Věřím, že je pátek večer a Pán – jejich Stvořitel – Pán soboty – přichází, aby s nimi přivítal sobotu.

Podívají se však na sebe a na sebe navzájem a zpanikaří. Nejsou reprezentativní. A tak se rychle snaží udělat se reprezentativními. Co dělají? Zbytek sedmého verše, co se tam píše? “…Sešili tedy fíkové listí a udělali si … ” co? “…bederní roušky.” Zoufale se snaží nahradit roucho světla a vypadat přijatelně. Vidíte ten obraz? V tomto činu vidíme úplně první příklad čeho? Spravedlnosti ze skutků. Vidíte to? Rozhodně, spravedlnost ze skutků; a mimochodem, vězte, že je to obraz lidstva. To je lidská přirozenost. Nejsou to jen dva jedinci, kteří s námi nemají nic společného. Tohle jsme my, v tom vyobrazení. Takto se chováme, a to odjakživa. Souhlasíte? Přiznáte to? Neustále se snažíme vlastními silami udělat se reprezentativními. To je spravedlnost pomocí čeho? …skutků. Snažíme se udělat se reprezentativními. Nyní k tomu máme důmyslnější způsoby než fíkové listy. Ale je to stejný princip. Souhlasíte?

Mimochodem, dokážete si představit, jak nepohodlný byl oděv z fíkových listů po nošení světelného roucha? Trvám však na tom, že si fyzického nepohodlí ani nevšimli, a to kvůli duchovnímu nepohodlí, výčitkám svědomí. Sledujte. Jak adekvátní jsou tyto oděvy, aby mohli obstát v přítomnosti Pána Boha? Další verš. Co slyšeli hned po záplatování těchto hrubých oděvů? “Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po zahradě v denním větru, …” (Gn 3,8). …večer. Dříve vždy, když uslyšeli ty známé kroky, běželi Ho pozdravit a obejmout a vyjádřit Mu svou lásku a uznání za všechny nové objevy Jeho stvořeného díla, které toho dne nebo toho týdne učinili.

Tentokrát však utíkají, ale kam? …schovat se. “…a ukryli se člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady.” Ach, milí přátelé, vidíte okamžitě, jak radikální dopad má hřích na vztah mezi lidstvem a Bohem? Nyní utíkají a skrývají se; bojí se. Dokážete si představit tu bolest, kterou to muselo způsobit Božímu srdci? Je těžké si představit, jak ho to muselo bolet. On se těší, miluje je celou svou bytostí. Má na mysli jen jejich nejlepší zájmy, ale oni před ním utíkají; jak to muselo zlomit jeho srdce… Ale co udělá? Ach, miluji obraz, který nám to dává o Bohu. Verš 9: “Hospodin Bůh zavolal na člověka a zeptal se ho: Kde jsi? ” … a mimochodem, v hebrejštině je naznačeno, že je volá dál. “Kde jsi? Kde jsi? Adame, kde jsi? Kde jsi? Chci tě zpátky! ” Víš, co v těch slovech slyším? “I když jsi mě odmítl, já jsem tě neodmítl.” {Amen} “Adame, chci tě zpět, Adame, mám plán. Mám způsob, který jsem vymyslel, bude mě to stát všechno, ale dovol mi, abych ti ho vysvětlil, dovol mi, abych ti ho ukázal. Ještě je tu naděje, Adame, dovol Mi, abych ti dal evangelium. Kde jsi?” …a hledá je tak dlouho, dokud je nenajde.

Kde je najde? – Schované v nejhlubší, nejtemnější části zahrady; a jaká je Adamova reakce? “On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se schoval.” Velmi zajímavé… Oděn fíkovými listy, k čemu se přiznává? Je nahý. Co nám to říká o způsobilosti fíkových listů, aby nás přesvědčily, že jsme řádně oblečeni, když skutečně stojíme před Pánem Bohem? Jsou stejně dobré jako nic. Slyšíte mě, drazí přátelé? Prosím… prosím, uvědomte si, že Adam je v tomto vyznání o obrovský krok před Laodiceí. Slyšíte, co vám říkám? V čem je náš problém? Jsme tak oklamáni svými fíkovými listy, že si myslíme, jsme bohatí, zbohatli jsme, nic nepotřebujeme. A nevíme, že jsme ubozí, politováníhodní a chudí, slepí a nazí. {Zj 3,17}. To je to, co je na stavu Laodiceje tak děsivé. Adam alespoň poznává, že fíkové listy jsou stejně dobré jako nic. Bůh nám pomoz rozpoznat, že naše špinavé hadry {Iz 64,6} jsou jako nic. Slyším “amen”? {Amen}

Co pomohlo Adamovi poznat jeho nahotu? To, že uviděl Pána Boha. Totéž, co pomohlo ubohému Saulovi z Tarsu poznat, že všechny jeho špinavé hadry jsou k ničemu, když cestou do Damašku narazil na Ježíše. Saul, který toho dne vyrazil z Jeruzaléma, bohatý, zbohatlý, a nic nepotřebující, se nyní potácel a klopýtal do Damašku jako první z hříšníků {1Tm 1,15}, protože na cestě potkal Ježíše. Přesně takovou zkušenost potřebujeme i my. Slyším “amen”, milí Laodicejští? Potřebujeme stejnou zkušenost. Bůh nám pomáhej utíkat se k Pánu Bohu, dokud je ještě čas se obléknout! Už ho moc nezbývá!

Uznává svou nahotu, ale přebírá za ni osobní odpovědnost? Vyznává ji, ale činí z ní plné pokání? Ne, a mimochodem, i když ho Bůh chce obléknout a poskytnout mu spásu, nemůže, pokud nebude činit opravdové pokání. Sledujete to? Musí si přiznat osobní odpovědnost za svou nahotu. Proto následují otázky. Verš 11: “I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?” Bůh ho „koučuje“. Touží jen po tom, aby si přiznal, co udělal, aby mu mohlo být odpuštěno. Co však Adam říká? “Žena mě k tomu přiměla! ” Nejenže obviňuje ženu – necitoval jsem ho úplně správně – kéž by to bylo celé jeho obvinění. Co vlastně říká? “Člověk odpověděl: Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.” (Gn 3,12) Adam! Slyšíš, co dělá? Obviňuje nejen ženu, ale i Boha. Říká: “Kdybys mi dal lepší ženu, nestalo by se to. Dal jsi mi vadný výrobek. Je to její chyba, je to Tvoje chyba, ale není to moje chyba!” Přátelé, tohle je ukázka lidské povahy. Přiznáte si to? To jsme my. To je Adam, to je lidstvo. Tohle je to, o čem jsme. Proto si myslíme, že jsme bohatí, že jsme zbohatli a že nic nepotřebujeme.

Bůh se v naději a touze po lepší odpovědi obrací k ženě a co jí říká? “Cos to učinila?” Verš 13. A co říká ona? “Ďábel mě k tomu přinutil!” “Had mě podvedl a já jsem jedla.” Teď není tak odvážná jako Adam, ale je to naznačeno: “A mimochodem, Bože, tys dovolil, aby ten had byl na stromě. Ty jsi dovolil, aby ty okolnosti existovaly. Je to vina toho hada, je to Tvoje vina, ale není to moje vina.”

Kdo jsou ti čtyři obětní beránci, které naši první rodiče a my sami od pádu obviňujeme? Boha, jeden druhého, Satana a okolnosti. Ale ne koho, přátelé? Ne koho? …ne sami sebe.

Pán Bůh chce nyní z celého srdce odpustit našim vzpurným rodičům a nabídnout jim naději a oděv. Ale nemůže, pokud nebudou činit pokání. Jak to tedy udělá? Pavel to v Římanům 2,4 vyjadřuje takto: “nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání?”. Co vede k pokání? – Boží dobrota. Co tedy Bůh dělá, aby tyto vzpurné lidské bytosti přivedl k pokání? Přistoupí ke kázání prvního evangelia, které kdy bylo kázáno. Ano. Co je to evangelium? Evangelium je dobrá zpráva o Boží dobrotě vůči nezaslouženým hříšníkům. To je  evangelium. {Amen} …a vy říkáte: “První kázání evangelia, které kdy bylo kázáno.” Následující 14. verš, to je kletba vyslovená nad hadem. “Jak to myslíš, první kázání evangelia, které kdy bylo kázáno?” No, přátelé, pro hada to není dobrá zpráva. Pro hada je to špatná zpráva. Ale cokoli je špatnou zprávou pro hada, je dobrou zprávou pro nás. Slyším “amen”? {Amen} Máme tu první kázání evangelia, které kdy bylo proneseno, a já bych si rád udělal čas na jeho prozkoumání, ale musíme přejít přímo k jádru věci.

Co říká uprostřed tohoto kázání? “A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její;…” “Ono” – v hebrejštině mužské jednotné číslo – zvláštní mužské Semeno ženy, “ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš…” co? “…patu.” O čem je toto první proroctví? O Spasiteli, který přijde vysvobodit člověka z tyranie hříchu a satana tím, že rozdrtí hlavu jeho původce – onoho dávného hada zvaného ďábel. – Víte, od počátku byl satan ztotožňován s hadem, protože ho používal jako prostředek, jehož prostřednictvím sváděl lidský rod; a když Pán Bůh vyslovuje kletbu nad hadem, mluví vlastně ke komu? …k onomu dávnému hadovi, zvanému ďábel. {Zj 12,9}. A to je hluboké podobenství: To, co se stane skutečnému hadovi, má duchovní aplikaci na to, co se stane satanovi. Fascinující… Ach, moct tak věnovat čas tomu, abychom to prozkoumali… ale nemůžeme.

Toto “semeno”, toto zvláštní “semeno”, které rozdrtí hlavu hada, se má narodit z koho? …z ženy. A kde se tento slib naplnil, drazí přátelé? Kde se naplnil? Byl splněn na Golgotě. Co znamená “Golgota”? “Místo lebky.” {J 19,17}. Není to úžasné? Jak jasně nám Bůh dává poznat, že to, co se stalo na Golgotě, je naplněním onoho prvního zaslíbení. Když byl kříž vražený do Golgoty, satanova lebka byla rozdrcena. Slyším “amen”? {Amen} Ach, bratře, sestro, vidíte to? Tentýž čin, který našemu Spasiteli rozdrtil patu, skutečně ho přivedl do hrobu. Ale protože se had nemohl dotknout Jeho hlavy {Selected Messages book 3 256.1 – Vybraná poselství svazek 3}, nemohl způsobit, aby zhřešil na úrovni svých myšlenek; hrob Ho nemohl udržet a On vstal z mrtvých. {Amen}. Ale ta rána, která byla zasazena hadovi, je rána, z níž se nikdy neuzdraví. Jeho hlava je rozdrcena. Amen? {Amen} Stalo se to na Golgotě.

Jak mu byla rozdrcena hlava? Pokračujme rychle. Přemýšlejte se mnou. Satanova moc nad lidstvem byla získána a může se udržet jen díky jeho schopnosti nás oklamat. Slyšíte mě? Právě díky lžím jsme se dostali do otroctví hříchu, sebe sama a satana. Proto když Ježíš přišel, řekl: “Poznáte pravdu a pravda vás…” co? “…vysvobodí.” {J 8,32}. Amen? {Amen} …a co byly ty původní lži, kterými nás Satan uvedl do otroctví? Lhal ohledně Božího charakteru a důsledků hříchu; a to se dalo velmi jasně vyčíst v onom rozhovoru u  stromu poznání dobra a zla. Boží charakter a důsledky hříchu.

Kde je odhalena konečná pravda o obou? V Kristu, tom Ukřižovaném. Amen? Vidíme definitivní pravdu o Božím charakteru a o čem ještě? … o důsledku hříchu; a pro ty, kdo znají pravdu, je klamná moc Satana zlomena. Jeho hlava je rozdrcena a my jsme osvobozeni. Amen? {Amen} Satan je poražený nepřítel. Slyším “amen”? {Amen} Jeho hlava byla rozdrcena. To je historická skutečnost.

Někteří z vás si možná říkají: “Počkejte, jak to, že je na planetě Zemi tak živý a zdravý?”. Nenechte se zmást zdáním, milí přátelé, prosím. Když rozdrtíte skutečnou hadí hlavu, co se stane? No tak, co se stane? Jeho ocas dlouho mává. Satanova hlava byla rozdrcena. Je to smrtelně zraněný had. Prosím vás, nenechte se strhnout do ohnivého jezera mávajícím ocasem smrtelně zraněného hada. Kristus přemohl našeho nepřítele a my jsme zvítězili v Něm a s Ním, když přijdeme ke kříži a přijmeme Ho a to, co udělal; jako že se to stalo pro nás. Vzácná dobrá zpráva. Vzácné evangelium. Plní své poslání?

Poslouchejte dál. Dále vyřkne kletbu nad ženou i nad mužem. A co říká muži? Verš 19: “V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš. ” Co jim říká, že se mu stane? …že se jim stane? …zemřou. Opakuje, před čím je varoval. “V den, kdy bys z něho jedl…” co? “…jistě zemřeš.” {Gn 2,17}. Zemřeli v den, kdy jedli? Ne, nezemřeli. Proč? Neřekl jim Bůh pravdu? Proč nezemřeli v den, kdy jedli?

Pozorně poslouchejte a sledujte. Pochopte prosím. Co udělá Adam, když mu v uších zní rozsudek smrti? “A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých. ” {Gn 3,20} V hebrejštině “Eva” znamená život. Adame, co to děláš? Jak to, že pojmenuješ svou ženu “život” hned poté, co ti Bůh řekl, že zemřeš? Je to snad akt vzdoru? Zatíná snad pěst a říká: “Odmítám tento rozsudek? Pojmenuji svou ženu “život” jen proto, abych tě naštval”. Děje se to? Ne, přátelé, ne, ne, ne.

Co se děje? – Uplatňuje víru. Amen? Slyšel kázání evangelia. Pochopil ho. Pochopil ho a věří mu. Jak to víme? Nuže, čí to bylo “semeno”, které se mělo narodit a které mělo rozdrtit hlavu hada? – Ženy. Kdo si Adam myslí, že to je? – Jeho žena. Můžete se mu divit? Žádní jiní kandidáti nejsou. Bůh neřekl: “Bude to až za 4 000 let a bude se jmenovat Marie.” Prostě řekl: “potomek ženy”, a Adam si samozřejmě myslí, že je to jeho žena. A co tedy dělá, když ji nazývá Evou? Dává jí jméno na počest zaslíbeného Mesiáše. Slyším “amen”? {Amen} Jeho víra pochopila evangelium a on svou víru uplatnil. Vskutku víra bez skutků je co? …je neúčinná. {Jk 2,20} Nyní pojmenovává svou ženu na počest tohoto Semene. A moji drazí přátelé, nyní ho Pán Bůh může považovat za spravedlivého na základě čeho? …víry.

Chápete význam následujícího verše? “A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.” {Gn 3,21} To je ustanovení obětního systému. To je ono! Hned následující kapitola, spor mezi Kainem a Ábelem, se týká přijatelné oběti. Kdy byla ustanovena? Byla ustanovena v den, kdy člověk zhřešil! Když ji nejvíce potřeboval. Vždyť Bůh řekl: “V den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš”. {Gn 2,17}. Jediný důvod, proč člověk nezemřel v den, kdy jedl, je ten, že máme “…Beránka, toho zabitého od počátku světa.” {Zj 13,8, překlad Bible kralické}. Slyším “amen”? {Amen} A v tomto obětním beránkovi, který poskytl ono kožené roucho, symbol roucha spravedlnosti, se nám nádherně zjevil Beránek Boží. Amen? {Amen} A při pohledu na tuto oběť, při pohledu na milosrdenství, na Boží spravedlnost, zjevenou v Beránkovi, jsme co? Měněni. Když konečně přišel antitypický Beránek, jak ho Jan Křtitel představil? “Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.” {J 1,29}. Ó, prosím, hleďte na Něj; a při pohledu na Něj budete proměňováni. Můžeme se postavit k modlitbě?

Otče na nebesích, moc ti děkuji, že jsi nám od samého počátku zjevil svou slávu tím, že jsi zavedl obětní systém. … A jak vidíme na zabitém beránkovi – Tvá spravedlnost, Tvé milosrdenství, Tvá láska, Tvůj charakter je nádherně znázorněn. Pomoz nám hledět na Beránka, abychom mohli být proměňováni. Děkujeme Ti, že jsi nám v zabitém Beránkovi zjevil svou slávu, abys skrze Beránka v nás mohl obnovit svou slávu. Chválíme Tě a děkujeme Ti ve jménu Ježíše. Amen.