10 – “Oslavil jsem Tě” (Jan 17,4)

Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní, v tomto mocném čase osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace provede “Od slávy ke slávě”.

Rád vás dnes večer opět vidím. Děkuji vám za oddanost studiu Božího slova, kterou projevujete svou přítomností. Hluboce si vážím výsady pilně s vámi studovat nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno. A co to je, třído? Budování charakteru. Víte, že je to požadavek kurzu, abyste se naučili nazpaměť tento první citát, než skončíme. Education, strana 225 (Výchova, s. 133.4); zkuste ho zopakovat se mnou: “Budování charakteru je nejdůležitější úkol, který byl člověku svěřen. Nikdy dříve nebylo zapotřebí studovat toto téma usilovněji než dnes.” Proč je tak důležité právě teď? Protože Král brzy přijde. Amen? Ale my máme práci, kterou musíme udělat. Máme evangelium, které máme nést všem národům, kmenům, jazykům a lidem; a máme své vlastní životy, které musíme připravit.  {Zj 14,6-7}. Jak už jste mě slyšeli dříve a jak mě uslyšíte znovu, úspěšné splnění obou těchto úkolů závisí na tomtéž. Co to je? Rozvoj charakteru podobného Kristu. Proč? Protože nemůžeme být ani účinnými svědky Krále, ani vhodnými občany Jeho Království, pokud nemáme charakter podobný Kristu, přátelé. Vzhledem k tomu, že Král brzy přijde, trvám na tom, že pilné studium budování charakteru nebylo nikdy důležitější než nyní; a právě o tom je tento seminář.

Z našeho klíčového textu jsme pochopili, že ačkoli se sami nemůžeme měnit od slávy k slávě, jinými slovy z jednoho stupně vývoje charakteru na druhý – protože biblický termín pro charakter je sláva; ačkoli se sami nemůžeme měnit od slávy k slávě a musí nás proměňovat Pánův Duch, máme zásadní roli spolupracovníků. A co to je? Musíme se dívat na Pánovu slávu, neboť jsme proměňováni do podoby toho, co vidíme. {2K 3,18}. Máme-li se tedy proměňovat od slávy k slávě, musíme hledět na slávu Páně; a právě to jsme dělali v několika posledních lekcích.

Ukázali jsme si sedm míst, kde nám Bůh zjevil svou slávu… nebo sedm způsobů, jak nám Bůh zjevil svou slávu, ale na prvním místě seznamu byl Ježíš Kristus; a ačkoliv jsme to při výčtu těchto sedmi míst už letmo zmínili, nyní se k tomu vrátíme a zaměříme se na slávu – Boží charakter – zjevenou v Ježíši Kristu. Dnes večer bych chtěl ještě jednou – z Boží milosti a s pomocí a mocí Ducha svatého – obrátit naše srdce a mysl, abychom spatřili nekonečně krásnou nesobeckost Kristova charakteru. Nekonečně nádhernou nesobeckost Kristova charakteru.

Víte, přátelé, v tom v podstatě spočívá Boží charakter: v sebezapíravé a obětavé lásce.

On dává sebe za druhé, a co zapříčinilo problém hříchu, byla lidská rasa, která uvěřila ďáblovým lžím o Božím charakteru. Ďábel nás přesvědčil, že Bůh je sobecký. Víte, satan přisoudil Bohu svůj vlastní charakter, své vlastní vlastnosti, své vlastní atributy; a do té míry, do jaké jsme těmto lžím uvěřili, jsme se Bohu odcizili a stali jsme se vůči němu vzpurnými. Aby nás Bůh mohl získat zpět, osvobodit nás od naší vzpoury a přitáhnout nás zpět do souladu s Ním, musí nám zjevit pravdu o svém charakteru – zdiskreditovat, vyvrátit ďáblovy lži. Jak jsme již poznamenali, bylo to součástí dvojího poslání Ježíše Krista na planetě Zemi.

Kristus byl poslán Otcem, aby zjevil svou slávu člověku, a byl poslán, aby, co? …obnovil svou slávu v člověku.

Na tomto zjevení byla obnova závislá, že? …a nejdůležitější Boží vlastností či charakteristikou, kterou musí Kristus zjevit – aby nás osvobodil od našeho odcizení a naší vzpoury -, je nesobecká Boží láska… nesobecká Boží láska. Proto se s vámi, drazí přátelé, chci zaměřit na nekonečně slavné zjevení této nesobeckosti, které vidíme zejména v posledních hodinách života Ježíše Krista. Celý jeho život byl nádherným zjevením nesobecké Boží lásky. Ale toto krásné zjevení dosáhlo svého nekonečně slavného vrcholu v posledních hodinách jeho smrtelného života na planetě Zemi.

Jedná se o hluboce duchovní studium a duchovní věci jsou pouze co, milí přátelé? …duchovně rozpoznatelné. {1K 2,13-14} U čeho se tedy musíme zastavit, než budeme pokračovat? Musíme osobně pozvat Božího Ducha do svých srdcí; a Pán vám žehnej, toužím po vašich modlitbách. Potřebuji vaše modlitby dnes večer. Modlím se, aby mi Duch svatý dal sílu vyvýšit Ježíše; a hlásím se k jeho zaslíbení: “A já, až budu vyvýšen ze země,” …co? “…přitáhnu všechny k sobě.” {J 12,32}. Pomodlíte se, aby si mě Pán použil, navzdory tomu, že jsem jen ubohá hliněná nádoba, abych vyzdvihl Krista v jeho kráse, abychom k němu byli všichni přitahováni? … A modlili byste se za sebe, abyste měli vnímavé, citlivé srdce, které Duch svatý může ohromit Kristovou láskou a přitáhnout ke Kristu blíž, než jste kdy byli přitahováni? Modlili byste se za to také? Strávíme několik chvil na kolenou v tiché modlitbě.

Otče můj v nebesích, ve jménu Ježíše Krista, Pána naší spravedlnosti, přicházím… Přicházím s důvěrou do Tvé přítomnosti, s důvěrou díky zásluhám Beránka, který byl zabit; s důvěrou, protože vím, že Ty mě z milosti nevidíš takového, jaký jsem já sám, ale jaký jsem já v Něm. Obmyt Jeho krví a oděn Jeho neposkvrněným rouchem jsem přijat v Milovaném. Ach, raduji se z přístupu do Tvé přítomnosti, který mi náleží skrze prostředníka, Pána mé spravedlnosti. Bože Otče, přicházím znovu prosit o vylití Tvého Ducha svatého na nás dnes večer. Především já potřebuji moc Ducha svatého. Prosím, Pane, skloň se ke mně a použij si mě, ačkoli jsem jen hliněná nádoba. Zmocni se mě: těla, mysli i ducha – a dej mi mluvit pravdu, pravdu, jaká je v Ježíši. Dej mi lepší myšlenky, lepší slova, než jsou ta moje. Kéž vyvýším Ježíše, dovolávám se Jeho zaslíbení: “A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.” …a Otče, cokoli jsi schopen říci skrze tuto ubohou hliněnou nádobu, kéž to najde vnímavá srdce a mysli a kéž je každý z přítomných bratrů a sester přitahován blíže k Ježíši, protože spatřil Jeho lásku. Kéž se i my všichni při pohledu na Jeho lásku proměňujeme v podobu toho, co jsme spatřili, jako Duchem Páně, Otče. Prosím tě tedy, abys nám svou slávu Tvým Duchem nejen zjevil, ale také ji v nás obnovil. To je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen.

Rád bych vás vyzval, abyste si v naších příručkách nalistovali stranu 21. Jsme v lekci 10 s názvem: “Oslavil jsem tě.” Tato věta je převzata z modlitby Páně. Když řeknu modlitba Páně, všechny vás hned napadne: “Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.” {Mt 6,9}. Je to tak? Mám pro vás novinku, to není modlitba Páně. To je naše modlitba. Pán nás naučil modlit se tuto modlitbu, ale je to naše modlitba. On se tuto modlitbu nemodlil. Jak to víme? “A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám.” {Mt 6,12}. Potřeboval se Kristus někdy takto modlit? Ne! Ne, ne, ne. Je tedy zřejmé, že to není Jeho modlitba. Co je to modlitba Páně? Jan 17 je modlitba Páně. Je to krásná, překrásná modlitba, drazí přátelé! Rád bych strávil spoustu času tím, že bych si ji jen tak procházel.

Mimochodem, inspirace nám říká, že bychom se měli 17. kapitolu Janova evangelia naučit zpaměti {Testimonies for the Church vol. 8, 80.1, 239.2 – Svědectví pro církev sv. 8}. Já na tom pracuji… ještě jsem to nezvládl, ale pracuji na tom.

Krásná, krásná, vášnivá modlitba; a všechna ta pravda, která je obsažena v každém řádku, je prostě nevyčerpatelná. Ale přejděme k jádru věci. Kapitola 17, verš 4. Všimněte si, co říká Pánu ohledně svého poslání zjevit člověku Boží slávu. Co může říci bez výhrad? Poslání je splněno. Amen? {Amen} Poslechněte si, jak to říká: “Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.” K čemu Otec poslal Syna? Aby zjevil člověku svou slávu; a tady dole, ke konci svého pozemského působení, co může Otci říci bez výhrad? Já jsem to udělal! Oslavil jsem tě. Všimněte si, prosím, že nemusí říkat: “Dal jsem do toho všechno, Otče; párkrát mi to ujelo a je mi líto, že jsem se tu a tam minul.” Ne, nic z toho. Říká: “Oslavil jsem Tě na zemi.” Dokázal jsem to!

Mimochodem, co to znamená oslavovat Boha? Znamená to zjevovat jeho charakter. Amen? Znamená to zjevovat Jeho charakter. Jak je to možné? Jak mohl něco takového říct? “Oslavil jsem Tě,” bez jakýchkoli výhrad? Protože mohl také bez výhrad říci v Janově evangeliu 8,29: “já stále činím to, co se jemu líbí.”… a v Janově evangeliu 15,10: “jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.”

Víš, můj bratře, má sestro, Kristův život byl dokonalým zjevením Boží slávy, Božího charakteru, právě proto, že byl životem dokonalé poslušnosti Božímu zákonu, který je přepisem Jeho charakteru. {Christ’s Object Lessons 305.3 – Perly moudrosti} Vzpomínáte si na to? Boží zákon je přepisem neboli písemnou verzí Jeho charakteru. Boží zákon definuje lásku z hlediska vztahů; a Kristův život byl životem dokonalé poslušnosti. “Zachoval jsem přikázání svého Otce.” Právě proto, že Jeho život byl životem dokonalé poslušnosti vůči zákonu, protože vždy dělal to, co se líbilo Otci, byl jeho život dokonalým zjevením Božího charakteru, Boží slávy.

Všimněte si, jak inspirace vyjádřila tuto pravdu v Signs of the Times z 2. ledna 1896: “Každý krok, který Kristus udělal od jeslí až na Kalvárii,” Pauza. O čem to mluvíme? Co se stalo v jeslích? Narodil se. Co se stalo na Kalvárii? Zemřel. O čem tedy mluvíme? O celém jeho životě. “Každý krok, kterým Kristus udělal od jeslí až na Kalvárii, upevnil jeho charakter jako jediného” – byl jen jediný – “jako jediného, který mohl bez výhrad říci: ‘Zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. Jak vznešené představy o Božím zákoně získáváme, když vidíme Ježíše, jak plní všechna přikázání a představuje Boží charakter před světem! Právě naplněním zákona dal Kristus světu poznat Otce.” Vidíme tuto pravdu jasně?

Special Testimonies on Education, strana 231, znovu: “Jeho, Kristův, charakter byl životem v poslušnosti všem Božím přikázáním a měl být vzorem pro všechny lidi na zemi. Jeho život byl životem podle zákona v lidství.” Právě proto mohl říci: “Kdo viděl mne, viděl” co? “…viděl Otce.” Tím naplnil své poslání zjevit lidem Boží slávu. Vzpomínáte si na toto poslání? Všimli jsme si ho ve 2. Korintským 4,6. Otec ho poslal, aby udělal co? “…aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista.” {2K 4,6}

Signs of the Times 4. dubna 1895: “Cílem Kristova poslání na světě bylo zjevit Otce.” Nuže, moji drazí přátelé, nemůžeme to docenit tak, jak bychom měli, pokud nepochopíme kontext, v němž byl Kristus poslán na planetu Zemi; a tímto kontextem je velký spor mezi Bohem a satanem – mezi Kristem a satanem. Jak jsme se již zmínili, Satan lhal, pokud jde o Boží charakter; a právě tyto lži odstartovaly vzpouru lidského rodu. Protože lidská rasa těmto lžím uvěřila, odcizila se Bohu a stala se vzbouřenci. Nyní je tedy nezbytné získat odcizené a znepřátelené lidstvo zpět do harmonického spojení s Ním. Nyní je nezbytně nutné, aby zjevil pravdu týkající se Jeho charakteru – je to naprosto nezbytné. Nejdůležitější pravda, kterou je potřeba zjevit lidstvu, je Jeho nesobeckost, protože hlavní lež, kterou satan vštípil do mysli lidí, je, že Bůh je sobecký. Abychom tedy tuto klamnou moc zlomili, musíme poznat pravdu; a co řekl Ježíš? “Poznáte pravdu a pravda vás,” co? “…vysvobodí.” {J 8,32}. Víte, dokud věříme ďáblovým lžím, jsme v zajetí hříchu. Když však spatříme pravdu, jeho moc je zlomena a my jsme osvobozeni od své vzpoury; a jsme získáni zpět k poslušnosti motivované láskou a k souladu s Bohem, který, jak víme, je láska.

Všimněte si, jak k tomu promlouvá inspirované slovo. Signs of the Times, 16. května 1900: “Kristus ve svém životě a učení poskytl dokonalý příklad nesobecké služby, která má svůj původ v Bohu. Bůh nežije pro sebe. Tím, že stvořil svět a udržuje všechny věci, neustále slouží druhým. Satan zkreslil Boha světu, stejně jako to udělal Adamovi a Evě. Sobeckost má svůj původ v satanovi, a jak dalece se jí oddává, tak dalece si pěstuje satanovy vlastnosti; satan však těmito vlastnostmi obvinil Boha.” Satan těmito vlastnostmi obvinil Boha. Satan obvinil Boha ze sobectví. “A”, čteme dále, “víra v jeho zásady byla stále rozšířenější. U Božího Syna se tyto zásady musely projevit jako,” co? “…falešné a ukázat, že Boží charakter je charakterem lásky. Jeho prostřednictvím musí být Otec správně představen. Bůh svěřil svůj ideál Kristu a poslal ho na svět, obdařeného božstvím, ale nesoucího lidství.” Víte, posláním Ježíše Krista je především zjevit nesobeckost, sebezapíravou a obětavou Boží lásku, aby byla zlomena moc hříchu a člověk byl osvobozen. Review and Herald, 11. září 1894; další náhled: “Kristus vynaložil veškeré úsilí, aby smetl to, co satan překroutil, aby mohla být obnovena důvěra člověka v Boží lásku.”

Nyní, moji drazí přátelé, chci, abyste se spolu se mnou zamysleli nad tím, jak obdivuhodně v tom Kristus uspěl. Když dnes večer sledujeme nesobeckou lásku Ježíše Krista, zejména v závěrečných scénách Jeho života, chci, abyste měli stále na paměti Jeho slova: “Kdo viděl mne, viděl…” co? “…viděl Otce.” {J 14,9}. Prosím, neztrácejte vědomí toho, že to, co vidíme zjevené v Ježíši Kristu, je ve skutečnosti zjevením Otce. Amen? {Amen} Víte, někdy máme sklon myslet si, že Kristus je ten, kdo nás miluje, a snaží se přesvědčit Otce, aby nás miloval. Ale moji drazí přátelé, mezi Kristem a Otcem není naprosto žádný rozdíl. Když vidíte Jednoho, viděli jste Druhého. Pochopte tedy, prosím, že krásné zjevení, které spatřujeme v Ježíši Kristu, je skutečně zjevením Otce.

Ale tady je problém… tady je problém: Satan dobře ví, že Kristus je dokonalým zjevením Otce; a protože se mu nepodařilo zabránit Kristu, aby správně představoval Otce, zaměřil se nyní na to, abychom my špatně pochopili Kristův charakter. Snaží se zkreslit Kristův charakter, aby již nemohl správně reprezentovat charakter Boha. Moji bratři, mé sestry, děsivé na tom je, že se mu to pozoruhodně daří, a to dokonce i mezi Božím lidem. Poslechněte si tento výrok a kéž vystřízlivíte. Selected Messages (Vybraná poselství), 1. díl, strana 355: “Porozumění Božího lidu bylo zaslepeno, protože satan zkreslil Boží charakter. Náš dobrý a milostivý Pán byl před lidem představen oděný do satanových vlastností.” Pauza. Vidíte, že satan nejprve začal tím, že Bohu přisuzoval své vlastnosti, a když pak přišel Kristus, aby řekl pravdu o Božím charakteru; nyní se zabývá tím, že Kristu přisuzuje své vlastnosti. Čteme dál: “Náš dobrý a milostivý Pán byl lidem představen oděný do satanových vlastností a muži a ženy, kteří hledali pravdu, tak dlouho pohlíželi na Boha ve falešném světle, že je těžké rozptýlit mrak, který jim zastírá Jeho slávu. Mnozí žijí v atmosféře pochybností a zdá se, že je pro ně téměř nemožné uchopit naději, která je jim předkládána v Kristově evangeliu…“.

Moji drazí přátelé, právě tady je to, co nám brání skutečně vstoupit do vztahu s naším Spasitelem, který nám změní život. Satanovi se podařilo zkreslit naše chápání Spasitelovy lásky a do té míry, do jaké se mu to podařilo, jsme Mu stále odcizeni. Stále jsme zdrženliví a váháme, zda se plně podřídit Jeho laskavé, dobrotivé vládě lásky. Rozumíte? Slyšíte, co říkám?

Než se tedy někdo plně podřídí autoritě Ježíše Krista, je nutné, aby jasně pochopil lásku Ježíše Krista. To je nezbytně nutné.

Dovolte mi, abych se s vámi podělil o velmi důležitou myšlenku. Existovaly tři kroky, kterými satan provedl lidskou rasu, aby ji přivedl do stavu vzpoury; a já bych to rád rozvinul, ale nemáme čas. Dovolte mi, abych tyto tři kroky pouze uvedl. Pokud se však chcete pozorně podívat na rozhovor mezi hadem a ženou v zahradě Eden – u stromu poznání dobrého a zlého – uvidíte tyto tři kroky. Uvidíte je.

Krok číslo 1: Přiměl nás, abychom nedůvěřovali Boží lásce.

Krok číslo 2: Přiměl nás, abychom nevěřili Božímu slovu.

Krok číslo 3: Přiměl nás, abychom odmítli Boží autoritu. {Education 25.2 – Výchova}

Zachytili jste to? Jaké byly ty tři kroky? Číslo 1: Nedůvěřuj Boží lásce. Číslo 2: Nevěř Božímu slovu. Číslo 3, co? …odmítni Boží autoritu. Vězte, že pouze tyto tři kroky a v tomto pořadí mohly vést k pádu lidského rodu. Pochopili jste to? Nemohl uspět tím, že by jí hned na začátku řekl: “Jezte z tohoto zakázaného ovoce.” Ne, to by byl až třetí krok. Nemohl uspět tím, že by ji přiměl uvěřit, aby udělala druhý krok: “Nezemřeš.” “Bůh ti lže, nezemřeš.” Co musel udělat jako první? Musel vyvrátit základ důvěry v Boží lásku. Slyšíte, co vám říkám? … A jakmile ji přiměl pochybovat, nedůvěřovat Boží lásce, pak byl další krok, nevěřit Božímu slovu: “Ano, je možné, že mi Bůh neříká pravdu. Koneckonců pokud mě nemiluje, možná mi lže. ” Rozumíte mi? Posloucháte mě? …a pak, když už ji přiměl ke druhému kroku; je nějaký problém přimět ji ke třetímu kroku? K odmítnutí Boží autority? Ne.

Nyní pozorně sledujte! Jaký je jediný způsob, jak se lidstvo vymaní ze vzpoury a vrátí se do harmonie s Bohem? Je to možné tak, že uděláme tyto tři kroky, ale v opačném směru.

Krok 1: K čemu musíme dospět? …důvěřovat Boží lásce. Slyším “amen”? {Amen}

Krok 2: K čemu musíme dospět? …věřit Božímu slovu.

A krok 3: Co uděláme potom? …přijmeme Boží autoritu.

Dává vám to smysl? Ale víte, přátelé, nemůžeme přijmout Boží autoritu, dokud neuvěříme jeho slovu; a jeho slovu skutečně neuvěříme, dokud co? …neuvěříme jeho lásce. Je to jasné? K tomu, abychom se opět ochotně podřídili Boží autoritě, je tedy zásadní zjevení sebezapírající, sebeobětující a nesobecké Boží lásky k nám. To musí učinit Ježíš Kristus, pokud nás má získat zpět k láskou motivované poslušnosti vůči Bohu.

Mimochodem, to je jediná poslušnost, se kterou je Bůh spokojen. Amen? Jaká poslušnost? Poslušnost motivovaná láskou. To je skutečně jediná opravdová poslušnost. Jak říká Bible: “Naplněním zákona je tedy láska.” {Ř 13,10} Jakákoli jiná poslušnost není ve skutečnosti vůbec poslušností, je to jen pokrytectví. Je to jen zdání, jen přetvářka, pokud není motivována láskou. Jak tedy můžeme být přivedeni k této láskou motivované poslušnosti vůči Otci? Tak, že vidíme jeho lásku zjevenou v Synu, zejména v posledních hodinách jeho života na planetě zemi. Moji drazí přátelé, chápete v této souvislosti lépe, proč Pavel v 1. Korintským 2,2 řekl: “Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než” co? “…Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.” Víte, Pavel věděl, že jediná věc, která má moc zlomit tyranii hříchu, sobectví a satana v lidském srdci, je zjevení Boží lásky v Kristu, tom ukřižovaném. To je jediná věc, která má moc to udělat.

Vraťme se v této souvislosti k modlitbě Páně, Jan 17. Ve 4. verši, jak jsme si všimli, říká: “Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.” A pak si všimněte, co říká v následujícím verši: “A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.”. Pozoruhodná žádost. Přemýšlejte o tom, co žádá Otce, aby mu umožnil udělat. Chce, aby ho Otec oslavil spolu se sebou samým slávou, kterou měl u Otce před vznikem světa. Jakou slávu měl u Otce předtím, než byl svět? Nekonečnou slávu, nekonečnou slávu. To bylo předtím, než se stal člověkem a zahalil slávu do lidství. Jinými slovy, prosí Boha Otce, aby mu umožnil přidat několik nekonečně slavných, posledních dotyků ve zjevení Jeho charakteru, které přišel učinit svým lidským pobytem na planetě zemi.

Podívejte, pochopte, od samého počátku Kristus dokonale zjevil Boží slávu už jako nemluvně v betlémských jeslích. Byl dokonalým zjevením Otcovy slávy. Mimochodem, mudrci tu slávu díky duchovnímu rozlišování viděli, že? Nedívali se jen na lidské dítě. Duchovní rozlišování, které měli, jim umožnilo vidět auru, Šekinu, která z toho dítěte vyzařovala; a oni padli na kolena a, co? …poklonili se mu. {Mt 2,11}. Mimochodem, moudří lidé stále ještě padají na kolena a klanějí se Mu. Amen?

Toto dokonalé zjevení Boží slávy však nebylo statické, ale dynamické. Dokonalost je dynamická a v dokonalosti Kristus rostl od slávy k slávě. Písmo říká, že Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí. {Lk 2,52}; a toto slavné zjevení se stávalo stále slavnějším. Amen? Dokonalý na každém stupni, ale rostoucí ve své plnosti, až je nakonec tu a modlí se těsně před závěrečnými hodinami svého života. Prosí Boha, aby mu pomohl přidat nekonečně slavné závěrečné úpravy onoho portrétu, který celý život maloval,  portrétu Božího charakteru. O to žádá Otce. Vyhoví Otec jeho modlitbě? Ach, ano, přátelé.

Vězte však, že Kristus si je plně vědom toho, že pokud má ukázat nekonečně slavné dokončení zjevení, musí být ochoten a schopen přinést nekonečnou oběť ze své lásky k nám. Slyšíte, co říkám? …a tato nekonečná oběť bude vyžadovat nekonečné utrpení. Víte, přátelé, je to velmi zajímavé, a my si toho všimneme později v našem semináři: V celém Písmu se důsledně spojuje utrpení se slávou. Slyšeli jste, co jsem řekl? Existuje důsledné propojení mezi čím? …utrpením a slávou. Čím větší utrpení, tím větší sláva. {Conflict and Courage 278.5} Čím větší utrpení kvůli sebeobětování, tím větší sláva… přímá souvislost po celou dobu. Proto má-li být Kristus schopen zjevit nekonečnou Otcovu slávu, musí být ochoten trpět, jak moc? …nekonečně; a právě o to prosí Otce, aby mu to umožnil. Protože, jak vidíte, k jaké události On hledí?

Getsemany, pak strašný soudní proces a nakonec Kalvárie.

Dívá se přímo do tváře těchto posledních hodin svého života. Ví, že Jeho lidství bude muset mít nadpřirozenou, božskou sílu, aby jimi mohlo projít; a přinést tu nekonečnou oběť a snést to nekonečné utrpení, aby mohl zjevit nekonečně slavnou povahu Boží lásky. Co čteme hned po skončení této modlitby v další kapitole? Jan 18,1: “Po těch slovech” a to je odkaz na modlitbu ze 17. kapitoly Janova evangelia, co udělal? “vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do níž vešel on i jeho učedníci.” Jaká to byla zahrada, milí přátelé? To byla Getsemanská zahrada, to byla Getsemanská zahrada. A ach, moji bratři, sestry, zjevení slávy, které vidíme v Kristu, když se trápí v modlitbě a potí kapky krve v té zahradě, je naprosto, nekonečně slavné. Chci, abyste o tom přemýšleli se mnou.

Jaká je modlitba, kterou třikrát vysloví? Matouš 26,42: “Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.” Co je to za kalich, o kterém mluví? No, čtete o něm ve Zjevení. Je to kalich Božího hněvu, který bude vylit neředěný v jednom z těchto dní {Zj 14,10}; a co je Boží hněv? Boží hněv je jeho spravedlnost v akci. Co je Boží spravedlnost? Boží spravedlnost je ujištění, že cokoli člověk zaseje, to také sklidí. {Ga 6,7}. Je to Boží slib, že bude respektovat naši volbu. Bůh nás nyní ve své milosti nevydal okamžitě následkům naší volby. Amen? Protože doufá, že požádáme o odpuštění a uchýlíme se ke Kristu, takže nebudeme muset nést následky své volby, ale dovolíme Kristu, aby je vzal za nás. Slyším “amen”?

Drazí přátelé, naše hříchy musí být potrestány. Boží spravedlnost to vyžaduje… Boží spravedlnost to vyžaduje. Víte, pokud Bůh naše hříchy prostě přehlíží, pak ve skutečnosti naši volbu nerespektoval, že? … A kdo myslíte, že by se postavil před celý vesmír a řekl: “Neříkal jsem to? Jsme roboti; nemáme svobodnou vůli. Člověk se rozhodl zhřešit a Bůh ho ani nenechá nést následky.” Ale přátelé, vězte, že my nemusíme nést následky. Nemusíme pít kalich hněvu. Proč? Protože ho za nás vypil Ježíš Kristus na kříži. Slyším “amen”? {Amen} Ale právě nad tím se trápil v Getsemanech. Dívá se přímo na ten kalich hněvu a chvěje se mu v ruce. “Nejsem si jistý, jestli to zvládnu, Otče.” Ale ptám se, je to vzpurná vůle, s níž zápasí? Ne, moji drazí přátelé. Proč s tímto rozhodnutím zápasí? Aby jím prošel? Protože to bude vyžadovat odloučení od Otce {Desire of Ages 686.5 – Touha věků}; a bude to vyžadovat, aby se stal hříšníkem {2K 5,21}; a Jeho svatá přirozenost je tak odpuzována hříchem, že vyhlídka na to, že bude uznán za hříšníka a tím odloučen od Otce, je pro Něj prostě zdrcující a myslí si, že to nedokáže. Jsou to nekonečná a věčná pouta lásky, která se naše hříchy chystají roztrhnout. Celá Jeho bytost se při té vyhlídce chvěje a On volá: “Otče, může-li mě tento kalich minout, je-li nějaká možnost… ale není-li, vypiji ho. Já ho vypiji. ” {Mt 26,42}.

Takového Pána musíte milovat, přátelé. Takového Pána musíte milovat…

Víte, dnes večer vám chci přečíst jednu z nejcennějších pasáží z inspirované knihy o Kristově životě Touha věků. Miluji tuto knihu celým svým srdcem… Miluji tuto knihu. Procházel jsem tuto knihu tolikrát a pokaždé, když ji čtu; je to nová kniha. Pokaždé, když se dostanu na konec, vždycky mě to žene hned zase zpátky na začátek a čtu ji znovu. Vřele ji doporučuji, zejména ty poslední kapitoly. Tato, ze které chci číst úryvky, je kapitola o Getsemanech. Dovolte mi to udělat. Je to delší citát, než obvykle čtu, ale nedokážu asi lépe vyjádřit, čím Ježíš v Getsemanské zahradě prošel, než když to přečtu. Začíná na straně 686 a jsou tam úryvky ze strany 690, pokud si to tam chcete přidat do svého odkazu. Desire of Ages (Touha věků), 686 až 690.

Naslouchejte a nechte Ducha promlouvat k vašemu srdci. Dovolte Duchu, aby otevřel vaše oči a spatřil slávu, spatřil nezištnost, spatřil sebezapření, obětavost Kristovy lásky. Pamatujte, že pokud jste Ho viděli, viděli jste koho? … Otce. Cituji: “Cítil, jak jej hřích odděluje od Otce. Propast mu připadala tak veliká, hluboká a temná, že se jí zhrozil. Smrtelnému zápasu však nemůže uniknout, svoji božskou moc nesmí použít.” Ale vězte, že On mohl. Čtěte dál: “Jako člověk musí nést následky lidského hříchu. Musí na sobě zakusit Boží hněv proti přestoupení. Kristus se octl v naprosto nové situaci. Jeho utrpení nejvýstižněji popisují slova proroctví: “Probuď se, meči, proti mému pastýři, proti reku, mému společníku, je výrok Hospodina zástupů.” Zacharjáš 13,7. Jako zástupce hříšníků a jejich záruka zakoušel Boží spravedlnost. Sám na sobě poznal, co to znamená. Až dosud se stále přimlouval za druhé, nyní toužil po tom, aby se někdo přimlouval za něho.

Kristus cítil, že jeho jednota s Otcem je narušena…

a zmocnil se ho strach, že ve své lidské přirozenosti nebude schopen v nastávajícím boji s mocnostmi zla obstát… Jak uvažoval o ceně, kterou je třeba za záchranu člověka zaplatit? Ve smrtelném zápase padl tváří k chladné zemi, jako by se chtěl bránit odloučení od Boha… Z jeho bledých rtů se ozval bolestný výkřik: “Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich.” I v této chvíli však dodal: “Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.” Matouš 26,39. Doléhalo na něho pokušení nechat lidstvo, aby samo neslo následky svých hříchů, a zůstat před Bohem nevinný… Nadešel onen hrozný okamžik, chvíle, ve které se rozhodovalo o budoucnosti světa. Osud lidstva visel na vlásku. Kristus stále ještě mohl odmítnout kalich určený hříšnému člověku. Ještě nebylo pozdě. Mohl si setřít z čela krvavý pot a nechat člověka zahynout v jeho nepravosti. Mohl říci: Ať je přestupník sám potrestán za svůj hřích, já se vrátím k Otci. Vypije nevinný Boží Syn hořký kalich ponížení a utrpení? Vezme na sebe následky kletby hříchu, aby zachránil viníka? Z bledých a rozechvělých Ježíšových rtů se ozvalo: “Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.”… Zachrání člověka za každou cenu. Přijímá svůj krvavý křest, aby umožnil milionům hynoucích lidí získat věčný život. Opustil nebesa, kde vládne čistota, štěstí a sláva, aby zachránil jednu ztracenou ovci — jeden svět, který upadl do hříchu. Své poslání splní. Stane se smírčí obětí za lidstvo, které se rozhodlo pro hřích. V jeho modlitbě je vyjádřena naprostá odevzdanost: “Není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.””

Takového Pána musíš milovat, můj bratře, má sestro.

Vidíte tu obětavost, která se tam projevuje? Kristus to mohl odvolat. Mohl se vrátit domů k Otci a nechat nás napospas spravedlnosti. Nezasloužil si trpět. My ano! On se však rozhodl přijmout to, co si zasloužíme my, abychom se my mohli rozhodnout přijmout to, co si zaslouží On. Takového Pána musíte milovat. Slyším “amen”? {Amen} Takového Pána musíte milovat.

A moji drazí přátelé, abyste nezapomněli, poslechněte si Jeho slova: “Kdo viděl mne, viděl Otce.” {J 14,9}. Ani na okamžik si nemyslete, že Bůh Otec netrpěl se svým Synem, když procházel onou zkušeností v Getsemanech. I On prožíval muka. Poslechněte si Desire of Ages (Touhu věků) s. 693, z téže kapitoly, Getsemany, o kousek dál: “Bůh však trpěl se svým Synem. Andělé sledovali Spasitelův smrtelný zápas. Viděli svého Pána v obklíčení satanských sil. Svírala jej hrozivá úzkost a obava. V nebesích vládlo ticho. Neozval se ani jediný tón harfy. Kdyby lidé viděli ohromený údiv andělů, kteří s bolestí sledovali, jak Otec odvrací od svého milovaného Syna paprsky světla, lásky a slávy, pochopili by, jak hluboce se Bohu protiví hřích.”

Moji drazí přátelé, pokud si myslíte, že pro Boha bylo snadné oddělit paprsky lásky a světla od svého Syna, zamyslete se, prosím, znovu; tedy pokud nám chtěl poskytnout spásu, musel se svým Synem zacházet tak, jak si zasloužíme my, aby s námi mohl zacházet tak, jak si zaslouží jeho Syn.

Vězte, že váš Otec vás miluje, drazí přátelé.

Nejen tvůj Spasitel, ale i Bůh Otec tě miluje stejně jako Bůh Syn. Existuje ještě jedno nádherné zjevení Kristovy nesobeckosti, které se ukazuje, když se blíží poslední hodiny jeho života. Zjevuje se ve stále větší kráse a lesku, když se dostává pod stále větší tlak a agónii kvůli spojeným silám zlých lidí se všemi knížectvími a mocnostmi království temnoty. Sledujte, co se stane krátce poté, co vysloví tuto závěrečnou větu: “Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.” {Mt 26,42} Pokračujme v příběhu z Janova evangelia 18,3: “Juda vzal s sebou oddíl vojáků a od velekněží a farizeů strážce a přišli tam s svítilnami, pochodněmi a zbraněmi. Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského. “ Ježíš jim řekl: „Já jsem.“ Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. Jakmile jim řekl: ‚Já jsem‘, ustoupili dozadu a padli na zem.” {J 18,3-6}

Velmi zajímavé; co se tu děje? Co se tu děje? Všimněte si, prosím, především toho, že je přidáno slovo “to” (v některých překladech, pozn. překl.). JÁ JSEM “to”; to je ve vaší Bibli napsáno kurzívou. To je malá vlaječka, která říká, že je to přidáno. Co vlastně Ježíš řekl, když se řeklo “Ježíš Nazaretský”? Co řekl? “…JÁ JSEM.” Co je “JÁ JSEM”? To je Boží jméno. A moji drazí přátelé, když to řekl, co udělali? Stáhli se a padli na zem. Inspirace nám říká, že když řekl “JÁ JSEM”, lidstvím problesklo božství. Co se stalo? Lidstvím problesklo božství. Podívejte se na další stranu, 24, druhá zdola, citát z Review and Herald, 12. července 1892: “Božství problesklo lidstvím a vojáci byli před Ním bezmocní. Kdyby vyslovil slovo, přišlo by Mu na obranu dvanáct legií andělů a vysvobodili by Ho od nepřátel a každý z té kruté čety by byl na Jeho slovo zničen. Ale ne, On přišel zachránit člověka a za každou cenu chtěl svůj záměr uskutečnit. Dovolil jim, aby Ho vzali a odvlekli, jako by odvedli kteréhokoli obyčejného zločince.”

Moji drazí přátelé, božství prozařuje lidstvím. Ale je to kvůli němu samotnému, že dovoluje problesknout svou božskou moc, když říká: “JÁ JSEM”? Je to pro Jeho vlastní dobro? Ne. Kdyby to bylo pro Jeho vlastní dobro, co by udělal? Co by udělal, zatímco oni se plahočili a snažili se vzpamatovat a vrátit si zrak? Řekl by: “Poslyšte, učedníci, pojďme pryč. Tohle je opravdu vhodná chvíle. Pojďme pryč.” Ale co udělal? Trpělivě tam stojí a čeká, až se vzpamatují, aby na Něj mohli skočit a svázat Ho. Proč to dělá, drazí přátelé? Proč nechává problesknout božství a způsobí, že ti muži padnou jako mrtví? Zjevně to nedělá kvůli sobě. Proč to dělá? Dělá to pro své učedníky, dělá to pro ten dav a dělá to pro každého z nás, kdo tento příběh čteme. A co se nám snaží říct? Co nám jasně říká? Že jde dobrovolně na kříž. Slyším “amen”? {Amen} Nenechal se oklamat, nebyl přemožen. On se rozhodl jít na kříž. Mohl odejít, ale trpělivě čekal, až se na něj vrhnou a spoutají ho.

A mimochodem, když jeden z učedníků, Petr, vytáhne meč, v marné snaze bránit svého Pána a usekne veleknězovu služebníkovi ucho, co udělá Ježíš? Řekne: “Nechte toho!” {Lk 22,51} a uvolní se z těch pout, jako by to byly hedvábné nitě, ucho zvedne a přiloží na své místo, a pak se nechá znovu svázat. Takového Pána si musíte zamilovat. Slyším “amen”? {Amen} Když jde o to udělat něco pro druhé, uplatní svou moc, ale ne pro sebe.

A teď si vezměte téhož Pána, prosím. Vezměte si téhož Pána a následujte ho. Následujte ho v té mizerné zámince k soudu a v tom neuvěřitelném týrání, které se něj  sesypalo. Podívejte se na Něj tam na Herodově dvoře, když Mu démony posedlí lidé trhají plnými hrstmi vousy, plivou Mu do tváře, tlučou do trnové koruny, kopou do Něj, urážejí Ho a nadávají Mu všemi možnými jmény. Napadá vás, jaké to mohlo být pokušení nechat ještě jednou problesknout božství? Myslíte, že to mohlo být pokušení? Moji drazí přátelé, ujišťuji vás, že to bylo pokušení, které přesahuje naše možnosti chápání. Poslechněte si, dole na straně 23, citát z Bible Commentaries, svazek 7, str. 930: “Kristus byl vystaven nejtíživější zkoušce, která vyžadovala sílu všech jeho schopností, aby v nebezpečí odolal chuti použít svou moc, aby se vysvobodil z nebezpečí a zvítězil nad mocí knížete temnoty.” Bylo to neuvěřitelně silné pokušení, zvláště když si uvědomíme, jak urážlivý byl hřích pro Jeho čistou, svatou přirozenost. A tady byl právě přímo obklopen démony posedlými, odpornými lidskými bytostmi. Nyní však nemůže dopustit, aby božství problesklo lidstvím. Proč? Protože by to bylo pro koho? … pro Něj samotného, a On tím musí projít jako člověk. Má-li s námi soucítit, nemůže se uchýlit k ničemu, k čemu bychom se nemohli uchýlit my. Takového Pána musíte milovat! Slyším “amen”? {Amen}

Nyní sledujte dále stejného Spasitele! Prosím, sledujte téhož Spasitele a uvědomte si, jaké to muselo být pokušení, když Ho přibíjeli na kříž a pak ten kříž zvedli a s krutým nárazem ho zarazili do kamenné díry na Golgotě. Mimochodem, co znamená Golgota? “Místo lebky.” {J 19,17}. Když byl kříž zaražen, hadova hlava byla rozdrcena. {Prophets and Kings 701.3 – Od slávy k úpadku}. Slyším “amen”? Nezapomeňte na to; nezapomeňte na to.

Ale co dělali dále? Co udělali? Matouš 27,39 a dál: “Kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou a říkali: ‘Ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, zachraň se, jsi-li Syn Boží, a sestup s kříže!'” Kdo jim vkládal tato slova do úst? Sám satan. Mohl Ježíš sestoupit z kříže? Moji milí přátelé, nebyl by to žádný problém. Kdyby se vám nebo mně posmíval, když jsme byli přibiti na kříž, abychom sestoupili; bylo by to pro nás pokušení? Ne, proč? Nemohli bychom to udělat. Ale pro Něho to určitě bylo. Čtu dál: “Podobně se posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími. Říkali: ‘Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je králem Izraele, ať nyní sestoupí s kříže, a my v něho uvěříme.’ ” Ach, slyšíte, vidíte sílu tohoto pokušení?! Ježíš Kristus z celého srdce touží po tom, aby jeho milovaný vyvolený lid uvěřil, že je jeho Králem, a tady ho satan nutí, aby mu řekl: “Poslyš, když sestoupíš, uvěříme, že jsi Král.” Ani si nedokážeme představit, jak mocné to bylo pokušení.

Zvláště když si uvědomíte následující, nyní jsme na straně 24 nahoře, Spirit of Prophecy, svazek 3, strana 260: “Židé neustále hledali a očekávali mezi sebou Božství, které by se projevilo navenek a jediným zábleskem dominantní vůle by změnilo proud všech myslí, vynutilo by si od nich uznání své nadřazenosti, povýšilo by se a uspokojilo ctižádostivost svého lidu.” Právě takového mesiáše hledali, a kdyby Ježíš udělal něco nadpřirozeného, například sestoupil z kříže, pravděpodobně by je dokázal přesvědčit, že je Mesiášem, kterého očekávali. Jenže oni očekávali tělesného mesiáše, který by splnil jejich tělesná očekávání; a Ježíš tu byl proto, aby byl jejich duchovním Mesiášem. Amen? … A tak se nemohl oddat tomuto posměšnému pokušení.

Ale víte, co řekl, když se mu posmívali a říkali: “Jiné zachránil, ať zachrání sebe,…”? {Lk 23,35} Jednou mi to zjevil, když jsem o tom v modlitbě uvažoval. Svým Duchem mi vtiskl do mysli, co si řekl v srdci, když řekli: “Jiné jsi zachránil, zachraň i sebe.” Řekl: “Víš, že bych mohl, určitě bych mohl. Ale kdybych to udělal, nemohl bych zachránit tebe. A nemohl bych zachránit ani Steva.” … A můžeš si tam dosadit své jméno. “Nebyl bych schopen zachránit Steva. Nedokázal bych zachránit Davida ani Lesa, ani Phila ani Jeffa, ani Joela, ani Billa, ani Sue. Nedokázal bych je zachránit, takže  jsem se rozhodl zůstat. Projdu tím až do konce. ”

Takového Pána musíte milovat. Slyším “amen”? {Amen} Takového Pána musíte milovat. Ach, moji drazí přátelé, pohleďte na slávu, pohleďte na Beránka a při pohledu na něj se budete měnit. “A já, až budu vyvýšen ze země,…” co? “…přitáhnu všechny k sobě.” {J 12,32}. Víte, je to nekonečná Boží láska, zjevená v Kristu, tom Ukřižovaném, která získává naše srdce zpět pro Něho. Ale nestane se to, pokud nezahlédneme lásku, která se tam zjevila. Už lépe chápete, proč nás inspirace nabádá, abychom každý den strávili hodinu přemýšlení nad Kristovým životem, ale zejména nad čím? {Testimonies fot the church vol. 4, 374.1 – Svědectví pro církev} Právě tam je největší přitažlivá síla, přátelé. Prosím, pohleďte na slavné zjevení, aby mohlo dojít ke slavnému obnovení. Bůh chraň, aby to všechno pro někoho z přítomných dnes večer udělal nadarmo. Můžeme se postavit k modlitbě?

Otče Bože, moc Ti děkuji za to, že jsi nám zjevil svou slávu, abys ji v nás nyní mohl obnovit, když se rozhodneme spolupracovat tím, že budeme hledět na Beránka, který byl zabit. Obrať naše oči na Ježíše, je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen.