Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. V následující hodině se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností stát se charakterem podobným Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Vítejte zpět, přátelé. Jsme v 11. lekci s názvem “Ospravedlněni jeho krví”. {Ř 5,9} V tomto studiu budeme přecházet od úvah o fázi zjevení v rámci dvojího Kristova poslání k úvahám o fázi obnovy v rámci dvojího Kristova poslání. Nezapomeňte, že Otec poslal Syna nejen proto, aby člověku zjevil Boží slávu, ale proč ještě? Aby obnovil Boží slávu v člověku. A věřím, že si pamatujete, že obnova byla závislá na zjevení.

Proč? Pouze v nazírání se můžeme měnit. Proto nám musel zjevit slávu, abychom ji mohli spatřit, a tím ji v sobě obnovit. A třebaže sláva byla zjevena ode dne, kdy člověk zhřešil, při zřízení obětního systému, ti dva beránci položili své životy, aby naši první rodiče mohli být oděni koženými suknicemi {Gn 3,21}. To nebylo dostatečné zjevení. Zjevení bylo umocněno a zkrášleno ve svatyni a jejích službách {Ex 25,8}, ale to byl stále jen předobraz, tedy ne dostatečný. V plnosti času {Da 9,24} se tedy musel typ setkat s antitypem. A když se tak stalo, jak ho Jan představil? “Hle, Beránek Boží.” {1J 29.36}. A právě tam, drazí přátelé, v Beránkovi – zvláště v tom zabitém, visícím na kříži – spatřujeme slávu. {Great Controversy, s. 651.2 – Velký spor věků}. A právě na to jsme se zaměřili v našem posledním studiu a v těch předchozích.

Nyní bych se však s vámi rád zamyslel nad tím, co zjevení umožnilo, a to je obnova. Chvála Bohu, že nám v Ježíši Kristu zjevil svou slávu. Ale moji drazí přátelé, chvalte Boha také za to, že díky tomu může nyní obnovit svou slávu v nás. Amen?  Tady to začíná být vzrušující. Tady to začíná být vzrušující.

Ale opět, duchovní věci mají být co? Posuzovány duchovně. {1K 2,13-14} Než tedy budeme tlačit na pilu, u čeho se musíme zastavit? Osobně, a zdůrazňuji slovo osobně – společná modlitba je vhodná, je cenná, ale v žádném případě nemůže nahradit osobní modlitbu. Proto prosím, osobně pozvěte Božího Ducha do svého srdce a pamatujte na svého bratra, když se modlíte za sebe, prosím.

Otče Bože, znovu směle vstupujeme do tvé přítomnosti ve jménu Ježíše. Děkujeme Ti, že díky Jeho zásluhám máme u Tebe audienci. Děkujeme Ti, že nám pomáháš spatřit Jeho slávu, zejména v závěrečných scénách Jeho života zde na zemi. Ale Otče, pomoz nám uvědomit si, že On šel až do krajnosti, aby nám zjevil Tvou slávu, aby nyní mohl obnovit Tvou slávu v nás. A Otče, pomoz nám pochopit ustanovení, díky nimž se to může stát, a jak máme s těmito ustanoveními milosti spolupracovat. Otče, veď a usměrňuj mé myšlenky a slova, chci mluvit pravdu a pouze pravdu, pravdu, jaká je v Ježíši. Duchem pravdy, učiň zázrak a dovol mi, abych byl dnes večer Tvým poslem, prosím. A modlím se, aby pravda mohla být slyšena, pochopena, oceněna a uplatněna v životě každého z nás dnes večer, abychom mohli plněji než kdykoli předtím zakusit její osvobozující a posvěcující moc. Kéž to Duch pravdy umožní, modlím se ve jménu Ježíše. Amen.

Je tu ještě jeden verš z Pánovy modlitby, který bych s vámi chtěl rychle probrat. Tedy, kde je Pánova modlitba? Jan 17. Zastavili jsme se u veršů 4 a 5, ale k verši 6 jsme se nedostali. Dovolte, abychom to teď rychle udělali. Ve 4. verši říká: “Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.” A pak ta pozoruhodná prosba v pátém verši: “A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.” A po ní následuje pozoruhodné prohlášení, které činí v 6. verši: “Zjevil jsem,” co? “..tvé jméno.” “Zjevil jsem,” co? “..tvé jméno.”

Vzpomenete si na náš první společný večer? Myslím, že to byl náš první společný večer. {L02, s. 4} Poslouchali jsme ten pozoruhodný rozhovor mezi Mojžíšem a Bohem na hoře Sinaj. Mojžíš řekl Bohu: “Ukaž mi svou slávu.” {Ex 33,18}. A co Bůh odpověděl? “Zjevím své jméno.” {Ex 33,19}. A my jsme poznali, že ve vyhlášení Jeho jména se nám zjevila Jeho sláva, kterou byl, jak se ukázalo, Jeho charakter. Jeho jméno je zkrátka vyhlášením, vyslovením ctností, které tvoří Jeho charakter. Hospodin, sestoupil v oblaku, stál tam s ním a zavolal jméno Hospodin. Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci. {Ex 34,5-7}. To jsou ctnosti, které tvoří Boží charakter. Je však zajímavé, že na hoře Sinaj bylo to nejlepší, co Bůh mohl udělat, zvěstovat své jméno slovem. Sledujete to? Bylo to však dostatečné zjevení? Ne.

Vyslovené jméno se muselo stát zjeveným jménem. Slovo se muselo stát tělem. {J 1,14}. Rozumíte?

Když něco prohlašujete, jak to sdělujete? Slovem, ústně. Když něco zjevujete, jak to sdělujete? Prožíváte to ve svém životě. Vidíte, co zde Ježíš říká? …když říká: “Zjevil jsem tvé jméno”? Říká: “Zosobnil jsem Tě, Otče. Zjevil jsem Tvůj charakter v celém svém životě. Zjevil jsem všechny ty ctnosti, které tvoří Tvůj charakter.” A kde to zjevil v té nejvyšší formě? Když visel na kříži, moji drazí přátelé. Hleďte na Krista, toho ukřižovaného. {1K 2,2}. Nevidíte snad, nemáte nezvratné, nepopiratelné důkazy o tom, že Hospodin, Hospodin, je Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu. Není snad jeho spravedlnost i milosrdenství dokonale zjeveno v Kristu, tom ukřižovaném? Amen?

Jak je možné, že Bůh může odpustit viníkům? Dělá to snad jen tím, že jejich hřích ignoruje a zametá ho pod koberec? Ne. vzal naše hříchy a vložil je na hlavu svého Syna, který se ničím neprovinil. {Iz 53,6} A vyčerpal požadavek zákona vůči každému hříchu, kterého jsme se dopustili. A nyní, protože spravedlnosti bylo učiněno zadost na hlavě Beránka, může milosrdenství nevyčerpatelně proudit na naše hlavy, když přijdeme k úpatí kříže a vírou přijmeme Beránka jako svého Spasitele. Amen? Jak spravedlnost, tak milosrdenství Boží jsou dokonale a plně zjeveny v Kristu, tom ukřižovaném; stejně jako všechny ostatní atributy jeho charakteru.

Co tedy Kristus může říci Otci při posledním výdechu? “Je dokonáno!” Ach, miluji tento vítězný výkřik. Jan 19,30; nahoře na straně 25: “Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha.” Jinými slovy, zemřel. “Je dokonáno.” Komu to bylo adresováno? Otci. Čeho se to týkalo? Všeho, kvůli čemu byl poslán na planetu Zemi. Co tím v podstatě říká? “Mise splněna. Otče, vykonal jsem to. Všechno, o co jsi mě požádal, jsem udělal. Je to dokonáno.”

Teď se mnou spolupracujte. Otec, jak jsme si již všimli a zjistili z Písma, poslal Syna s dvojím posláním, že? Jaké bylo toto dvojí poslání, třído? Povzbuďte mě teď: K čemu byl poslán?

Zjevit člověku Boží slávu a co dál? Obnovit Boží slávu v člověku.

Věřím, že nyní všichni snadno uznáme, zvláště po těchto posledních lekcích, že Jeho poslání zjevit člověku Boží slávu bylo zcela jistě dokončeno, zcela naplněno v okamžiku Jeho smrti. Ve skutečnosti právě svou smrtí přidával nekonečně slavné závěrečné tahy štětcem k nádhernému obrazu, který maloval celý svůj život, že? Právě tím, že přinesl tuto nekonečnou oběť a nesmírně trpěl z lásky k člověku, byl plně zjevením záře slávy svého Otce. {Žd 1,3} Zjevil nekonečně dokonalý charakter. Takže ono vítězné zvolání: “Dokonáno jest” jistě, jistě zahrnuje první fázi, fázi zjevení.

Mám na vás otázku, zda zahrnuje i druhou fázi? …fázi obnovy? Mám tu rozdělený dům a většina z vás jsou svědomití zbabělci a nic neříkají. Někteří z vás říkají ne a někteří z vás říkají ano, velmi nenápadně. Rozumíte té otázce? Ten vítězný výkřik: “Je dokonáno,” všichni rozpoznáváme, že pokrývá fázi zjevení, je to tak? Myslím, že to všichni vidíme. V okamžiku své smrti, vlastně na základě své smrti, dokonale, plně, úplně zjevil Boží slávu, Boží charakter lidskému pokolení a stejně tak i přihlížejícímu vesmíru.

Mimochodem, to, co se tu děje, má kosmický rozměr. {Prophets and Kings, s. 684.3 – Proroci a králové}

Moje otázka však zní: zahrnuje vítězné zvolání “Je dokonáno” i fázi obnovy? Nepřišel jen proto, aby člověku zjevil Boží slávu, ale aby obnovil Boží slávu v člověku. Mám dvě možnosti: ne a ano. Moji drazí přátelé, doufám, že všichni uvidíme a shodneme se na tom, že odpověď zní ano. Ti z vás, kteří řekli ne, prosím, než mě odepíšete jako kacíře, pojďte a proberme to {Iz 1,18}, ano? Spolupracujte na tom se mnou. Z celého srdce věřím, že vítězné zvolání: “Dokonáno jest,” obsáhlo nejen fázi zjevení, ale i fázi obnovy. Jak? V jakém smyslu? V jakém smyslu Kristus v okamžiku své smrti plně obnovil Boží slávu v člověku? V jakém smyslu?

Ve dvou směrech – přemýšlejte se mnou. Za prvé, On v okamžiku své smrti plně obnovil Boží slávu v člověku tím, že tak učinil sám v sobě, jako zástupce člověka, v náš prospěch. Rozumíme si? Chápeme to všichni? Víte, musíte s tím souhlasit, protože pokud souhlasíte s tím, že nám Kristus plně zjevil Boží slávu, musíte uznat, že ji plně obnovil v sobě samém, aby to mohl udělat. Je to tak? A byl to člověk? Byl? Ano, byl člověkem. Byl druhým Adamem {1K 15,45-47}, hlavou nového lidstva, zástupcem člověka. A moji drazí přátelé, On v sobě plně obnovil Boží slávu v náš prospěch. Slyším “amen”? {Amen}

Dovolte mi, abych to potvrdil z pera inspirace. Atlantic Union Gleaner, 26. srpna 1903: “Přišel,” On, Bůh, Syn, Ježíš Kristus, “přišel na tuto zemi a postavil se do čela lidstva,” Druhý Adam, nová hlava nového lidstva, “přišel na tuto zemi a postavil se do čela lidstva, aby pro tebe a pro mě vydobyl bezchybný charakter poslušností Božímu zákonu. ”

Otázka: Udělal to v okamžiku své smrti? Udělal to? No tak, potřebuji odpověď. Udělal to v okamžiku své smrti? Ano, naprosto, bezpochyby. Pro tebe i pro mě vydobyl bezchybný charakter díky poslušnosti Božímu zákonu. Plně tedy obnovil Boží slávu v člověku, neboť tak učinil sám v sobě jako zástupce člověka a v našem jménu. Rozumíme tomu všichni? Dobře.

Existuje však i druhý způsob. Existuje druhý způsob, kterým se dokonce i fáze obnovy uskutečnila v okamžiku Jeho smrti; nepřehlédněte to. Ta se uskutečnila v okamžiku Jeho smrti také v tom, že na základě své smrti zpřístupnil zdarma a volně každému, kdo přijde a přijme, všechna potřebná opatření, díky nimž v nás může být obnovena Boží sláva, kvůli Kristu. Dovolte mi to zopakovat: Druhý způsob, kterým obnovil Boží slávu v člověku… Druhý způsob, jakým obnovil Boží slávu v člověku, spočíval v tom, že v okamžiku své smrti, vlastně na základě své smrti, plně a zdarma zpřístupnil každému, kdo přijde a přijme to, všechna nezbytná opatření, díky nimž v nás může být obnovena Boží sláva kvůli Kristu.

Zjednodušme to takto: Kristus kvůli nám obnovil Boží slávu v sobě a učinil plné a kompletní opatření, aby Jeho sláva mohla být obnovena v nás kvůli Němu.

Pomáhá to? Chápete, jak to funguje? Zopakuji to: Kristus kvůli nám plně obnovil Boží slávu v sobě, jako náš zástupce, ale také učinil plné a kompletní opatření, aby Jeho sláva mohla být obnovena v nás, kvůli Němu. Dobře?

Toto plné a kompletní opatření, které se díky Jeho smrti zpřístupnilo každému, kdo chce přijít a přijmout je – co je toto plné a kompletní opatření? Je dvojí. Jaké? Je dvojí. A to je předmětem několika následujících lekcí. Jaké je toto dvojí ustanovení milosti? Z celého srdce věřím, že ho máme znázorněné v tom, co se stane jen několik minut po onom vítězném zvolání: “Dokonáno jest.” Pokračujte se mnou v příběhu z Janova evangelia 19,34. Nalistuji v Bibli na tento úryvek, protože bych chtěl obsáhnout trochu víc, než jsem vám tam zaznamenal. Jan 19. kapitola, možná si to budete chtít ve své Bibli také nalistovat. Abychom se zorientovali, začneme u 30. verše, ano? Jan 19,30: “Když Ježíš okusil octa, řekl:“ Dokonáno jest! Naklonil hlavu a odevzdal ducha.” Verš 31: “Poněvadž byl den přípravy…” Jaký den to je? Pátek. “…a Židé nechtěli, aby těla zůstala přes sobotu na kříži — tu sobotu byl totiž velký den —” – pauza.

Co dělá sobotu velkým dnem? Je to tehdy, když je jedna z výročních sobot, které připadají na určité datum, a tím se střídají v týdnu, podobně jako se to děje o Vánocích: jeden rok je to pondělí, příští rok úterý, další rok středa. Výroční soboty připadají na dané datum, a proto se střídají v týdnu. A každých sedm let nevyhnutelně připadaly na sedmý den. A to z něj dělalo dvojí neboli velkou sobotu. Rozumíte tomu? Když máte velkou sobotu, je to velmi zvláštní a chcete ji uctít velmi zvláštním způsobem. Takže profesionální strážci soboty, z čeho byli opravdu nervózní a znepokojení? Mít těla na kříži a zachovat sobotu, to by nešlo.

Tak poslouchejte: “Poněvadž byl den přípravy a Židé nechtěli, aby těla zůstala přes sobotu na kříži — tu sobotu byl totiž velký den —, požádali Piláta, aby byly ukřižovaným zlámány nohy a aby byli sňati z kříže.” Proč jim chtěli zlomit nohy? Aby rychle zemřeli a oni mohli vzít těla a rychle je pohřbít, než nastane sobota. Vidíte, že nechtěli porušit sobotu, a tak spěchají, aby sňali z kříže Pána soboty {Mk 2,28}, kterého právě ukřižovali, aby neporušili sobotu.

Moji drazí přátelé, nemyslete si, prosím, že tento druh pokrytectví je výhradní doménou zákoníků a farizeů. I my jsme schopni takového pokrytectví. Uznáte to? Je to projev lidské přirozenosti; takoví jsme všichni. Obvykle je smrt ukřižováním dlouhá, vleklá záležitost, nesnesitelně bolestivá. Ale když oběti zlámete nohy, nemůže se už sama podpírat. Nohy už ho samozřejmě neudrží, pokud jsou zlomené. Proto celá váha těla visí na pažích, dochází ke stažení hrudníku a člověk se brzy udusí, nemůže dýchat. V případě těch zlodějů to bylo velmi milosrdné, co se jim stalo, protože zemřeli rychle. Ale podívejte se na ten příběh, verš 32: “Přišli tedy vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni spolu s ním. Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali.”

Mimochodem, nemohli. Proč? Protože jisté slovo proroctví říká, že ani jedna z jeho kostí nebude zlomena. {Ž 34,21}. S Písmem si nemůžete zahrávat.

Ale abychom se ujistili, protože byl možná jen v komatu nebo v bezvědomí, co udělal jeden z vojáků? Verš 34: “Jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda,” poslouchejte, přátelé, “hned”, co se stalo? “Vyšla krev a voda.” To je… to je velmi důležité, abychom si všimli, jak je to pro Jana důležité, abychom s jistotou věděli, že se to skutečně stalo. Podívejte se na další verš: “A ten, který to viděl, vydal svědectví.” O čem nás tu ujišťuje? “Svědectví očitého svědka, ne z doslechu, sám jsem to viděl.” Další řádek: “A jeho svědectví je pravdivé”: “Říkám vám pravdu, říkám vám přesně to, co jsem osobně viděl.”  Docela mu záleží na tom, abychom měli jistotu, že se to stalo, že? Další řádek: “a on ví, že mluví pravdu”. “Nemám absolutně žádné pochybnosti, říkám vám pravdu, osobně jsem to viděl. Z probodeného Ježíšova boku vytékala krev a voda.” Zřejmě je pro něj důležité, abychom věděli, že se to stalo, že? Proč? Další řádek: “Abyste i vy uvěřili.” No dobře, Jane, ale proč je, prosím tě, tak důležité, abychom bez jakýchkoli pochybností věřili, že z probodeného Ježíšova boku tekla krev a voda? Proč je to tak důležité?

Někteří lidé říkají, že to prostě potvrzuje skutečnost, že Kristus byl Mesiáš, protože každý detail proroctví se naplnil. A ano, to je část odpovědi; podívejte se na další verš: “To se stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Kost mu nebude zlomena. ‘”. Verš 37: “A zase na jiném místě Písmo praví: ‚Uvidí, koho probodli.‘”  {Za 12,10}.

Ale všimněte si, že Jan nám chce říci, že byl nejen probodnut, ale že se stalo co? Vytekla krev a voda. Všechno, o čem proroctví mluví, je, že byl probodnut. Je tedy zřejmé, že skutečnost, že vytéká krev a voda, je významnější než pouhé naplnění proroctví. Sledujete to? Vidíte to všichni? A pro Jana je zjevně důležité, abychom bez jakýchkoli pochybností věděli, že z probodeného Ježíšova boku vytékala krev a voda.

Dobře, proč, Jane? Proč je to tak důležité? Moji drazí přátelé, je to tak velmi, velmi důležité, protože právě v krvi a ve vodě máme krásně symbolizované dvojí, zcela dostačující opatření milosti, díky němuž se v nás může obnovit Boží sláva, pro Kristovy zásluhy. Slyším “amen”? {Amen} V krvi a vodě máme symbol dvojího daru milosti – zcela dostačujícího dvojnásobného daru milosti, díky němuž v nás může být obnovena Boží sláva, pro Kristovy zásluhy.

Teď na tom se mnou spolupracujte, prosím. Je to tak vzrušující, je to tak vzácná pravda. Krev a voda, mohou, ba musí být rozlišovány, ale nemohou, nesmí být nikdy odděleny. Nemohou být odděleny, nesmí být nikdy odděleny. Slyšeli jste, co jsem právě řekl? Krev a voda se mohou rozlišit, ale nemohou, nesmí se oddělit, …nesmí se oddělit. Vidíte, že vytékají ze stejného probodeného boku. Jsou dvojnásobným opatřením téhož milostivého Spasitele. A mimochodem, stejná víra, která přijímá krev, přijme i vodu. Právě na krev a vodu se v tomto bodě zaměříme v našem semináři. A právě toto dvojnásobné opatření umožňuje obnovu. Chápete, kam směřujeme?

Co dělá krev?

Jaký je název dnešního studia? Jaký? “Ospravedlněni jeho krví” {Ř 5,9}. Co dělá krev? Ospravedlňuje nás. Co myslíte, že dělá voda? Posvěcuje nás. Krev ospravedlňuje, voda posvěcuje.

Moji drazí přátelé, prosím, pracujte se mnou pilně na pochopení tohoto dvojnásobného opatření. Nyní si to budeme muset po částech rozebrat. A chci vám  říci, že jsem z toho poněkud nesvůj, protože v jistém smyslu odděluji tyto dvě věci právě tím, že nejprve studuji jednu a pak druhou. A tak vás nabádám, abyste se určitě vrátili a vyslechli si i druhou část o vodě. Nejprve se zaměříme na krev, abychom porozuměli, co pro nás znamená, ale pamatujte, že v krvi máte jen polovinu dvojnásobného opatření milosti. Musíte také pochopit a ocenit, co dělá voda. Chápete? Takže to, že jste zůstali na studium o krvi, je řekl bych závazek, že se vrátíte na studium o vodě, ano? Mohu to uzavřít? Protože jestli to nemohu uzavřít, budu tu muset kázat celou noc a držet vás tu, dokud nebudete mít celý obraz.

Dobře. Začněme krví. Nejprve, co krev způsobuje? Důležitá otázka. No ne, pojďme si položit ještě zásadnější otázku. Co krev představuje? Co krev představuje? Život, dobře. Písmo říká: “Život těla je v krvi.” {Lv 17,11}. Kristova krev tedy představuje zástupný Kristův život. Je to tak? Ten život dokonalé poslušnosti. Ale je to vše, co krev představuje? Co představuje prolití krve? Smrt, smrt. Proto prosím pochopte, že Kristova krev – To je důležité; neřešíme tu nepodstatné věci. Pochopte prosím, že Kristova krev představuje zástupný život a obětní smrt Ježíše Krista, obojí. Rozumíte tomu?

Pokud chcete nějaké teologické termíny, můžeme to vyjádřit takto: krev představuje aktivní i pasivní poslušnost Krista. Nyní mi dovolte, abych to vysvětlil. “Aktivní poslušnost Krista”, co to je? To je jeho život, kdy vědomě a svědomitě plnil všechny požadavky zákona v náš prospěch.

Příklad: Co mu Jan řekl, když přišel k řece Jordánu, aby se nechal pokřtít? “Ne já. Ty, ty mě.” A Ježíš řekl: “Nech to nyní; neboť takto je třeba, abychom,” co? “…naplnili veškerou spravedlnost.” {Mt 3,15}. Velmi zajímavé. Po čem Ježíš dychtil? “Naplnit veškerou spravedlnost.” Jinými slovy, toužil naplnit všechny požadavky spravedlivého zákona, v čí prospěch? Nechával se pokřtít kvůli sobě? Potřeboval se nechat pokřtít? Potřeboval projít tímto obřadem, který vyjadřoval očištění od hříchu, umírání sobě samému? Potřeboval to udělat pro sebe? Ne. Tak pro koho se nechal pokřtít? Pro nás. Splnil za nás všechny požadavky zákona. A celý Jeho život byl životem vědomé, záměrné poslušnosti každému požadavku zákona v náš prospěch. Říkáme tomu “jeho aktivní poslušnost.” Sledujete mě? A ta je obsažena v Jeho krvi, neboť život je v krvi – tento život dokonalé, aktivní poslušnosti je symbolizován v Kristově krvi. Dobře? Je nám to jasné?

Krev, která představuje Kristovu obětní smrt, je “jeho pasivní poslušnost”. Co myslíme pasivní poslušností? No, je to Jeho smrt. Víte, Pavel ve Filipským říká, že byl poslušný až k smrti, ke smrti na kříži. {Fp 2,8}. Ale ukřižoval sám sebe? Ne, nechal se ukřižovat. Proto se tomu říká pasivní poslušnost; bylo to učiněno Jemu. Splnil požadavek Zákona týkající se neposlušnosti tím, že se nechal ukřižovat, zavraždit. Rozumíte tomu? Říkáme tomu “jeho pasivní poslušnost”.

Co tedy představuje krev? Ježíšův zástupný život i obětní smrt, jeho aktivní i pasivní poslušnost. Je nám to všem jasné? Dobře. A teď, co pro nás krev dělá? Co pro nás krev dělá? Ospravedlňuje nás. Slyším “amen”? {Amen} Římanům 5,9, text, z něhož vychází název naší lekce: “Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho,” čím? “jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.” “skrze něho zachráněni od Božího hněvu.” Vidíte, že na základě prolití své krve Kristus vyčerpal hněv proti hříchu v sobě, takže my, když přijmeme krev, nemusíme tento hněv snášet, amen? Právě o tom byl onen kalich {Mk 10,38-39}. Nemusíme ten kalich pít, protože Ježíš to udělal a vypil ho až do dna, …vyčerpal hněv, Boží spravedlnost vůči hříchu za nás. {Bible Commentary, sv. 5, s. 1108.3}

Být ospravedlněný znamená být osvobozen od odsouzení. Jak říká Písmo v Žd 9,22: “…bez vylití krve není,” co? “není odpuštění hříchu.” Teď se vás ale rychle na něco zeptám. V institucích této církve probíhá v některých oblastech skutečný boj a s tímto konceptem se také vyrovnávají velmi obtížně. “Bez vylití krve není odpuštění hříchu.”  Znamená to, že máme Boha, který touží po krvi? Víte, důvod, proč mají někteří lidé s tímto konceptem, že je třeba prolít krev, než Bůh odpustí, skutečný problém, je ten, že to okamžitě přirovnávají k pohanskému pojetí, kdy musíte uškrtit zvíře, musíte mu podříznout hrdlo, abyste si usmířili rozhněvané božstvo a, víte, dostali se z pod jeho hněvu a on musí vidět téct nějakou krev, než vám odpustí. O to tady jde? Moji drazí přátelé, vězte, že odpuštění, odstranění hříchu se neděje bez prolití krve proto, že máme pomstychtivého, krvežíznivého Boha. Ne. Proč tedy?

Tak rychle, co je to hřích? Je to rozhodnutí odmítnout Boha. Když se totiž rozhodnete odmítnout Boží autoritu, rozhodnete se odmítnout samotného Boha. Proč? Protože Bůh je autorita. A hřích je odmítnutí Boží autority, je to přestoupení Božího zákona. {1J 3,4}. Když se rozhodnete odmítnout Boží autoritu, protože se rozhodnete odmítnout Boha, rozhodnete se pro co? Smrt. Proč? Protože Bůh je jediným zdrojem života. Jste v obraze? Když tedy hřešíte, zvolili jste si smrt. Je nám to všem jasné? Bůh nás chtěl od toho ochránit, proto našim prvním rodičům řekl: “Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě” co? “zemřeš.” {Gn 2,17}. A přesto se rozhodli jíst, tím si tedy zvolili co? Zemřít.

Důvod, proč Bůh nemůže jen tak přehlédnout naši volbu, je ten, že kdyby to udělal, porušil by naši svobodnou vůli. Pamatujte, že spravedlnost vyžaduje, aby byla respektována naše volba. A tak když se člověk rozhodl zhřešit, ocitl se Bůh ve skutečném dilema. Kdyby to prostě přehlédl a řekl: “Ach, já ti to odpustím, nenechám tě zemřít.” Kdo by se postavil před celý vesmír a křičel z plných plic: “Já jsem to říkal! Jsme banda robotů. Vybrali si smrt a Bůh je ani nenechá zemřít.” Kdo by to udělal? Satan. Nemyslete si, že by si tu příležitost nechal ujít. Takže, milí přátelé, právě proto bez prolití krve není odpuštění hříchů: protože něco, někdo musí zemřít, aby uctil naši volbu… Rozumíte? … Pokud nám má být odpuštěno a zároveň zachována naše svobodná vůle. Je vám to jasné? Proto přichází Ježíš Kristus a bere na sebe důsledky naší volby a prolévá svou krev, aby splnil požadavek zákona, který říká: “Duše, která hřeší, ta” co? “zemře.” {Ez 18,4.20}. A tím ctí naši volbu a dává nám šanci znovu se rozhodnout. Je velmi důležité to pochopit a porozumět tomu.

A teď zpět k tomu, co dělá krev: ospravedlňuje nás, ano? Ospravedlňuje nás. Já říkám, chvalte Boha za krev; co říkáte vy? {Amen} Jsme ospravedlněni krví. Ale přátelé, není možné říkat “amen” tak nadšeně, jak byste měli, pokud nejprve nepochopíte několik věcí.

Dovolte mi to ilustrovat: Kdybych po tomto shromáždění vyšel do ulic místního města, našel někoho neznámého, přistoupil k němu a řekl: “Poslyš, příteli, chci, abys věděl, že jsi ospravedlněn Kristovou krví.” Mohu očekávat, že řekne: “Ach, moc vám děkuji. To je tak dobré vědět, jsem vám tak hluboce vděčný, že jste mi to řekl.” Mohu očekávat takovou odpověď? Ne; proč? No, nejprve musí pochopit několik věcí. Je to tak?

Co potřebuje pochopit? Především (1) musí pochopit, že je odsouzen k trestu smrti, že? A potřebuje být ospravedlněn. Za druhé (2) musí pochopit, co se od něj vyžaduje, aby byl ospravedlněn. Pokud se toho nepožaduje mnoho, pak si nebude příliš vážit toho, že krev tento požadavek splňuje. Chápete tu logiku? Takže musí nejen pochopit, co se vyžaduje, aby byl ospravedlněn, ale (3) musí pochopit, že je sám o sobě naprosto neschopný tento požadavek splnit. Dává to smysl? Když tyto věci pochopí, pak a jen tehdy je schopen skutečně ocenit skutečnost, že krví je splněn požadavek, který on nemůže splnit, a je ospravedlněný a osvobozený od jistého trestu smrti, který na sebe přivedl svými hříchy.

To, co platí pro cizince v místním městě, platí i pro každého z nás v této místnosti. A moji drazí přátelé, důvodem, proč je tolik z nás nechápavých vůči vzácné dobré zprávě evangelia, že Kristovou krví jsme ospravedlněni, je to, že my sami těmto věcem nerozumíme. Vidíte to? Potřebujeme těmto věcem rozumět. Proto prosím, pracujte se mnou.

Především, uvědomujeme si všichni, že jsme odsouzeni? Doufejme, že ano. Proč jsme všichni odsouzeni? Protože “všichni zhřešili” a “mzdou hříchu je” co? “smrt.” {Ř 6,23}. “Duše, která hřeší, ta” co? “zemře.” {Ez 18,4.20}. Chápete, co se od vás vyžaduje, abyste byli ospravedlněni? A chápete svou naprostou neschopnost a nemožnost tento požadavek splnit? Spolupracujte se mnou. Co se od nás vyžaduje, abychom byli ospravedlněni? Co se od nás vyžaduje, abychom byli ospravedlněni? Slyším útržky, některé části dobrých odpovědí. Přečtu vám, co se od nás vyžaduje, abychom byli ospravedlněni. A možná to některé z vás znepokojí, ale to nevadí. Římanům 2,13. To píše apoštol Pavel: “…Neboť u Boha nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo jej plní.”. Co se od nás vyžaduje, abychom byli ospravedlněni? No tak, co se od nás vyžaduje? Musíme být vykonavateli zákona. Jsme v tom všichni zajedno? Neříkám to na základě své autority. Říkám to na základě autority Písma. Činitelé zákona budou ospravedlněni. Dobře?

Pokud s tím máte problém, není to problém můj, ale Pavlův. Jak to téměř vyznívá? “Kdo plní zákon, bude ospravedlněn.” Jak to téměř vyznívá? Jako spravedlnost ze skutků, že? Nepokazil tu Pavel něco? Nesklouzl opět do svého farizejského módu a nepřevrátil to? … a stal se legalistou? V Římanům 3,20… V Římanům 2,13. Nezmýlil se tu? Ne, moji drazí přátelé. “Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem” {2Tm 3,16}, včetně Římanům 2,13. Víte, potřebujeme něco pochopit. Nejde o legalizmus, ne v tomto bodě. Do legalizmu se dostáváme, když se sami snažíme splnit požadavek, a tím být ospravedlněni. Slyším “amen”? {Amen}

Víte, že Bůh je spravedlivý a ospravedlňuje {Ř 3,26}; co to znamená? To znamená, že Bůh nikoho neospravedlňuje na úkor zákona. Při ospravedlňování ctí požadavky zákona. Právě o tom je Ježíšův život a smrt. Slyším “amen”? {Amen} Jde o to, že je vykonavatelem zákona v našem jménu, abychom my Jeho konáním a my Jeho umíráním byli ospravedlněni. Je nám to jasné? Bůh nikoho neospravedlňuje na úkor zákona. Krása plánu spasení spočívá v tom, že dal k dispozici dokonalé naplnění zákona v náš prospěch, a to skrze víru v Ježíše Krista. Říká se tomu spravedlnost z čeho? …z víry. Říká se tomu spravedlnost z víry. Ach, přátelé, prosím, prosím, pochopte to.

A teď: ospravedlněni budou pouze ti, kdo zákon plní; pojďme si to rozebrat. Jaký je požadavek zákona… který musíme plnit, abychom byli ospravedlněni? Především, co zákon vyžaduje ohledně každého, kdo zhřešil? Ezechiel 18,4: “…duše, která zhřeší, ta” co? “zemře.” Zhřešil někdo z nás? Děkuji ti, bratře, jsem rád, že jsme dva. Vy ostatní jste dnes večer převlečení andělé. Zhřešil někdo z nás? Dobře. Všichni zhřešili. {Ř 3,23} Dobře, všichni jsme zhřešili. A jaká je odplata za hřích? Římanům 6,23: “Smrt,” jasné? A protože všichni jsme zhřešili a protože požadavek zákona je smrt, pokud jste zhřešili, pokud chcete být vykonavateli zákona, což musíte být, abyste byli ospravedlněni, co musíte udělat? Musíte zemřít za své hříchy. Je nám to všem jasné? Ospravedlněni jsou pouze ti, kdo zákon plní. Zákon říká, že pokud jsi zhřešil, musíš zemřít za své hříchy. Pokud chceš být vykonavatelem zákona jako hříšník, co musíš udělat? Musíš zemřít za své hříchy. Z toho se nemůžeš vymluvit.

Chvála Bohu, že existuje několik způsobů, jak tento požadavek splnit. Slyším “amen”? {Amen} Za prvé, můžete se rozhodnout, že ho splníte sami. A víte, zcela překvapující, ohromující je, že naprostá většina lidstva to udělá. Rozhodnou se sami splnit požadavek zákona vůči hříchu. Jaké šílenství, jaké neuvěřitelné šílenství. A co bude muset udělat Bůh Otec, když budeme trvat na tom, že zemřeme za své hříchy? Co bude muset udělat? Bude nás muset nechat za naše hříchy věčně zemřít. Prosím, nedělejte takovou volbu! Prosím, nedělejte takovou volbu.

Ačkoli to Jeho samotného i Jeho Syna stálo nesmírnou cenu, vytvořil krásnou alternativu. Možnost: Můžete se rozhodnout přijmout vírou Ježíšovu krev, která představuje jeho obětní smrt, a vírou v jeho krev můžete splnit požadavek zákona vůči svým hříchům – protože Ježíš zemřel…, zemřel za vaše hříchy. Slyším “amen”? {Amen} Nezemřel za své vlastní. Všechny naše hříchy mu byly připočtené a On za ně zemřel, aby splnil požadavek zákona za nás. Prosím, rozhodněte se vírou přijmout Jeho krev, protože představuje Jeho obětní smrt, aby požadavek Zákona týkající se vašich hříchů, mohl být splněn ve váš prospěch vírou v Ježíšovu krev. Je nám to jasné? Ale ještě nejsme u konce; ještě nejsme u konce.

Nezapomeňte, že krev představuje nejen obětní smrt, ale i co? Zástupný život. Jak to do sebe zapadá? Vydržte, přemýšlejte se mnou. Vidíte, že požadavek zákona není jen ten, aby byla plně zaplacena veškerá neposlušnost, zákon také vyžaduje, abychom měli dokonalou co? Poslušnost. Je to tak? Jak dokonalou? Když Ježíš hovoří v kázání na hoře o Zákoně, shrnuje toto pozoruhodné učení těmito slovy ve 48. verši, Matouš 5,48: “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.” Páni. Ale to by se dalo čekat; vždyť co je to zákon? Přepis Božího charakteru. {Rewiew and Herald, 4. února 1890 odst. 1} Jak dokonalý je Bůh? Nekonečně dokonalý. Jak dokonalá je tedy norma? Nekonečně dokonalá. Slyšíte jazyk, který zde používáme? …zcela záměrně.

Poslouchejte; Christ’s Object Lessons {Kristova podobenství}, strana 315: “Bůh od svých dětí vyžaduje dokonalost. Jeho zákon je přepisem Jeho vlastního charakteru a je měřítkem pro každý charakter. Toto nekonečné měřítko,” jaké měřítko, třído? “Toto nekonečné měřítko je všem předkládáno proto, aby bez jakýchkoli pochybností pochopili, jaké lidi chce mít ve svém království.” Zákon je nekonečná norma. Žalm 119,96, poslechněte si Davida: “Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná. Přesahuje míru, je nekonečná.

Poslechněte si citát z Manuscript 21, Manuscript releases, svazek 21, strana 409: “Jako Boží vyvolený lid máme být v každém ohledu takoví, jakými si nás Bůh přeje mít. Máme projevovat přísnou poslušnost zákonu, který Kristus vyslovil ze Sinaje. Tento zákon je Božím měřítkem charakteru a nelze jej srovnávat s ničím, co si lidská mysl dokáže vytvořit. Je to neměnný standard absolutní dokonalosti stanovený nekonečným Bohem. Lidská mysl ji bez pomoci nemůže pochopit. Je vyjádřením Božího charakteru, je vysoká jako nebe a nedá se změřit…” Jaký je to standard? Nezměrný, nekonečný.

Zde je další citát na vysvětlení. Selected Messages, svazek 1, strana 198: “Boží spravedlnost je absolutní. Jeho spravedlnost charakterizuje všechna jeho díla, všechny jeho zákony. Jaký je Bůh, takový musí být i jeho lid.” Jak vám to zní? Jako Ježíšova slova: “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.” Slyšíte, milí přátelé, požadavek zákona? Slyšíte ho? Vyžaduje dokonalost rovnající se komu? Bohu. Stačí ho slyšet? Ne, ne, ne, ne, ne, ne. U Boha nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale kdo? Ti, kdo jej plní. {Ř 2,13}.

Pán vám žehnej, mám na vás dnes večer otázku. Jak se vám to daří? Jak se vám daří naplňovat tento nekonečný standard? Máte poslušnost, kterou jste připraveni nabídnout Bohu jako dostatečnou pro splnění nekonečného standardu spravedlnosti? Máte ji? Má ji v sobě někdo z přítomných? No tak… Co nám říká stejný verš, který nám říká, že “všichni zhřešili”? “…všichni zhřešili a” co? “postrádají Boží slávu” {Ř 3,23}. Co je to sláva? Charakter. Co je jeho přepisem? Zákon.

Mimochodem, v řečtině je to v přítomném čase činném. Někdy se na to podívejte. Pamatujte si, že přítomný čas činný znamená probíhající, nepřetržitou činnost, ať už je to činnost jakákoli. V tomto případě je to nedostatečnost. Jinými slovy, Pavel tam říká, že všichni zhřešili, tj. přestoupili zákon, a všichni stále nedosahujeme tohoto nekonečného standardu. Kolik z nás? Všichni. Myslíte i toho nejposvěcenějšího světce? Ano. I ten nejposvěcenější světec stále chybuje. A mimochodem, ten nejposvěcenější světec to přizná jako první.

Přátelé, v čem je náš problém? Jsme padlí a v tomto stavu je všechna naše spravedlnost jako co? Poskvrněné roucho. Izajáš 64,5: “Všichni jsme jako nečistý a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho.” A to je mimochodem mírný překlad hebrejského slova, poskvrněné roucho. Není mi příjemné vám sdělit, co hebrejština doslova říká. Možná se k tomu dostaneme později. To jsou ty dobré věci, které děláme: naše spravedlnosti, ty jsou jako poskvrněné roucho. Dokážete si představit, jaké musí být ty špatné věci? A proč? Protože jsme všichni nečistí a v tomto nečistém stavu je špinavé i to nejlepší, co děláme. Čím jsme nečistí? Jsme nečistí bahnem sobectví a to poskvrňuje i naše nejlepší dobré skutky. Steps to Christ {Cesta ke Kristu}, strana 62: “Před svým pádem”, všimněte si, prosím, o jaký čas se jedná? Minulý čas, to je historie, to je něco, co bylo, ale už není. “Před svým pádem si mohl Adam,” kdy? “Před svým pádem si mohl Adam poslušností zákona Božího vytvořit spravedlivou povahu. V tom však zklamal a pro jeho hřích se stala hříšnou i naše přirozenost, takže nedokážeme být vlastní silou spravedliví.” …pro čí hřích? “Pro jeho hřích.” Se naše přirozenost stala jakou? “…hříšnou, takže nedokážeme být vlastní silou spravedliví.” “Protože jsme hříšní,” všimněte si, prosím, že se neříká, protože jsme se stali hříšnými. Je tam řečeno: “Protože jsme” jací? “hříšní…” “…a nesvatí, nemůžeme být dokonale poslušni svatého zákona.” Nemůžeme poslouchat? Ne. “…nemůžeme” co? “být dokonale poslušni svatého zákona.” “Nemáme vlastní spravedlnost, kterou bychom mohli obstát před požadavky zákona Božího.” Jsme v tom všichni zajedno? Můžeme na to všichni říci “amen”? {Amen} Uznáváte to všichni? “Ve svém padlém stavu nemáme žádnou vlastní spravedlnost, kterou bychom mohli obstát před požadavky zákona Božího.” Platí to však i pro toho nejposvěcenějšího svatého?

A tady je past, do které se mnozí chytají. Mnozí říkají: “No, to je stav, to jsou okolnosti a situace, ve které se nacházejí neobrácení. Ale když jsem obrácený a mám moc Ducha svatého, pak mohu poslouchat tak, že budu splňovat měřítko nekonečné spravedlnosti.”  Ach, moji drazí přátelé, i ten nejposvěcenější svatý je stále nedostatečný. Poslechněte si tento citát, Sanctified Life {Posvěcený život}, strana 81: “Ti, kdo mají opravdovou lásku k Bohu, projeví upřímnou touhu poznat jeho vůli a plnit ji. Ale ten, kdo skutečně usiluje o svatost srdce a života, má zalíbení v Božím zákoně a truchlí jen nad tím, že zdaleka nesplňuje jeho požadavky.” Slyším “amen”? {Amen} Co dělají ti, kdo skutečně usilují o svatost srdce a života? Naříkají jen nad tím, že zdaleka nedosahují požadovaných kvalit. A to je to, co mě na Laodiceji děsí. Myslí si, že jsou co? “…bohatí, zbohatli a nic nepotřebují, a ani nevědí, že jsou ubozí, politováníhodní, chudí, slepí a nazí.” {Zj 3,17}

Takže, přátelé, kde získáme spravedlnost, poslušnost, která bude odpovídat nekonečnému měřítku? Musíme ji mít, máme-li být ospravedlněni. Ospravedlněni budou pouze ti, kdo Zákon plní. {Ř 2,13}. Pouze ti, kdo mají poslušnost, která splňuje normu, jež říká: “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.” {Mt 5,48} Ospravedlněni budou pouze ti, kdo mají poslušnost, která odpovídá tomuto standardu. Kde ji najdeme? Můžeme ji někdy najít sami v sobě? Ne, takže kde ji budeme muset najít? Budeme ji muset najít někde jinde. A chvála Bohu, najdeme ji v osobě Ježíše Krista. Slyším “amen”? {Amen} A je naše skrze víru v jeho krev, ale tentokrát tu, která představuje jeho zástupný život, jeho aktivní poslušnost. Slyším “amen”? {Amen}

Splňoval Jeho život nekonečný standard? Splňoval? Ano! Ano! Byl září slávy svého Otce. {Žd 1,3} V něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství. {Ko 2,9} Ježíš Kristus měl poslušnost, která odpovídala nekonečnému měřítku. Poslechněte si Testimonies {Svědectví} svazek 6, strana 60: “…život Kristův zjevuje nekonečně dokonalý charakter.” Mohl nekonečně dokonalý charakter splňovat nekonečný standard? Ano. Měl Ježíš dokonalost rovnající se dokonalosti Boha Otce? Ano. Řekl: “Kdo viděl mne,” viděl koho? “…viděl Otce.” {J 14,9}. Písmo říká, že On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty {Žd 1,3}. Ježíš měl veškerou dokonalost, kterou vyžaduje Zákon. A Ježíš má veškerou dokonalost, kterou potřebujeme my, abychom byli činiteli zákona skrze víru v jeho krev. Slyším “amen”? {Amen} To je evangelium, moji drazí přátelé, to je evangelium.

Steps to Christ {Cesta ke Kristu}, s. 62, poslechněte si to: “Nemáme vlastní spravedlnost, kterou bychom mohli obstát před požadavky zákona Božího. Kristus však pro nás připravil východisko. Žil na zemi uprostřed týchž zkoušek a pokušení, jimž musíme čelit my. Přesto žil bez hříchu. Zemřel pro nás a nyní nám nabízí, že vezme na sebe naše hříchy a dá nám svou spravedlnost.” Je to dobrá nabídka? “Odevzdáš-li se mu a přijmeš-li ho za svého Spasitele, budeš jeho zásluhou považován za spravedlivého, ať je tvůj život sebehříšnější.” Na základě čeho? Poslouchejte: “Kristův charakter stojí na místě tvého charakteru a Bůh tě přijímá tak, jako bys byl nehřešil.” Slyším “amen”? {Amen} Ten nekonečně dokonalý charakter, když přijdete k úpatí kříže a vírou přijmete Ježíšovu krev, ten se vám připíše na váš účet. Jeho charakter stojí na místě vašeho charakteru. Proto jste považováni za spravedlivé, protože ačkoli takoví nejste sami v sobě, jste takoví vírou v Něho. A jste tím pádem ospravedlněni, ne na základě toho, co jste udělali – ne na základě svého konání, nebo snad svého umírání – ale na základě konání a umírání svého Spasitele, Ježíše Krista, jste ospravedlněni. Chvála Bohu za Jeho krev. Slyším “amen”? {Amen} Postavme se k modlitbě.

Otče v nebesích, děkujeme ti, že jsme ospravedlněni krví. Ale děkujeme ti také za vodu, protože máme-li být připraveni žít v nebi, musíme být nejen ospravedlněni, ale také posvěceni. Tak nás přiveď zpět, až budeme pokračovat v našem studiu. Modlíme se ve jménu Ježíše, amen. Bůh vám žehnej, přátelé.