11 – “Ospravedlněni Jeho krví” (Římanům 5,9)

Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. V následující hodině se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností stát se charakterem podobným Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”.

Vítejte zpět, přátelé. Jsme v 11. lekci s názvem “Ospravedlněni jeho krví”. {Ř 5,9} V tomto studiu budeme přecházet od úvah o fázi zjevení v rámci dvojího Kristova poslání k úvahám o fázi obnovy v rámci dvojího Kristova poslání. Nezapomeňte, že Otec poslal Syna nejen proto, aby člověku zjevil Boží slávu, ale i co jiného? Aby obnovil Boží slávu v člověku. A věřím, že si pamatujete, že obnova byla závislá na zjevení.

Proč? Pouze v nazírání se můžeme změnit. Proto nám musel zjevit slávu, abychom ji mohli spatřit, a tím ji v sobě obnovit. A ačkoli sláva byla zjevena hned v den, kdy člověk zhřešil, při zřízení obětního systému, oněch dvou beránků, kteří položili své životy, aby naši první rodiče mohli být oděni koženými suknicemi. {Gn 3,21}. To nebylo dostatečné zjevení. Zjevení bylo umocněno a zkrášleno ve svatyni a jejích službách {Ex 25,8}, ale to byl stále jen předobraz, tedy ne dostatečný. V plnosti času {Dn 9,24} se tedy musel typ setkat s antitypem. A když se tak stalo, jak ho Jan představil? “Hle, Beránek Boží.” {1J 29.36}. A právě tam, drazí přátelé, v Beránkovi – zvláště zabitém, visícím na kříži – spatřujeme slávu. Velký spor {GC 651.2}. A právě na to jsme se zaměřili v našem posledním studiu a v těch předchozích.

Nyní bych se však s vámi rád zamyslel nad tím, co zjevení umožnilo, a to je obnova. Chvála Bohu, že nám v Ježíši Kristu zjevil svou slávu. Ale moji drazí přátelé, chvalte Boha také za to, že díky tomu může nyní obnovit svou slávu v nás. Amen?  Tady to začíná být vzrušující. Tady to začíná být vzrušující.

Ale opět, duchovní věci jsou jen co? Duchovně rozpoznané. {1K 2,13-14} Než tedy budeme tlačit na pilu, u čeho se musíme zastavit? Osobně, a zdůrazňuji slovo osobně – společná modlitba je vhodná, je cenná, ale v žádném případě nemůže nahradit osobní modlitbu. Proto prosím, osobně pozvěte Božího Ducha do svého srdce a pamatujte na svého bratra, když se modlíte za sebe, prosím.

Otče Bože, znovu směle vstupujeme do tvé přítomnosti ve jménu Ježíše. Děkujeme Ti, že na základě Jeho důstojnosti máme u Tebe audienci. Děkujeme Ti, že nám pomáháš spatřit Jeho slávu, zejména v závěrečných scénách Jeho života zde na zemi. Ale Otče, pomoz nám uvědomit si, že On podstoupil ty nekonečné kroky, aby nám zjevil Tvou slávu, aby nyní mohl obnovit Tvou slávu v nás. A Otče, pomoz nám pochopit ustanovení, díky nimž se to může stát, a jak máme s těmito ustanoveními milosti spolupracovat. Otče, veď a usměrňuj mé myšlenky a slova, chci mluvit pravdu a pouze pravdu, pravdu, jaká je v Ježíši. Duchem pravdy, učiň zázrak a dovol mi, abych byl dnes večer Tvým poslem, modlím se. A modlím se, aby pravda byla vyslyšena, pochopena, oceněna a uplatněna v životě každého z nás dnes večer, abychom mohli plněji než kdykoli předtím zakusit její osvobozující a posvěcující moc. Kéž to Duch pravdy umožní, modlím se ve jménu Ježíše. Amen.

Ještě jeden verš z modlitby Páně, který bych s vámi chtěl rychle probrat. A opět, kde je modlitba Páně? Jan 17. Všimli jsme si veršů 4 a 5, ale k verši 6 jsme se nedostali. Dovolte mi, abych to s vámi rychle udělal. Ve 4. verši říká: “Oslavil jsem tě na zemi, dokončil jsem dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.” A co se stalo? A pak ta pozoruhodná prosba v pátém verši: “A nyní ty, Otče, oslav mne u sebetou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve, než byl svět.” A to je to, o čem mluvíme. A po ní následuje pozoruhodné prohlášení, které činí v 6. verši: “Mám,” co? “zjevil tvé jméno…” “Zjevil jsem” co? “Zjevil jsem tvé jméno.”

Pamatuješ si na naši první společnou noc? Myslím, že to byla naše první společná noc. {L02, s. 4} Poslouchali jsme ten pozoruhodný rozhovor mezi Mojžíšem a Bohem na hoře Sinaj. Mojžíš řekl Bohu: “Prosím tě, ukaž mi svou slávu.” Bůh mu řekl: “Ukaž mi svou slávu.” A Mojžíš mu řekl: “Ukaž mi svou slávu.” {Ex 33,18}. A co Bůh odpověděl? “Zjevím své jméno.” {Ex 33,19}. A my jsme poznali, že ve vyhlášení Jeho jména se nám zjevila Jeho sláva, která se ukázala být Jeho charakterem. Jeho jméno je totiž pouhým vyslovením, vyslovením ctností, které tvoří Jeho charakter. Hospodin, sestoupil v oblaku, stál tam s ním a zavolal jméno Hospodin. Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci. {Ex 34,5-7}. To jsou ctnosti, které tvoří Boží charakter. Je však zajímavé, že na hoře Sinaj bylo to nejlepší, co Bůh mohl udělat, zvěstovat své jméno slovem. Sledujete to? Bylo to však dostatečné zjevení? Ne.

Provolané jméno se muselo stát jménem manifestovaným. Slovo se muselo stát tělem. {J 1,14}. Vidíte to?

Když něco prohlašujete, jak to sdělujete? Slovem, ústně. Když něco projevíte, jak to sdělujete? Prožíváte to ve svém životě. Vidíte, co zde Ježíš říká? …když říká: “Zjevil jsem tvé jméno”? Říká: “Zosobnil jsem Tě, Otče. Zjevil jsem Tvůj charakter v celém svém životě. Zjevil jsem všechny ty ctnosti, které tvoří Tvůj charakter.” To je pravda. A kde to nakonec udělal? Když visel na kříži, moji drazí přátelé. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista,a to toho ukřižovaného. {1K 2,2}. Nevidíte, nemáte nezvratné, nepopiratelné důkazy o tom, že Pán, Pán Bůh je vskutku milosrdný a milostivý, dlouho trpící a překypující dobrotou a pravdou, že zachovává milosrdenství pro tisíce, že odpouští nepravost, přestupek a hřích a že v žádném případě neočišťuje viníka. Není snad jeho spravedlnost i milosrdenství dokonale zjeveno v Kristu a v něm ukřižovaném? Amen?

Jak je možné, že Bůh může odpustit viníkům? Dělá to snad jen tím, že jejich hřích ignoruje a zametá ho pod koberec? Ne. vzal naše hříchy a vložil je na hlavu svého Syna, který se ničím neprovinil. {Iz 53,6} A vyčerpal požadavek zákona vůči každému hříchu, kterého jsme se dopustili. A nyní, protože spravedlnost byla vyčerpána na hlavě Beránka, může milosrdenství nevyčerpatelně proudit na naše hlavy, když přijdeme k úpatí kříže a vírou přijmeme Beránka jako svého Spasitele. Amen? Jak spravedlnost, tak milosrdenství Boží jsou dokonale a plně zjeveny v Kristu a v něm ukřižovaném; stejně jako všechny ostatní atributy jeho charakteru.

Co je tedy Kristus schopen říci Otci svým posledním dechem? “Je dokonáno!” Ach, miluji tento vítězný výkřik. Jan 19,30; nahoře na straně 25: “Když Ježíš přijal kyselé víno, řekl: ‘Dokonáno jest! ‘ Sklonil hlavu a odevzdal svého ducha.” A tak se stalo. Jinými slovy, zemřel. “Je dokonáno.” Komu to bylo adresováno? Otci. Čeho se to týkalo? Na všechno, kvůli čemu byl poslán na planetu Zemi. Co tím v podstatě říká? “Mise splněna. Otče, já jsem to dokázal. Všechno, o co jsi mě požádal, jsem udělal. Je to dokonáno.”

Teď se mnou spolupracujte. Otec, jak jsme si již všimli a zjistili z Písma, poslal Syna s dvojím posláním, že? Jaké bylo toto dvojí poslání, třído? Povzbuďte mě teď: K čemu byl poslán?

Zjevit člověku Boží slávu a co dál? Obnovit Boží slávu v člověku.

Nyní všichni snadno poznáme, věřím, že zvláště po těchto posledních studiích, že Jeho poslání zjevit člověku Boží slávu bylo zcela jistě dokončeno, zcela naplněno v okamžiku Jeho smrti. Ve skutečnosti právě svou smrtí přidával nekonečně slavné dokončovací prvky k nádhernému obrazu, který maloval celý svůj život, že? Ale tím, že přinesl tuto nekonečnou oběť a nekonečně trpěl z lásky k člověku, byl plně zjevením jasu slávy svého Otce. {Žd 1,3} Zjevil nekonečně dokonalý charakter. Takže ono vítězné zvolání: “Dokonáno jest” jistě, jistě zahrnuje fázi 1, fázi zjevení.

Mám na vás otázku, zda zahrnuje i fázi 2? …fázi obnovy? Mám tu rozdělený dům a většina z vás jsou svědomití zbabělci a nic neříkají. Někteří z vás říkají ne a někteří z vás říkají ano, velmi nenápadně. Rozumíte té otázce? Ten vítězný výkřik: “Je dokonáno,” všichni uznáváme, že chápe fázi zjevení, je to tak? Myslím, že to všichni vidíme. V okamžiku své smrti, vlastně na základě své smrti, dokonale, plně, úplně zjevil Boží slávu, Boží charakter lidskému pokolení a stejně tak i přihlížejícímu vesmíru.

Mimochodem, to, co se tu děje, má kosmický rozměr. {PK 684.3}

Moje otázka však zní: zahrnuje vítězné zvolání “Je dokonáno” i fázi obnovy? Nepřišel jen proto, aby člověku zjevil Boží slávu, ale aby obnovil Boží slávu v člověku. Mám dvě možnosti: ne a ano. Moji drazí přátelé, doufám, že všichni uvidíme a shodneme se na tom, že odpověď zní ano. Ti z vás, kteří řekli ne, prosím, než mě odepíšete jako kacíře, pojďte se spolu domluvit {Iz 1,18}, ano? Spolupracujte na tom se mnou. Z celého srdce věřím, že vítězné zvolání: “Dokonáno jest,” obsáhlo nejen fázi zjevení, ale i fázi obnovy. Jak? V jakém smyslu? V jakém smyslu Kristus v okamžiku své smrti plně obnovil Boží slávu v člověku? V jakém smyslu?

Ve dvou směrech – přemýšlejte se mnou. Za prvé, On v okamžiku své smrti plně obnovil Boží slávu v člověku tím, že tak učinil sám v sobě, jako zástupce člověka, v náš prospěch. Jsme všichni pohromadě? Dokážeme to všichni vidět? Víte, musíte s tím souhlasit, protože pokud souhlasíte s tím, že nám Kristus plně zjevil Boží slávu, musíte uznat, že ji plně obnovil v sobě samém, aby to mohl udělat. Je to tak? A byl to člověk? Byl? Ano, byl člověkem. Byl druhým Adamem {1K 15,45-47}, hlavou nového rodu, zástupcem člověka. A moji drazí přátelé, On v sobě plně obnovil Boží slávu v náš prospěch. Slyším “amen”? {Amen}

Dovolte mi, abych to stanovil z pera inspirace. Atlantic Union Gleaner, 26. srpna 1903: “Přišel,” On, Bůh, Syn, Ježíš Kristus, “přišel na tuto zemi a postavil se do čela lidstva,” Druhý Adam, nová hlava pro nový rod, “přišel na tuto zemi a postavil se do čela lidstva, aby pro tebe a pro mě vypracoval bezchybný charakter poslušností Božímu zákonu. ”

Otázka: Udělal to v okamžiku své smrti? Udělal to? No tak, potřebuji odpověď. Udělal to v okamžiku své smrti? Ano, naprosto, bezpochyby. Pro tebe i pro mě si vypracoval bezchybný charakter díky poslušnosti Božímu zákonu. Plně tedy obnovil Boží slávu v člověku, neboť tak učinil sám v sobě jako zástupce člověka a v našem zastoupení. Jsme všichni pohromadě? Dobře.

Existuje však i druhý způsob. Existuje druhý způsob, kterým se dokonce fáze obnovy uskutečnila v okamžiku Jeho smrti; a to si nenechte ujít. Ta se uskutečnila v okamžiku Jeho smrti také v tom, že na základě své smrti dával zdarma a snadno k dispozici každému, kdo přijde a přijme ji, všechna potřebná opatření, díky nimž v nás může být obnovena Boží sláva pro Krista. Dovolte mi to zopakovat: Druhý způsob, kterým obnovil Boží slávu v člověku… Druhý způsob, jakým obnovil Boží slávu v člověku, spočíval v tom, že v okamžiku své smrti, vlastně na základě své smrti, dával plně a zdarma k dispozici každému, kdo přijde a přijme ji, všechna nezbytná opatření, díky nimž v nás může být obnovena Boží sláva kvůli Kristu.

Zjednodušme to takto: Kristus kvůli nám obnovil Boží slávu v sobě a učinil plné a úplné opatření, aby Jeho sláva mohla být obnovena v nás kvůli Němu.

Pomáhá to? Chápete, jak to funguje? Zopakuji to: Kristus kvůli nám plně obnovil Boží slávu v sobě, jako naše zastupující hlava, ale také učinil plné a úplné opatření, aby Jeho sláva mohla být obnovena v nás, kvůli Němu. Dobře?

Toto plné a úplné zaopatření, které bylo díky Jeho smrti snadno dostupné každému, kdo chce přijít a přijmout je – co je toto plné a úplné zaopatření? Je dvojí. Jaké? Je dvojí. A to je předmětem několika následujících studií. Jaké je toto dvojí ustanovení milosti? Z celého srdce věřím, že ho máme symbolizované v tom, co se stane jen několik minut po onom vítězném zvolání: “Dokonáno jest.” A co se stane, když se vítězství stane. Pokračujte se mnou v příběhu z Janova evangelia 19,34. Nalistuji v Bibli na tento úryvek, protože bych chtěl pojmout trochu víc, než jsem vám tam zaznamenal. Jan 19. kapitola, tam si možná budete chtít ve své Bibli také nalistovat. Abychom se zorientovali, začneme u 30. verše, ano? Jan 19,30: “Když Ježíš okusil octa, řekl:“ Dokonáno jest! Naklonil hlavu a odevzdal ducha.” Verš 31: “Poněvadž byl den přípravy…” Jaký den to je? Pátek. “aby těla nezůstala na kříži v sobotu – neboť ta sobota byla velkou sobotou” – pauza.

Co dělá sobotu velkou sobotou? Je to tehdy, když je jeden ze svátečních sobot, které připadají na určité datum, a tím se střídají v týdnu, podobně jako se to děje o Vánocích: jeden rok je to pondělí, příští rok úterý, další rok středa. Soboty svátečních dnů připadají na dané datum, a proto se střídají v týdnu. A každých sedm let nevyhnutelně připadaly na sedmý den. A to z něj dělalo dvojí neboli velkou sobotu. Rozumíte tomu? Když máte velkou sobotu, je to velmi zvláštní a chcete ji uctít velmi zvláštním způsobem. Takže profesionální strážci soboty, z čeho byli opravdu nervózní a znepokojení? Mít těla na kříži – to nemohli dělat a zachovávat sobotu.

Tak poslouchejte: “Protože byl den přípravy, aby těla nezůstala v sobotu na kříži, neboť sobota byla velkým dnem, požádali Židé Piláta, aby jim zlámal nohy a odnesl je.” Proč jim chtěli zlomit nohy? Aby rychle zemřeli a oni mohli vzít těla a rychle je pohřbít, než nastane sobota. Vidíte, že nechtěli porušit sobotu, a tak spěchají, aby sňali z kříže Pána soboty {Mk 2,28}, kterého právě ukřižovali, aby neporušili sobotu.

Moji drazí přátelé, nemyslete si, prosím, že tento druh pokrytectví je výhradní doménou zákoníků a farizeů. I my jsme schopni takového pokrytectví. Uznáte to? Je to projev lidské přirozenosti; je to nás všech. Obvykle je smrt ukřižováním dlouhá, vleklé záležitost, nesnesitelně bolestivá. Ale když oběti zlámete nohy, nemůže se už sama udržet. Nohy už ho samozřejmě neudrží, pokud jsou zlomené. Proto celá váha těla visí na pažích, dochází ke stažení hrudníku a člověk se brzy udusí, nemůže dýchat. V případě těch zlodějů to bylo velmi milosrdné, co se jim stalo, protože zemřeli rychle. Ale podívejte se na ten příběh, verš 32: “Přišli tedy vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni spolu s ním. Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali”

Mimochodem, nemohli. Proč? Protože jisté slovo proroctví říká, že ani jedna kost z Jeho těla nebude zlomena. {Ž 34,20}. S Písmem si nemůžete zahrávat.

Ale abychom se ujistili, protože byl možná jen v komatu nebo v bezvědomí, co udělal jeden z vojáků? Verš 34: “Jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda,” poslouchejte, přátelé, “hned”, co se stalo? “Vyšla krev a voda.” To je… to je velmi důležité, abychom si všimli, jak je to pro Jana důležité, abychom s jistotou věděli, že se to skutečně stalo. Podívejte se na další verš: “A ten, kdo viděl, vydal svědectví.” O čem nás tam ujišťuje? “Svědectví očitého svědka, ne z doslechu, sám jsem to viděl.” To je pravda. Další řádek: “A jeho svědectví je pravdivé”: “Říkám vám pravdu, říkám vám přesně to, co jsem osobně viděl.” A to je to, co jsem osobně viděl. Docela mu záleží na tom, abychom měli jistotu, že se to stalo, že? Další řádek: “a ví, že mluví pravdu”. “Nemám absolutně žádné pochybnosti, říkám vám pravdu, osobně jsem to viděl. Z probodeného Ježíšova boku vytékala krev a voda. ” Zřejmě je pro něj důležité, abychom věděli, že se to stalo, že? Proč? Další řádek: “Abyste uvěřili.” No dobře, ale proč je, prosím tě, Jene tak důležité, abychom bez jakýchkoli pochybností věřili, že z probodeného Ježíšova boku tekla krev a voda? Proč je to tak důležité?

Někteří lidé říkají, že to prostě potvrzuje skutečnost, že Kristus byl Mesiáš, protože každý detail proroctví se naplnil. A ano, to je část odpovědi; podívejte se na další verš: “Neboť to se stalo, aby se naplnilo Písmo: ‘Ani jedna z jeho kostí nebude zlomena'”. Verš 37: “A zase jiný verš Písma říká: ‘Budou hledět na toho, kterého – co?’ ‘probodli’.” A tak se stalo. {Za 12,10}.

Ale všimněte si, že Jan nám chce říci, že byl nejen probodnut, ale že se stalo co? Vytekla krev a voda. Všechno, o čem proroctví mluví, je, že byl probodnut. Je tedy zřejmé, že skutečnost, že vytéká krev a voda, je významnější než pouhé naplnění proroctví. Sledujete to? Vidíte to všichni? A pro Jana je zjevně důležité, abychom bez jakýchkoli pochybností věděli, že z probodeného Ježíšova boku vytékala krev a voda.

Dobře, proč Jan? Proč je to tak důležité? Moji drazí přátelé, je to tak velmi, velmi důležité, protože právě v krvi a ve vodě máme krásně symbolizované dvojí, zcela dostačující ustanovení milosti, díky němuž se v nás může obnovit Boží sláva pro Krista. Slyším “amen”? {Amen} V krvi a ve vodě jsme symbolizovali dvojí poskytnutí milosti – zcela dostačující dvojí poskytnutí milosti, díky němuž v nás může být obnovena Boží sláva kvůli Kristu.

Teď na tom se mnou spolupracujte, prosím. Je to tak vzrušující, je to tak vzácná pravda. Krev a voda, mohou, ba musí být rozlišovány, ale nemohou, nesmí být nikdy odděleny. Nemohou být odděleny, nesmí být nikdy odděleny. Slyšeli jste, co jsme tam právě řekli? Krev a voda se dají rozlišit, ale nemohou, nesmějí být odděleny, …nesmí být odděleny. Vidíte, že vytékají ze stejné probodené strany. Jsou dvojím ustanovením téhož milostivého Spasitele. A mimochodem, stejná víra, která přijímá krev, přijme i vodu. Právě na krev a vodu se v tomto bodě zaměříme v našem semináři. A právě toto dvojí ustanovení umožňuje obnovu. Chápete, kam směřujeme?

Co dělá krev?

Jaký je název dnešní studie? Co to je? “Ospravedlněni jeho krví” {Ř 5,9}. Co dělá krev? Ospravedlňuje nás. Co myslíte, že dělá voda? Posvěcuje nás. Krev ospravedlňuje, voda posvěcuje.

Moji drazí přátelé, prosím, pracujte se mnou pilně na pochopení tohoto dvojího ustanovení. Nyní to budeme muset vzít postupně. A chci vám sdělit, že je mi to poněkud nepříjemné, protože v jistém smyslu odděluji tyto dvě věci právě tím, že nejprve studuji jednu a pak druhou. A tak vás důrazně vyzývám, abyste se ujistili, že se vrátíte pro zbytek příběhu o vodě. Nejprve se zaměříme na krev a přijdeme na to, co krev dělá, ale vězte, že v krvi máte jen polovinu dvojího ustanovení milosti. Musíte také pochopit a ocenit, co dělá voda. Jste se mnou? Takže to, že jste zůstali na studium o krvi, je, jak mohu usuzovat, závazek, že se vrátíte na studium o vodě, je to tak? Mohu to uzavřít? Protože jestli to nemohu uzavřít, budu tu muset kázat celou noc a držet vás tu, dokud nebudete mít celý obraz. Dobře.

No, krev, začněme s krví. Nejprve, co krev dělá? Důležitá otázka. No ne, pojďme si říct něco mnohem zásadnějšího. Co krev představuje? Co krev představuje? Život, dobře. Písmo říká: “Život je v krvi.” To je život. {Lv 17,11}. Kristova krev tedy představuje zástupný Kristův život. Je to tak? Ten život dokonalé poslušnosti. Ale je to vše, co krev představuje? Co představuje prolití krve? Smrt, smrt. Proto prosím pochopte, že Kristova krev – To je důležité; nejde nám jen o to, abychom si rozdělili vlasy. Pochopte prosím, že Kristova krev představuje zástupný život a obětní smrt Ježíše Krista, obojí. Rozumíte tomu?

Pokud chcete nějaké teologické termíny, můžeme to vyjádřit takto: krev představuje aktivní i pasivní poslušnost Krista. Nyní mi dovolte, abych to vysvětlil. “Aktivní poslušnost Krista”, co to je? To je jeho život, kdy vědomě a svědomitě plnil všechny požadavky zákona v náš prospěch.

Příklad: Co mu Jan řekl, když přišel k řece Jordánu, aby se nechal pokřtít? “Já ne. Ty, ty mně.” A Ježíš řekl: “Nechť se stane, abychom mohli” co? “Naplnit veškerou spravedlnost.” {Mt 3,15}. Velmi zajímavé. Ježíš se snažil o co? “Naplnit veškerou spravedlnost.” Jinými slovy, toužil naplnit všechny požadavky spravedlivého zákona, v čí prospěch? Nechával se pokřtít kvůli sobě? Potřeboval se nechat pokřtít? Potřeboval projít tímto obřadem, který projevoval očištění od hříchu, umírání sobě samému? Potřeboval to udělat pro sebe? Ne. Tak pro koho se nechal pokřtít? Pro nás. Splnil za nás všechny požadavky zákona. A celý Jeho život byl životem vědomé, záměrné poslušnosti každému požadavku zákona v náš prospěch. Říkáme tomu Jeho aktivní poslušnost. ” Následujete mě? A ta je obsažena v Jeho krvi, neboť život je v krvi – tento život dokonalé, aktivní poslušnosti je symbolizován v Kristově krvi. Dobře? Je nám to jasné?

Krev, která představuje Kristovu obětní smrt, je “jeho pasivní poslušnost”. “Co myslíme pasivní poslušností? No, je to Jeho smrt. Víte, Pavel ve Filipským říká, že byl poslušný až k smrti, ke smrti na kříži. {Fp 2,8}. Ale ukřižoval sám sebe? Ne, nechal se ukřižovat. Proto se tomu říká pasivní poslušnost; bylo to učiněno Jemu. Splnil požadavek Zákona týkající se neposlušnosti tím, že se nechal ukřižovat, zavraždit. Rozumíte tomu? Říkáme tomu Jeho pasivní poslušnost. ”

Co tedy představuje krev? Ježíšův zástupný život i obětní smrt, jeho aktivní i pasivní poslušnost. Je nám to všem jasné? Dobře. A teď, co pro nás krev dělá? Co pro nás krev dělá? Ospravedlňuje nás. Slyším “amen”? {Amen} Římanům 5,9, text, z něhož vychází název naší studie: “Tím spíše, když jsme nyní ospravedlněni jeho,” co? “Jeho krví, budeme skrze Něj spaseni od hněvu.” “Zachráněni od hněvu skrze něho.” Vidíte, že na základě prolití své krve Kristus v sobě vyčerpal hněv proti hříchu, takže my, když přijmeme krev, nemusíme tento hněv přijímat, amen? Právě o tom byl onen kalich {Mk 10,38-39}. Nemusíme ten kalich pít, protože Ježíš to udělal a vypil ho až do dna, …vyčerpal hněv, Boží spravedlnost proti hříchu za nás. {5BC 1108.3}

Nyní oprávněně: Být ospravedlněn znamená být osvobozen od odsouzení. Jak říká Písmo v Žd 9,22: “…bez prolití krve není,” co? “není odpuštění hříchu.” Teď se vás ale rychle na něco zeptám. A v některých oblastech a institucích této církve, které se s tímto pojmem vyrovnávají velmi obtížně, existuje skutečný boj. “Bez prolití krve není odpuštění hříchu.” To je pravda. Znamená to, že máme Boha, který touží po krvi? Víte, důvod, proč mají někteří lidé s tímto konceptem, že je třeba prolít krev, než Bůh odpustí, skutečný problém, je ten, že to okamžitě přirovnávají k pohanskému pojetí, kdy musíte uškrtit zvíře, musíte mu podříznout hrdlo, abyste uklidnili rozhněvané božstvo a, víte, dostali se z jeho hněvu a on musí vidět téct nějakou krev, než vám odpustí. O to tady jde? Moji drazí přátelé, vězte, že důvodem, proč neexistuje odpuštění, odpuštění hříchu bez prolití krve, není to, že máme pomstychtivého, krvežíznivého Boha. Ne. Čím to je?

Tak rychle, co je to hřích? Je to rozhodnutí odmítnout Boha. Když se totiž rozhodnete odmítnout Boží autoritu, rozhodnete se odmítnout samotného Boha. Proč? Protože Bůh je autorita. A hřích je odmítnutí Boží autority, je to přestoupení Božího zákona. {1J 3,4}. Když se rozhodnete odmítnout Boží autoritu, protože se rozhodnete odmítnout Boha, rozhodnete se pro co? Smrt. Proč? Protože Bůh je jediným zdrojem života. Řídíte se tím? Když tedy hřešíte, zvolili jste si smrt. Je nám to všem jasné? Bůh se nám v tom snažil zabránit tím, že našim prvním rodičům řekl: “V den, kdy z něj budeš jíst, budeš jistě,” co? “zemřeš.” {Gn 2,17}. A přesto se rozhodli jíst, proto se rozhodli co? zemřít.

Důvod, proč Bůh nemůže jen tak přehlédnout naši volbu, je ten, že kdyby to udělal, porušil by naši svobodnou vůli. Pamatujte, že spravedlnost vyžaduje, aby byla respektována naše volba. A tak když se člověk rozhodl zhřešit, byl Bůh ve skutečném průšvihu. Kdyby to prostě přehlédl a řekl: “Ach, já ti to odpustím, nenechám tě zemřít.” Ale člověk by to přehlédl. Kdo by stál před celým vesmírem a křičel z plných plic: “Já jsem ti to říkal! Jsme banda robotů. Vybrali si smrt a ani Bůh je nenechá zemřít.” A tak se stalo. Kdo by to udělal? Satan. Nemyslete si, že by si tu příležitost nechal ujít. Takže, milí přátelé, právě proto bez prolití krve není odpuštění hříchů: protože něco, někdo musí zemřít, aby uctil naši volbu… Jste se mnou? … Pokud nám má být odpuštěno a zároveň zachována naše svobodná vůle. Je vám to jasné? Proto přichází Ježíš Kristus a bere na sebe důsledky naší volby a prolévá svou krev, aby splnil požadavek zákona, který říká: “Duše, která zhřeší,” co? “zemře.” {Ez 18,4.20}. A tím ctí naši volbu a dává nám šanci znovu se rozhodnout. Je velmi důležité to pochopit a porozumět tomu.

A teď zpět k tomu, co dělá krev: ospravedlňuje nás, ano? Ospravedlňuje nás. Já říkám, chvalte Boha za krev; co říkáte vy? {Amen} Jsme ospravedlněni krví. Ale přátelé, není možné říkat “amen” tak nadšeně, jak byste měli, pokud nejprve nepochopíte několik věcí.

Dovolte mi to ilustrovat: Kdybych po tomto shromáždění vyšel do ulic místního města, našel cizince, přistoupil k němu a řekl: “Poslyš, příteli, chci, abys věděl, že jsi ospravedlněn Kristovou krví.” Mohu očekávat, že řekne: “Ach, moc vám děkuji. To je tak dobré vědět, jsem ti tak hluboce vděčný, že jsi mi to řekl.” A já se na to podívám. Mohu očekávat takovou odpověď? Ne; proč? No, nejprve musí pochopit několik věcí. Je to tak?

Co potřebuje pochopit? Především (1) musí pochopit, že je odsouzen k trestu smrti, že? A potřebuje být ospravedlněn. Za druhé (2) musí pochopit, co se od něj vyžaduje, aby byl ospravedlněn. Pokud to není mnoho, co se požaduje, pak si nebude příliš vážit toho, že krev splňuje tento požadavek. Chápete tu logiku? Takže musí nejen pochopit, co se vyžaduje, aby byl ospravedlněn, ale (3) musí pochopit, že je sám o sobě naprosto neschopný tento požadavek splnit. Dává to smysl? Když tyto věci pochopí, pak a jen tehdy je schopen skutečně ocenit skutečnost, že krví je splněn požadavek, který nemůže splnit, a je ospravedlněn a vyveden zpod jistého trestu smrti, který mu jeho hříchy přivodily na hlavu.

To, co platí pro cizince v místním městě, platí i pro každého z nás v této místnosti. A moji drazí přátelé, důvodem, proč je tolik z nás nechápavých vůči vzácné dobré zprávě evangelia, že Kristovou krví jsme ospravedlněni, je to, že my sami těmto věcem nerozumíme. Sledujete to? Potřebujeme těmto věcem rozumět. Proto prosím spolupracujte se mnou.

Především, uvědomujeme si všichni, že jsme odsouzeni? Doufejme, že ano. Proč jsme všichni odsouzeni? Protože “všichni zhřešili” a “odplatou za hřích je” co? “smrt.” {Ř 6,23}. “Duše, která hřeší,” co? “zemře.” {Ez 18,4.20}. Chápete, co se od vás vyžaduje, abyste byli ospravedlněni? A chápete svou naprostou neschopnost a nemožnost tento požadavek splnit? Spolupracujte se mnou. Co se od nás vyžaduje, abychom byli ospravedlněni? Co se od nás vyžaduje, abychom byli ospravedlněni? Slyším útržky, některé části dobrých odpovědí. Přečtu vám, co se od nás vyžaduje, abychom byli ospravedlněni. A možná to některé z vás znepokojí, ale to nevadí. Římanům 2,13. To píše apoštol Pavel: “…Neboť u Boha nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo jej plní.”. Co se od nás vyžaduje, abychom byli ospravedlněni? No tak, co se od nás vyžaduje? Musíme být vykonavateli zákona. Jsme v tom všichni zajedno? Neříkám to na základě své autority. Říkám to na základě autority Písma. Činitelé zákona budou ospravedlněni. Dobře?

Pokud s tím máte problém, není to problém můj, ale Paulův. Jak to skoro zní? “Kdo plní zákon, bude ospravedlněn.” Jak to skoro zní? Spravedlnost ze skutků, že? Upadl tu Pavel na mysli? Nesklouzl opět do svého farizejského módu a nepokazil to? … a stal se legalistou? V Římanům 3,20… V Římanům 2,13. Uklouzl zde? Ne, moji drazí přátelé. “Všechno Písmo je dáno z Boží inspirace” {2Tm 3,16}, včetně Římanům 2,13. Víte, prosím, něco pochopte. Nejde o legalizmus, ne v tomto bodě. Do legalizmu se dostáváme, když se sami snažíme splnit požadavek, a tím být ospravedlněni. Slyším “amen”? {Amen}

Víte, že Bůh je spravedlivý a ospravedlňuje {Ř 3,26}; co to znamená? To znamená, že Bůh nikoho neospravedlňuje na úkor zákona. Při ospravedlňování ctí požadavky zákona. Právě o tom je Ježíšův život a smrt. Slyším “amen”? {Amen} Jde o to, že je vykonavatelem zákona v náš prospěch, abychom my jeho konáním a jeho smrtí byli ospravedlněni. Je nám to jasné? Bůh nikoho neospravedlňuje na úkor zákona. Krása plánu spasení spočívá v tom, že dal k dispozici dokonalé naplnění zákona v náš prospěch, a to skrze víru v Ježíše Krista. Říká se tomu spravedlnost z čeho? …z víry. Říká se tomu spravedlnost z víry. Ach, přátelé, prosím, prosím, pochopte to.

Nyní budou ospravedlněni pouze ti, kdo zákon plní; pojďme si to rozebrat. Jaký je požadavek zákona… který musíme plnit, abychom byli ospravedlněni? Především, co zákon vyžaduje ohledně každého, kdo zhřešil? Ezechiel 18,4: “…duše, která zhřeší,” co? “zemře.” Zhřešil někdo z nás? Děkuji ti, bratře, jsem rád, že jsme dva. Vy ostatní jste dnes večer převlečení andělé. Zhřešil někdo z nás? Dobře. Všichni zhřešili. {Ř 3,23} Dobře, všichni jsme zhřešili. A jaká je odplata za hřích? Římanům 6,23: “Smrt,” jasné? A protože všichni jsme zhřešili a protože požadavek zákona je smrt, pokud jste zhřešili, pokud chcete být vykonavateli zákona, což musíte být, abyste byli ospravedlněni, co musíte udělat? Musíš zemřít za své hříchy. Jsme všichni pohromadě? Ospravedlněni jsou pouze ti, kdo zákon plní. Zákon říká, že pokud jsi zhřešil, musíš zemřít za své hříchy. Pokud chceš být vykonavatelem zákona jako hříšník, co musíš udělat? Musíš zemřít za své hříchy. Z toho se nemůžeš vymluvit.

Chvála Bohu, že existuje několik způsobů, jak tento požadavek splnit. Slyším “amen”? {Amen} Za prvé, můžete se rozhodnout, že ho splníte sami. A víte, naprosto, úžasné, ohromující je, že naprostá většina lidského pokolení to udělá. Rozhodnou se sami splnit požadavek zákona proti hříchu. Jaké šílenství, jaké neuvěřitelné šílenství. A co bude muset udělat Bůh Otec, když budeme trvat na tom, že zemřeme za své hříchy? Co bude muset udělat? Bude nás muset nechat za naše hříchy věčně zemřít. Prosím, nedělejte takovou volbu! Prosím, nedělejte takovou volbu.

Za nekonečnou cenu pro sebe a svého Syna vytvořil krásnou alternativu. Alternativu: Ježíšova krev, která představuje jeho obětní smrt, a vírou v jeho krev můžete splnit požadavek zákona proti svým hříchům – protože Ježíš umírá…, zemřel za vaše hříchy. Slyším “amen”? {Amen} Nezemřel za své vlastní. Všechny naše hříchy mu byly přičteny k tíži a On za ně zemřel, aby splnil požadavek zákona za nás. Prosím, rozhodněte se vírou přijmout Jeho krev, protože představuje Jeho obětní smrt, aby požadavek Zákona týkající se vašich hříchů, mohl být splněn ve váš prospěch vírou v Ježíšovu krev. Je nám to jasné? Ale ještě nejsme u konce; ještě nejsme u konce.

Nezapomeňte, že krev nepředstavuje jen obětní smrt, krev představuje co? Zástupný život. Jak to do toho zapadá? Vydržte, pracujte se mnou. Vidíte, že požadavek zákona není jen ten, aby byla plně zaplacena veškerá neposlušnost, zákon také vyžaduje, abychom měli dokonalou co? poslušnost. Jste se mnou? Jak dokonalá? Když tam Ježíš káže o Zákoně v kázání na hoře, shrnuje tuto pozoruhodnou studii těmito slovy ve 48. verši, Matouš 5,48: “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Páni. Ale to se dalo čekat; vždyť co je to zákon? Přepis Božího charakteru. {RH, 4. února 1890 odst. 1} Jak dokonalý je Bůh? Nekonečně dokonalý. Jak dokonalé je tedy měřítko? Nekonečně dokonalý. Slyšíte jazyk, který zde používáme? …zcela záměrně.

Poslouchejte; Christ’s Object Lessons, strana 315: “Bůh od svých dětí vyžaduje dokonalost. Jeho zákon je přepisem Jeho vlastního charakteru a je měřítkem veškerého charakteru. Toto nekonečné měřítko.” Jaké měřítko, třído? “Toto nekonečné měřítko je všem předkládáno proto, aby nedošlo k omylu ohledně druhu lidí, které Bůh nechá tvořit své království.” Je to nekonečné měřítko, zákon. Žalm 119,96, poslechněte si Davida: “Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná. Přesahuje míru, je nekonečná.

Rukopis 21, vydání rukopisu, svazek 21, strana 409, poslechněte si: “Jako Boží vyvolený lid máme být v každém ohledu takoví, jakými si nás Bůh přeje mít. Máme projevovat přísnou poslušnost zákonu, který Kristus vyslovil ze Sinaje. Tento zákon je Božím měřítkem charakteru a nelze jej srovnávat s ničím, co si lidská mysl dokáže vytvořit. Je to neměnný standard absolutní dokonalosti stanovený nekonečným Bohem. Lidská mysl ji bez pomoci nemůže pochopit. Je vyjádřením Božího charakteru, je vysoká jako nebe a nedá se změřit…” Co je to za měřítko? Mimo míru, nekonečná.

Tady je další, abyste si to uvědomili. Vybraná poselství, svazek 1, strana 198: “Boží spravedlnost je absolutní. Jeho spravedlnost charakterizuje všechna jeho díla, všechny jeho zákony. Jaký je Bůh, takový musí být i jeho lid.” Jak to zní? Ježíšova slova: “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebesích.” Slyšíte, milí přátelé, požadavek zákona? Slyšíte ho? Vyžaduje dokonalost rovnající se komu? Bohu. Stačí to slyšet? Ne, ne, ne, ne, ne, ne. Ne posluchači zákona jsou ospravedlněni, ale co? Ti, kdo zákon plní. {Ř 2,13}.

Požehnejte svému srdci, mám na vás dnes večer otázku. Jak se vám daří? Jak se vám daří plnit tento nekonečný standard? Máte poslušnost, kterou jste připraveni nabídnout Bohu jako dostatečnou pro splnění nekonečného standardu spravedlnosti? Máte ji? Má ji v sobě někdo z přítomných? No tak… Co nám říká stejný verš, který nám říká, že “všichni zhřešili”? “…všichni zhřešili a” co? “nedosáhli slávy” {Ř 3,23}. Co je to sláva? Charakter. Jaký je jeho přepis? Zákon.

Mimochodem, v řečtině je to v přítomném čase činném. Někdy se na to podívejte. Pamatujte si, že přítomný čas činný znamená probíhající, nepřetržitou činnost, ať už je to činnost jakákoli. V tomto případě je to pád. Jinými slovy, Pavel tam říká, že všichni zhřešili, tj. přestoupili zákon, a všichni stále nedosahujeme tohoto nekonečného standardu. Kolik z nás? Všichni. Myslíte i toho nejposvátnějšího světce? Ano. I ten nejposvěcenější světec stále chybuje. A mimochodem, ten nejposvěcenější světec to přizná jako první.

Přátelé, v čem je náš problém? Jsme padlí a v tomto stavu jsou všechny naše spravedlnosti jako co? Špinavé hadry. Izajáš 64,6: “Není, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe, neboť jsi před námi skryl svou tvář a vydal jsi nás do moci naší zvrácenosti…”. A to je mimochodem mírný překlad hebrejského slova, špinavé hadry. Není mi příjemné vám říkat, co hebrejština skutečně říká. Možná se k tomu dostaneme později. To jsou ty dobré věci, které děláme: naše spravedlnosti, ty jsou jako špinavé hadry. Dokážete si představit, jaké musí být ty špatné věci? A proč? Protože jsme všichni nečistí a v tomto nečistém stavu je špinavé i to nejlepší, co děláme. Čím jsme nečistí? Jsme nečistí bahnem sobectví a to poskvrňuje i naše nejlepší dobré skutky. Cesta ke Kristu, strana 62: “Bylo možné”, všimněte si, prosím, o jaký čas se jedná? Minulý čas, to je historie, to je něco, co bylo, ale už není. “Bylo to možné pro Adama před pádem,” pro Adama kdy? “Před pádem bylo možné, aby si poslušností Božího zákona vytvořil spravedlivý charakter. To se mu však nepodařilo a kvůli jeho hříchu je naše přirozenost padlá a my se nemůžeme učinit spravedlivými.” A tak se stalo, že se Adam stal spravedlivým. …kvůli čímu hříchu? “Jeho hříchu.” Naše přirozenost je jaká? “…padlé a my se nemůžeme stát spravedlivými.” “Protože jsme hříšní,” všimněte si, prosím, že se neříká, protože jsme se stali hříšnými. Je nám řečeno: “Protože jsme” co? “jsme hříšní…” “nesvatí, nemůžeme dokonale poslouchat svatý zákon.” Nemůžeme poslouchat? Ne. “…nemůžeme” co? “dokonale poslouchat svatý zákon.” “Nemáme vlastní spravedlnost, kterou bychom mohli splnit požadavky Božího zákona.” Jsme všichni pohromadě? Můžeme na to všichni říci “amen”? {Amen} Uznáváte to všichni? “Ve svém padlém stavu nemáme žádnou vlastní spravedlnost, kterou bychom mohli čelit nárokům Božího zákona.” Ano. Platí to však i pro toho nejposvěcenějšího svatého?

A tady je past, do které se mnozí chytají. Mnozí říkají: “No, to je stav, to je stav a to je situace, ve které se neobrácení nacházejí. Ale když jsem obrácený a mám moc Ducha svatého, pak mohu vytvořit poslušnost, která splňuje měřítko nekonečné spravedlnosti.” To je pravda. Ach, moji drazí přátelé, i ten nejposvěcenější svatý je stále nedostatečný. Poslyšte, Posvěcený život, strana 81: “Ti, kdo mají opravdovou lásku k Bohu, projeví upřímnou touhu poznat jeho vůli a plnit ji. Ale ten, kdo skutečně usiluje o svatost srdce a života, se těší z Božího zákona a truchlí jen nad tím, že zdaleka nesplňuje jeho požadavky.” Slyším “amen”? {Amen} Co dělají ti, kdo skutečně usilují o svatost srdce a života? Truchlí pouze nad tím, že zdaleka nedosahují požadovaných kvalit. A to je to, co mě na Laodiceji děsí. Myslí si, že jsou co? “…bohatí a rozmnožení v majetku, a nic nepotřebují, a ani nevědí, že jsou ubozí, chudí, slepí, bídní a nazí.” A tak si myslí, že jsou bohatí. {Zj 3,17}

Takže, přátelé, kde získáme spravedlnost, poslušnost, která bude odpovídat nekonečnému měřítku? Musíme ji mít, máme-li být ospravedlněni. Ospravedlněni budou pouze ti, kdo Zákon plní. {Ř 2,13}. Pouze ti, kdo mají poslušnost, která splňuje normu, jež říká: “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebesích.” (Mt 24,12). {Mt 5,48} Ospravedlněni budou pouze ti, kdo mají poslušnost, která odpovídá tomuto standardu. Kde ji najdeme? Můžeme ji někdy najít sami v sobě? Ne, takže kde ji budeme muset najít? Budeme ji muset najít někde jinde. A chvála Bohu, najdeme ji v osobě Ježíše Krista. Slyším “amen”? {Amen} A je naše skrze víru v jeho krev, ale tentokrát v jeho krvi, protože představuje jeho zástupný život, jeho aktivní poslušnost. Slyším “amen”? {Amen}

Splňoval tento život nekonečný standard? Byl? Ano! Ano! Byl jasem slávy svého Otce. {Žd 1,3} V něm přebývala plnost božství tělesně. {Ko 2,9} Ježíš Kristus měl poslušnost, která odpovídala nekonečnému měřítku. Poslechněte si Svědectví, svazek 6, strana 60: “…život Kristův zjevuje nekonečně dokonalý charakter.” (Svědectví, svazek 6, strana 60). Splňoval by nekonečně dokonalý charakter nekonečný standard? Ano. Měl Ježíš dokonalost rovnající se dokonalosti Boha Otce? Ano. Řekl: “Jestliže jste mě viděli, viděli jste,” co? “Viděli jste Otce.” {J 14,9}. Písmo říká, že je výrazným obrazem Otce, jasem jeho slávy. {Žd 1,3}. Ježíš měl veškerou dokonalost, kterou vyžaduje Zákon. A Ježíš má veškerou dokonalost, kterou potřebujeme my, abychom byli plniteli zákona skrze víru v jeho krev. Slyším “amen”? {Amen} To je evangelium, moji drazí přátelé, to je evangelium.

Cesta ke Kristu, 62, poslechněte si to: “Nemáme žádnou vlastní spravedlnost, kterou bychom mohli splnit požadavky Božího zákona. Ale Kristus pro nás připravil únikovou cestu. Žil na zemi uprostřed zkoušek a pokušení, jakým musíme čelit i my. Žil bez hříchu. Zemřel za nás a nyní nám nabízí, že na sebe vezme naše hříchy a dá nám svou spravedlnost.” Je to dobrá nabídka? “Pokud se mu odevzdáš a přijmeš ho za svého Spasitele, pak, ať už byl tvůj život jakkoli hříšný, pro něj jsi” co? “Považován za spravedlivého”, na základě čeho? Poslouchejte: “Kristův charakter nahrazuje tvůj charakter a ty jsi před Bohem přijat, jako bys nehřešil.” Slyším “amen”? {Amen} Ten nekonečně dokonalý charakter, když přijdete k úpatí kříže a vírou přijmete Ježíšovu krev, která je připsána na váš účet. Jeho charakter stojí na místě vašeho charakteru. Proto jste považováni za spravedlivé, protože ačkoli nejste sami v sobě, jste vírou v Něho. A tím jste ospravedlněni, ne na základě toho, co jste udělali – ne na základě svého konání, stejně jako na základě svého umírání – ale na základě konání a umírání svého Spasitele, Ježíše Krista, jste ospravedlněni. Chvála Bohu za jeho krev. Slyším “amen”? {Amen} Postavme se k modlitbě.

Otče v nebesích, děkujeme ti, že jsme ospravedlněni krví. Ale děkujeme ti také za vodu, protože máme-li být připraveni žít v nebi, musíme být nejen ospravedlněni, ale také posvěceni. Tak nás přiveď zpět, až budeme pokračovat v našem studiu. Modlíme se ve jménu Ježíše, amen. Bůh vám žehnej, přátelé.