12 – “Boží spravedlnost v Něm” (2 Korintským 5,21)

Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Děkuji vám, že jste se rozhodli přijít dnes večer a obrátit své oči k Ježíši. Je mi ctí studovat s vámi. Chválím Pána za tuto příležitost. Děláme pomalé, ale doufám, že jisté pokroky ve studiu nejdůležitějšího díla, které kdy bylo lidem svěřeno. Věnovali jsme se něčemu dvojímu… něčemu dvojitému.

Na začátek, jen abychom trochu naladili naše myšlenky, než se budeme modlit. Společně jsme uvažovali o dvojím poslání, s nímž byl Kristus poslán Otcem na planetu Zemi. Povzbuďte mě, třído, jaké bylo toto dvojí poslání? Zjevit člověku Boží slávu a co? Obnovit Boží slávu v člověku. A nezapomeňte, že obnova je závislá na zjevení. Pouze hleděním můžeme být proměňováni. Splnil toto poslání úspěšně? To dvojí poslání? Ano.

Co řekl Otci při svém posledním výdechu? Dokonáno jest. {J 19,30}, mise splněna. Udělal jsem to – všechno, kvůli čemu jsi mě poslal. Udělal jsem to, bez výhrad. A bylo to dvojí poslání. A my jsme mohli celkem snadno pochopit, jak dovršil okamžikem své smrti první fázi, fázi zjevení, ale bylo trochu náročnější pochopit, jak vykonal i fázi druhou. Poznali jsme však, že i fázi obnovy vykonal dvěma způsoby. Vzpomene si teď někdo na dva způsoby, kterými vykonal i druhou fázi?

Za prvé: On plně obnovil Boží slávu v člověku tím, že tak učinil v sobě samém jako Zástupce. Amen? {Amen}

Za druhé: On také okamžikem své smrti, vlastně na základě své smrti, učinil plné a zcela dostačující opatření, aby v nás mohla být obnovena Jeho sláva kvůli Němu.

To byly dva způsoby, vzpomínáte? Obnovil Boží slávu v sobě samém kvůli nám a učinil plné a zcela dostačující opatření, aby Jeho sláva mohla být obnovena v nás díky Němu. To jsou dva způsoby. Nyní je tu další dvojí… další dvojí způsob. Jaké je to dvojí opatření, zcela dostačující dvojí opatření milosti, jímž by v nás mohla být obnovena Jeho sláva kvůli Kristu? Co to je? Jak je symbolizováno krátce po tomto vítězném zvolání?

Symbolizuje jej krev a voda, která vytéká z jeho probodeného boku. Vzpomínáte si na to všechno, že? Jen musím poodstoupit a “znovu vidět” les. Nechci pro stromy ztratit les ze zřetele, jak se říká. A my jsme se dívali na to dvojí opatření milosti. A včera večer, při našem posledním studiu, jsme došli k poznání, že díky krvi jsme co, třído? Ospravedlněni. A snažili jsme se pochopit, snažili jsme se pochopit, co to přesně znamená, tím, že jsme se ptali, co se od nás vyžaduje, abychom byli ospravedlněni. To bylo velmi důležité studium… velmi důležité studium. Trochu nám chyběl čas a musíme to ještě poněkud rozvinout, a pak budeme pokračovat. Ale než budeme pokračovat, u čeho se musíme zastavit? Musíme se zastavit, abychom pozvali Božího Ducha, aby byl s námi. Prosím, pozvěte osobně Božího Ducha do svého srdce, a když se modlíte za sebe, pamatujte na mě, prosím; toužím po vašich modlitbách.

            Otče můj v nebesích, přicházím ve jménu Ježíše Krista, Pána, mé Spravedlnosti. Přicházím s radostí z přístupu, který nám můj Přímluvce poskytuje. Děkuji Ti, že díky Jeho zásluhám můžeme směle vstoupit do Tvé přítomnosti. Dobrovolně uznáváme, že nejsme hodni audience u Tebe, ale hoden je Beránek. A Otče, přicházíme Ti poděkovat za výsadu, že se můžeme opět shromáždit za účelem studia Tvého Slova. Ale Otče, shromáždili jsme se zbytečně, pokud na nás milostivě nevyliješ svého Ducha. Duchovní věci se poznávají pouze duchovně. A my, Otče, nechceme pravdu chápat jen rozumem, chceme ji přijmout srdcem a chceme se jí podřídit vůlí, abychom ve svém životě zakusili její osvobozující, posvěcující moc, a to plněji než kdykoli předtím. Díky tomuto dnešnímu studiu Slova se chceme více podobat Ježíši. A tak nám to, prosím, Duchem Kristovým, Duchem pravdy, umožni. Především to umožni tím, že mě nadpřirozeně uschopníš hlásat pravdu, a pouze pravdu, pravdu, jaká je v Ježíši. A pak to umožni také tím, že každého z přítomných uschopníš nejen k tomu, aby pravdě porozuměl, ale především k tomu, aby se rozhodl řídit se pravdou – poddat se jí, nechat ji působit v jeho životě -, aby mohl být pravdou formován, utvářen a přetvářen do podoby Toho, který je Pravda. Prosím, Otče, učiň nás díky dnešnímu studiu podobnějšími Ježíši, je naše modlitba v Jeho jménu, amen.

V naších příručkách jsme… no, neprošli jsme celou lekci 11, takže jsme pravděpodobně na straně 26, že? Co je ten základ, na kterém jsme ospravedlněni, milí přátelé? Co musíme být? “Činitelé zákona.” “…ospravedlněni budou ti, kdo jej plní.” Římanům 2,13. A i když to zní trochu jako legalizmus, ujišťuji vás, že tomu tak není – ne v tomto bodě. Kdy se dostáváme do legalismu? Do legalismu se dostáváme, když se sami snažíme splnit požadavek. Ale přátelé, požadavek musí být splněn, abychom byli ospravedlněni. Bůh nikoho neospravedlňuje na úkor zákona. Proto Písmo říká, že je spravedlivý {Za 9,9} a ospravedlňuje {Ř 3,26}. Vším, co dělá, ctí zákon. Ve skutečnosti největší poklona, kterou zákonu složil, byla složena životem a smrtí Ježíše Krista. On žil životem dokonalé poslušnosti a pak zemřel takovou smrtí, přinesl tuto nekonečnou oběť právě proto, aby podpořil a uctil Boží zákon. Slyším “amen”? {Amen} Právě to bylo potřeba, aby uctil zákon a zároveň nás zachránil. Vůbec největším komplimentem zákonu byl ukřižovaný Kristus.

Jak jsme tedy ospravedlněni? Vírou v Ježíšovu krev, která představuje dvě věci. Co to je? Povzbuďte mě nyní. Kristovu obětní smrt a Kristův zástupný život. Je to tak? Život je v krvi, ale prolitá krev představuje Kristovu smrt. Kristova krev tedy zahrnuje jak jeho obětní smrt, tak jeho zástupný život, onen život dokonalé poslušnosti. Jak dokonalý byl tento život? Ten byl nekonečně dokonalý. Inspirace nám říká, že Kristus zjevil nekonečně dokonalý charakter. {Testimonies for the Church vol. 6, 59.3 – Svědectví pro církev} Proto tento nekonečně dokonalý život splňoval nekonečné měřítko Božího zákona, který je přepisem Božího charakteru. Boží zákon, vzpomeňte si na podstatu, když to všechno shrneme, říká: “Buďte tedy dokonalí.” Jak dokonalí? “Jako je dokonalý váš nebeský Otec.” {Mt 5,48}. A to byste opravdu očekávali od toho, co je přepisem Božího charakteru. Samozřejmě, že by to bylo nekonečné měřítko. Samozřejmě by to vyžadovalo dokonalost rovnající se dokonalosti Boží. Máme my sami takovou dokonalost, abychom ji mohli nabídnout? Ne… ne. “Všichni zhřešili a,” co? “postrádají Boží slávu.” “…postrádají Boží slávu.” {Ř 3,23}.

Je to pravda, i když se jedná o nejsvětějšího světce? Ach, moji drazí přátelé, určitě ano. A nejposvěcenější světec je první, kdo to uzná. Podívejte, inspirace nám znovu a znovu říká, že čím blíže jsme Kristu, tím více chybující, vadní, nedokonalí, hříšní se vidíme být. {Steps to Christ 64.2 – Cesta ke Kristu}. Amen? {Amen} Ano. Když se podíváte na všechny nejzbožnější lidi v Písmu, zjistíte, že jsou to ti, kteří se hodnotí nejskromněji a většinou si jsou ostře vědomi své nedostatečnosti. Je mi tedy jedno, jak moc se posvěcujeme, drazí přátelé, nikdy v sobě nemáme to, co by bylo dostatečné k tomu, abychom splnili nekonečné měřítko a ospravedlnili se. Kde to tedy máme hledat? Jedině v Ježíši Kristu. A získáme to, když vložíme svou víru v Kristovu krev. Amen?

A když to uděláme, co pro nás Bůh Otec udělá? Musím to přečíst ještě jednou. To jsme v závěrečných minutách našeho posledního studia narychlo prošli. Steps to Christ (Cesta ke Kristu), strana 62. Je to dole na straně 26, nebo ve spodní třetině. “Nemáme vlastní spravedlnost, kterou bychom mohli obstát před požadavky Božího zákona. Ale Kristus pro nás připravil východisko.” Slyším “amen”? {Amen} Jak to udělal? Především, co udělal? “Žil na zemi uprostřed týchž zkoušek a pokušení, jimž musíme čelit my. Přesto žil bez hříchu.” A pro koho žil tento bezhříšný život? Pro tebe a pro mě. A co udělal na konci tohoto bezhříšného života? Čtěte dál: “On,” co? “Zemřel za nás.” Takže nejprve žil bezhříšný život za nás a pak co? Zemřel za nás – a co nám teď nabízí? Poslouchejte: “A nyní nabízí, že na sebe vezme naše hříchy a dá nám svou spravedlnost.” Je to dobrá nabídka, přátelé? {Amen} Lepší už ani nemůže být. Nabízí, že vezme naše hříchy a dá nám svou spravedlnost. Je tu však jedna podmínka, poslouchejte: Jaká je to podmínka? “Odevzdáš-li se mu a přijmeš-li ho za svého Spasitele.” Žádá snad příliš mnoho? Ach, přátelé, tisíckrát ne. “Odevzdáš-li se mu a přijmeš-li ho za svého Spasitele, budeš jeho zásluhou” co? “považován za spravedlivého.” Proč je tam napsáno “považován za spravedlivého”? Protože ve skutečnosti nejsi. Opravdu nejsi. Na základě čeho jsi považován za spravedlivého? Poslechněte si další větu: “Kristův charakter stojí na místě tvého charakteru a Bůh tě přijímá tak, jako bys byl nehřešil.” Slyším “amen”? {Amen} Ó, chvalte Boha za evangelium, amen? {Amen}

Víte, že ten charakter, Kristův charakter, je jediný charakter, který splňuje nekonečné měřítko. Kristus zjevil nekonečně dokonalý charakter. Měl dokonalý charakter, který by splňoval nekonečný standard? Měl ho? Ano, samozřejmě. Odpovídal Jeho charakter přepisu Božího charakteru? Ano, samozřejmě. Písmo říká, že On je září slávy svého Otce. {Žd 1,3}. Říká: “Kdo viděl mne, viděl” co? “viděl Otce.” {J 14,9}. On jediný má charakterovou dokonalost, která odpovídá nekonečnému měřítku. A moji drazí přátelé, jediný způsob, jak můžeme vy i já splnit nekonečný standard, což musíme udělat, pokud chceme být ospravedlněni, je víra v Ježíšovu krev. Slyším “amen”? {Amen} Tento nekonečně dokonalý charakter Ježíše Krista je připsán na náš účet v nebeské knize záznamů. To má na mysli, když říká, že Jeho charakter stojí na místě našeho charakteru. Je připsán na náš účet. Je započítán, jako by byl náš. A na základě toho jsme považováni za spravedlivé.

Není divu, že David v Žalmu 3,4 říká: “Ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mě. Má Slávo, pozvedáš mi hlavu.” Co je Ježíš? On je naše sláva! Amen? {Amen} Nemáte v sobě slávu, která by stačila na nekonečné měřítko, ale máte ji v Ježíši; radujte se z toho. Radujte se z toho. Review and Herald, 11. července 1912: “Kristus přišel na tento svět, aby žil životem dokonalé poslušnosti zákonům Božího království. Přišel, aby pozvedl a zušlechtil lidské bytosti, aby pro ně připravil trvalou spravedlnost. … V Něm…” Kde, moji přátelé? “V Něm se nacházejí všechny vynikající vlastnosti nezbytné k naprosté dokonalosti charakteru.” Co vyžaduje zákon? Absolutní dokonalost charakteru. Kde ji najdete? V sobě? Kde ji najdete? V Něm! A název dnešní lekce zní: “Boží spravedlnost…” Kde, přátelé? “V Něm.” {2K 5,21} V Něm najdete spravedlnost, která vás ospravedlní. Ano, opravdu, v Něm. Na další straně, na straně 27, těsně před 12. lekcí: Manuscript Releases vol. 9 (Rukopisy svazek 9), strana 319; vidíte to? “Nic, nic jiného než Kristova spravedlnost nás nemůže oprávnit k požehnáním vyhrazeným pro vykoupené.” Co jediné nás opravňuje k věčnému životu? Kristova spravedlnost, drazí přátelé.

Nyní však pozorně sledujte. Kristova spravedlnost připsaná na náš účet nám dává nárok na nebe. Ale přátelé, máme-li se někdy dostat do nebe, potřebujeme nejen oprávnění, ale co potřebujeme? Způsobilost. Ó, tady děláme velmi důležitý přechod. Pochopte to, prosím. Máme-li se dostat do nebe, musíme být nejen uznáni za spravedlivé, a to díky připočtené spravedlnosti Kristově, ale musíme být učiněni svatými díky udělené spravedlnosti Kristově. A právě jsem použil několik pojmů, které vám možná nejsou až tak známé, ale my je budeme vysvětlovat, takže se nebojte. Pochopte, prosím, že Kristus prošel agonií Kalvárie nejen proto, aby nás uznal za spravedlivé, ale také proto, aby nás učinil svatými. Rozumíte tomu? Jinými slovy, můžeme to říci takto: Za nekonečnou cenu učinil opatření, díky němuž můžeme být nejen ospravedlněni, ale také co? Posvěceni. Krví jsme ospravedlněni, vodou jsme posvěceni. Proto vidíme, že z probodeného Kristova boku neproudí jen krev, ale co jiného? Voda! Protože, drazí přátelé, potřebujeme nejen krev, abychom byli ospravedlněni, ale také vodu, abychom byli posvěceni.

Dnes večer musíme tyto dvě věci neoddělitelně spojit. Chci se s vámi zamyslet nad vodou a nad tím, co představuje, ale než se k tomu posuneme, musíme se ujistit, že všichni chápeme, že ačkoli tato dvě ustanovení lze a je třeba rozlišovat, nikdy nemohou být co? Oddělena. Chci to zopakovat: Ačkoli je lze a je třeba je rozlišovat, nikdy nemohou být co? Oddělena. Jedná se o balíček. A stejná víra, teď mě poslouchejte, stejná víra, která přijímá krev k ospravedlnění, přijme také vodu k posvěcení. Stejná milost, která nám dává oprávnění k nebi, nám dá také způsobilost k nebi. Slyším “amen”? {Amen} A tato ustanovení nelze oddělit. Nelze je od sebe oddělit.

Dnešní studium má název: “Boží spravedlnost v Něm”. A tento název je převzat z 2. Korintským 5,21: “Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.” V kom? “v Něm.” Jaký druh spravedlnosti potřebujeme, abychom byli ospravedlněni? Boží spravedlnost. “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebesích,” {Mt 5,48} je požadavek Zákona a “ospravedlněni budou ti, kdo jej plní.”. {Ř 2,13}. Takže musíte mít Boží spravedlnost, amen? Kde ji máte? V sobě? Ne, v Něm! Amen? “Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.”

Poslechněte si tento pozoruhodný výrok, Selected Messages, Book 1. (Vybraná poselství), strana 396: “Svou dokonalou poslušností splnil požadavky zákona a mou jedinou nadějí je vzhlížet k Němu jako ke svému Zástupci a Ručiteli, který za mě dokonale splnil zákon. Vírou v Jeho zásluhy jsem osvobozen od odsouzení zákonem. On mě oděl svou spravedlností, která uspokojuje všechny požadavky zákona. Jsem úplný v Něm, který vnáší věčnou spravedlnost.” Páni, to je mocná pravda evangelia, mocně vyjádřená. Ach, moji drazí přátelé, prosím, kdykoli uslyšíte, že se někdo snaží obvinit Pánova posla doby konce z toho, že je legalistka, prostě tato obvinění ignorujte. A mohli byste se podělit o některé výroky, jako jsou tyto. Cokoli, jen ne legalistka; slyším snad “amen”? {Amen} Žádný náznak spravedlnosti ze skutků tu není, žádný.

V Koloským 2,9-10 se píše o tom, že jsme v Něm úplní: “Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství. I vy jste v něm naplněni. On je hlavou každé vlády a moci.” Vidíte, že v Kristu máme Boží spravedlnost, protože v něm přebývá veškerá plnost Božství, jak? tělesně, tělesně! A my jsme v Něm úplní, jsme v Něm úplní. Nyní však prosím pochopte, že pokud jsme v Kristu, musí být Kristus také v nás. Pochopili jste to? To je velmi důležitý koncept. Je nemožné, abychom byli skrze víru v Kristu, pokud nedovolíme, aby Kristus skrze víru byl také v nás. Vidíte, že právě proto je ospravedlnění a posvěcení co? Neoddělitelné. V Kristu jsme ospravedlněni. Skrze Krista ve mně, jsme co? Posvěceni. “Kristus ve vás, naděje” čeho? “slávy.” {Ko 1,27} Ach, už jste to slovo někdy slyšeli? Použijte svůj klíč. Jak jsme proměňováni od slávy k slávě? Tím, že v nás přebývá Kristův duch. A tak jsme posvěcováni, moji drazí přátelé. To je to, co nás připravuje na občanství v nebi. Získáváme morální způsobilost, vhodnost k tomu, abychom tam žili, působením Ducha svatého, který nás proměňuje obnovou naší mysli. {Ř 12,2}. To je stejně důležité, pokud se chceme do nebe skutečně dostat, jako ospravedlnění. Slyším “amen”? {Amen} Posvěcení je stejně důležité, máme-li se někdy dostat do nebe, jako ospravedlnění. Pokud se chcete někdy dostat do nebe, potřebujete morální způsobilost stejně jako právní nárok nebo oprávnění. Proto se jedná o balíček. Tyto dvě věci nemůžete od sebe oddělit.

Všimněte si, jak je spojuje výrok, který jsme četli dříve. Steps to Christ (Cesta ke Kristu), strana 62.2, a posuňme se hned na další větu, v dalším odstavci. Dole na straně 27: “Odevzdáš-li se mu a přijmeš-li ho za svého Spasitele, budeš jeho zásluhou považován za spravedlivého, ať je tvůj život sebehříšnější.”; na základě čeho? “Kristův charakter stojí na místě tvého charakteru a Bůh tě přijímá tak, jako bys byl nehřešil.” To jsme četli dosud, ale všimněte si další věty! “A nad to, Kristus mění srdce…”. Slyším “amen”? {Amen} Víte, Bůh má skrze Ježíše Krista zájem nejen na změně našeho právního postavení, ale také na změně našeho morálního stavu. Souhlasíte? Jinými slovy, chce nás nejen uznat za spravedlivé, chce nás učinit svatými. Chce nám nejen dát oprávnění do nebe, chce nám pomoci rozvinout co? způsobilost pro nebe. Jsme v tomto ohledu zajedno? Proto tu máme tu pozoruhodnou větu. “A nad to, Kristus” co? “mění srdce.” Kristus mění srdce.

Moji drazí přátelé, prosím, pracujte nyní se mnou na neoddělitelnosti ospravedlnění a posvěcení. A tvrzení, s nímž se chci dnes večer spolu s vámi vypořádat, je tak hluboké, tak ochranné, tak vyvážené a udrží nás, pokud mu to dovolíme, udrží nás mimo oba příkopy na obou stranách přímé a úzké cesty pravdy, která vede do Království. O čem to teď mluvím? Víte, že existuje těsná a úzká cesta pravdy, která vede do Království, že ano. Bible o tom mluví. {Mt 7,14}. Ale upozorňuji vás, že na obou stranách jsou hluboké příkopy a velmi kluzké břehy, po nichž se padá. Ach, a je tak snadné a my jsme tak náchylní sklouznout do jednoho nebo druhého příkopu. A pro nás jako lidi je neuvěřitelně náročné, držet se na té těsné a úzké cestě.

Co jsou ty dva příkopy, před kterými vás varuji? Co je to tady ten příkop, Bůh vám žehnej, lidičky? V jakém příkopu jste tady? Jak se jmenuje? Je to napravo, po mé pravici. Jak se jmenuje? Je to radikální pravice; říká se tomu legalismus. Souhlasíte se mnou? Legalismus. Jak se jmenuje ten příkop tady? To je liberální levice. Teologicky se tomu říká antinomismus; Nenechte se tím vyděsit. “Anti” je prostě předpona, která znamená “proti”. “Nomos” je řecký výraz pro “zákon”. Co je tedy podle vás “antinomista”? “Antinomista” je? Ten, kdo je proti zákonu.

“Antinomismus” v podstatě učí, že Kristus na kříži zrušil zákon a my se již nemusíme starat o poslušnost, protože zákon je minulostí. Velmi úzce to souvisí s tím, že jednou spasen, navždy spasen. Legalismus, v čem je problém legalismu? No, legalista si chce zasloužit své spasení, a tak chce, aby jeho poslušnost byla záslužná. Vždyť bylo tak těžké přimět se k poslušnosti. A mimochodem, pokud nejste motivováni láskou, je poslušnost opravdu povinností. Slyšíte mě, zákoníci? Musíte zatnout zuby a přinutit se k poslušnosti a uděláte to, i kdyby vás to mělo zabít, protože “musím se dostat do nebe”. A v takovém prožitku prostě není žádná radost, ale oni to udělají, protože musí získat dost bodů, aby se tam dostali. Vidíte, je to věc pýchy; je to věc pýchy. Dovolte mi, abych vám to opravdu zjednodušil, ano? Legalismus, podtrženo a sečteno: legalista se chce dostat do nebe díky své poslušnosti, díky své poslušnosti. To je to, čím se legalista chce dostat do nebe – svou poslušností. Souhlasíte se mnou? Sečteno a podtrženo, antinomista se chce dostat do nebe bez své poslušnosti. Je to dostatečně jednoduché? Jsme všichni zajedno? Antinomista se chce dostat do nebe bez své poslušnosti. Zákoník se chce dostat do nebe díky své poslušnosti. A víte, je fascinující sledovat tyto dvě skupiny. A mimochodem… v této naší milované církvi se vedou nejintenzivnější konflikty nevyhnutelně mezi legalisty a antinomisty. A každý přítomný kazatel ví, o čem mluvím. A jdou si navzájem po krku. A v procesu snahy vyvážit ty druhé se zakopávají stále hlouběji do vlastního příkopu. Je to děsivé; vidíte to pořád, pořád.

Ale víte, navzdory tomu, že si jdou po krku, je pozoruhodné, že je mezi nimi spousta podobností. Opravdu je. Co tím myslím? No, ego, vlastní já je společné, a to velmi, oběma. Jaký problém s “egem” mají legalisté? Zajímají se o oslavení sebe. Chtějí mít možnost připsat si zásluhy na svém spasení, a tak si vymysleli falešné evangelium, které jim umožňuje zasloužit si spasení, a oni si tak mohou připsat vlastní zásluhy na něm. Je to věc ega, sebeoslavování. A jaký problém se “sebou samými” mají antinomisté? …vy, milí lidé v tomto příkopu. A vy samozřejmě víte, že vás neodsuzuji, jen pro ilustraci. Jaký je tady problém “já”? Je to sebeuspokojení. Je to sebe- co? -uspokojování. Tito lidé se chtějí dál oddávat svým oblíbeným hříchům. Souhlasíte? Nechtějí toho nechat, a tak co udělali? Vymysleli si falešné evangelium, které jim umožňuje myslet si, že jsou spaseni, ačkoliv dál hřeší. Slyšeli jste to? To je pravda, to je pravda.

Je tu ještě jeden společný problém: pýcha, hrdost. Tito lidé jsou pyšní na to, co dělají, aby se dostali do nebe. Tito lidé jsou pyšní na to, co nedělají, aby se dostali do nebe. Ano, to je pravda. A víte, moji drazí přátelé, dnes večer vám chci říct, že ďáblovi je úplně jedno, v jakém příkopu se nacházíte. Jediné, co ho zajímá, je, abyste se nedostali na úzkou cestu. A jsem tu také proto, abych vám řekl, že na úzké cestě není mnoho lidí. Ale jsem tu, abych vám řekl, že je nejvyšší čas, abychom se dostali z příkopů a vstoupili na těsnou a úzkou cestu. Slyším “amen”? {Amen} Ach, bratře, sestro, blížíme se k cílové čáře a nemůžeme se už dál válet v žádném z příkopů. Slyším “amen”? {Amen} Musíme se dostat z těchto příkopů, dostat se na úzkou cestu a následovat Ježíše, pokud se chceme někdy dostat do Království. A je obzvlášť důležité, abychom se z těchto příkopů dostali, když se blížíme k cíli. Proč? Protože uvidíme, že se znovu stane to, co se stalo už jednou, v době Kristově.

Slyšeli jste někdy o saduceích a farizeích? Kteří si v době Krista šli po krku? Saduceové a farizeové. Všechny nejostřejší spory probíhaly mezi saduceji a farizeji. A to byla prostě starodávná verze zákoníků a antinomistů. Mimochodem, kdybychom měli čas, bylo by fascinující podělit se s vámi o to, jak jsou dnešní antinomisté přímo moderní verzí starých saduceů. Je to fascinující… fascinující. Ale nemáme na to čas. Tedy oni si šli po krku, dokud nedošlo na to, že udělají co? Zbaví se Ježíše Krista, jehož těsná a úzká cesta byla pro obě skupiny odsouzením. Slyšíte mě? A oni ho kvůli tomu nenáviděli. A jejich společná nenávist k Ježíši Kristu způsobila, že se spolu spikli. Když šlo o to, aby se zbavili Ježíše, upustili od svých sporů. Slyšíte mě?

A moji drazí přátelé, uvidíme to znovu. Ve skutečnosti to vidíme znovu. Slyšeli jste někdy o tom, jak se římský katolicismus a odpadlý protestantismus natahují přes propast, která je kdysi rozdělovala, aby si podali ruce? Za účelem čeho? Aby se zbavili, tentokrát Kristovy nevěsty. Slyším “amen”? To vidíme právě teď, drazí přátelé. Je to jedno z nejjistějších znamení doby. Tato hluboká rozdělení mezi římským katolicismem a odpadlým protestantismem se nyní urovnávají. A mimochodem, jaká je třetí složka? Spiritismus. To je ta nesvatá trojice, která se bude vehementně stavět proti Kristově nevěstě a pokusí se ji ukřižovat, stejně jako saduceové a farizeové pod démonickým vlivem mocností zla ukřižovali Krista. Nic nového pod sluncem, že? Právě z tohoto důvodu je naprosto nezbytné, abychom se dostali ven a zůstali mimo oba příkopy. Amen? {Amen} Vyjděme ven a držme se dál od obou příkopů.

A je to děsivé, ale musím to říci, drazí přátelé, váhám, zda to mám udělat, protože nechci vyvolat dojem, že mám něco proti této milované církvi, ale protože tuto církev miluji, musím být velmi upřímný, pokud jde o její stav. V této naší milované církvi je však mnoho lidí, kteří jsou nevědomky spřízněni buď s římským katolicismem, nebo s odpadlým protestantismem… protože jsou buď v příkopu legalismu, nebo v příkopu laciné milosti. Ach, bratře, sestro, potřebujeme se dostat ze svých příkopů. Slyším “amen”? {Amen} Musíme se dostat ze svých příkopů.

Proto se musíme podívat zblízka na tento pozoruhodný výrok. Je tak ochranný a vyvážený a udrží nás na správné cestě, pokud mu porozumíme. Pracujte na něm se mnou. Najdete ho v knize The Faith I Live By, strana 116. Vidíte ho tam nahoře na straně 28. Najdete ji také v Messages to Young People (Poselství k mládeži), strana 35. Pokud máte jednu z těchto dvou knih, můžete si ho najít. Nebo si ho můžete přečíst z výtisku. Dovolte mi, abych vám ho přečetl, a pak se k němu vrátíme a budeme s ním pracovat. “Spravedlnost, kterou jsme ospravedlněni, je”, třído? “připočtená.” Spravedlnost, kterou jsme posvěceni, je udělená. První je naše OPRÁVNĚNÍ do nebe, druhá je naše,” co? “ZPŮSOBILOST pro nebe.” To je tak hluboké. To je tak vyvážené. To je tak ochranné. Pokud vy i já tuto pravdu jednoduše pochopíme, nesmírně nám to pomůže zůstat na těsné a úzké cestě a vyhnout se oběma příkopům. Pracujte na tom se mnou; snažte se to prosím pochopit. Všimněte si prosím, že naše oprávnění i naše způsobilost se nacházejí v Kristově spravedlnosti.

Desire of Ages (Touha věků), strana 300: “Pyšný člověk si chce spasení zasloužit. Ale PRÁVO na vstup do nebe a ZPŮSOBILOST pro život v něm nám dává jedině” co? “Kristova spravedlnost.” Ale prosím, pozorně si všímejte; pozorně si všímejte: Kristova spravedlnost je nám dána jiným způsobem, aby nás opravňovala k nebi, a jiným, aby nás k němu činila způsobilými. Všimli jste si toho? Jakým způsobem je nám Kristova spravedlnost dána, aby nás ospravedlnila? …aby nám dala nárok na nebe? Co je nám? Připočtená. Jak dostáváme Kristovu spravedlnost, aby nás posvětila? …dala nám způsobilost pro nebe? Co je nám? Udělená. Dobře? Je nám to jasné? Abychom byli ospravedlněni, musíme mít připočtenou Kristovu spravedlnost, a to je naše oprávnění do nebe. Abychom byli posvěceni, musíme mít co? Udělenou spravedlnost Kristovu, a to je naše způsobilost pro nebe. Tato dvě ustanovení milosti musí být jasně rozlišena, ale nikdy nesmí být, co třído? Oddělena! … nikdy nesmí být oddělena.

Dobře, ujistěme se, že tomu rozumíme. Za prvé, spravedlnost, kterou jsme ospravedlněni, je připočtená. Co to znamená být ospravedlněn? Doufejme, že tomu rozumíte, protože jsme to již studovali. Uvedl jsem vám několik definic, velmi stručných: Ospravedlnit: odpustit, prohlásit nebo uznat za spravedlivého. Dobře? To je to, co znamená být ospravedlněn. Spravedlnost, kterou jsme posvěceni, je co? Udělená. Co to znamená být posvěcen? Být posvěcen v podstatě znamená být učiněn svatým, udělat svatým… obnovit do Boží podoby. Dobře? Podívejte se prosím se mnou na tato slova připočítat a udílet. Když někomu něco připočítáváte, jak mu to dáváte? Když někomu něco připočítáváte, jak mu to dáváte? Definice: Připsat nebo přičíst na účet jednoho to, co právem náleží jinému. Mimochodem, tohle jsem vzal ze slovníku, který měla Ellen Whiteová ve své knihovně. Chtěl jsem se podívat, co mohla vyhledat jako definici, a našel jsem toto. “Připsat nebo přičíst na účet jednoho to, co právem náleží jinému”. To je to, co znamená připočítat. Rozumíte tomu? Připočtení je tedy něco, co je vnější, je to mimo nás. Je to připsáno na náš účet.

O připočítání mluvila Ellen Whiteová v knize Steps to Christ (Cesta ke Kristu), strana 62, když řekla: “Kristův charakter stojí na místě tvého charakteru.” Kde se to děje? To se děje v nebeské knize záznamů. Je nám připsán; je započítán, jako by byl náš. Dobře? To nám dává vstupní právo do nebe – ospravedlnění. Připočtená spravedlnost nám dává zákonný nárok do nebe. Co je to zákonný nárok? “Je to přesně řečeno zákonné vlastnické právo, oprávněný nárok nebo právo. To, co zaručuje zákonné právo na vlastnictví.”

Víte, že když si ve slabé chvilce chcete koupit nové auto, ale nemáte peníze, zajdete do banky a vezmete si půjčku. Kterou vám naprosto ochotně poskytnou za určitou předem stanovenou úrokovou sazbu, a aby si byli jisti, že dostanou své peníze, co udělají? Ponechají si vlastnické právo. Za starých časů si ho skutečně nechávali. Teď jim stačí na něj uvalit zástavní právo. Ale za dřívějších časů si to vlastnické právo skutečně nechávali. A vy jste nedostali list vlastnictví, ten dokument, který říká, že to auto legálně vlastníte, do kdy? Dokud jste nesplatili celý úvěr. Pak vám banka dala list vlastnictví a vy jste měli dokument, který potvrzuje, že to auto je vaše.

Ospravedlnění, přičtená Kristova spravedlnost, nám dává právo na věčný život, na nebe. Ale moji drazí přátelé, kdo za to plně zaplatil? Jsme to my? Ne, je to život a smrt Ježíše Krista, který nám vykoupil věčný život. Amen? {Amen} Právě proto, ačkoli Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je co? Život věčný. {Ř 6,23} Jediné, co jsme si vy i já skutečně zasloužili, je co? Věčná smrt – protože všichni zhřešili. {Ř 3,23}  A to, co nás jako ty, kdo zhřešili, čeká, je věčná smrt. Proto prosím buďte opatrní. Dávejte pozor, abyste netrvali na tom, že dostanete to, co si zasloužíte, nebo že si něco zasloužíte. Protože pokud budete trvat na tom, že si něco zasloužíte, budete muset co? Zemřít… věčně.

Jedině Ježíš Kristus nám svým životem a smrtí, pouze On sám, vydobyl věčný život. Slyším “amen”? {Amen} A ten můžeme získat jako bezplatný dar pouze vírou v Ježíšovu krev. Jsme v tomto ohledu všichni zajedno? …pouze vírou v Ježíšovu krev. Nyní přejděme k udílení. Na jeho základě přijímáme… Je to jak přijímáme spravedlnost, která nás posvěcuje. Je to skrze udílení. Když něco udílíte, jak to udílíte? “Udělit: dávat nebo propůjčit nějaký podíl; činit jiného účastníkem něčeho”. Víte, když něco udílíte, skutečně to té osobě dáváte, takže ta osoba to přijímá, má na tom účast. Stane se to její součástí. A mimochodem, tady je malá nápověda, která by vám mohla pomoci porozumět těmto slovům:

Připočítat: nebo při-DAT tato část slova vám pomůže pochopit, co znamená připočtení. To, co je připočtené, je to, co je přidané na váš účet.

Udělit: -DĚLIT vám pomůže pochopit, co to znamená. Když je vám něco udělené, stává se to vaší součástí, sdílíte se. Je to užitečné?

Stává se vaší součástí, je do vás vložena. To, co je připočtené, mění vaše právní postavení. Poslouchejte mě, třído, tohle je důležité. To, co je připočtené, mění vaše co? Právní postavení. To, co je udělené, mění váš co? Váš morální stav. Jsme všichni zajedno? Změnit vaše právní postavení prostřednictvím připočtené spravedlnosti Krista znamená ospravedlnit vás. Změnit váš morální stav prostřednictvím… Promiňte, řekl jsem udělené? Změnit vaše právní postavení prostřednictvím připočtené Kristovy spravedlnosti znamená ospravedlnit vás. Změnit váš morální stav prostřednictvím udělené Kristovy spravedlnosti znamená co? Posvětit vás. Jsme v tom všichni zajedno?

Vězte, že připočtení Kristovy spravedlnosti nám je možné pouze díky tomu, co se již stalo na kříži. Nyní mě sledujte, drazí přátelé. Dovolte mi, abych se zeptal takto: Co dává Bohu právo přičíst mi to, co učinil Kristus, a tím mě ospravedlnit? Co mu dává právo to udělat? Ospravedlnit mě k věčnému životu? Co mu dává právo to udělat? Je to proto, co udělal na kříži. Co udělal na kříži? Vzal na sebe všechny naše hříchy, přičetl je Kristu a tím ho odsoudil. Slyším “amen”? {Amen} To je historická skutečnost, která se již stala. Co se stalo na kříži? Všechny naše hříchy byly připočteny. Byly co? Byly připočteny, byly připsány, byly započítány Ježíši Kristu. A on byl kvůli připočteným našim hříchům odsouzen k čemu? K smrti. A protože to Bůh udělal, může nyní pro každého, kdo přijde k úpatí kříže a vírou přijme Krista, dokončit On tu výměnu.

A co je druhá polovina? Nyní může pro ty, kdo vírou přijímají Kristovu krev, vzít veškerou svou spravedlnost, spravedlnost Kristovu, a připočíst ji věřícímu a tím ho ospravedlnit. Chápete, jak to funguje? Je to připočtení na obou stranách transakce. Všimněte si, jak jasně o tom mluví inspirace. Signs of the Times (Znamení doby), 14. dubna 1898: “Ačkoli byl Kristus nevinný, bylo s ním zacházeno jako s hříšníkem, aby skrze jeho zásluhy mohlo být s hříšníky, ačkoli jsou vinni, zacházeno jako s věrnými a poslušnými Božími dětmi. Kristus zemřel s hříchy světa.” co? “připočtenými jemu, aby se jeho spravedlnost mohla být” co? “připočtena hříšníkovi”. Vidíte, že k oběma polovinám transakce patří co? Připočtení. Souhlasíte všichni se mnou? Připočtení: Naše hříchy byly připočteny Kristu, aby jeho spravedlnost mohla být co? Připočtena nám… ano.

A teď, přátelé, je třeba pochopit jednu velmi důležitou věc. Prosím, pracujte na tom se mnou.  A prosím, vězte, že ne zbytečně, ne zbytečně tu zacházím do podrobností a detailů. Mluvíme o základních, životně důležitých pravdách. Možná si to neuvědomujete, ale mluvíme o samotném jádru a podstatě toho, co odstartovalo velkou reformaci. Mluvíme o jádru a podstatě otázek, které odlišují pravý protestantismus od římského katolicismu. Nemluvíme tedy o vedlejší otázce. Nemluvíme o vedlejší otázce. Spolupracujte na tom se mnou.

Připočtení, připočtení; Co se tím mění? Mění se tím právní postavení člověka, nebo jeho morální stav? Dobře; připočtení mění právní postavení člověka. Samotné připočtení, sledujte pozorně: samotné připočtení nemění morální stav člověka. Umožňuje změnu morálního stavu a vede ke změně morálního stavu, ale samotné připočtení nemění morální stav člověka. Jak to vím? Když byly Kristu na kříži přičteny naše hříchy, změnilo to jeho právní postavení před Bohem? Považoval ho Bůh za hříšníka? Ano, považoval. Ale když byly Kristu na kříži připočteny naše hříchy, učinilo to z něj samotného hříšníka? Rozhodně ne, neudělalo. A to neříkám z vlastní vůle. Pro vaše dobro, neodvažuji se vám říkat nic z vlastní autority.

Poslechněte si: Signs of the Times, 30. květen 1895: “Naše hříchy byly vloženy na Krista.” “Naše hříchy byly,” co? “vloženy na Krista.” Jaký jazyk tam slyšíte? Jazyk připočítávání. Dobře? To je synonymum pro “připočteny”. “Naše hříchy byly vloženy na Krista, v Kristu byly potrestány a odňaty, aby jeho spravedlnost byla,” co? “připočtena nám, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha.” Teď poslouchejte další větu: “Ačkoli hřích byl připsán na jeho účet”, opět klasický jazyk připočítávání; slyšíte to? “Ačkoli hřích byl,” co? “připsán na jeho účet za nás, přesto zůstal dokonale bez hříchu.” Slyším “amen”? {Amen} I když mu byly připočteny všechny naše hříchy, přesto sám v sobě zůstal co, moji drazí přátelé? Dokonale bez hříchu. Je tedy zřejmé, že připočtení nemění morální stav člověka.

Ale ptám se vás: Když byly naše hříchy připočteny Kristu, stal se v Božích očích hříšníkem? A zacházel s ním Bůh jako s hříšníkem? Ano, skutečně. Ano, i když sám o sobě byl co? Naprosto bez hříchu. Je to důležité? Je to důležité? Ano, je, proč? Kvůli druhé polovině transakce. No tak, spolupracujte se mnou. To všechno se stalo proto, aby Bůh mohl s Kristovou spravedlností udělat co? Připočíst ji nám. A teď, když je nám Kristova spravedlnost připočtena, dělá to z nás samotných spravedlivé? Mění to náš morální stav? Ne. Ale co se tím mění? Mění naše právní postavení. A mění to, za koho nás Bůh považuje, a tím i způsob, jakým s námi Bůh zachází. Slyším “amen”? {Amen}

Proto Pavel říká, že Bůh ospravedlňuje koho? Bezbožné. {Ř 4,5} Bůh ospravedlňuje bezbožné, protože na kříži Bůh odsoudil bezbožné. Souhlasíte? Jak je možné, že Bůh může ospravedlňovat bezbožné? Protože na Golgotě odsoudil Zbožného. Na základě čeho? Připočtením našich hříchů Jemu. Nyní může ospravedlnit bezbožné skrze co? Připočtením Kristovy spravedlnosti jim. Rozumíte tomu? Ale moji drazí přátelé, tady je zásadní věc – nepřehlédněte ji. Řeknu to takto… a prosím, pochopte.

Ne více, ne více je spravedlnost, která mě ospravedlňuje, mou spravedlností, než byl hřích, který odsoudil Krista jeho hříchem. Vidíte to? Chci to zopakovat. O nic víc není spravedlnost, která mě ospravedlňuje, mou spravedlností, než byl hřích, který odsoudil Krista, jeho hříchem. Čí hřích odsoudil Krista? Tvůj a můj. Byl to jeho hřích, byť jen zčásti? Třeba jen z nepatrné části? Ne. Byl to výhradně a zcela náš hřích, který Krista odsoudil. Jsme všichni zajedno? Dobře, pojďme na druhou stranu transakce, Bůh vám žehnej. Čí spravedlnost nás ospravedlňuje? Čí spravedlnost mě ospravedlňuje? Kristova; je aspoň částečně moje? Ale no tak, padesát na padesát; spokojím se s padesáti procenty mojí a padesáti jeho. Ne? No tak, mám svou pýchu. Něco ti povím, spokojím se s 10 %. Jen desetinu, dejte mi desetinu, no tak. 10 % mých, 90 % jeho. Ne? Ooh! S vámi se těžko pracuje. Poslouchejte, tady je moje poslední nabídka. Moje poslední nabídka: 1% moje, 99% jeho, no tak. 1 %, člověk musí mít taky něco k dobru; no tak, 1 %, prosím, dej mi ho.

Neodvažujte se, a neodvažujte se dát ji sami sobě. Pán vám žehnej. Slyším “amen”? {Amen} Spravedlnost, která vás ospravedlňuje, je vždy a pouze, je to výhradně spravedlnost Ježíše Krista. Slyším “amen”? {Amen} Nezapomeňte na to. Před jakým příkopem vás to vždycky ochrání? Z jakého příkopu vás to vyvede? Příkopu legalizmu, a pokud se budete držet této pravdy, zůstanete přímo tam nahoře na úzké cestě, kam patříte. Sledujete to?

Ještě na jednu věc musím upozornit. Prosím, soustřeďte se. Ačkoli připočtení samo o sobě nemění náš morální stav, vždycky právně umožňuje co, přátelé? Právně umožňuje a vždycky povede ke změně našeho morálního stavu. To je pravda, kterou je nyní třeba jasně dokázat, ale to budeme muset udělat po přestávce. Vstaňte tedy, prosím, k závěrečné modlitbě.

Otče na nebesích, moc ti děkuji, že nám pomáháš pochopit tyto životně důležité pravdy. Životně důležité, protože jsme tak náchylní k tomu, abychom sklouzli do jednoho nebo druhého příkopu. Pán Ježíš řekl: “Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.” Otče, potřebujeme být vysvobozeni z příkopů, ve kterých si hovíme. Potřebujeme být vyvedeni na těsnou a úzkou cestu pravdy. Pomoz nám tedy, prosím, jasně pochopit tyto věci a pomoz nám je pochopit nejen rozumem, pomoz nám je přijmout srdcem a podřídit jim svou vůli, abychom podle těchto pravd mohli žít. Nadále nám žehnej svým Duchem, když budeme pokračovat ve studiu, je naše modlitba v Ježíšově jménu, amen.