Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Dobrý večer, přátelé. Vítejte zpět. Děkuji, že jste zůstali. Opět nám pokročil čas, a tak potřebujeme pokročit ke druhé části tohoto studia s názvem “Hospodin, naše spravedlnost”. {Jer 23,6} Nedá mi to, abych přeskočil materiál, který jsme neprobrali. Proto prosím, mějte se mnou strpení a zaměřme se i nadále na životně důležitou pravdu, pravdu, která nás ochrání před smrtící pastí legalismu, samospravedlnosti, do níž jsme jako lid tak náchylní spadnout. Pravda vás vysvobodí. {J 8,32}. Ale moji drazí přátelé, osvobozující moc pravdy nemůžeme zakusit, pokud ji nebudeme studovat a přijímat pod vlivem Ducha pravdy. Uvědomte si to prosím. Ani já nemohu správně prezentovat pravdu, pokud mi nepomůže Duch pravdy. Proto musíme, jak je naším zvykem, začít toto studium na kolenou a modlit se za sebe i za druhé. Můžeme jít na to?

Otče na nebesích, opět ve jménu Ježíše, Pána naší spravedlnosti, přicházíme do tvé přítomnosti, tak vděční za Přímluvce. Jak jsme se právě dozvěděli, naše modlitby – dokonce i ty, které jsou vedeny duchem a motivovány láskou – procházející těmito porušenými průduchy lidství jsou tak poskvrněné, že pokud nejsou očištěny krví, nemohou být Tebou nikdy přijaty. Jsme Ti velmi vděční, když si uvědomujeme, že jsi nám zabezpečil přímluvnou roli a službu našeho Spasitele, Tvého Syna Ježíše Krista. Pane Ježíši, děkujeme Ti, že přijímáš naše modlitby, očišťuješ je svou krví a přidáváš k nim svou spravedlnost. A ony předstupují před Boha svaté a zcela přijatelné. A On může splnit naše prosby na základě Tvé bezúhonnosti, ne naší. Na základě Tvé spravedlnosti, ne naší. A Otče s důvěrou, že nás vidíš takové, jací jsme v Kristu, a můžeš s námi zacházet tak, jak si zaslouží On, prosíme, abys nám znovu požehnal vylitím Ducha svatého. Prosím, Pane Bože, Ty víš, jak zoufale toho Ducha potřebuji. Nemohu přece hlásat pravdu jasně, přesně, mocně a krásně, pokud Ty neuděláš zázrak a blahosklonně si mě nepoužiješ, ačkoli jsem hliněná nádoba. Prosím, plně se mě zmocni: těla, mysli i ducha. Jsem tvůj stvořením, vykoupením i svým rozhodnutím. Máš plné právo mě použít; jen se modlím, abys uznal za vhodné tak učinit. A prosím dovol, abych byl Tvým poslem. Dej mi, abych Tvým jménem mluvil pravdu, a pouze pravdu. A kéž to, co jsi schopen skrze mne říci, najde vnímavá srdce a mysli, poddajnou vůli, aby to mohlo proměnit životy. To je naše modlitba ve jménu Ježíše, amen.

V naší poslední lekci jsme se dostali na začátek strany 33. Zaobírali jsme se pozoruhodným výrokem týkajícím se poskvrnění dokonce i našich Duchem zmocněných a láskou motivovaných skutků poslušnosti a uctívání, jako pravých věřících. A co je to jediné, co činí naši oběť přijatelnou? Když ji vypere Přímluvce. On ji očišťuje svou krví a přidává k ní svou spravedlnost. Pak, a jen tehdy, přichází před Boha přijatelná. Vězte však, že vyprání se neděje proto, aby se tím stala záslužnou. Slyším “amen”? {Amen} Praní se provádí proto, aby se tím stala přijatelnou jako děkovná oběť. A to jsme, doufám, potvrdili, i když jsme to museli projít narychlo, když jsme si přečetli biblickou paralelu této pravdy v 28. kapitole knihy Exodus. Podívejte se na verš 38.

Vzpomínalo se tam pečetidlo {v. 36}, co je na něm vyryto? SVATÝ HOSPODINU. A kde se má nosit? Na čele. Jaká je jeho symbolika a význam? Je to symbol nekonečně dokonalého charakteru Velekněze, Ježíše Krista. Sledujete to? A když to nosí, co muže vykonávat? Verš 38: “Bude na Áronově čele, aby Áron mohl nést provinění ohledně svatých věcí, které synové Izraele zasvěcují, při všech svých svatých darech.”  Jinými slovy, i v našich posvěcených obětech je faktor hříchu, se kterým je třeba se vypořádat. A teprve když se s ním vypořádá velekněz, je přijat. Proto se dále říká: “Bude ustavičně na jeho čele, aby došli zalíbení před Hospodinem.” Co aby došlo zalíbení? Svaté dary. Ale ty jsou přijatelné na základě svatosti našeho Velekněze. Je to jasné, přátelé? Modlím se, aby to bylo jasné.

Znovu zopakuji citát, který jsme vzpomenuli už dříve, ale chci ho uvést v tomto kontextu: Review and Herald, 16. června 1896: “Skrze tajemný plán vykoupení byla poskytnuta milost, aby nedokonalé dílo lidského činitele mohlo být přijato ve jménu Ježíše, našeho Přímluvce.” Slyším “amen”? {Amen} Chvalte Boha, bratře, sestro. Mému srdci to dělá velmi dobře, protože si naléhavě uvědomuji, že moje nejlepší úsilí, ač Duchem zmocněné a láskou motivované, je nedokonalé a zdaleka nedostačuje. Souhlasíte se mnou? A kdybych nevěděl, že je tu Ježíš, který to očišťuje svou krví a přidává k tomu svou spravedlnost, neměl bych naději, že to Bůh přijme jako oběť lásky, jako oběť díků. Ale jsem tak vděčný, že je tu On, aby to učinil přijatelným. Ale moji drazí přátelé, když si budeme tuto pravdu neustále připomínat, jistě nás to ochrání před příkopem legalismu, že?

Ale je tu ještě jedna pravda, a je stejně důležité mít ji neustále na paměti, abychom se vyhnuli tomuto příkopu, laciné milosti, antinomismu… a to je co? Review and Herald, 3. září 1901: “Bůh nepřijme úmyslně nedokonalou službu.” Ach, slyšeli jste to? Když se snažíme, je jaká? Stále nedokonalá, ale Bůh ji přijímá. Ale přijme ji, když jsme neudělali, co bylo v našich silách? Když je úmyslně nedokonalá, může ji přijmout? Ne, nemůže. Vidíte, jak nás to drží mimo tento příkop? Je to jasné? Bůh nepřijme úmyslně nedokonalou službu.

A pak, zpátky k té životně důležité pravdě. Opět Review and Herald, 3. září 1901: “Spravedlnost bez poskvrny lze dosáhnout pouze skrze,” co? “připočtenou spravedlnost Kristovu. ” Udělená Kristova spravedlnost je poskvrněná, tím, že prochází porušeným průduchem lidství, je nedostatečná. Kde tedy jedině máme spravedlnost, která je bez poskvrny? Prostřednictvím čeho? Připočtené Kristovy spravedlnosti. Připočtené Kristovy spravedlnosti.

Nebo se vraťme k naší ilustraci Slunce a Měsíce. Když se z Boží milosti, pro lásku  Kristovu, v moci Ducha svatého staneme úplňkem, když, jinými slovy, žijeme veškerým světlem, které máme, a odrážíme ho v plnosti svých schopností, jsme na základě tohoto slabého odrazu přijati v Božích očích? Ne. Na jakém základě jsme tedy přijímáni? Na základě toho, že jsme zastíněni Sluncem spravedlnosti. Slyším “amen”? {Amen} Na základě čeho? Zastínění Sluncem spravedlnosti. Chvála Bohu, že se rozhodl nedívat se na slabý odraz byť úplňku. Rozhodl se pohlédnout na svého vlastního SYNA, který nás před ním reprezentuje. Amen? A co vidí? Vidí náš slabý odraz? Ne. Co vidí? Vidí jas své vlastní slávy, která září v Ježíši, našem Zástupci před ním. Chvála Bohu za našeho Zástupce. Slyším “amen”? {Amen} Chvalte Boha, bratře, sestro, že máme nekonečně spravedlivého a slavného Zástupce před Otcem.

2 Korintským 5,21: “Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.” V kom? “v něm.” V Něm, to je jediné místo, kde máte nekonečnou spravedlnost, Boží spravedlnost. Miluji tento výrok, Desire of Ages (Touha věků), strana 357: Ježíš k nám mluví: “Vyznáte-li mne před lidmi, i já vás vyznám před Bohem… Já budu vaším zástupcem v nebi. Otec nebude hledět na vaši zvrácenou hříšnou povahu, uvidí, že máte na sobě roucho mé dokonalosti.” Moji drazí přátelé, to by nás mělo prostě nadchnout. Modlím se, aby to uchvátilo vaše srdce. Miluji ten výrok. “Vyznáte-li mne před lidmi, i já vás vyznám před Otcem… Já budu vaším zástupcem v nebi. Otec nebude hledět na vaši zvrácenou hříšnou povahu, uvidí, že máte na sobě roucho mé dokonalosti.” Ale prosím, všimněte si, že pokud nás má Ježíš zastupovat před Otcem, musíme ho zastupovat i my před lidmi. Slyšel jsem “amen”? Pokud nás má Ježíš vyznávat před Otcem, musíme ho vyznávat i my před lidmi, o to jde. Poslechněte si: “Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, se i já přiznám před svým Otcem, který je v nebesích.” {Mt 10,32}.

Přátelé, mám dojem, že bych se měl s vámi podělit o něco, co jsem původně neplánoval. Nalistujte si se mnou Zjevení, 3. kapitolu. A rád bych, abyste si všimli něčeho velmi významného. Zjevení, 3. kapitola, poselství Laodiceji, od verše 14. “Andělu sboru v Laodiceji napiš: ‚Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, původ Božího stvoření: Znám tvé skutky; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, že jsi vlažný,” jaký? “vlažný a nejsi studený ani horký,” tak co? “vyvrhnu tě ze svých úst.” Co udělá? “vyvrhnu tě ze svých úst.” Co nám tím říká? Moji drazí přátelé, říká, že pokud Ho budeme i nadále špatně představovat a nevyznáme Ho před lidmi, On už nás nebude moci zastupovat a vyznávat před Otcem. Tak nás vyvrhne ze svých úst. Všimněte si, prosím, v kapitole 3,5, když mluví k církvi v Sardách, co říká? “Kdo vítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž” co? “vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly.” Proč může vyznat církev v Sardách? Protože oni vyznávají Jeho. Oni ho reprezentují, proto On může reprezentovat je. Ale moji drazí přátelé, to, co nás nutí vystřízlivět, je uvědomění si, že Ho nedokážeme správně představovat a vyznávat tak, jak bychom měli. A pokud se nezměníme, co bude muset udělat On? Vyvrhne nás ze svých úst. Bude nás muset přestat vyznávat před Otcem, a pak budeme bez naděje. Slyšíte, co říkám? Prosím, prosím, berte to velmi vážně a přemýšlejte o tom.

Zpět k našemu studiu. Když ho vyznáváme, on vyznává nás. Když ho zastupujeme my, On zastupuje nás. A Otec se rozhodl vidět nás ne takové, jací jsme my sami, ale jací jsme my v Něm. A my, jako úplněk, jsme plně zastíněni “Sluncem”. Žalm 84,12: “Vždyť Bůh Hospodin je slunce i štít. Hospodin dává milost i slávu.” Milost a slávu. Připočítává nám svou slávu před Otcem a sdílí svou slávu v nás skrze Ducha. Review and Herald, 4. července 1912: “V Něm se nacházejí všechny vynikající vlastnosti nezbytné k naprosté dokonalosti charakteru.” Potřebujeme absolutní dokonalost charakteru? …abychom vyhověli absolutnímu měřítku spravedlnosti? Ano, potřebujeme. Kde ji najdeme? V Něm. Koloským 2,9 a následující: “Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství.” Jak? “tělesně…” Proto má Boží spravedlnost. “…v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství”. Verš 10: “I vy jste v něm naplněni,” kde? “…v něm…, on je hlavou každé vlády a moci”. Ale všimněte si, prosím, že pokud jsme v Něm úplní, pak On bude působit v nás. A co v nás bude konat? Verš 11: “V něm jste byli také” co? “…obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově.”

Pracujte na tom se mnou, drazí přátelé. Pochopte prosím, že toto Bible nazývá obřízkou čeho? Srdce. To je duchovní obřízka. Ta starověká obřízka, kterou praktikoval Bohem vyvolený lid, je pouze jejím předobrazem. Nyní musíme zakusit její naplnění, a to je obřízka čeho? Srdce. A co je obřízka srdce? Je to oddělení se v oblasti našich myšlenek a pocitů, a především… od všech našich sklonů uspokojovat žádosti těla. Pochopili jste to? To je obřízka srdce. Víte, pokud si pěstujeme… Pokud co? Pěstujeme si hřích… i kdyby to bylo jen v oblasti našeho myšlenkového života, našich představ, naší fantazie, lpíme na hříchu. A pokud lpíme na hříchu nebo si ho pěstujeme, milí přátelé, nemáme žádný oprávněný nárok – poslouchejte mě – být oděni Kristovou spravedlností. Toto je klíčový pojem, který je třeba pochopit. Pokud si pěstujeme vědomý hřích, lpíme na vědomém hříchu, nejsme pod Kristovou vládou. A pokud nejsme pod Kristovou vládou, nejsme oděni Kristovou spravedlností. Musím to objasnit. A to je důvod, proč jsem nemohl toto studium zkrátit. Prosím, pracujte na tom se mnou.

Obřízku srdce provádí Duch svatý pomocí skalpelu meče Ducha, Božího slova. {Žd 4,12}. A mocí Ducha svatého je nám umožněno, abychom se pro Kristovu lásku a v moci Ducha svatého rozhodli odmítnout oddávat se hříšným touhám, choutkám a vášním, a to i v oblasti našich čeho? Našich myšlenek. To je rozvoj charakteru. Protože co je charakter? Jsou to naše myšlenky a pocity dohromady. {Testimonies for the Church, 310.1 – Svědectví pro církev} Moji drazí přátelé, pochopte prosím, že právě toto znamená proměňovat se obnovou své mysli. {Ř 12,2} Musíme dokonce i ve sféře našeho myšlenkového života přestat oddávat se špatným touhám, špatným myšlenkám a špatným pocitům. To je obřízka srdce. A ti, kdo jsou v Kristu úplní, budou v procesu obřízky srdce. A to je nezbytné, moji drazí přátelé, prosím, poslouchejte mě… Je nezbytné, aby tento proces byl dokončen, protože víte, pokud lpíme na jakémkoli hříchu, pokud lpíme na jakémkoli hříchu, může to neutralizovat a neutralizuje to moc evangelia v našem životě. Prosím, musím s vámi o tom mluvit na rovinu. Nemůžete pěstovat hřích a zároveň být ve spásném vztahu s Ježíšem Kristem. Říkám vám to, protože vás mám rád. Nemůžete si pěstovat hřích a být ve spásném vztahu s Ježíšem Kristem, moji drazí přátelé. Musíte Kristu, pro Jeho lásku dovolit, aby odřízl vaši náklonnost od jakéhokoli vědomého hříchu, prosím… prosím.

Selected messages (Vybraná poselství), svazek 1, strana 213: “Po přestoupení zákona není žádné jistoty, ani odpočinutí, ani ospravedlnění. Člověk nemůže doufat a očekávat na to, že bude stát před Bohem nevinný, v pokoji s Ním skrze Kristovy zásluhy, pokud pokračuje v hříchu. Musí skoncovat s přestupováním a stát se věrným a opravdovým.” Slyším “amen”? {Amen}

Podívejme se do Písma, 1. list Janův, 3. kapitola. A napište si to do vašeho výtisku, přestože to tam není. 1. Janův, kapitola 3, a podívejme se na verš 6. “Žádný, kdo v něm zůstává…” Pauza. Máme-li být ospravedlněni, musíme být kde? V Kristu, ano? A máme-li být ospravedlněni neustále, musíme co? Zůstat v Kristu; musíme zůstat v Kristu. Sledujete to? Teď si poslechněte, co to obnáší. “Žádný, kdo v něm zůstává,” co? “nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal.” Bůh vám žehnej, je velmi důležité, abychom toto správně pochopili. Prosím, prosím, poslouchejte mě. Tohle je nezbytně nutné pochopit. Znamená to, že když klopýtneme, upadneme, nejsme ve střehu a zhřešíme, nezůstáváme v Kristu? Prosím, pochopte, že v řečtině je zde sloveso “hřešit” v přítomném čase činném. Slyšeli jste, co jsem vám právě řekl? Je to velmi důležitý poznatek. V řečtině je zde sloveso “hřešit” v čem? V přítomném čase činném. Jinými slovy, apoštol Jan říká, že ten, kdo zůstává v Kristu, nepokračuje v hřešení. Nepokračuje v úmyslném pěstování jakéhokoli vědomého hříchu. Rozumíte tomu?

Znamená to však, že se nám už nikdy nestane, že bychom nebyli ve střehu, neklopýtli a neupadli? Ne, neznamená. Existuje pro to nějaké opatření? Ano, je. Vraťme se k 1. listu Jana, 1. kapitole. 1. Janův 1,8 a 9: “Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je” co? “věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.” A kapitola 2,1: “Moje dítky, toto vám píši, abyste nezhřešili;” V řečtině je to v takzvaném aoristu. Aorist je slovesný čas bodový; děje se to v určitém okamžiku. Nejedná se o pokračující, ustavičné hřešení, jako je tomu v přítomném čase činném. Je to být zaskočeni, když nejsme na stráži, klopýtnout a padnout, protože ochabujeme v bdění a modlitbě.

Chvála Bohu, že když zhřešíme, když se necháme zaskočit neobezřetní a upadneme, máme co? “…máme u Otce Zastánce, Ježíše Krista, toho spravedlivého.” Amen? “On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.” Ale chci, abyste tam viděli rozdíl, a žel v angličtině je tento rozdíl zastřený, protože hřích jak v aoristickém čase tak v přítomném činném čase se překládá jak? Hřešit… hřešit. Ale prosím uvědomte si, co neděláme, zpět ke kapitole 3,6… Jsme-li v Kristu, zůstáváme-li v Kristu, neděláme co? Nehřešíme. Je to jasné? “Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal.” I to je v přítomném čase činném. Vlastně se tomu říká příčestí činné. Ale jasně to poukazuje na trvalou, nepřetržitou povahu přestoupení. Skutečný křesťan to nedělá. Víte, pokud pokračujeme v pěstování byť jediného vědomého hříchu, pak nejsme pod vládou Ježíše Krista a hřích stále vládne. A přátelé, žádný člověk nemůže sloužit komu? Dvěma pánům. {Mt 6,24}. Pokud se tedy rozhodneme nechat vládnout hřích, odmítáme  čí vládu? Ježíše Krista. On není naším Pánem, a pokud není naším Pánem, vězte, že nemůže být naší spravedlností. Proč? To nás přivádí k názvu naší lekce.

Jak se jmenuje? “Hospodin, naše spravedlnost.” Amen? {Amen} Přemýšlejte o tomto jménu se mnou. Najdete ho v Jeremiášovi 23,6… Jeremiáš 23,6: “V jeho dnech bude Juda zachráněn a Izrael bude bydlet v bezpečí. Toto bude jeho jméno, kterým ho budou nazývat:” Jaké je to jméno, třído? “HOSPODIN, NAŠE SPRAVEDLNOST”. Ach, prosím, prosím, pochopte hluboký význam tohoto jména. Prosím, uvědomte si dvě části tohoto jména a hlavně pochopte, že jsou neoddělitelné. Jaké jsou ty dvě části? On je Pán a On je naše spravedlnost. Jako naše spravedlnost nás ospravedlňuje. A jako náš Pán? Posvěcuje nás. Slyším “amen”? {Amen}

Když mu dovolíme, aby v našich srdcích vládl mocí svého Ducha svatého, dává nám svou moc zvítězit nad hříchem. Amen? {Amen} On obřezává naše srdce, a dokonce i ve sféře našich myšlenek získáváme vítězství nad pokušením. A mimochodem, to je místo, kde se vítězství… …musí získat. Je to mezi pravým a levým uchem… o tom později. Když nám však vládne Kristus, On je schopný nás posvětit a dát nám vítězství nad hříchem. A ti, kdo ho znají jako Hospodina Pána, si Ho mohou nárokovat jako svou spravedlnost. Rozumíte?

Ale ptám se vás, milí přátelé, tady v příkopu laciné milosti… Dobře… Víte, tohle chtějí dělat antinomisté. Chtějí si Ho nárokovat jako svou spravedlnost, ale neobtěžují se podřídit Jeho vládě. Tomu se říká laciná milost. Chtějí dál nechat vládnout hřích, ale přitom přesvědčují sami sebe, že jsou co? Spravedliví v Božích očích. Můžete to udělat? Dokážete rozdělit Krista? Můžete říct: “Hej poslouchej, rád bych, abys byl mou spravedlností, ale neobtěžuj mě svojí vládou, nenuť mě, abych tě poslouchal.” Můžete to udělat? Ne, nemůžete; je to jeden balík. Slyším “amen”? Rozumíte tomu všichni? Jste dnes trochu potichu, Bůh vám žehnej, potřebuji nějakou zpětnou vazbu. Má-li být Ježíš naší spravedlností, musí být také čím? Naším Pánem; v tomhle se nenechte zmást. Prosím, nehrajte si v této věci sami se sebou. A Bůh vám žehnej, je mnoho adventistů sedmého dne, kteří jsou v příkopu samospravedlnosti, ale je také mnoho adventistů sedmého dne, kteří uvázli v příkopu laciné milosti. A mají převrácené chápání evangelia, které je svedlo k přesvědčení, že mohou dál hřešit a být spravedliví před Bohem. Moji drazí přátelé, tak to nefunguje. Tak jak tu stojím, trvám na tom, že takto to nefunguje. Má-li být Ježíš naší spravedlností, bude i naším Pánem.

Biblický komentář, svazek 7, strana 931: “Kristus může zachránit až do krajnosti všechny, kdo k němu přicházejí s vírou. Očistí je od každé poskvrny, pokud mu to dovolí.” Slyším “amen”? {Amen} Očistí nás od čeho? Od každé poskvrny, pokud mu to dovolíme. Čteme dál: “Pokud však lpí na svých hříších, nemohou být spaseni, neboť Kristova spravedlnost nepřikrývá žádný nevyznaný hřích.” Vážná, prostá pravda, ale jsem zavázaný před Bohem se o ni s vámi podělit, moji drazí přátelé. Nemějte mi to prosím za zlé. Mám vás až příliš rád, abych vás v této věci nechal v nevědomosti. Pokud lpíme na svých hříších, nemůžeme být spaseni, neboť Kristova spravedlnost nepřikrývá co? Žádný hřích, který nevyznáme a neopustíme. Jsme v tomhle všichni zajedno?

Christ’s Object Lessons (Perly moudrosti), strana 316: “Kristova spravedlnost nepřikryje ani jediný pěstovaný hřích.” Je nám to jasné? “Nepřikryje ani jediný”, jaký hřích? “pěstovaný hřích.” Ten, o kterém víte, ale rozhodli jste se na něm lpět a odmítáte se ho vzdát. Chvála Bohu za zaslíbení z Judy 24 a 25. “Nyní tomu, kdo je mocen vás zachovat bez klopýtnutí …”. Překlad krále Jakuba říká “padání”. Víte, na Kristově vládě, který v nás přebývá, posiluje nás a zušlechťuje, vzpružuje skrze svého Ducha, je krásné to, že nás nejen uschopní přestat ustavičně hřešit, ale dokonce nás může uchránit před čím? Před pády, klopýtnutími a abychom byli přistiženi, když nejsme na stráži. Slyším “amen”? {Amen} Chvalte Boha za takovou pomoc, bratře, sestro. “Nyní tomu, kdo je mocen vás zachovat bez klopýtnutí a postavit bezúhonné s veselím před svou slávu,” Kdo je mocen nás představit bezúhonné? Ježíš Kristus. “…jedinému moudrému Bohu, našemu Zachránci skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jemu buď sláva, velebnost, vláda i pravomoc před veškerým časem, i nyní, i po všechny věky věků. Amen.” Miluji tuto modlitbu… Miluji tuto modlitbu.

Chtěl bych vám ukázat ještě jeden text, který nás chrání, stejně jako nás chrání jméno “Hospodin, naše spravedlnost”, a drží nás na úzké cestě mimo oba příkopy. A tento text najdete nahoře na straně 34. Je to list Židům, kapitola 10,14. A já bych vám doporučil, abyste si ve svých Biblích tento verš nalistovali a podtrhli si ho, pokud ještě není podtržený. Je to hluboce významná a ochranná pravda. Židům 10,14: Nový překlad krále Jakuba zní takto: “Neboť jedinou obětí” Pauza. O kom to mluvíme? O Ježíši Kristu, o jeho krvi a jeho zástupném životě, který vyvrcholil obětní smrtí. To je ta jediná oběť. Souhlasíte všichni se mnou? “Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty,” na jak dlouho? “navždy…” Přemýšlejte o tom teď se mnou. “Neboť jednou obětí učinil dokonalými” na jak dlouho? “navždy.” Co je to, co nás v Božích očích činí dokonalými… v průběhu nekonečných věků věčnosti, v absolutním smyslu dokonalosti? Je to připočtená spravedlnost Ježíše Krista.

Víte, jak perfektní je Ježíšova charakterová dokonalost, která je nám přičítána? Jak dokonalá je? Je nekonečně dokonalá. Jaká je? Je nekonečně dokonalá. Jak dlouho budeme růst do této absolutní charakterové dokonalosti? Jak dlouho? Navždy. A přesto nás Bůh bude po celé nekonečné věky věčnosti považovat na základě připočtené Kristovy spravedlnosti za co? Za nekonečně dokonalé. Nejen dokonalé, ale jak dokonalé? Nekonečně dokonalé. Pochopte to, prosím. Víte, je to právě ona připočtená Kristova spravedlnost, která povyšuje v morální hodnotě u Boha, bratře, sestro! Slyšeli jste, co jsem vám řekl? {Amen} To je to, co z nás činí krále a kněze, syny a dcery Boží před celým vesmírem po celé nekonečné věky věčnosti. Je to připočtená nekonečná dokonalost, Boží spravedlnost, kterou jsme obdrželi, když jsme přišli k úpatí kříže a přijali Ho za svého osobního Spasitele.

Poslechněte si citát z jitřenky In Heavenly Places, strana 39: “Toho, který nepoznal hřích, učinil za nás hříchem, aby jeho spravedlnost mohla být,” co? “připočtena člověku.” “Dokonalostí Kristova charakteru byl člověk povýšen na stupnici morální hodnoty,” u koho? “… u Boha; a díky Kristovým zásluhám byl smrtelný člověk spojen s Nekonečným.” Zamyslete se nad tím. To by vás mělo vzrušit až do hloubi duše. A moji drazí přátelé, jak dlouho nás bude přikrývat tato charakterová dokonalost? Na věčnost… na věčnost… wow! Je to ta nekonečná charakterová dokonalost, která před celým vesmírem po nekonečné věky pozvedá naši morální hodnotu u Boha. Je to nekonečně cenná a věčná spravedlnost.

Jak dlouho budeme schopni růst do podoby tohoto charakteru? Poslouchejte. Sons and Daughters of God, strana 327: “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který je v nebesích.” To je požadavek zákona, vzpomínáte? Čteme dál: “Naším životním úkolem by mělo být neustále směřovat k dokonalosti křesťanského charakteru a stále usilovat o shodu s Boží vůlí.” A teď si poslechněte další úžasnou větu. “Úsilí započaté zde bude pokračovat po celou věčnost.” Slyšeli jste to? “Úsilí zde započaté bude pokračovat,” jak dlouho? “po celou věčnost.” “Pokrok, kterého jsme zde dosáhli, nám bude patřit, až vstoupíme do budoucího života”. Ach, přemýšlejte o tom!

Víte, přátelé, jak dlouho se můžete blížit k nekonečnu, než k němu dospějete? Jak dlouho? Věčně… věčně. A přesto nás Bůh po celou tu dobu bude považovat za jaké? Nekonečně dokonalé, tak dokonalé, jako je jeho vlastní Syn. Potom tedy ve velmi reálném smyslu budeme růst do toho, za co nás Bůh považuje, a to po celou věčnost. Rozumíte tomu, co se vám snažím sdělit?

Mohu dostat zpětnou vazbu? Třeba přikývněte. Někteří z vás se na mě dívají jako na televizi a to mě děsí. Víte, co je to televizní pohled, že? Je to prostě… Díváte se přímo na mě, ale není tam znát mnoho kognitivní aktivity, a to mě znepokojuje… to mě znepokojuje.

To jsou vzrušující pravdy, můj bratře, má sestro. Jsou to vzrušující pravdy a měly by nás nadchnout až do hloubi duše. Než se však posuneme dál, všimněte si prosím poslední věty. “Pokrok, kterého jsme zde dosáhli, nám bude patřit, až vstoupíme do budoucího života.” Budeme mít pak jiný startovní bod, až… až budeme oslaveni a dostaneme se do nebe? Budeme mít každý z nás jiný výchozí bod? Ano, budeme. Kdo určí výchozí bod, který budeme mít? My sami… my sami. Co si vezmeme do nebe? Náš charakter; to je jediná věc, kterou si bereme. A čím zralejší a rozvinutější a podobnější Kristu tento charakter bude, tím více budeme zvýhodněni a budeme moci z tohoto bodu stoupat věčností k nekonečně slavnému Božímu charakteru. To je další důvod, proč se snažit o dosažení cíle tady a teď, amen?

Apoštol Pavel a lotr na kříži budou oba v nebi, že? Ale výchozí bod apoštola Pavla bude jiný než výchozí bod lotra na kříži, že? Výchozí bod lotra… velký rozdíl. Bude lotr na kříži v nebi? Ano. Opravdu? Ano, bude. Ježíš řekl: “Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.” {Lk 23,43}

Počkejte chvíli. Abychom byli v ráji, musíme mít nejen oprávnění, ale i způsobilost. Měl lotr způsobilost? Rozhodně měl. Jakou měl způsobilost? Žil podle veškerého světla, které měl, a v plnosti svých schopností toto světlo odrážel. Je to tak? Pro lásku Kristovu. To je naše způsobilost… to je naše způsobilost. A protože jeho život byl v té chvíli ukončen, nemohl růst dál. Ale zaručuji vám, že kdyby byl schopen sestoupit z kříže, tak by pro lásku Kristovu a v moci Ducha svatého rostl, jak? Od slávy ke slávě. A vrátil by věci, které ukradl, a změnil by svůj charakter. Ale ubezpečuji vás, že měl způsobilost. Žádný člověk nebude v nebi bez způsobilosti.

“Usilujte o… posvěcení, bez něhož” co? “nikdo neuvidí Pána.” {Žd 12,14}. A co je svatost? Svatost je odevzdání se Bohu v plnosti. Je to být zcela, z lásky ke Kristu, podřízen jeho vládě. A lotr takový byl. Ve skutečnosti je jediným, kdo Ježíše na kříži nazval “Pánem”. Nikdo, dokonce ani jeho učedníci, ho neoslovil “Pane”. Ale lotr Ho nazval “Pánem”. Co řekl? “Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého Království”. {Lk 23,42}. Kým pro něj Ježíš byl? Pánem. A proto je Ježíš jeho spravedlností. A proto měl způsobilost i oprávnění do nebe. Je nám to jasné?

Ale lotr, až se dostane do nebe, bude mít velmi, velmi nezralý charakter, že? A na věčnosti bude za apoštolem Pavlem významně zaostávat. Ale ujišťuji vás, že tam budou oba šťastnými obyvateli. Rozumíte tomu, co se vám snažím vysvětlit? A každý z nich bude od výchozího bodu růst, jak dlouho? Na věčnost… do nekonečně slavné dokonalosti Božího charakteru, která jim byla připsána vírou v Ježíše Krista. Ach, modlím se, aby to bylo jasné.

Vraťme se však k našemu textu: Židům 10,14, Židům 10,14; chci opravdu velmi zdůraznit tento klíčový bod. Prosím, nepřehlédněte ho. Kdo jsou těmi, moji drazí přátelé, kteří jsou jedinou obětí navždy učiněni dokonalými? Kdo je to? Ti, kteří JSOU posvěcováni, a Bůh vám žehnej, pokud máte Bibli krále Jakuba, vytáhněte si ho a udělejte si laskavost, ano? Král Jakub říká: “ti, kteří jsou posvěceni”. A to žel neodpovídá originálnímu znění. V jakém slovesném čase je podle vás řecké sloveso “posvětit”? V přítomném čase činném. A přítomný čas činný už znáte, že? Co znamená přítomný čas činný v řečtině? Trvalý, nepřetržitý děj, ať už je to cokoli. Proto je mnohem bližší řeckému textu, když řekneme “jsou posvěcováni”. To přinejmenším naznačuje, že jde o pokračující proces, že? Řečtina je ale ještě důraznější. Řecký text doslova říká: “Neboť jednou obětí učinil navždy dokonalými ty, kdo jsou neustále v procesu posvěcování.” {Žd 10,14}. Právě to chce řečtina vystihnout. Dává vám to smysl? A teď prosím, prosím, všimněte si, posvěcení a ospravedlnění jsou tedy naprosto jaké? Neoddělitelné, patří k sobě. Vidíte, jak to funguje? Kdo jsou ti, kteří jsou jedinou obětí navždy učiněni dokonalými? Jen tak ledakdo? Ne. Kdo? Ti, kteří jsou co? Posvěcováni. Ti, kteří jsou neustále v procesu čeho? Posvěcování.

Proto, milí přátelé, nevěříme, že jednou spasen, navždy spasen. Nevěříme v to, protože to není biblické. Rozhodně to není biblické. Když přijdeme ke kříži a vírou přijmeme Krista jako Pána, přijmeme Ho za svého Spasitele a bezvýhradně Mu podřídíme svou vůli, On se stane naší spravedlností, že? On se stává naší spravedlností. A On zůstane naší spravedlností tak dlouho, dokud se rozhodujeme zůstat pod Jeho vládou. Ale máme možnost kdykoli Jeho vládu odmítnout? Máme? Můžeme to svobodně udělat? Rozhodně ano. A je tragické, že to dělá celá řada lidí. Víte, mají tu první lásku a chtějí se líbit Kristu, víte… dělají pokroky, a pak objeví nějaký hřích, který si hýčkali a Kristus chce, aby ho zanechali. Jak se rozhodnou? Že se ho budou držet. A říkají: “Pane, víš, nenuť mě, abych se ho vzdal. Prosím… Já ho chci.” A co si zvolili, přátelé, jakou volbu učinili? Rozhodli se nechat vládnout hřích. A tím, že se rozhodli nechat hřích vládnout, sesadili z trůnu koho? Ježíše Krista. Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů. {Mt 6,24}. A moji drazí přátelé, pokud vy i já vytrvale a rozhodně trváme na tom, že necháme hřích kralovat, nakonec přijdeme o spravedlnost Ježíše Krista. On je první, kdo přichází, a poslední, kdo odchází. A On je trpělivý a shovívavý. Ale pokud absolutně trváme a lpíme na hříchu, pak ztratíme svůj zachraňující vztah s Ním. Uvědomte si to prosím. Je nám to všem jasné? Prosím, uvědomte si to. A protože to můžeme udělat v kterémkoli bodě naší životní pouti, když usilujeme postupovat k cíli, kdykoliv můžeme říci: “Ne, nechci se toho vzdát, nechci se toho vzdát.” V kterémkoli okamžiku můžeme ztratit Kristovu spravedlnost tím, že odmítneme Kristovu vládu. Můžeme se rozhodnout, že už se nebudeme posvěcovat, a pokud odmítneme být v procesu posvěcování, čeho se vzdáváme? Být navěky zdokonaleni jedinou obětí. Je vám to jasné? Jedinou obětí totiž učinil navždy dokonalými. Koho? Koho? Ty, kteří jsou posvěcováni… posvěcováni.

Ach, moji drazí přátelé, z celého srdce vás chci povzbudit, abyste se pro lásku Kristovu rozhodli zůstat pod Jeho vládou, a tak byli posvěcováni. A chci vás ujistit, prosím poslouchejte mě… prosím, poslouchejte mě. Chci vás ujistit, že když tak učiníte, zažijete větší zdraví a štěstí, pohodu, pokoj a radost, než se vám kdy zdálo. Víte, přátelé, právě proto, že nás Ježíš miluje, není ochoten nás pouze pokládat za spravedlivé, ale je odhodlán učinit nás také svatými. Protože nezapomeňte, naše štěstí se nachází ve svatosti.

Jsem tak vděčný za Pána, který mě miluje natolik, že mě nejen osvobodil od odsouzení hříchu, ale také od jeho nadvlády. Slyším “amen”? {Amen} Jsem tak vděčný za to, že plán spasení umožňuje, abych byl nejen osvobozen od trestu hříchu, ale také osvobozen od moci hříchu. Amen? {Amen} Je to dvojí opatření, krev a voda. Krev vás osvobozuje od odsouzení a trestu, voda vás osvobozuje od nadvlády a moci. Amen?

A chvalte Boha, že nás miluje natolik, že nás činí svatými… protože chce, abychom byli šťastní. A mohu vám zaručit, moji drazí přátelé, že pokud budeme lpět na hříchu, nebudeme trpět jen tady a teď, ale budeme muset hrozně trpět v den odplaty a posledního soudu. Prosím, nedělejte takovou volbu. Proč jsme tak náchylní lpět na hříchu? Pro jeho rozkoš. Působí hřích požitek? Samozřejmě, že ano; Bible mluví o požitku z hříchu. {Žd 11,25}. Ale věřte, že je jen dočasný… Slyšíte mě, drazí přátelé? …a je velmi krátký, zvláště ve srovnání s věčností.

Problémem hříšných požitků je však to, že jsou nejen krátké, ale také strašně oslabující. Sice si užijete, ale potom jste na tom následkem toho ještě hůř. Slyšíte, co vám říkám? Mluvím přímo k vám, drazí přátelé. Prosím, nepěstujte hřích. Prosím, uvědomte si, že věčné blaho {Ž 16,11} po pravici Božího trůnu jsou nekonečně, nekonečně příjemnější než dočasné rozkoše hříchu. Neprodávejte, neprodávejte své prvorozenství za misku jídla, prosím. {Žd 12,16}. Prosím, nedělejte to!

Pro lásku Kristovu, dovolte mu, aby vstoupil do vašeho srdce v moci Ducha svatého a obřezal je, odřízl je od všech vazeb na jakýkoli vědomý hřích. To ještě budeme dále studovat v tomto semináři. Jak to udělat… Jak spolupracovat s Duchem svatým na obřízce srdce. Přijdete, že ano? Že ano? {Ano} Chvála Bohu. Postavme se k závěrečné modlitbě.

Můj Otče v nebesích, moc Ti děkuji za vzácnou, ochrannou a vyváženou pravdu. Děkuji Ti, že jí můžeme skrze moc Ducha pravdy porozumět a setrvávat na těsné a úzké cestě a být chráněni před pádem do některého z příkopů. A Ty, Pane, víš, kde se každý z nás dnes večer nachází. Ty víš, zda jsme na těsné a úzké cestě, nebo zda jsme se spadli do jednoho či druhého příkopu. Otče, v těchto věcech máme tendenci klamat sami sebe. Srdce je vskutku lstivé nade všechno. A jeho nejoblíbenější lstí je oklamat nás, abychom si mysleli, že jsme ve své křesťanské zkušenosti v pořádku, i když tomu tak vůbec nemusí být. Možná jsme se ocitli v příkopu samospravedlnosti, nebo jsme se ocitli v příkopu laciné milosti. Dnešní večer nám však, doufám, pomohl tuto skutečnost rozpoznat – pokud je tomu opravdu tak. A já se jen modlím, Otče, abychom se radovali z toho, že nám pomáháš vidět problém, protože nikdy nemůžeme doufat, že najdeme řešení, pokud si neuvědomíme svůj problém. Pomoz nám tedy, abychom se nebránili laserovému světlu pravdy, odhalujícímu vše, co je třeba odhalit… protože jen tak jsme v pozici, kdy se můžeme utéct ke Kristu a přijmout Jeho odpuštění a Jeho vítězství. Ach, Otče, děkuji Ti, že u kříže nacházíme to, co potřebujeme, nejen abychom byli zbaveni odsouzení, ale nacházíme to, co potřebujeme, abychom byli osvobozeni i od nadvlády hříchu v našich životech. Děkuji Ti za krev, která přikrývá trest, a děkuji Ti za vodu, která nám pomáhá překonat moc hříchu. A Otče, modlím se, abys nám pomohl zařadit se mezi ty, kteří jsou jedinou obětí navždy učinění dokonalými, protože jsme pro lásky Kristovu a v moci Ducha svatého odhodláni být neustále v procesu posvěcování, růstu ve svatosti. Pomoz nám, Otče, abychom měli oči upřené na Ježíše. Pomoz nám, abychom se nenechali odradit, když vidíme, že i naše nejlepší snaha je nedokonalá a nedostačující. Pomoz nám, abychom Mu důvěřovali a uvědomovali si, že Ty ses rozhodl vidět nás ne takové, jací jsme, ale takové, jací jsme v Něm. A děkujeme Ti, že i když se z milosti staneme úplňkem, který září v plnosti našich hříchem narušených schopností, nejsme viděni jen jako slabý odlesk, kterým jsme sami v sobě, ale Ty nás vidíš jako skryté za “Sluncem” – nekonečně, nekonečně jasné a spravedlivé ve Tvých očích. Ach, Otče, s takovým uspořádáním, s takovým zaopatřením nemáme důvod se nechat odradit. Můžeme se radovat z přijetí, které nám náleží, a růst ve svatosti, do podoby Kristovy, pro lásku Kristovu a skrze Jeho Ducha. Nauč nás to, prosím, nauč nás to, to je naše modlitba ve jménu Ježíše a pro Něho, amen.