Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”.

Dobré ráno, dobré ráno, drazí přátelé, a šťastnou sobotu vám. Máte tu nádherný zimní den. Dostali jste se sem bez nehody na těch kluzkých silnicích? Děkuji vám za vaši oddanost, která se projevuje ve vaší přítomnosti. Děkuji vám, že jste odolali pokušení zůstat kvůli počasí doma a vzít sobotní odpočinek možná až příliš doslova. Děkuji vám, že jste ochotni přijít a společně pilně studovat nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno. {Education 225.3, Výchova} A co to je, přátelé? Budování charakteru.

Někteří z vás jsou noví, právě jste nastoupili, a já o vás mám opravdu strach, protože jsme již pilně rozvíjeli kontext a základní principy i porozumění, na kterých v současné době stavíme. A na jaké lekci jsme dnes, třído? Ti z vás, kteří tu s námi byli. Je to 17… Je to 17. Vidíte, že jsme v sedmnáctém patře této budovy. A ti z vás, kteří jste se k nám právě připojili, jste… Jste nahoře nad velkou prázdnotou a já mám o vás starost. Ale musím důvěřovat Duchu svatému, že vám co nejlépe doplní to pochopení, abyste mohli ocenit a osobně aplikovat to, o co se v dnešním studiu dělíme. Společně studujeme nejdůležitější dílo, které kdy bylo svěřeno lidem, a tím je budování charakteru. A včera večer jsme se zabývali působením Ducha svatého v našich srdcích.

A dnes ráno jsme udělali změnu a zaměřili jsme se na naši spolupráci s působením Ducha svatého. Dnešní ranní studium neslo název: “Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života.”. {Př 4,23} A to skutečně velmi stručně a výstižně shrnuje naši spolupracující roli. Vždyť co je to charakter? Je to “jak člověk smýšlí ve svém srdci”. {Př 23,7}. A nezapomeňte, že slovo srdce je lépe přeloženo jako duše a zahrnuje jak intelekt, tak city… Jinými slovy jak myšlenky, tak city. A slovy inspirace, Svědectví, svazek 5, strana 310: “Myšlenky a city dohromady tvoří morální charakter.” To, co se odehrává v našem srdci, určuje, jací skutečně jsme. Víte, charakter je to, co z nás dělá to, čím skutečně jsme. Mnozí z nás si nechávají namluvit, že jsme něco, co nejsme. Protože se chováme dobře, myslíme si, že jsme dobří lidé, a možná si dokonce myslíme, že jsme křesťané. Ale možná nejsme tím, za co se považujeme. Ale ujišťuji vás, že jsme takoví, jak přemýšlíme. Slyším “amen”? {Amen} To, co dělá vás, co dělá mě tím, čím skutečně jsme, je to, co se odehrává mezi pravým a levým uchem, kde jen vy a Bůh víte, co se děje, moji drazí přátelé.

To není to, co se děje tady venku. To může, ale nemusí být přesný obraz nebo reprezentace toho, co se děje tady nahoře. Pokrytectví: to je hraní si na dobré divadlo, na dobrou náboženskou fasádu, a my můžeme oklamat ostatní, dokonce můžeme oklamat sami sebe, že jsme křesťané, protože máme formu zbožnosti. Ale milí přátelé, možná je to všechno motivováno sobeckým starým člověkem. Vybílený hrob, neboli obílená hrobka {Mt 23,27}, ve starém anglickém překladu Krále Jakuba, má krásný zevnějšek. Pán vlastně řekl, že je krásný navenek. Ale co se skrývá za tím vším? Mrtvý starý muž. Děláme všechny správné věci, ale ze špatných důvodů, motivováni sobectvím.

Takže to, co nás dělá tím, čím skutečně jsme, není to, co se děje venku. Je to to, co se děje tady nahoře mezi pravým a levým uchem. A proto, pokud chceme spolupracovat s proměňující mocí Ducha svatého, musíme se naučit dělat mnohem víc než jen držet své chování pod pokličkou. Musíme si s veškerou pílí střežit svoje srdce. Slyším “amen”? {Amen} Musíme se naučit udržovat své myšlenky a pocity v souladu s duchem zákona, nejen svá slova a činy v souladu s literou zákona. A to vyžaduje veškerou píli. “Víc než cokoliv jiného střež své srdce.”

Všímali jsme si pěti důvodů, proč je naší povinností a odpovědností to udělat. Důvodem číslo jedna bylo, co? Pojďte třído, vy, kteří jste tu byli, jaký je první důvod, proč musíme “Víc než cokoliv jiného střežit své srdce”? “protože z něj vycházejí prameny života.” To je ten důvod. {Př. 4,23}. Víte, srdce, mysl, jsou pramenem nebo zdrojem všech našich slov a činů. Veškeré naše chování vychází z toho, co se odehrává v mysli. A proto když to, co vychází, má- být opravdové, čisté a podobné Kristu, musí být opravdové, čisté a podobné Kristu to, co se děje zde nahoře. Amen? To jediné dává smysl. Je to stav pramene, který určuje stav vody, která vytéká.

Druhý důvod, proč si musíme se vší pečlivostí chránit srdce, byl jaký? Je to proto, že to, co se odehrává ve vašem srdci, určuje, jací skutečně jste. “Jak člověk smýšlí ve svém srdci, takový je,” {Př 23,7} říká nám moudrý muž. A kvůli tomu, moji drazí přátelé, je nutné, abychom pečlivě ovládali to, co se odehrává v naší mysli. Takoví totiž skutečně jsme. Jsme tak náchylní to přehlížet. Jsme tak náchylní hodnotit sami sebe na základě našeho chování, a jak jsme si dnes ráno všimli, máme k tomu sklon, protože my sami jsme hodnoceni na základě našeho chování, a to po celý náš život. A pak máme tendenci používat stejná kritéria k hodnocení opravdovosti naší křesťanské zkušenosti.

Je to však bezpečné kritérium? Ne. Proč? Protože, ať jsou požehnané vaše srdce, můžete dělat všechny správné věci ze špatných důvodů. Můžete žít v souladu s literou zákona. Ve skutečnosti, jak mohl říci Saul z Tarsu ohledně své zkušenosti “před Kristem” – před obrácením, před setkáním s Kristem na cestě do Damašku – v listu Filipanům o sobě před obrácením řekl, že byl “podle skutků zákona” co? “…bezúhonný.” {Fp 3,6}. Jako neobrácený člověk dbal na to, aby jeho skutky byly správné. Děsivé, co dokáže dostatečně motivované ego, že? A zvlášť když máme pevnou německou vůli. Ale jde o to, že ty to dokážeš, já to dokážu, pokud máme dostatečně motivované ego. Právě proto není nikdy bezpečné hodnotit naši křesťanskou zkušenost na základě našeho chování. To není dostatečné kritérium, které bychom mohli použít.

Musíme se podívat hlouběji, protože to, co se děje tady nahoře, určuje, jací skutečně jsme. A dnešní ranní studium jsme uzavřeli malou operací otevřeného srdce. Nechali jsme skalpel pravdy, aby otevřel vnitřní zákoutí naší bytosti, a podívali jsme se zblízka, že? A možná někteří z nás byli trochu zděšeni tím, co jsme objevili. Ach, moji drazí přátelé, musím vás i dnes vyzvat, abyste se mnou provedli otevřenou operaci srdce. A dovolte mi, abych vás předem upozornil, že to nebude úplně příjemný zážitek. Kéž Pán žehná vašim srdcím, kdybych se s vámi dělil jen o to, co by pro vás bylo příjemné, neprokázal bych vám žádnou laskavost. Slyším “amen”? {Amen}

Víte, my pastoři vás musíme milovat natolik, abychom vám řekli, jak to je. A pak musíme důvěřovat vám a Duchu svatému, že na pravdu správně zareagujete. Proto mi prosím nemějte za zlé, když způsobím trochu bolesti. Není to mnou, jsem dnes jen Jeho poslem. Prosím, nechte Ho promlouvat k vašemu srdci, k vaší mysli. Ale vidíte, přátelé Laodicejští, ti, kteří jsme tak sebeklamní, že si myslíme o sobě co “Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji,” {Zj 3,17} a ani nevíme, že jsme co? “ubozí, politováníhodní, chudí, slepí a nazí.” To je docela vážný sebeklam, že?

Proč se tak strašně klameme? Protože se hodnotíme podle falešných kritérií, podle našeho relativně dobrého chování. A protože se chováme lépe než téměř všichni ostatní, musíme být samozřejmě Boží vyvolený národ. Dávejte si pozor, možná nejste tím, za koho se považujete. Ale raději věřte, že jste to, jak myslíte; jste to, jak myslíte. “Vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je”. {Př 23,7} A co potřebujeme k tomu, abychom viděli, jak to s námi je, přátelé trpící sebeklamem a samospravedlností, Laodicejci, skutečně je, co potřebujeme? Potřebujeme balzám na oči. Slyším “amen”? {Amen} Pravý svědek nás výslovně vybízí, abychom od něj přijali co? Oční mast, oční mast, abychom mohli co? Vidět. {Zj 3,18}.

Co je to oční mast? Je to nadpřirozené, duchovní rozlišování, které nám náleží díky moci a daru Ducha svatého. Víte, pouze oční mast nám může pomoci vidět skrz ty obílené hroby. Slyšeli jste, co jsem řekl? Pouze oční mast nám může pomoci vidět za obílené hroby a rozpoznat, co se za nimi skrývá. Mohli byste se tedy dnes ráno se mnou modlit za pomazání oční mastí? Mohli byste, prosím? Za mast na své vlastní oči… A mohli byste se modlit za mě, stejně jako se modlíte za sebe, aby Duch svatý pomazal tuto ubohou hliněnou nádobu, aby mohla mluvit pravdu a jen pravdu, i když to může bolet a i když to může být nepopulární. Chtěli byste požádat Ježíše, aby mi dal dostatek lásky k vám, i když riskuji, že vás urazím? Chtěl bys, prosím? Připojili byste se ke mně na kolenou k několika okamžikům tiché modlitby?

            Můj nebeský Otče, moc ti děkuji za ticho tohoto krásného sobotního rána. Děkuji ti za každého, kdo přišel. A bez ohledu na motivy a důvody, proč sem přišli, prosím, Pane, abys jim požehnal. Možná jsou tu někteří proto, že se od nich vyžaduje, aby přišli, možná jsou tu někteří proto, že si musí udržovat dobrou pověst, a kdyby tu nebyli, lidé by se jim divili. Možná jsou tu někteří proto, že Tě opravdu milují a chtějí Tě uctívat a chtějí přijít, aby lépe poznali, jak se Ti více podobat. Ale ať už jsme tu z jakéhokoli důvodu, Otče, modlím se jen, abys nám otevřel oči a pomohl nám vidět pravdu, která nás osvobodí, která nás posvětí, která nás učiní mnohem podobnějšími Ježíši, který je Pravda. Pomoz nám vidět pravdu, abychom se při pohledu na ni mohli pravdou, Duchem pravdy, proměnit v podobu toho, který je Pravda. Prosím, Otče, učiň, aby to dnes bylo mnohem víc než jen intelektuální cvičení, učiň, aby to změnilo život. Modlím se, abys mi dal sílu: i když jsem ubohý, hliněný, hříchem poškozený, slabý, neschopný sám o sobě,  prosím, použij mě, abych zázrakem milosti pozvedl Ježíše. Dej mi sílu pozvednout Ježíše a já si nárokuji jeho zaslíbení: “Já, budu-li pozvednut, přitáhnu všechny k sobě.” Ať se mi dostane síly pozvednout Ježíše. Přiveď nás blíž k Ježíši a blíž k sobě navzájem za to, že jsme tento čas strávili společně při studiu Jeho Slova, to je moje modlitba v Jeho jménu. Amen.

V našem výtisku jsme se dostali pouze na konec strany 37 lekce 17. Mimochodem, pokud nemáte výtisk, mohli byste ho mít, kdybyste přišli. A můžete ho dostat dnes odpoledne, pokud se vrátíte. Budou k dispozici venku na stole. Ale jsou pro ty, kteří mají v úmyslu chodit pravidelně, alespoň od této chvíle, ano? V ruce držím celý svazek.

Dostali jsme se k druhému důvodu, proč si musíme se vší pečlivostí chránit srdce. A to proto, že to, co se děje v srdci, z nás dělá to, čím jsme. Pod tímto nadpisem je ještě jeden výrok, o který se s vámi prostě musím podělit; nemohu ho přeskočit. Najdete ho v “Poselství mladým lidem”.

Všiml jsem si, že dnes ráno je tu několik mladých lidí; vítejte. Jsem rád, že jste na palubě; očekávám vás dnes odpoledne. Amen? No tak, malá odpověď… Dobře. A mimochodem, kdybyste potřebovali povolení přijít, promluvte si se mnou a vyřešíme to; ano? Vyřešíme to.

Messages to Young People, Poselství mladým lidem, strana 144: Cituji: “Jak člověk ‘myslí ve svém srdci, takový je’. Mnoho myšlenek,” poslouchejte pozorně. “Mnoho myšlenek tvoří nepsanou historii jediného dne a tyto myšlenky mají mnoho společného s formováním charakteru.” Poslouchejte: “Naše myšlenky mají být přísně střeženy.” “Naše myšlenky mají být”, jaké “…přísně střežené.” Jak to zní? “Střežte své srdce se vší pečlivostí.” Proč mají být naše srdce přísně střežena? Poslouchejte: “Naše srdce mají být přísně střežena, protože jedna” kolik? “…jedna nečistá myšlenka působí mocným vlivem na duši. Zlá myšlenka zanechává zlou,” co? “…stopu v mysli.” Páni… Kolik zlých myšlenek je třeba, aby zanechaly hlubokou, zlou stopu na duši a mysli? Jedna… Jedna.

A mimochodem, co se s touto stopou stane pokaždé, když se této zlé myšlence znovu oddáme? No tak, co se s ní stane? Prohlubuje se a prohlubuje a prohlubuje, až se nakonec může natrvalo a nesmazatelně vrýt do kamenných srdcí, a o to v tom cejchu skutečně jde. Ach, přátelé, není divu, že si srdce musíme střežit se vší pečlivostí. Jediná nečistá myšlenka zanechává hlubokou stopu.

Ale chvála Bohu, i opak je pravdou. Čisté myšlenky zanechávají čisté stopy, amen? A pokaždé, když podřídíme své myšlenky Duchu zákona {2 K 10,5}, co se s touto stopou stane? Prohlubuje se a prohlubuje, a právě tak spolupracujeme na procesu přetváření, který Bůh prostřednictvím svého Ducha provádí v našich srdcích, na tělesných tabulích našich srdcí. S tímto procesem spolupracujeme tak, že své myšlenky a pocity uvádíme do souladu s duchem zákona. A stále plněji se Boží zákon, který je přepisem jeho charakteru, stává základem, na němž budujeme chrám charakteru k Boží slávě.

A co je to charakter? Naše myšlenky a pocity dohromady. Když uvádíme svůj charakter, své myšlenky a pocity, stále důsledněji do souladu s duchem zákona, jsme stále více a více proměňováni obnovou své mysli. Dostáváme tyto programy, moji mladí přátelé, dostáváme tyto počítače přeprogramované. Přeprogramováni – dostáváme zcela nový operační systém. Víte, počítač, který jsme dostali jako přirozené dědictví od našich lidských rodičů, je naprogramován operačním systémem sobectví. Ale když se znovu narodíme, dostaneme nové srdce, a to je naprogramováno jakým operačním systémem? Operačním systémem lásky. A když se učíme zacházet s Božím softwarem, zejména s jeho slovem, naše mysl je ukázněna, aby fungovala v souladu s duchem zákona, kterým je láska, a tak jsou naše počítače přeprogramovány, tak jsme proměněni obnovou své mysli. A když se naučíme myslet a cítit, motivováni a řízeni láskou, pak budou naše slova a činy poprvé opravdovými projevy lásky, amen?

Víte, když se snažíme konat, cituji: “milující” skutky se sobeckým srdcem, je to jen pokrytectví. Ale když děláme láskyplné věci proto, že skutečně milujeme Boha svrchovaně a druhé nesobecky, pak je to skutečné zjevení Kristovy lásky, a pak se to stává přitažlivým a vítězným a krásným. A to z nás dělá účinné vítěze duší, amen? Víte, opravdová láska je v dnešní době tak vzácným zbožím, že kdykoli ji lidé spatří, opravdu se posadí a zpozorní. Téměř bez výjimky dnes ve světě platí, že když lidé dělají dobré skutky, je to proto, že mají skrytý záměr. No tak, vždyť to víte! Mají skryté motivy. Dělají to proto, aby byli obdivováni. Dělají to proto, že si to stejně mohou odepsat z daní. Dělají to proto, že se o tom bude psát v místních novinách. Všechno sobecké motivy. Ale milí přátelé, když lidé začnou dělat dobré skutky jen proto, aby někomu požehnali, a nevyžadují za to žádné zásluhy, lidé si sednou a zpozorní, že? To je dost vzácné.

A mimochodem… Musím vás trochu vyzpovídat. Jedním z nejlepších způsobů, jak zjistit, jaké jsou naše motivy, když děláme dobré skutky, je analyzovat, jak se cítíme, když si toho nikdo nevšimne. Slyšíte, co se vám snažím říct? Nevyhnutelně, milí přátelé, pokud se vy i já rozčilujeme, když si nikdo nevšimne toho, co jsme udělali, jaký je náš program? Jaký je náš motiv? Je to sobectví. Vy to víte; říkám vám pravdu, vy to víte. Když uděláte dobrý skutek, protože někoho opravdu milujete, pak najdete svou radost v tom, že to prostě děláte… A správně přitom reprezentujete Krista, i když to nikdo jiný než Ježíš neocení. Mimochodem, muži, ženě, která Ježíše opravdu miluje, jeho souhlas vynahradí nesouhlas zbytku světa. Amen?  Zbytek světa. Zkoumejte své srdce, přátelé. Jaký je motiv?  Jaký je motiv?

Druhý důvod, ne třetí, třetí… Třetím důvodem, proč musíme s veškerou pílí střežit srdce, je, že pokud to neuděláme, udělá to satan. Slyšeli jste, co jsem právě řekl? Třetím důvodem, proč máme vy i já povinnost, závazek, řídit mysl se vší pečlivostí, je, že když to neuděláme my, kdo to udělá? Satan. Chci vám přečíst výrok, z něhož vychází naše pracovní definice charakteru. A uslyšíte tu větu. Vzpomeňte si na charakter, co to je? “Spojení myšlenek a pocitů.” Chci vám přečíst tento výrok, ale s trochou více souvislostí. Najdete ho ve Svědectvích, svazek 5, strana 310; nahoře na straně 38: “I vaše myšlenky…” “Dokonce i vaše,” co? “… myšlenky musí být podřízeny vůli Boží a vaše city pod kontrolou rozumu a náboženství. Vaše představivost vám nebyla dána proto, abyste ji nechali řádit a řídit se podle svého bez jakékoli snahy o omezení nebo kázeň. Jsou-li myšlenky špatné, budou špatné i pocity, a myšlenky a pocity dohromady tvoří morální charakter.” Tady se musím pozastavit.

Všimněte si, prosím, co tvoří charakter? Myšlenky a pocity dohromady. Ale co z toho je nejdůležitější? Myšlenky. Všimli jste si, že: “Jsou-li myšlenky špatné,” co? “Pocity budou špatné.” A mimochodem, dovolte mi, abych vám to prohodil. Ve druhém díle série “Sláva ke slávě”, ke kterému se v tomto společném sezení ani nedostaneme, máme studii, která se zaměřuje na řízení pocitů. Je důležité řídit své pocity? Ano, je. Ale prozatím prosím pochopte, že pokud se vy i já máme naučit řídit své pocity, musíme si uvědomit, že problém… Co je zdrojem problému s pocity, které se vymkly kontrole? Je to špatně co? Špatné myšlenky. Souhlasíte se mnou? Pokud tedy máte pocity, které byste neměli mít, je třeba požádat Boha, aby vám pomohl identifikovat špatné myšlenky, které k nim vedou. Pak tyto myšlenky přiveďte do zajetí poslušnosti Krista a On vaše pocity v rámci dohody ovládne. Slyším “amen”? {Amen} Končím tuto vsuvku; někteří to dnes ráno potřebovali. Pokud jsou myšlenky špatné, budou špatné i pocity, a myšlenky a pocity dohromady tvoří morální charakter, jasné?

Nyní tady je důvod, proč se s Vámi dělím o tento odstavec, následující věta: “Když se rozhodnete, že jako křesťané nemusíte krotit své myšlenky a pocity, dostáváte se pod vliv zlých andělů a zvete je k sobě a k jejich ovládání.” Slyšíš to, bratře, sestro? Prosím, nerozhodujte se, že nejste povinni krotit své myšlenky a city, protože pokud to uděláte… Dostáváte se pod vliv zlých andělů a zvete si jejich přítomnost a kontrolu.

Mimochodem, musíte vlastně satana vyzvat: “Poslouchej, pojď dál a ovládni mé myšlenky?”. Ne, on to udělá sám od sebe… Standardně. A moji drazí přátelé, není to pro něj opravdu těžké. Protože přirozeně, poslouchejte mě, vaše mysl je stejně v souladu s jeho. Řekl jsem to snad? Ano, to jsem řekl. Na základě čeho? Na základě Písma. Ať jsou požehnané vaše srdce, neodvážím se vám říci nic jiného než na základě Písma. Římanům 8,7: “Mimochodem, co je to tělesná mysl? To je přirozená mysl. Co se narodilo z těla, je tělesné, tělesné. {J 3,6}. A to je jediná mysl, kterou máme, dokud se nenarodíme znovu, nenarodíme se z Ducha. Pak získáme duchovní mysl. Ale dokud se nenarodíme znovu, “tělesná mysl je,” co? “nepřátelská vůči Bohu; nepodléhá Božímu zákonu a ani nemůže podléhat”. Opravdu? Ano, opravdu.

Proč je tělesná mysl v takovém rozporu s Bohem, ba dokonce ho nenávidí a vzpírá se proti jeho zákonu? Proč to tělesná mysl dělá? Protože tělesná mysl se řídí zákonem nebo duchem satana, kterým je sobectví. A při pádu, moji drazí přátelé, se přirozený člověk nejenže dostal do nesouladu s Bohem, ale dostal se do nesouladu s kým? Satanem. A to je mimochodem přesně ten důvod, proč první zaslíbení, které Bůh dává v zahradě, zní: co? “A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její“ {Gn 3,15}. Nepřátelství… Vidíte, že naše přirozené nepřátelství je vůči komu? Bohu. Ale, chvála jeho jménu, co slibuje, že udělá? Slibuje, že mezi nás a satana vloží nepřátelství.

Ale vězte, že On ji tam musí vložit nadpřirozeným způsobem, protože ji přirozeně nenajdete. Souhlasíte se mnou, třído? A musím to potvrdit z inspirace. Znamení časů, 11. června 1894: “Máme poznat význam těchto slov: ‘Nepřátelství položím mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu’. Nepřátelství, které existuje v srdci proti zlu, nemá přirozenou existenci, ale je to nepřátelství, které bylo vytvořeno působením Ducha svatého.” Jinými slovy, má nadpřirozený původ. Slyším “amen”? {Amen} Čteme dál: “‘Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími syny, totiž těm, kdo věří v jeho jméno’.” Amen. {J 1,12} Nyní poslouchejte tuto poslední větu: “Přirozený člověk je v hříchu a jeho přirozenost je v souladu s přirozeností prvního hříšníka. Mezi padlými lidmi a padlými anděly není žádné přirozené nepřátelství; oba jsou účastni téhož ducha skrze oddávání se zlu.”. Co je to za ducha, jehož jsme účastni s padlými anděly? Je to duch sobectví. A právě tento duch vládne přirozenému srdci. Jsme v tomto ohledu zajedno? Chvalme Boha za zaslíbený dar nepřátelství. Slyším “amen”? {Amen}

Byli bychom naprosto bezmocní a nemohli bychom dělat nic jiného, než pokračovat jako dobrovolní otroci tyranie hříchu, sebe sama a satana, dokud bychom nakonec nezničili sami sebe. A mimochodem, právě to naprostá většina lidského rodu usilovně dělá. No tak, slyšíte mě? Potřebuji slyšet “amen”; můžete odpovědět. {Amen} Naprostá většina lidského rodu se pilně ničí sama sebou skrze požitkářství, protože jsou otroky hříchu, sebe sama a satana. Proč? Protože jsou tyranizováni zákonem sobectví. Ale chvála Bohu, můžeme být z této tyranie osvobozeni, amen? Chvála Bohu, že můžeme přijmout nové srdce, které se řídí zákonem lásky. A můžeme začít žít pro druhé místo pro sebe. A proto Ježíš v Ezechielovi 18,31 a 32 říká: “‘Odhoďte od sebe všechna přestoupení, kterých jste se dopustili, a získejte nové srdce a nového ducha. ‘” Slyšíte jeho vážnou prosbu? “‘Získejte si nové srdce a nového ducha. Neboť proč byste měli zemřít, dome Izraele? Vždyť já nemám zalíbení ve smrti toho, kdo umírá,” praví Hospodin. ‘Proto se obraťte a žijte! ‘” Říká: “Prosím, vraťte se ke mně dříve, než se zničíte sebezničením. Prosím! Získej nové srdce… Já jedno mám. Chci ti ho dát, ale musíš se obrátit a požádat Mě o něj. Nemohu ho nikomu vnutit. Dovolíš mi, prosím, abych ti ho dal?” “Ne,” odpověděl jsem.

Čtvrtý důvod… Čtvrtým důvodem, proč musíme pečlivě střežit srdce, je to, že Bůh hledá a vyžaduje od nás poslušnost právě v srdci. Souhlasíte se mnou? Jaký je čtvrtý důvod, proč musíme se vší pečlivostí střežit srdce? Protože právě v srdci Bůh hledá a co? Vyžaduje od nás poslušnost. Kde od nás vyžaduje poslušnost? Především mezi pravým a levým uchem. Říká se tomu duchovní poslušnost. Jak se jí říká? Duchovní poslušnost. A co je to duchovní poslušnost? Je to učit se z lásky ke Kristu v moci Ducha svatého uvádět své myšlenky a pocity do souladu s duchem zákona, kterým je láska, amen? Bůh to vyžaduje… Bůh to vyžaduje.

Všimněte si, jak jasně na to upozorňuje Písmo. 1. Samuelova 16,7; ten příběh znáte. Samuel, Boží prorok, je pověřen, aby šel do domu Jišajova a pomazal z jeho synů Saulova nástupce. Přicházejí tedy chlapci a předstupují před proroka podle svého věku. Prvorozený se představuje jako první: pohledný exemplář, 220 cm, dlouhé tmavé vlasy, široký v ramenou, úzký v bocích, zjevně královský materiál. Samuel sáhne po baňce a už se ho chystá pomazat, tohoto zjevného kandidáta na Saulova nástupce, když mu Bůh chce něco říct. Co to je? “Ne, ne příliš rychle…” “Hospodin však Samuelovi řekl: “Nedívej se na jeho vzhled ani na výšku jeho postavy, protože jsem ho zavrhl.” “Opravdu? Ale Bože, vždyť vypadá tak dobře, je tak zdvořilý a tak dobře se chová.” “Cože?” zeptal jsem se. “Ne, já jsem ho odmítl.” “Proč, Pane? ” “Protože Hospodin nevidí tak, jak vidí člověk, neboť člověk se dívá na zevnějšek, ale Hospodin se dívá,” kam? “…na srdce. ” Proto, moji drazí přátelé, střežte srdce se vší pečlivostí. Slyším “amen”? {Amen} Bůh se dívá; vidí každou myšlenku, která se mihne na vědomém plátně vašeho myšlenkového života, stejně jasně a jistě – vlastně ještě jistěji – jako vy vidíte mou ruku, jak mává sem a tam. Bůh nevidí tak, jak vidíme my. My vidíme jen vnější věci. On vidí věci vnitřní. Nikdy neexistuje myšlenka, kterou si ty nebo já myslíme a kterou by si Bůh plně neuvědomoval. Slyším “amen”? {Amen} Jeho oči pronikají až do samého nitra naší bytosti. Je vševědoucí; ví všechno.

David, hubený pastýřský kluk, který ani nebyl na řadě, protože se staral o ovce. Jeho starší bratři ho tam nechali dělat práci, aby mohli jít dovnitř a představit se prorokovi. Davida si Bůh vybral kvůli čemu? Kvůli jeho srdci. Měl srdce, které chtělo poznat a milovat Boha. Tentýž David, než předal otěže královské moci svému synovi Šalomounovi, co mu měl říci? Tentokrát v 1. knize Letopisů, 28,9: “Pokud jde o tebe, můj synu Šalomoune, poznej Boha svého otce a služ mu s,” co? “…věrným srdcem a s,” čím? “…ochotnou myslí.” Co David zdůrazňuje? Je to o poslušnosti na úrovni chování? Ne, je to o poslušnosti tady nahoře mezi pravým a levým uchem. A když tam budeme poslouchat, pak se chování postará samo o sebe. Amen? {Amen} Ano… Ano. Proč ho nabádá, aby mu sloužil věrným srdcem a ochotnou myslí? “… vždyť Hospodin zkoumá všechna srdce a chápe všechny úmysly myšlenek.” “Všechny,” co? “…úmysly myšlenek.” Jaké jsou záměry myšlenek? To jsou pohnutky, které se skrývají za myšlenkami. Bůh jim všem rozumí, drazí přátelé, všem jim rozumí.

Ježíš se neustále snažil různými způsoby pomoci svému vyvolenému starověkému lidu, Židům, aby pochopili duchovní podstatu poslušnosti, kterou si přeje. Víte, oni se stali profesionály v dodržování litery zákona, že? A aby se ujistili, že to dělají správně, trávili jejich zákoníci a farizeové, jejich rabíni, spoustu času podrobným popisováním toho, co je správné chování. Ve skutečnosti byly napsány celé svazky o tom, jak zachovávat sobotu, a to až do nejmenších podrobností o tom, jak je a jak není vhodné chovat se v sobotu. A mimochodem, poslouchejte mě: čím méně se řídí vaše srdce duchem Zákona, tím více potřebujete literu Zákona, aby řídila vaše chování. Zatímco čím více máte ducha zákona, který řídí vaše srdce, nepotřebujete ani literu zákona, protože vaše chování bude přirozeně v souladu s ním. Slyším “amen”? {Amen}

Protože však duch zákona neovládal jejich srdce, začali skutečně vážně definovat do nejmenších detailů, co určuje správné a nesprávné chování. A protože byli tak dobří v dodržování těchto mnohačetných “ano” a “ne”, těchto pravidel a předpisů, byli sami přesvědčeni, že jsou co? “Bohatí a zbohatli a nic nepotřebují.” {Zj 3,17}. Ach, zní vám to povědomě? Je možné, že jsme se, někteří z nás, také vydali touto cestou? Jak tedy Ježíš pomůže těmto sebeklamným, samospravedlivým zákoníkům a farizeům z jejich příkopu, příkopu legalismu?

Co kážete formalistům? Co kážete zákoníkům? Kážete evangelium? Pozor, to je záludná otázka. Kážete zákoníkům evangelium? Ne, neříkáte, dokud nejprve neoznámíte zákon. Opravdu? Ano, opravdu. Proč? No, co je evangelium? Evangelium je dobrá zpráva, že existuje Spasitel od hříchu, který nám odpouští naše hříchy. Ale každý dobrý zákoník už dávno nehřeší. Ale no tak! Takže nepotřebuje odpuštění hříchů, s tím už dávno přestal. Ale ti hnusní pohané tamhle, co žijí za hranicemi, co se, víte, takhle nechutně chovají a nedodržují sobotu, ti potřebují odpuštění, ne já! Víte, přátelé, evangelium je dobrá zpráva o tom, že existuje Spasitel, ale legalista je zcela přesvědčen, že je schopen spasit sám sebe. A říkat mu, že potřebuje Spasitele, je pro něj tak trochu urážlivé. Slyšíte, co říkám? Než tedy vůbec můžete doufat, že se s hlásáním evangelia dostanete na první metu, musíte zákoníkovi pomoci rozpoznat jeho potřebu Spasitele – jinými slovy jeho “hříšnost”. Rozumíte tomu?

A jak mu pomůžete pochopit jeho hříšný, padlý a chudobný stav? “Nepoznal bych hřích jinak než skrze zákon.” {Ř 7,7} Víte, proto Pavel říká, že Zákon je naším učitelem, který nás má přivést ke Kristu, abychom byli ospravedlněni vírou. {Ga 3,24}. Souhlasíte se mnou? Všichni se přirozeně snažíme být ospravedlněni čím? Skutky. A děsivé na tom je, že když se nám dostatečně daří dodržovat literu zákona, namlouváme si, že jsme spaseni na základě svých dobrých skutků.

Co tedy Mistr kazatel káže zákoníkům a farizeům? Káže zákon… Ano, káže zákon. A pokud tomu nevěříte, přečtěte si to se mnou. Matouš, 5. kapitola, Matouš, 5. kapitola, Kázání na hoře. Klasický záznam Jeho nejčastěji hlásané řeči. Matouš 5, začneme u 20. verše. “Neboť vám říkám, že pokud vaše spravedlnost nepřekročí…”. …pokud vaše spravedlnost nepřekročí co, třído? “…nepřevýší spravedlnost zákoníků a farizeů, v žádném případě nevejdete do nebeského království”. Všimněte si, prosím, že zákoníci a farizeové měli nějakou spravedlnost; jakou? Poslušnost podle litery zákona, dodržování litery zákona. Ježíš říká, že to nepotřebujete? Říká Ježíš, že to nepotřebujete? Ne, Ježíš říká, že potřebujete co? Víc než to. Souhlasíte se mnou? “Pokud vaše spravedlnost nepřekročí” vnější dodržování litery zákona, v žádném případě nevejdete do nebeského království. Proč? Protože bez svatosti nikdo Boha nespatří. {He 12,14}. A pokud máme být svatí, kde máme být svatí? No, kde? “Jak člověk smýšlí ve svém srdci, takový je”. {Př 23,7}. Takže pokud máme být svatí, musíme být svatí mezi pravým a levým uchem. Musíme mít myšlenky a pocity, které jsou v souladu s duchem zákona, stejně jako slova a činy, které jsou v souladu s literou zákona. Proto Ježíš ve stejném kázání říká: “Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.” To je důvod, proč se v tomto kázání říká: “Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.” {Mt 5,8}. Chcete vidět Boha? Jeho milostí se musíte stát čím? Čistým srdcem. Není na výběr: “Bez svatosti nikdo neuvidí Boha.” Prosím, uvědomte si to, drazí přátelé.

Víte, co mě tak děsí, je to, že bude tolik svědomitých adventistů sedmého dne, kteří dodržují literu zákona a kteří budou muset slyšet ten hrozný rozsudek, až přijde Ježíš: “Jděte ode mne, vy, kteří pácháte nepravost, nikdy jsem vás nepoznal.” {Mt 7,23} A oni se budou potácet zpět a budou říkat: “Počkej chvíli, máš asi nesprávného člověka. Dodržoval jsem tvůj zákon ach, tolik let. Každou sobotu jsem chodil do shromáždění! A dařilo se mi nedělat o sobotě žádné špatné věci! Dokonce jsem se v sobotu nedíval na televizi. No tak, máš špatného člověka.” “Odejděte ode mne, vy, kteří pácháte nepravost.” Víte, milí přátelé, pokud děláme správné věci ze špatných důvodů, v Božích očích je to nepravost. Slyšeli jste mě? Je mi jedno, jak svědomitě dodržujete literu zákona, pokud to neděláte z lásky k Bohu, není to ani poslušnost, je to nepravost. A já vás prosím, abyste si to uvědomili hned, dokud je ještě šance, abyste si to uvědomili, pokud to tak není. Slyším “amen”? {Amen}

Chraň Bůh, abychom pokračovali v samospravedlnosti a sebeklamu, dokud nebude příliš pozdě na to, abychom se stali ryzími. Proto si nemůžete, prosím, nesmíte zazlívat to, co tu dělám. Vím, že to není příjemné, když vám někdo naznačuje, že jste se možná ani neobrátili, přestože máte stříbrné vlasy a sedíte v té samé lavici s košilí a kravatou už několik let. Nikdo, kdo se tak svědomitě drží litery zákona, nemá rád, když mu někdo naznačuje, že snad ani není obrácený. Ale milí přátelé, je to docela dobře možné! Prosím, nezjišťujte to, až bude pozdě s tím něco dělat. Prosím. Pro vaše dobro a pro dobro Kristovo, prosím. Bůh vyžaduje víc, víc než spravedlnost zákoníků a farizeů. Ano, vyžaduje se poslušnost podle litery zákona, ale milí přátelé, musíme mít víc než to. Musíme mít duchovní poslušnost. Máme-li skutečně dodržovat Zákon, musíme být zamilovaní do Zákonodárce. Slyším “amen”? {Amen}

Nemůžete zachovávat sobotu, pokud nemilujete Pána soboty. Je mi jedno, jak technicky správně se chováte. Pokud tu nejste proto, že milujete Ježíše, nezachováváte sobotu. Musím vám říct, jak to je. Mladí přátelé, prosím, poslouchejte mě. Pro ty, kdo skutečně zachovávají sobotu, je sobota potěšením. Proč? Protože mají radost z Pána soboty. A těší se na západ slunce v pátek večer mnohem dychtivěji než na západ slunce v sobotu. Zcela jinak než my ostatní. Slyšíte, co vám říkám? {Amen} Mluvím přímo k vám, drazí přátelé. Prosím, nezlobte se na mě za to. Pokud se těšíte na západ slunce v sobotu večer více než na západ slunce v pátek večer, jsem tu, abych vám řekl, že jste nezachovávali sobotu, nezachováváte ji. Je mi jedno, jak vhodné bylo vaše chování po celých 24 hodin, sobotu jste nezachovali. Proč? Protože dodržování soboty je pro vás především povinnost a vy jste si tak oddechli, že už je další týden za vámi. A teď se můžete vrátit k tomu, co jste si opravdu přáli dělat posledních 24 hodin, ale o co jste se připravili, protože jste museli dodržovat sobotu. A víte, že vám říkám pravdu.

A pokud je to blízké vaší zkušenosti, drazí přátelé, vězte, že nebudete připraveni jít domů do Otcova domu, abyste slavili tisíciletou sobotu. Mluvili jsme o tom včera večer. Tisíciletí, co to je? Je to sobota sedmého dne v Božím počítání. U Boha je den jako co? Tisíc let. {2 Pt 3,8} Jak stará je planeta Země? Šest tisíc let. No, co vy víte? Co myslíte, že je to tisíciletí? Sobota sedmého dne ve spasitelném týdnu. A moji drazí přátelé, musíte být k sobě opravdu upřímní. Jestliže se sotva dokážete přimět k dodržování 24hodinové soboty, budete šťastní, když budete dodržovat sobotu trvající tisíc let?

A jak už jsem řekl, poslouchejte mě: Bůh nevezme do nebe nikoho, kdo by tam nebyl šťastný. Víte, v nebi budeme dlouho. Slyším “amen”? {Amen} A nevím, jak vy, ale já nevěřím v Boha, který věří ve věčná muka. Ale jsem tu, abych vám řekl, že kdyby Bůh vzal neobráceného člověka do nebe, bylo by to pro něj peklo… Bylo by to peklo. A budeme tam dlouho moji mladí přátelé, i ti starší, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, učte se, jak být šťastní ve svatosti už teď, protože o svatosti je nebe. A pokud jste nenašli své štěstí ve svatosti, nebudete tam šťastným obyvatelem a nebudete tam moci jít, protože bez svatosti nikdo Boha neuvidí. Vyjádřil jsem to jasně? {Amen} Musíme mít víc než jen vnější shodu, drazí Laodicejští… Musíme mít víc.

A co Ježíš po těchto slovech dělá? Rozvádí duchovní povahu zákona. A je to tady; nebude to žádná legrace, ale musíme to udělat. Začněme tím, že se zabývá našimi pocity, našimi city. Začněme nejprve s našimi pocity. Chce nám pomoci vidět, jak má zákon pravomoc nad našimi pocity. Jaký zákon vybírá? Matouš 5,21: “Slyšeli jste, že bylo řečeno těm starým: ‘Nebudeš,’ co?” “…vraždit,’ a kdo vraždí, tomu hrozí soud.” A tak se stává, že se vraždí. Nyní samospravedlivý zákoník, farizeus, který naslouchal, udělal rychlou revizi svého života: “Vrazil jsem někdy někomu nůž do zad? Ne. Dal jsem někdy někomu ránu do hlavy a vyrazil z něj život? Ne, proto jsem, pokud jde o tento zákon, spravedlivý. ” Víte, když vezmete jen literu zákona, v této místnosti pravděpodobně není nikdo, kdo by porušil zákon, který říká: “Nezabiješ.” {Ex 20,13}. Rozumíte tomu, co vám říkám? Ale co dělá Zákonodárce dál? No tak, teď se na něj dívejte, poslouchejte ho. K čemu přistoupí? Přistupuje k tomu, aby nám řekl, co tím skutečně myslel. A mimochodem, má k tomu autoritu? Ano, On je ten, kdo to napsal svým prstem do kamenných desek. Má právo nám říci, co tím myslel. A poslouchejte Ho. “Ale já vám říkám,” říkám vám já, Zákonodárce, “že … kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, bude vydaný soudu. A kdokoli řekne,” druhý stupeň, “…kdokoli řekne svému bratru: ‘Raca!'”. … volně přeloženo hlupák: “… bude vydaný soudu. Ale,” třetí stupeň, “…kdo řekne: ‘Ty hlupáku!'”. …velmi silná slova znamenající “ty bezbožný darebáku…”. “…kdokoli řekne: “Ty blázne!”, bude uvrhnutý do pekelného ohně.” Všimněte si, prosím, že vina roste tím více, čím více je hněv či nenávist vyjadřována navenek, otevřeně a silně.

Ale vězte, že i ve třetím stupni nejsme stále na hranici skutečné vraždy, že? Ale věc, kterou si dnes ráno musíte uvědomit spolu se mnou, nechť Pán žehná vašim srdcím, je, že v Božích očích můžeme porušit zákon, který říká: “Nezabiješ”, i když máme jen pocity hněvu, dokonce ještě předtím, než je vyjádříme jediným slovem “hloupý”. To je druhý stupeň. Proč? Protože zákon je duchovní, proto. Má pravomoc nad našimi pocity, nad našimi nejniternějšími pocity… nejen nad naším chováním. Někteří z vás si možná říkají: “Ale no tak, uklidněte se. Vždyť se přece říká: ‘Kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, bude v nebezpečí soudu. ‘ To se mě netýká; já se nikdy nehněvám bez příčiny. Vždycky mám nějaký opravdu dobrý důvod, proč se na něj zlobit. Třeba řekl něco opravdu ošklivého, udělal něco zlého, proto se zlobím. Tohle se mě určitě netýká, že ne?” “Ne, to se mě netýká. Poslyšte, milí kolegové hledači kliček… Poslouchejte mě, prosím.

Tuto větu “bez příčiny” nenajdeme v některých nejstarších a považovaných za nejpřesnější rukopisech. Není tam, není tam. A některé novější překlady ctící tyto starobylé rukopisy právě takto čtou: “Kdo se hněvá na svého bratra, bude v nebezpečí soudu”. A mimochodem, pokud chcete stejný základní koncept, ale bez té kličky, a to určitě všichni chcete, že? Dobře, zavřete si všechny kličky. Obraťte se na 1. list Janův 3,15: “Kdo nenávidí svého bratra, je vrah…”. Máte v tom nějaká zadní dvířka? Ne. Vy můžete přestoupit zákon, já mohu přestoupit zákon, který říká “Nezabiješ”, už když jen chováme pocity nenávisti vůči svému bratrovi. Vidíte to, přátelé? Jsme v tomhle všichni zajedno?

A teď to “bez příčiny”, pokud na tom chcete trvat, uvědomte si, že jediné, co to umožňuje, je co? Spravedlivé rozhořčení. Existuje hněv, který není hříchem? Ano, říká se mu spravedlivé rozhořčení. Ale co je to spravedlivé rozhořčení? Dávejte si velký pozor na to, co se snažíte dostat pod hlavičku spravedlivého rozhořčení. Co je to spravedlivé rozhořčení? Je to nenávist k hříchu. Nenáviděl Ježíš hřích? Ach, nenáviděl hřích dokonalou nenávistí, ale po celou dobu miloval hříšníka dokonalou láskou. Slyším “amen”? {Amen} Chápeme to trochu obráceně, že? Milujeme hřích a nenávidíme hříšníka a říkáme tomu spravedlivé rozhořčení? Ne, nezacházejme sem. Prosím, nezacházejme sem.. Vedení dětí, Child Guidance, strana 95: “Je hříchem mluvit netrpělivě a vztekle nebo se cítit rozzlobeně – i když nemluvíme.” (str. 5). To říká Ježíš v Kázání na hoře. Takže, nechť Vám Pán požehná, to, že jste schopni kousnout se do jazyka a neříkat “hloupé”, nemusí nutně znamenat, že jste nepřekročili zákon, který říká “Nezabiješ”, že ne, že ne? Ne.

A zde si dejte pozor, abyste se nedostali do tělesného uvažování. Víte, tělesná mysl by si mohla říct: “No, když jsem vinen, že jsem přestoupil zákon, který říká ‘Nezabiješ’, když mám vůči bratrovi jen pocity hněvu a nenávisti, můžu klidně jít dál a vytěžit z toho více a dát mu pěstí; už jsem vinen. Nebo ho zabít.” Ach, moji milí přátelé, vězte, že vaše vina výrazně vzrůstá, že? Výrazně se zvyšuje, takže se touto cestou nenechte vést.

Tady je další: Znamení času, Signs of the Times, 5. června 1901: “Kristus ve svém učení plně rozvinul principy zákona a jasně ukázal, že se netýká pouze vnějšího jednání, ale že má co do činění s,” čím? “…srdce, sahající až k nevysloveným myšlenkám.” Ano, je lepší kousnout se do jazyka a neříkat “hlouposti”, ale zákon sahá až k nevysloveným myšlenkám a emocím v soukromí srdce, a pokud jste v sobě chovali pocity nenávisti a hněvu vůči bratrovi, přestoupili jste zákon, který říká: “Nezabiješ…”, a to proto, že zákon je duchovní.

Efezským 4:26 říká: “Hněvejte se a” co? “…nehřešte, nenechte slunce zapadnout nad svým hněvem.” O čem tu mluvíme? Review and Herald, 18. února 1890: “Jde o spravedlivé rozhořčení proti hříchu, které pramení z horlivosti pro Boží slávu, nikoli o hněv vyvolaný sebeláskou nebo zraněnou ctižádostí, o němž se píše v Písmu: ‘Hněvejte se a nehřešte. ‘” Jaký je jediný hněv, který není hříchem? Spravedlivé rozhořčení. Slyším “amen”? {Amen} Ach, přátelé, Bůh nám pomáhej naučit se řídit své city duchem zákona, kterým je láska. Slyším “amen”? {Amen}

A já vám chci říct, že když se to naučíme, jsme mnohem šťastnější lidé. Je příjemné cítit hněv a mít pocity nenávisti vůči druhým? Je to tak? Ne, dělá to nešťastnými vás; dělá to nešťastnými i je. Hřích vás činí nešťastnými. Je příjemné mít vůči druhým pocity lásky? Ano, je. Chcete být šťastní? Pak se naučte být svatí. Naučte se být svatí mezi pravým a levým uchem. Učte se pečlivě střežit své srdce. Učte se uvádět své myšlenky a pocity do souladu s duchem zákona.

Nechť vám Pán žehná, náš čas vypršel. Budeme se tedy muset věnovat zákonu, který se vztahuje na naše myšlenky, až se po společném jídle opět sejdeme, a vy se všichni vrátíte, že? {Amen} To nebylo jednomyslné “amen”; dám vám druhou šanci. Všichni se vrátíte, že ano? {Amen} Jestli se nevrátíte, tak musím nechat bratra nahrát další kazetu a my teď musíme pokračovat v kázání. Takže se vrátíte, že ano? Postavme se k závěrečné modlitbě.

Otče na nebesích, moc ti děkuji, že nám pomáháš pochopit, jakou roli hrajeme v rozvoji Kristova charakteru. Zahrnuje to střežit své srdce s veškerou pílí. To je naše povinnost; to je náš závazek. Protože zákon je duchovní, musíme se učit uvádět své myšlenky a pocity do souladu s duchem zákona, kterým je láska, nejen svá slova a činy do souladu s literou. Otče, pro některé z nás zde přítomných to však může být zcela nový koncept, který však musíme nejen pochopit, ale také zažít, pokud chceme být připraveni na příchod Ježíše. Děkujeme ti, Pane, že nám s novým srdcem, s mocí Ducha svatého a s motivací lásky umožníš, abychom své myšlenky a pocity udržovali v souladu s duchem zákona. A my tak budeme prožívat větší radost a štěstí, protože budeme zakoušet větší svatost. A my se tak staneme vhodnými občany, ba šťastnými občany pro nebe. Prosím, ať se nám to stane, to je moje modlitba ve jménu Ježíše, aby všichni řekli: “Amen.” Bůh vám žehnej, přátelé, Bůh vám žehnej.