Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Zdravím vás, drazí přátelé. Děkuji vám, že jste se vrátili. Pochutnali jste si při společném obědě? {Amen} Neužívali jste si to přespříliš, nebo ano? Doufám, že ne. Brzy uvidíme, zda ano či ne. A jak? Ti z vás, kteří to na společném jídle přehnali, si tu při mně zdřímnou. {To se nestane, dnes jsme nejedli zákusek.} Dobře, dobře.

Chválím Pána za přednost studovat v tomto sobotním čase Jeho slovo, a to ne jen tak ledajaké téma, ale nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno. Nedovedu si představit lepší způsob, jak strávit sobotu, než studiem Jeho Slova. Slyším “amen”? {Amen} Jaká radost; jaká výsada. A děkuji vám, že jste mě poctili vedením tohoto studia s vámi. Chci vám však otevřeně přiznat, že na tento úkol nestačím, leda zázrakem milosti. Potřebuji milost. A doufám, že si uvědomujete, že i vy potřebujete milost, abyste pravdu Božího slova dokázali správně uvádět do souvislosti, rozumět jí a oceňovat ji. Uvědomujete si to? Duchovní věci… mají být posuzovány duchovně. {1K 2,14}. A my se zabýváme některými náročnými pravdami, drazí přátelé.

Chci se s vámi podělit o další skutečnosti, které vás pravděpodobně příliš nepotěší. Ale musím riskovat, že vás urazím, ne proto, že bych chtěl, ale proto, že vás kvůli Kristu musím důrazně povzbudit, abyste se poctivě a objektivně podívali na svá srdce a zjistili, zda náhodou nejste v laodicejském stavu: kdy klamete sami sebe, myslíte si, že jste bohatí, zbohatli jste, nic nepotřebujete. A nevíte, že jste ubozí, politováníhodní a chudí, slepí a nazí… vlažní. {Zj 3,17}. Vězte, že se nesnažím nikoho odsuzovat z pokrytectví. Vím však, že Pravý svědek vždy soudí správně. A zřejmě je mezi námi, touto laodicejskou církví poslední doby, tolik pokrytectví, že je to náš poznávací znak. A tak si myslím, drazí přátelé, že ve světle této skutečnosti by bylo moudré, abychom sami sebe prozkoumali – poctivě, objektivně – a zjistili, zda jsme skutečně ve víře. Slyším “amen”? {Amen}

Svítíme laserovým světlem Božího zákona na naše srdce. A to nikdy není příjemná zkušenost, protože jsme možná nuceni odhalit některé věci, které jsme dlouho popírali. Ale o co lepší je rozpoznat je teď, když s tím můžeme něco udělat. Amen? {Amen} Pokud existuje nějaké pokrytectví, které je třeba odhalit, Bůh nám pomoz, abychom to udělali teď. Amen? {Amen} Nechci pokračovat v samolibém sebeklamu, dokud nebude příliš pozdě. Vy ano? Dokud nebudeme muset slyšet ten strašný rozsudek a být v šoku: “Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.” {Mt 7,23} Kéž nám Bůh pomůže odhalit to, co je třeba odhalit teď, dokud je ještě čas se vzpamatovat. Amen? {Amen} A děkuji vám, že jste ochotni se vracet a pokračovat v průzkumu svého srdce, když pod vlivem Ducha svatého společně studujeme Boží slovo. Chci vám dát příležitost, abyste právě tento vliv nyní osobně pozvali do svých srdcí. A až se budete modlit za vylití Ducha svatého na vaše srdce a mysl, pamatujte, prosím, na svého bratra. Prosím vás o modlitby. I já, zvláště já, potřebuji pomazání a vylití Božího Ducha. Strávíme pár chvil na kolenou, ano? …jak je naším zvykem.

            Bože Otče, v tichu tohoto sobotního odpoledne ti děkuji za výsadu, že jsem se mohli znovu sejít, abychom hodovali na Chlebu života. Ale Otče, dříve než přistoupíme k tomuto pokrmu, rozhodli jsme se odpovědět na klepání na dveře našeho srdce. Rozhodli jsme se vstát od stolu, otevřít dveře a pozvat Tě v osobě Tvého Ducha, abys vstoupil a povečeřel s námi. Prosím Tě, Pane, dej nám mocí svého Ducha svatého tento hlad a žízeň, a já Ti děkuji, že tak činíš. Už samotná přítomnost těchto drahých bratří a sester je důkazem, že jsi do jejich srdce vložil hlad a žízeň po Slově. A modlím se, abys povzbudil náš apetit. A zvláště se modlím, abys nám dal schopnost trávit a vstřebávat Chléb života, abychom se jím mohli nasytit. Mým nezaslouženým privilegiem, Otče, je lámat a rozdávat tento chléb a já prosím, umyj mé ruce, umyj mé srdce, umyj mou mysl, umyj můj jazyk, umyj celou mou bytost v krvi a ve vodě, která vytéká z probodeného Ježíšova boku. Očisti mě, Otče, prosím. Nedopusť, aby moje lidskost byť jen ochutila chléb, natož aby ho poskvrnila. Prosím, ochraňuj mě před mnou samým. A kdyby se někomu dostalo požehnání z tohoto pokrmu, budeme vědět, komu jedinému patří zásluhy a chvála. Jsi to Ty a Tvůj Syn, sám Chléb života, a ne ubohý lamač chleba, kterého jsi milostivě použil. Splň tuto modlitbu, můj Pane, neboť o ni prosím v Ježíšově jménu a pro Jeho oběť. Amen.

Zabývali jsme se naší kooperativní rolí při rozvoji charakteru podobného Kristu. Jaká je naše role? Dokážeme se proměnit od slávy k slávě? Ne, to může pouze Duch svatý. To však neznamená, že nemáme nic dělat. Je to Boží milost spojená s čím? Pilným, vytrvalým lidským úsilím – které je nezbytné. {Counsels to Parents, Teachers, and Students, 544.2} A toto úsilí musí být zaměřeno na kontrolu mysli. Nyní se zaměřujeme na to, “co” je úloha spolupráce: “co” máme dělat; a to “jak” to máme dělat, přijde později. A ujišťuji vás, že k čemukoli, co po nás Bůh žádá, abychom dělali, nás uschopní. Amen? {Amen} Víte, to je tak vzácné ujištění, že všechny Boží příkazy zároveň obsahují sílu k jejich vykonání. {Christ’s Object Lessons, 333.1 – Perly moudrosti} Proto musím trvat na tom, že uvést do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista {2K 10,5} je skutečně možné, protože On nás o to požádal. A skutečnost, že nás o to požádal, je sama o sobě ujištěním, že nám to umožní, amen? Ano!

Nemáme tak krutého Boha, který by po nás chtěl něco, co není plně připraven nám svou milostí umožnit. Důsledné a úplné řízení činnosti mysli až do té míry, že každou myšlenku uvedeme do zajetí poslušnosti Krista, je díky milosti ve spojení s pilným a vytrvalým lidským úsilím možné. Je to možné.

Ve skutečnosti je to víc než to. Je to nutnost, pokud chceme být zapečetěni. Být zapečetěni znamená dospět do stavu, kdy jsme si pro lásku Kristovu natolik zvykli uvádět své myšlenky do zajetí poslušnosti Krista, že bychom raději… co? {Zemřeli} raději zemřeli, než bychom vědomě přestoupili Boží zákon, byť jen soukromí naší mysli. Tak to je vysoký standard. Ale moji drazí přátelé, neodvažuji se nastavit nižší standard než ten, který pro nás nastavuje Boží slovo. Dobrovolně vám přiznávám, že jsem ho nedosáhl a nejsem dokonalý. Této mety jsem nedosáhl. Ujišťuji vás však, že pro lásku Kristovu usilovně běžím k cíli. {Fp 3,14}. Souhlasíte? Souhlasíte? Nechme tu laťku tam nahoře. A pro lásku Kristovu a v moci Ducha svatého běžme k cíli. “Uvést do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista.”

Proč je pro nás tak důležité řídit mysl? Dobře, jaké jsou ty tři, ne, teď už čtyři důvody, že? Čtyři důvody: Za prvé, musíme řídit mysl, víc než cokoliv jiného střežit své srdce, protože z něj vycházejí prameny života. {Př 4,23}. Všechno, co říkáme a děláme, má svůj pramen v našich myšlenkách a pocitech. Proto má-li být to, co vyvěrá v oblasti chování, čisté a Kristovo, musí být čisté a Kristovo i to, co se odehrává tady nahoře mezi pravým a levým uchem. Je to tak?

Za druhé, musíme víc než cokoliv jiného střežit své srdce, protože to, co se děje v srdci, z nás dělá to, čím skutečně jsme. “Jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7}.

Třetím důvodem, proč musíme víc než cokoliv jiného střežit své srdce, je, že pokud to neuděláme my, kdo to udělá? Satan.

A čtvrtým důvodem, kterým se právě zabýváme, je to, že srdce je to, na co se Bůh dívá a kde do nás vyžaduje poslušnost. {1S 16,7}. A tady nám při minulém studiu došel čas.

Zabývali jsme se duchovní povahou zákona a poslouchali jsme pozoruhodné kázání Krista, Mistra Kazatele, zvané Kázání na hoře, kde vykládal o duchovní povaze zákona. A on cítil potřebu to udělat, protože oslovoval spoustu samospravedlivých pokrytců, kteří měli za své povolání žít v souladu s literou zákona, ale zcela opomíjeli život v souladu s duchem zákona. Právě proto, drazí přátelé, se ti samí svědomití dodržovatelé litery zákona, dodržovatelé soboty, tak úzkostlivě snažili dostat tělo Pána soboty z kříže, aby sobotu neporušovali! Mluvíme o tom, že jim uniká celý duch zákona. A vězte, že stejného stupně pokrytectví jsme schopni i my, že? Většinu z nás by ani nenapadlo být v sobotu sedmého dne výdělečně aktivní v nějakém zaměstnání, ale o čem si budeme svobodně povídat? No tak, přiznejte to se mnou: o našem zaměstnání a nejrůznějších světských, každodenních záležitostech v sobotu. Vždyť ústa mluví z přebytku srdce. {Mt 12,34; Lk 6,45}. A jen proto, že se nám daří zdržet se nevhodného chování, si myslíme, že zachováváme sobotu.

Ale moji drazí přátelé, vy i já zachováváme sobotu mezi pravým a levým uchem. Nebo také ne. Víte, že vám říkám pravdu. Jsme schopni stejného druhu pokrytectví. A tak se Ježíš, který zákoníkům a farizeům kázal od srdce, snažil pomoci jim poznat, že v poslušnosti Zákona jde o víc než jen o dodržování jeho litery. Proto říká: “Nebude-li vaše spravedlnost” co? “… o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.” {Mt 5,20} Pokud chcete mít způsobilost pro nebe, musíte mít svaté srdce. “Usilujte o …posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.” {Žd 12,14}. A moji milí přátelé, pokud si myslíte, že my, křesťané adventisté sedmého dne, dnes opravdu nepotřebujeme poslouchat právě toto kázání, pak se prosím zamyslete znovu. I my máme jen formu zbožnosti… obvykle. I my jsme profesionálními strážci litery zákona, ale z velké části totálně postrádáme ducha zákona. Proto jsme vlažní, děláme všechny správné věci, ale ze špatných důvodů. I my tedy potřebujeme naslouchat duchovní povaze zákona.

Společně jsme se dívali na přikázání “Nebudeš vraždit!” {Ex 20,13}. A došli jsme k poznání, že má pravomoc nejen nad naším chováním, ale i nad našimi nejniternějšími soukromými pocity. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah. {1J 3,15}. Pokud v sobě chováme pocity hněvu vůči bratrovi, i když se nám podaří kousnout se do jazyka a nenazvat ho hlupákem, stejně jsme přestoupili zákon, který říká: “Nebudeš vraždit!” protože je duchovní. A tady jsme minule skončili. To, co musíme udělat nyní, je něco možná ještě nepříjemnějšího. A to je rozpoznat, jak se zákon vztahuje na naše pocity… na naše myšlenky, promiňte, na naše myšlenky i na naše pocity. Naše myšlenky. Jaké přikázání nám Kristus adresuje, aby nám to pomohl pochopit? Je to sedmé. A moji drazí přátelé, číslo sedm je velmi vážný problém. Sedmé přikázání je mnoho přestupováno. Poslechněte si, co říká Pán, Matouš 5,27: “„Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci.” Slyšíte to, drazí přátelé? Víte, když Ježíš citoval přikázání: “Nebudeš cizoložit!” {Ex 20,14} zákoník, farizeus, kterému se dařilo udržovat své chování v souladu s literou zákona, udělal rychlou revizi a zeptal se sám sebe: “Spáchal jsem někdy takový skutek? Ne, jsem spravedlivý.” Co Ježíš říká dál? “Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil” Kde? “…ve svém srdci.” {Mt 5,28} Nyní, milé sestry, Bůh vám požehnej, budete si muset udělat vlastní aplikaci. Musím teď mluvit ke svým bratrům.

Požádejte Ducha svatého o pomoc při aplikaci do vlastní zkušenosti. Tento text je zjevně určen mužům. Bratři, uvědomujete si, že vy i já jsme schopni přestoupit zákon, který říká: “Nebudeš smilnit!”, pouze v soukromí své představivosti? Vidíte to? Víte, to je něco, co ale většina neuznává. Vzpomínám si například, jak jsem jednou stál vedle několika mladých mužů, bylo to před mnoha lety, když jsem byl mladý, a… bylo to vlastně na táborovém shromáždění. A kolem se procházela nějaká spoře oděná žena a oni ji pozorovali velmi žádostivýma očima. A když se vzdálila z dohledu, jeden z nich poznamenal, že jsem se nezúčastnil. A řekl mi: “Ale no tak, Steve, dívat se ničemu neuškodí.” Je to pravda? Ale víte, celá řada lidí tomu věří. Proč? Protože si myslí, že dokud neudělají skutek, nezhřešili. Ale co říká Ježíš? “Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil.” Kde? “…ve svém srdci.”

Dívat se ničemu neuškodí? Bratře, sestro, přemýšlejte o tom, prosím. Víte, zákon je duchovní. Má tedy pravomoc nad tím, co se děje v soukromé sféře vaší představivosti. Proto můžeš zákon, který říká: “Nebudeš smilnit!” přestoupit jen ve své fantazii. Jsme v tomhle všichni zajedno? Neuhýbejte před tím. Patriarchs and Prophets (Patriarchové a proroci), strana 308: “‘Nesesmilníš’. Toto přikázání zapovídá nejen nečisté skutky, ale i smyslné myšlenky a žádosti a všechno, co je vyvolává.” Pauza: Musíme se tím trochu zabývat. A to není příjemné. Není mi to příjemné, ale jsem přesvědčen, že se tím musím zabývat, tak mi to prosím dovolte. Toto přikázání zakazuje nejen co? Nejen nečisté skutky, ale i smyslné myšlenky a žádosti a všechno, co je vyvolává. Existují určité praktiky, které mají tendenci vzbuzovat smyslné myšlenky a touhy, nebo ne?

Milé sestry, toto se možná hodí pro vás. Dovolte mi, abych vás oslovil laskavě jako bratr, který vás má rád. A bratři, nenechávejte mě v tom samotného. Je možné, bratři, aby se naše sestry oblékaly a chovaly způsobem, který má tendenci vzbuzovat smyslné myšlenky a touhy? Je to možné? Ano, to jistě ano… Určitě ano. Víte, sestry, muži jsou velmi vizuálně orientovaní, více než vy. A jsou velmi snadno vizuálně stimulováni. A pokud se oblékáte a chováte tak, že v muži podněcujete smyslné touhy, vězte, prosím, vězte, že před Bohem a v nebeských knihách záznamů jste stejně vinny tím, že jste se dopustily cizoložství, jako muži, ve fantaziích své mysli. A chvěji se, chvěji se za mnoho svých drahých sester, které budou muset čelit dlouhému záznamu o cizoložství, i když možná tento čin ve skutečnosti nikdy nespáchaly, ale kvůli způsobu, jakým se oblékaly a chovaly, přestoupily zákon, který říká: “Nebudeš smilnit!” Milé sestry, říkám vám to, protože vás mám rád. Některé z vás si to ani neuvědomujete. Ale děsivé je, že některé z vás to víte a přesto to děláte, protože se vám taková pozornost líbí… Bůh vám pomáhej.

Nebo jakekoli jednání, nebo jakékoli – jaké je aktuální slovo? “…jakékoli praktiky, které je vyvolávají.“ Moji drazí přátelé, jaké jsou důsledky, co se týká celého masivního pornografického průmyslu? Má pornografie tendenci podněcovat smyslné myšlenky a touhy? Samozřejmě, o tom to celé je. Jaké z toho plynou důsledky, co se týká pravděpodobně nejuniverzálnějšího a smrtícího osobního návyku, v jehož otroctví se lidstvo nachází, známého jako masturbace. Jaké důsledky z toho plynou? Není to snad přestoupení zákona, který říká: “Nebudeš smilnit”? Samozřejmě, že je… Samozřejmě, že je. Pochopte, že pokud jste k sobě vůbec čestní nebo objektivní, uvědomujete si duchovní povahu zákona. Můj bratře, má sestro, prosím, prosím, uvědomte si, že i když nikdo jiný možná neví, co děláte, Bůh to ví. A v den soudu budete muset čelit naprosto přesnému a preciznímu záznamu každé smyslné myšlenky a činu. Prosím, dokud je ještě čas, přijmi odpuštění a vítězství. Slyším “amen”? {Amen} Pro vaše dobro vás prosím, neklamejte v tom sami sebe. Neklamejte v tom sami sebe. Je pro mě naprosto děsivé, jak snadno dostupná je dnes pornografie přes internet. Naprosto děsivé. A pornografický průmysl vydělává více než všechny ostatní obchodní společnosti na internetu dohromady. Tak rozšířené toto otroctví je. A moji drazí přátelé, pokud je někdo z vás v této pasti, prosím… Dovolte Ježíši Kristu, aby vás svou krví a svým Duchem osvobodil. Prosím, tam je svoboda; můžete zvítězit! Ale bude to vyžadovat usilovnou snahu spojenou s Boží milostí. Ale můžete, musíte zvítězit. “Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.” {Mt 5,8} Není možné, abyste byli čistého srdce, pokud se podílíte na takovýchto praktikách, v žádném případě. A nebudete způsobilí k tomu, abyste dostali občanství v nebi a věčný život. Jak bych to mohl říci ještě jasněji? Musíme si více než cokoliv jiného střežit své srdce, drazí přátelé, protože je to právě srdce, na co se Bůh dívá a kde do nás vyžaduje poslušnost.

Někteří z vás si teď možná říkají: “Počkat, počkat! Znamená to, že pokaždé, když mě napadne nějaká zlá myšlenka, tak jsem zhřešil?” Ne, protože víte, být pokoušen není hřích; a pokušení vždycky upoutá vaše myšlenky. Sledujete to? Ale klíčovým bodem, můj drahý bratře, sestro, je to, co ty a já s touto myšlenkou uděláme, to určuje, zda se stane hříchem, nebo zůstane pouze pokušením, které díky Boží milosti překonáme. Rozumíte? A to, co s vámi musím velmi pečlivě a systematicky probrat v některé z dalších lekcí, je právě to, co způsobuje, že se pokušení stává hříchem. Většina lidí si myslí, že pokušení se nestane hříchem, dokud nevykonáme skutek. Je tomu tak? Rozhodně ne.

Ježíš jasně říká: “Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci.” Udělal jsi ten čin? Ne, ale zákon, který říká: “Nebudeš smilnit!”, jsi porušil. To nás tedy opět nutí ptát se, co je to, co způsobuje, že se pokušení stává hříchem. A touto otázkou se budeme zabývat později. Ale zatím mi jen pro objasnění dovolte, abych přečetl citát a zdůraznil klíčové body, které snad objasní, v jakém okamžiku a jakými způsoby se pokušení vlastně stává hříchem. Citát se nachází v knize Testimonies for the Church (Svědectví pro církev), svazek 2, strana 561. Pozorně poslouchejte. “Kontroluj své myšlenky. Není to snadný boj; nebudeš-li o to vážně a” jak? “horlivě usilovat, nepodaří se ti to.” Co tady slyšíte? “Víc než cokoliv jiného střež své srdce!” {Př 4,23}. “…nebudeš-li o to vážně a horlivě usilovat, nepodaří se ti to. Ale Bůh to od tebe žádá;…” Slyším “amen”? {Amen} “…je to povinností všech odpovědných bytostí. Jsi Bohu zodpovědná za své myšlenky.” Teď poslouchejte: “Zabýváš-li se planými představami a nečistými myšlenkami, provinila ses do jisté míry před Bohem, jako by ses dopustila činu. Brání ti v tom jen nedostatek příležitostí.” Chápete, jak to funguje? Právě to rozhoduje o tom, zda jste nebo nejste jen pokoušeni, nebo zda jste zhřešili, či nikoli.

“Zabýváš-li se planými představami a” čím? “nečistými myšlenkami, provinila ses do jisté míry před Bohem, jako by ses dopustila činu. Brání ti v tom jen nedostatek příležitostí.” Když nás napadne zlá myšlenka, nečistá myšlenka, když ji okamžitě, pro Kristovu lásku, zaženeme, zhřešili jsme? Ne, přemohli jsme pokušení. Ale moji drazí přátelé, pokud ji ponecháte ve své mysli a budete se jí zabývat, přemýšlet o ní a fantazírovat, v Božích očích jste co? Zhřešili… Prosím, uvědomte si to. Není divu, že Izajáš v 55,7 a následujících verších říká: “Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, …” Všimněte si toho, prosím: Jaký je jediný způsob, jak změnit své jednání? …naše chování? Tím, že změníme co? Naše myšlenky! “Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje — k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit.” Amen? “Je připraven mnoho odpustit,” ale musíte k němu jít a požádat ho o to, a také o vítězství. Verš 8 a 9: “Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše.”

Ó, kéž nám Bůh pomůže myslet Kristovy myšlenky, abychom ve svém životě mohli chodit Kristovými cestami. Na to naráží David, když říká: “Tvou řeč uchovávám v srdci, abych” co? “…proti tobě nehřešil.” {Ž 119,11}. Srdce, to je místo, kde získáváme nebo prohráváme boj s pokušením. Je to mezi pravým a levým uchem, drazí přátelé.

Testimonies for the Church (Svědectví pro církev), svazek 8, strana 314: “Naše srdce…” Naše co, přátelé? “Naše srdce musí být vzděláváno a utvrzováno v Bohu. Musíme utvářet zvyky,” kde? “…v myšlení, které nás uschopní odolávat pokušení. Musíme se naučit hledět vpřed. Zásady Božího slova – zásady, které jsou vyšší než nebesa a sahají do věčnosti, máme chápat v jejich vztahu ke svému každodennímu životu. Každý čin, každé slovo, každá” co? “…myšlenka má odpovídat těmto zásadám.” Ach, to je vysoký standard, že? To je vysoký standard, že? Ach, moji drazí přátelé, přemýšlejte se mnou o tomto výroku. “Naše srdce musí být vzděláváno a utvrzováno v Bohu.”

Řekněte mi, získáte vzdělání přes noc? Ne, získání vzdělání trvá dlouho. A Bůh vám žehnej, já se vás dnes odpoledne neptám, jestli máte nebo nemáte titul, jestli jste absolvovali tento vzdělávací proces nebo ne. Ale ptám se vás, zda jste vůbec zapsáni do této školy. Víte, toto je škola Kristova. {Counsels to Parents, Teachers and Students, 51.1} To je místo, kde se učíme bojovat a vítězit v duchovním boji o vládu nad myslí. Většina křesťanů není do této školy vůbec zapsána. Slyšíte mě? {Amen}. Většina křesťanů je prostě zapsána do školy ovládání chování. Stejně jako celý zbytek světa se snaží udržet pod pokličkou nevhodné chování, aby si nepošpinili pověst nebo se nedostali do problémů. Ale to není škola, do které by křesťan s největším předpokladem měl být zapsán. Slyším snad “amen”? {Amen} Máme být zapsáni do Kristovy školy, kde se učíme řídit co? Myšlenky a pocity. Učit se vládnout mysli. Chodíte do této školy? Jste vůbec zapsáni? Na to se vás ptám.

A co je cílem tohoto vzdělávání? Má pomáhat vám i mně, abychom se dostali na místo, kde principy Božího slova… Zase to naše slovo, principy. Vzpomínáte si, jak jsme se o tom dříve učili? Principy, které nám Duch svatý píše na srdce. Je to něco podstatnějšího, než “co se má a nemá dělat”. Je to základní Boží zákon, princip Boží vlády, kde “dělat a nedělat” je jen praktickou aplikací. “Zásady Božího slova – zásady, které jsou vyšší než nebesa a sahají do věčnosti, máme chápat v jejich vztahu ke svému každodennímu životu. Každý čin, každé slovo, každá” co? “…myšlenka má odpovídat těmto zásadám.” Je to opravdu biblické? Je to měřítko, k němuž nás Bible vyzývá? Rozhodně, přátelé, rozhodně. Už jsem na to odkazoval, ale teď si to přečtěteme společně. Je to ve 2. Korintským 10,5. 2. Korintským 10,5: Co máme dělat? “…boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha.” a co ještě? “…Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista.” Ano, je to biblické, je to Boží měřítko. Prosím, nespokojte se s žádným nižším standardem, o to vás žádám. “…Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista.”

Moji drazí přátelé, mám otázku, zásadní přechodovou otázku. Sledujte mě. Je možné, abychom to dokázali? Dovolte mi, abych vám dodal trochu více odvahy k zodpovězení této otázky. Je možné, aby to dokázal přirozený člověk? {Ne.} Ne, rozhodně ne. Vlastně, poslouchejte: Pro přirozeného člověka je nejen nemožné přivést každou myšlenku do zajetí poslušnosti Krista, pro přirozeného člověka je nemožné přivést byť jen jedinou myšlenku do zajetí poslušnosti Krista. Jedinou! Na základě čeho to říkám? Opět na základě Písma. Římanům 8,7. Co se tam píše o přirozeném člověku? …a o přirozeném srdci? “Myšlení těla je totiž” co? “…v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.” Prosím, pochopte, co nám tím Pavel říká. Tělesná, přirozená mysl je neschopná, naprosto neschopná řídit se duchem zákona. Nedokáže to.

Nyní dávejte pozor. Co dokáže, když motivace ega je dostatečná? Co dokáže? Může řídit vaše chování literou zákona. Nemůže se však řídit duchem zákona. A právě v tom spočívá jeho pozoruhodná schopnost nás oklamat, oklamat nás, abychom si mysleli, že jsme něco, co nejsme. Slyšeli jste, co jsem řekl? Víte, že “srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné”. Ale je naprosto, děsivě schopné maskovat svou špatnost obílením, chováním, které je v souladu s literou zákona. Bratře, sestro, i proto pro nás nikdy není bezpečné ani moudré hodnotit legitimnost, ryzost naší křesťanské zkušenosti analýzou našeho chování, že? Není to bezpečné… Není to bezpečné. V 19. lekci, čtvrtý text dole, Signs of the Times, 23. května 1895: “Tělesnost” v závorce není moje, ale z Ducha proroctví: “Tělesná [nebo přirozená*] mysl je nepřátelská vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu a ani se mu podřizovat nemůže.” Vyhledal jsem si slovo přirozený, abych lépe pochopil, proč tam inspirace vložila toto slovo, aby nám pomohla lépe pochopit, co znamená tělesný. “*Přirozený: vztahuje se k něčemu přírodnímu nebo konstitučnímu; nám vlastní; vrozený; existující do přírody, nikoli získaný, ale vrozený”. Máme v sobě zděděnou, nám vlastní, vrozenou nenávist k Bohu a absolutní, nenapravitelnou vzpouru proti jeho zákonu. To je naše přirozené dědictví, přátelé. Tak se přirozeně rodíme. Já říkám, chvála Bohu, že se můžeme znovu narodit, co říkáte vy? {Amen} Ale srdce, které dostáváme jako přirozené dědictví, je tyranizováno duchem, zákonem, principem sobectví. Právě proto není schopno podřídit se duchu, zákonu lásky… Není schopné. Tělesný člověk nenávidí Boha a spravedlnost a miluje satana a hřích.

Někteří z vás možná řeknou: “Ale no tak, zdá se mi, že už zacházíte trochu daleko. Znám několik lidí, kteří si nenárokují, že jsou křesťané, ale nikdy, nikdy by neřekli, že nenávidí Boha.” Zamyslete se se mnou nad tímto. Kdybyste asi před více než dvěma tisíci lety přišli za zákoníky a farizeji a zeptali se jich, co si myslí o blízkém příchodu Mesiáše, co by vám řekli? “Ó, úžasná vyhlídka. Na to se těšíme. Už se nemůžeme dočkat, až přijde.” Kdybyste jim řekli, že Mesiáše nenávidí, co by řekli? “Jste blázni.” Na místě by vás ukamenovali. “My Mesiáše milujeme.” Ale když skutečně přišel, no tak, co mu udělali? Zavraždili ho. Co se tu odehrává? Sebeklam. Víte, tělesné srdce si vymyslí tělesného Boha a toho pak miluje. Přesně to dělali tehdejší zákoníci a farizeové. Představovali si tělesného Mesiáše, který by naplnil všechny jejich sobecké plány. A učinil by je nadřazenými všem ostatním na zemi, zlomil otroctví římské vlády a způsobil, aby je respektoval a obdivoval celý svět. Takového Mesiáše milovali. Když však přišel ten skutečný, zavraždili ho. A víte, moji milí přátelé, co mě děsí? …že je mezi námi spousta takových, kteří dělají totéž.

Vymysleli jsme si tělesného spasitele a ten je tělesné mysli velmi oblíbený. Protože co vám zajistí? Zdraví, prosperitu. Uspokojuje všechny vaše potřeby, chrání vás. Dělá vás šťastnými, šťastnými, šťastnými. A on by po vás samozřejmě nikdy nechtěl, abyste zapřeli sami sebe. A to je ten bůh, do kterého je tolik lidí v křesťanství zamilováno. A to je přesně důvod, poslouchejte, proč satan může tak úspěšně ztělesňovat Ježíše Krista. Slyšeli jste, co jsem vám právě řekl? Protože hledají právě takového Mesiáše. Můj bratře, má sestro, prosím, nenechte se v této věci zmást. Přirozený člověk může Boha pouze nenávidět. Ale dodejme si odvahu, že můžeme zažít nadpřirozenou změnu, která nám umožní milovat Boha celým srdcem, duší, myslí a silou. Skutečného Boha, pravého Boha. To je to, co nám umožňuje nové srdce. Ale teď mě poslouchejte: Než toto nové srdce získáme, musíme co? Požádat o něj, že? Může nám Bůh něco dát, aniž bychom o to požádali? Nemůže, aniž by porušil naši svobodnou vůli. Proto celá nebeská ekonomika funguje na jednoduchém principu: “Žádejte, a bude vám dáno.” {Mt 7,7} Nemůžete si to zasloužit, ale musíte o to požádat, protože jakkoli vám to Bůh chce dát, nemůže vám to vnutit. Můsí mít vaši žádost, aby vám to mohl dát, aniž by porušil vaši svobodnou vůli. Jsme v tom zajedno?

Ale je tu problém. Nepožádáme o to, pokud si neuvědomíme, že to potřebujeme. Dává to smysl? Co nám pomáhá rozpoznat naši potřebu nového srdce? Je to duchovně rozlišený Boží zákon. Přemýšlejte nad tím se mnou. Je velmi důležité pochopit… Prosím. Toto tělesné srdce, které nenávidí Boha a není schopno se podřídit duchu zákona. Opět si připomeňte, že je až děsivě schopné podřídit své chování liteře zákona. Všimněte si, jak je to jasně vyzdviženo v Review and Herald, 11. dubna 1893, dole na straně 40: “Není v lidských silách líbit se Bohu bez Krista. Můžeme si dávat předsevzetí a sliby, ale tělesné srdce přemůže všechny naše dobré úmysly. Můžeme ovládat své vnější chování…” “Můžeme ovládat své” co? “…vnější chování, ale srdce změnit nemůžeme.” Vidíte v tom děsivou schopnost tělesného srdce oklamat vás, abyste si mysleli, že jste něco, co nejste?

Steps to Christ (Cesta ke Kristu), strana 18: “Je pro nás nemožné, abychom se vlastními silami vyprostili z propasti hříchu, do níž jsme upadli. Naše srdce mají zlé sklony a my je nemůžeme změnit. “Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.” “Tělesné smýšlení je nepřítelem Božím, neboť není podřízeno Bohu, ba ani nemůže být” Jób 14,4; Římanům 8,7.” Teď poslouchejte: “Výchova, vzdělání, rozhodování, lidské úsilí, působí ve své oblasti vlivu. Zde jsou ” jaké? “…neúčinné a bezmocné. ” Ale co mohou dělat? Poslouchejte: “Mohou způsobit zlepšení v chování, nemohou však změnit srdce, nemohou očistit zdroje, z nichž prýští život. Nejprve musí zapůsobit síla z vnitřku, musí přijít nový život shůry, než se člověk obrátí z hříchu k svatosti. Touto silou je” kdo? “…Kristus. Jen jeho milost může oživit umrtvené duchovní schopnosti a přivést je k Bohu, k svatosti. Ach, moji drazí přátelé, tuto sílu chci ve svém životě. Jsme v tom zajedno? {Amen} Tuto sílu zoufale potřebujeme. A tuto sílu máme, když obdržíme nové srdce.

Ale opět, nové srdce nedostaneme, pokud o něj nepožádáme. A nepožádáme o něj, pokud si neuvědomíme, že ho potřebujeme. A ti z nás, kteří se díky dostatečné motivaci svého ega chovají pozoruhodně dobře, zejména ve srovnání s ostatními, jsou velmi náchylní k tomu, aby se nechali zmást ohledně své zoufalé potřeby. Slyšíte mě? Ve skutečnosti je to často tak, že čím více světla člověk má, tím náchylnější může být k tomu, aby se nechal oklamat a myslel si, že je něčím, čím není. Saul z Tarsu, jde-li o spravedlnost, která je v Zákoně, byl co? … bez úhony {Fp 3,6}, protože měl tak široké vědomosti o tom, co představuje vhodné chování. A protože jeho život byl v souladu s tímto chápáním, považoval se za spravedlivého. Považoval se za spravedlivého. A my máme sklon dělat totéž. Přísloví 16,2, všimněte si toho se mnou: “Všechny cesty člověka jsou čisté v jeho očích, Hospodin však zkoumá” co? “…motivy.” Pracujte na tom se mnou. Proč jsou cesty člověka čisté v jeho vlastních očích? Protože prostě hodnotí jednání na základě litery zákona. “Cesty”, to je chování. A protože jeho chování je v souladu s literou zákona, myslí si, že je co? Čistý, bohatý, zbohatl, nic nepotřebuje.. {Zj 3,17}. “Pán však zkoumá,” zpytuje co? “…motivy.” Co je to? Motivy, které se skrývají za chováním. Slyším amen? {Amen} A moji drazí přátelé, i my musíme zkoumat motivy. I my potřebujeme testovat motivy. Potřebujeme zkoumat sami sebe. * Drazí Laodicejští, trvám na tom, že je to pro nás nezbytně nutné. Písmo říká: “Sami sebe zkoušejte, jste-li ve víře, sami sebe zkoumejte.” {2K 13,5}. A opravdu je potřebné a nezbytné to dělat, a to ve světle faktu, že žijeme v čase naplnění předobrazného Dne čeho? Smíření. Co dělaly děti Izraele v typickém Dni smíření? Postily se, modlily a zkoumaly svá srdce, zda je to v pořádku s jejich dušemi. Nemyslíte, že v antitypickém Dni smíření by bylo o to vhodnější dělat totéž? Ano, přátelé.

A jak málo se toho dosud děje. Mám tu modlitbu, kterou vám chci doporučit při tomto zkoumání duše, a důrazně vás vybízím, abyste se do toho zapojili. Žalm 139,23 a 24: “Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení a pohleď, není-li” Kde? “ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!” O co prosí David Hospodina, aby mu pomohl? Dohlédnout dál než na jednání. Dívat se za vnější životní styl a zhodnotit pohnutky, myšlenky a touhy, které za tím vším stojí. A moji drazí Laodicejští, i my se potřebujeme modlit takovou modlitbu. Amen? {Amen} A prosím, pochopte, že vzhledem k tomu, že duchovní věci lze rozeznat pouze duchovně a že zvážení ducha vyžaduje duchovní rozlišování, budete se muset modlit, aby Bůh pomazal vaše oči čím? Oční mastí… Oční mastí. {Zj 3,18}. Víte, můžeme se tak snadno nechat oklamat a oslnit bělostným nátěrem. A pokud nemáte duchovní rozlišování, můžete si namlouvat, že když se chováte tak dobře, jste spravedliví. Ale přátelé, zvažte ducha, který za tím stojí. Požádejte Boha, aby vám pomazal oči oční mastí a pomohl vám rozpoznat nejen to, co děláte, ale také proč to děláte. Jaký je váš motiv? Jaký je váš motiv? A při tomto sebezkoumání prosím, prosím, žádejte Ducha svatého, aby oživil a usměrnil vaše svědomí.

Poslechněte si Přísloví 20,27: “Duch člověka je lampou od Hospodina, prozkoumává nejhlubší nitro.” Velmi zajímavé… pracujte na tom se mnou. “Duch člověka”, co to je? To je nejvyšší schopnost lidské mysli, což je zejména jeho svědomí, onen hlas, kterým mu Bůh může sdělovat svou vůli. A tento duch člověka je lampou, je to baterka, chcete-li, s jejíž pomocí budeme moci nahlédnout dovnitř a objevit vše, co je třeba objevit. Ale moji drazí přátelé, tuto lampu musíme dát Ježíši, aby do ní vložil baterie Ducha svatého. A musí být řízena Slovem, aby nám odhalila vše, co je třeba odhalit. Sledujete to? Jinak lampa lidského svědomí nebude fungovat. Dejte tedy tuto lampu Ježíši. Dovolte mu, aby ji oživil svým Duchem, a nechte ho, aby ji usměrňoval svým Slovem, a ona vám pomůže odhalit vše, co je třeba odhalit ve vnitřních zákoutích vaší mysli a srdce.

Při tomto sebezkoumání se prosím učte používat Boží slovo, ale používejte ho duchovně rozlišené, drazí přátelé. Židům 4,12: “Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit” co? “…myšlenky a postoje srdce.” Víte, když je Slovo duchovně rozlišováno, je to meč ostrý jako břitva, který si prorazí cestu až do samého nitra vaší bytosti, do oblasti vašich myšlenek, a dokonce i úmyslů srdce, což jsou vaše pohnutky. Ale moji drazí přátelé, pokud slovo není duchovně rozlišené, je to jen nůž na máslo, a to způsobí, že budete sami se sebou spokojení. Ujistěte se, že má nabroušené ostří. A pak buďte ochotni podrobit své srdce otevřené operaci. Mistr lékař je velice zkušený. Nezpůsobí vám žádnou zbytečnou bolest, to vám slibuji. Dovolte mi však, abych vás varoval, že vám odhalí vše, co je třeba odhalit. Ale až to objevíte, nepohoršujte se. Utečte ke kříži, přijměte Jeho odpuštění a skrze Jeho milost to překonejte. A moji drazí přátelé, prosím, udělejte to, dokud je ještě čas. Neodkládejte to. Zkoumejte sami sebe, zkoumejte svá srdce. Je to s vaší duší dobré? To je otázka. Potřebujeme si udělat přestávku; chtěli byste se se mnou modlit?

Otče na nebesích, prosím, pomáhej nám i nadále, abychom chápali, jak můžeme získat nové srdce. Musíme si uvědomit, že ho potřebujeme, pokud o něj máme požádat. A právě laserovým světlem Tvého slova a pronikavým paprskem Tvého zákona, s duchovním rozlišováním, které září do nitra naší bytosti, můžeme odhalit jakékoli pokrytectví, které je třeba odhalit. A pomoz nám ho objevit teď, dokud ještě můžeme utíkat ke kříži a volat o nové srdce a přijmout ho. To je moje modlitba ve jménu Ježíše. Amen. 

…………………..

* Žárlivě si střežte hodiny modlitby a sebezkoumání. Každý den si vyhraďte určitou část dne pro studium Písma a pro společenství s Bohem. Tak získáte duchovní sílu a porostete v milosti a přízni u Boha. On sám může naše myšlenky správně nasměrovat. On jediný nám může dát ušlechtilé touhy a utvářet naše povahy podle božské podoby. Přiblížíme-li se k Němu v upřímné modlitbě, naplní naše srdce vznešenými a svatými cíli a hlubokou, vroucí touhou po čistotě a ryzosti myšlenek.  {Rewiew and Herald, 10. listopadu 1910, odst. 14}