Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”.

Dobrý večer, přátelé; rád vás tu dnes vidím. Děkuji vám, že jste si dali tu námahu a přišli pokračovat v pilném studiu nejdůležitějšího díla, které kdy bylo lidem svěřeno – budování charakteru. {Ed 225.3, Výchova 195} Včera jsme měli velký den a zaměřili jsme se na naši úlohu spolupráce, kterou je ovládání mysli. Naši úlohu spolupráce asi nejstručněji a nejpřesněji vystihují slova moudrého muže: “Víc než cokoliv jiného střež své srdce.”To je jedině logické. “…vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7}. Tam je charakter, srdce je intelekt a city, což zahrnuje myšlenky a city. A myšlenky a city společně tvoří morální charakter. {5T 310.1} Máme-li se tedy proměnit obnovením své mysli {Ř 12,2}, máme-li se naučit myslet a cítit jako Ježíš, což je to, o co při budování charakteru skutečně jde, musíme se naučit “pečlivě střežit srdce”. To jediné dává smysl.

Všimli jsme si, že cíl tohoto ovládání mysli nám stanovilo Boží slovo. Máme přinášet, co? “Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista.” {2 K 10,5}. To je vysoký standard. Slyším “amen”? {Amen} To je vysoký standard. Řekli jsme si několik důvodů, proč je naší povinností střežit srdce více než cokoliv jiného. Při tomto studiu jsme ale dospěli k závěru, že pro přirozeného člověka je to nemožné. Ve skutečnosti přirozený člověk nedokáže ani jednu myšlenku přivést do zajetí poslušnosti Krista. Jak to víme? Díky tomu, co říká Písmo. “Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže”. {Ř 8,7}

Jaké je tedy řešení? Moji drazí přátelé, jediný způsob, jak budeme schopni “více než cokoliv jiného střežit své srdce”, je pořídit si nové, amen? {Amen} Ale dále jsme si uvědomili, že nové nedostaneme, pokud o něj nepožádáme, a nepožádáme o něj, pokud si neuvědomíme svou potřebu. A tak jsme nějaký čas strávili tím, že jsme nechali Zákon, aby se stal naším vychovatelem {Ga 3,24}.Nechali jsme ho, aby nám posvítil svým laserovým světlem až do nitra naší bytosti a odhalil nám kořen problému hříchu. Jsme docela dobří v rozpoznávání ovoce, protože to je zvenčí v oblasti chování, to je vidět. Ale kořen leží pod povrchem a je třeba duchovního rozlišování, abychom viděli pod povrch. Kořenem je sobecké srdce, které je naším dědictvím. {LHU 326.4} KOŘEN JE KOŘEN. A když objevíme kořen, pak uvidíme plnost problému hříchu.

Když uvidíme celý problém hříchu, budeme hledat úplné řešení hříchu.

A zatímco zákon nás pohání, Beránek nás přitahuje. {1 SM 341.2} A až přijdeme k úpatí kříže, budeme volat s Davidem nejen prosbu o odpuštění svých hříchů, ale o co ještě? “Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!” (Ž 51,12). Tam jsme skončili.

Bůh vám žehnej, mnozí z vás, ne-li všichni, jste se přihlásili, jak jsme vás k tomu vyzvali, a dali tak najevo svou touhu po tomto novém srdci. A pro všechny, kteří o toto srdce skutečně usilovali, vím, že Bůh splnil své zaslíbení nové smlouvy. Je dvojí: “Napíšu svůj zákon,” kam? “…v jejich srdci a v jejich mysli.” To je to, co jsem řekl. {He 8,10}. – myšlenky a pocity – “…a jejich hříchy a jejich bezbožné skutky už nebudu připomínat”. {He 8,12}. Vidíte, že zaslíbení nové smlouvy splňuje dvojí potřebu: Odpuštění hříchů, ale také nabízí nové srdce, které nám pomůže získat vítězství nad HŘÍCHEM, tou sobeckou přirozeností.

Čemu se budeme věnovat dnes večer? Dnes večer nás čeká velmi, velmi důležité studium, Bůh vám požehnej. Musíme se zaměřit na protichůdného činitele, s nímž budeme muset bojovat i jako znovuzrození křesťané, a uvědomit si ho, máme-li být schopni se vší pílí zachovat srdce a proměnit se obnovením své mysli. Existuje protichůdný činitel, faktor odporu. Co to je? Dobrou nápovědu by vám mohl poskytnout název této studie: “Tělo se vzpírá Duchu”. Co to znamená? To je právě to téma, o které jde. Ale duchovní věci jsou jen, co? Duchovně rozlišené. Takže než budeme pokračovat, než se odvážíme otevřít Boží slovo, u čeho se musíme zastavit? Otevřít svá srdce a pozvat Božího Ducha, aby vstoupil. Připojíte se tedy ke mně, jak je naším zvykem, na několik okamžiků na kolenou? A když se modlíte za sebe, prosím, i já toužím po vašich modlitbách. Modlete se za mě.

Můj Otče v nebesích, ve jménu Ježíše Krista, přicházím znovu za sebe i za své krví vykoupené bratry a sestry, abych Ti především poděkoval za výsadu nazývat Tě Otcem. Je tak dobré Ti patřit. Tak dobře se staráš o své děti. Ale Otče, právě teď přicházíme hledat ten nejcennější dar, a tím je dar Ducha svatého. Prosíme, vylij ho na nás. Musíme pochopit, co se nám protiví v našem úsilí o charakter podobný Kristu, ale k tomu potřebujeme duchovní rozlišování. Proto prosím, Otče, vylij na nás Ducha svatého, který jediný může oživit a povzbudit naše duševní a duchovní schopnosti a umožnit nám pochopit pravdu rozumem, přijmout ji city a podřídit se jí vůlí. Otče, prosím, zázrakem milosti, vezmi tuto ubohou hliněnou nádobu a dovol mi být kanálem požehnání pravdy. Splň tuto modlitbu, neboť o ni prosím ve jménu Ježíše. Amen.

Nové srdce, které dostáváme na požádání u paty kříže, si můžeme ponechat. Amen? {Amen} To se dá ovládat, chvála Bohu. Na konci 20. lekce je výrok, o který jsem se s vámi chtěl podělit, ale jako obvykle mi došel čas. Najdete ho až dole na straně 44. Review and Herald, 17. května 1887: “Když je Boží zákon vepsán do srdce, projeví se v čistém a svatém životě. Boží přikázání nejsou mrtvou literou. Jsou duchem a životem, uvádějí představy a dokonce i myšlenky do podřízenosti Kristově vůli. {2 K 10,5}. Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života.” {Př 4,23}.

Které srdce jediné lze zachovat s veškerou pečlivostí? Jedině nové srdce, které se řídí zákonem nebo duchem lásky. Pouze takové srdce může být zachováno se vší pečlivostí. Co však musím zdůraznit, drazí přátelé, je to, že i nové srdce vyžaduje, aby bylo řízeno se vší pečlivostí. Vyžaduje co? Veškerou píli. Víte, poprvé máme schopnost řídit své myšlenky a pocity, když obdržíme toto nové srdce. Ale pochopte, že to není ani snadné, ani automatické. Stále to vyžaduje, co? Veškerou píli.

Moje otázka zní takto: Proč i nové srdce stále vyžaduje veškerou péči, aby vládlo? Kvůli přetrvávajícímu, i když již nevládnoucímu, protichůdnému činiteli zvanému tělo. Souhlasíte v tomto se mnou? Proč i nové srdce stále vyžaduje veškerou péči, aby řídilo činnost, myšlenky a pocity? Kvůli zbývajícímu, i když již nevládnoucímu, opozičnímu faktoru zvanému “tělo”.

To je název naší studie: “Je převzat z listu Galatským 5,17. Podívejte se na ten verš se mnou. Začneme od verše 16: Pavel říká: “Říkám však: “Duchem choďte.” …. “Duchem choďte.” Koho tímto nabádáním zřejmě oslovuje? Ty, kteří se narodili z Ducha, je to tak? Nikdo nemůže chodit, pokud se nenarodil. Nemůžete chodit v Duchu, pokud jste se nenarodili z Ducha. Pavel se tedy obrací na ty, kdo vykonali onu pouť k úpatí kříže, jako my včera, byli tam vedeni Zákonem, přitahováni Beránkem a upřímně volali: “Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!” (Ž 51,12). Mluví k těm, kdo se znovu narodili a dostali nové srdce. Jen takoví jsou schopni chodit v Duchu. Souhlasíte s tím? Všimněte si dalšího řádku: Říkám však: “Duchem choďte a žádost těla nedokonáte”. Nebudete mít žádost těla? Je to to, co říká?

Ať jsou požehnaná vaše srdce, nenechte se nachytat. Pozorně mě sledujte – ať jsem zodpovědný za správné čtení Písma. Říká toto? Duchem choďte a nebudete MÍT žádostivost těla?

Ne, říká: “Duchem choďte a žádost těla nedokonáte.” Je v tom rozdíl? Ano, je v tom rozdíl. Jaký? Moji drazí přátelé, je to prostá skutečnost, že znovuzrozený křesťan má stále tělesné žádosti. Ale chvála Bohu, znovuzrozený křesťan je už nemusí naplňovat. Amen? {Amen} Uvědomte si, prosím, že když se znovu narodíme, máme pak dvě přirozenosti. Rozumíte tomu? Když se narodíme poprvé, máme pouze, co? Jednu přirozenost, je to tělesná přirozenost. “Co se narodilo z těla, je tělo,” {J 3,6} a to je jediná přirozenost, kterou máme, dokud se znovu nenarodíme. Potom: “Co se narodilo z Ducha, je duch.” To je přirozenost. {J 3,6}. Všimněte si však, prosím, že když získáme duchovní přirozenost, stále máme tělesnou přirozenost. Ta už nás nemá, ale my ji stále máme. Už nevládne, ale věřte, že stále zůstává. Souhlasíte s tím?

Všimněte si, jak jasně to Pavel zdůrazňuje. A mějte prosím na paměti, že v této pasáži mluví o zkušenosti znovuzrozeného křesťana. “Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli”. {Gal 5,16-17}

Dovolte mi, abych vás na tomto místě na něco upozornil. V řečtině je sloveso, které je přeloženo jako “žádá”, v jakém slovesném čase si myslíte, že je? V přítomném čase činném. Jinými slovy, Pavel doslova říká o křesťanovi: “Neboť tělo je,” co? “neustále žádá proti Duchu a Duch neustále žádá proti tělu”.

Slyšeli jste, co jsem řekl? Duch neustále, co? Žádá. Prosím, pochopte zde něco velmi důležitého. Když vy a já použijeme slovo „žádostivost“, obvykle myslíme na sexuální vášeň, že? Ale pro Řeky, a v řeckém jazyce, ačkoli se zřejmě používalo v souvislosti i jako taková narážka, mělo mnohem obecnější význam a znamenalo prostě silné touhy. Znamenalo to prostě co? Silné touhy, vášně. Proto Pavel říká, že Duch žádá proti tělu. Duch má silné touhy – duchovní přirozenost, to nové srdce. A tělesná přirozenost má silné touhy, a ty jsou, co? “Protichůdné.” Co to znamená? Protichůdné jsou zcela protikladné. A my jako křesťané, moji drazí přátelé, se budeme muset s tímto faktorem protikladu vypořádat. Dostáváme nové srdce, které má nové touhy, ale stále máme tuto starou přirozenost, která těmto novým touhám odporuje. Vnímáte to? Neustále odporuje těmto novým touhám a my budeme muset tento opoziční faktor rozpoznat a hlavně se budeme muset naučit, jak ho překonat. Budeme se muset naučit, jak odmítat “naplňovat žádosti těla”. Stále je máme, ale chvála Bohu, už je nemusíme, co? Naplňovat je, podléhat jim, vzdávat se jim.

A mimochodem, odtud opravdu pochází pokušení. Je to nižší, zkažená přirozenost, tělo. Je křesťan vystaven pokušení? Samozřejmě, že ano. A odkud pokušení pochází? Jakub 1 {verš 14}: “Každý je pokoušen, když je odváděn a sváděn svými vlastními žádostmi”. “Svými vlastními žádostmi.” Ano, je v tom zapleten satan, jistě. Satan nás však pokouší tím, že podněcuje a rozdmýchává ony sobecké, zvrácené choutky a vášně naší nižší přirozenosti. A to je to, co musíme v této chvíli udělat.

Ujistěme se, že chápeme, co je to “tělo”, ano? …které se vzpírá Duchu. Co je to tělo? Je to ta hmota, která lne k mým kostem? Je to to, o čem mluví, to doslovné tělo? Ne. Teď si uvědomte, že to s tou hmotou úzce souvisí, je to s ní úzce spojeno, ale není to synonymum pro tuto hmotu, která mi ulpívá na kostech. Co to je? Zde je inspirativní definice, která má cenu zlata podle své váhy. Jde o knihu Domov adventistů, strana 127. Pozorně poslouchejte: “Nižší vášně mají své sídlo v těle a působí skrze něj.”.

Už chápete, proč říkám, že je to úzce spojené s touto hmotou? Nižší vášně mají své, co? Své sídlo v těle a působí skrze něj.

Slova „tělo,” “nebo tělesná žádostivost,”, “zahrnují nižší porušenou přirozenost, tělo,” nikoliv tuto doslovnou hmotu, “…tělo samo o sobě nemůže jednat proti Boží vůli.” Čtěte dále: “Tělesná žádostivost”… “zahrnuje nižší porušenou přirozenost, tělo,” nikoliv tuto doslovnou hmotu, “…tělo samo o sobě nemůže jednat proti Boží vůli.” Vidíte, co nám tu bylo právě řečeno? Může tato doslovná věc, která mi ulpívá na kostech, jednat v rozporu s Boží vůlí? Ne. Ale co to “tělo”, které má své sídlo v těle a působí skrze něj – skrze hormonální systém, skrze nervový systém. Má schopnost působit proti Boží vůli? Moji drazí přátelé, to je vše, co dělá. Je nenapravitelně proti Boží vůli, protože je ze své podstaty sobecká. Pochopili jste to?

Naše přirozená, nižší přirozenost, kterou jsme dostali jako právo od našich padlých rodičů, je zkažená. A podstatou zkaženosti je co? Sobectví. {ST, 25. prosince 1901, odst. 9} Když se lidská přirozenost stala zkaženou, došlo k morálnímu úpadku {1MCP 228.1}, ke zvrácení všech našich schopností. Říká se tomu zkaženost. A všechny tyto úžasné božské schopnosti, které se před pádem uplatňovaly k tomu, aby oslavovaly Boha a byly Bohu milé, a byly jen k tomu nakloněny, se staly zkaženými, když se nakazily a morálně narušily sobectvím; nyní jsou ze své podstaty nakloněny k tomu, aby uspokojovaly a oslavovaly, koho? Sebe! Sebe.

A kdy se to stalo? Stalo se to před 6000 lety v rajské zahradě. Před 6 000 lety. Zkuste to pochopit se mnou. Je to velmi důležité. Člověk měl vždy nižší přirozenost, dokonce i před pádem. Člověk měl nižší neboli fyzickou přirozenost. Tu sdílel se zvířecí říší. Člověk se však od zvířecí říše liší tím, že mu Bůh dal také vyšší přirozenost, která ho učinila podobným Bohu, což zvířecí říše není. A tato vyšší přirozenost zahrnuje lidské svědomí, schopnost člověka uvažovat, pamatovat si, hodnotit, rozhodovat se na základě pochopení Boží vůle. To vše jsou funkce jeho vyšší přirozenosti. A člověk se svou vyšší přirozeností měl řídit svou nižší přirozenost a udržovat ji v souladu s Boží vůlí. A dokud byla vyšší přirozenost člověka podřízena Boží autoritě, mohl si člověk udržet dokonalou kontrolu nad svými choutkami a vášněmi. A oddával se jim pouze zákonnými způsoby, které sloužily pouze jeho zdraví a štěstí. A takový měl být člověk podle Božího záměru vždy. Rozumíte tomuto obrazu? Člověk neměl žádné zvrácené choutky ani vášně a díky své vyšší přirozenosti podřízené Bohu dokonale ovládal své choutky a vášně své nižší neboli fyzické přirozenosti.

Co se stalo při pádu? Při pádu se stalo něco velmi zásadního. Co to bylo? Satan přišel k našim prvním rodičům a apeloval na tři kategorie tužeb v této nižší přirozenosti. Vzpomínáte si, že jsme si to již dříve připomněli, Genesis 3,6: “Žena viděla, že strom je dobrý k jídlu.” Co to je? Žádostivost těla {1 J 2,16}, to je to, co se nyní stalo žádostivostí těla. “…potěšení pro oči,” co to je? Žádostivost… Co se nyní stalo žádostivostí očí, po pádu. “…a žádoucí, aby se člověk stal moudrým,” co to je? To je to, co se nyní, po pádu, stalo pýchou života.

Když se však Satan obrátil na ty, kteří měli před-pádovou přirozenost, nebyli vůbec zkažení, že? Nebyli vůbec sobečtí ani hříšní. Souhlasíte s tím? Ale když se mu podařilo přimět ji, aby se těmto touhám v těchto třech oblastech oddala Bohem zakázaným způsobem, tedy tím, že jedla zakázané ovoce {Gen 3,17}, co se s těmito touhami stalo? Dvě věci:

Stali se zvrhlými, morálně narušenými, protože byli nakaženi tímto duchem nebo principem sobectví.

A za druhé, získali převahu v lidské povaze.

Jaké dvě věci se staly při pádu? Nižší přirozenost se zvrhla, stala se nižší, zkaženou přirozeností. A za druhé, co se stalo? Získala v lidské přirozenosti převahu. A nyní jsme, jak říká Bible, tělesně smýšlející. Co to znamená? To znamená, že nyní posloucháme, neboli myslíme, na diktát těla. Jsme tyranizováni touto nižší, zkaženou přirozeností. Protože od pádu se nejen zvrhla, ale získala nadvládu. {AH 64,3}. Souhlasíte s tím? Nuže, tak se všichni rodíme na tento svět od přirozenosti. Rodíme se s tělesnou přirozeností, s tou sobeckou, vrozeně zvrhlou, morálně narušenou, zvrácenou přirozeností, rodíme se s ní a ta má navrch nad našimi vyššími schopnostmi. A přestože stále máme vyšší schopnosti, například svědomí, nejsme schopni získat převahu nad svou tělesnou přirozeností sami o sobě. Tuto moc nemáme. Co bez něj můžeme dělat? Nic. {J 15,5}. Můžeme si přát být lepší a jednat lépe. Můžeme se cítit provinile, že děláme něco špatného. Ale bez Boží pomoci nejsme schopni získat vítězství a moc nad svou tělesnou přirozeností. Souhlasíte se mnou? Náš přirozený člověk tyranizuje naši duchovní přirozenost. Vládne, vládne, přestože duchovní přirozenost stále, co? Zůstává, dokonce i v padlém člověku.

Dokud ovšem – a to musím dodat – člověk svou záměrnou shovívavostí zcela nezničí i zbytky svého svědomí. A pak už je jen a jen tělesný. A to je mimochodem stav, kterého lidstvo dosáhlo před potopou, když “každé smýšlení úmyslů lidského srdce bylo neustále jen zlé”. {Genesis 6,5} A moji drazí přátelé, lidský rod se k tomuto stavu opět rychle blíží. “Jak tomu bylo za dnů Noemových, tak tomu bude i ve dnech příchodu Syna člověka.” {Genesis 4:12}. {Lukáš 17,26} Stále však existuje mnoho lidí, kteří mají zbytky duchovní přirozenosti. Boží obraz je “znetvořený a téměř vyhlazený”, {Ed 15.2, Výchova} řečeno slovy inspirace, ale ne zcela. Sledujete to?

Ale i když zůstává, není schopen čeho? Vládnout bez božské moci. A kde tuto božskou moc získáme? Tu božskou sílu získáme, když přistoupíme k úpatí kříže a zvoláme, co? “Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!” (Ž 51,12). Když to uděláme, co Bůh udělá? Oživí a dodá energii našim dosud tyranizovaným duchovním schopnostem. A posiluje a zušlechťuje je a umožňuje jim získat, co? Vzestup. Sledujete to? Nyní jsme tím, co Bible označuje jako duchovně smýšlející, ne již tělesně smýšlející. Už nemusíme dbát na diktát těla ani ho poslouchat. Nyní jsme duchovně smýšlející. Nyní máme moc myslet nebo poslouchat diktát Ducha svatého prostřednictvím svého svědomí. Souhlasíte v tomto se mnou?

Ale tady se naskýtá otázka, milí přátelé: Co se stane s tělesnou přirozeností, když dojde k této nadpřirozené změně? Odejde prostě pryč? Přestane prostě existovat, nebude nás už obtěžovat? Ne, vůbec ne, stále zůstává. To si uvědomte, že nevládne, ale stále zůstává. Nepředsedá, ale věřte, že stále přebývá. Jste se mnou? V mé domácnosti už nevládne, vládne Ježíš Kristus. Ale stále zůstává.

A tady je to, co musíme všichni pochopit: ta hříšná přirozenost, ta tělesná přirozenost, Bible ji nazývá “starý člověk” {Ř 6,6}, se nespokojí s tím, že zůstane jen tak, že? Chce co? Vládnout. Nespokojuje se s tím, že jen přebývá, chce vládnout. Chce znovu získat vládu nad vaším i mým životem a je k tomu neustále pobízena a povzbuzována, kým? Satanem a vším, co je ve světě a ze světa. A moji drazí přátelé, právě jsme identifikovali opoziční faktor. To je to, s čím musíme bojovat; to je to, proti čemu stojíme. Manuscript Release, svazek 10, strana 288: “Naše přirozené sklony”, naše co? “Naše přirozené sklony,” po pádu, na základě toho, co se stalo před šesti tisíci lety v zahradě Eden: “Naše přirozené sklony, pokud nejsou korigovány Duchem svatým Božím, v sobě mají semena morální smrti. Tělo se všemi svými podněty ‘žádá proti Duchu a Duch proti tělu’.” Promiňte.

Víte, my už nemáme to, co měli naši první rodiče, a to je svaté tělo. Co měli naši první rodiče? Svaté tělo. Bůh je samozřejmě učinil svatými. A měli chutě a vášně, které byly přirozeně v dokonalém souladu se svatým Božím zákonem. A měli vyšší schopnosti, které byly plně podřízeny svatému Božímu zákonu a dokonale ovládaly tyto přirozené chutě a vášně, takže neměly žádné špatné sklony a byly neustále řízeny a udržovány v souladu. Když však člověk zhřešil, to vše se změnilo. Nyní je jeho nižší přirozenost nesvatá. Je zvrácená, poskvrněná a vyšinutá sobectvím. Souhlasíte s tím všichni? A přestože tato přirozenost po obrácení už nevládne, tato přirozenost stále, co? Zůstává, a proto se musíme mít stále na pozoru, stále na pozoru.

Petr nás v 1. listu Petrově 2,11 nabádá: “Milovaní, prosím vás…” Slyšíte v jeho hlase úzkost a vážnost? “Milovaní, prosím vás, abyste se jako poutníci a příchozí zdrželi čeho?” “…tělesných žádostí, které bojují proti duši.” Mluví ke znovuzrozeným křesťanům, že? Ví, že stále mají, co? Tělesné žádosti. Protože tělo neustále touží po Duchu, a to i u znovuzrozených křesťanů. A tak je z celého srdce napomíná: Prosím, “zdržujte se tělesných žádostí, které,” co? “…bojují proti duši.” Víte, je to touha starého člověka a jeho spojenců, království temnoty, sesadit Ježíše Krista z trůnu, bojovat proti naší duchovní zkušenosti a znovu získat převahu v našem životě. Musíme být neustále na stráži.

Co znamená tato žádostivost, tato tělesná žádostivost, které se musíme zdržet? A pochopte prosím široký obecný význam tohoto slova. Inspirace nám v tom pomáhá. Review and Herald, 28. července 1891: “Tuto žádostivost nelze chápat tak, že se vztahuje pouze na prostopášnost, ale na,” co? “… na všechny nezákonné touhy, na ctižádostivost, touhu po moci, touhu po lidské chvále. Zahrnuje všechny touhy sobeckého srdce.” To je dost obsáhlé, ne? Dost obsáhlé. “…všechny touhy sobeckého srdce.”

Ano, při obrácení dostáváme nové srdce, duchovní přirozenost. Uvědomte si však, že stále máme starou neboli tělesnou přirozenost. Máme sobecké srdce se sobeckými sklony a touhami. A před nimi se musíme mít neustále na pozoru. Svědectví, svazek 5, strana 397: “Se sobectvím a zkažeností lidského srdce je třeba vést neustálý boj.” (Svědectví, svazek 5, strana 397.) Víte, máme dvě srdce, máme dvě přirozenosti. Jen jedna může vládnout, druhá zůstává. A před čím tedy musí být křesťan neustále na stráži a s čím musí svádět boj? Svědectví, svazek 5, strana 397: “Je třeba vést neustálý boj se sobectvím a zkažeností lidského srdce.” To je pravda. Tady je další, Manuscript Release, svazek 21, str. 158: “Boží lid musí být podezřívavý vůči své nižší přirozenosti.” Nedůvěřujte jí, přátelé. “Boží lid musí být podezřívavý vůči své nižší přirozenosti. Musí bojovat proti tělesným žádostem. Zlé srdce nevíry neustále bojuje s Božími záměry a svádí duše, aby se odklonily od Kristovy strany a vydaly se na zakázané cesty.”

Vidíte, drazí přátelé, že v křesťanské zkušenosti je hlavním protikladným faktorem, nepřítelem číslo jedna, s nímž musíme bojovat, co? Je to naše vlastní sobecká přirozenost; je to naše já. Co je to? Je to já! Ach, prosím, uvědomte si to. Víte, většina křesťanů si myslí, že nepřítelem číslo jedna je satan. A ano, Satan je hrozivý nepřítel, ale pochopte, prosím, že nepřítel, kterého se musíme bát nejvíce, je ten, který sídlí uvnitř tábora. Je to starý člověk, který stále zůstává a který je přirozeně spojen se Satanem a královstvím temnoty a je s nimi v dokonalém souladu. A ten je mimochodem nade vše lstivý a zoufale zlý. {Jr 17,9}. A opravdu se umí dobře maskovat a přimět vás, abyste si mysleli, že když mu dopřáváte, neděláte nic špatného, že je to v pořádku. Dávejte si prosím pozor; buďte podezřívaví. Líbí se mi, co o tom říká inspirace: “Boží lid musí být podezřívavý vůči své nižší přirozenosti.” To je pravda. Buďte velmi, velmi ostražití, pokud jde o touhy, které vyvěrají z vašeho vlastního srdce, z vašeho sobeckého srdce.

Tento výrok krásně shrnuje to, o čem jsme právě uvažovali, a já vám ho chci přečíst. Nachází se ve Skutcích apoštolů, strana 476 a 477. “Ale protože tato zkušenost je jeho…” V kontextu se tato zkušenost vztahuje k obrácení, ano? Zahrnuje tu pouť k úpatí kříže, kde přijímáme nové srdce. “Protože tato zkušenost je jeho, nemá tedy křesťan složit ruce v klín a spokojit se s tím, co se pro něho stalo.” Proč? “Ten, kdo se rozhodl vstoupit do duchovního království, zjistí, že všechny síly a vášně nezřízené přirozenosti,” O čem to mluvíme? O těle. “…všechny síly a vášně neznovuzrozené přirozenosti, podporované silami království temnoty,” Kdo to je? Satan a všechny jeho zástupy. “…se proti němu postavili.” Páni, úžasný faktor odporu, drahý příteli! Co najdou ti, kdo se obrátí? Zjistí, že starý člověk, spojený s královstvím temnoty, jsou v opozici, postaveni proti nim. Skutečně obrácení to zažijí. Čtěte dál: “Každý den musí obnovovat své zasvěcení, každý den bojovat s,” čím? “…se zlem.” Každý den! Co je to však to zlo, s nímž musí konkrétně bojovat? Velmi si cením toho, co následuje. Opravdu nám to pomáhá pochopit, proti čemu stojíme. “Staré návyky a dědičné sklony ke špatnostem budou usilovat o nadvládu a proti nim má být stále na stráži a v Kristově síle usilovat o vítězství.” Ach, moji drazí přátelé, to je úžasný faktor odporu. Ale chvála Bohu, ten, kdo je pro nás, je větší než ten, kdo je proti nám. Slyším “amen”? {Amen} Bude však zapotřebí neustálého boje v Kristově síle, abychom získali a udrželi si vítězství nad starými návyky a co? Dědičnými sklony. To je zlo, se kterým musíme jako znovuzrození křesťané denně bojovat.

Teď se mnou uvažujte o tomto: staré zvyky a dědičné sklony. Ve světle toho, že právě to musí znovuzrozený křesťan překonat a že právě to mu odporuje, právě to mu odporuje každý den po obrácení, nevidíme, že jeden křesťan může mít výrazně intenzivnější faktor odporu, se kterým se musí vypořádat, než jiný? Vidíte to? Pokud jsou to staré návyky a dědičné sklony, uvědomujete si, že jeden může mít podstatně silnějšího, mocnějšího a aktivnějšího starého člověka, s nímž musí bojovat, než druhý?

Dovolte mi to ilustrovat. Vezměme si Jimmyho, ano? Nic osobního, pokud tu dnes večer máme nějaké Jimmy, jen pro ilustraci. Vezměme si Jimmyho. Jimmy je počat bezbožnými rodiči, velmi požitkářskými rodiči. A podle zákona dědičnosti dostane Jimmy hrozné dědictví. Má nepřiměřený sklon ke zlu přesně v těch samých oblastech, kde to dělali jeho rodiče. Je tu faktor dědičnosti, drazí přátelé. Vidíme to názorně zobrazeno u řekněme “feťáckých dětí”. Slyšeli jste o tom? Děti, které se narodí závislé na “cracku”, protože si ho dopřávaly? Ne, protože si ho dopřávala maminka, ale dostávají ho jako vrozené dědictví. A to je jen jedna z ilustrací ve zjevnější oblasti fyzických závislostí. Ale moji drazí přátelé, existují mnohem jemnější sklony a náklonnosti, které se předávají zákonem dědičnosti. Jimmy byl tímto zákonem dědičnosti strašlivě znevýhodněn už ode dne svého narození. Vlastně bychom mohli říci, že od okamžiku jeho početí.

Nyní obvykle postupujte takto: Obvykle ti samí bezbožní rodiče, kteří Jimmyho strašlivě znevýhodnili zákonem dědičnosti, ho dále znevýhodňují tím, že při jeho výchově neuplatňují zbožnou kázeň, že? Typicky. Takže chudáček Jimmy, on je, víte… maminka nechce, aby ji něco připravilo o čas pro sebe, tak co udělá? Pořídí si velkou televizi, postaví před ni Jimmyho a nechá ho dívat se na cokoli. A nepřítel se prostě skvěle baví tím, že jeho malou vnímavou mysl naprogramuje nejrůznějšími nesmysly. {AH 284.2} Když Jimmy trochu povyroste, chodí ven, běhá a smí si hrát s kdekým a od bezbožných společníků se naučí nejrůznějším špatným návykům, a tyto zděděné sklony se stanou vypěstovanými sklony a on si osvojí spoustu nových, špatných praktik a návyků ze svého životního stylu. Copak nevidíte, že když Jimmy přijde k úpatí kříže… A mimochodem, Boží milost stačí i na Jimmyho záchranu. {2 K 12,9}. Ano! Nevidíte však, že až Jimmy přijde ke kříži, bude se od toho dne potýkat s podstatně intenzivnějším faktorem odporu než Johnny?

Kdo je Johnny? No, Johnny je počat zbožnými rodiči, rodiči, kteří zvítězili. A podle zákona dědičnosti získal Johnny obrovskou výhodu, co se týče toho, co zdědil. Teď to prosím neberte příliš vážně; nechápejte mě špatně. Naznačuji snad, že pokud si “dostatečně dobře vybereme své rodiče”, můžeme se narodit bez jakýchkoli sklonů či náklonnosti ke hříchu? Ale ne, moji drazí přátelé; nikdo se “nenarodí jako znovuzrozený”. Ano, můžeme získat obrovskou výhodu, mnohem méně radikální sklon ke zlu, když nás počnou zbožní rodiče. Ale všichni z nás; kolik z nás? Všichni máme sklon ke zlu, sílu, které bez pomoci nemůžeme odolat. Všimněte si, jak nám to inspirace jasně říká. Je to na začátku strany 46. Vzdělání, strana 29: “Důsledek požití stromu poznání dobrého a zlého se projevuje ve zkušenosti každého člověka”. To se týká i Jimmyho, že? A Johnnyho. “Výsledek požití stromu poznání dobra a zla se projevuje ve zkušenosti každého člověka. V jeho povaze je sklon ke zlu, síla, které bez pomoci nemůžeme odolat.” Takže i Johnny má, co? “sklon ke zlu, sílu, které bez pomoci nemůže odolat”.

Ale poslouchejte mě: Tento příklon ke zlu může být podstatně více či méně radikální. Všichni jako potomci Adama, který jedl ze stromu poznání dobra a zla, budeme mít nevyhnutelně sklon ke zlu. Co však určuje, jak radikální tento sklon je? Co určuje, k jakému konkrétnímu druhu zla máme sklon? Je to náš nejbližší rodový původ. “Navštěvování nepravostí otců na dětech na,” co? “…do třetího a čtvrtého pokolení.” {Ex 20,5}. Tady to máte. To je to, co určuje konkrétní sklon ke zlu, který každý z nás dostává jako dědictví. Je to náš nejbližší rod.

A mimochodem, je důležité to brát v úvahu? Je? Ach, moji drazí přátelé… Svědectví, svazek 4, strana 439: “Bude dobré si uvědomit, že povahové sklony se přenášejí z rodičů na děti. Vážně o těchto věcech rozjímejte a pak si v bázni Boží opásejte zbroj pro životní konflikt s dědičnými sklony a nenapodobujte nikoho jiného než božský Vzor. Chcete-li uspět, musíte pracovat vytrvale, soustavně a horlivě. Budete muset zvítězit sami nad sebou.” Koho budeš muset porazit? Sám sebe! “…což bude nejtěžší bitva ze všech. Odhodlaný odpor proti vlastním způsobům a špatným návykům vám zajistí cenná a věčná vítězství.”

Ale moji drazí přátelé, bude to boj. Zejména to bude bitva o koho? Jimmyho. Teď se vraťme k Johnnymu; ještě jsme s ním neskončili. Stejní zbožní rodiče, kteří ho zvýhodnili zákonem dědičnosti, ho obvykle dále zvýhodní tím, že budou při jeho výchově uplatňovat zbožnou kázeň. Je to tak? Ano. Budou ho rozumně a svědomitě chránit před špatnými vlivy na jeho mladou, vnímavou mysl. Nebudou ho vychovávat před televizí. Budou mu však vyprávět vzácné příběhy z Božího slova a o Ježíšově lásce. A budou ho chránit před negativním vlivem špatných společníků. Budou pečlivě sledovat, s kým se stýká, protože si uvědomují, jak silný vliv na něj budou mít jeho vrstevníci. A přivedou ho ve velmi mladém věku k úpatí kříže a on prožije opravdové obrácení. Nechápete, že Johnny bude mít mnohem méně hrozivý faktor odporu, pokud jde o staré návyky a dědičné sklony, než Jimmy? Vidíte to, že ano?

Proč jsme se k tomu dopracovali, drazí přátelé? No, z několika důvodů: Za prvé, prosím, pochopte, že tyto věci musíme brát v úvahu při vzájemných vztazích. Chci to zopakovat. Tyto věci musíme brát v úvahu v našich vzájemných vztazích. Víte, co je pro Johnnyho opravdu, ale opravdu náročné? Být trpělivý s Jimmym. Proč? Protože nemají ani ponětí, čím si prochází. Slyšíte, co vám říkám? A mimochodem, víte, co je opravdu náročné? Je to, když se někdo z Johnnyho konce stupnice ožení s někým z Jimmyho konce stupnice. To je opravdu náročné a stává se to. Bere Bůh tyto věci v úvahu ve vztahu k nám? Bere? Rozhodně, moji drazí přátelé, rozhodně.

Nechápejte mě prosím špatně. Říká Bůh Jimmymu: “Víš, ty jsi tak strašně znevýhodněný, že přimhouřím oči. Prostě tohle tvé holdování přehlédnu. Půjdeme dál a necháme tě, aby sis to dopřával.” To je to, co říkám? Ne, rozhodně ne. Neříkám. Ale říkám toto, moji drazí přátelé: “Kde se rozhojňuje hřích, tam se mnohem více rozhojňuje milost.” To je pravda. {Ř 5,20} Slyším “amen”? {Amen} Jimmy, dodejte si odvahy! Je mi jedno, jak moc jste znevýhodněni kvůli svým zděděným a vypěstovaným sklonům ke zlu, Jeho milost je dostatečná. Naslouchejte tomuto krásnému zaslíbení. Chci se o něj podělit s Jimmym. A možná tu dnes večer nějací jsou. Dole na straně 45, Desire of Ages, strana 440: “Andělé slávy, kteří stále hledí na tvář Otce v nebi, mají radost, že mohou sloužit Jeho maličkým. Chvějící se duše, které mají mnoho nevhodných povahových rysů, jsou jejich,” co? “…zvláštní úkol. Andělé jsou vždy přítomni tam, kde je jich nejvíce zapotřebí, u těch, kteří musí svádět nejtěžší boj se sebou samými a jejichž okolí je nejvíce skličující. A v této službě budou spolupracovat Kristovi opravdoví následovníci.” Slyšíš to, Johnny? Musíme mít s Jimmym mimořádnou trpělivost. Slyším “amen”? {Amen} Bůh je, Bůh je.

A teď rychle, ať už jste Jimmy nebo Johnny… Nebo někde mezi tím, a chápete, co jsme právě udělali. Znázornili jsme extrémy. Většina z nás se nachází někde v prostoru mezi těmito dvěma extrémy, že? Někteří z nás mohou být zhruba uprostřed, někteří z nás mají tendenci být na straně Jimmyho, někteří z nás mají tendenci být na straně Johnnyho. Ale ať už jste Jimmy nebo Johnny, nebo někde mezi tím, jak dlouho se budete muset potýkat s tímto protikladným faktorem zvaným tělo? Jak dlouho? Až do smrti nebo oslavení, podle toho, co přijde dříve. Ach, drazí přátelé, dovolte mi, abych vám to přiblížil; prosím, pochopte to. S opozičním faktorem zvaným tělo, se starým člověkem, budeme muset bojovat až do smrti nebo oslavení, podle toho, co přijde dříve. Víte, poslouchejte mě.

Chci učinit radikální prohlášení, ale trvám na tom, že je pravdivé. Proč se musíme neustále potýkat se starým člověkem? S tělesnou přirozeností? Protože starý člověk se nikdy neobrátí. Slyšeli jste, co jsem právě řekl? Starý člověk se co? Nikdy se neobrátí. Právě proto mu musíte denně umírat. {1 K 15,31}. Musíte nad ním zvítězit, dokud “v mžiku oka” {1 K 15,52} nebude definitivně vymýcen a vy nezískáte svaté tělo. Víte, přátelé, po této stránce oslavení nic takového jako svaté tělo neexistuje. Proto musíme vy i já každý den ukřižovat tělo s jeho vášněmi a touhami. Slyším “amen”? {Amen} Kdyby se někdy obrátil, nemusel bys to dělat. Ale on se neobrátí! Tento rozměr vaší přirozenosti se nenapravitelně vzpírá, nenapravitelně odporuje Boží vůli a svrchovanosti. Proto ji musíš překonávat každý den svého života. Slyším “amen”? {Amen} Rozumíte tomu?

Všimněte si, že tento boj probíhá neustále a nepřetržitě:

Svědectví, svazek 4, strana 439: “Oblékněte si zbroj pro celoživotní boj s dědičnými sklony…” Na jak dlouho? Na celý život.

Svědectví, svazek 2, strana 479: “Je třeba vést neustálý boj proti tělesné mysli…” Jaký boj? Neustálý boj.

Svědectví, svazek 3, strana 537; poslechněte si: “Bůh formuje srdce, aby se více podobalo jemu samému. A přesto se já neustále dožaduje vítězství.”

Páni, víte, lidský rozum by řekl: “No, jestli Bůh, víte, jestli formuje moje srdce, aby se mu víc podobalo, pak budu mít stále méně a méně odporu, až nakonec budu tak posvěcený, že nebudu mít žádný.” Neřekl by vám to lidský rozum? Moji drazí přátelé, nevěřte lidskému uvažování. Ano, Bůh formuje vaše nové srdce, vaši novou přirozenost stále více a více do své podoby, ale stále máte to, co? Tuto starou přirozenost, a ta se nikdy neobrátí. A vždycky vám bude odporovat. Proto, ačkoli “Bůh formuje srdce do něčeho, co se více podobá jemu samému, přesto se já dožaduje,” čeho? “Neustále o vítězství.” Znáte to z vlastní zkušenosti, pokud jste se skutečně znovuzrodili a stejně bojujete dobrý boj víry.

Tady je další text: Skutky apoštolů, strana 565: “Jeho děti… musí vést neustálý boj se sebou samým.” Jaké slovo slyšíte stále znovu? Neustálý, neustálý, neustálý.

Tady je další; Review and Herald, 30. května 1882: “Co ještě? “…vnitřnímu hříchu.” “Denně bojovat proti vnějšímu zlu,” ano, ale co dál? “…vnitřnímu hříchu.”

Co je to vnitřní hřích? Je to velké H-Ř-Í-CH, hříšná přirozenost, sobecká přirozenost. I když už nevládne, stále, co? Zůstává. Ale nespokojí se jen s tím, že zůstává, takže musíme denně bojovat proti vnitřnímu hříchu, protože se neustále snaží znovu získat trůn, stále znovu získat trůn.

Tady je jeden text, kterého si obzvlášť cením, protože nejenže označuje začátek bitvy, ale označuje i její finále, dokresluje celou dobu trvání. Poslouchejte pozorně: Review and Herald, 29. listopadu 1887: “Od kříže ke,” co? “…koruně,” symbolický jazyk. Vrátíme se k tomu a vysvětlíme to. “Od kříže ke koruně je třeba vykonat vážnou práci. Je tu zápas s vrozeným hříchem; je tu boj proti vnějšímu zlu. Křesťanský život je boj a pochod. Jděme vpřed, neboť usilujeme o nesmrtelnou korunu.” Ach, vidíte ten obraz? Jak dlouho trvá tento boj? Kdy začíná? Na kříži. Co to symbolizuje? Obrácení. {AA 246.1} O tom jsme mluvili včera. Když jsme poháněni Zákonem a přitahováni Beránkem a voláme: “Stvoř mi čisté srdce, Bože, a obnov ve mně pravého ducha.” A když se obrátíme. {P 51,10}. Tehdy jsme obráceni, tehdy jsme znovuzrozeni. A tehdy ten boj začíná. Kéž vám Bůh žehná! Víte, tolik lidí si myslí, že když se obrátí, bitva je u konce. V žádném případě! Bitva začíná teprve tehdy, když se obrátíte, duchovní bitva, bitva o vládu nad myslí. Tento boj nemůžete vybojovat, dokud nezískáte novou mysl.

A tato bitva pokračuje do kdy? Od kříže ke koruně? …koruně. Co je ta koruna? To je koruna nesmrtelnosti, koruna neporušitelnosti. To je to, co obdržíme “v okamžiku, v mžiku oka při,” čem? “…poslední polnice.” {1 K 15,52}. Slyším “amen”? {Amen} Od kříže až po korunu se zápasí s, s čím? S vrozeným hříchem.

Co je to ten vrozený hřích? Historické náčrty, strana 138: “Sobectví je zakořeněno v naší bytosti. Přišlo k nám jako dědictví…” To je vrozený hřích. A s touto sobeckou povahou budeme muset bojovat po celou dobu našeho křesťanského života. A teď, kéž vám Bůh žehná, pokud to zní skličujícím způsobem, prosím, musíme se vrátit a dále uvažovat o tom, jak je možné, že můžeme nejen bojovat a vítězit, ale být při tom požehnaní. A trvám na tom, že je požehnáním bojovat a vítězit v dobrém boji {1 Tm 6,12} proti tomuto opozičnímu faktoru zvanému tělo. Vstaňme však k modlitbě a po krátké přestávce budeme pokračovat v našem studiu.

Otče na nebesích, děkujeme ti, že nám pomáháš lépe porozumět tomu, co se nám protiví, když se snažíme jít k cíli a spolupracovat s Duchem svatým, abychom se obnovou své mysli proměňovali od slávy ke slávě. V našem nitru sídlí faktor odporu, který se nazývá tělo, a bude nám odporovat na každém kroku. Tělo neustále staví své touhy proti naší duchovní přirozenosti. Ale Pane, nauč nás, prosím, nejen jak nad tím zvítězit, ale pomoz nám naučit se, že tím získáme obrovské požehnání. A proto jsi dovolil, aby tento faktor odporu zůstal, a proto nám dáváš dostatečnou milost, aby nevládl. Pomoz nám pochopit tyto věci, až budeme pokračovat v našem studiu, to je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen. Děkuji vám, drazí přátelé.