Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Dobrý večer, drazí přátelé. Rád vás dnes vidím. Děkuji, že jste přišli na další díl našeho pilného studia nejdůležitějšího díla, které kdy bylo lidem svěřeno – a co to je? – “budování charakteru”. Dnes večer máme velmi náročné téma. Je to druhá část studia s názvem “Ať ještě až do konce koná spravedlnost;” {Zj 22,11} a vzhledem k dynamice této konkrétní skupiny a otázkám, které se objevily, a vzhledem k vedení Ducha svatého si na něj dáváme více času. Věnujeme trochu více času, abychom se zamysleli nad velmi kontroverzním tématem. Vzpomínáte si, o co šlo? Uvažujeme o stavu, kterého musí Boží lid z milosti dosáhnout, pokud má obstát bez Přímluvce. Zabýváme se oním obdobím mezi koncem zkušební doby a oslavením; a jak jsme si včera večer poznamenali, snažíme se projít teologickým minovým polem.

Není to snadný úkol, drazí přátelé, a musíme postupovat velmi, velmi opatrně a držet se velmi, velmi blízko toho, “co říká Pán”. Slyším “amen”? {Amen} Neodvažuji se vzdálit ani na vteřinu od toho, co říká inspirace, a to, co řeknu, bude pouze uvažování spolu s vámi o tom, co říká inspirace. Víte, dnes večer mluvím na toto téma s autoritou právě do té míry, do jaké autorem mých slov nejsem já, ale Ježíš; a to je mimochodem jediný základ, na kterém může kdokoli z nás mluvit s autoritou. On musí být autorem našeho poselství, našich slov; a já mám dnes večer takové břemeno, abych správně prezentoval pravdu, že se s vámi podělím o mnoho více z Písma a Ducha proroctví než pravděpodobně v kterémkoli jiném studiu. Nebudu se v tomto tématu příliš vzdalovat od toho, “co říká Pán”. Neodvážím se; je to příliš zásadní a příliš kontroverzní; a víte, chci zde trochu obnažit svou duši. Stojím před vámi s bázní a chvěním, protože mě přemáhá zodpovědnost, kterou mám, abych správně reprezentoval svého Pána, který je Pravda; a ke každému z těchto témat, která studujeme, přistupuji s upřímnou modlitbou, a to nejen za sebe, ale mám bratry a sestry, kteří se za mě modlí; a jsem zoufale závislý na vedení a moci Ducha svatého – když každý večer probíráme tyto lekce – ale obzvlášť zoufale závislý jsem dnes večer. Bůh chraň, moji drazí přátelé, abych zkresloval pravdu. Toho se obávám nejvíce. Ježíš je Pravda; chraň Bůh, abych svého Pána zkreslil.

Druhý důvod, proč se obávám zkreslovat pravdu, je ten, že bych tím velmi pravděpodobně někoho uvedl v omyl, zmátl ho a on by mohl ztratit svou cestu, a tato vyhlídka je velmi děsivá. Odkrývám před vámi svou duši. Chtěl bych, abyste při naší modlitbě alespoň trochu cítili, jak vroucně vás prosím o modlitby za mě a jak vroucně toužím po vylití Ducha svatého. Mohli byste se za mě modlit, stejně jako se modlíte za sebe, než budeme pokračovat? Strávíme několik okamžiků na kolenou.

Otče můj v nebesích, ve jménu Ježíše Krista, Pána naší Spravedlnosti, přicházím směle, ne proto, že bych se považoval za hodného, ale protože hoden je Beránek, který byl zabit. Obmyt Jeho krví a oděn Jeho neposkvrněným rounem jsem přijat v Milovaném a raduji se z toho nekonečně drahocenného přístupu, který jsi nám poskytl, abychom mohli vstoupit do Tvé přítomnosti. Přicházím za sebe i za své krví vykoupené bratry a sestry, abych Tě požádal, abys na nás dnes večer milostivě vylil Ducha Svatého. Při pilném studiu životně důležité pravdy potřebujeme duchovní rozlišování, nadpřirozenou schopnost správně rozdělovat Slovo pravdy. Zvláště já potřebuji tohoto Ducha, když vedu studium Tvého Slova. Pane Bože, pro Krista a pro jeho lid, prosím, blahosklonně si mě použij, ačkoli jsem hliněná nádoba. Ať jsem kanálem požehnání pravdy. Veď a usměrňuj mé myšlenky a slova. Ať říkám to, co chceš, abych říkal, nic víc, nic méně; a prosím, Otče, pomoz mi milovat své bratry a sestry natolik, abych říkal i věci, které možná způsobí, že budu v nelibosti. Pokud je třeba je varovat, Otče, varuj je mým prostřednictvím. Pokud je třeba je povzbudit, učiň tak mým prostřednictvím. Pokud je třeba je usměrnit, nebo dokonce pokárat, učiň tak, prosím, skrze mne, kvůli nim i kvůli Kristu; a pomoz nám uvědomit si, že Ty trestáš, protože miluješ, a modlím se, aby se Tvá láska projevila, i když musím kárat ve Tvém jménu. Prosím, Pane, skrze Ducha svatého se plně zmocni tohoto tělesného chrámu a použij ho, aby mohla zazářit Tvá sláva a aby byla hlásána Tvá pravda. Vyslyš tuto modlitbu, neboť prosím ve jménu Ježíše. Amen.

Důvodem, proč je mezi námi jako lidem mnoho nejasností ohledně této sporné otázky týkající se stavu, kterého musí vykoupení z Boží milosti dosáhnout, pokud mají být schopni projít časem Jákobova soužení bez Přímluvce.. Důvodem, proč v této otázce panuje mnoho nejasností je to, že tu je určité chybné, velmi zkreslené chápání evangelia; a to jsme si už vysvětlili, pamatujete? – Obdélník. Kde při obrácení je nám připočteno to, co je třeba ke splnění normy, ale pak v posvěceném životě je nám spravedlnost udílená a my rosteme a rosteme a rosteme; a teorie je taková, že čím více udělené spravedlnosti dostáváme, tím méně připočtené spravedlnosti potřebujeme.

Pán vám žehnej, někteří z vás se to učili, stejně jako já, a strašlivě to zkreslilo vaše chápání; a to z toho důvodu, že když Kristus uzavře zkušební dobu a už se za nás nepřimlouvá, musíme mít sami v sobě dost spravedlnosti, abychom obstáli před Bohem jako spravedliví. Ačkoli mi to nikdo neřekl, je to skoro, jako by roucho Kristovy připočtené spravedlnosti bylo půjčené. Je ti dané do té doby, než si s Duchem svatým dokážeš vypracovat dostatek své vlastní, nebo dostatek v sobě samém, takže už nepotřebuješ žádnou připočtenou spravedlnost – cele ti byla udělená – smrtelná hereze, a nevyhnutelně to odvádí pozornost od koho? …Ježíše Krista, a soustředí vás kam? …na sebe; a moji drazí přátelé, právě kvůli tomuto základnímu falešnému evangeliu máme jemné varianty toho, čemu se říká “hnutí svatého těla”. Nikdo tomu už neříká “svaté tělo”, ale jsou tací, kteří trvají na tom, že na konci zkušební doby musíme být tak bezhříšní, že už nepotřebujeme žádnou připočtenou spravedlnost, protože máme sami v sobě dost na to, abychom před Bohem obstáli spravedliví; a moji bratři a sestry, chci, abyste si uvědomili, že ačkoli se musíme z Boží milosti před koncem zkušební doby naučit, jak být vítězi, skutečně dojít až tam, kde bychom z lásky ke Kristu raději co? …raději zemřeli, než hřešili dokonce kde? …v soukromí mysli. I když k této zkušenosti můžeme a musíme dospět, neznamená to, že jsme tím bez hříchu, nebo ano? …protože stále máme co? “…vrozený hřích”, abychom použili terminologii inspirace. Vzpomeňte si: “Od kříže ke koruně je zápas” s čím? “s vrozeným hříchem”. {Review and Herald 29. listopadu 1887} – Kříž – obrácení; koruna – oslavení, které přichází po skončení zkušební doby.

Ačkoli tedy nehřešíme, stále máme hříšnou přirozenost, a proto nám musí být spravedlnost připočtena i po skončení zkušební doby. Máme ji? Trvám na tom, že ano. Vraťte se se mnou k textu, k němuž jsme se dostali při našem včerejším studiu, ale nemohli jsme se jím zabývat, jen jsme ho zmínili. Najdete ho na straně 48, zhruba uprostřed; je to Zjevení 22,11-12. V tomto konečném rozsudku, který je vynesen nad každým člověkem na planetě Zemi, je obsaženo tolik hluboké pravdy, kterou vynesl kdo? …Ježíš Kristus; a vězte, moji drazí přátelé, že je to poslední věc, kterou jako náš Prostředník, Přímluvce a Kněz dělá. Tímto rozsudkem vrcholí vyšetřovací soud.

Poté, co vynese tento rozsudek, odloží své kněžské roucho, oblékne si královské roucho a chystá se přijít a vzít si nás domů. Jaký je rozsudek? Je dvojí; je velmi zajímavý. Nejenže je tu rozsudek pro spravedlivé, ale je tu i rozsudek pro nespravedlivé. Ale každý z těch rozsudků, pro spravedlivé i nespravedlivé, je ještě dvojí. Všimněte si toho a uvažujte se mnou o jejich významu. “Kdo ubližuje,” to je jiný způsob označení nespravedlnosti, “ať ještě” co? “ubližuje do konce”; a jaký je druhý aspekt tohoto strašného rozsudku? “Kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní.” Co tu máme? Máme tu, drazí přátelé, neodvolatelné poskytnutí oprávnění do pekla, spojené s neodvolatelným vyhlášením o způsobilosti pro peklo. Slyšeli jste známá slova? – oprávnění a způsobilost.

Dosud jsme uvažovali pouze o oprávnění a způsobilosti pro nebe, ale musím zdůraznit, že existuje také oprávnění a způsobilost pro peklo. Souhlasíte se mnou? Ujišťuji vás, že Ježíš nerad vynáší takový rozsudek, a pokud si myslíte, že mu to působí potěšení, zamyslete se, prosím, ještě jednou; podívejte se, prosím, na kříž a zvažte, co všechno udělal, aby nemusel nad nikým vynášet takový rozsudek. Vzal kalich hněvu a vypil ho až do dna, abychom to vy i já nemuseli dělat. Slyším “amen”? {Amen} Můžeme pít kalich života, přetékající a věčný. Můžeme pít to, co si zasloužil pít On, protože pil to, co jsme si zasloužili pít my. Ujišťuji vás, že Ježíš nerad vynáší tento rozsudek, ale musí to udělat. Proč – protože musí ctít svobodnou vůli těch, kteří absolutně trvali na tom, že zaplatí trest za své vlastní hříchy; a jak to udělali? – tím, že odmítli nechat Ježíše Krista, aby za ně zaplatil trest tak, že by přišli k úpatí kříže a přijali Ho za svého osobního Spasitele.

Víte, že Boží spravedlnost, drazí přátelé, vyžaduje, aby byla respektována naše volba, a pokud jsme trvali na tom, že zaplatíme trest za své hříchy, a odmítli jsme přijmout Kristovu platbu za nás, pak Bůh musí respektovat naši volbu. I když to dělá nerad, musí ctít naši volbu; a tato volba, sledujte: Ta samá volba, která způsobila, že lidé odmítli nechat Krista, aby za ně přijal trest za hřích, je také volbou odmítnout nechat Krista, aby je osvobodil z moci hříchu – protože pamatujte, že jde o jeden balík. Krev nás osvobozuje od trestu za hřích; voda nás osvobozuje od moci hříchu. Pamatujete si to, že ano, třído. Toto dvojí ustanovení milosti, které plyne z probodeného boku ukřižovaného Krista, je to, co nás osvobozuje nejen od odsouzení hříchu, ale i od nadvlády hříchu – nejen od jeho trestu, ale i od jeho moci; a ti, kdo odmítají Krista jako svého Spasitele, odmítají nejen svobodu od trestu, ale i svobodu od moci. Proto zůstávají pod tyranií hříchu, sebe sama a satana a jsou poskvrněni hříchem. Proto musí být na konci časů vynesen dvojí rozsudek. “Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je” co? “špinavý, ať se ještě ušpiní”. Víte, protože odmítli ten balík, který by je osvobodil od trestu i moci hříchu, skončili na základě své volby nejen s rozsudkem smrti, ale i s opovrženíhodnou, naprostou zkažeností; a Bůh je v tomto okamžiku ve svém milosrdenství, stejně tak jako ve své spravedlnosti vydá následku jejich volby, kterým je věčné zapomnění.

Říkáš milosrdenství? Ano, milosrdenství. Proč? – protože jsou naprosto nešťastní. Slyšíte mě, přátelé? Víte, rozkoše hříchu jsou jen na jak dlouho? …na čas, a oni zažili toto dočasné období, ale jsou na druhé straně rozkoší hříchu a jsou naprosto nešťastní, a od Boha je vlastně milosrdné, stejně jako spravedlivé, ukončit takovou bídnou existenci. Víte, prosím, pochopte, že všechno, co Bůh dělá, je nádherným spojením spravedlnosti i milosrdenství. Rád to říkám takto: Bůh je vždy spravedlivě milosrdný a vždy milosrdně spravedlivý. To je Bůh, kterého známe. On je vždy spravedlivě milosrdný a vždy milosrdně spravedlivý. Strašný rozsudek: “Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní.”

Na jak dlouho se “ještě” vztahuje? – navždy. To je věčný, neodvolatelný rozsudek, drazí přátelé. To je Boží nařízení. To je konečné prohlášení nejvyšší autority vesmíru. Tento verdikt nelze změnit. Ten je neodvolatelný a věčný. Všimněte si prosím ještě něčeho velmi významného v těchto slovech: “Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní.” Je na tomto rozsudku něco svévolného? Ne. “…ať ještě…”. Co Bůh nakonec dělá? …nechává nás nést důsledky naší vlastní volby. Vidíte to? “Udělal jsem pro vás naprosto všechno, co jsem mohl, abyste nemuseli navěky zemřít za své hříchy. Nemohl jsem udělat nic víc, leda že bych vás k tomu donutil, a k tomu nepřistoupím, protože neporuším vaši svobodnou vůli. Protože jste však naprosto odmítli přijmout Má opatření, budu vás muset nechat, abyste dostali to, co jste si vybrali.” “Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní.”

Ach, můj bratře, má sestro, prosím, nestavte Boha do takové situace, pokud jde o váš věčný rozsudek. Bude muset respektovat vaši volbu, pokud budete trvat na odmítnutí Krista jako Hospodina, naší Spravedlnosti {Jr 23,6}; a prosím, pamatujte, že přijmout Krista jako svého Spasitele znamená nejen přijmout Ho jako svou spravedlnost, díky níž můžeme být ospravedlněni, ale znamená to, že Ho přijímáme jako svého Pána, díky němuž můžeme být posvěceni. Krista nemůžete rozdělit. Nemůžete říci: “Poslyšte, zajímá mě ta část o spravedlnosti, ale neobtěžujte mě s Kristovou vládou. Nechci žít posvěceným životem.” To nemůžete udělat! Je to balík. Tentýž Bůh, který za nekonečnou cenu pro sebe samého umožnil, abyste byli osvobozeni od odsouzení hříchu jeho připočtenou spravedlností, umožňuje, abyste byli osvobozeni od nadvlády hříchu jeho udělenou spravedlností; a tatáž víra, která stačí k vašemu ospravedlnění, bude stačit ke spolupráci s Duchem svatým, abyste mohli být posvěceni.

Jak to výstižně vyjádřil Jakub: “Víra bez skutků je neúčinná.” {Jk 2,20}. Je mrtvá; a to nás přivádí k úvaze o druhém rozsudku. Ten je také dvojí, že? “…kdo je spravedlivý, ať,” co? “…ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať,” co? “…se ještě posvětí.” Co tu máme? Máme neodvolatelné prohlášení o oprávnění do nebe: “Kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost,” v kombinaci s neodvolatelným prohlášením o způsobilosti pro nebe: “A kdo je svatý, ať se ještě posvětí.” Vidíte to, že? Po celou dobu, milí přátelé, jsou ospravedlnění a posvěcení od samého začátku až do konce neoddělitelné! Slyším “amen”? {Amen} …neoddělitelné! Bůh nemůže nikomu říci: “Kdo je spravedlivý skrze mou připočtenou spravedlnost, ať ještě až do konce koná spravedlnost,” ledaže by téže osobě mohl říci: “Kdo je svatý skrze mou udělenou spravedlnost, ať se ještě posvětí.”  Rozumíte tomu? Vy ani já nemůžeme nikdy oddělit dvojí opatření milosti. Je to jeden balík; a přátelé, prosím, pochopte, že důvodem…

Toto sledujte velmi pozorně: Důvodem, proč Bůh může těmto lidem neodvolatelně připsat svou spravedlnost, je to, že se na základě své volby dostali do stavu, kde jsou neodvolatelně podřízeni jeho vládě. To je velmi důležité pochopit; chci to zopakovat. Důvodem, proč nám Bůh může neodvolatelně připočítat svou spravedlnost a ospravedlnit nás (“ještě”) navždy, na základě této připsané spravedlnosti, je to, že jsme dospěli do stavu, kde jsme neodvolatelně podřízeni Kristově vládě.

Víte, pamatuji si, že jsme již vzpomenuli, že nevěříme, čemu běžně lidé věří, “jednou spasen, navždy spasen”. Proč? Právě proto, že si v celém procesu spasení vždy zachováváme svobodnou vůli. Souhlasíte se mnou? Bůh v procesu naší záchrany nikdy neporušuje naši svobodnou vůli. Když přijdeme k úpatí kříže a zvolíme si Krista jako svého osobního Spasitele, je nám připsán jeho nekonečně dokonalý charakter a my jsme tím ospravedlněni – spravedliví v Božích očích – nikoli na základě toho, jací jsme sami o sobě, ale na základě toho, jací jsme v Kristu. Stejná víra, která přijme Kristovu spravedlnost, však přijme i Kristovu vládu. Pamatujte, že On je Pán, naše spravedlnost {Jr 23,6}, a dokud se rozhodneme zůstat podřízeni Jeho vládě, zůstáváme ospravedlněni Jeho spravedlností.

Vzpomínáte si na náš klíčový text v listu Židům 10,14? “Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou,” co? “…posvěcováni.” Chcete být navždy zdokonaleni jedinou obětí? Jaká je ta jediná oběť? Je to život a smrt Ježíše Krista, symbolizované jeho krví. Chceme-li být vy i já navždy zdokonaleni jedinou obětí, musíme být neustále v procesu, čeho? “…posvěcování.” Pamatujte, že v řečtině je to přítomný čas činný: neustále být posvěcován.

Jak postupujeme ve své křesťanské zkušenosti, můžeme se kdykoli rozhodnout, že nezůstaneme podřízeni Kristově vládě, že nebudeme žít posvěceným životem, že? Můžeme se svobodně rozhodnout. Můžeme kdykoli svobodně říci: “Ne, Pane, nechci se vzdát tohoto hříchu. Chci ten hřích nechat vládnout. Chci na tom hříchu lpět, chci si ho vážit.” A moji drazí přátelé, máme moc, svobodu se takto rozhodnout. Bůh nám ji nikdy nebere; a pokud vy a já tuto volbu učiníme, prosím, musíme si uvědomit, že když se rozhodneme odmítnout Kristovu vládu, rozhodneme se také odmítnout Kristovu spravedlnost, neboť On je Pán, naše spravedlnost. Souhlasíte se mnou? Krista nemůžete rozdělit. Nemůžete říci: “Poslyš, nechci Tvou vládu, ale chci, abys mě stále činil spravedlivým svou připočtenou spravedlností – ale neobtěžuj mě svou vládou. Nenuť mě žít posvěceným životem kvůli Tvojí udělené spravedlnosti.” Tudy cesta nevede; to nelze. Nemůžete Krista rozdělit; a protože tedy máme tuto možnost, není to “jednou spasen, navždy spasen”, že? Musíme denně přicházet k úpatí kříže a denně se podřizovat Pánu, naší Spravedlnosti, a vírou ho přijímat jako svého Spasitele a Vykupitele. Slyším “amen”? {Amen}

Denně se musíme rozhodovat, denně; a moji drazí přátelé, teprve když se z lásky ke Kristu neodvolatelně rozhodneme, může nám Bůh neodvolatelně připsat svou spravedlnost. Dává vám to smysl? Právě proto nemůžeme přijmout konečné “ospravedlnění (atone-ment)”: “Kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost,” dokud nezažijeme to “konečné spojení s Kristem (at-one-ment)”: “Kdo je svatý, ať se ještě posvětí.” Slyšeli jste, co jsem právě řekl? Vidíte, že slovo smíření (atonement) se dá různě rozčlenit, že? “Ospravedlnění (atone-ment)” je to, co Kristus udělal, aby nás osvobodil od trestu za hřích. “Konečné spojení s Kristem (at-one-ment)” je to, co udělal, aby nás osvobodil od moci hříchu. “Ospravedlnění (atone-ment)” ospravedlňuje, “konečné spojení s Kristem (at-one-ment)” posvěcuje. Jak se stále více sjednocujeme s Ježíšem Kristem a podřizujeme se jeho vládě, jsme stále důsledněji a plněji osvobozováni z moci hříchu. Jsme v to zajedno? To je posvěcený život a posvěcený život je progresivní.

Rosteme od slávy k slávě, od milosti k milosti a každým dnem se učíme stále více a více podřizovat Ježíšově vládě; a On nás skrze vedení našeho studia svého Slova a skrze okolnosti stále více upozorňuje na problematické oblasti našeho života, za které potřebujeme prosit o odpuštění a přijímat jeho milost, která nám umožňuje je překonat. Musíme nejen činit pokání, ale musíme se těchto hříchů zříci, jakmile jsou nám předkládány a jakmile si je uvědomíme. Sledujete? A jak rosteme od milosti k milosti, od slávy k slávě, dorůstáme v míru postavy Kristovy plnosti {Ef 4,13}, učíme se, pro lásku Kristovu, zůstávat podřízeni Jeho vládě, až jsme nakonec natolik upevněni, v poslušném vztahu láskou motivované shody s Knížetem lásky, že bychom dokonce radši co? …zemřeli, než abychom Ho neposlechli, zklamali a špatně prezentovali; a to je to “konečné sjednocení s Kristem” (at-one-ment).

Tomu se také říká jak? …zapečetění. Znamená to dospět do stavu, kde jste tak pevně zakotveni v pravdě, že raději zemřete, než byste vědomě přestoupili Boží zákon; a když se dostaneme do tohoto stavu, kdy jsme si z lásky ke Kristu zvykli žít ne pro sebe, ale pro Něho, že bychom byli nejen ochotni vírou zemřít sobě a považovat se za mrtvé, zapřít sami sebe, ale byli bychom skutečně ochotni raději fyzicky zemřít, než Ho neposlechnout, to je naše zapečetění, to je naše konečné spojení s Kristem (at-one-ment) a obojí je obsaženo v onom pozoruhodném rozsudku: “Kdo je spravedlivý, ať ještě” co? “až do konce koná spravedlnost”. To je konečné “ospravedlnění” (atone-ment). “Kdo je svatý, ať se” co? “ještě posvětí”. To je “konečné spojení s Kristem” (at-one-ment); a v tomto bodě platí jednou spasen, navždy spasen. Amen? {Amen}

Takže, co jsme se dozvěděli? Věříme, že platí jednou spasen, navždy spasen, a až se vás příště někdo zeptá: “Věříte, že platí jednou spasen, navždy spasen?” Řeknete: “Ano, věřím… ale dovolte mi, prosím, vysvětlit, KDY platí jednou spasen, navždy spasen,” a pak ho vezměte ke Zjevení 22,11. Moji drazí přátelé, v tomto bodě, s tímto verdiktem: “Kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, kdo je svatý, ať se ještě posvětí,” platí jednou spasen, navždy spasen! Slyším “amen”? {Amen} Neexistuje žádná změna tohoto rozsudku, žádná!

A mimochodem, prosím, pochopte v tomto bodě něco velmi důležitého. Fakt, že náš věčný osud byl v tomto bodě neodvolatelně deklarován, z toho ve skutečnosti činí mnohem méně důležitým problém, jak se dostaneme od konce zkušební doby k oslavení, že? Souhlasíte se mnou? Chci říct, čí je to starost, abychom se dostali od konce zkušební doby k oslavení? Je to Boží starost. On už vyhlásil náš věčný osud. Jsme podepsáni, zapečetěni a jen čekáme, až budeme odesláni. Amen? {Amen} Ale moji drazí přátelé, když si to uvědomíte při tom prohlášení: “Kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, kdo je svatý, ať se ještě posvětí,” tak jsme vlastně doma zadarmo. V tomto bodě platí navždy spasen. Pak vám to prostě sejme obrovské břemeno z hrudi a z ramen, jak se dostanete od konce zkušební doby k oslavení, že?

Kniha Maranatha, strana 242: “Až Ježíš opustí svatyni, pak ti, kdo jsou svatí a spravedliví, budou stále svatí a spravedliví, neboť všechny jejich hříchy budou tehdy,” co? “vymazány a budou zapečetěni pečetí živého Boha. Ale ti, kdo jsou nespravedliví a špinaví, budou nespravedliví a špinaví stále, neboť tehdy nebude ve svatyni žádný Kněz, který by předložil jejich oběti, jejich vyznání a jejich modlitby před Otcův trůn. Proto to, co má být vykonáno pro záchranu duší…” – ať už našich vlastních nebo těch druhých, mohl bych dodat – “Proto to, co má být vykonáno pro záchranu duší před přicházející bouří hněvu, musí být vykonáno dříve, než Ježíš opustí nejsvětější místo nebeské svatyně.” Slyším “amen”? {Amen} Moji drazí přátelé, vězte, že po vynesení tohoto rozsudku je na přípravu pozdě! Je příliš pozdě na to, abyste se připravili; a já vám musím jménem Krista říci, že tento rozsudek přijde velmi brzy. Přijde velmi brzy. Prosím, neotálejte s tím, abyste se ujistili, že znáte Krista jako Pána své Spravedlnosti. Slyším “amen”? {Amen} …jako co? …Pána vaší Spravedlnosti. Prosím, vstupte s Ním do vztahu, který Mu umožní, aby ve vás mohl plně působit, aby mohl vynést tento rozsudek ve váš prospěch: “Kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, kdo je svatý, ať se ještě posvětí.”

Chápete nyní, co je to, co pokrývá zbývající rozměr hříchu od konce zkušební doby až po oslavení? Je to připočtená Ježíšova spravedlnost. Je to, co? Je to připočtená Ježíšova spravedlnost. Dospěli jsme do stavu, kde bychom raději zemřeli než zhřešili, ale stále ještě co? …zápasíme s vrozeným hříchem. Děláme to až do koruny, a ta přijde až v poslední chvíli, “naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice.“. {1K 15,52}. Takže procházíme dobou Jákobova soužení, po skončení zkušební doby až do oslavení, stále s čím? “…s vrozeným hříchem.” Stále je tu faktor hříchu. Co ho zakrývá? – Připočítaná spravedlnost Ježíše Krista; a až Ježíš přijde v oblacích slávy, moji drazí přátelé, na čem budou vykoupení výhradně záviset, aby byli spravedliví v jeho očích? – Na tom, čím jsou sami o sobě? Ne – na tom, čím jsou v Ježíši.

Vzpomeňte si, kdy přijde? Písmo o tom mluví; a mimochodem, až přijde znovu, bude Jeho sláva zahalena? Ne, přátelé, nebude. Při prvním příchodu byla zahalena v lidství, ale při druhém příchodu bude odhalena. Přijde v nekonečné slávě a bratři, sestry, prosím, pamatujte, že Boží sláva je jako oheň stravující hřích. {Žd 12,29}. Právě proto musí být toto zkažené tělo proměněno a přetvořeno ve stejnou podobu těla jeho slávy {Fp 3,21}, máme-li být schopni jít s Ním domů. Poslední zbytky hříchu, zbývající přítomnost hříchu musí být odstraněny “rázem, v okamžiku.” Aby nás připravily na onu cestu do nebe v přítomnosti nezahalené slávy. A když Ho uvidíme přicházet, co podle Písma budeme volat? “Kdo může obstát? Kdo může obstát?” {Zj 6,17}. Vykoupení to budou volat: “Kdo může obstát?” … a co nám říká Ježíš? “Stačí ti má milost.” {2 K 12,9} – Má, co? “…Má milost.”

Co je to milost? Nezasloužená přízeň. Vykoupený Boží lid nejen po skončení zkušební doby, ale i chvíli před oslavením, před vstupem do nebe, je stále závislý na čem? … na milosti! Slyším “amen”? {Amen} …nezasloužené přízni! …milosti! …a když Ježíš přichází, co říkají? Poslechněte si to; je to vzácná myšlenka. Najdete ji v časopise Youth’s Instructor, 31. května 1900; dole na straně 48: “Od nynějška uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Moci a přichází na nebeských oblacích.” O čem to mluvíme? – O druhém příchodu. – Souhlasíte se mnou? Čteme dál: “V onen den bude Kristus soudcem. Každá tajná věc bude postavena do světla Boží tváře.”

Teď poslouchejte: Každý člověk prožije jednu ze dvou radikálně protichůdných zkušeností. První, zkušenost těch, jimž Kristus musel říci: “Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní.” To je jejich zkušenost; poslouchejte: “Jaký pak bude kontrast mezi těmi, kdo Krista odmítli, a těmi, kdo ho přijali jako osobního Spasitele. Hříšníci pak uvidí své hříchy bez stínu, který by zahalil nebo zmírnil jejich ohavnost. Bude to tak žalostný pohled, že se budou chtít ukrýt pod horami nebo v hlubinách oceánu, jen aby unikli Beránkovu hněvu.” Ach, bratře, sestro, chraň Bůh, aby někdo z nás byl v ten den v této skupině.

Bože dej, aby naše zkušenost byla ta následující; a toto je zkušenost všech, kterým Kristus mohl říci: “Kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, kdo je svatý, ať se ještě posvětí.” Jaká bude jejich zkušenost v onen den, kdy přijde Ježíš? Co budou moci říci? Čtu dál: “Ale ti, jejichž život je skryt s Kristem v Bohu, mohou říci:” Všimněte si, prosím, kde jsou? Jsou skryti – skryti kde? … v Ježíši Kristu. No, myslel jsem, že už není naším Přímluvcem. Ale to neznamená, že už není naší Spravedlností. Slyším “amen”? {Amen} O tom později, moji drazí přátelé, je to tak významné. Ačkoli Ježíš už není naším Zastáncem, stále je ještě čím? …naší Spravedlností. Poslouchejte: “Ale ti, jejichž život je skryt s Kristem v Bohu, mohou říci: ‘Věřím v toho, který byl odsouzen Pilátovým tribunálem a vydán kněžím a zákoníkům, aby byl ukřižován. Nehleď na mě jako na’ co? ‘na hříšníka’. ”

Co řeknou sami o sobě chvíli před oslavením? “‘Nehleď..'” na koho? “‘na mě hříšníka, ale'” na koho? “‘…pohleď na mého Obhájce.'” Chvála Bohu, on je stále naším Obhájcem! Slyším “amen”? {Amen} On je stále naším Obhájcem! Toto je po skončení zkušební doby, drazí přátelé, ale On je stále naším co? …naším Obhájcem. “‘Nehleď na mě, hříšníka, ale pohleď na mého Obhájce. Není ve mně nic, co by bylo hodno lásky, kterou mi prokázal, ale On za mě dal svůj život. Hleď na mě v Ježíši.'” Slyším “amen”? {Amen} “‘Hleď na mě v Ježíši. On se za mě stal hříchem, abych se v něm stal Boží spravedlností.'”

V čem spočívá jejich naděje? {V Ježíši}. Je založena na tom, čím jsou z milosti v Kristu, ne na tom, čím jsou sami o sobě. Co vlastně říkají? “Nehleď na mě, hříšníka.” “Není ve mně nic, co by bylo hodno…” “…nic, co by bylo hodno…” Zoufají si však? Ne, protože nemají žádný nevyznaný, žádný hýčkaný hřích. Ve skutečnosti hřích nenávidí celou svou bytostí. Nenávidí ho natolik, že by raději zemřeli, než aby s ním měli cokoli společného; a mají právo říci: “Nehleď se na mě, na hříšníka. I když na mně není nic, co by bylo hodno, hleď na mě, jaký jsem v Ježíši. V něm mám Boží spravedlnost.” Amen? {Amen} Boží spravedlnost mám v Kristu. Ach, bratře, sestro, chválím Boha za dobrou zprávu, která je obsažena v tomto rozsudku. “Kdo je spravedlivý…” A jaký je jediný způsob, jak můžeme být spravedliví? …skrze připočtenou spravedlnost Ježíšovu.

Vzpomeňte si, že jsme si toho již všimli dříve: Review and Herald, 3. září 1901: “Spravedlnost bez poskvrny lze získat pouze skrze připočtenou spravedlnost Kristovu.” “Pouze skrze” co? “připočtenou spravedlnost Kristovou.” Když tedy Bůh říká: “Kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost,” říká: “Kdo je skrze mou připočtenou spravedlnost spravedlivý, ať koná spravedlnost,” jak dlouho? “navždy.” A moji drazí přátelé, jak jsme si již dříve povšimli, je to právě připočtená Ježíšova spravedlnost, která nám dává nekonečnou hodnotu po celé věky věčnosti. Inspirace nám říká, že připočtená Kristova spravedlnost nás povyšuje v oblasti morálních hodnot, do morální hodnoty s Bohem. {Signs of the Times, 7. srpna 1879 odst. 8} Právě tato připočtená Kristova spravedlnost nás staví do vyššího čestného postavení než kteroukoli jinou bytost ve vesmíru – dokonce výše než anděly, kteří nikdy nepadli! {Amen} …protože nám byla připočtena Boží spravedlnost a proto, abychom byli zachráněni, se stal Bůh jedním z nás! …a jak na základě vtělení, tak na základě připočtení Boží spravedlnosti je lidský rod v oblasti morální hodnoty u Boha povýšen na věčnost.

Ty i já budeme naprosto udiveni a ohromeni tím, jak vzácné a cenné je roucho Kristovy spravedlnosti; a jak dlouho budeme schopni růst od slávy ke slávě do této charakterové podobnosti, která nám byla připsána? – navždy… …navždy. Amen? Jak dlouho se můžete blížit nekonečnu, než k němu dospějete? Jak dlouho? – Navždy! Proto nám služebnice Páně říká, že úsilí o dokonalost křesťanského charakteru bude pokračovat po celou věčnost… věčnost. {Testimonies, sv, 4, 520.1 – Svědectví} Nevím, jak vy, ale tento člověk je tím nadšený. Víte, věčnost je dlouhá doba. Co kdybychom došli až tam, kam jsme putovali? Co byste dělali potom? Byla by to docela nuda, že? Ale dojdeme někdy na místo, kam “putujeme”, kde už nemůžeme růst od slávy k slávě? Ne. Proč? Protože se přibližujeme k nekonečně slavné Boží podobě! Proto se budeme moci po nekonečné věky věčnosti vznášet od slávy k slávě, vždy a stále do nekonečně slavné Kristovy podoby, ale vždy budeme mít před sebou růst v hodnotě věčnosti – a po celou tu dobu budeme Bohem považováni za co? …nekonečně dokonalé, díky připočtené spravedlnosti Ježíše Krista. Přátelé, tato vyhlídka by vás měla nadchnout až do morku kostí. Pokud ne, něco s vámi není v pořádku. To je tak nekonečně nádherná vyhlídka a příležitost, než cokoli, co může tento svět nabídnout, že ve srovnání se vším bohatstvím, ctí a slávou, které by vám lidské pokolení mohlo poskytnout, by ho měla svou přitažlivostí natolik převyšovat, že vás tento svět už ani na okamžik nepřitahuje.

Ale víte, co dělá ďábel? Tak nás pohltí a zaujme všemi těmi cetkami a smetím a všemi dočasnými požitky hříchu {Žd 11,25}, že ztratíme ze zřetele nesmírně veliké břímě věčné slávy {2K 4,17-18}, které je dostupné každému z nás. Prosím vás, kvůli vám i pro Krista, neprodávejte své prvorozenství za misku čočky {Žd 12,16}, prosím! Prosím, nedělejte to.

“Kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, kdo je svatý, ať se ještě posvětí.” Pokud si to zvolíte, Bůh vám to ponechá navždy. Musíte si to však zvolit. Rozhodnete se pro to? Je však snazší to říct než udělat, že? Ale moji drazí přátelé, prosím, pokud setrváte u kříže a budete hledět na lásku a cenu, která byla zaplacena, aby to umožnila, bude vás tato láska každý den stále silněji motivovat k tomu, abyste si Ho vybrali, aby za vás nezemřel zbytečně. Hle, Beránek Boží {J 1,36}, a při vzhlížení k Němu budete proměňováni. Můžeme se postavit?

Můj Otče v nebesích, děkuji Ti, že když přicházíme ke kříži, nacházíme v krvi a ve vodě všechnu dostatečnou milost. Modlím se, abychom přicházeli už nyní a abychom přicházeli každý den, ode dneška až po ten poslední den, kdy přijde Ježíš, a modlím se, abychom vírou přijali krev i vodu, abychom byli nejen ospravedlněni, ale i posvěceni. Abychom byli nejen uznáni za spravedlivé, ale abychom se stali svatými. Kéž bychom poznali Ježíše jako Pána, naši spravedlnost, a kéž bychom rostli v podřízenosti Jeho vládě, stejně jako v lásce k Němu, a to tak plně a hluboce, že bychom dospěli k tomu, že Ho budeme milovat natolik, že bychom raději zemřeli, než abychom Jeho vládu odmítli. Tehdy můžeme být zapečetěni; to je to vrcholné “spojení s Kristem”. Děkujeme Ti, že až k této zkušenosti dospějeme, budeme moci přijmout úžasný rozsudek: “Kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, kdo je svatý, ať se ještě posvětí.” Otče můj, modlím se, aby to byl verdikt pro každého v této místnosti. Ve jménu Ježíše o to prosím. Amen. Bůh vám žehnej, bratři a sestry.