Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Vítejte zpět, přátelé. Děkuji, že jste zůstali. Vážím si té přednosti studovat s vámi a vroucně jsem se modlil, aby Pán vedl a řídil toto dnešní další studium. Doufal jsem, že se dostaneme mnohem dál, než jsme se dostali s materiály, které jsme rozdali, a myslím, že bychom měli začít další lekcí, na začátku strany 49. Napište tam lekce číslo 23, “Ať se ještě posvětí”. {Zj 22,11}. Lekce 22 měla název: “Ať ještě” co? “Ať ještě až do konce koná spravedlnost.” Lekce 23 bude začínat nahoře na straně 49 a nazveme ji “Ať se ještě posvětí”. Nemohu toto téma ještě úplně opustit, protože vám chci z Písma a Ducha proroctví pečlivě definovat, co je to svatost. Je to naše základní způsobilost pro nebe, ale co tuto svatost tvoří? Jakou zkušenost budou mít Boží vykoupení na konci zkušební doby, aby jim Bůh mohl říci: “Kdo je svatý, ať se ještě posvětí”? Prosím tedy, k tomu obraťme svou pozornost, když budeme dnes večer pokračovat. Než však budeme pokračovat, u čeho se musíme zastavit? … Osobně pozvat Ducha svatého, aby byl s námi. Poklekli byste se mnou? …a zatímco se modlíte za sebe, modlete se, prosím, za svého bratra.

Otče na nebesích, znovu přicházíme a znovu prosíme – ne proto, že bychom si mysleli, že je třeba přesvědčit Tě, ale proto, že potřebujeme být přesvědčeni my. Ach, jsme tak náchylní být soběstační. Odpusť nám to. Tím, že prosíme, uznáváme svou potřebu, a tím uplatňujeme svou vůli; a umožňujeme Ti, abys nám dal to, co nám toužíš dát, ale nemůžeš, pokud o to neprosíme. Pomaž nás svým Duchem svatým, aby naše dnešní studium Tvého slova bylo mnohem víc než jen intelektuální cvičení. Ať je to zkušenost, která změní život. Chceme, Otče, nejen pochopit pravdu rozumem, chceme si ji zamilovat, a hlavně se jí chceme podřídit vůlí, abychom ji mohli prožívat ve svém životě. Mocí Ducha svatého, když mi požehnáš při vedení tohoto studia a když požehnáš mým bratrům a sestrám, kteří studují se mnou, můžeme se díky tomu více podobat Ježíši, to je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen.

Písmo říká: “Bez posvěcení nikdo neuvidí Pána,” {Žd 12,14}. A moji drazí přátelé, když Soudce, který je také naším Obhájcem… Mimochodem, není to úžasné? Soudce je naším Obhájcem? To zní skoro nespravedlivě, ale chvála Bohu, je to tak. Náš Soudce je náš Obhájce! Jak můžete neuspět, když máte u soudu takového Přítele? … A miluje nás tak moc, že za nás dal svůj život. Když Soudce říká: “Kdo je svatý, ať se ještě posvětí,” jakou zkušenost tím potvrzuje? Nezapomeňte, že říká: “ať se ještě posvětí…”. To není něco, čím by nás učinil v tom okamžiku. Je to něco, co už z nás udělal a co nám poté uděluje navždy. Sledujete to? Co je tou svatostí?

Dobře, pochopte prosím, že to má, samozřejmě, co do činění s tím, co se děje v mysli. Proč? “Jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7}. Proto chceme-li být svatí, musíme být svatí kde? …ve svém srdci, ve své mysli. Musíme být svatí mezi pravým a levým uchem. Proto Ježíš říká: “Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.” {Mt 5,8}. Chcete vidět Boha? – brzy uvidíme… v nezahalené slávě, a moji drazí přátelé, pokud Ho chceme vidět, musíme být jací? …čistého srdce. Musíme mít svatost tam, kde na tom opravdu záleží, ve svém srdci, a to je naše základní způsobilost pro nebe; a Kristus, když říká: “Ať se ještě posvětí,” neodvolatelně prohlašuje naši způsobilost pro nebe. Jak ji dosáhneme? … A co zahrnuje získání takové způsobilosti?

Koloským 2,9 a 10 je další takový text, a najdeme je v celém Písmu, který neoddělitelně spojuje oprávnění a způsobilost – ospravedlnění a posvěcení. Už jsme si toho všimli dříve, ale všimněte si toho se mnou ještě jednou v tomto kontextu: “Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství. I vy jste v něm naplněni.” V kom? “On je hlavou každé vlády a moci.” To je naše oprávnění před Bohem; to je naše ospravedlnění. Ale prosím – promiňte – všimněte si, že pokud máme tento vztah s Ním a jsme v Něm úplní, co budeme také prožívat? Verš 11: “V něm jste byli také” co? “obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově…”. Ach, moji drazí přátelé, toto je svatost, kterou musíme mít. Musíme mít svá srdce plně obřezaná a oddělená od naší nesvaté tělesné přirozenosti. Sledovali jste to?

Pamatujete, že podle inspirovaného slova můžeme mít svaté srdce tady a teď, ale nemůžeme mít svaté tělo tady a teď? {Selected Messages, svazek 2, 32.1 – Vybraná poselství, sv. 2}. Ale vězte, že naše srdce přebývají v tělesné přirozenosti; jak tedy mají být srdce svatá v nesvatém těle? Musí být úplně obřezána. Slyším “amen”? {Amen} Musí být odříznuty všechny náklonnosti k tělesným žádostem. Přesně o tom mluví Pavel v Římanům 2,29: “…a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou.” Víte, existuje předobrazná obřízka, kterou Boží lid v dávných dobách vykonával, a mysleli si, že právě ta ho činí svatým; ale to byl jen předobraz duchovní obřízky, která nás jediná může učinit svatými, a tou je obřízka srdce. Sledujete to?

Tato obřízka srdce, drazí přátelé, znamená odříznutí se od všech našich závislostí na tělesných žádostech, a to zejména na úrovni našich myšlenek a citů. Poslechněte si, jak o tom mluví inspirace: Review and Herald, 24. dubna 1900: “Musíme se učit od Krista. Musíme poznat, čím je pro ty, které vykoupil. Musíme si uvědomit, že skrze víru v Něho je naší výsadou stát se účastníky božské přirozenosti, a tak uniknout zkaženosti, která je ve světě skrze žádostivost. Pak jsme očištěni od všech hříchů, od všech charakterových vad. Nemusíme si ponechat jediný hříšný sklon…” “Nemusíme si” co? “ponechat jediný hříšný sklon.” Počkejte chvíli. Vzpomenete si, jak jsme si společně všimli – myslím, že to je na straně 47 – Counsels to Parents, Teachers and Students (Rady rodičům, učitelům a žákům), tam nahoře – strana 20. “Existují dědičné a vypěstované sklony ke zlu, které je třeba překonat. Chuť a vášeň je třeba dostat pod kontrolu Ducha svatého. Boj na této straně věčnosti nemá konce.”

Pokud si tedy nemusíme ponechat jeden hříšný sklon, znamená to, že se můžeme zbavit všech hříšných sklonů na této straně věčnosti? Ne. Přátelé, svaté tělo získáme až při druhém příchodu, “naráz, v okamžiku” {1K 15,52}. “…přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy”. {Fp 3,21}. Tehdy budeme mít svaté tělo a toto svaté tělo už nebude mít žádné sklony ani tendence ke zlému; a já už se nemohu dočkat, až takové tělo dostanu. Ale naše tělesná přirozenost bude mít až do té chvíle hříšné sklony. O čem zde tedy mluvíme, když se říká, že “nemusíme si ponechat ani jeden hříšný sklon…”? Je nám tu řečeno, prosím, rozumějte tomu, že na nich nemusíme lpět ani je pěstovat v říši našich srdcí. Poslouchejte, tady se to vyjasňuje. Čtu dál: “Jako účastníkovi božské přirozenosti jsou dědičné a vypěstované sklony ke špatnostem odříznuty od,” čeho? “charakteru.” To je obřízka srdce. Všechny naše přirozené sklony k sobectví se díky Boží milosti můžeme naučit okamžitě a důsledně potlačovat i v oblasti našich co? …našich myšlenek. To je obřízka srdce a to je, drazí přátelé, pravá svatost. Slyším “amen”? {Amen} “Jakmile se staneme účastníky božské přirozenosti, dědičné a vypěstované sklony ke špatnostem jsou z našeho charakteru odřezány a jsme živou mocí přetvářeni k dobrému. Stále se učíme od božského Učitele, denně se podílíme na jeho přirozenosti a spolupracujeme s Bohem při překonávání satanových pokušení. Bůh pracuje a člověk pracuje, aby člověk byl jedno s Kristem, jako je Kristus jedno s Otcem.”

Nyní, moji drazí přátelé, pochopte, že obřízka srdce není náročný a bolestivý proces. Ano, může vyžadovat sebezapření a rozhodně vyžaduje pilné a vytrvalé úsilí. Ale to, co musím zdůraznit a na čem musím trvat, je, že když jsme motivováni láskou ke Kristu, není to ani tak povinnost, jako spíše co? …potěšení; a není to ani tak opuštění věcí, které neradi opouštíme, jako spíše učení se přilnout a ovinout své srdce, mysl a myšlenky kolem Toho, kterého milujeme každým dnem více a více. Amen? … A jak jsou naše srdce a mysl, naše myšlenky a pocity přitahovány ke Kristu, přirozeně opouštíme všechny tělesné věci. Rozumíte tomu, co jsem se tu právě snažil vysvětlit? Co říká Ježíš? “A já, až budu vyvýšen ze země,” co? “přitáhnu všechny k sobě.” {J 12,32}. Moji drazí přátelé, když se díváme na ukřižovaného Krista, když rozjímáme o jeho nekonečné lásce, bude pro nás stále přitažlivější… Slyším “amen”? {Amen} …až se nám stane přímo velkolepou posedlostí a naše srdce, naše city, naše myšlenky se budou točit kolem Něho; a čím více se naše myšlenky a city budou upínat k Němu, tím méně se budou upínat k tělesným žádostem a k věcem tohoto světa.

Jak zní naše znělka? “Obrať své oči na Ježíše, dívej se do Jeho úžasné tváře, a pozemské věci se,” co? “…odcizí a pohasnou ve světle jeho slávy a milosti.” Víte, čím více a více jsme zamilováni do Boží slávy, do Božího charakteru, tím méně a méně přitažlivé jsou věci světa a věci těla. Chci tedy, abyste se podívali na pozitivní stránku tohoto procesu obřízky srdce. Není to ani tak bolestné odpoutání se od tělesných věcí a věcí světa, jako spíše radostné přilnutí k Ježíši. Tehdy to začíná být opravdu pozitivní a krásné.

2 Korintským 5,14-15: “Neboť Kristova láska nás váže,…” Víte, jaká je motivační síla této obřízky těla? …odříznutí se od všech našich sklonů k požitkářství a životu pro sebe? Co to je? Je to Kristova láska! Je to Kristova láska. “Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už” komu? “…sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.” Ale moji drazí přátelé, když si uvědomíme, jak moc nás Kristus miluje, budeme Jeho lásku opětovat. Ve skutečnosti je to jediný způsob, jak Ho můžeme milovat. “My milujeme, neboť on první miloval nás.” {1J 4,19} Rozumějte však prosím, že čím více pochopíme, jak moc nás On první miloval, tím více budeme Jeho lásku opětovat; a čím více budeme milovat Krista, tím méně budeme milovat hřích. Rozuměli jste tomu?

Prosím, uvědomte si, že pokud máme zálibu v hříchu, tělesných žádostech a věcech tohoto světa, je to jasný červený praporek, který nám říká, že ještě nemilujeme Krista tak, jak bychom měli. Víte, nemůžete milovat Krista a zároveň milovat svět. To nejde. Proto, pokud se chcete odpoutat od všech svých přirozených náklonností, k věcem těla a věcem světa, musíte svou láskyplnou náklonnost ke Kristu posilovat každý den, každý den. Signs of the Times, 8. července 1897. Prosím, přijměte to jako varování: “…A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.” {J 12,32} Nabízí se otázka: ‘Proč tedy nejsou všichni přitahováni ke Kristu?’ Je to proto, že nechtějí přijít; protože se nerozhodnou zemřít sami sobě; protože si chtějí, stejně jako Jidáš, zachovat svou vlastní individualitu, své vlastní přirozené a vypěstované povahové rysy. Ačkoli jsou jim poskytnuty všechny příležitosti, všechny výsady, přesto se nevzdají těch sklonů, které je, pokud nebudou odřezávané od charakteru, od Krista oddělí.” Prosím, teď dávejte pozor! “Kdyby pokračovali v pěstování těchto povahových rysů, a tak byli přijati do nebe, způsobili by druhou vzpouru”. Páni! V tom je tolik pravdy, drazí přátelé. Přemýšlejte o tom se mnou, prosím.

Především si uvědomte, že pokud nemáme tyto náklonnosti k tělesným žádostem odříznuté od svého charakteru, od svého srdce… a pamatujte, že to, co se děje v srdci, z nás dělá to, čím jsme, a to zahrnuje naše myšlenky a pocity. Pokud tedy nemáme v oblasti svého myšlenkového života odříznuty všechny své náklonnosti k tělesným žádostem, pokud lpíme byť jen na jediné tělesné žádosti, diskvalifikujeme se pro nebe. Musím vám to říct na rovinu, moji drazí přátelé, prosím. Víte, až se Bůh tentokrát naposledy vypořádá s hříchem, vypořádá se s ním takovým způsobem, aby zajistil, že už nikdy co? …nepovstane. {Great Controversy 504.1 – Velký spor věků} Jsme v tom zajedno?

Jak se postará o to, aby hřích už nikdy nepovstal? Udělá to tak, že přeprogramuje lidskou mysl? …a vezme nám svobodnou vůli? …a absolutně zajistí, že se nikdo už nikdy nerozhodne vzbouřit se proti Němu, protože mu to znemožní? Je to způsob, jakým učiní, že hřích už nikdy nepovstane? Ne, rozhodně ne. Moji drazí přátelé, vykoupení jsou stejně svobodní, ve skutečnosti jsou svobodnější, než kdy byli. Mají svobodnou vůli a technicky vzato by se mohli rozhodnout vzbouřit se proti Bohu. Mohli by se rozhodnout hřešit, ale nikdy to neudělají. Proč? Proč? Protože během zkušebního života dospěli k tomu, že Boha milují natolik a hřích nenávidí natolik, že by raději co? …zemřeli, než aby měli cokoli společného s hříchem; a jen takovým lidem je možné bezpečně svěřit věčnost, protože ačkoli by technicky vzato mohli znovu vyvolat ohavnou vzpouru hříchu, nikdy to neudělají. Amen? {Amen} Nikdy to neudělají; a mimochodem, vězte, že Bůh je zodpovědný za štěstí všech nepadlých, bezhříšných bytostí ve vesmíru; a ujišťuji vás, že oni mají starost o to, komu svěří věčný život, že? Do nebe tedy může vzít jen ty, kteří mají plně obřezané srdce. Dává vám to smysl?

Protože víte, až přijde, pochopte toto: On se chystá odstranit tu nižší, zkaženou přirozenost, které se říká tělo, že ano? On přetvoří toto “tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy”. {Fp 3,21}. Ale může to udělat…? Může odstranit onu přebývající nižší přirozenost zvanou tělo a nahradit ji oslaveným tělem, pokud si pěstujeme byť jen jednu tělesnou žádostivost? Může ji odstranit, aniž by porušil naši svobodnou vůli? Chápete, co se tu snažím ilustrovat? Pokud lpím na jediném pěstovaném hříchu – stačí jen jeden -, pokud na něm lpím, až přijde čas, aby bylo toto zkažené tělo odstraněno, “naráz, v okamžiku”, může mi ho Ježíš, může mi ho Bůh vzít, aniž by porušil mou vůli? Může? Ne, drahý bratře, drahá sestro, rozhoduji se na něm lpět; a pokud se ty i já rozhodneme na něm lpět, budeme muset být zničeni spolu s ním. Slyším “amen”? {Amen} Prosím, prosím, buďte k sobě v této věci upřímní. Nehrajte si v této věci sami se sebou. Stačí, abyste si hýčkali jeden hřích {Christ’s Object Lessons 316.2 – Perly moudrosti} a Bohu dáte jasně najevo, že se ho nechcete vzdát, a pokud na něm budete trvat, rozhodli jste se, že s ním budete zničeni. Vím, že je to možná těžké strávit, ale pochopte, že vám říkám pravdu. Prosím, pochopte, že vám říkám pravdu.

Bůh vám neodejme vaši tělesnou přirozenost a nenahradí ji oslaveným tělem, pokud vaše srdce není plně obřezáno a vy jste mu, pro lásku Kristovu, nedovolili, aby vás zbavil všech tělesných žádostí; a všimněte si, prosím, že k této obřízce srdce nedochází při oslavení, ale před oslavením… právě kvůli tomu, co jsem právě vysvětlil. Bůh nemůže “naráz, v okamžiku”, což je právě oslavení, odejmout onu tělesnou přirozenost, pokud jsme mu již nedovolili, aby odřízl každou naši náklonnost k ní – každou. God’s Amazing Grace, strana 243: “Věříme bez pochybností, že Kristus brzy přijde.” Doufal jsem, že tam uslyším “amen”. Dám vám druhou šanci: “Věříme bez pochybností, že Kristus brzy přijde”. {Amen} Dobře. “To pro nás není pohádka, to je skutečnost… Až přijde, nepřijde, aby nás očistil od hříchů, odstranil nám vady v našich charakterech nebo nás vyléčil z neduhů našich temperamentů a dispozic. Pokud toto pro nás vůbec bude konat, bude toto dílo dokončeno před tímto časem. Až Pán přijde, ti, kdo jsou svatí, ať se” co? “ještě posvětí. Ti, kdo si uchovali svá těla a ducha ve svatosti, v posvěcení a úctě, pak obdrží,” co? “…konečný dotek nesmrtelnosti. Ale ti, kdo jsou nespravedliví, neposvěcení a špinaví, takovými zůstanou navždy. Pro ně pak nebude vykonáno žádné dílo, které by odstranilo jejich vady a dalo jim svatý charakter. Tavič už nebude sedět a pokračovat ve svém procesu zušlechťování a nebude odstraňovat jejich hříchy a zkaženost. To vše má být vykonáno v těchto hodinách zkušební doby. Nyní má být toto dílo pro nás dokonáno.” Amen, bratře, sestro? Je to kdy? Je to teď. Oslavení je pouze co? “…závěrečným dotykem.” Je to konečné potvrzení života, který byl proměňován od slávy k slávě, od slávy k slávě: rosteme stále plněji do charakterové podobnosti s Kristem; učíme se stále důsledněji uvádět své myšlenky do zajetí poslušnosti Krista a odmítáme se oddávat tělesným žádostem; dokonce i v soukromí svých představ, dokud nebudeme konečně zapečetěni; a pak, “naráz, v okamžiku”, oslaveni.

Jak říká Izajáš 60, a to byla pro nás klíčová pasáž na začátku tohoto semináře. Verš 7: Bůh říká: “Oslavím…” Co? “svůj slavný dům.” Kdo je kandidátem na oslavení? Jsou to ti, kdo dovolili, aby v nich byl obnoven Kristův charakter. Víte, byli jsme stvořeni, abychom byli Božím chrámem a oslavovali Boha ve svém těle a ve svém duchu, které jsou jeho, je to tak? {1K 6,19-20} …a když se milostí učíme být obnoveni od slávy k slávě a odrážet Jeho slávu, v plnosti našich hříchem poškozených schopností v tomto chrámu těla, stáváme se domem Jeho slávy; a co On udělá? Oslaví dům své slávy. Dokončí tento proces “naráz, v okamžiku” vykoupením našeho těla a dá nám tělo, slavné tělo, podobné Jeho vlastnímu.

Po tom toužím! Po tom toužím. Nevím přesně, jaké to bude tělo, ale víte, Pánova služebnice nám říká, že se Mu bude líbit. On nám dá tělo, jaké bude On sám chtít {Maranatha, 301.1}, a to rozechvívá srdce tohoto člověka až do morku kostí (pozn.: přednášející hovoří o sobě), protože mou vášní a touhou celé mé bytosti je líbit se Ježíši; a vyhlídka na to, že budu mít tělo, které mi dá a které se Mu bude líbit, mě rozechvívá; prostě mě uvádí v nadšení. Existuje citát, o který se s vámi chci podělit. Je poměrně dlouhý, ale je velice významný, týkající se obřízky srdce a svatosti, kterou musíme mít. Udělal jsem tam chybu. Nachází se v knize Great Controversy {Velký spor věků}, ale ne na straně 425; nachází se na straně 623 a já se o něj chci s vámi podělit. Jen si to tam poznamenejte, Great Controversy {Velký spor věků}, strana 623, a já to přečtu z knihy. Je to hluboce významné a je důležité to pochopit. Prosím, poslouchejte pozorně; a na začátku tohoto studia jsem vám řekl, že se budeme velmi, velmi pozorně držet toho, co říká Pán, abychom se ujistili, že zůstáváme na přímé a úzké cestě pravdy. Cituji: “Nyní, kdy náš Velekněz koná dílo smíření za nás, musíme usilovat o dokonalost v Kristu. Náš Spasitel se ani myšlenkou nepoddal moci pokušení.” “Ani,” Čím? “…ani myšlenkou…” “Satan hledá v lidských srdcích slabá místa, která může využít. Pěstuje-li někdo hříšnou náklonnost,…” Pauza. V čem je problém? Nejsme v této oblasti obřezaní, nebo ano? Lpíme na nějaké tělesné žádosti. Nebyli jsme od ní, pro lásku Kristovu, odděleni. Stále milujeme hřích; zpět k našemu citátu: “Satan hledá v lidských srdcích slabá místa, která může využít. Pěstuje-li někdo hříšnou náklonnost, satan ji zužitkuje pro svá pokušení. Ježíš o sobě řekl: “Přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.” Jan 14,30. Satan nedokázal najít na Božím Synu nic, čím by nad ním mohl zvítězit. Boží Syn zachovával přikázání svého Otce a nebylo v něm hříchu, kterého by satan mohl využít ve svůj prospěch. V takovém stavu musí být lidé, kteří chtějí obstát v době soužení.”

A teď, pochopte prosím, že v nás je hřích. Je v nás “vrozený hřích…”, od kterého budeme očištěni až kdy? “…při oslavení.” To však neznamená, že by v nás musel být hřích, který by satan mohl využít ve svůj prospěch. Protože pokud je naše srdce plně obřezané, tak navzdory tomu, že v něm stále máme tělesné žádosti, které se satan bude snažit rozdmýchat; my je okamžitě a důsledně odrazíme a své myšlenky uvedeme do zajetí Kristovy poslušnosti {2K 10,5} z lásky ke Kristu a v moci Ducha svatého. To je vítězství; to je důsledné vítězství. Pochopili jste to? To je, drazí přátelé, zkušenost, kterou můžeme a musíme získat, když se dostaneme do stavu, kde milujeme Krista natolik, že okamžitě a důsledně odrážíme pokušení a své myšlenky uvádíme do zajetí Jemu. Čtu dál: “V tomto životě se musíme vírou v očišťující krev Ježíše Krista zbavit hříchu. Spasitel nás zve, abychom se s ním spojili — abychom spojili svou slabost s jeho silou, svou nevědomost s jeho moudrostí, svou nehodnost s jeho zásluhami. Boží prozřetelnost je školou, v níž se máme učit Ježíšově tichosti a pokoře. Pán před nás stále staví skutečné životní cíle, nikoli cestu, kterou bychom si vybrali my, protože se nám zdá snazší a příjemnější. Měli bychom dovolit Bohu, aby přetvořil naše povahy podle nebeského vzoru. Kdo zanedbává nebo odkládá tento úkol, ten ohrožuje své spasení.” – konec citátu.

Bratře, sestro, prosím, neotálejte s obřízkou svých srdcí. Prosím, neodkládejte to! Ano, obřízka způsobí určitou bolest, ale ujišťuji vás, drazí přátelé, že radost, kterou zažijete, když dovolíte Ježíši, aby zpřetrhal všechna vaše pouta k tělesným a světským věcem, učiní bolest obřízky tak relativně bezvýznamnou, že si na ni ani nevzpomenete. Vidíte, že “utrpení nynějšího času se nedají srovnat s,” čím? “…s budoucí slávou.” {Ř 8,18}. Slyším “amen”? {Amen} …a co je to sláva? – “Charakter,” že? …a jak spolupracujeme s Kristem, z lásky ke Kristu, v síle Kristova Ducha a učíme se uvádět své myšlenky a pocity, svůj charakter, stále důsledněji do souladu s duchem zákona a učíme se stále více bez zaváhání odmítat podvolovat se žádostem těla, ano, může to vyžadovat určité utrpení, sebezapření a oběti, ale utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, a to nemluvím jen o slávě budoucí. Mluvím o radosti a štěstí ze svatosti tady a teď.

Vězte, že jediný způsob, jak bude kdokoli z vás šťastný, je učit se být svatý! …a svatost se musí získat tady nahoře. “…jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7}. Takže ano, zapírání sebe sama s sebou nese určité utrpení a nepohodlí, ale ujišťuji vás, že to bude více než vynahrazeno v tomto čase i na věčnosti radostí a štěstím, které přicházejí skrze svatost a připodobnění se Bohu. Prosím, pochopte to; prosím, pochopte to. Cíl: cílem evangelia je přivést nás do stavu, kdy je naše srdce plně obřezané, přátelé. Všechny naše myšlenky a pocity jsou odříznuty od přirozené náklonnosti k tělesným a věcem a věcem světa a všechny jsou ponořené, pohlcené a zamilované a uchvácené Ježíšem Kristem. To je cílem evangelia, proměnit nás obnovou naší mysli, {Ř 12,2} vzít lidi, kteří přirozeně milují hřích a nenávidí Boha, a udělat z nich lidi, kteří nadpřirozeně nenávidí hřích a milují Boha. Amen? To je to, co dělá evangelium.

Je to “Boží moc k záchraně”. {Ř 1,16} Zachraňuje nás nejen od trestu za hřích, ale zachraňuje nás také od moci hříchu a my musíme tuto moc zakoušet ve svém životě. 1. list Janův 2,1: “Moje dítky, toto vám píši, abyste” co? “nezhřešili.” To je cíl, abychom přestali hřešit. Proto je napsáno celé evangelium a Jan, který to píše, je ten, který napsal nejkrásnější evangelijní příběhy, v knize Janově – alespoň podle mého hodnocení; miluji knihu Janovu – …a říká: “Moje dítky, toto vám píši, abyste,” co? “abyste nezhřešili.” {1J 2,1}. Celým smyslem evangelia je osvobodit nás z tyranského otroctví hříchu, sebe sama a satana. Ale všimněte si, co milostivě dodává: “…a jestliže by někdo zhřešil, máme,” koho? “…máme u Otce Zastánce, Ježíše Krista, toho spravedlivého.” A v 1J 1,9: “Jestliže své hříchy vyznáváme, on je,” jaký? “…věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.”

Ale moji drazí přátelé, prosím, pochopte něco. Vy i já musíme tak plně zakusit proměňující moc evangelia, že dospějeme k tomu, že bychom raději zemřeli, než abychom hřešili. Proč? Protože nebudeme mít navždy velekněze, kterému bychom mohli vyznat své hříchy a získat odpuštění. To je důležitý koncept, který je třeba pochopit. Víte, když Ježíš Kristus ukončí svou velekněžskou službu, nebude už nikdo, komu bychom mohli vyznat úmyslné spáchání hříchu. Jsme v tom zajedno? Proto, drazí přátelé, musíme dospět k tomu, že skončíme s úmyslným dopouštěním se hříchů, a musíme k tomu dospět dříve, než Ježíš ukončí svou velekněžskou službu. Selected Messages (Vybraná poselství), svazek 1, strana 343-344; Prosím, pochopte významnou pravdu, která je zde obsažena: “Ježíš Kristus je představen jako člověk, který neustále stojí u oltáře a přináší oběť za hříchy světa. Je služebníkem pravého stánku, který postavil Pán, a ne člověk. Smírná oběť skrze prostředníka je nezbytná kvůli,” čemu? “neustálému páchání hříchu”. Proč je smírčí oběť nezbytná neustále? …kvůli čemu? “…neustálému páchání hříchu.”

Moji drazí přátelé, Ježíš Kristus musí mít lid, který se z lásky k Němu už nedopouští vědomého hříchu. Až bude mít takový lid, může odložit své velekněžské roucho a vzít si nás domů. Vidíte to? Bůh nám pomáhej, abychom takovým lidem byli. List Judův 24: “Nyní tomu, kdo je mocen vás zachovat bez klopýtnutí a postavit bezúhonné s veselím před svou slávu…” Náš Velekněz chce udělat víc než jen odpustit nám naše klopýtnutí a pády. Chce nám dokonce pomoci, abychom už neklopýtali a nepadali. Slyším “amen”? {Amen} Víte, dříve jsme si všimli, jak říká Jan: “Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní” co? “hřích.” {1J 3,9}. Ale v řečtině je to v přítomném čase činném. To doslova říká: “Kdo se narodil z Boha, přestává,” co? “nepřetržitě hřešit.” Ale ti, kdo se narodili z Boha, ještě někdy zhřeší. Klopýtají a padají kvůli nedostatku bdělosti a modlitby. To je v řečtině v aoristu, a to je to, co Jan říká, když říká: “Jestliže by někdo zhřešil, máme” co? “u Otce Zastánce.” {1J 2,1}. Když si přestaneme dávat pozor a klopýtneme a padneme, protože stále ještě nemilujeme Ježíše tak, jak bychom měli, nebo jsme od něj odvrátili zrak, nebo jsme byli zaskočeni, když jsme si přestali dávat pozor, pak, chvála Bohu, máme Přímluvce; můžeme to vyznat.

On nás však chce přivést na takovou úroveň zralosti, kdy jsme do něj tak zamilovaní a závislí na něm, že mu dovolíme, aby nás uchránil i před klopýtnutím a pádem. Amen? {Amen} On je schopen nás uchránit i před klopýtnutím a pádem! Věříte tomu, přátelé? Modlím se, abyste věřili, a to je zkušenost, úroveň zralosti, kterou musíme mít. To je úroveň zralosti, kterou musíme mít. Testimonies (Svědectví), svazek 5, strana 53: “Dokonce i jeden špatný povahový rys, jedna pěstovaná hříšná touha, nakonec neutralizuje veškerou moc evangelia.” To je citát k vystřízlivění, drazí přátelé! Vím, že některé z těchto věcí možná nebudou o některých z vás příliš ochotně nebo pozitivně přijaty, ale přesto se o ně musím podělit. “Dokonce i jeden špatný povahový rys, jedna pěstovaná hříšná touha, nakonec neutralizuje veškerou moc evangelia.”

Evangelium je to Boží moc k záchraně, {Ř 1,16} aby nás zachránilo nejen od trestu za hřích, ale i od jeho moci, a pokud odmítáte nechat se evangeliem osvobodit od moci hříchu, odmítáte nechat se evangeliem vysvobodit od trestu hříchu. Pěstováním byť jediného hříchu neutralizujete moc evangelia. Čtu dále: “Převládající hříšná žádost svědčí o zaslepení duše. Každé uspokojování této žádosti posiluje odpor vůči Bohu. Útrapy, povinnosti a hříšné radovánky jsou provazy, jimiž satan lidi zaplétá do své sítě. Jediní, kdo budou shledáni věrnými, jsou ti, kteří raději zemřou, než aby vykonali špatný skutek.” Co však satan používá, aby nám zabránil v této zkušenosti? “- Útrapy povinností a rozkoše hříchu.” Ale moji drazí přátelé, vězte, že satanova moc, která používá útrapy povinností a rozkoše hříchu, aby nás udržela v otroctví hříchu, je zlomena, když začneme milovat Ježíše Krista. Protože jak vidíte, čím více Ho milujeme, povinnost už není povinností, ale čím? Potěšením. Není to bolest povinnosti a potěšení hříchu; je to potěšení povinnosti a bolest hříchu. Slyším “amen”? Protože vidíte, že čím více milujete Krista, tím více Ho chcete potěšit a tím větší potěšení v tom nacházíte; a tím více vás bolí, když Ho zraňujete, a vy víte, že hřích Ho zraňuje! Hřích se tak pro vás stává bolestným, protože zraňuje Ježíše. Dává vám to smysl? Ale to všechno prožíváme jen tehdy, když rosteme v lásce k Ježíši. Pokud se snažíte nechat si obřezat srdce, aniž byste Ježíše skutečně milovali, je to nesmírně bolestivý proces. Vlastně se to ani nepodaří; nemůže se to stát. Musíte růst v lásce k Ježíši.

Je tu ještě jeden koncept, který bych zde chtěl rychle rozvinout, a to koncept konce zkušební doby a ukončení Kristovy prostřednické služby. Z Noemovy zkušenosti se můžeme mnohému naučit. Co vlastně Ježíš řekl? Matouš 24,37: “Neboť jak tomu bylo za dnů Noe, tak tomu bude i při příchodu Syna člověka.” Vzpomínáte si, jak Noe a jeho rodina vstoupili do archy, a když byli uvnitř, se stalo co? Dveře se zavřely. Zavřeli dveře oni sami? Ne. Kdo zavřel dveře? Bůh. {Gn 7,16}. Teď prosím něco pochopte. Poté, co vešli dovnitř, zůstaly dveře nějakou dobu otevřené. Co dělal Bůh? Milosrdně prodléval a čekal na kohokoliv dalšího, kdo by se rozhodl vstoupit. Sledujete to? Ale když bylo zcela jasné, že už absolutně nikdo další nechce vstoupit, co Bůh udělal? Zavřel dveře. Je to důležité? Ach, to je nesmírně významné, moji drazí přátelé. Víte, dveře zkušební doby se mají zavřít, ale Bůh milostivě setrvává a nechává je otevřené. Proč?

Petr nám říká: “Pán …je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.” {2Pt 3,9}. Nyní však pochopte, že když lidské pokolení dospěje do stavu, kdy bude tak zatvrzelé vůči přitahující lásce Kristově a odolné vůči ní a tak připoutané k žádostem těla a věcem světa, že nikdy nepřijde k pokání, ať by Bůh udělal cokoli, kromě násilí, a Bůh nebude nikdy nikoho nutit, pak kvůli jejich vlastní konečné, neodvolatelné volbě Bůh udělá co? …zavře dveře; Bůh zavře dveře.

Chci, abyste pochopili, že konec zkušební doby není nějaká svévolná věc, kterou Bůh stanovil, a jen v určitém okamžiku řekne: “Dobře, zkušební doba je uzavřena,” a kdyby počkal o pět minut déle, někdo by dospěl k pokání a obrátil se. Dříve jsem si to myslel, ale milí přátelé, to je neslučitelné s tím, že “Pán …nechce, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni,” co? “…dospěli k pokání.” {2Pt 3,9} Protože až se uzavře zkušební doba, co se stane s každým, kdo nebude v arše? …zahyne a svět nebude tentokrát očištěn vodou, ale ohněm. {2Pe 3,10-12}. Takže až se ty dveře zavřou, všichni, kdo nejsou uvnitř, zahynou, a protože “Pán …nechce, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání”, trvám na tom, že až se ty dveře zavřou, bude to proto, že už by nikdo nikdy nedošel k pokání, i kdyby zůstaly navždy otevřené. Sledujete to? Proto uzavření zkušební doby není svévolné. Je určeno lidstvem, když se všichni, pamatujte prosím, všichni neodvolatelně rozhodli.

Mimochodem, právě proto existují pouze dva rozsudky. “Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se” co? “ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.” A neříká: “Kdo je nerozhodný, ať je stále nerozhodný.” Neříká? {Ne}. Proč ne? – Protože nikdo není nerozhodný. Každý se neodvolatelně rozhodl, a právě proto má každý buď pečeť, nebo co? …znamení. Rozumíte tomu, co vám tu vysvětluji? Je to jasné? Pečeť znamená být natolik utvrzený v pravdě, že raději zemřeme, než abychom vědomě hřešili. Znamení je, že jsme natolik zakořeněni v hříchu, že raději zemřeme, než abychom poslechli; a Bůh nás nakonec bude muset nechat v tom, co jsme si vybrali; a dveře se co? …zavřou. Prosím, chci, abys byl uvnitř archy, až se to stane, bratře, sestro. Prosím, ujistěte se, že budete uvnitř archy, až se to stane. Archa je Ježíš Kristus.

Conflict and Courage, strana 39: “Milosrdenství se přestalo přimlouvat za provinilé pokolení. Polní zvěř a nebeské ptactvo vešli do svého útočiště. Noe a jeho domácnost byli uvnitř archy, ´…a Hospodin za ním zavřel´.” Masivní dveře, které ti uvnitř nemohli zavřít, pomalu zasunuly neviditelné ruce na své místo. Noe byl zavřený uvnitř a ti, kteří odmítali Boží milosrdenství, zůstali venku. Na těch dveřích byla nebeská pečeť; Bůh je zavřel a jen Bůh je mohl otevřít. Stejně tak, až Kristus ukončí svou přímluvnou službu za provinilé lidi před svým příchodem na nebeských oblacích, budou dveře milosti zavřené. Tehdy už božská milost nebude omezovat hříšníky a satan bude mít plnou moc nad těmi, kdo odmítli milost. Budou se snažit Boží lid zničit, ale jako byl Noe zavřen v arše, tak budou spravedliví chráněni božskou mocí.” Amen?

Ach, bratře, sestro, prosím, až se uzavře zkušební doba, jsme uzamčeni v Kristu a Kristus je uzamčen v nás a my jsme neoddělitelně jedno s Ním, neoddělitelně jedno s Ním; a když jsme v arše, jsme v bezpečí; a říkám vám, přátelé, bude naprosto nezbytné být v arše, až se uzavře zkušební doba. Protože až se uzavře zkušební doba, moc, omezující moc Boží, prostřednictvím vlivu Jeho Ducha svatého na planetě Zemi, bude co? …odebrána a na planetě Zemi vypukne doslova peklo; a okamžitě uvidíme, co se stalo s lidskou přirozeností, v její syrové, ohavné, ošklivé podobě. Nebude už žádný omezující vliv, a mimochodem, Bůh nám dává, věřím, že Bůh nám dává malé záblesky toho ve věcech, které se dějí na místech, jako je Rwanda, jako je Jugoslávie, kde se odhaluje nelidskost člověka vůči svým bližním a vidíte lidi, posedlé démony, jak se navzájem rozsekávají k smrti. Moji drazí přátelé, to jsou jen malé záblesky toho, jak bude vypadat celé lidstvo, až se uzavře zkušební doba a Duch svatý bude odebrán z planety Země; …celé lidstvo; a my najednou poznáme, jak neuvěřitelně jsme byli závislí na omezujícím vlivu Ducha svatého, až bude odebrán; a říkám vám, přátelé, bude opravdu, opravdu důležité být v arše, až se to stane.

Early Writings {Rané spisy}, strana 43: “Satan nyní, v době zapečeťování, zkouší všelijakou lest, aby mysl lidu Božího odvrátil od přítomné pravdy a způsobil jeho klopýtnutí. Viděla jsem pokrývku,” chvála Bohu! “Viděla jsem pokrývku, kterou Bůh rozprostřel nad svým lidem, aby jej ochránil v době soužení. Každá duše, která se rozhodne pro pravdu a má čisté srdce, bude přikryta touto přikrývkou Všemohoucího.” On je stále s námi. Amen? Ano, ukončil svou velekněžskou službu, ale stále nás chrání. Víte, už se nepřimlouvá, pokud jde o naše hříchy a vyznání hříchů, protože s tím jsme už – pro lásku Kristovu – skončili. Už se nedopouštíme žádného vědomého hříchu. Raději zemřeme, než abychom to dělali, takže On nemusí dále pokračovat v  přímluvné službě. Ale jsem tu, abych vám řekl, že On se stále přimlouvá za naši ochranu, …za naši ochranu. Židům 7,25: “Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je” co? “stále živ, aby se za ně přimlouval.” Toto je další verš, který ukazuje, jak On stále žije, aby se za nás přimlouval.

Ach, bratři a sestry, prosím vás, abyste pro své vlastní dobro a pro Krista v těchto  chvílích, v těchto dnech, kdy trvá zkušební doba, pro lásku ke Kristu nechali obřezat své srdce, ať vás odřízne od všech tělesných pout a ať vás učiní svatými, aby o vás mohl říci nejen: “kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost,” ale aby mohl také říci: “a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.” Můžeme se modlit?

Otče v nebesích, děkuji Ti, že Tvá milost stačí nejen k ospravedlnění, ale i k posvěcení; nejen k tomu, aby nás uznala za spravedlivé, ale i k tomu, aby nás učinila svatými; nejen k tomu, aby nám dala nárok na nebe, ale i k tomu, aby nám pomohla získat způsobilost pro nebe; a modlím se, Otče, abychom na konci zkušební doby byli nalezeni s plně obřezaným srdcem a měli svatost charakteru, která umožní Kristu říci o nás: “Kdo je svatý, ať se ještě posvětí.” To je moje modlitba ve jménu Ježíše. Amen. Bůh vám žehnej, drazí přátelé; moc vám děkuji.