Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”.

Dobrý večer, přátelé, a vítejte; jsem rád, že vás tu máme. Je mi ctí, že mohu každý večer společně s vámi pilně studovat nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno; a co to je? “Budování charakteru.” Víte, jak se blížíme ke konci tohoto kurzu, bude velmi důležité, abyste si tento výrok zapamatovali. Možná bychom si ho měli projít? Výchova strana 225: Každý zde rychle sáhne po svém “taháku”. Zkuste si to zpaměti; cituji: “Budování charakteru je nejdůležitějším dílem, jaké kdy bylo lidem svěřeno, a nikdy předtím nebylo jeho pilné studium tak důležité jako nyní.”

Přátelé, doufám, že se vám tato jednoduchá pravda vryla do paměti a že budete náležitě motivováni k dalšímu studiu zásad rozvoje křesťanského charakteru. Vězte, že až se společně dostaneme na konec tohoto semináře, nevyčerpáme toto téma. Možná jsme vyčerpali vás, kteří jste téma studovali, ale nevyčerpali jsme téma. Ve skutečnosti budeme teprve na začátku a já doufám, že budete natolik přesvědčeni ohledně důležitosti dalšího studia, že tento seminář využijete jako pouhý odrazový můstek, katalyzátor, který vás podnítí k dalšímu osobnímu studiu; a mimochodem, chtěl jsem vám říct jednu věc, která mě právě napadla. Chtěl bych vás povzbudit, abyste byli také dobrými “Berijci” {Sk 17,11}, a co tím myslím? Pavel pochválil Berejce, protože dělali co? Prověřili si ho! Prověřili ho; a moji drazí přátelé, jestliže apoštol Pavel… jestliže bylo vhodné prověřit ho, ujišťuji vás, že tím spíše je vhodné prověřit tohoto ubohého smrtelníka. Bůh ví, že jsem se ze všech sil snažil sdílet pravdu a pouze pravdu, ale jako první uznávám, že nejsem neomylný. Ve skutečnosti jsem si velmi dobře vědom reálné možnosti, že jsem pravdu špatně pochopil. Proto vás chci z celého srdce povzbudit, abyste studovali a ověřovali si, co jste slyšeli. Pokud se to nepotvrdí, nepřijímejte to a prokažte mi prosím laskavost a pomozte mi zjistit, v čem jsem pravdu zkreslil.

Ale když mi budete volat, psát nebo posílat e-maily, mějte prosím něco víc než jen svůj názor, ano? Všichni máme právo na svůj názor, ale když jde o pravdu, potřebujeme něco mnohem podstatnějšího a spolehlivějšího než lidské názory. Slyším “amen”? {Amen} Proto jsem se tak usilovně snažil podělit se s vámi ne o své vlastní teorie a představy na toto téma, ale spíše o to, co říká Pán; a jak už jsem řekl dříve, řeknu to znovu: Já mluvím na toto téma s autoritou právě do té míry, že autorem svých slov nejsem já, ale Ježíš. On jediný má skutečnou autoritu a já ho prosím, když se připravuji a když přistupuji k této výsadě a zodpovědnosti vést ke studiu jeho Slova. Prosím Ho o vedení a usměrňování Duchem svatým, protože se zabýváme životně důležitou a někdy velmi kontroverzní pravdou a já se nejvíce obávám, že pravdu zkreslím, a to ze dvou důvodů: Za prvé, Ježíš je Pravda; Bůh chraň, abych svého Pána zkresloval. Zadruhé, pravda je to, co nás osvobozuje a posvěcuje, a pokud pravdu zkreslujeme, pak je její moc osvobozovat a posvěcovat ohrožena; a Bůh chraň, abych to dělal.

Co tedy musíme udělat, než budeme pokračovat? Modlete se o vedení Duchem svatým. Potřebuji Božího Ducha, který provází každé mé slovo, a vy potřebujete Božího Ducha, když se mnou studujete Jeho slovo.

Můj Otče v nebesích, ve jménu Ježíše Krista, Pána naší spravedlnosti, předstupujeme dnes večer před Tebe a především se radujeme a děkujeme Ti za výsadu, že jsme členy Tvé rodiny, a za to, jak se o nás, Tvé děti, staráš. Děkujeme Ti za život a děkujeme Ti, že ho můžeme poznat v hojnosti a věčný v Ježíši Kristu; a modlíme se, abychom dnes večer lépe poznali Krista, jehož poznání je životem věčným. Mocí svého Ducha veď a usměrňuj mé myšlenky a slova. Kéž správně představuji pravdu. Nedovol mi, prosím, říci nebo udělat něco, co by pravdu zkreslovalo; a Otče Bože, kéž to, co jsi schopen sdělit skrze tuto ubohou hliněnou nádobu, najde vnímavá srdce a mysli a kéž to změní životy. Prosím, Pane, dej nám dnes večer víc než jen intelektuální cvičení. Dej nám zkušenost, která nám změní život. Učiň nás podobnějšími Ježíši. V jeho jménu se modlíme. Amen.

Někdy je třeba trochu ustoupit a znovu se podívat na les. Na některé stromy jsme se dívali. V několika posledních studiích jsme se zabývali naší kooperativní rolí při rozvoji charakteru:

• Uvědomili jsme si, že jde v podstatě o to, naučit se, jak si střežit srdce nade všechno. {Př 4,23}. {Lekce 17}
• Pochopili jsme, že cílem řízení mysli je skutečně přinášet kolik myšlenek? …každou myšlenku do zajetí poslušnosti Krista. {2K 10,5}.
• Pak jsme si uvědomili, že to přirozeně není možné. Ve skutečnosti přirozeně nemůžeme přinést ani jednu myšlenku. Proč? “Tělesná mysl je nepřátelská vůči Bohu, nepodléhá Božímu zákonu a ani nemůže podléhat”. {Ř 8,7}
• Proto jsme všichni pochopili, že potřebujeme nové srdce,
• Dovolili jsme, aby nás Zákon hnal a Beránek přitahoval k úpatí kříže {Lekce 20};
• A volali jsme s Davidem nejen o odpuštění našich hříchů, ale také jsme říkali: “Stvoř mi čisté srdce, Bože, a obnov ve mně pravého ducha.” {Ž 51,12}.
• Teprve v tomto okamžiku jsme schopni ovládat mysl. Pouze srdce, které má vepsaný Boží zákon, může být zachováváno se vší pečlivostí.
• Ale i takové srdce vyžaduje veškerou péči, aby se dalo řídit. Proč? – kvůli přetrvávajícímu, i když již nevládnoucímu, protichůdnému faktoru zvanému “tělo”.
• Musíme denně bojovat se zlem, vrozeným zlem přirozeného srdce, abychom použili terminologii inspirace {Review and Herald 4. května 1886, odst. 7};
• A toto zlo spočívá především ve starých návycích a dědičných sklonech; z tohoto důvodu může být faktor odporu podstatně silnější nebo slabší v závislosti na tom, s jakým konkrétním souborem starých návyků a dědičných sklonů musíme bojovat;
• A v této studii “Tělo touží proti duchu” {Lekce 21} jsme si všimli, že boj pokračuje od kříže až po korunu. {Review and Herald, 29. listopadu 1887, odst. 12}
• V té chvíli jsme se výrazně odklonili k velmi zajímavé teologické otázce, která se týkala stavu, který musí Boží lid získat, zkušenosti, kterou musí mít, pokud má být schopen projít časem soužení bez prostředníka; a to se ukázalo jako třídílná studie, kterou jsme právě včera večer uzavřeli. {Lekce 22A-23}

Už jste všichni zpátky na cestě? Dnes večer s vámi chci znovu rozpoznat tento faktor odporu a hlavně pochopit, jak ho můžeme a musíme překonat.

Název našeho dnešního studia je “Bojuj dobrý boj víry”. {1Tm 6,12} Tak důležité studium a my se musíme zabývat tolika věcmi. Budeme si tedy muset vyhrnout rukávy a pustit se do práce. Jste na to připraveni? Potřebuji tam trochu nadšené odezvy. Jste připraveni to udělat? {Ano.} Vaše mlčení mě děsí. Velký spor, strana 425. Využijme toho k jakési rekapitulaci a pak to vezmeme dál. Velký spor, str. 425: “Ti, kdo žijí na zemi, až přestane Kristova přímluva ve svatyni nahoře, mají stát před svatým Bohem bez prostředníka. Jejich roucha musí být bez poskvrny, jejich charaktery musí být očištěny od hříchu pokropením krví. Díky Boží milosti a jejich vlastnímu usilovnému úsilí…” Všimněte si prosím tohoto spojení. “Skrze Boží milost a vlastní usilovné úsilí musí být vítězi v boji se … zlem. Zatímco v nebi probíhá vyšetřovací soud, zatímco jsou hříchy kajícných věřících odstraňovány ze svatyně, mezi Božím lidem na zemi má probíhat zvláštní dílo očišťování, odklízení hříchů…” (s. 5). Pauza. To je doba, ve které právě teď žijeme, moji drazí přátelé, doba, kdy je třeba, aby toto zvláštní dílo pokračovalo. Čtěte dál: “Až bude toto dílo dokonáno, budou Kristovi následovníci připraveni na jeho příchod…”. Pauza: To přijde brzy. Slyším “amen”? {Amen} Čtěte dál: “A církev, kterou náš Pán při svém příchodu přijme k sobě, bude ‘slavná církev, která nemá poskvrnu ani vrásku ani nic podobného’.” {Ef 5,27}. Chci být součástí této církve. Jste se mnou? {Amen} “Slavná církev.”

Co by mimochodem bylo slavnou církví? Použijte svůj klíč, svůj exegetický klíč. Byla by to církev, která odráží charakter, slávu svého Pána a Spasitele, Ježíše Krista; a musí být bez poskvrny, vrásky nebo něčeho podobného. Moji drazí přátelé, ona musí v tomto boji proti zlu zvítězit. Musí se naučit být vítězem. Slyším “amen”? {Amen} …a pokud chceme být součástí této církve, musíme se to naučit. Musíme se naučit zvítězit nad tímto protikladným faktorem zvaným zlo. Dokážeme to? Ano, můžeme! Zde je vzácné zaslíbení: “Zvítězíte.” A to je to, co nám říkáme. Můžete říci “amen”? {Amen} Ale zaslíbení jsou podmíněná, že?

Musím si přečíst podmínku. Najdete ji ve Svědectvích, svazek 5, strana 513. Je dvojího druhu; vezměte ji prosím na vědomí. “Budete-li bojovat boj víry celou silou své vůle… zvítězíte.” To je pravda. Zaslíbení zní “zvítězíte”; jaká je podmínka? Musíte se naučit “bojovat boj víry celou silou své vůle”. Chcete zvítězit, drazí přátelé? Co se tedy musíte naučit dělat? “Bojujte boj víry celou silou své vůle.” A právě jsme si nastínili obsah několika dalších studií. Musíme se naučit, jak “bojovat boj víry celou silou své vůle”.

Dnes večer se zaměříme na to, jak bojovat boj víry. Nepřítelem, kterého musíme porazit, je zlo. Je dvojí: zahrnuje satana, původce zla, ale zejména sebe sama, ono vrozené zlo přirozeného srdce. Co je to zlo, nad kterým musíme zvítězit? Satana, původce zla, a sebe, ono vrozené zlo přirozeného srdce – abychom použili inspirovaný popis tělesné přirozenosti neboli starého člověka.

Podívejme se na obě tyto možnosti. Za prvé, Satan, 1Pt 5,8-9: “Buďte střízliví, bděte, neboť váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Odolejte mu.” Jak? “Pevně ve víře…” Moji drazí přátelé, abychom zvítězili nad původcem zla, musíme se naučit bojovat a zvítězit v dobrém boji víry. Musíme se naučit, jak zůstat pevní ve víře. Amen? {Amen} Takto odoláváme původci zla. Křesťanská výchova, strana 114: “Věřte, že je připraven vám pomoci svou milostí, když k němu upřímně přicházíte. Musíte bojovat dobrý boj víry. Musíte být zápasníky o korunu života. Bojujte, neboť vás svírá satanův chvat, a pokud se z něj nevymaníte, budete ochromeni a zničeni. Nepřítel je po pravici i po levici, před vámi i za vámi; a vy ho musíte pošlapat. Usilujte, neboť je třeba získat korunu. Usilujte, neboť nezískáte-li korunu, ztratíte vše v tomto životě i v životě budoucím. Usilujte, ale ať je to v síle vašeho vzkříšeného Spasitele.” Amen? Moji drazí přátelé, bez Něho nemůžeme udělat nic. Ale všechno můžeme skrze Krista, který nás posiluje, {Fp 4,13} a to zahrnuje i boj a vítězství v dobrém boji víry {1Tm 6,12} proti původci zla, satanovi.

Pochopte však, že z těchto dvou rozměrů zla, s nimiž musíme bojovat v našem křesťanském boji, v našem duchovním boji, je nejhorším nepřítelem, kterého se musíme nejvíce obávat, já. Je to já, to vrozené zlo přirozeného srdce. Svědectví, svazek 3, strana 106: “Boj proti sobě samému je největší bitvou, jaká kdy byla svedena.” (Svědectví, svazek 3, strana 106). …největší bitva, jaká kdy byla vybojována… Review and Herald, 5. března 1908: “Nemáme žádného vnějšího nepřítele, kterého bychom se museli bát.” Pauza. Není to zajímavé? “Máme” co? “Žádného nepřítele, kterého bychom se museli bát.” Není satan nepřítel, kterého se musíme bát? Moji drazí přátelé, dobrá zpráva je, že Satan byl poražen. Amen? {Amen} Vzpomínáte si, že jsme šli na Golgotu? …a co je Golgota? “- místo lebky”. Máme smrtelně zraněného nepřítele. Amen? Když kříž spadl do té kamenité jámy na Golgotě, hlava toho hada, toho dávného hada zvaného ďábel, byla co? Byla rozdrcena. Amen? …a jediné, co mu může dát moc nad námi, je, když nevidíme, nechápeme a osobně nevěříme a nepřijímáme pravdu zjevenou v Kristu a v něm ukřižovaném.

Řekl: “Poznáte pravdu a pravda,” co? “…vás osvobodí.” {J 8,32}. A pro ty, kdo přicházejí ke kříži a poznávají

• pravdu o Božím charakteru,
• a pravdu o důsledcích hříchu,

pravda je osvobodí a Satanova moc je zlomena; tak byla rozdrcena jeho hlava.

Ale moji drazí přátelé, musíme se bát právě toho srdce nevíry, které sídlí v nás, a toho vrozeného zla přirozeného srdce, které je přirozeně nakloněno ďáblovým lžím, a když přemůžeme nepřítele číslo jedna, který sídlí v nás, přemůžeme tím i jeho spojence. Amen? …a kdo je spojencem starého člověka? – Satan a království temnoty.

Zpět k našemu prohlášení: “Nemáme žádného nepřítele, kterého bychom se museli bát. Náš velký konflikt je s neposvěceným já. Když zvítězíme nad sebou samými, jsme více než vítězi skrze toho, který si nás zamiloval. Moji bratři, čeká nás věčný život, který můžeme získat. Bojujme dobrý boj víry.” Když bojujeme a vítězíme v dobrém boji víry nad vrozeným zlem přirozeného srdce, nad vlastním já, jsme více než vítězi. Proč? Protože získáváme vítězství nejen nad nepřítelem uvnitř, ale i nad celým královstvím temnoty venku. Když zvítězíte nad spojencem, který sídlí uvnitř tábora, zvítězíte nad celým královstvím temnoty. Přátelé, jak je tedy důležité, abychom se naučili bojovat a zvítězit v dobrém boji víry.

Dobrý boj, proč je to dobrý boj? Především proto, že máme nekonečně mocného a milujícího Pána, který tento boj vybojoval a vyhrál za nás, a když je na naší straně, nemůžeme ho prohrát. Amen? {Amen} Tuto bitvu nemůžeme prohrát. Jediný způsob, jak můžeme prohrát, je ten, že opustíme svého Pána a Spasitele. Ř 8,37: “Ve všem tom jsme však více než vítězi skrze Toho, který,” co? “nás miloval”. Miloval nás natolik, že zaplatil nekonečnou cenu, aby za nás získal vítězství a umožnil nám, abychom díky jeho milosti sami zvítězili. Vidíte, milí přátelé, miloval nás tak moc, že nejen bojoval a zvítězil, aby nás osvobodil od trestu za hřích, ale bojoval a zvítězil, aby nás osvobodil od moci hříchu. Prosím, nezapomínejte na to, aby nás osvobodil z moci hříchu. Miluje nás příliš na to, aby nás nechal tyranizovat naším starým člověkem a jeho spojencem, Satanem. Chvalte Boha, že jeho milost je dostatečná, aby nás osvobodila od tyranie tohoto vrozeného zla přirozeného srdce.

Jak dlouho trvá tento boj pro křesťana? Jak dlouho? Trvá po celou dobu křesťanské zkušenosti zde na planetě Zemi. “Od kříže až po,” co? “koruně je třeba vykonat vážnou práci. Je tu zápas s vrozeným hříchem, je tu boj proti vnějšímu zlu. Křesťanský život je boj a pochod.” Review and Herald, 29. listopadu 1887. Už jsme si toho všimli dříve, ale uvědomte si prosím, že celé rozpětí křesťanského života na planetě Zemi je bojem.

O jakou bitvu se ale jedná? Je to fyzická bitva? Ne, je to duchovní bitva. Je to bitva o ovládnutí mysli. Je to bitva o ovládnutí myšlenek. Všimněte si, jak jasně Pavel hovoří o duchovní povaze tohoto boje ve 2K 10,3-5: “Ačkoli totiž chodíme v těle, nebojujeme podle těla. Vždyť zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mocné v Bohu k boření pevností, svrhávání hádek a každé výšiny, která se povyšuje proti,” čemu? “poznání Boha.” Kde máte poznání? – Ve své mysli; a co je cílem tohoto boje? Poslední řádek, verš 5: “přivést každou myšlenku do zajetí poslušnosti Krista”. Je zřejmé, že jde o duchovní bitvu a že jde o vítězství, o boj o získání kontroly nad myšlenkami, a to až k čemu? “Přivést každou myšlenku do zajetí poslušnosti Krista.”

V řečtině, jak jsme si již dříve všimli, je sloveso, které je přeloženo jako “uvedení do zajetí”, v přítomném čase činném. To znamená, že se jedná o něco, co musí trvat a pokračovat. Proč? Protože, drazí přátelé, naše myšlenky mají tendenci nechat se uchvátit vrozeným zlem přirozeného srdce, tělesnými žádostmi, které bojují proti duši, a oddávat se jim. Máme přirozený sklon, i když se nám podaří, kvůli udržení, víte, dobrého vzhledu, dobré fasády, možná se nám podaří nepropadnout tělesným žádostem na úrovni chování, ale mnozí z nás v soukromí mysli, kde si myslíme, že je to v pořádku, tělesným žádostem podléháme. Ale přátelé, pokud tomu tak je, nebojujeme a nevyhráváme duchovní bitvu. Bojujeme a vyhráváme pouze tělesnou bitvu, abychom udrželi své chování pod pokličkou.

Naše bitva je duchovní bitva; je to řízení toho, co se děje tady nahoře, kde jen vy a Bůh víte, co se děje. Jste se mnou? Pochopte, prosím, bitevní pole, na kterém křesťan bojuje, je mezi pravým a levým uchem. Jde o úplné vítězství nad našimi myšlenkami. To je duchovní bitevní pole a naše zbraně jsou mocné, abychom tam získali vítězství.

Co je to za zbraň? Hlavní útočná zbraň ve výzbroji křesťana? Jak se nazývá? Meč. Je to meč Ducha, kterým je Boží slovo. Jsou to vzácná zaslíbení a pravdy Božího slova; a těmi máme rozbít všechny ty… Jak to říká? “Argumenty… a každou povýšenost, která se povyšuje proti poznání Boha.” To je ten meč, kterým se dají rozbít argumenty. Ďáblovy lži, tyto bludné filozofie, které jsou založeny na satanově podvodu, musí být rozbity a naše mysl musí být přeprogramována pravdou, abychom skutečně dosáhli vítězství v oblasti našeho myšlenkového života; a opět, cílem má být uvedení každé myšlenky do zajetí poslušnosti Krista. Víra, kterou žiji, strana 124: “S obtěžujícími hříchy je třeba bojovat a zvítězit nad nimi. Odporným povahovým rysům, ať už dědičným, nebo vypěstovaným… je třeba pevně vzdorovat a překonávat je skrze Kristovu sílu…”. Den za dnem a hodinu za hodinou musí uvnitř probíhat energický proces sebezapírání a posvěcování.” “…probíhá” kde? “Uvnitř.” “a pak budou vnější skutky svědčit o tom, že Ježíš vírou zůstává v srdci…”. Existuje nebe, a ó, jak vroucně bychom se měli snažit ho dosáhnout. Vyzývám vás… abyste uvěřili v Ježíše jako svého Spasitele. Věřte, že je připraven vám pomoci svou milostí, když k němu přijdete v upřímnosti. Musíte bojovat dobrý boj víry. Musíte být zápasníky o korunu života.”

Přátelé, všimněte si, že o tuto korunu života máme zápasit: nezápasíme proto, abychom si zasloužili věčný život, ale proto, abychom byli způsobilí k věčnému životu a aby nám byl svěřen. To nemá nic společného se zásluhami nebo skutky. To nemá nic společného se zasloužením si věčného života. Má to co do činění s přípravou na to, abychom se z něj mohli těšit. Vzpomínáte si na to pečlivé studium, které jsme provedli, a na to rozlišení, které jsme učinili.

Než nám bude svěřen věčný život, drazí přátelé, musíme dojít k tomu, že jsme z lásky ke Kristu skoncovali s hříchem! Amen? Protože jak vidíte, charakter se při odchodu do nebe nemění. Svůj charakter si bereme s sebou, a co je to charakter? – naše myšlenky a pocity; a tak pokud stále lpíme na hříchu v oblasti našich myšlenek a pocitů, nemáme charakter, který by byl vhodný pro věčnost nebo kterému by mohl být svěřen věčný život. Jen musím tuto pravdu zopakovat, protože nechci, abyste si mysleli, že jde o spravedlnost ze skutků, to vůbec ne. Je to práce, ale ne záslužná. Je to víra, která působí z lásky za účelem čeho? {Ga 5,6}. Očišťuje duši, abychom byli vhodnými občany pro nebe. Mějte to prosím jasně na paměti.

Jaké jsou naše rozkazy v tomto duchovním boji, křesťanští vojáci? Co nám přikazuje náš Kníže Immanuel, který stojí v čele naší armády? Římanům 6,12, Je to docela jednoduché: “Proto nedovolte hříchu,” co? “vládnout ve vašem smrtelném těle, abyste ho poslouchali v jeho žádostech”. Všimněte si, prosím, že nejsme nabádáni, abychom zachovávali… …aby hřích nezůstával v našich smrtelných tělech, jsme nabádáni, abychom ho nenechali co? …vládnout; a mimochodem, právě to, že jsme nabádáni, abychom ho nenechali vládnout, je zcela jasným důkazem, že stále co? …zůstává, samozřejmě. Proč bychom se museli snažit, aby nevládl, kdyby tu nebyl?

Pamatujte si, že když se znovu narodíme, máme co? …dvě přirozenosti. Duchovní přirozenost vládne, ale tělesná přirozenost stále co? …zůstává; a náš boj, náš duchovní boj, spočívá v tom, abychom zabránili tělesné přirozenosti, aby co? …vládla; a co rozhoduje o tom, zda vládne, nebo ne? “Proto nedovolte, aby hřích vládl ve vašem smrtelném těle, abyste,” co? “…ho neposlouchali v jeho žádostech.” Pokud posloucháme, pokud plníme tělesné žádosti, tak to stále zůstává, prostě zůstává? Ne, co to je? Vládne to. “Nevíte, že jste služebníky toho, komu sloužíte?” říká v téže kapitole, jen o několik veršů později.

Takže to, co určuje, moji drazí přátelé, zda bojujeme a vyhráváme tento duchovní boj, je to, zda posloucháme žádosti těla, zda je plníme, a vězte, že se plní především kde? …mezi pravým a levým uchem, v soukromí mysli, a proto nemůžeme určit, že úspěšně bojujeme a vyhráváme tento boj jen proto, že se bráníme dělat špatné věci. Slyšíte, co se vám tu snažím nuancovat? Může se vám dařit, s motivací ega, zdržet se dělání špatných věcí, které by pošpinily vaši pověst, ale stále si je dopřáváte tady nahoře ve svém myšlenkovém životě, ve svých představách, ve své fantazii; a pokud si je dopřáváte i tady nahoře v mysli, vládne hřích. Slyším “amen”? {Amen} Vládne. Pochopte tedy, prosím, nutnost naučit se bojovat a vyhrát tuto bitvu na úrovni našich myšlenek a pocitů – to musím zdůraznit. Je to duchovní bitva, drazí přátelé, je to duchovní bitva. Review and Herald, 3. května 1881: “‘Jeho služebníky jste, komu se vydáváte za služebníky, abyste ho poslouchali’. Pokud se oddáváme hněvu, chtíči, chamtivosti, nenávisti, sobectví,” Pauza. Kde se oddáváme hněvu, chtíči, lakotě, nenávisti a sobectví jako první? Kde? – V mysli, v mysli. “Pokud se oddáváme hněvu, žádostivosti, chtivosti, nenávisti, sobectví nebo jakémukoli jinému hříchu, stáváme se služebníky hříchu. ‘Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům’. Sloužíme-li hříchu, nemůžeme sloužit Kristu.” Prosím, nehrajte si v této otázce sami se sebou. “Křesťan pocítí podněty hříchu.” Kdo pocítí podněty hříchu? – Křesťan. Proč? “Neboť tělo žádá proti Duchu, ale Duch bojuje proti tělu a udržuje,” co? “neustálý boj. Zde je zapotřebí Kristovy pomoci. Lidská slabost se spojuje s božskou silou a víra volá: ‘Díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! ‘” {1K 15,57} Moji drazí přátelé, je to boj, je to neustálý konflikt, ale je to dobrý boj víry. Víra volá: “Díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!” (Mt 15,57). Ale musím se vrátit zpět a znovu zdůraznit jednu věc.

Jestliže vládne hřích, jestliže sloužíme hříchu, kdo nevládne? – Kristus; a moji drazí přátelé, pokud Kristus nevládne, není Pánem; a pokud není Pánem, není naší Spravedlností. Prosím, prosím, buďte k sobě v tomto ohledu opravdu upřímní. Jaké je Jeho jméno? – Pán, naše Spravedlnost. Vzpomínáte si, jak jsme studovali neoddělitelnost tohoto jména? {Lekce 14 A a B} Nemůžete Ho prohlašovat za svou spravedlnost a zároveň Ho odmítat jako svého Pána. Právě proto roucho spravedlnosti nemůže zakrýt žádný pěstěný hřích. Pokud se rozhodnete nechat vládnout byť jen jediný hřích, nenecháváte vládnout Krista a On není Pánem; a pokud není Pánem, není ani vaší spravedlností. Je nám to všem jasné? Buďte k sobě v tomto ohledu upřímní.

Jak se ten boj jmenuje? Říká se mu “dobrý boj víry”, …víry. Moji drazí přátelé, víte, jak bojovat boj víry? Trvám na tom, že máme-li zvítězit, máme-li zvítězit nad tímto faktorem odporu, nad původcem zla, a hlavně nad vrozeným zlem přirozeného srdce, musíme se naučit bojovat a zvítězit v tomto boji víry. Ale také trvám na tom, že pokud se máme naučit bojovat a vyhrát tento dobrý boj víry, musíme pro začátek pochopit, co je to víra, že? Musíme pochopit, co je to víra. Teď, blahořečte svému srdci, to může znít jako docela základní a zásadní otázka a možná si pomyslíte: “Proč se zabýváme tím, zda rozumíme tomu, co je víra, nebo ne? Vždyť přece každý ví, co je víra.” A co je víra? Opravdu? Víte, co je to víra? Co je to víra? Očekávám, že mi někdo uvede klíčovou textovou definici; a jaká je klíčová textová definice víry? “Víra je podstatou věcí, v něž se doufá, důkazem věcí, které se nevidí.” Židům 11,1 Další otázka; zřejmě vím, co je víra. Co to znamená? “…podstata věcí, v něž se doufá, důkaz věcí, které se nevidí”. Zkoušeli jste to někdy zpracovat? Co to skutečně znamená? Jistě, to je víra, ale co to znamená? “Podstata věcí, v něž se doufá, důkaz věcí, které nejsou vidět.” Co je to víra? Co je to víra, přátelé? Víte, často se v této otázce dostáváme do kruhového uvažování. Když se nás někdo zeptá, co je to víra, řekneme, že je to “důvěra v Boha”; a když se nás pak zeptá: “A jak důvěřuješ Bohu?”, řekneme: “No, musíš mít víru.” A pak se zeptáme: “A jak důvěřuješ Bohu?”.

Víš, připomíná mi to jeden příběh. Jeden pastor měl ve zvyku ověřovat, zda bylo jeho kázání jasně pochopeno, a to tak, že po kázání spěchal do zadní části kostela, vyhledal první dítě a kladl mu otázky týkající se kázání. Protože si myslel, že když to pochopily děti, dospělí by to nejspíš dokázali také; a tak právě pronesl úžasné kázání, na kterém si dal opravdu záležet, o víře, aby svým věřícím jasně vysvětlil, co je to víra; a tak s dychtivým očekáváním spěchá dozadu, zastaví první dítě, malého chlapce, a říká: “Promiň, synu. Můžeš mi po vyslechnutí pastorova kázání říct, co je to víra?” …a malý chlapec bez váhání odpověděl: “Ano, pane pastore, to je snadné. Víra je věřit něčemu, o čem víš, že to není pravda.” Pastor si odfrkl a uvědomil si, že se musí vrátit do své pracovny a pracovat na tom kázání znovu. Ale víte, mnoho z nás má ve své mysli takové podvědomé myšlení. Víra je věřit něčemu, o čem víme, že není pravda. Je to skoro, jako by víra znamenala políbit mozek na rozloučenou a skočit do zapomnění a věřit, že vás něco chytí. Ne, přátelé, prosím, nechoďte na to.

Co je to víra? Co je víra? Nejprve si uvědomme, že víra je neoddělitelná od Božího slova. Slyšeli jste, co jsem právě řekl? Víra je co? Neoddělitelná od čeho? …od Božího slova. Všimněte si Římanům 10,17: “Víra tedy přichází skrze” co? “slyšením a slyšení slovem Božím.” Můžete mít víru bez Božího slova? Ne skutečnou, spásnou víru, ne. Všimněte si našeho textu, z něhož jsme vzali název této studie: 1. Timoteovi 6,12: “Bojuj dobrý boj víry, drž se,” čeho? “věčný život…” Ale všimněte si, prosím, jak to, že máme život hojný a věčný? Jan 6,63: “…Slova, která k vám mluvím, jsou duch a jsou život.” A co je to? Takže, moji drazí přátelé, vězte, že víra se musí držet životodárného Božího slova. Jsme všichni pohromadě? Co musí víra dělat? Musí slyšet, věřit a přijmout životodárné Boží slovo a pokračovat v jednání podle něj.

Nyní si to, prosím, znázorníme; spolupracujte se mnou. Jedním z nejlepších způsobů, jak definovat víru, je ilustrovat ji. Kdo je v Písmu používán jako klasická ilustrace pravé víry? Abraham, dobrý; Římanům 4:3. “Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost,” je to tak? Tak to je citát ze starozákonního příběhu. Je zaznamenán v 1. Mojžíšově 15,6; a Starý zákon je samozřejmě napsán v jakém jazyce? Hebrejsky. “…a uvěřil v Hospodina a ten mu to počítal za spravedlnost,” tak zní hebrejský originál příběhu; a moji drazí přátelé, při pohledu na původní jazyk získáme vzácný vhled. Hebrejské slovo, které je přeloženo jako “uvěřil”, je slovo “aman”. Zachytili jste to? Jaké je hebrejské slovo, které je přeloženo jako “uvěřil”? “- aman.” Jaké slovo tam slyšíte? “Amen.” Od tohoto hebrejského slova “aman” odvozujeme náš výraz “amen”. Co znamená “amen”? Budiž… nechť se stane… budiž. Moji drazí přátelé, prosím, prosím, pronikněte sem. Co je to víra? Víra je odpověď: “Budiž,” když slyšíme Boží slovo, životodárné Boží slovo. Pracujme s Abrahamem. Co řekl Bůh Abrahamovi svým životodárným slovem? Řekl: “Učinil jsem tě otcem mnoha národů.” Abraham se stal otcem mnoha národů. {Gn 17,5}. Pozoruhodné, zvláště když uvážíme, že Abrahamovi bylo asi 100 let. A teď mi řekněte, kdyby se Abraham rozhodl reagovat na Boží slovo na základě lidského uvažování a na základě lidských smyslových vjemů, když se díval do té stále krásné, ale velmi vrásčité tváře Sáry, jak by reagoval na Boží výrok: “Učinil jsem tě otcem mnoha národů”. Jak by reagoval, kdyby fungoval na základě lidského uvažování a lidských smyslových vjemů? Jak by reagoval? “V žádném případě, Bože, to se nemůže stát.” “V žádném případě, to se nestane, je příliš pozdě.” “Ne, to se nemůže stát. “Kde jsi byl kdysi dávno, když se to mohlo stát?” “Nevím. Ale moji drazí přátelé, po velmi chybném pokusu o spravedlnost podle skutků, známém jako Hagar; a je pro mě pozoruhodné, že Písmo říká, že Abraham nepochyboval; pochyboval natolik, že se vydal touto chybnou cestou, aby se pokusil uskutečnit Boží slovo, že? Ale uvědomte si, prosím, že Abraham v reakci na pozoruhodné Boží oznámení, že bude otcem velkého národa, řekl: “Aman”, uvěřil. Jinými slovy, řekl: “Ať se tak stane.” Sledujete to? Řekl: “Budiž.” Jak mohl něco takového říci? Protože věděl, prosím, rozumějte tomu, věděl, že Ten, který k němu promluvil, má moc uvést ve skutečnost to, co prohlásil. Vidíte, že to není obyčejné slovo, Boží slovo, že?

“Slovem Hospodinovým byla učiněna nebesa a všechny jejich zástupy dechem jeho úst {Ž 33,6}, neboť on promluvil a stalo se.” – V hebrejštině je přidáno “stalo se“… V českém překladu je přidáno slovo “hotovo”. V hebrejském překladu je prostě napsáno: “Promluvil a stalo se.”. “Přikázal a stalo se”. To není obyčejné slovo, Boží slovo, že? V Božím slově je stvořitelská moc uvést ve skutečnost to, co Bůh prohlašuje, a Abraham věděl, že Bůh, který mu řekl, že bude otcem velkého národa, má ve svém slově moc to uskutečnit. Rozumíte tomu? To je podstatná součást víry. Abraham věděl, že Bůh má ve svém Slově moc uskutečnit to, co prohlásil, a tak co odpověděl tím, že řekl? “Ať se tak stane, ať se tak stane v mém životě. Ať se to stane v mém životě.” … a jak se dále píše v Římanům 4,21: “… a jsa plně přesvědčen, že to, co slíbil, je schopen splnit,” co? “splnit.” Víte, Abraham uvěřil, že to, co Bůh řekl, má moc uskutečnit; a to byla víra, která mu byla počítána za co? – za spravedlnost.

Teď prosím pochopte… zrekapitulujme si to. Pochopte prosím, co je víra na základě této ilustrace. Víra především slyší Boží slovo. Sledujete to? Co víra dělá? Slyší Boží slovo a věří, že to, co Bůh říká, je schopen vykonat, uvést ve skutečnost. Proč? Protože to není jen obyčejné slovo, je to slovo Toho, který promluvil a stalo se, který přikázal a uskutečnilo se. {Ž 33,9}. Je to slovo Boha, který řekl: “Budiž světlo a bylo,” co? “světlo.” {Gn 1,3}. Takže když ví, že má moc uvést ve skutečnost to, co prohlásil, dává Bohu také svolení… Víra dává Bohu také svolení, aby se to stalo v našem vlastním životě. Pochopili jste tyto tři věci? Slyší Boží slovo. Věří, že Bůh může uskutečnit to, co prohlašuje; a za třetí co? …dává mu svolení, aby to uskutečnil ve vašem vlastním životě.

Drazí přátelé, to je víra. Ale je tu ještě čtvrtá věc, čtvrtá věc, kterou dělá. Pravá víra, ta pokračuje v jednání podle tohoto Slova, protože ví, že Bůh nám dá moc toto Slovo poslouchat. To prosím nepřehlédněte. “Víra bez skutků je,” co? “je mrtvá.” {Jk 2,20} Musíte to dotáhnout do čtvrtého kroku. Pochopili jste ty čtyři kroky?

• Víra slyší Boží slovo.
• Víra ví, že Bůh má moc uskutečnit to, co prohlašuje.
• Když to víme, víra souhlasí s tím, aby to Bůh v našem životě uskutečnil;
• A za čtvrté, k čemu víra vede? Jednat podle ní, protože víme, že Bůh nám dá sílu, abychom mohli uskutečnit jeho vůli v našem životě.

Viděli jste to? Rozumíte tomu? Vidíte, že Abraham musel něco udělat, aby mohl jednat podle toho Slova, že? Požehnejte svému srdci, i když riskuji, že budu indiskrétní, Izák nebyl počat neposkvrněně. Abraham musel podle toho Slova jednat. Věděl však, že Bůh má moc vzít jeho “mrtvé” tělo a dát mu život! Amen? …a aby totéž učinil i pro Sářino lůno. Víte, víra věří, že v Božím slově je životní síla, a podle toho jedná, důvěřuje Bohu, že nám tuto životní sílu dá a umožní nám plnit jeho vůli v našem životě. Už chápete, co je to víra?

Nyní bych chtěl tuto zásadu vzít a aplikovat ji na to, jak bojujeme a vyhráváme dobrý boj víry. Rychle: Co máme přikázáno dělat? Co se týče tohoto protichůdného faktoru zvaného tělo…? …toto vrozené zlo přirozeného srdce? Je nám přikázáno, abychom ho nenechali co? …vládnout. Římanům 6,12: “Proto nedovolte hříchu, aby vládl ve vašem smrtelném těle, abyste ho poslouchali v jeho žádostech”. A jak se máme tomuto příkazu podřídit? – Čím? …vírou. A teď, jaké slovo musíme slyšet, uvěřit mu, říci “amen” a jednat podle něj, pokud chceme tento příkaz poslouchat? No, všimněte si prosím, že příkaz začíná slovem “proto”. Začíná slovem co? …proto. Kdykoli použijete slovo “proto”, co signalizuje? – Závěr; správně.

Vzpomínám si, jak jsem chodil na základní školu do třídy pro nácvik čtení. Ano, musel jsem chodit na opravnou hodinu čtení a učitelka se mi snažila vysvětlit slovo “proto”; nikdy na to nezapomenu; řekla mi: “Stephene, kdykoli narazíš na slovo “proto”, musíš se zeptat sám sebe, k čemu tam je.” A já jsem se na to podíval. Na to jsem nikdy nezapomněl. Není to zajímavé, jak se vám věci vryjí do paměti? … a ona pokračovala a vysvětlila, že je tam z velmi důležitého důvodu. Je to signál, který vám říká, že to, co bude následovat, je v závěru a vychází z toho, co bylo právě řečeno.

Všimněte si, že tento příkaz, aby hřích nevládl, je co? …závěr. Znovu se ptám, kam musíme jít, abychom slyšeli Boží slovo a řekli amen, abychom tento příkaz poslechli vírou? Neměli bychom jít k tomu, co bylo řečeno těsně před slovem “proto”? Nedává to smysl? Ano, dobře. Teď pracujte se mnou: Římanům 6. kapitola. Římanům 6,1: “Co tedy máme říci? Máme setrvávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? Jistěže ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm měli dál žít?” “Jak? Velmi zajímavé; co nám říká Boží slovo? Zemřeli jsme hříchu, proto už v něm nemusíme co? …žít. Nevidíte, že kdybychom skutečně věřili, že jsme zemřeli hříchu, mohli bychom hříchu zabránit, aby v něm vládl? Jak může vládnout mrtvý člověk? Jste se mnou?

Dobře, pomoz nám, Pavle: jak, kde, kdy jsme zemřeli hříchu? Poslouchejte, on to vysvětluje, verš 3: “Nebo nevíte, že mnozí z nás, kteří byli pokřtěni v Krista Ježíše, byli pokřtěni v jeho,” co? “Jeho smrti. Proto jsme byli spolu s ním křtem pohřbeni do smrti, abychom tak jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my chodili v novotě života.” Teď se podívejte, chci si přečíst verš 5. “Neboť jestliže jsme byli spojeni v podobnosti jeho smrti, jistě i my budeme v podobnosti jeho vzkříšení.” Co jsem právě předvedl? – Obřad křtu. Kolik je zde pokřtěných? Myslím, že všichni. Pochopili jste hlubokou duchovní symboliku tohoto obřadu? To je mimochodem důvod, proč křtíme ponořením. Kropení nemá stejně hlubokou symbolickou výpověď, že?

Když jsi dovolil faráři, aby tě spustil do křtitelnice, co jsi tím symbolicky sdělil přihlížejícím svědkům? …a mimochodem, inspirace nám říká, že Božství, tři osoby Božství, jsou přítomny při každém křtu a jsou svědky každého křtu – úžasní svědkové. {FLB 146.3} Amen? Co jste těmto svědkům říkali, když jste dovolili, aby vás pastor spustil do křtitelnice? Říkali jste, že se rozhodujete přijmout Kristovu smrt hříchu za svou vlastní; a tím jste se rozhodli považovat se za co? …mrtvého hříchu; {Ř 6,11} a symbolicky jste to říkali tím, že jste dovolili, aby pastor pohřbil vašeho starého člověka; a křtitelnice se stala hrobem pro starého člověka. Amen?

Přátelé, chvála Bohu, že to není konec obřadu. Amen? Kdyby to byl konec obřadu, křest by byl konečný, že? Nejenže se vírou ztotožňujeme s ukřižovaným a pohřbeným Spasitelem, ale vírou se ztotožňujeme s čím? …se vzkříšeným Spasitelem! {Amen} …a to je to, co symbolicky říkáte, když dovolíte pastorovi, aby vás co? …vzkřísil. Ale vy nyní vstáváte jako co? …nové stvoření, nové stvoření! Váš starý člověk je mrtvý a pohřbený. Vodní hrob, který je hrobem pro starého člověka, je lůnem pro nového. Amen? …a ty ses narodil z vody a narodil ses z Ducha. …zrozeni k čemu? …abyste chodili v novosti života. {Ř 6,4}. Přátelé, chvalte Boha za obřad křtu. Amen? …a co je naší výsadou poznat poté? Verš 6, Římanům 6,6: “Vědět, že náš starý člověk byl,” co? “ukřižován s Kristem,” …k čemu? “…aby tělo hříchu bylo odstraněno,” pozor, “abychom už nebyli,” co? “otroky hříchu.” Proč říkám “pozor”? No, skoro to zní, jako by při křtu starý člověk byl co? Vymýcen, je pryč, už nepředstavuje problém, už není problémem. Je to tak? Ne, není; a my budeme muset pochopit, co tím Pavel myslí, až budeme po krátké přestávce pokračovat. Mohli byste se postavit k modlitbě, prosím?

Otče na nebesích, moc ti děkujeme, že nám při studiu pomáháš pochopit, jak můžeme bojovat a zvítězit v dobrém boji víry. Musíme pochopit, co je to víra, a pak musíme porozumět tomu, co říká Tvé slovo, na které můžeme říci “amen”, abychom mohli bojovat a vyhrát tento intenzivní duchovní boj nad opozičním faktorem těla, tím vrozeným zlem přirozeného srdce. Prosím, buď s námi i nadále, když budeme pokračovat ve studiu, je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen.