Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”.

Vítejte zpět, přátelé. Nacházíme se uprostřed velmi důležitého úryvku Písma. Snažíme se pochopit, jak můžeme bojovat a zvítězit v dobrém boji víry {1Tm 6,12}, proti tomuto opozičnímu faktoru zla: zlu, které tvoří původce zla, satan, ale především se bojuje proti vrozenému zlu přirozeného srdce, proti sobě samému – proti sobě samému, se všemi jeho zděděnými a vypěstovanými sklony. To, jak bojujeme dobrý boj víry, vyžaduje, abychom pochopili, co je to víra. Nemůžete bojovat dobrý boj víry, pokud nevíte, co je víra; a tak jsme pracovali na definici víry a dospěli jsme k poznání, že víra je neoddělitelná od Božího slova. Víra přichází ze slyšení, ze slyšení Božího slova {Ř 10,17} a v Božím slově je životodárná moc, v Božím slově je tvořivá moc. Tak vznikl celý tento vesmír. “Řekl a stalo se, přikázal a uskutečnilo se”. {Ž 33,9}.

            Žádné obyčejné slovo, Boží slovo, a to, co musíme udělat, je slyšet, co Boží slovo říká, pak věřit, že Bůh má moc uskutečnit to, co prohlašuje, a za třetí, dát mu svolení, aby to v našem životě udělal, a za čtvrté, co udělat? Jednat podle tohoto slova s vědomím, že když s ním budeme spolupracovat, obdržíme jeho moc k uskutečnění jeho vůle.

S tímto vhledem, který jsme si ilustrovali na Abrahamově zkušenosti, přejdeme ke konkrétnímu příkazu, který nám v tomto duchovním boji dává náš Kníže Immanuel: “Ať hřích nepanuje ve vašem smrtelném těle.” {Ř 6,12} A všimli jsme si, že tento příkaz začíná slovem co? “Proto”, které signalizuje závěr; a tak jsme si položili otázku: Pokud chceme vírou zabránit hříchu, aby vládl v našem smrtelném těle, kam bychom měli jít, abychom slyšeli Boží slovo, uvěřili, že má moc uskutečnit to, co říká, a dali mu svolení, aby v našem životě uskutečnil to, co říká? Kam bychom měli jít, abychom to všechno udělali? Šli bychom k tomu, co bylo řečeno těsně před slovem “proto”. Dobře? To nás přivedlo k Římanům 6, 1. Procházeli jsme těmito verši a došli jsme až k náročnému verši, a tím je verš 6. V něm jsme se dozvěděli, že “proto” znamená “proto”: “Víme, že náš starý člověk byl ukřižován spolu s ním, aby tělo hříchu bylo,” co? “odstraněno, abychom už nebyli otroky hříchu.” Bible krále Jakuba zde mimochodem říká: “aby tělo hříchu bylo”, co? Máte někdo na klíně King James? “…zničeno.” Pozor na to! Jak “odstraněno”, tak “zničeno” zní skoro tak, jako by tento “starý člověk” byl minulostí, byl pryč, byl vymýcen… už se o něj nemusíme starat. Je to to, co Pavel skutečně říká? To je otázka, kterou bychom se v tuto chvíli měli zabývat.

Ale opět, přátelé, duchovní věci jsou pouze duchovně rozpoznatelné. {1K 2,13-14} Modlete se tedy za mě, já se budu modlit za vás a modleme se za sebe, aby nás Duch svatý vedl při tomto velmi důležitém studiu.

            Otče v nebesích, jak důležité je správně rozdělovat slovo pravdy. Prosíme, Pane, odpusť nám, že jsme při studiu Tvého Slova náchylní k soběstačnosti. Opravdu zoufale potřebujeme Tvou pomoc. Není možné, abychom měli život měnící porozumění pravdě, pokud nás při tomto studiu           nevede a neřídí Duch pravdy, natož abychom měli přesné porozumění pravdě. Prosím, Otče, svým Duchem veď mé myšlenky a slova. Chci mluvit pravdu a pouze pravdu. Stejným Duchem, který mi umožňuje hlásat pravdu, umožni každému z přítomných, aby ji pochopil rozumem, přijal city a podřídil se jí vůlí, abychom mohli zakusit její osvobozující moc v našich životech. Prosím, Otče, splň tuto modlitbu, neboť o ni prosím ve jménu Ježíše. Amen.

“…s vědomím, že náš starý člověk byl s ním ukřižován, aby bylo odstraněno tělo hříchu…” Má to znamenat, nebo to znamená, že při křtu je “starý člověk” odstraněn? Kdyby byl vyhlazen, obtěžoval by se Pavel s nabádáním o pouhých šest veršů později: “Ať tedy hřích nepanuje ve vašem smrtelném těle”? {Ř 6,12}. To přece nedává žádný smysl, nebo ano? Vždyť kdyby byl při křtu pryč, nemuseli bychom se ani starat o to, abychom ho nenechali vládnout, ne? Tak co je to za slovo? Co vlastně znamená? Je velmi užitečné, že na okraji Nové Bible krále Jakuba máme okrajový výklad, je to tento: Místo “odstraněn” je tam napsáno “učiněn nefunkčním”. “Znefunkčněno” co? “Nefunkční”. Moji drazí přátelé, vřele vám to doporučuji jako chápání tohoto řeckého slova. Jiné překlady, už jsem zapomněl, které to jsou, překládají toto poměrně unikátní řecké slovo – v Novém zákoně je použito, myslím, jen jednou, právě zde. Jiné překlady ho překládají jako “učiněn bezmocným”, “učiněn nefunkčním” nebo učiněn čím? “Bezmocným”. Jinými slovy, starý člověk je učiněn bezmocným; slyším “amen”? {Amen} Takže už nad námi nemůže vládnout, jeho vládnoucí moc je odňata, ale ne jeho zbývající přítomnost. Jsme v tom všichni zajedno? Jeho vládnoucí moc je odňata, ale ne jeho zbývající přítomnost.

Kdy je odstraněna zbývající přítomnost tohoto protikladného faktoru zvaného tělo? Kdy je odstraněn? “V okamžiku, v mžiku oka, při poslední polnici” {1K 15,52}, kdy toto smrtelné oblékne nesmrtelnost a toto porušitelné oblékne neporušitelnost. {1K 15,54}. Až se toto mrzké tělo promění a připodobní se jeho slavnému tělu. {Fp 3,21}. Tehdy, ale až tehdy, je odňata zbývající přítomnost, ale vládnoucí moc je odňata při křtu; a chcete-li zachovat slovo “odstraněna”, jak je přeloženo v Nové kralické Bibli Jakuba, nebo chcete-li zachovat slovo “zničena”, jak je přeloženo v Králi Jakubovi; použijte to na zbývající moc, ne na zbývající přítomnost hříchu. Jste se mnou? Vládnoucí moc je odstraněna a zničena při křtu. Zbývající přítomnost je odstraněna a zničena kdy? …při oslavení. Jsme všichni pohromadě?

Víte, přátelé, problém hříchu má ve skutečnosti tři rozměry.

Poznamenejte si to na okraj, může se vám to později hodit. Je tu požadovaný trest za hřích, je tu vládnoucí moc hříchu a za třetí je tu přetrvávající přítomnost hříchu. Všechny “RP”... Potřebuji veškerou pomoc, kterou mohu dostat… paměťové zařízení. Požadovaný trest, Vládnoucí moc, Zbývající přítomnost.

Řešení hříchu má také tři rozměry. Jak se nazývají? Řešení hříchu proti požadovanému trestu se nazývá ospravedlnění. Řešení hříchu vůči vládnoucí moci se nazývá posvěcení. Řešení hříchu vůči zbývající přítomnosti se nazývá oslavení. Jste všichni se mnou? A Bůh řeší vládnoucí moc během posvěceného života, který začíná – alespoň symbolicky – kdy? Křtem. Ve skutečnosti začíná už před ním, protože ve vodě neumíráme hříchu. Ve vodě pouze symbolizujeme, doufejme, to, co se stalo v mysli – doufejme.

Mimochodem, Pánův služebník nám říká, že mnozí pokřtění jsou pohřbeni zaživa. {6BC 1075.7} Jsou co? Jsou pohřbeni zaživa. Jinými slovy, stařec se jen zhluboka nadechl, šel pod vodu a řekl: “Drž se při zemi, on se z toho dostane, ona se z toho dostane, jen vydrž.” A jistě, ona nebo on se z toho dostal a krátce po křtu byl hřích hned zase na trůně a dožadoval se svého sobeckého způsobu. To se stává často, že? Nyní prosím vězte, že slovo “odstraněn” nebo “zničen” je vhodné použít, pokud chápete, že se vztahuje na vládnoucí moc, ale nevztahujte ho na zbývající přítomnost; to se stane až po oslavení.

Zde je však otázka: Na základě čeho nebo jak je možné, že při křtu je zničena a odstraněna vládnoucí moc vrozeného zla přirozeného srdce? Na jakém základě? Na základě toho, drazí přátelé, že máme výsadu počítat s tím, že je to co? Mrtvé. Amen? Co považujeme za mrtvé? Za mrtvou. Poslouchejte, čtěme dál. Verš 7, Římanům 6,7: “Neboť ten, kdo zemřel, byl osvobozen od hříchu.” Zajímavé. Pokud jste zemřeli, byli jste čím? Osvobozen od hříchu. Víte, mrtvý člověk nad vámi nemůže vládnout. “Mrtvý nic neví.” {Kaz 9,5} Amen? Mrtvý člověk vás nemůže ovládat. “Vždyť ten, kdo zemřel, byl osvobozen od hříchu. Jestliže jsme tedy s Kristem zemřeli, věříme, že s ním budeme i žít, neboť víme, že Kristus, který vstal z mrtvých, už neumírá. Smrt už nad ním nemá vládu. Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy.” Koho to zahrnuje? Každého člověka na zemi. “Pro smrt, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy. Ale život, který žije, žije Bohu.” Verš 11: “Stejně tak i vy se považujte za co?” Co? “skutečně mrtvé hříchu, ale živé Bohu”, kde? “…v Kristu Ježíši, našem Pánu.”

Všimněte si, že se máme považovat za mrtvé. Proč je tam napsáno: “Považujte se za mrtvé”? Protože je to skrze víru, a co je to víra? “Podstata věcí, v něž se doufá, důkaz věcí, které se nevidí.” To je víra. {Žd 11,1}. Následujte mě, prosím. I po křtu, když se podíváme do svého nitra, vidíme mrtvého starého člověka? Nevím, jak vy, ale já určitě ne. Já vidím starce, který mě obtěžuje každý den mého života. Je to můj největší nepřítel; je to největší bolest v mém krku. Odtud pocházejí všechna má pokušení. Je křesťan v pokušení? Ano. Odkud přichází pokušení? Jakub 1,14: “Každý je pokoušen, když je odváděn a sváděn svou vlastní žádostivostí.” To je pravda. To jsou tělesné žádosti! {Ef 2,3} Je křesťan pokoušen? Ano! Vidíte, že tělo je neustále žádostivé proti Duchu, a to i u znovuzrozeného křesťana. Proč? Protože ta tělesná přirozenost stále zůstává a nespokojuje se však s tím, že jen zůstává, chce co? Chce vládnout. Vždyť se jí to daří už “několik” let a je tak trochu nešťastná z toho, že je jí to odpíráno, že? … A chce, abyste mu to dopřáli, jako za “starých dobrých časů”. No tak… a tak se vás neustále snaží přimět, abyste plnili jeho choutky, aby tím mohlo, co? Vládnout; a když se podíváme do svého nitra, vidíme, jak nás tento starý muž obtěžuje, a nezdá se, že by byl příliš mrtvý, že?

Co je to však víra, drazí přátelé? “Víra je podstata věcí, v něž se doufá, důkaz věcí, které se nevidí.” {Žd 11,1} Nemáme chodit podle vidění; máme chodit podle čeho? Víry, {2K 5,7} a co víra dělá? Víra nepůsobí na základě toho, co vidíme, ale víra působí na základě toho, co slyšíme. Slyším “amen”? {Amen} Víra přichází na základě čeho? Slyšení. Slyšením čeho? Slova Božího {Ř 10,17}; a když je to, co vidíme, v rozporu s tím, co slyšíme v Božím slově, co je větší skutečností, vyšší pravdou, na jejímž základě musíme jednat? Slovo Boží; slyším “amen”? {Amen} Navzdory tomu, co vidím, mám tedy jednat na základě toho, co slyším, a Bible mi říká, že jsem skutečně mrtev hříchu v Kristu Ježíši. {Ř 6,11}. Musím tedy podle toho jednat. Amen? {Amen} S tím starým člověkem musím počítat jako s čím? Za mrtvého a poslat ten chtíč, tu touhu, to pokušení okamžitě zpátky do hrobu, odkud přišlo. Amen? {Amen} Protože ten člověk je mrtvý… a já nemám co dovolit, aby se mrtvý člověk usadil v mém životě. Jsme v tomhle všichni zajedno?

Bratře, sestro, prosím, pochopte… Je tak důležité to pochopit a ještě důležitější je to zažít. Ještě důležitější je to zažít. Vidíte… spolupracujte se mnou. Jestliže po křtu… jestliže po křtu pokračujeme v naplňování tělesných žádostí a necháváme vládnout hřích, v čem je náš problém? Jedna ze dvou věcí: buď skutečně nevěříme, že jsme zemřeli hříchu v Kristu Ježíši a s ním, nebo pokud tvrdíme, že jsme skutečně zemřeli hříchu v Kristu Ježíši a s ním, a přesto stále necháváme hřích vládnout, musím dojít k závěru, že máme velmi mylnou představu o stavu mrtvých. Amen? {To je pravda} Máme velmi zmatené pojetí ohledně stavu mrtvých. Chápete, proč je tak důležité mít správnou teologii? Pokud jde o stav mrtvých? Ve své praktické křesťanské zkušenosti? Jaká je skutečnost ohledně stavu mrtvých? “Mrtví nic nevědí.” {Kaz 9,5} A kde vy děláte své poznání? V mysli. Pokud tedy skutečně věříte, že váš starý člověk je mrtvý, nebudete už ani přemýšlet tak, jak jste byli zvyklí. Amen? Už ani nebudete myslet jako dřív… natož mluvit a jednat, protože mrtví nic nevědí. Jejich mysl už není funkční; už nemyslí myšlenkami, a když ty staré, sobecké myšlenky přijdou do vašeho vědomého myšlenkového života na zvážení, což je to, o co jde v pokušení; okamžitě je odražte a pošlete je zpět do hrobu, odkud přišly. Takto, drazí přátelé, bojujete a vítězíte v dobrém boji víry {1 Tm 6,12}, a to vše se děje kde? Mezi pravým a levým uchem, v soukromí mysli… kde jen vy a Bůh víte, co se děje. Jsme v tomhle všichni zajedno?

Jedná se o soukromou bitvu. Je to duchovní bitva; je to bitva o dobytí mysli; a vírou odmítáte nechat své myšlenky, aby se oddávaly tělesným žádostem, a uchopíte je a přivedete je do zajetí poslušnosti Krista. {2K 10,5}. Vidíte to? To je náš cíl, že? Co je v tomto duchovním boji naším cílem? Je to přivést co? …každou myšlenku do zajetí poslušnosti Krista, a toho dosáhnete tím, že budete bojovat a vyhrávat dobrý boj víry.

Všimněte si, prosím, že hned za 11. veršem, v Římanům 6,11, stojí: “Stejně tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu.” Jaké je další slovo ve verši 12? “Proto!” Proto, na základě této úžasné výsady, že se považujete za co? …vskutku mrtvé hříchu, ale živé Bohu v Kristu Ježíši. Na základě Božího slova, které vám říká, že jste zemřeli v Kristu Ježíši a s ním, a vaší víry, která toto slovo přijala a uvěřila, že Bůh má moc uvést do skutečnosti to, co prohlašuje, a dává Bohu svolení, aby to ve vašem životě uskutečnil, a pak přistupuje k jednání podle tohoto slova. Na základě takové víry zabraňte hříchu, aby vládl. Slyším “amen”? {Amen}

Prosím, bratře, sestro, musíte udělat ten čtvrtý krok. Musíš nejen (1) slyšet Boží slovo, nejen (2) věřit, že Bůh to může uskutečnit, nejen (3) dát Bohu svolení, aby to uskutečnil, ale musíš přistoupit k čemu? (4) …jednat podle toho; musíš přistoupit k tomu, abys podle toho jednal. Musíte v Kristově síle odrazit ty tělesné choutky, které stále tryskají z toho hrobu. Pošlete je zpět, pošlete je okamžitě a důsledně zpět… tím, že budete bojovat dobrý boj víry. Jsme na tom všichni společně? Rozumíme tomu, jak to funguje? Jak dlouho to budeme muset dělat? Od kříže ke koruně. {Review and Herald, 29. listopadu 1887, odst. 12} Proč? Protože, drazí přátelé, dokud neobdržíme onu korunu, nemáme svaté tělo. Nemáme svaté tělo. Je nesvaté a má nesvaté touhy. Proto je musíme neustále odhánět… neustále. Bojujte dobrý boj víry.

Dovolte mi, abych vám to popsal takto. Křesťan žije v překryvu věků. Žije v tomto věku a žije ve věku budoucím. Pochopte to, prosím, je to důležité. Žije v tomto současném věku tím, že se narodil z těla. …a cokoli se narodilo z těla, je tělo {J 3,6} a zůstane tělem až do kdy? Do oslavení. Takže tento věk trvá od narození do kdy? Do oslavení. Sledujete to? Když se znovu narodíme, narodíme se z Ducha, jsme nové stvoření, nové stvoření {2K 5,17} a začínáme život v Kristu, který trvá jak dlouho? Život věčný; a v jistém smyslu tedy žijeme v budoucím věku. Sledujete to? Žijeme v budoucím věku, a jak dlouho to bude trvat? – Na věky; a ten začíná v okamžiku skutečného obrácení. Dobře? Ale vidíte, co tu máme? Od obrácení k oslavení, od kříže ke koruně, žijeme v překryvu těchto dvou věků. Máme svou tělesnou zkušenost a máme svou duchovní zkušenost, a co během té doby prožíváme? Protichůdné touhy obou těchto přirozeností. Tělo touží proti Duchu a Duch proti tělu, a to je co? Navzájem si odporují {Ga 5,17}, a to po celou dobu. “Od kříže ke koruně”, tento konflikt probíhá neustále. Proto je duchovní boj tak dlouhý jako křesťanská zkušenost na planetě Zemi; a jak zabránit hříchu, aby vládl? – Tím, že budeme bojovat dobrý boj víry. Tím, že se považujeme za živé v Kristu Ježíši a co? Mrtvými pro hřích. {Ř 6,11}. Považujeme se za duchovní, i když jsme stále co? Tělesní; a když se považujeme za duchovní, chodíme podle Ducha, a ne podle těla. Jste se mnou?

Chceme-li však chodit podle Ducha, musíme podle Ducha i myslet, a když se naučíme řídit své myšlenky v moci Ducha svatého a odmítneme se oddávat tělesným žádostem, a to i v oblasti svých myšlenek, umožní nám to chodit podle Ducha; a právě zde se, drazí přátelé, učíme chodit tak, jak budeme chodit navždy v budoucím věku. Ale tento konflikt budeme mít až do oslavení. Všimněte si, jak k tomu, co jsem vám právě popsal, promlouvá inspirace. Znamení časů, 1. října 1895: “Ale ačkoli jsme tělesní,” “…ačkoli jsme,” co? “jsme tělesní.” Víte, to je realita, ve které jsme všichni uvízli jako ti, kdo stále žijí v tomto věku. Dobře? Tento současný věk ještě neskončil a neskončí, dokdy? “…toto porušitelné obléká neporušitelnost a toto smrtelné obléká nesmrtelnost.” To je to, co se děje. {1K 15,53} Takže do té chvíle jsme co? Jsme tělesní. Dobře? Teď poslouchejte: “Ale ačkoli jsme tělesní, máme,” co? “považovat se za…” Co máme dělat? “považovat se za skutečně mrtvé pro hřích, ale živé pro Boha skrze Ježíše Krista, našeho Pána.” To je to, co děláme skrze víru; a moji drazí přátelé, učit se to dělat okamžik za okamžikem, každý den, je způsob, jak bojovat a vyhrát dobrý boj víry. {1Tm 6,12} Jsme všichni pohromadě? Modlím se, abyste tomu rozuměli.

2. Korintským 5:7: “Chodíme totiž vírou, ne zrakem.” Nemůžete, já nemohu žít v tomto životě na základě toho, co nám říkají naše smysly. V tomto životě musíme žít na základě toho, co nám říká Boží slovo. Naše smysly nám budou říkat, že jsme tělesní, ale Boží slovo nám říká, že jsme se narodili z Ducha a že jsme skutečně mrtví pro hřích, ale živí pro Boha v Kristu Ježíši. A tak vírou, vírou v Boží slovo, vírou, že má moc to uskutečnit, dejme mu svolení, aby to uskutečnil, a pak podle toho jednejme. Amen? Jednejte podle toho, a tím zabraňte hříchu vládnout. Zabránit tomu, aby se naplnil ve svých žádostech kde? V mysli, v mysli; a udržujte uchopení těchto myšlenek, těchto utíkajících myšlenek. Chyťte je za pačesy. Nedovolte jim, aby se oddávaly tělesným žádostem i v oblasti vašich fantazií, a přiveďte je do zajetí Ježíše tím, že se budete považovat za skutečně mrtvé hříchu, ale živé Bohu v Něm. Je tak důležité pochopit, jak to funguje, drazí přátelé. Víte, děláme to tak, že ukřižujeme tělo s jeho vášněmi a touhami. Galatským 5,24, tam pod lekcí 25: “A ti, kdo jsou Kristovi, mají co? “ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi”. Otázka: Udělají to však jen jednou? Ukřižujete tělo s jeho vášněmi a žádostmi jen jednou, přátelé? Ale ne, tisíckrát ne. Musíte to dělat, jak často? Denně. Musíte to dělat denně. Pavel v 1. Korintským 15,31 říká: “Umírám,” co? “Denně umírám.“

Možná si teď říkáte: “Počkejte, jak to, že musíme denně umírat?”. No, moji drazí přátelé, není to tak, že “jednou mrtvý, navždy mrtvý”, že ne? Proč? Protože ve skutečnosti nejsme mrtví! Za mrtvé se pouze považujeme… Sledujete to? …a musíme obnovovat svou víru – považovat se za mrtvé, a to každý den! Tak roste víra. Není to empirická skutečnost; je to duchovní skutečnost. To, co vidíme, je starý člověk, který je živý a zdravý a obtěžuje nás. Ale my ho musíme každý den znovu považovat za mrtvého tím, že znovu přijmeme Kristovu smrt hříchu za svou. Jste se mnou? To znamená být ukřižován s Kristem. {Ga 2,20} Znamená to počítat s tím, že jsme zemřeli s Kristem na jeho kříži.

Youth’s Instructor, 22. prosince 1886: To vysvětluje, jak ukřižovat tělo s jeho vášněmi a touhami a co to obnáší. “Křesťanský boj neznamená hru; neúčastníme se napodobivých bitev a nebojujeme jako ten, kdo bije do vzduchu…”. {1K 9,26}. Cituje zde Pavla. “Je třeba vést neustálý boj proti zlu a sklonům našeho vlastního přirozeného srdce. Nesmíme si vybírat práci, která je nám nejpříjemnější, neboť jsme Kristovi vojáci pod jeho kázní a nemáme studovat své vlastní potěšení. Pánovy bitvy musíme bojovat mužně. Musíme porazit nepřátele, kteří by chtěli získat kontrolu nad všemi našimi silami. Vlastní vůle v nás musí zemřít; je třeba poslouchat pouze Kristovu vůli. Voják v Kristově armádě se musí naučit snášet tvrdost, zapřít sám sebe, vzít na sebe kříž a následovat tam, kam ho vede jeho Kapitán. Je třeba dělat mnoho věcí, které jsou pro lidskou přirozenost náročné a pro tělo a krev bolestné. Toto dílo podřízení se sobě samému vyžaduje odhodlané a nepřetržité úsilí. Tím, že bojujeme dobrý boj víry a získáváme cenná vítězství, si zakládáme na věčný život. Tento boj vyžaduje nejnamáhavější úsilí, vypětí všech našich sil. Máme ukřižovat tělo s náklonnostmi a žádostmi.” V tomto boji je třeba bojovat proti náklonnostem a žádostem. Pozoruhodné shrnutí tohoto dobrého boje víry, přátelé, a co vyžaduje? Usilovné, odhodlané, nepřetržité úsilí. Je to vážná věc, bratře, sestro; a jenom to, že se to naučíme, nám umožní poslouchat Kristův příkaz; a co nám přikazuje dělat v Matoušovi 16,24? “Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: ‘Chce-li někdo jít za mnou, ať jde,'” co? “zapřít sám sebe,” jak? “a vzít svůj kříž a,” co pak? “následujte mě.”

            Spolupracujte na tom se mnou. Prosím, všimněte si a uvědomte si, že pokud se chceme někdy dostat do Království, musíme následovat Krista, že? On je tam, a pokud se tam chceme dostat, musíme ho následovat. Ale uvědomte si, prosím, že přirozeně směřujeme opačným směrem, že ano? Já je pekelně odhodlané se zničit skrze požitkářství. Proto chceme-li následovat Krista a získat věčný život, musíme zapřít sami sebe. Není to snad to, co říká, že máme dělat? “Chce-li někdo jít za mnou, ať jde,” co? “zapřít sám sebe.” Dobře, Pane, ale jak? Jak máme zapřít sami sebe? Říká nám: “…a vezme svůj kříž.” Vidíte v tom pravdu? Jak můžeme zapřít sami sebe? Tím, že se zřekneme sebe sami, čeho? Ukřižován s Kristem. To znamená vzít svůj kříž.

Vzpomínám si, že před několika lety jsem byl s evangelizačním týmem mládeže – je to už dávno – a byli jsme na promenádě na pláži na Floridě, svědčili jsme a já si všiml, že po promenádě kráčí mladý muž s obrovským dřevěným křížem na rameni. Byl to docela vynalézavý mladík, a tak, aby se mu ten náklad lépe nesl, přišrouboval na spodek kříže kolečkové brusle a kutálel ho po promenádě; a samozřejmě vzbudil mou zvědavost, a jsem si jistý, že to dělal právě proto; a tak jsem k němu přistoupil a zeptal se ho: “Proč to děláš?” “Proč to děláš? … A on řekl a citoval tento verš z Písma: “Ježíš říká, abys zapřel sám sebe, vzal svůj kříž a následoval ho.” A on na to: “To je to, co dělám. Teď jsem neměl čas dále zkoumat, zda si myslí, že skutečně dělá to, co mu Ježíš přikázal. Doufám, že to byl jen trik, jak přimět lidi, aby se s ním bavili. Ale moji drazí přátelé, vězte, že vzít na sebe svůj kříž a následovat Ježíše je “duchovní kříž” a vyžaduje to, abychom se považovali za ukřižované s Kristem. Takto bereme svůj kříž a tak zapíráme sami sebe; a vy musíte zapřít sami sebe a vzít svůj kříž, pokud chcete následovat Krista. Žádné možnosti, žádné alternativy, je to naprosto povinné a nezbytné.

Svědectví, svazek 2, strana 651: “Sebezapření a KŘÍŽ”. Pochopte prosím, co je to kříž, který musíme vzít na sebe. Tento vhled se mi líbí. “Sebezapření a kříž leží přímo na cestě každého Kristova následovníka. Kříž je to, co kříží přirozené náklonnosti a vůli.” Velmi zajímavé, co je to kříž? Je to “to, co překračuje přirozené náklonnosti a vůli”. Jinými slovy, přirozené náklonnosti, co to je? To jsou choutky a vášně starého člověka, tělesné přirozenosti; a ten starý člověk má svou vlastní vůli, že? Nuže, když se tlačíme k cíli {Fp 3,14}, snažíme se vejít úzkou a těsnou branou {Lk 13,24}, zůstat na úzké a těsné stezce, nastane mnoho situací, kdy to, co od nás Bůh žádá, vyžaduje, přikazuje, je v rozporu s tím, po čem přirozeně toužíme. Vlastně to tak bude vždycky, že ano? Tělo je co? Neustále touží proti Duchu a Duch proti tělu, a to je vždy, co? v rozporu jedno s druhým. {Ga 5,17}. Co tedy máme, když k tomu dojde? Když to, co od nás Bůh vyžaduje, je v rozporu s tím, co přirozeně chceme? To je co? To je kříž, to je kříž.

Co máme v tomto okamžiku dělat? Co můžeme v tomto okamžiku udělat? Existují pouze dvě možnosti. Pochopte prosím, že jsou jen dvě možnosti. Jaké to jsou? Buď se oddáme sami sobě, zapřeme Krista a znovu ho ukřižujeme {Žd 6,6}, nebo co? …zapřeme sami sebe tím, že ukřižujeme starého člověka skrze přijetí Kristovy smrti vírou za svou vlastní. Takto bereme svůj kříž a tlačíme se k cíli. Ach, přátelé, prosím, rozhodněte se ukřižovat sami sebe. Amen? {Amen} …a dospějeme někdy k tomu, že se posvětíme natolik, že už nebudeme mít tělesnou přirozenost, starého člověka, kterého je třeba ukřižovat? Je to tak? Ne, můj bratře, sestro, to ne. Pochopte to, prosím, ne.

Co vyznával apoštol Pavel, zralý křesťan, zbožný muž? Co uznal? 1. Korintským 15,31: “Prohlašuji, že chlubením se vámi, které mám v Kristu Ježíši, našem Pánu, umírám,” co? “denně.” “Denně umírám”? Denně musel apoštol Pavel umírat svým přirozeným náklonnostem a vůli, svému starému člověku, své tělesné přirozenosti – denně to musel dělat. Všimněte si, jak nám inspirace dává nahlédnout do toho, co měl Pavel na mysli, když řekl: “Denně umírám”. Ministry of Healing, str. 452: “Život apoštola Pavla byl neustálým konfliktem se sebou samým.” Život apoštola Pavla! Nemluvíme o Saulovi z Tarsu, ale o znovuzrozeném, obráceném, zralém, zbožném muži, apoštolu Pavlovi. “Život apoštola Pavla byl,” co? “…neustálý konflikt se sebou samým. Říkal: ‘Umírám,’ co? ‘Umírám každý den.’ 1. Korintským 15,31” Co tím myslel? “Jeho vůle a touhy byly každý den v rozporu s povinností a Boží vůlí.” Opravdu? Pavel? Apoštol? “Jeho vůle a touhy byly každý den v rozporu s povinností a Boží vůlí”? Znamenalo to, že se neobrátil? Ale ne, přátelé, tisíckrát ne. Všimněte si další věty. To je to, co ho přimělo k obrácení. “Jeho vůle a touhy byly každý den v rozporu s povinností a Boží vůlí. Místo aby se řídil svými sklony, plnil Boží vůli, jakkoli se křižoval se svou přirozeností.” Slyším “amen”? {Amen} Jinými slovy, i když měl stále tělesnou přirozenost, nedovolil, aby ho tato tělesná přirozenost ovládla. Ano, zůstala mu, ale odmítl ji nechat vládnout. Jak? Tím, že se rozhodl bojovat dobrý boj víry. Rozhodl se ji považovat za mrtvou a sebe za živého Bohu v Kristu Ježíši; a tímto počítáním víry, tímto počítáním víry bojoval a vyhrál dobrý boj víry a byl si velmi dobře vědom toho, že tak musí činit, a byl neustále na stráži, aby nepřišel o své osobní spasení.

Víte, že i pro apoštola Pavla bylo velmi reálné, že přijde o věčný život. Sám to říká. 1. Korintským 9,27: “Já však své tělo kárám a uvádím v podřízenost, abych se, když jsem kázal jiným, sám nestal,” co? “zbaven svéprávnosti.” Apoštol Pavel, moji drazí přátelé! Velikost tohoto zralého křesťana se neustále obávala možnosti, že ten starý člověk, který v něm stále ještě je, by nad ním nakonec mohl znovu získat kontrolu, a pokud by se tak stalo, ztratil by své spasení; a pokud měl Pavel takové obavy, nemyslíte, že bychom je měli mít i my? Poslechněte si tento výrok, Tento den s Bohem, strana 277: “Pavel se neustále obával, aby ho jeho zlé sklony neovládly, a tak neustále s pevným odporem bojoval s nezvladatelnými choutkami a vášněmi. Jestliže se velký apoštol cítil jako rozechvělý vzhledem ke své slabosti, kdo má právo cítit se sebevědomě a chlubit se? V okamžiku, kdy se začneme cítit soběstační a sebevědomí, pak nám hrozí potupné selhání.” Ach, bratře, sestro, prosím, vězte, že i my se můžeme snadno stát diskvalifikovanými, pokud nedokážeme neustále bojovat a vyhrávat tento dobrý boj víry. Opět vás nabádám Pavlovými slovy, 2. Korintským 13,5: “Zkoumejte sami sebe, zda jste ve víře,” zda bojujete dobrý boj víry. “Zkoušejte sami sebe. Cožpak sami nevíte, že Ježíš Kristus je ve vás? – Pokud skutečně nejste,” co? “diskvalifikováni.”

A drazí Laodicejští, důvod, proč vás musím v tomto ohledu znovu vyzvat, je ten, že jsme strašně oklamáni sami sebou. Protože se nám podařilo nepropadnout tělesným žádostem na úrovni chování, protože se nám díky motivaci vlastního já podařilo udržet si formu zbožnosti {2Tm 3,5} a udržet své chování v souladu s literou zákona {Ř 7,6}, sami sebe jsme oklamali a myslíme si, že jsme něco, co nejsme. Proto musíme co? Zkoumat sami sebe, testovat se a ptát se sami sebe: “Bojuju a vyhrávám duchovní bitvu – bitvu o vládu nad myslí, vítězství nad pokušením tady nahoře?”. Slyšíte, k čemu vás nabádám, drazí přátelé? Je to s vaší duší dobré? Bojujete a vyhráváte bitvu tam, kde ji musí vybojovat každý křesťan – bitvu o vládu nad myslí? Uvádíte stále důsledněji každou myšlenku do zajetí Kristovy poslušnosti? {2K 10,5} Zkoumej, prosím, sám sebe, zda jsi ve víře. Zkoušejte se, zda nejste diskvalifikováni. {2K 13,5}.

            Nutnost každodenního umírání sobě samému je přesně tím důvodem, poslouchejte mě, přesně tím důvodem, proč tak málo lidí – tak velmi, velmi málo lidí – je na úzké cestě, která vede do Království, a většina z nás je v příkopech. Ach, přátelé, Matouš 7,14: “Protože těsná je brána a úzká cesta, která vede do života, a těch je málo,” co? “najdou ji.” “Málo je těch, kdo ji najdou.” Proč tak málo? Protože jediný způsob, jak zůstat na úzké a těsné cestě, je zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat Ježíše. Jiná cesta neexistuje, a my jsme ach tak náchylní k tomu, abychom se oddávali sami sobě, že? Ano. Buď se oddávat svému sklonu k sebeoslavování, což nás dostává do příkopu legalismu, nebo se oddávat oblasti sebeuspokojování, což nás dostává do příkopu laciné milosti. Bůh nám pomáhej naučit se zapírat sebe sama tím, že vezmeme svůj kříž a zůstaneme na úzké cestě. Slyším “amen”? {Amen}

Svědectví, svazek 2, strana 687: “Konflikt bude těsný mezi sebou samým a Boží milostí. Já bude usilovat o nadvládu a bude se stavět proti dílu, které má přivést život a myšlenky, vůli a náklonnosti…” Co slyšíte? Život a myšlenky, vůle a náklonnosti, co slyšíte? “Charakter.” “Já bude usilovat o nadvládu a bude se stavět proti práci na uvedení života a myšlenek, vůle a náklonností do podřízenosti vůli Kristově. Sebezapření a kříž stojí po celou dobu na cestě k věčnému životu, a proto ‘je jen málo těch, kteří jej naleznou’.” {Mt 7,14} Vidíte, drazí přátelé, že právě proto, že bez nošení kříže není možné nosit korunu {3T 67.1}, jen málokdo ji nakonec bude nosit. Nejsou ochotni nést kříž. Prosím, prosím, uvědomte si, že pokud chcete nosit korunu, musíte být ochotni k čemu? Nést kříž. Jiná cesta neexistuje.

Chci vás však povzbudit, moji drazí přátelé, a prosím vás, abyste pochopili, že nejlepší způsob, jak se připravit na slávu nošení koruny, je utrpení nesení kříže. To je velmi důležitý koncept a chtěl bych ho rozvinout, ale nevím, zda na to máme dnes večer čas. Možná to budeme muset udělat zítra večer. Ale prosím, pokud jste někdy v pokušení mít odpor k tomu, že je nutné nést kříž, abyste mohli nosit korunu nesmrtelnosti, neporušitelnosti… Pokud jste někdy v pokušení mít odpor k tomu, že je nutné nést kříž, abyste mohli zažít spasení, prosím, zamyslete se nad tím, co Kristus udělal, aby zajistil spasení. Nesl kříž? Ach, moji drazí přátelé, a ujišťuji vás, že utrpení, které zakusil při nesení tohoto kříže, nekonečně převyšuje jakékoli utrpení, které zakusíme my při nesení našeho kříže, nekonečně ho převyšuje. Svědectví, svazek 3, strana 481: “Kristus obětoval za člověka všechno, aby mu umožnil získat nebe. Nyní je na padlém člověku, aby ukázal, co pro Krista obětuje na svůj účet, aby získal nesmrtelnou slávu. Ti, kdo mají nějaký spravedlivý smysl pro velikost spasení a jeho cenu, nikdy nebudou reptat, že jejich setba musí být v slzách a že konflikty a sebezapření jsou údělem křesťana v tomto životě. Podmínky spasení člověka jsou stanoveny Bohem. Sebeponížení a nesení kříže jsou ustanovení, díky nimž má kající se hříšník najít útěchu a pokoj. Myšlenka, že Ježíš podstoupil ponížení a oběť, k nimž člověk nikdy nebude povolán, by měla utišit každý reptající hlas.” Slyším “amen”? {Amen} Bratře, sestro, prosím, neznevažujte skutečnost, že musíte trpět nesením kříže, abyste měli věčný život. Ježíš Kristus nekonečně trpěl, aby vám umožnil mít věčný život.

Chci vás povzbudit nejen k tomu, abyste byli ochotni nést kříž, ale chci, abyste se naučili radovat se z výsady, že tak činíte. Vím, že je to náročné, ale uvědomte si prosím, že to jde; jde to. Můžeme skutečně dospět k tomu, že uznáme, že nést kříž je pravděpodobně to největší požehnání, které nám Bůh mohl dát. Proč? Proč? Moji drazí přátelé, je to právě proto, že pouze skrze utrpení nesení kříže rozvíjíme charakter, kterému lze svěřit věčný život. Pochopte to, prosím. Kdysi jsem si myslel, že by bylo od Boha mnohem lepší, kdyby v okamžiku obrácení vymýtil mou tělesnou přirozenost a při křtu skutečně nechal starého člověka zničit, odstranit. Ale když jsem těmto věcem začal lépe rozumět, uvědomil jsem si, že je to nekonečná moudrost ze strany Boha, který se rozhodl to tak neudělat. Rozhodl se spíše ponechat tohoto starého člověka v každém křesťanovi a vyžaduje, aby každý křesťan z lásky ke Kristu zapřel sám sebe. Proč? Proč je to od Boha skutečně moudré a pro nás požehnané? Protože, drazí přátelé, pokaždé, když se z lásky ke Kristu rozhodneme zapřít sebe sami, co děláme pro svůj charakter? Rozvíjíme milující, Kristův charakter. Co je podstatou Kristova charakteru? Je to sebeobětující se, sebezapírající láska; a tak pokaždé, když se z lásky ke Kristu rozhodneme zapřít sami sebe, nesmírně nám to pomáhá rozvíjet charakter podobný Kristovu. Vidíte to? Vidíte to všichni? Trvám tedy na tom, že neexistuje lepší způsob, který by Bůh mohl vymyslet, aby nás připravil na slávu nošení koruny, než vyžadovat každodenní utrpení v podobě nošení kříže. V čem spočívá ta sláva? Je to charakter a bez utrpení není slávy.

V celém Písmu existuje přímá souvislost a vazba mezi utrpením a slávou. Podívejte se například na Římanům 8,16: “Sám Duch dosvědčuje naším duchem, že jsme Boží děti, a když děti, tak dědicové – dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, jestliže opravdu my,” co? “trpíme s ním, abychom i my byli”, co? “společně oslaveni.” Chcete být oslaveni s Kristem? Tak co musíte být ochotni udělat teď? Trpět s Kristem! Verš 18: “Domnívám se totiž, že utrpení nynějšího času není hodno srovnání s budoucí slávou, která se na nás zjeví.” Amen? Prosím, neztrácejte perspektivu, moji drazí přátelé, utrpení spojené s nesením kříže není hodno srovnání se slávou, kterou přinese nošení koruny. Co vlastně říká Pavel ve 2. Korintským 4,17? “Vždyť naše lehké trápení, které je jen na okamžik, nám působí mnohem větší a věčnou váhu slávy”. I kdybychom museli trpět každý den svého lidského života, nebylo by to hodno srovnání se slávou věčnosti. Amen? {Amen} Proto prosím, nebuďte jen ochotni nést kříž, ale radujte se z výsady a požehnání, které nesení kříže přináší. Vyplácí se vám věčná tíha slávy. Postavme se k modlitbě, ano?

Otče na nebesích, moc Ti děkuji za Tvou nekonečnou moudrost v plánu spasení a děkuji Ti, že jsi pro nás z lásky ke Kristu učinil nutnost každý den zapírat sebe sami tím, že vezmeme svůj kříž a budeme Ho následovat; a děkuji Ti, že pokaždé, když se pro to rozhodneme, rozvíjíme Jeho charakter. Otče, pomoz nám, prosím, neztratit perspektivu. Pomoz nám uvědomit si, že utrpení spojené s nesením kříže není hodno srovnání se slávou, kterou přináší nošení koruny. Je to jen chvilka ve srovnání s věčností; a prosím, Pane, pomoz nám nikdy, nikdy neodkládat kříž, dokud ho nevyměníme za korunu. To je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen. 

…….

 

Nebudeme mít reptavé myšlenky, protože máme zkoušky. Drahé Boží děti je měly vždycky a každá dobře snesená zkouška nás zde jen obohatí ve slávě. Toužím po té části utrpení. Nechtěl bych jít do nebe bez utrpení, kdybych mohl, a vidět Ježíše, který pro nás tolik trpěl, aby nám vykoupil tak bohaté dědictví; a vidět mučedníky, kteří položili své životy za pravdu a za Ježíše. Ne, ne. Ať se zdokonalím skrze utrpení. Toužím být spolu s Kristem účastníkem Jeho utrpení, protože pokud jím budu, vím, že budu spolu s Ním účastníkem Jeho slávy.” (Dopis 9, 1851, s. 1.) (Bratr a sestra Dodgeovi, 21. prosince 1851.) {8MR 340.2}.

Velmi mi záleží na tom, abyste si vytvořili dobré charaktery. . . . Zvláště vám jako matka ukládám, abyste byly laskavé a shovívavé, abyste se navzájem podřizovaly a milovaly. To vám ušetří mnoho nešťastných hodin a nepříjemných úvah. Můžete být šťastné, pokud se tak rozhodnete. Musíte se naučit důležitou lekci, že není vždy po vašem, ale že musíte obětovat svou vůli a způsob, abyste uspokojili a učinili šťastnými druhé.” (Dopis 1, 1860, s. 1.) (Henrymu a Edsonovi, 14. března 1860.) {8MR 340.3}