Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”.

Dobrý večer, dobrý večer a vítejte; vítejte zpět… pokračujeme ve studiu s názvem “Od slávy ke slávě”, semináři o principech rozvoje křesťanského charakteru. Zaměřili jsme se na to, jak můžeme zvítězit nad faktorem odporu. Naším cílem při budování křesťanského charakteru je řídit mysl a s veškerou pílí si chránit srdce. {Př 4,23}. Vlastně až k tomu, že co? …každou myšlenku uvedeme do zajetí poslušnosti Krista. {1K 10,5}. Toho nelze dosáhnout, pokud nemáme nové srdce, a pak jedině vytrvalým úsilím spojeným s Boží mocí. {LDE 207.3} Proč? Proč to vyžaduje takové vytrvalé úsilí? Kvůli přetrvávajícímu, i když již nevládnoucímu, protichůdnému faktoru zvanému tělo. “Tělo žádá proti Duchu” {Gal 5,17} a my máme tento opoziční faktor překonat čím? Bojováním dobrého boje víry ze všech sil naší vůle. {1Tim 6,12}. Vzpomeňte si, že to je zaslíbení, na které jsme se dívali. “Zvítězíš.” {5T 513.3} Všechna zaslíbení jsou však podmíněná a jaká je ta dvojí podmínka? “Budete-li bojovat boj víry celou silou své vůle.” To je ta podmínka. V posledních dvou studiích jsme se pečlivě zaměřili na to, co znamená bojovat dobrý boj víry.

            Počínaje dnešním večerem a tak dlouho, dokud nás Duch svatý bude udržovat u tohoto tématu, se musíme zaměřit na roli vůle. Slovy inspirace, drazí přátelé, “vše závisí na správném jednání vůle”. {SC 47.1} V křesťanově zkušenosti, co se týče jeho vlastních schopností, není zásadnějšího, klíčovějšího hráče než vůle. Je tak důležité, abychom pochopili, jak ji máme správně uplatňovat, máme-li překonat faktor odporu, naučit se spolupracovat s proměňující mocí Ducha svatého a skutečně se proměnit ze slávy do slávy.

Duchovní věci jsou opět pouze co? …duchovně rozpoznatelné {1K 2,13-14}, a dnes večer je tu velmi duchovní téma; proto vás prosím o modlitby za mě a chci vás důrazně povzbudit, abyste se modlili za sebe. Jak je naším zvykem, připojili byste se tedy ke mně na několik okamžiků na kolenou v tiché modlitbě?

            Můj Otče v nebesích, ve jménu Ježíše Krista, Pána naší spravedlnosti, přicházím s radostí, že mám tu výsadu stát před tebou v osobě nekonečně spravedlivého Vykupitele, Přímluvce, Prostředníka, Pána, který je naší spravedlností. Děkujeme Ti, Otče, že nás přijímáš stejně plně a svobodně jako svého vlastního Syna, a děkujeme Ti, že když jsi Mu řekl: “Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení,” zahrnul jsi do tohoto rozsudku i nás, protože jsme vírou nalezeni v Něm. Otče, moc Ti děkujeme za výsadu studovat dnes večer Tvé Slovo, kvůli tomu jsme se tu sešli. Ale Pane, chceme uznat, že jsme se shromáždili zbytečně, pokud se k nám nepřipojíš a nepožehnáš nám vylitím svého Ducha svatého. Naše duševní a duchovní schopnosti jsou tak vážně poškozeny hříchem, zvláště po šesti tisících letech, že na to sami o sobě nemáme. Proto tě prosím, zázrakem milosti oživ a dodej energii našim duševním a duchovním schopnostem a umožni nám pochopit pravdu rozumem, přijmout ji city a hlavně se jí podřídit vůlí. Ó, Otče, pomoz nám pochopit, zvláště dnes večer, roli vůle, pokud jde o zakoušení osvobozující, posvěcující moci pravdy v našem životě. Veď a usměrňuj mé myšlenky a slova. Ať mluvím to, co chceš, abych mluvil, nic víc, nic míň. Prosíme, blahosklonně si mě použij, zázrakem milosti, aby byl oslaven Kristus a aby byla budována jeho církev. To je má modlitba ve jménu Ježíše. Amen.

Včera večer nám jako obvykle došel čas a já se s vámi musím podělit o jedno prohlášení. Všimli jsme si, že je nezbytné naučit se bojovat dobrý boj víry, pokud chceme zvítězit; a Pavel nám ve 2. Timoteovi 4,7-8 říká: “Mám,” co? “bojoval jsem dobrý boj, dokončil jsem běh, … Od nynějška je,” co? “uložena koruna,” koruna. Ach, moji drazí přátelé, bojovat dobrý boj víry, jak si jistě vzpomínáte, vyžaduje, abychom vírou počítali s tím, že jsme ukřižováni s Kristem. {Ř 6,11}. Amen? Jedině na základě takového jednání můžeme zabránit hříchu, aby vládl v našich smrtelných tělech, a zabránit tomu, abychom ho naplňovali v jeho žádostech; a co dělá víra? To velmi úzce souvisí s naším dnešním tématem, proto si to musíme zopakovat. Dělá čtyři věci; vzpomínáte si na tyto čtyři kroky?

• Víra je úzce spojena s Božím slovem, že? “Víra přichází skrze” co? “…slyšení.” {Ř 10,17} Víra tedy především slyší Boží slovo.
• Za druhé, víra věří, že to, co Bůh říká, má moc uskutečnit. Proč? Protože Boží slovo není obyčejné slovo. “Když promluvil, stalo se, když přikázal, stálo.” {Ž 33,9}. V Božím slově je tvůrčí moc, která uvádí ve skutečnost to, co prohlašuje. Víra věří, že Bůh může uskutečnit to, co prohlašuje, a pak víra pokračuje,
• třetí krok, dát Bohu svolení, aby se to stalo v našem osobním životě. Dává souhlas k naplnění Boží vůle v nás. Proto to hebrejské slovo, které se překládá jako “věřit”, zní “aman” a jaké slovo z něj máme? “Amen”, což znamená co? “Ať se tak stane.” Třetí krok, víra, jinými slovy, podřizuje vůli, naši vůli, Boží vůli. To je součást spásné víry;
• a pak krok čtyři, co to je? Pravá spasitelná víra nejenže podřizuje vůli Boží vůli, pravá spasitelná víra činí rozhodnutí ČINIT podle Božího slova a důvěřuje mu, že nám k tomu dá sílu.

            Sledovali jste to? …a právě tyto dva poslední kroky, drazí přátelé, se týkají vůle, a proto je tato dnešní studie tak úzce spojena se studií o boji víry. Ale to, o co jsem se s vámi chtěl podělit na konci včerejšího studia, bylo, že boj víry vyžaduje, abychom se považovali za skutečně mrtvé pro hřích, ale živé pro Boha v Kristu Ježíši. Proto můžeme co? …zabránit hříchu, aby vládl, Římanům 6,12… Římanům 6,11-12. Právě na základě naší víry – počítání sebe samých ukřižovaných s Kristem – můžeme pokračovat v tom, abychom se uchránili před tyranií starého člověka, protože ten je co? Je mrtvý a mrtví nic nevědí. {Kaz 9,5} Mrtvý člověk nad vámi nemůže vládnout. Ale k tomu je třeba umírat jak často, milí přátelé? “Umírám,” co? “Umírám denně.” {1K 15,31} Denně musíme nést svůj kříž, a jedině když budeme bojovat dobrý boj víry a denně poneseme kříž tím, že se každý den budeme považovat za ukřižované s Kristem, můžeme doufat, že jednou budeme nosit korunu. Bez čeho se koruna nenosí? Nesení kříže {3T 67,1}, a toho jsme se dotkli včera večer, ale měli jsme málo času. Žádné nošení koruny bez nošení kříže; a moji drazí přátelé, vyzvali jsme vás, abyste nejen byli ochotni nést kříž, ale abyste ho uznali za své největší požehnání a radovali se z výsady nošení kříže. {Ž 72,2; 3T 481,1}.

Proč? Právě proto, že utrpení spojené s nesením kříže je to nejlepší, co mohl Bůh vymyslet, aby nás připravil na slávu nošení koruny. Amen? Vzpomínáte si na to?

V Písmu se důsledně objevuje přímý vztah mezi utrpením a slávou. V Bibli to najdete znovu a znovu. Přímý vztah mezi čím? Utrpením a slávou; a čím větší utrpení, tím větší sláva. Proto jsem se s vámi tak moc chtěl podělit o poslední výrok. Najdete ho na konci strany 56, Reflecting Christ, strana 350: “Budeme se radovat v soužení a mít na paměti odměnu, ‘mnohem větší a věčnou váhu slávy’.” (Založil/a jsem si ho na stránce 350.) {2K 4,17}. Ve skutečnosti není utrpení hodno srovnání se slávou {Řím 8,18}, nebo ano? Čteme dál: “Nebudeme mít reptavé myšlenky kvůli tomu, že máme zkoušky… každá zkouška, kterou zde dobře snášíme, nás jen obohatí v…” Co? “slávou.” Amen? “Toužím po části utrpení.”

            Není to pozoruhodné tvrzení? Když jsem to četl poprvé, byl jsem ohromen. Toto je osobní svědectví Ellen Whiteové: “Toužím po části utrpení.” To je její osobní svědectví. Jak může někdo něco takového říct? Musí být člověk masochista, aby něco takového řekl? Ne, ale musíte pochopit, co pro vás utrpení dělá. Poslouchejte: “Toužím po utrpení. Kdybych mohl, nešel bych do nebe bez utrpení a viděl Ježíše, který pro nás tolik trpěl, aby nám vykoupil tak bohaté dědictví… Ne, ne. Dovolte mi, abych se zdokonalil skrze utrpení. Toužím být spolu s Kristem účastníkem jeho utrpení, protože pokud jím budu, vím, že budu spolu s ním účastníkem jeho slávy.” Amen? Vidíte, moji drazí přátelé, žádné utrpení, žádná sláva. Čím větší utrpení, tím větší sláva. Není divu, že říká: “Toužím po části utrpení.” To je pravda.

Nemluvě o tom, že čím více trpíme pro Kristovu lásku tady a teď, tím více se s ním můžeme ztotožnit a ocenit jeho lásku k nám.

Pojďme nyní aplikovat to, co jsme se naučili o víře a jejích čtyřech krocích, na dnešní studium. Pamatujte si, že třetí a čtvrtý krok zahrnují, co? Vůli. Třetí krok podřizuje vůli Bohu, dává Bohu svolení, aby v našem životě uskutečnil to, co si přeje; a čtvrtý krok pak vůle dělá víc než jen pasivní podřízení. Vůle aktivně spolupracuje, důvěřuje Bohu, že nám dá sílu k naplnění jeho vůle, a to jsme opět ilustrovali na Abrahamovi. Když Bůh Abrahamovi řekl, že bude otcem velkého národa {Gn 12,2}, vyslyšel to slovo. Věřil, že Bůh má moc to uskutečnit, protože v Božím slově je tvůrčí moc, a přestože jeho stoleté tělo bylo jako mrtvé, nemluvě o Sářině lůně, věřil, že v Božím slově je tvůrčí moc; a tak v to uvěřil a dal Bohu svolení, aby to uskutečnil. “Ať se tak stane, amen,” řekl. “Ať se to stane v mém životě.” A pak podle toho začal jednat a Izák byl počat… protože Bůh měl moc dát život tam, kde byla jen smrt. V Božím slově je tvůrčí moc.

S ohledem na to se nyní zaměřme na úlohu vůle při přemáhání protichůdného faktoru zvaného tělo. Naše dnešní lekce má název: “Dnes si tě vyvolil” a tento název je převzat z Jozue 24,15. To se mi líbí; je to Jozuovo poslední kázání jeho milovaným, ale zatvrzelým a vzpurným dětem. Vedení nad nimi mu samozřejmě předal Mojžíš, a to je samo o sobě významné. Víte, Mojžíš je spojován zejména s čím? …se zákonem, a zákon nás nemohl dostat do zaslíbené země. Zákon je však naším učitelem, který nás má dovést ke komu? …k Ježíši {Gal 3,24}; a vy samozřejmě víte, že Ježíš je prostě řeckou verzí Jozueho. Mají stejné jméno. Vidíte v tom tedy hluboké poučení? Mojžíš přivádí děti Izraele k Jozuovi, předobrazu Ježíše, a ten je vede do zaslíbené země; a dokud bojují pod jeho velením, vítězí, že?

Nakonec ho však dostihne věk. Mimochodem, je jedním z pouhých dvou, kteří celou cestu z Egypta do zaslíbené země zvládli. Kdo je ten druhý? Káleb. Všichni ostatní zemřeli na poušti a jeho smrtelnost ho dohání. Je to starý muž, ale stále má srdce plné lásky ke svým dětem, a tak je shromáždí k poslední povzbuzující řeči, která má velkou sílu. Pokračujme v Jozue 24,14. Představte si ho tam, jak stojí na skalním výběžku s tisíci, možná statisíci – kdo ví, kolik jich je? – Izraelitů shromážděných tam na pláni, a on jim káže ze srdce – bez mikrofonu na klopě. To byl muž; to byl muž. Co říká? Verš 14: “Nyní se tedy bojte Hospodina, služte mu upřímně a v pravdě a odhoďte bohy, kterým sloužili vaši otcové na druhé straně řeky a v Egyptě. Služte Hospodinu!” Volá z hloubi své bytosti, se srdcem plným upřímné lásky a obav. “Služte Hospodinu,” a když se k němu ze skal na vzdálené straně planiny ozývá jeho hlas: “Služte Hospodinu, služte Hospodinu, služte Hospodinu,” zastaví se, aby si uvědomil, že pokud mají sloužit Hospodinu, musí se pro to nejprve rozhodnout; a tak zalapá po dechu a dodá tato velmi známá slova. Verš 15: “… a zdá-li se vám zlé sloužit Hospodinu, vyberte si dnes sami, komu budete sloužit.” A aby je povzbudil ke správné volbě, podělí se s nimi o svou vlastní. “Ale pokud jde o mne a můj dům, budeme sloužit Hospodinu.” Miluji ten verš… miluji ten verš! “Budeme sloužit Hospodinu.”

            Proč bude Jozue sloužit Hospodinu? Protože chce sloužit Hospodinu, a cokoli chceme dělat, budeme dělat. Víte, trvám na tom, že není náhoda, že budoucnost jakéhokoli slovesa v anglickém jazyce získáte jednoduše tak, že před něj přidáte čtyřpísmenné slovo W-I-L-L. Víte, co je to budoucnost? Dnes večer půjdeme domů, po posledním studiu, a ne před ním. Proč? Protože budeme chtít, a cokoliv budeme chtít udělat, uděláme. Proč tomu tak je, přátelé? Proč tomu tak je? Je to proto, jaká je naše vůle. Co je to vůle? Vzdělávání, strana 289: “Vůle je,” co? “Řídící síla v přirozenosti člověka, síla rozhodování neboli volby. Každý člověk, který má rozum, má moc rozhodnout se správně. V každé životní zkušenosti nám Bůh říká: ‘Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit'”. Pozoruhodný výrok! Především, co je to vůle? Je to řídící síla v přirozenosti člověka. Je to síla rozhodování, síla volby. Víte, vše, co říkáme, vše, co děláme, je určeno čím? Vůlí, vládcem; a všimněte si poslední věty: “V každé životní zkušenosti nám Bůh říká: ‘Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit'”. Co to zahrnuje? Všechno.

Je skutečně pravda, že v každé životní zkušenosti nám Bůh říká: “Vyber si dnes, komu chceš sloužit.”? Ano! Ale proč je to pravda? Moji drazí přátelé, kvůli tomu, co jsme si již poznamenali. Křesťan, když se narodí jako znovuzrozený, přijímá duchovní přirozenost… ale stále má co? …tělesnou přirozenost; ta už nevládne, ale stále zůstává; a jaká je jeho zkušenost? Galatským 5,17: “Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu; a oni co,” co? “odporují si navzájem.” Jinými slovy… a nezapomeňte, že je to v přítomném čase činném v řečtině, to slovo “žádostivosti”. Pavel doslova říká, že tělo neustále žádá proti Duchu a Duch neustále proti tělu; a to jsou co? Tyto dvě protichůdné skupiny tužeb jsou co? Navzájem si odporují. Protichůdné! Víte, tělo v každé dané zkušenosti chce, abyste reagovali na principu sobectví. Řídíte se tím? Zatímco duchovní přirozenost, nové srdce, chce, abyste reagovali na základě čeho? Lásky. Obětavé, sebezapíravé lásky; a to je co? Tyto dvě touhy jsou co? Navzájem si odporují. Jsou protikladné.

Právě proto Ježíš říká: “Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.” {Mt 6,24}. Neříká: “Nikdo nebude sloužit…”. Říká: “Žádný člověk,” co? “MŮŽE sloužit.” Proč? Protože je to nemožné. Proč? Protože touhy jsou protikladné! Neexistuje nic, co byste si mohli zvolit, aby bylo současně spokojené tělo i Duch. Chápete mě? Co tedy musíte udělat? Musíte si vybrat, tento den, tento okamžik, v každé životní zkušenosti, kterému z nich budete sloužit. Budete plnit žádosti těla? Nebo budete plnit touhy Ducha? Musíte se rozhodnout! Začínáte chápat, drazí přátelé, jak klíčovou, rozhodující roli tedy hraje tato řídící síla v lidské přirozenosti zvaná vůle? V sázce je tu všechno. Vše zde závisí na správném jednání vůle. Je tu však jeden velmi, velmi závažný problém, který si musíme uvědomit, a to, že od přírody… …čím? Lidská vůle je od přirozenosti, kvůli pádu, naprosto neschopná správně se rozhodovat. Vskutku, od přirozenosti, kvůli pádu, je lidská vůle v zajetí hříchu, sebe sama a satana {AA 560.3}; a jediné, čeho je schopna, je souhlasit s tělesnými žádostmi, přinejmenším – to nepřehlédněte – přinejmenším v soukromí mysli. Ačkoli, pokud je motivace ega dostatečná, mohli bychom být schopni zatnout zuby a nepovolit tělu zde, na úrovni chování. Protože by to koneckonců pošpinilo naši pověst nebo bychom se mohli dostat do potíží. Slyšíte, co se vám tu snažím nuancovat? Lidská vůle dokáže ze své podstaty při dostatečné motivaci ega udržet své chování na uzdě, přátelé.

Lidská vůle však ze své podstaty není schopna odmítnout oddávat se tělesným žádostem v oblasti mysli. Ne od přirozenosti. Proč tomu tak je? Protože byla prodána. Byla prodána. Kdo ji prodal? Adam. Poslouchejte. Svědectví, svazek 5, strana 515: “Musíte však pamatovat, že vaše vůle je pramenem všech vašich činů. Tato vůle, která tvoří tak důležitý faktor v charakteru člověka, byla při pádu předána do satanovy moci.” A tak se stalo. Je to jasné? Jasnější už to nebude: “a od té doby působí v člověku, aby chtěl a konal podle své libosti, ale k naprosté zkáze a neštěstí člověka.” A tak je to i v tomto případě. Před 6 000 lety, drazí přátelé, v zahradě Eden Adam, otec a zástupce rodu, prodal lidskou vůli do otroctví hříchu, sobě a satanovi. To je ta špatná zpráva.

Jste připraveni na dobré zprávy? To, co první Adam prodal, druhý Adam vykoupil zpět a za nekonečnou cenu, vlastně svou vlastní krví, vykoupil lidskou vůli. Amen? Poslouchejte. Další odstavec na téže straně, Svědectví, svazek 5, strana 515: “Ale nekonečná oběť Boha, který dal Ježíše, svého milovaného Syna, aby se stal obětí za hřích, Mu umožňuje říci, aniž by porušil jedinou zásadu své vlády: ‘Odevzdej se mi, dej mi tu vůli, vyrvi ji z moci satana a já se jí zmocním; TADY pak mohu v tobě působit, abys chtěl a činil, co se mi líbí.'” Teď si poslechněte poslední větu: “Když vám dá mysl Kristovu, vaše vůle se stane jako jeho vůle a váš charakter se promění, aby byl jako charakter Kristův.”

            Vnímáte roli vůle v rozvoji charakteru podobného Kristu? Moji drazí přátelé, kdy jedině se náš charakter promění, aby byl podobný Kristovu charakteru? – Pouze tehdy, když se naše vůle stane jako Jeho vůle, a kdy se naše vůle stane jako Jeho vůle? – teprve když si uvědomíme, že je od přirozenosti v otroctví hříchu, sebe sama a satana, ale že byla milostí vykoupena krví Ježíše Krista, a pak toto vykoupení osobně přijmeme. Slyšeli jste, co jsem právě řekl? Osobně přijmout toto vykoupení tím, že přistoupíme k úpatí kříže a řekneme,

“Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi vykoupil mou vůli. Rozhoduji se nyní na základě svobody, kterou jsi vykoupil za nekonečnou cenu, rozhoduji se nyní ve Tvé moci vymanit svou vůli z přirozeného otroctví hříchu, sobě a satanovi a odevzdat ji Tobě, Pane. Ty se ujímáš mé vůle.”

A můj drahý bratře, má drahá sestro, nikdo – slyšte mě – nikdo to za vás nemůže udělat. Nikdo to pro tebe nemůže udělat! To můžeš udělat jen ty sám; ani Ježíš to za tebe neudělá. Dokonce ani Duch svatý to za tebe neudělá. Ježíš vás svou láskou mocně motivuje, abyste to udělali, a Duch svatý je připraven vás k tomu povzbudit a zmocnit, ale ani jeden z nich to za vás neudělá. Protože kdyby to za vás udělali, bylo by to co? Bylo by to porušení vaší svobodné vůle. Můj bratře, má sestro, Kristus nešel na kříž a nezaplatil nekonečnou cenu, aby vykoupil vaši vůli z tyranského otroctví hříchu, sobě a satanovi, jen aby ji dal do otroctví sobě. Šel na kříž, aby ji skutečně osvobodil! Amen? {Amen} Šel na kříž, aby ji osvobodil. Prosím, jděte na kříž; přijměte vykoupení, osobně a podřiďte svou vůli panství Ježíše Krista. Jen tak je možné, aby se váš charakter proměnil tak, aby se podobal charakteru Kristovu.

Viz Kroky ke Kristu, strana 47: “Nemůžete změnit své srdce.” Slyšeli jste to? “Nemůžete změnit své srdce.” Jaký je celý smysl rozvoje charakteru? Je to udržet si srdce se vší pečlivostí. {Př 4,23}.  Jde o to, abychom se proměňovali obnovou své mysli. {Ř 12,2}. Je to mít proměněné srdce! …a přesto, co jsme právě četli? “Nemůžete změnit své srdce, nemůžete sami od sebe dát Bohu jeho náklonnost.” (Ř 12,2). Nuže, co můžeme udělat? Poslouchejte! “Ale můžeš se rozhodnout, že mu budeš sloužit.” Slyším “amen”? {Amen} “Můžete mu dát svou vůli; On pak ve vás bude působit, abyste chtěli a činili podle jeho dobré vůle. Tak se celá vaše přirozenost dostane pod kontrolu Ducha Kristova; vaše city se soustředí na Něho, vaše myšlenky budou v souladu s Ním.” (Fp 2,13) “Ať je to jakkoli,” řekl jsem. Náklonnosti a myšlenky, o čem to mluvíme, třído? O charakteru. To je naše pracovní definice, “myšlenky a city dohromady”, pro charakter. {5T 310.1} Ach, prosím, všimněte si, že když Mu dáme svou vůli, pak a jen tehdy v nás může chtít a konat… “působit ve vás, abyste chtěli a činili podle jeho dobré vůle”.

            Nyní je tu však velmi důležitá otázka. Prosím, spolupracujte se mnou. Jak ale, JAK v nás chce Kristus působit, “chtít a činit podle své dobré vůle”, když mu dáme svou vůli? Navrhuje, že bude chtít a konat za vás? Nebo navrhuje, aby vás motivoval a zmocnil k tomu, abyste chtěli a konali v jeho síle? Která možnost to je? Trochu odvahy… Dám vám tyto možnosti znovu. Když mu dáme svou vůli, On, jak nám bylo řečeno, v nás může působit, “aby chtěl a konal podle své dobré vůle”. Moje otázka zní, jak to chce udělat? Tím, že bude chtít a konat za nás? Nebo tím, že nás bude motivovat a posilovat, abychom chtěli a konali v jeho síle? Jak to je? První nebo druhá možnost? Je to možnost dvě. Je to možnost dvě; prosím, vězte to.

Dovolte mi, abych vám nabídl několik dalších možností. Když mu dáme svou vůli, může v nás působit, aby chtěl a činil, co se mu zlíbí, ale jak? Bez našeho úsilí? Nebo prostřednictvím našeho úsilí? Opět je to druhá možnost. A žehnejte svým srdcím, mám obrovské břemeno, abyste se se mnou velmi pečlivě soustředili právě na tuto otázku. Proč? Protože mezi námi jako lidmi panuje právě v této otázce velký zmatek. Víte, právě v této otázce je mezi námi jako lidmi velmi, velmi populární falešné učení. Vlastně půjdu tak daleko, že ji nazvu herezí, a mám z ní velmi hluboké obavy. Významně pronikla do myšlení mnoha lidí a významně ovlivnila jejich křesťanskou zkušenost. Co je to za falešné učení? Tato hereze, která mě tolik znepokojuje? Zrodila se z přehnané reakce na legalizmus, a protože tato naše milovaná církev měla v průběhu let na legalizmu svůj podíl, objevilo se mnoho těch, kteří se proti přílivu legalizmu postavili. Někdy však máme sklon ztrácet rovnováhu a ve snaze vyvést lidi z příkopu legalismu padáme zpět do příkopu laciné milosti.

Pochopte prosím, že součástí problému je nepochopení toho, že lidské úsilí není kategoricky legální, a doufám, že jsme to velmi jasně pochopili. Touto otázkou jsme se zabývali v předchozích studiích. Co dělá z lidského úsilí legalizmus, nebo ne? Je to motiv, který za ním stojí. Amen? Pokud vynakládám lidské úsilí, abych si zasloužil přijetí nebo spasení, je to co? Legalizmus, o tom není pochyb. Ale, moji drazí přátelé, pokud vynakládám lidské úsilí proto, že Ježíše tolik miluji a vážím si ho za bezplatný dar přijetí, bezplatný dar spasení, a chci dělat a být vším, co mohu, abych Mu projevil svou lásku a vděčnost a správně Ho reprezentoval a dovolil Mu, aby mě změnil tak, že budu způsobilý žít s Ním navždy v přítomnosti svatého Boha a ve společnosti svatých bytostí. Je to legalizmus? Samozřejmě že ne, rozhodně ne. To je víra, která působí láskou a očišťuje duši. {CTr 220,3}. Amen? Prosím, prosím, nereagujte na kolenou na… na lidské úsilí. Nejde kategoricky o legalismus, ale o motiv, který za ním stojí; a toto falešné učení, před kterým se vás zde snažím varovat, nedokázalo rozlišit mezi tím, co je legalistické lidské úsilí, a tím, co je motivováno láskou, odpovědí vděčnosti Ježíši za bezplatný dar spasení.

Toto falešné učení je velmi pasivní, něco jako teologie “nechte jít, nechte Boha”, kdy se prostě podřídíte Ježíši, a uznává se, že musíte Ježíši podřídit svou vůli, ale pak učí, že On se zmocní vaší vůle a řídí ji, vykonává ji za vás. Co s ní vykonává? Za vás. Je to, jako kdyby vůle byla rukavice, a ano, uznává se to, ale je zapotřebí určitého závazku, abyste tu rukavici Ježíši dali, ale jakmile mu ji dáte; On do ní vloží svou ruku a provozuje ji za vás. Moji drazí přátelé, je to to, co dělá Ježíš, když mu dáme svou vůli? Rozhodně, rozhodně ne. To dělá satan, když mu dáme svou vůli. Vůle není rukavice; vůle je ochrnutá ruka… strašlivě neschopná a neschopná správně fungovat kvůli nemoci hříchu. Sledujete to? Ale když tu ochrnutou ruku podáme Ježíši, co udělá? Uzdraví ji, takže můžeme, co? Vykonávat ji v souladu s jeho vůlí. Ale kdo tu ruku cvičí? My, ale v čí síle? V jeho. Je v tom nějaký rozdíl? To si pište, že rozdíl je. Je v tom zásadní rozdíl, drazí přátelé. Pochopte, prosím, že když odevzdáváme svou vůli Ježíši Kristu, On nenavrhuje, aby chtěl a konal za nás, ale navrhuje, aby nás zmocnil a motivoval k tomu, abychom chtěli a konali v Jeho síle.

Všimněte si, jak jasně to Pavel zdůrazňuje. Musíte se se mnou podívat na originální jazyk. Filipským 2,12-13. Verš 12, vezměme to zhruba uprostřed: “Pracujte na svém spasení s,” s čím? “s bázní a chvěním.” Jak to skoro zní? Jak to skoro zní? Legalismus. Ach, moji drazí přátelé, prosím, prosím, nedělejte zde ukvapené závěry. Pavel neshodil míč z kopýtka. Nesklouzl do svého starého farizejského módu. “Veškeré Písmo je dáno z Boží inspirace.” {2Tim 3,16}. Amen? Včetně Filipským 2,12. Všimněte si zde, prosím, několika velmi důležitých věcí. Především říká “pracujte”; neříká “pracujte pro”. Je v tom rozdíl? Ano. Nemáme pracovat PRO své spasení, ale máme “pracovat VY” na svém spasení. Jinými slovy, máme se dopracovat k tomu, co Bůh působí v nás, a mluvíme zde o ospravedlnění? Ne, v daném kontextu mluvíme o čem? O posvěcení. O tom, že jsme zachráněni od tyranie hříchu, sebe sami a satana.

Mocí Ducha svatého, kterého do nás Bůh vkládá, můžeme ve své zkušenosti uskutečňovat osvobození evangeliem – moc evangelia, která nás může osvobodit. Máme působit to, v čem působí Bůh. Nyní však i v této oblasti platí, že jedině tak můžeme úspěšně působit? Verš 13: “vždyť je to Bůh, který”, co? “působí ve vás, abyste chtěli i konali podle jeho dobré vůle.” A teď si prosím všimněte něčeho velmi důležitého. Řecké sloveso, které je přeloženo jako “působí ve vás”, je sloveso “energeo”. “Energeo.” Když zmírníte “g”, jaké slovo uslyšíte? Když zmírníte “g”, jaké slovo uslyšíte? Energie, energizovat. Z tohoto řeckého slovesa pochází naše anglické sloveso “energize”. Pochopte prosím, co Pavel doslova říká. “S bázní a chvěním pracujte na svém spasení, neboť je to Bůh, kdo,” co? vás povzbuzuje, “abyste chtěli i činili podle jeho dobré vůle”. Je to jasné? Navrhuje Bůh, aby za vás učinil chtění i konání? Dělá to? Ne. Co navrhuje dělat? Navrhuje vám dodat energii, posílit vás, motivovat vás k tomu, abyste v jeho síle konali chtění a konání. Víte, že je velmi důležité to nuancovat, moji drazí přátelé, velmi důležité to pochopit. Hora požehnání, strana 62: “Bůh nezamýšlí, aby naše vůle byla zničena, neboť jen díky jejímu uplatňování můžeme dosáhnout toho, co chce, abychom dělali. Naše vůle má být odevzdána Jemu, abychom ji mohli znovu přijmout.” Zajímavé. “očištěnou a zušlechtěnou a tak spojenou v souznění s Božstvím, aby skrze nás mohl vlévat přívaly své lásky a moci.” Když Mu odevzdáme svou vůli, převezme nad ní kontrolu a bude ji řídit za nás? Ne. On ji instruuje, zmocňuje ji a dává nám ji, abychom ji vykonávali v souladu s jeho vůlí… z lásky k Ježíši. Pochopte to, prosím.

Jak to tedy platí? Jak se toto chápání vztahuje na překonání faktoru odporu těla? …a neztrácejme ze zřetele les pro stromy. Snažíme se pochopit, jak můžeme zvítězit nad oním opozičním faktorem zvaným tělo, jak můžeme překonat žádosti těla. Jak se to všechno uplatní při překonávání žádostí těla? Římanům 8,13, poslouchejte pozorně: “Neboť žijete-li podle těla, budete,” co? “zemřete; ale,” chvála Bohu, je tu alternativa: “jestliže Duchem umrtvíte skutky těla, zemřete,” co? “budete žít.” Ach, bratře, sestro… vězte, že “cokoli člověk zaseje, to také sklidí”. {Gal 6,7}. Jestliže rozséváme tělu, budeme z těla sklízet co? Zkázu, smrt. Máme však alternativu. Jaká je to alternativa? Zahrnuje usmrcení skutků těla. Kdo však umrtvuje skutky těla? Kdo? Slyším, jak lidé šeptají Ducha. Říká to Pavel? Přečtěte si to pozorně: “Jestliže Duchem umrtvíte skutky těla, budete žít.” A co to znamená? Kdo umrtvuje skutky těla? My. Ale v čí síle? V Duchu. Je v tom nějaký rozdíl? Ano, je. Navrhuje Duch svatý, aby za nás překonával pokušení? Ne, Duch svatý navrhuje, aby nám umožnil překonat pokušení ve své síle. V tom je rozdíl! Požehnejte svá srdce.

A jsme zpátky u falešného učení, u nebezpečné hereze, která mě tolik znepokojuje a která se mezi námi lidmi tak rozšířila. Chtělo by nás přesvědčit, že když svou vůli podřídíte Kristu, nemusíte ji už ani uplatňovat, abyste zvítězili nad pokušením. On ji vykoná za vás. Ve skutečnosti jde toto falešné učení tak daleko, že říká, že pokud se snažíte uplatnit svou vůli, abyste překonali pokušení, je to legalizmus. To mohu mimochodem doložit. Moji drazí přátelé, pokud na to přistoupíte, pokud na to přistoupím, pak mám v pokušení jen dvě možnosti: buď se podvolit, nebo být legalistou. Upřímně řečeno, potřebuji třetí alternativu. Víte, jediný způsob, jak můžeme překonat pokušení, je uplatnit svou vůli, a pokud z vás uplatnění vůle k překonání pokušení dělá legalistu, máte problém. Rozumíte tomu, co tu vysvětluji? Potřebuji zpětnou vazbu. Moji drazí přátelé, trvám na tom, že MY máme usmrtit skutky těla. Můžeme… skrze Ducha! “Jestliže skrze Ducha umrtvíte skutky těla, budete žít”. {Ř 8,13}

Poslechněte si, jak to inspirace rozvádí, jak to rozšiřuje. Víra, kterou žiji, strana 91: “Vyloučení hříchu je činem samotné duše.” Slyším “amen”? {Amen} Kdo vyhání tato pokušení, když přicházejí na vědomou clonu myšlenkového života? My sami, duše! Ale sama od sebe? Ve své vlastní síle? Ach, ne. Poslouchejte, čtěte dál: “Vyloučení hříchu je činem samotné duše. Ve své velké nouzi duše volá po síle, která by ji vyvedla z ní samé a přesáhla ji; a působením Ducha svatého jsou ušlechtilejší síly mysli prodchnuty silou, aby se vymanily z otroctví hříchu.” Chápete, jak to funguje? Jaké ušlechtilé síly mysli by se měly podílet zejména na vymanění se z otroctví hříchu? Vládnoucí síla, vůle. Musíme však tuto vůli uplatnit, abychom pokušení vyhnali. To však můžeme úspěšně činit pouze prodchnuti silou shůry. Amen? Silou Ducha svatého. Chápete, jak to funguje? Je vám to jasné?

Nyní, moji drazí přátelé, pochopte, že máme-li úspěšně překonat tento protikladný faktor, musíme si uvědomit svou zásadní úlohu při spolupráci a místo, správné místo lidského úsilí – ano, motivovaného láskou a posilovaného Duchem, jinak nemůže být úspěšné -, ale lidské úsilí má své zásadní místo. Znamení doby, 5. listopadu 1896: “Člověku je přidělena účast ve velkém zápase o věčný život. Musí reagovat na působení Ducha svatého. Bude to vyžadovat boj, aby prolomil mocnosti temnoty, ale Duch, který v něm působí, toho může dosáhnout a také dosáhne.” Jak to však Duch navrhuje udělat? Pro něj? Poslouchejte: “Člověk není pasivním nástrojem, aby byl zachráněn v nečinnosti. V zápase o nesmrtelnost musí napnout všechny svaly, ale je to Bůh, kdo dodává výkonnost. Žádný člověk nemůže být spasen v indolenci.” Je to jasné? V tomto boji, v tomto dobrém boji víry, máme napnout všechny svaly, abychom přemohli protichůdný faktor těla se všemi jeho žádostmi. “Napněte všechny svaly”, ale jen když Bůh dodává výkonnost, můžeme bojovat a zvítězit. Naše svaly nemají bez Ducha svatého žádnou sílu, ale Duch svatý se rozhodl naše svaly použít. Jsme za jedno? Přátelé, pokud si myslíte, že to není důležité, zamyslete se prosím znovu. Prosím, zamyslete se znovu, a my zjistíme její důležitost, až budeme pokračovat.

Tuto spolupráci lidského úsilí s božskou mocí asi nejhmatatelněji a nejsrozumitelněji ilustrují některé zázraky, které Kristus vykonal. Dovolte mi, abych vám poskytl malé vysvětlení, které by vám mohlo pomoci ocenit zázraky uzdravení jako typ plánu spasení. Víte, že jedno ze slov pro spasení v řeckém jazyce je stejné slovo, které používáme pro uzdravení. Pochopili jste to? Jedno ze slov pro spasení v řeckém jazyce je úplně stejné slovo, které používáme pro co? Uzdravení. Proto byly Kristovy uzdravující zázraky předobrazem a ilustrací onoho většího uzdravení z nemoci hříchu, známého jako spasení. Viděli jste, jak jste se v tom vyznali? Z Kristových fyzických uzdravujících zázraků se tedy můžeme naučit vhled do toho, jak nás navrhuje uzdravit z nemoci hříchu. Dobře? Podívejme se rychle na několik z nich.

Matouš 12,13, to je příběh, který znáte. Vzpomínáte si na muže s uschlou rukou? Co mu Ježíš řekl? “Řekl tomu muži: ‘Natáhni ruku’.” …a co ten muž udělal? “…a vztáhl ji a byla mu vrácena celá jako ta druhá.” Nyní si poslechněte inspirovaný komentář k této pozoruhodné události. Znamení časů, 6. října 1887: “Ježíš řekl muži s uschlou rukou: ‘Vztáhni ruku! Postižený muž mohl říci: ‘Pane, už léta jsem ji nepoužíval, nejdříve ji uzdrav a pak ji natáhnu’. Ale místo toho, když mu Ježíš přikázal, aby ji natáhl, použil sílu své vůle a pohnul s ní, jako by byla zdravá. Už samotné uplatnění síly vůle bylo pro Ježíše důkazem, že muž uvěřil, a jeho ruka byla uzdravena v okamžiku, kdy ji natáhl.” Vidíte v tom hluboký vhled? Kdy získal nadpřirozenou moc, která tu ruku uzdravila? Kdy? V okamžiku, kdy ji natahoval. Proč, drazí přátelé, nemohl získat tuto moc, dokud se nerozhodl a nevynaložil úsilí, aby uposlechl Kristův příkaz? Proč nemohl získat tuto moc, dokud nevynaložil úsilí, aby uposlechl příkaz? Proč? Protože “víra bez skutků je” co? “…je mrtvá.” {Jk 2,20} Protože volba bez úsilí tuto volbu uskutečnit je ve skutečnosti nevolbou. Jste se mnou? …a teprve když se objevila snaha poslouchat, byla víra toho člověka potvrzena jako pravá a jeho volba jako pravá; a když projevil pravou víru a volbu poslouchat Boží slovo, dostal co? Moc k tomu, aby tak činil. Chápete, jak to funguje? Je to jasné?

Víte, je to právě proto, že, drazí přátelé, během celé naší zkušenosti spasení Božství nikdy neporušuje naši svobodnou vůli. Proto musíme na každém kroku vpřed aktivně spolupracovat vírou, která činí volbu, a volbou, která je konána, protože je opravdová a protože věříme, že Kristus nám může dát moc udělat to, co po nás žádá. Amen? {Amen} Rozumíte tomu? Vidíte, že jsme zpět u našich čtyř kroků toho, co je víra. Nejenže (1) slyší Boží slovo, ale také (2) věří, že Bůh má moc to udělat. (3) předkládá vůli Bohu, aby se to stalo, a pak za čtvrté, a to je nejdůležitější, co dělá? (4) jedná podle ní! Učiní rozhodnutí, a jakmile se toto rozhodnutí uskuteční, okamžitě získáme nadpřirozenou moc. Mohl ten člověk sám od sebe vztáhnout ruku? Rozhodně ne; musel mít božskou moc. Než však mohl tuto moc získat, musel uplatnit svou vůli.

Tady je rychle další. Je o něm zmínka v 5. kapitole Janova evangelia; můžete si ho přečíst tam. Týká se ochrnutého. “Ježíš mu řekl:” U tůně co? “‘Vstaň, vezmi své lůžko a choď.'” {J 5,5-9}. Co ochrnutý udělal? Řekl: “Pane, nedovedeš si představit, jak moc bych to chtěl udělat. Ale zřejmě sis nevšiml, že jsem ochrnutý. Něco ti řeknu: Nejdřív mě uzdrav, a pak vstanu a budu chodit.” A tak se stalo. Je to tak, jak se ten příběh odehrává? Ne. nebo se příběh odehrává takto? “Vstaň, zvedni své lůžko a choď. Pane, nechci být legalista; a vím, že když se pokusím vstát, je to legalismus, takže nechci být legalista. Ale něco Ti řeknu, pustím se a nechám Tě, abys mě zvedl.” A tak se zvedl.

Je to tak, jak se příběh odehrává? Rozhodně ne. Jak příběh probíhá? Poslechněte si tento ohromný, silný vhled. Služba uzdravování, strana 84: “Ježíš mu říká: ‘Vstaň, vezmi své lůžko a choď’. Nemocný s novou nadějí pohlédne na Ježíše.” Zde sledujte sled událostí. Načasování na milisekundy, ale důležitý sled událostí. “S novou nadějí pohlédne nemocný na Ježíše. Výraz jeho tváře, tóny jeho hlasu se nepodobají žádnému jinému. Zdá se, že ze samotné Jeho přítomnosti dýchá láska a moc. Víra mrzáka se zmocňuje Kristova slova. Bez otázek nastaví svou vůli, aby ho poslechl, a když tak učiní, reaguje celé jeho tělo. Každý nerv a sval se rozechvěje novým životem a jeho ochromené údy začnou zdravě fungovat. Vyskočí na nohy a pevným, volným krokem pokračuje v cestě, chválí Boha a raduje se z nově nabyté síly. Ježíš nedal ochrnutému muži žádné ujištění o Boží pomoci. Muž mohl říci: “Pane, chceš-li mě uzdravit, poslechnu tvé slovo.” Všichni se na něj usmívají. Mohl přestat pochybovat, a tím by ztratil svou jedinou šanci na uzdravení. Ale ne:” Poslouchejte! “… uvěřil Kristovu slovu, uvěřil, že je uzdraven; okamžitě vyvinul úsilí a Bůh mu dal sílu; chtěl chodit, a chodil. Na základě Kristova slova byl uzdraven.” Slyším “amen”? {Amen} Pochopili jste tu posloupnost?

Podívá se na Ježíše. “Vzhlíží k Ježíši, původci a dokonavateli naší víry.” {Žd 12,2}. Naslouchá Ježíšovu slovu. “Víra přichází skrze” co? “Slyšení.” {Ř 10,17} Uvěří tomu slovu, a co udělá? Rozhodne se, že bude poslouchat, a podle tohoto rozhodnutí jedná; a teprve když to udělá, obdrží moc. Proč? Protože “víra bez skutků je mrtvá”. {Jk 2,20}. Rozhodnutí bez snahy jednat podle tohoto rozhodnutí je nerozhodnutí; a ano, uznávám… není možné, aby ten člověk vstal vlastní silou. Ale moji drazí přátelé, musel se rozhodnout, že bude poslouchat. A Ježíš věděl, kdy tuto volbu učinil, a v okamžiku, kdy ji učinil, mu Ježíš dal moc; a on odešel s radostí a chválou Bohu.

A jak se to týká nás? Poslední odstavec: “Spasitel se sklání nad výkupem své krve a s nevýslovnou něhou a soucitem říká: ‘Chceš být uzdraven?'” Slyšíte, jak vám to dnes večer říká, moji drazí přátelé? “Vyzývá vás, abyste vstali ve zdraví a pokoji. Nečekejte, nečekejte, až pocítíte, že jste uzdraveni. Věřte Spasitelovu slovu. Postavte svou vůli na stranu Krista. Chtějte Mu sloužit a jednáním podle Jeho slova získáte sílu.” Slyším “amen”? {Amen} To je tajemství, drazí přátelé, víry, která dosahuje vůle a nachází v Kristu sílu k poslušnosti. Postavme se k modlitbě.

Otče na nebesích, děkujeme Ti, že nás povzbuzuješ k tomu, abychom chtěli a činili, co se Ti líbí, pokud Ti jen dáme svou vůli. Rozhodli jsme se tak učinit právě teď. Rozhodujeme se vymanit je z přirozeného otroctví hříchu, sobě a satanovi a na základě zaplacené vykupitelské ceny, vskutku Kristovy krve, se rozhodujeme podřídit svou vůli laskavému, dobrotivému panství našeho Vykupitele Spasitele. Vezmi si ji do své moci, dodej jí energii, pouč ji a my ji budeme vykonávat v Tvé síle v souladu s Tvou. Děkujeme Ti, že jsi vyslyšel naši modlitbu, neboť o ni prosíme v Ježíšově jménu. Amen. Bůh vám žehnej, přátelé.