Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”.

Vítejte zpět, přátelé. Velmi si vážím toho, že mám tu čest pokračovat v této studii o ústřední roli vůle v rozvoji charakteru. Jsme na straně 59 v našem výtisku, lekce 27. Název: “Všechno mohu skrze Krista”. Miluji tento verš; miluji tento verš. Dále se v něm říká: Všechno mohu skrze Krista, který mě posiluje. {Fp 4,13} Chtěl bych z Boží milosti velmi, velmi jasně ukázat, jak můžeme uspět nejen ve snaze překonat faktor odporu těla se všemi jeho žádostmi, ale uspět i ve snaze o charakter podobný Kristu. Chtěl bych velmi jasně ukázat, že tajemstvím úspěchu je spojení, spojení božské síly s lidským úsilím. Ach, přátelé, velmi důležité studium je na dosah ruky a pamatujte, že duchovní věci jsou pouze, co? …duchovně rozeznatelné. {1K 2,13-14}.

Doufám, že se na mě nezlobíte, že vám to říkám pořád dokola. Ale víte, že jsme tak náchylní být soběstační, když jde o studium Božího slova. Přiznáte to se mnou? Bůh nám odpusť. Ale jsem tu, abych vám řekl, přátelé, že na to nemáme. Prostě na to nemáme… abychom při studiu Božího slova získali zkušenost, která nám změní život. Ach ano, můžeme intelektualizovat a teologizovat a víte, debatovat, mít intelektuální cvičení při studiu Božího slova, ale moji drazí přátelé, doufám, že od studia Božího slova chcete více než to. Chcete, že ano? {Amen} Chcete se více podobat Ježíši, protože jste studovali jeho Slovo, že ano? Má-li to být naše zkušenost, musíme studovat Jeho Slovo pod vlivem Ježíšova Ducha, Ducha pravdy. Pouze Duch pravdy nám může při studiu Slova skutečně zjevit Boží slávu a rozhodně pouze Duch pravdy v nás může obnovit Boží slávu. Abychom tedy mohli spatřit slávu i být obnoveni do jeho podoby, jsme závislí na Duchu svatém. Modleme se tedy za něj. Modleme se jeden za druhého, stejně jako se modlíme sami za sebe, opět za vylití Božího Ducha na nás.

            Bože Otče, v tichu dnešního večera, na tomto krásném místě, Tě opět chválíme za výsadu otevřít Tvé slovo, abychom studovali pravdu, jaká je v Ježíši. Ale Otče, protože chceme, aby to bylo více než jen… jen intelektuální cvičení, protože chceme, aby to byla zkušenost, která změní náš život, začínáme tím, že otevřeme svá srdce a pozveme Tvého Ducha, Ducha pravdy, aby vstoupil, aby nám naše studium pravdy umožnilo plněji než kdykoli předtím zakusit její osvobozující, posvěcující moc v našich životech. Otče, mám nezaslouženou výsadu vést toto studium. Dobrovolně Ti přiznávám, že na tento úkol nestačím. Jsem Ti velmi vděčný, že si nás, hliněné nádoby a hříchem zkažené smrtelníky, používáš k šíření požehnání pravdy. Modlím se, aby prostřednictvím toho, co apoštol Pavel nazývá bláznovstvím kázání, mohl Duch svatý skrze tuto ubohou hliněnou nádobu sdělit každému srdci a mysli pravdu, která změní život. Prosím, Pane, udělej ten zázrak, a pokud někdo obdrží požehnání, budeme všichni vědět, kdo jediný má na tom zásluhu. Jsi to Ty, a ne ta ubohá hliněná nádoba, kterou jsi blahosklonně použil. Prosím, Otče, vyslyš tuto modlitbu, neboť o to prosím ve jménu Ježíše. Amen.

            Všechno mohu skrze Krista, který mě posiluje. {Fp 4,13} Díváme se na roli vůle, řídící síly v přirozenosti člověka, a poznali jsme, že její role je naprosto ústřední, že je klíčová. Na správném působení vůle skutečně závisí všechno. Proč? Protože vůle je řídící silou v přirozenosti člověka, silou rozhodování, silou volby; a jak říká inspirace: “V každé životní zkušenosti nám zní Boží slovo. Jaké? ´Vyber si dnes, komu budeš sloužit.” {Ed 289.1} Proč? Protože v každé životní zkušenosti jsme konfrontováni se dvěma protikladnými skupinami tužeb, jak na danou zkušenost reagovat: s žádostmi těla a s žádostmi Ducha. {Ga 5,17}. Ano, toto slovo žádostivost lze použít ve vztahu k Duchu, protože v řečtině jednoduše znamená silné touhy. Má Duch silné touhy? Ano, a tyto touhy jsou radikálně, diametrálně odlišné. Proto žádný člověk nemůže sloužit dvěma pánům {Mt 6,24}; musíme si vybrat. V každé zkušenosti nám Bůh říká: “Vyber si dnes”, vyber si v této chvíli, “komu budeš sloužit”. {Joz 24,15}. Vyberte si, vyberte si, vyberte si, vyberte si.

Jedině… s vůlí, která byla odevzdána vládě Ježíše Krista a reagovala na vykupitelskou cenu zaplacenou za její osvobození z přirozeného otroctví hříchu, sobě a satanovi {AA 558.1}, můžeme svou vůli podřídit panství Ježíše Krista; a když On vezme naši vůli, co udělá? Používá ji za nás? Ne, drazí přátelé. On ji zmocňuje, abychom ji my sami mohli používat v souladu s Jeho vůlí. V souladu s Jeho…

A důvod, proč je to tak důležité pochopit, je nejen ústřední role vůle v rozvoji charakteru a v překonávání pokušení, ale je to obzvláště důležité pochopit ve světle falešného učení, které je mezi námi lidmi velmi populární a které mnohé uvedlo v omyl. Mám nelehkou úlohu čelit tomu falešnému učení pravdou, a když jsem o tomto falešném učení uvažoval, ptal jsem se sám sebe: “Proč?” … a došel jsem k závěru, že, jak jsme již dříve letmo poznamenali, je to přehnaná reakce na legalismus; je to přehnaná reakce na legalismus. Je to přehnaná reakce na lidské úsilí. Je to mylný závěr, že veškeré lidské úsilí je legalizmus, což prostě není pravda. Ale moji drazí přátelé, pro tento nevyvážený extrém si to též žádá velmi důležitou pravdu.

Dovolte mi, abych vám vysvětlil něco o herezi. Hereze není nikdy jen zjevný omyl. Satan zná něco lepšího, než jen podstrčit očividný omyl, je to tak? V čem je tedy mistr? V míchání pravdy s omylem nebo v dovádění pravdy do extrému, až se stane nevyváženou. Obvykle je to postupný proces. Nejprve někdo vnímá, že je zde určitá nerovnováha, a chce se vrhnout opačným směrem, aby se pokusil udržet rovnováhu; a tak začne bušit do velmi důležité vyvažující pravdy. Pokud si však nedají pozor, mohou do ní bušit tak silně, že ji začnou příliš zdůrazňovat. A nejprve zanedbávají vyvažující pravdu, a pak – když se z toho stane plnohodnotná hereze – popírají vyvažující pravdu.

Jakou pravdu toto falešné učení, před kterým se vás snažím varovat, dohnalo do extrému? “neboť beze mne nemůžete činit nic.” Je to pravda? Rozhodně je to pravda. To je první text zde, Jan 15,5: “Beze mne nemůžete činit nic.” To je pravda. Ježíš to řekl, samozřejmě že je to pravda. Nikdo to nemůže popřít. Ale moji drazí přátelé, do problémů se dostaneme, když tuto pravdu dovedeme do extrému. Co tím myslím? Ano, je pravda, že bez Něho nemůžeme nic dělat. Ale nenechme to zajít příliš daleko. Nevyvozujte z toho, že “když jsme s Ním, nemusíme dělat nic”. Rozumíte mi? “Bez Něho nemůžeme nic dělat.” Ano. S Ním nemusíme nic dělat? Ne. Ne, ne, ne. Jaká je vyvažující pravda? “Bez Něho nemůžeme dělat nic.” Ale: “Všecko mohu v Tom, který mě posiluje.” To je pravda. {Fp 4,13}. Amen? Ano, samozřejmě, bez síly Ježíše Krista nemůžeme dělat nic. Ale to neznamená, že bychom měli očekávat, že Ježíš Kristus udělá všechno za nás. Jen tak sedět, pustit věci z rukou a nechat to na Bohu.

Mimochodem, dělá mi starosti výraz “Nedělej to, nech to na Bohu”. Uznávám, že existují určité kontexty, ve kterých by mohl být vhodný. Ale vyvolává ve mně značné obavy, protože to zní, jako bychom očekávali, že budeme jen pasivní a zahálčiví a Bůh udělá vše, co je třeba. Funguje tak křesťanská zkušenost? Ne, můj bratře, má sestro. Ta je o tom, že se Boha držíme jako o život a v jeho síle chceme a konáme to, co se jemu líbí. O tom to je. A když to děláme, “můžeme dělat”, co? “…všechno skrze Krista, který”, co? “…nás posiluje.” Prosím, pochopte to.

Youth’s Instructor, 20. září 1894: “Bůh ti dal morální síly a učinil tě vnímavým pro náboženské vlivy; poskytl ti příležitosti a podmínky, které jsou příznivé pro rozvoj charakteru, jaký má Kristus; a nyní záleží na tobě, zda budeš spolupracovat s Bohem a učiníš své povolání a vyvolení jistým. Nevyužijete, neoceníte a nepřivlastníte si každou pomoc, která vám byla poskytnuta? Musíte se modlit, věřit a poslouchat. Vlastními silami nic nezmůžeš, ale v milosti Ježíše Krista můžeš využít své síly tak, abys přinesl co největší dobro své vlastní duši a co největší požehnání duším druhých. Uchopte se Ježíše a budete pilně konat Kristovy skutky a nakonec obdržíte věčnou odměnu. Buďte věrní v tom nejmenším.” Vidíte zde ochraňující rovnováhu? Uznává se tu pravda, že “bez něho nemůžeme dělat”, co? “…nic.” Ale nedotahuje se do extrému, kdy s Ním nemůžeme, co? …nic dělat… právě naopak. Máme, co? “…držet se Ježíše, a budete pilně konat Kristovy skutky”. To je extrémní protiklad než říct “Nedělej nic, nech to na Bohu”, jak jen to jde. Souhlasíte se mnou všichni?

Proč mi tak záleží na tom, aby to bylo jasné, drazí přátelé? No, právě kvůli dalšímu výroku z Patriarchové a proroci, strana 509: “Tajemství úspěchu spočívá ve spojení božské síly s lidským úsilím.” Mluvíme tu o něčem, co je jen náhodné? O něčem, co není důležité? Ne, bratře, sestro, mluvíme o tajemství úspěchu v našem úsilí o charakter podobný Kristu. V našem úsilí o způsobilost pro nebe. V našem úsilí o překonání protichůdného činitele těla a všech tělesných žádostí. “Tajemstvím úspěchu je spojení božské síly s,” čím? “…lidským úsilím.”

            Mimochodem, kdo myslíte, že dobře ví, že tajemstvím úspěchu je spojení božské síly s lidským úsilím? – Satan, Satan. Nuže, kdybyste to věděli a byli Satanem, o co si myslíte, že byste velmi usilovali, aby lidé dělali? Vypustit buď jednu, nebo druhou z těchto dvou základních složek v rovnici úspěchu. Nebo ne? Samozřejmě, že ano. Pokud je jediným způsobem, jak má někdo uspět, spojení božské síly s lidským úsilím, pak uděláte všechno pro to, aby lidé uvěřili, že buď jedno nebo druhé není nutné.

Jak nazýváme vyloučení božské síly? Božské složky síly v rovnici úspěchu? Říkáme tomu humanismus, lidskost, kdy je člověk údajně od přírody dobrý. Potřebuje jen nějaké příležitosti a povzbuzení a pomůže mu dobrá státní dotace a vzdělávací program, a bude dobrý; stane se dobrým člověkem. Ne, ne. “Bez něho nemůžeme,” dělat co? “Nic” {J 15,5}, co je dobré. Jistě, můžeme se stát dobrými podvodníky a šejdíři, ale já mluvím o tom, abychom byli někým, kdo je skutečně dobrý ve smyslu křesťanských hodnot. To se vám bez pomoci Ducha svatého nepodaří. Je mi jedno, jak jste vzdělaní. K tomu je potřeba nadpřirozená moc. Amen? Nadpřirozená moc.

Existuje však ještě jeden způsob, jak nás ďábel může přimět k neúspěchu, a to tak, že nás přiměje, abychom v rovnici úspěchu vynechali složku lidského úsilí. Sledujete to? Jak by to mohl udělat? No, mohl by přijít s teorií, která by nás všechny přiměla uvěřit, že lidské úsilí je kategoricky legalizmus; a kdo by tomu uvěřil, ten by samozřejmě nechtěl být legalistou, takže by nechtěl vynaložit žádné, co? …žádné úsilí, a byl by odsouzen k čemu? …k neúspěchu. Vidíte to, drazí přátelé? A satan by byl nadšený, prostě nadšený.

Víte, jak jsem cestoval a pracoval s touto naší milovanou církví, měl jsem možnost radit se s mnoha věřícími adventisty sedmého dne a naslouchat jejich svědectvím. Byly příležitosti, kdy se mi lidé svěřovali se svou neschopností překonat nějaký závažný problém ve svém životě, nějaký tíživý hřích, a když jsem s nimi diskutoval o tom, jak by toho mohli být schopni, víte, co se často vynořilo? Když se jich například zeptám, co dělají pro to, aby spolupracovali s Pánem a dosáhli vítězství, řeknou: “Jak to myslíte? Nechci být legalista.” A já okamžitě vím, že byli naočkováni tímto nebezpečným falešným učením.

Moji milí přátelé, prosím, rovnice úspěchu musí mít obě co? Božskou sílu a lidské úsilí. Poslechněte si tento pozoruhodný výrok. Svědectví, svazek 7, strana 239: “Úspěchu dosáhneme sami…”. Když se u toho zastavím, co by to bylo? Humanismus. Ale tím věta nekončí, že? “Úspěchu dosáhneme sami skrze Kristovu milost”. Tady to máte; to je rovnice úspěchu. Lidské úsilí s čím? …s božskou mocí. Slovy apoštola Pavla: “Všechno mohu skrze Krista, který mě posiluje”. {Fp 4,13}. Tady to máte; tady to máte.

Víte, teď udělám radikální prohlášení. Někteří z vás to možná těžko přijmou, ale já to přesto udělám, protože chci, aby to bylo jasné. “Bez Něho nemůžeme udělat nic” v naší osobní zkušenosti spasení. Ale je také pravda, že bez nás On nemůže v naší osobní zkušenosti spasení udělat nic. Teď si prosím všimněte, že jsem to kvalifikoval: “v naší vlastní”, co? “…osobní zkušenosti spasení.” Potřeboval snad naši pomoc, když šlo o to, aby mohl uskutečnit opatření spásy? Ale ne. Ne, ne, ne, ne, ne, ne. To neříkám. Ale říkám, že pokud jde o osobní aplikaci těchto opatření a zkušenost jejich účinnosti, musí mít naši spolupráci. Musí.

Poslyšte, bez podpory inspirace bych takové radikální prohlášení neudělal. Úžasná milost (Amazing Grace), strana 319: “Člověk bez Boha nemůže nic dokázat.” Je nám to jasné? “Člověk nemůže dosáhnout ničeho bez Boha a Bůh uspořádal své plány tak, že při obnově lidského rodu nedosáhne ničeho bez spolupráce člověka s Bohem”. Pozoruhodné. A teď, Pán vám žehnej, než se začnete unášet představou své důležitosti díky vašemu sbsolutně nevyhnutelnému podílu, přečtěte si, prosím, prosím, další větu: “Úloha požadovaná od člověka je nesmírně malá.” ale poslouchejte: “přesto je to v Božím plánu právě ta část, která je potřebná k tomu, aby se dílo zdařilo.” Nezměrně malá, ale naprosto, co? Zásadní. Naprosto zásadní. Prosím, pochopte absolutní nutnost lidského úsilí, má-li mít božská moc úspěch.

Ministry of Healing, strana 130: Chci pracovat s tímto pozoruhodným výrokem. První věta: “Bez božské moci nelze uskutečnit žádnou skutečnou reformu.” “Bez božské moci není žádná reforma.” Jaká reforma? “…skutečnou reformu nelze uskutečnit.” Všimněte si prosím toho přívlastku. Je však možné uskutečnit významnou reformu bez božské moci? Ano, změna chování je možná, pokud máte dostatečnou motivaci ega. Sledujte mě, prosím. Co jsem právě řekl? Změna chování je možná, pokud máte dostatečnou, co? …motivaci ega. A já bych vám chtěl naznačit, že moderní psychiatrie a psychologie, pokud není zaměřena na Krista, je při modifikaci chování závislá výhradně na motivaci ega. Ale lze to udělat; lze to udělat. Jenže je to skutečná reforma? Ne, to je jen přikládání bílé barvy na hrob. {Mt 23,27} Souhlasíte se mnou? To je skutečně pokrytectví. Podívejte, skutečná reforma musí vycházet z obráceného intelektu, ze změny srdce. Ale egoistická motivace skrze změnu chování znamená prostě zatnout zuby a donutit se v dané oblasti chovat slušně, protože se s tím spojují dostatečné výhody a benefity, aby se to vyplatilo. Rozumíte?

Dovolte mi to ilustrovat. Došlo k pozoruhodné nápravě, ačkoliv nyní se již vytrácí. V tomto národě byla před několika lety v oblasti sexuálních vztahů značná abstinence. Proč? Byla to skutečná reforma? Ne, způsobil ji strach z AIDS. To není skutečná reforma, že?

Vraťme se k našemu prohlášení. “Bez Boží moci nelze uskutečnit žádnou skutečnou reformu.” Proč tomu tak je? Čtěte dále: “Lidské zábrany proti přirozeným a vypěstovaným sklonům jsou jen jako břeh písku proti proudu.” Líbí se mi to. Lidské překážky jsou jen jako co? “…břeh písku proti proudu.” “Teprve když se Kristův život stane oživující silou v našem životě, můžeme odolat pokušením, která na nás útočí zevnitř i zvenčí.” Víte, drazí přátelé, pokud chceme skutečně dosáhnout opravdového vítězství a skutečné nápravy, musíme se naučit překonávat pokušení. Ale “lidské zábrany proti přirozeným a vypěstovaným sklonům jsou jen jako,” co? “…písčitý břeh proti proudu.”

Pojďme to trochu rozvinout. Před několika lety, než jsme uviděli světlo {CL 12.5} a přestěhovali se do Montany, jsme bydleli v Michiganu, nedaleko od břehu Michiganského jezera. Naše děti byly tehdy malé a milovaly, když je maminka s tatínkem brali na pláž. Nebyla to opravdová pláž, jako přímořské pobřeží, ale břeh Michiganského jezera je písčitý a Michiganské jezero je tak velké, že nevidíte na druhou stranu, a když fouká vítr, jsou tu opravdové vlny, takže si můžete myslet, že jste na břehu moře. Není tu cítit slaná voda, což vám chybí, ale všechno ostatní je docela dobré. A děti milovaly, když jsme tam s nimi chodili, a pokaždé chtěly, aby jim tatínek pomohl postavit hrad z písku. A vzpomínám si, že jednu konkrétní neděli jsem přišel plně vybavený. Měl jsem lopatky, všelijaké formičky, do kterých se dá nasypat písek, a víte… byl to zábavný projekt; opravdu jsem se překonal. Ten hrad z písku musel být dlouhý asi dvacet metrů; a měl věžičky, bašty, mosty a věže; bylo to opravdu mistrovské dílo… schody. Děti se tak bavily. Přinesly si své malé plastové hračky, malé plastové panáčky, a hrály si.

Měl jsem  z nich radost, těšil jsem se z hradu z písku, a jak jsem tam tak stál, všiml jsem si, že se vlny trochu zvětšují a zrychlují, a už si nepamatuji, co to bylo, jestli proplouvala loď nebo se zvedal vítr, ale vlny ohrožovaly hrad z písku. Protože abyste mohli postavit hrad z písku, musíte být samozřejmě hned dole u vody. To je jediné místo, kde je písek dostatečně mokrý, aby se dal držet pokupě. Suchý písek nemůžete… chápete… Každopádně ten hrad z písku měl velké problémy, kdyby tatínek něco neudělal, a to rychle. Tatínek přišel na pomoc. Klekl jsem si na kolena a tlačil jsem a strkal jsem a pracoval jsem a potil jsem se; vlastně mi jen kapalo z čela; a postavil jsem úžasný písečný val, abych hrad ochránil před vlnami, a když jsem vstal, podíval jsem se na kolena a ta mi skutečně krvácela. Odřel jsem si je, když jsem tak usilovně pracoval na záchraně hradu, na záchraně situace. Vstal jsem a říkal jsem si, že to stálo za to, stálo za to. Zachránil jsem hrad.

Zachránil jsem hrad? Pozorovali jste někdy, co dělají vlny s písečným břehem? Je to pozoruhodné; byl jsem ohromen. Každá vlna, která přišla, mi ukousla obrovské sousto z písečného valu a plynule ho roznesla po pláži. Nepočítal jsem, kolik vln to trvalo, ale netrvalo dlouho a mohutná písečná bariéra, kterou jsem vybudoval, byla pryč; a pak vlny začaly ničit hrad z písku a začaly padat slzy – dětí, ne moje, rozumíte.

Drazí přátelé, to je podobenství. Lidské překážky jsou jen jako, co? Písečný břeh proti dravému proudu. Ale tím výrok nekončí. Co se tam píše dál? “Teprve když se Kristův život stane oživující silou v našem životě, můžeme odolat pokušením, která na nás útočí zevnitř i zvenčí.” A co je to? Existuje síla, která nám umožní odolat vlnám dědičných a pěstovaných pokušení, jež se valí na hrad duše? Existuje síla, která nám umožní odolat? Jaká je to síla? Je to oživující moc Kristova Ducha, drazí přátelé.

Zpět na pláž. Co kdyby měl tatínek oživující moc známou jako cement? Co se stane, když smícháte písek a cement? Co vám vznikne, když máte dostatek vody a času? …beton, a z betonu se dělají přístavní hráze. Beton je to, co chrání lodě po většinu času, i během hurikánu. Beton je to, do čeho narážejí mohutné vlny a mění se v miliardy kapek třpytivé, neškodné vody. To je to, co pro vás beton udělá. Slyším “amen”? Moji drazí přátelé, aplikujme si to. My máme písek, On má cement. Co říkáte na to, že Mu dáme svůj písek, aby nám On mohl dát svůj cement? …a udělat z hradu naší duše nedobytnou pevnost. Amen? My máme vůli, On má moc. Když Mu dáme svou vůli, On nám dá sílu vůle. Amen? On nám dává sílu vůle. A existuje nějaká hranice, ptám se vás, moji drazí přátelé, pro božskou moc, která je nám k dispozici, když Mu dáme svou vůli? Existuje nějaké omezení? Ne!

Poslechněte si tento pozoruhodný výrok. Byl jedním z nejoblíbenějších citátů mého dědečka, Bůh mu žehnej. Miloval Ducha prorockého a o tento text se se mnou dělil. Ještě teď ho slyším, jak ho cituje. Christ’s Object Lessons (Kristova podobenství), str. 333: “Když vůle člověka spolupracuje s vůlí Boží, stává se nepřemožitelnou.” A to je pravda. Slyšíte to? “Cokoli má být vykonáno na jeho příkaz, může být vykonáno v jeho síle. Všechny Jeho příkazy jsou uschopňující.” Ach, drazí přátelé, když Mu dáme svou vůli, existuje nějaké omezení moci, kterou nám dá? Ne, ne. Ale všimněte si, prosím, že je to “KDYŽ…”. “KDYŽ vůle člověka spolupracuje s vůlí Boží”, tak “se stává nepřemožitelnou”. V čem spočívá tajemství úspěchu? “Spojení božské moci s lidským úsilím.” V čem spočívá úspěch? {PP 509.1} Když se naše vůle spojí s Jeho mocí, drazí přátelé, každý Jeho příkaz dává člověku i sílu splnit ho. “Každý Jeho příkaz dává člověku i sílu splnit ho.” Věříte tomu? {Ano. Amen} Ó, modlím se, abyste věřili; modlím se, abyste věřili. Pochopte, prosím, že ačkoli úloha, kterou má člověk plnit, je nesmírně malá, úloha, kterou plní Bůh, je nesmírně velká. Amen? Vskutku je nekonečná; je to všemocná moc, kterou On nabízí.

Líbí se mi tento výrok; Desire of Ages (Touha věků), strana 323-324: “Když se duše odevzdá Kristu, zmocní se obnoveného srdce nová síla. Dochází ke změně, kterou člověk sám nikdy nemůže uskutečnit. Je to nadpřirozené dílo, které vnáší do lidské přirozenosti nadpřirozený prvek. Duše, která je vydána Kristu, se stává jeho vlastní pevností.” Z čeho je postavená? … z betonu. “Duše, která je odevzdána Kristu, se stává Jeho vlastní pevností, kterou udržuje v odbojném světě, a chce, aby kromě Něho neuznával jinou autoritu za svrchovanou. Duše takto ovládaná nebeskými silami je,” co? “…odolná vůči útokům satana.” Slyším “amen”? {Amen} Moji drazí přátelé, chcete takovou duši? Duši, která je odolná vůči útokům Satana. Pokud ano, odevzdejte svůj písek Ježíši. Prosím, odevzdejte svou vůli Ježíši a On vám dá svou moc.

Mimochodem, uvědomte si, že k tomu, abyste měli dobrý cement a dobrý beton, nepotřebujete jen cement, ale také co? …písek… potřebujete písek. Nečekejte, že z vás Bůh udělá nedobytnou pevnost, pokud jste mu nedali svůj písek. Nečekejte sílu vůle, pokud jste Mu nedali svou vůli. My máme vůli, On má sílu. Když Mu dáme svou vůli, On nám dá sílu vůle.

A co se týče cíle, který máme před sebou při hledání charakteru podobného Kristu, co to je, přátelé? Máme se učit střežit své srdce {Př 4,23} až k čemu? “…Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista,” {2K 10,5}. To je Jeho příkaz a já vás ubezpečuji, že v Jeho milosti a Jeho síle to zvládneme. Každý Boží příkaz dává člověku i co? Sílu splnit ho. Každý Boží příkaz dává člověku i sílu splnit ho. Prosím, nepochybujte o Jeho moci. 2. Korintským 10,5: “…boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista“, co? “…aby byla poslušna Krista.”

            Nebude to snadné. Nebude snadné naučit se ovládat činnost mysli do takové míry. Ale moji drazí přátelé, vytrvalým úsilím ve spojení s Boží mocí to můžeme dokázat; a já vás prosím, abyste se kvůli sobě a kvůli Kristu rozhodli, že se to v Jeho síle naučíte. Christ’s Object Lessons (Kristova podobenství), strana 331: “Kristus nám nedal žádné ujištění, že dosáhnout dokonalosti charakteru je snadná záležitost. Ušlechtilý, všestranný charakter se nedědí. Nepřichází k nám náhodou. Ušlechtilý charakter si vyžaduje osobní úsilí na základě zásluh a milosti Krista. Bůh nám dává talenty, schopnosti mysli; my utváříme charakter. Formuje se tvrdým a přísným bojem se sebou samým.” Slyšíte to? “Proti dědičným sklonům je třeba vést zápas za zápasem. Budeme se muset kriticky zkoumat a nedovolit, aby jediný nepříznivý rys zůstal nenapraven. Ať nikdo neříká: “Nemohu napravit své charakterové vady.” Bratře, sestro, “ať nikdo neříká: Nemohu napravit své charakterové vady. Dospějete-li k tomuto rozhodnutí, jistě se připravíme o věčný život. Nemožnost spočívá ve vaší vlastní vůli. Pokud nebudete chtít, pak nemůžete zvítězit”. Všimněte si prosím, že pokud vy, co? “Pokud nebudete chtít, pak nemůžete zvítězit. Skutečné potíže vyplývají ze zkaženosti neposvěceného srdce a z neochoty podřídit se Božímu řízení.” Víte, co to znamená? Prosím, přiznejme si to všichni; můžeme? “Skutečné potíže vznikají kvůli zkaženosti neposvěceného srdce a neochotě podřídit se Božímu řízení.” Vidíte, že pokud se podřídíme Božímu řízení, milí přátelé, všechny jeho příkazy se stanou nástrojem a my získáme vítězství. Je mi jedno, jaký je zděděný nebo vypěstovaný sklon. Jeho milost je dostatečná; můžeme zvítězit v Jeho síle. Slyším “amen”? {Amen}

Education (Výchova), strana 289; tento citát mám rád: “Každý může postavit svou vůli na stranu Boží vůle, může se rozhodnout, že ho bude poslouchat, a tím, že se spojí s božským působením, může stát tam, kde ho nic nemůže donutit ke zlému.” To by nás mělo nadchnout. Chcete stát tam, kde vás nic nemůže přinutit ke zlému? Modlím se, abyste to udělali. Můžete, můžete. Ale co musíte udělat? Musíte svou vůli postavit na stranu Boží vůle.

Zde je další citát z Testimonies (Svědectví), svazek 4, strana 32-33: “Bůh nemůže zachránit člověka proti jeho vůli z moci satanových lstí. Člověk musí pracovat svými lidskými silami, podporován božskou mocí Kristovou, aby se postavil na odpor a zvítězil za každou cenu nad sebou samým… Člověk musí vykonat svůj díl práce; musí být vítězem ve vlastním zájmu, a to díky síle a milosti, kterou mu dává Kristus. Člověk musí být spolupracovníkem Krista v práci na vítězství, a pak bude mít s Kristem účast na jeho slávě.” A co je to sláva, třído? Charakter, povaha.

Bratře, sestro, modlím se, abyste dnes večer měli v mysli tuto základní rovnici úspěchu. Jaké je tajemství úspěchu? “Spojení” čeho? “…božské síly s lidským úsilím.” “Spojení božské síly s lidským úsilím.”

            Na samém začátku tohoto semináře jsem to vysvětlit a potom jsem to opakoval při různých příležitostech během našeho studia. Možná si vzpomínáte, že jsem řekl, že poznat pravdu až do té míry, abychom zakusili její osvobozující sílu, vyžaduje tři kroky. Vzpomíná si na to někdo z vás? Ježíš říká v Janovi 8,32: “A poznáte pravdu a pravda…” Co? “…osvobodí vás.” Je rozdíl mezi intelektuálním poznáním pravdy a jejím poznáním do té míry, že zakoušíte její osvobozující moc? Je v tom rozdíl? Vy víte, že ano, Pán vám žehnej. Je docela dobře možné rozumově souhlasit s pravdou a nemít zkušenost s její osvobozující mocí. Být v zajetí hříchu, sebe sama a satana. To víte. Protože tomu tak je, pak je zřejmé, že poznání pravdy, jak o ní zde mluví Kristus, zahrnuje více než jen její uchopení intelektem, že? Vzpomínáte si na ty tři kroky? Jaké to jsou? Máme-li poznat pravdu do té míry, abychom zakusili její osvobozující moc, musíme, co? …uchopit ji intelektem, to je první krok. Za druhé, přijmout ji city; a co jsem říkal na samém začátku? …a hlavně, co? …podřídit se jí vůlí. Co je tak zásadní, chceme-li zakusit osvobozující sílu pravdy? Je to ten třetí krok. Musíme se pravdě podřídit svým co? Svou vůlí. Moji drazí přátelé, pokud jsme to neudělali, osvobozující moc pravdy nezažijeme! Víte, nestačí mít pravdu! Musíme dovolit, aby pravda měla NÁS. Slyším “amen”? {Amen} Nestačí mít pravdu. Musíme dovolit, aby se pravda zmocnila naší vůle. Teprve potom, až učiníme tento třetí krok, zažijeme její osvobozující moc. A nakonec samozřejmě, kdo je pravda? Je to Ježíš, je to Ježíš.

Citát z Youth’s Instructor, 20. září 1900: “Když se člověk odevzdá Kristu, mysl se dostane pod vládu zákona.” Proč je mysl podřízena zákonu? Nuže, jaká je řídící síla v lidské přirozenosti? Co vůbec řídí to, co se děje v mysli? Je to vůle; a pokud vládce mysli, ba celého člověka, podřídíme Boží vládě, pak se celý člověk dostane pod Boží vládu a my jsme pod vládou zákona. Ale jaký je to zákon? Poslouchejte. Prosím, pochopte tento bod; je to zásadní: “Když se člověk odevzdá Kristu, mysl se dostává pod vládu zákona, ale je to královský zákon, který hlásá,” co? “…svobodu každému zajatci. Jedině sjednocením s Kristem se lidé mohou stát svobodnými.” Slyšeli jste to? “Podřízení se Kristově vůli znamená obnovení dokonalé mužnosti. Hřích může zvítězit pouze tím, že oslabí mysl a zničí svobodu duše.” Víte, drazí přátelé, všichni si musíme uvědomit, že když podřídíme svou vůli panství Ježíše Krista, nepřecházíme z tyranie hříchu, sebe sama a satana, pod tyranii Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha. Nepřestupujeme jen z jednoho otroctví, abychom se podřídili jinému. Ve skutečnosti vycházíme ze zajetí na svobodu. Amen? {Amen} Na úplnou, dokonalou svobodu.

Proč? Protože zákon, kterému podřizujeme svou vůli, je napsán, kde? …v našich srdcích {Ř 2,15}, a je to zákon, čeho? …lásky. {Ř 13,8-10}. Je to zákon lásky, který jediný nám může umožnit osvobodit se od tyranie sobectví. Ale přátelé, ti, kdo se řídí, kdo podléhají zákonu lásky, jsou zcela svobodní, protože jsou poslušní, proč? Protože musí? Ne, protože, co? …chtějí. Slyším “amen”? {Amen} Chtějí… Nejvýše milují Boha a nesobecky milují druhé {DA 607.2}, a proto jim poslušnost Zákona nedělá žádný problém. Není to program zatni zuby a donuť se to udělat. Dokonce se o ní ani neuvažuje jako o povinnosti. Ve skutečnosti, motivována láskou, je potěšením. Slyším “amen”? {Amen} Prosím, neztrácejte to ze zřetele!

Neztrácejte to ze zřetele a všimněte si ještě něčeho: “Podřídit se Kristově vůli znamená obnovit dokonalé mužství.” Teď, sestry, nevím, jak se k tomu postavíte, ale dovolte mi, abych promluvil ke svým bratrům. Muži, je těžké popsat radost, kterou jsem zažil, když jsem byl skrze podřízení své vůle panství Ježíše Krista osvobozen od starých návyků a dědičných sklonů, které mě tolik let tyransky ovládaly. Víte, bratři, máme v sobě Bohem danou touhu mít vládu. {Gn 1,26-28} Nebyli jsme snad k tomu stvořeni? Co nám dal? …vládu. A sledujte mě, bratři: Především máme mít vládu nad kým? Nad sebou samými. Amen? …a mimochodem, pokud nemáme vládu sami nad sebou, nemůžeme ji správně uplatňovat nad nikým jiným. Ale víte, co nevyhnutelně děláme, bratři? Pokud nedokážeme vládnout nad sebou samými, tak abychom si to vykompenzovali, budeme uplatňovat vládu nad někým jiným a stáváme se tyrany; staneme se tyrany.

Nedokážu ani popsat, jakou radost jsem z Boží milosti zažil, když jsem byl osvobozen z tyranského otroctví hříchu, sebe sama a satana. Je to tak nádherné, být z Boží milosti obnoven v mužství. Být schopen říci „ne“ svým zděděným a vypěstovaným sklonům a odmítnout se jimi dále nechat ovládat. Je to tak úžasné… být opět mužem. Je v tom obrovská radost.

Víte, dnes máme tak zkreslenou představu o tom, co je skutečný muž. Víte, máme takovou falešnou představu, že muž je alespoň metr osmdesát vysoký, široký v ramenou, úzký v bocích, má všude vlasy, víte, a… nesmysl. Muž může měřit sedm stop a být úplný slaboch, když nedokáže ovládat své choutky a vášně. {PP 567.3} Slyším “amen”, bratři? Je tu nějak ticho. To, co dělá muže mužem, je schopnost ovládat své chutě a vášně, udržet si na uzdě svůj temperament a ovládat svůj jazyk. {2MCP 520.3} Chci vám říci, že v obnovení mužnosti je obrovská radost. Není to žádná bída, být osvobozen od tyranie hříchu, sebe sama a satana. Je to úžasná věc! Je to osvobozující věc! Je to radost! Obnovuje to důstojnost, sebeúctu, respekt. Je to úžasná věc. Chvála Bohu, že to můžeme prožívat. Slyším “amen”? {Amen} Chvála Bohu, že to můžeme zažít.

Na závěr se s vámi musím znovu podělit o několik Kristových slov. Víte, Kristus učil, drazí přátelé, o nutnosti lidského úsilí. To není něco, co by nebylo jasně deklarováno samotným Ježíšem. Je k tomu více příležitostí, ale všimněte si této, Lukáš 13,24. Co řekl? K čemu nás nabádal? “Snažte se vejít těsnou branou.” To je to, o čem mluvíme. “Snažte se”, to slovo snažte se – to znamená vynakládejte pilné, vytrvalé, všestranné úsilí. Všimněte si, co o tom říká a jak to rozvíjí inspirace. Miluji tuto pasáž. Mimochodem, kniha Myšlenky z hory blahoslavenství je moje oblíbená – spolu s knihami Cesta ke Kristu, Touha věků, Služba uzdravování a Patriarchové a proroci a Velký spor a… ale Myšlenky z hory blahoslavenství jsou úplně nahoře. Mount of Blessings (Myšlenky z hory blahoslavenství), strana 141-143, několik úryvků; poslechněte si: “Opožděný poutník, spěchající k městské bráně před západem slunce, nemohl odbočit za žádnou zajímavostí u cesty. Celá jeho mysl se upínala k jedinému cíli – vstoupit do brány. Stejnou intenzitu cíle, řekl Ježíš, vyžaduje i křesťanský život. Otevřel jsem ti slávu charakteru, která je pravou slávou mého království.” Velmi zajímavé. Co je to ta brána, do které se snažíme vstoupit? “Otevřel jsem vám slávu charakteru, která je pravou slávou mého království. Nenabízí vám žádný příslib pozemské nadvlády, přesto je hodna vaší nejvyšší touhy a úsilí. Nevyzývám vás k boji o nadvládu nad velkou světovou říší, ale nedělejte proto závěr, že není třeba bojovat ani získávat vítězství. Vyzývám tě, abys bojoval, zápasil, abys vstoupil do mého duchovního království.” Čtěte dále: “Křesťanský život je boj a pochod. Ale vítězství, které je třeba získat, se nezískává lidskou silou. Bojištěm je území srdce.”

            Jaké je to panství, které je nám navráceno jako první? Je to vláda nad oblastí srdce. A moji drazí přátelé, nemůže nám být svěřena vláda nad obnovenou Zemí, dokud nezískáme vládu nad svým srdcem. Slyším “amen”? {Amen} Oblastí konfliktu je oblast srdce. “Bitva, kterou musíme vybojovat – největší bitva, jakou kdy člověk vybojoval -, je odevzdání sebe sama do vůle Boží. Odevzdání srdce do nadvlády lásky.” To se mi líbí: “Odevzdání srdce do…” čeho? “…nadvlády lásky.” “Stará přirozenost, zrozená z krve a z vůle těla, nemůže zdědit Boží království. Dědičných sklonů, dřívějších návyků je třeba se vzdát… Božský Duch působí prostřednictvím schopností a sil, které byly člověku dány. Naše energie jsou potřebné ke spolupráci s Bohem… Vůle se musí postavit na stranu Boží vůle… POTOM budete “s bázní a chvěním pracovat na svém spasení”. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, abyste chtěli i činili podle jeho dobré vůle’.” {Fp 2,12-13}

            Ach, bratře, sestro, prosím tě kvůli tobě a kvůli Kristu, odevzdej svou vůli bezvýhradně Pánu Ježíši Kristu a On ti dá moc, neomezenou moc, abys znovu získal vládu především nad svým srdcem, a to až do té míry, že se naučíš z lásky ke Kristu a v síle Ducha svatého uvádět každou myšlenku do poslušnosti Krista. {2K 10,5} To je cíl; nezastavujte se před ním. Vstaneme k modlitbě?

Bože a Otče, děkuji ti za všechny Tvoje příkazy i sílu na jejich vykonání. Dáme-li Ti svou vůli, dáš nám svou moc, a ta je neomezená, a ve Tvé síle můžeme udělat vše, o co nás požádáš, a požádal jsi nás, abychom “se vší pílí zachovali srdce”.(Přísl. 4, 23) Požádal jsi nás, abychom se “proměňovali obnovou své mysli” (Řím. 12,2). Požádal jsi nás, abychom “každou myšlenku uváděli do zajetí poslušnosti Krista” (2 Kor. 10,5). Ve Tvé síle to zvládneme. Ve Tvé síle to uděláme. V Ježíšově jménu. Amen. Bůh vám žehnej, bratře, sestro. Moc vám děkuji.