Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Děkuji vám, že jste přišli a dali mi tu přednost pokračovat v našem studiu toho, co říká Pán, o nejdůležitějším díle, které kdy bylo lidem svěřeno, o budování charakteru, o budování osobnosti. Jak to jde, už jste si tento citát zapamatovali? Chci vám ho vštípit do paměti, Bůh vám žehnej. Education {Výchova}, strana 225, řekněte to se mnou: “Budování charakteru je nejdůležitější úkol, který byl člověku svěřen. Nikdy dříve nebylo zapotřebí studovat toto téma usilovněji než dnes.”

Prosím, blížíme se ke konci tohoto semináře, ale doufám a modlím se, aby to nebyl konec vašeho studia tohoto tématu. Modlím se, aby to byl vlastně jen začátek, aby vám tento seminář posloužil jako katalyzátor, který vám pomůže k dalšímu osobnímu studiu tohoto velice důležitého tématu budování charakteru. Víte, nemůžeme být ani schopnými svědky krále, ani vhodnými občany království, pokud nemáme charakter podobný Kristovu. Můj bratře, má sestro, protože Král brzy přijde, je nutné, je naprosto nezbytné, abychom se naučili, jak spolupracovat s proměňující mocí Ducha svatého při rozvíjení charakteru, jaký má Kristus.

V několika posledních lekcích jsme se zaměřili na roli vůle. Dospěli jsme k poznání, že její role je naprosto zásadní a ústřední, a to se dalo očekávat, vždyť vůle je ovládací mocí v lidské povaze, moc rozhodování, moc volby. {Steps to Christ, str. 47.1 – Cesta ke Kristu} Vše, co chceme udělat, uděláme; a pokud vůle není pod Boží správou, nejsme pod Boží správou. Pokud je vůle pod Boží správou, můžeme v Kristově síle {Fp 4,13} překonat protichůdný činitel, s nímž musíme všichni bojovat: tělo se všemi jeho žádostmi a jeho spojence, jímž je satan a království temnoty; a samozřejmě svět a vše, co je ve světě, je satanem upravené na míru, aby podněcovalo a podporovalo tělesné žádosti, že? Máme tedy docela významný protichůdný činitel, s nímž musíme bojovat jako ti, kdo jsou od přirozenosti tělesní a žijí v tomto světě, který tak záměrně podporuje tělesné žádosti: žádost těla, žádost očí a prázdnou chloubu života. {1J 2,16}.

Dnes se chci zaměřit zejména na roli vůle při překonávání pokušení. Je důležité vědět, jak překonat pokušení, drazí přátelé? Rozhodně… Pokud jste někdy v pokušení myslet si, že není důležité učit se, jak být vítězem, a to až do té míry, že uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista {2K 10,5} a pro lásku Kristovu a v síle Ducha svatého se odmítneme oddávat pokušení byť na úrovni svých myšlenek… Pokud jste někdy v pokušení dojít k závěru, že není důležité vědět, jak to dělat, prosím vás, abyste si uvědomili, že všechna ta úžasná zaslíbení ve Zjevení jsou určena komu? “Tomu, kdo vítězí.” “Tomu, kdo” co? “…vítězí.” {Zj 2 a 3} Moji drazí přátelé, jsou to úžasná zaslíbení, ale jsme troufalí, pokud si myslíme, že se budeme těšit z některého z těchto zaslíbení, aniž bychom se naučili být vítězi. Slyším “amen”? To není nepovinné, Bůh vám žehnej, je to naprosto zásadní a nezbytné. Musíme být vítězi, musíme. A role vůle je tak ústřední, tak zásadní, pokud jde o překonávání pokušení, a na to se chci opravdu pečlivě zaměřit. Dnes večer se zabýváme velmi duchovním tématem, a protože duchovní věci lze rozeznat pouze duchovně {1K 2,13-14}, musíme naše studium začít modlitbou. Je to tak? …jak je naším zvykem. Pamatujte prosím na svého bratra, když se modlíte za sebe.

Bože Otče, ve jménu Ježíše Krista, Pána, naší Spravedlnosti, děkuji Ti, že máme přístup k Tvému uchu a Tvému srdci. Děkuji Ti, že nás vidíš a přijímáš v Milovaném, a vskutku nás miluješ tak, jako miluješ svého vlastního Syna. Úžasná milost, jak drahocenné ustanovení… …a tak, Otče, přicházíme s prosbou ne proto, že bychom si mysleli, že Tě musíme přemlouvat nebo přesvědčovat, abys nám požehnal, víme, že nám toužíš požehnat; přicházíme s prosbou spíše proto, že potřebujeme připomínat, a připomenout si svou zoufalou potřebu. A musíme prosit, protože nebeská ekonomika funguje na jednoduchém principu: “Proste a bude vám dáno.” A my musíme prosit. Protože jen tak nám můžeš dát to, co nám toužíš dát, aniž bys porušil naši volbu, naši svobodnou vůli. Klepeš na dveře, nevnucuješ se dovnitř. Ale když uslyšíme toto klepání, rozhodneme se otevřít dveře a říci: “Pojď dál, prosím.” V osobě svého Ducha oživ a dodej energii našim duševním a duchovním schopnostem. Umožni nám nejen porozumět pravdě, ale také si ji zamilovat – a hlavně se rozhodnout stát pod pravdou, podřídit se jí. Otče, jedna věc je pravdě porozumět, druhá je se jí řídit. Musíme se naučit podřídit svou vůli pravdě a nárokům Toho, který je Pravda. Nauč nás dnes večer to dělat, a když vedu toto studium, prosím, pomaž mé rty, veď mé myšlenky, vnukni mi každé slovo. To je má modlitba ve jménu Ježíše. Amen.

Kde jsme? Na straně 61, lekce 28. Název: “Žádostivost pak počne” {Jk 1,15}. Známější verze tohoto verše od krále Jakuba říká: “Když chtíč počal…”. Přátelé, velmi, velmi důležité téma dnešního večera. Věnujte, prosím, svou nerozdělenou pozornost {Manuscript Releases vol. 3, 321.1} studiu Božího slova. Jakékoli studium o pokušení a o tom, jak nad ním zvítězit, nás přivede ke knize Jakubově, že? Jakub se pravděpodobně více než kterýkoli jiný biblický autor, kterého znám, zaměřuje na pokušení, na anatomii pokušení. Procesu, při němž se pokušení stává hříchem, a tomu, jak můžeme zabránit, aby se pokušení stalo hříchem; a mimochodem, prosím, pochopte, že je naprosto nezbytné přesně vědět, jak a kdy se pokušení stává hříchem, chceme-li vědět, jak můžeme zabránit tomu, aby se pokušení stalo hříchem. Dává vám to smysl? Je důležité vědět, jak zabránit tomu, aby se pokušení stalo hříchem? Ano, je to důležité. Proto je velmi důležité přesně pochopit, co způsobuje, že se pokušení stává hříchem.

Je hříchem být pokoušen? Ne, není. V jakém okamžiku se pokušení stává hříchem? Většina lidí si myslí, že pokušení se nestane hříchem, dokud… neuděláte skutek. Je to tak? Rozhodně ne, není tomu tak. To je tak důležité pochopit, drazí přátelé. Necháme tedy Jakuba, aby nám pomohl dojít k přesnému, přesnému a správnému pochopení toho, jak se pokušení stává hříchem. Na začátek našeho studia se podíváme listu Jakubova 1,12. Jakub 1,12: “Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.” Velmi zajímavé; pozoruhodná pravda obsažená v tomto jednoduchém verši.

Především si všimněte, že jsme požehnaní (blahoslavení), když co? …snášíme pokušení. Jinými slovy, pokušení má potenciál být požehnáním, že? Ale co z něj dělá nebo nedělá požehnání? Je to to, zda ho vydržíme, nebo ne, zda ho překonáme, nebo ne. A všimněte si, prosím, že snášet pokušení, to není jen požehnání, ale je to nezbytné k tomu, abychom byli přezkoušeni, abychom se osvědčili. Právě to má na mysli, když říká: “Neboť když se osvědčí”. Víte, naše víra a naše láska ke Kristu musí být potvrzeny jako opravdové, pokud nám má být svěřena koruna života. Jaký život nám Bůh svěří? – Život věčný; a moji drazí přátelé, vězte, že Bůh nemůže svěřit věčný život jen tak někomu. Komu jedinému může svěřit věčný život? – Pouze těm, kteří trvale a neodvolatelně skoncovali s hříchem. Slyším “amen”? {Amen} Víte, pokud jsme nedospěli k tomu, že bychom vlastně raději, co? …zemřeli, než hřešili, nemůže nám být svěřen věčný život. Protože Bůh, když nás bere do nebe, nás neučiní neschopnými hřešit. Technicky vzato máme stále schopnost hřešit, ale nikdy to neuděláme. Proč? Protože jsme byli na planetě Zemi vyzkoušeni a podali jsme nezvratné důkazy o tom, že jsme natolik zamilovaní do Krista, a tudíž natolik nenávidíme hřích, že bychom raději položili život, než abychom vědomě hřešili; a díky tomu nám může být bezpečně svěřená věčnost. Jsme v tom všichni zajedno? “neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo” co? “…ho milují.” …jak moc Ho milují? …milují Ho tak moc, že by raději zemřeli, než aby ho neposlechli, zklamali nebo nesprávně prezentovali.

Review and Herald, 6. prosince 1881: “Naše víra,” a my bychom mohli také dodat, jako ona později v tomto citátu – naše láska – “Naše víra musí být zkoušena v tomto světě. Kristus za nás zvítězil, a tak umožnil, abychom zvítězili i my. Musíme zde snášet zkoušky a pokušení, a pak, budeme-li věrní, obdržíme korunu. ‘Blahoslavený člověk, který snáší pokušení, neboť až se osvědčí, dostane korunu života’. Budeme vystaveni rozmanitým pokušením, ale ta, pokud je správně snášíme, nás zušlechtí a očistí, tak jako se zlato čistí v ohni.” Pauza. Vidíte zde potenciální požehnání, které se skrývá v pokušení? K čemu slouží? Očišťuje nás. Zušlechťuje naši víru a lásku tím, že ji zkouší v ohni. Čtěte dál: “Když jsme však vystaveni svodům světa, ukáže se, že to, co jsme považovali za zlato, je pouhý odpad. Náš Vykupitel tuto situaci vidí a radí všem, aby si od něho kupovali zlato vyzkoušené v ohni {Zj 3,18}, což je pravá víra a,” co? “…pravá láska, milost, kterou nezničí ani prudká pokušení.”

Podívejte se, prosím, co se tu děje, drazí přátelé. Často jsme přesvědčeni, že jsme silnější, než ve skutečnosti jsme, a tak, aby nás Bůh upozornil na naši zranitelnost a slabost, dovoluje, abychom byli co? …pokoušeni, testováni, zkoušeni, aby nás upozornil na naše slabosti. Proč je to tak důležité? Protože se nás snaží připravit především na to, abychom prošli intenzivním obdobím zkoušení a přečišťování, kterému se říká “doba soužení”. {Great Controversy, kap. 39 – Velký spor věků} Ale také se snaží zušlechtit a očistit naši víru a naši lásku, rozvinout náš charakter, jinými slovy, aby nám mohl být svěřen věčný život. Takže s ohledem na všechny tyto věci věřím, že vidíme, že toto snášení pokušení je skutečně požehnáním, že? Je to požehnání.

Všimněte si, že když Jakub přechází k analýze skutečného procesu pokušení, nejprve nás chce ujistit, že Bůh není přímo zodpovědný za to, že jsme pokoušeni. Bůh není co? “…přímo” zodpovědný. Všimněte si prosím toho upřesňujícího slova. Všimněte si, jak to Jakub formuluje ve 13. verši, Jakub 1,13: “Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.” Je zcela zřejmé, že Bůh nás sám nepokouší přímo něčím zlým, či ve zlém. Ale všimněte si, prosím, že stejně jasně Písmo naznačuje, že Bůh dovoluje, abychom byli pokoušeni. Bůh nás nepokouší, ale co? Dovoluje, abychom byli pokoušeni; a proč dovoluje, abychom byli pokoušeni? Právě kvůli tomu potenciálnímu požehnání, které přichází, když v Jeho síle obstojíme. Souhlasíte se mnou?

Všimněte si 1. Korintským 10,13: “Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh,…” Chvalte jeho jméno! “…věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.” Miluji toto zaslíbení! Není to vzácné zaslíbení? Chvalte Boha za toto zaslíbení. Víte, moji milí přátelé, proč Bůh dovoluje, abychom byli pokoušeni? Inu, protože chce, abychom se díky tomu, že pokušení překonáme, stali silnějšími.

Zeptejte se nějakého kulturisty. Jak se mu daří posilovat svaly a šlachy? Překonává odpor těch závaží. Je to tak? …a pokaždé, když to dělá, co se děje s jeho fyzickými svaly? …zesílí! Stejně tak je to s pokušením a rozvojem našich duchovních svalů a šlach. Pokaždé, když překonáme pokušení, co se stane? … Jsme díky tomu duchovně silnější. Je to úžasný trénink. Ale chvála Bohu, že v tomto duchovním posilování, chcete-li, máme trenéra, který přesně ví, jak na tom jsme; a ví, co – v daném bodě naší duchovní zralosti a rozvoje – zvládneme; a nedovolí, abychom byli pokoušeni nad rámec toho, co v daném bodě zvládneme. Není dobré to vědět? {Amen}

Víte, rád o tom přemýšlím doslova. Jsme-li v Kristu, nemůže nás zasáhnout nic jiného, než co Kristus dovolí. A tu přichází ďábel s pokušením. Ale kde jsem já? Jsem v Kristu. Co tedy musí ďábel udělat, aby mě vůbec mohl pokoušet? Musí přimět Krista, aby mu to dovolil. Je to tak? Protože nic mě nemůže zasáhnout, když jsem v Kristu, ledaže to Kristus co? …dovolí; jsem v Něm. Vidíte zde velmi doslovný obraz? Když tedy nepřítel přijde s nějakým pokušením, Kristus mu řekne: “Počkej chvíli, co tu zamýšlíš? Chci vědět, jestli to Steve v tomto okamžiku svého duchovního vývoje zvládne.” Pokud je to pokušení, které v tomto bodě svého vývoje a zralosti zvládnu, co říká Kristus? “Dobře, pusť se do něj.” Proč? Kvůli požehnání, které obdržím, když toto pokušení v Jeho síle překonám. On nikdy nedopustí, abych byl pokoušen nad rámec svých možností. Jak můžete neuspět, když máte po svém boku takového kouče? Nemůžete.

Poslechněte si. Signs of the Times, 18. prosince 1893: “Pokušení není hřích a nesvědčí o tom, že je s námi Bůh nespokojený. Pán strpí…” To je zastaralé slovo pro co? …dovoluje. “Pán strpí, abychom byli pokoušeni, ale každé pokušení měří a uděluje podle naší síly odolávat a přemáhat zlo. Právě v čase zkoušek a pokušení můžeme změřit míru své víry a důvěry v Boha a odhadnout stabilitu svého křesťanského charakteru. Pokud se necháme snadno strhnout a přemoci, měli bychom se znepokojit, neboť naše síla je malá.” Zde se zastavme, drazí přátelé. Vidíte, co je nám tu řečeno? Kristus dovoluje, abychom byli pokoušeni, nejen kvůli požehnání, které nám potenciálně náleží, když nad ním zvítězíme, ale dovoluje to zároveň i kvůli tomu, aby nám pomohl uvědomit si, jak jsme slabí a jak zoufale potřebujeme procvičit tyto duchovní svaly a stát se silnějšími. Víte, prosím, pochopte, že pokud nedokážete zvládnout dvoukilové pokušení, budete mít na cestě velké potíže, až přijdou devadesátikilová pokušení, která budete muset zvládnout. Chápete? A Ježíš chce, abyste začali trénovat, abyste je potom, až půjde opravdu do tuhého, byli schopni zvládnout v Jeho síle; a měl by to pro nás být alarm, pokud se hroutíme pod dvoukilovými pokušeními. Alarm!

Zpět k našemu citátu: “Zvažme slova útěchy, která nám byla zanechána pro naše poučení: ,Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.‘ {1K 10,13}” Tahle věta se mi moc líbí: “Bůh přiděluje pokušení úměrně síle, kterou může dát, a nikdy nedovolí, abychom byli pokoušeni nad naši schopnost odolat, či snést. ,Pán umí vysvobozovat zbožné ze zkoušky‘”. {2Pt 2,9} Můžeš říci: “Chvála Bohu,” bratře, sestro?

Víte, nenapadá mě nic, co by o Boží svrchovanosti vypovídalo přesvědčivěji než to, že Bůh dokáže vzít i ty největší snahy našeho nepřítele, aby nás zničil, a proměnit je v naše největší požehnání. Přemýšlejte o tom! Dokážete si představit, jak to musí satana frustrovat a rozzuřit? Když přijde s pokušením, od kterého si tak moc slibuje, že nám způsobí klopýtnutí a pád, a my ho namísto toho, díky naší závislosti na Kristu, použijeme a neklopýtneme, využijeme ho jako odrazový můstek? A pozvedne nás blíž ke Kristu, činí nás Jemu podobnějšími a posílí nás. Dovedete si představit, jak to musí frustrovat a rozzuřovat Satana? Ptám se vás, moji drazí přátelé, je-li Bůh pro nás, kdo je proti nám? {Ř 8,31}. Jestliže dokáže vzít nejlepší snahy našeho nejhoršího nepřítele, aby nás zničil, a proměnit je v jedny z našich největších požehnání, jak můžete neuspět? Slyším “amen”? {Amen} S takovým Bohem po boku nemůžete neuspět! Ujistěte se však, že jste v Něm. Ujistěte se, že jste v Něm. Dobře?

Vraťme se k našemu úryvku z Jakuba: Pokud tedy pokušení nepřichází přímo od Boha, odkud přichází? Od {Satana}. Někteří z vás mi skočili oběma nohama přímo do pasti a všichni jste si to mysleli, i když jste možná neměli odvahu to vyslovit. Instinktivně, když se ptáme, odkud pokušení přichází, lidé si myslí co? – Satan, ďábel, samozřejmě. Všichni víme, že pokušení pochází od ďábla; jste si tím jistí? Povšimněte si, prosím, něčeho velmi podstatného. Všimněte si v tomto důkladném rozboru pokušení něčeho; všimněte si, čí jméno není ani zmíněno. A druhá věc, které si chci, abyste si všimli, je pět fází – a chci, abyste si je úhledně napsali do samotného verše – vlastně byste to mohli udělat do své Bible a mít to tam na trvalo – pět fází nebo kroků, které jsou součástí procesu pokušení. Dobře? Jdeme na to. Hledáme dvě věci. Co je ta první? Čí jméno není zmíněno? A co je ta druhá? Pět fází procesu pokušení.

Jakub 1:14, “Každý, kdo je pokoušen, je…” první fáze: “…strháván a váben svou vlastní žádostivostí.” Verš 15: Druhá fáze: “Žádostivost pak” co? “počne”, třetí fáze: “a rodí hřích,” čtvrtý stupeň: “a dokonaný hřích” fáze pátá: “plodí smrt.” {Jk 1,14-15}. Pochopili jste těch pět fází? Poznamenali jste si je? Je velmi důležité je rozpoznat. Jedná se o rozšířenou verzi jednoduché pravdy, kterou nám Pavel předkládá: Mzdou hříchu je smrt. {Ř 6,23}. Jakub nás přivádí k tomu, co se děje před hříchem, a doplňuje podrobnosti, které nás vedou ke konečné smrti. Dobře? Jakých je to pět fází?

První fáze: “Strháván a váben svou vlastní žádostivostí.” Tomu budeme říkat “svádění”. Zachytili jste to, třído? Budeme tomu říkat jak? “Svádění”.

Druhá fáze: “Žádostivost pak počne..” – budeme tomu říkat “početí”. Logický název.

Třetí fáze: “a rodí hřích,” – tomu budeme říkat “zrození”. Dobře?

Čtvrtá fáze: “a dokonaný hřích..” – Tomu budeme říkat “růst”.

Pátá fáze: “plodí” co? “smrt.” – to bude “smrt”. Dobře?

Pochopili jste těch pět fází? Svádění, početí, zrození, růst, smrt. Dobře? To je pět fází. A teď, čí jméno nebylo ani zmíněno? Řekněte mi, čí jméno tam vůbec není? Satan, ďábel, ten není ani zmíněn. Zajímavé. Je to proto, že Satan není vůbec zapojen do pokušení? Ne. Ne, to bych nikdy nenaznačoval. Proč se tedy Jakub v této důkladné analýze procesu pokušení o Satanovi vůbec nezmiňuje? Proč? No, je možné, že se nás Jakub snaží ochránit před naší až příliš lidskou tendencí, když podlehneme pokušení, říkat: “Ďábel mě k tomu přinutil”? “Ďábel mě k tomu přinutil.” Víte, on [Jakub] si je plně vědom sklonu lidské povahy, sám ho má. A hned na počátku, když se Pán Bůh obrací k ženě a ptá se: “Cos to učinila?” Co říká ona? “Had mě podvedl a já jsem jedla.” {Gn 3,13}. “Ďábel mě k tomu přiměl.” A od té doby to děláme.

Mimochodem, vzpomínáte si… Ti z vás, kteří jste stejný ročník jako já, vzpomínáte si, že kdysi byla velmi populární trička a samolepky na nárazník s nápisem “Ďábel mě k tomu přinutil”? Nějaký herec s tím přišel jako s oblíbenou hláškou. Ale víte, nebyl to ten herec, kdo s tím přišel. Byl to ďábel, kdo s tím vyrukoval. Moji milí přátelé, myslíte si, že ďábla rozčiluje, když ho obviňujeme z našeho hřešení? Myslíte si to? Ne, je naprosto nadšený. Proč? Protože když ho obviňujeme, nevíme, kde je skutečný problém. Přiznejme si to. Nevíme, v čem problém skutečně tkví, a pokud nevíme, v čem problém skutečně tkví, tak si s ním nepomůžeme, že? …a nebudeme hledat řešení; a myslím, že právě proto Jakub ani nezmínil ďáblovo jméno. Dobře.

Pokušení: Když mu podlehneme, nemůžeme říci: “Ďábel mě k tomu přinutil.” Proč? Protože ďábel nesmí kvůli omezujícímu vlivu Pána Boha, který na něj působí, nikoho nutit, aby pokušení podlehl. Pokud ovšem takový člověk naprosto rozhodně neodmítá omezující, milostivý vliv Pána Boha a nespáchá neodpustitelný hřích a neprodá svou duši satanovi. Pak má vládu satan a může posedlé démonem nutit dělat věci, které by možná nikdy dělat nechtěli.

Testimonies {Svědectví}, svazek 2, strana 294; dolní část strany 61: “Je pravda, že satan je velkým původcem hříchu, ale to nikoho neomlouvá za to, že hřeší, protože on nemůže lidi nutit, aby konali zlo.” Nemůže co? …lidi nutit, aby konali zlo. “Svádí je k němu a činí hřích lákavým a příjemným, ale musí ponechat na jejich vlastní vůli, zda ho učiní, nebo ne.” Jsme v tomto ohledu všichni zajedno? Můžeme tedy upřímně a oprávněně říci, když podlehneme pokušení: “K tomu mě donutil ďábel”? Ne, nemůžeme. Satan musí nechat na naší vlastní vůli, zda to uděláme, nebo ne. Takže znovu: odkud se pokušení bere? Přichází ze dvou zdrojů, ze dvou zdrojů. Mount of Blessings {Myšlenky o naději}, strana 116: “Pokušení je svádění k hříchu. Nepřichází od Boha…” To je první věc, kterou Jakub uvádí: “ale od satana,” číslo jedna, “a” číslo dvě, “také” odkud? “…ze zla, které je v nás.”

Teď se mnou spolupracujte. Odkud přichází pokušení? Od Satana a odkud ještě? …ze zla našeho vlastního srdce. Ale prosím, pochopte, že nejčastěji přichází pokušení ze zla našich vlastních srdcí. Ano, možná je podněcováno Satanem, ale přesto pochází odkud? Z naší vlastní padlé, tělesné přirozenosti, nižší zkažené přirozenosti zvané tělo – ta sice v křesťanovi nevládne, ale přesto co? …zůstává. …neřídí, ale stále přebývá a nespokojuje se s tím, že jen zůstává – chce co? …vládnout. Tak zní Pavlova výzva: “Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti.” {Ř 6,12}.

Velmi zajímavé, první zdroj pokušení je Satan. Očividně, ačkoli to není pravidlem, je to spíše výjimka. Satan je zjevně schopen přímo vštípit do mysli zlé myšlenky; a je zde pozoruhodný citát, o který se s vámi chci rychle podělit, protože je velmi pronikavý. Nachází se v knize Manuscript Release, svazek 2, strana 343-344: “Před několika hodinami jsem naslouchala stížnostem jedné utrápené duše. Satan k ní přišel neočekávaným způsobem”. Pauza. Je to normální satanův modus operandi, pokud jde o pokoušení? Není to norma, ne. “Satan k ní přišel,” jakým způsobem? “…nečekaným způsobem.” Jinými slovy, jedná se o výjimku. Čteme dál: “Myslela si, že se rouhala Spasiteli, protože jí pokušitel neustále vnucoval myšlenku, že Kristus je jen člověk, nic víc než dobrý člověk. Myslela si, že satanovo našeptávání jsou pocity jejího vlastního srdce, a to ji děsilo. Myslela si, že zapírá Krista, a její duše prožívala mučivou úzkost. Ujistila jsem ji, že tyto návrhy nepřítele nejsou jejími vlastními myšlenkami, že Kristus ji chápe a přijímá; že musí tyto návrhy považovat za zcela satanovy a že její odvaha musí stoupat se silou pokušení. Musí říci: “Jsem Boží dítě. Odevzdávám se tělem i duší Ježíši. Nenávidím tyto marné myšlenky. Řekla jsem jí, aby ani na okamžik nepřipustila, že pocházejí od ní; aby nedovolila satanovi zranit Krista tím, že ji uvrhne do nevíry a sklíčenosti. Těm, kteří jsou takto pokoušeni…” Pauza. Zřejmě existují i další, kteří jsou takto pokoušeni. Vím, že jsem byl takto pokoušen. “Těm, kdo jsou takto pokoušeni, bych chtěla říci: Ani na okamžik neuznávejte satanova pokušení jako soulad s vaší myslí. Odvraťte se od nich, jako byste se odvraceli od samotného protivníka.” To je jeden ze způsobů, jak nás satan pokouší – přímo nám do mysli vštěpuje zlé myšlenky. Obchází starého člověka; prostě tam vloží myšlenku. Dobře? Domnívám se však, že to není nejčastější forma pokušení.

Jaká je nejčastější forma pokušení? Satan nás nejčastěji pokouší tím, že podněcuje naše vlastní zvrácené, sobecké, zkažené chutě a vášně prostřednictvím smyslových podnětů, které přicházejí do mysli skrze smyslové vjemy. Rozuměli jste tomu? To je zdaleka nejrozšířenější forma pokušení. No, satan v tom má prsty, ale ve skutečnosti, ve velmi reálném smyslu, by si mohl sbalit kufry a jít domů, ať už je to kdekoli, a většina lidí by si ani nevšimla rozdílu. Proč? Protože svět je naprosto přeplněný smyslovými, smyslnými, tělesnými, materialistickými a egoistickými podněty, že? Kamkoli se podíváte, cokoli uslyšíte, cokoli uvidíte, je v tomto světě nastaveno tak, aby to podněcovalo žádost těla, žádost očí a prázdnou chloubu života. {1J 2,16}. Není to tak? … A je tomu tak proto, že satan je vládcem tohoto světa {J 14,30; Ef 2,2} a nastavil to tak záměrně.

Všimněte si tohoto citátu: Manuscript 47, 1896: “Satan nás často přemáhá skrze naše přirozené sklony a chutě.” – Čím? “skrze naše přirozené sklony a chutě.” “Ty byly určeny Bohem, a když byly člověku dány, byly čisté a svaté.”

Vzpomínáte, že… tady uděláme pauzu… už jsme to probírali. Na co satan apeloval v zahradě Eden u našich prvních rodičů? Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí pro získání moudrosti. {Gn 3,6}. To byly Bohem dané schopnosti užívat si smyslového potěšení zákonným, legitimním způsobem, těšit se ze získávání krásných věcí, potěšení pro oči, a těšit se ze sebezdokonalování k Boží slávě, žádoucí, aby člověk zmoudřel. To byly bezhříšné, ba svaté touhy dané Bohem. Co se však stalo, když se jim naši první rodiče oddali hříšným způsobem? Jakými se staly? Zvrácenými a zkaženými; staly se nesvatými a nyní se jim říká “tělesné žádosti, které vedou boj proti duši”. {1Pt 2,11}. Nyní se jim říká žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života. {1J 2,16}. Vzpomínáte si na tu lekci? {Lekce 21, str. 4}. Jen jsem vám to chtěl osvěžit v paměti.

Nyní se vrátíme k našemu citátu: “Satan nás často přemáhá skrze naše přirozené sklony a chutě. Ty byly určeny Bohem, a když byly člověku dány, byly čisté a svaté, ale přirozené chutě lidí se požitkářstvím zvrhly. Nesvatým uspokojováním se staly ‘tělesnými žádostmi, které bojují proti duši’. {1Pt 2,11}. Pokud křesťan nebdí na modlitbě, přenechává volnou vládu návykům, které je třeba překonat. Necítí-li potřebu neustálého bdění, nepřetržité ostražitosti, budou jeho sklony, zneužívané a zavádějící, prostředkem jeho odpadnutí od Boha.” Ach, moji drazí přátelé, nechte se varovat a buďte ve střehu. Proto je Pavel tak znepokojený, dokonce i jako zralý křesťan, dokonce i v posledních hodinách svého zbožného života je tak znepokojený; a zasazuje dobře mířené rány svému tělu a podrobuje ho, aby co? Aby nebyl diskvalifikován. {1K 9,27}. On si je této potenciální možnosti velmi dobře vědom, a stejně tak si jí musíme být vědomi i my.

Důvodem – chci, abyste tomu dobře rozuměli – proč satan tolik těží z tohoto druhu pokušení, je skutečné potěšení, které požitkářství přináší. Pochopili jste to? Zejména v oblasti tělesných žádostí, a to jsou které? …chuť a vášeň. Přináší oddávání se chuti k jídlu a vášni smyslové potěšení? Přináší? Jistě, evidentně. Kdo to učinil příjemným zážitkem? Čí to byl nápad? – Boží, a to, co dělá satan, je, že cizopasí na daru, který nám dal Bůh, a přivede nás nezákonným, sobeckým, přehnaným požitkářstvím k sebezničení! Prostě vytřískat z toho všechny smyslové požitky, které můžeme. Slyšíte, co vám říkám? A moji drazí přátelé, zvláště v oblasti chuti a vášně se Satanovi podařilo neuvěřitelně vytěžit, že? … a naprostá většina lidí na tomto světě usilovně ničí sama sebe, požitkářstvím v těchto oblastech, ale žádost očí a prázdná chlouba života také přináší rozkoš.

Rádi bychom si pořídili spoustu hezkých věcí, a tak se pouštíme do šílené honby za získáváním věcí, hezkých věcí tohoto světa, a úplně se nám to vymklo z rukou. Víte, co je jedním z největších průmyslových odvětví ve Spojených státech? Zařízení skladovacích prostorů. Ano! Zařízení skladovacích prostorů. Proč? Kvůli té šílené posedlosti pořizování si věcí, kterou my Američané máme. Rádi chodíme nakupovat, víte, “nakupujeme, dokud nepadneme”. To je požitek. No tak, přiznejte si to; a tak si pořídíte všechny ty věci a brzy vám prasknou skříně, pak vám praskne garáž a pak musíte jít ven a někde si postavit stodolu; a když si nepostavíte stodolu, musíte si pronajmout stodolu někoho jiného. Souhlasíte se mnou? Víte, že vám říkám pravdu. Neříkal o tom Ježíš nějaké podobenství? Ano, říkal {L 12,15-35}; a proč je to taková posedlost? Protože to přináší potěšení. Rádi získáváme pěkné věci. Dělá nám to potěšení; a za třetí, motivace ega, víte, být obdivováni za své úspěchy, to přináší potěšení. A tak se vydáváme na tuto šílenou honbu, abychom se oddávali žádosti těla, žádosti očí a prázdné chloubě života {1J 2,16}, protože nám to přináší skutečné potěšení. Právě tak ďábel tolik vytěží z těchto věcí, které nás přiměje dělat.

A teď, když jsme si probrali, odkud pokušení pochází, je na řadě další nesmírně důležitá otázka. Prosím, soustřeďme se na ni spolu. Musíme se ujistit, že chápeme, v jakém okamžiku a přesně pomocí čeho se pokušení stává hříchem. Souhlasíte se mnou? Je důležité to vědět? Ano, to je důležité vědět! Proč? Protože jen když přesně víte, v jakém okamžiku a jakým způsobem se pokušení stává hříchem, můžete zabránit tomu, aby se pokušení stalo hříchem. Je tedy důležité to vědět? Ano! Ano, určitě ano. Dobře. Jakým způsobem a v jakém okamžiku se pokušení stává hříchem? Použijme náš verš, náš pětistupňový proces, který nám Jakub nastínil. Dobře? Zeptám se takto: Kdy se pokušení stává hříchem? V první, druhé, třetí, čtvrté nebo páté fázi? Tady máme 14. verš: “Každý, kdo je pokoušen,” první fáze, “je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.” Druhá fáze: “Žádostivost pak počne”, fáze tři: “a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.” {Jk 1,14-15}. Dobře? Kdo hlasuje za první fázi? Kdo říká druhá? Kdo třetí? … Zajímavé, máme tu docela rozdělení. Kolik lidí říká čtvrtá fáze? Dobře? Dobře. Fáze pět také trochu zaostává. Dobře? Takže máme nějaké hlasy pro první, druhou a třetí fázi. Viděli jste ruce, první, druhá a třetí. Poukazuje to na velmi reálný fakt, že vlastně přesně nevíme, v jakém okamžiku a jakým způsobem se pokušení stává hříchem; většina z nás, mnozí z nás, každopádně. Takže, která fáze to je? … A vy ostatní, kteří jste nehlasovali, jste svědomití zbabělci.

Přátelé, pojďme spolu uvažovat. Dobře? Dovolte mi, abych hned na začátku řekl, že věřím, že pokušení se stává hříchem ve druhé fázi, ve druhé fázi. Jak? Proč? No, myslím, že když si uvědomíme duchovní rovnocennost každé z těchto fází, pochopíme, proč jsem si vybral fázi dvě. Nyní pro ty z vás, kteří jste řekli fázi jedna, pro ty z vás, kteří jste hlasovali pro fázi jedna, mohu uvést též dobrý důvod. Dobře? Je třeba rozlišovat jemné nuance, ale mohu to dobře zdůvodnit i pro vás. Ti z vás, kteří řekli třetí fáze, je mi líto, opravdu jste to netrefili. Tady nemůžu dát žádný argument. Zapracujeme na tom. Dobře?

První fáze: jaká to je? To je fáze svádění. Kdo koho svádí? Přemýšlejte se mnou. Jaký je cíl svůdce? Je to zrodit hřích. Je to tak? A teď, kdo svádí? Je to starý člověk. Je to tak? “Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou” čím? “svou vlastní žádostivostí.” {Jk 1,14}. To jsou žádosti těla. Ta nižší zkažená přirozenost zvaná “starý člověk”, {Ko 3,9} tedy “tělo”. {1K 15,50}. Souhlasíte se mnou? Teď možná řeknete: “Ale já jsem si myslel, že zemřel.” Ano, vírou. … Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. {Žd 11,1}. Dobře? Musíme ho považovat za mrtvého {Ř 6,11} okamžik po okamžiku, protože v empirické realitě je stále živý a zdravý v domácnosti mého já. Souhlasíte se mnou? A stále se snaží někoho svést, aby mohl zrodit co? …hřích – nebo aby se zrodil hřích. Řekněme to takhle: aby mohl nechat zrodit hřích, chce nechat zrodit hřích. Takže se snaží svést koho?

Dobře, dovolte mi to říci takto, budeme mluvit na bázi biologie. Pokud se chystáte rodit a jste muž, co musíte mít? Musíte mít nějakou pomoc. Je to tak? Musíte mít ženu, že? Mluvíme tu o skutečných základech biologie. Musíte mít ženu. Pokud se má starému člověku podařit zrodit hřích, musí mu pomoci žena. Kdo je ta žena, která mu musí pomoci? Je to vůle. Je to co, přátelé? Je to vůle. Vůle je žena v přirozenosti člověka. Pracujte na tom se mnou. Chci, abyste to pochopili. Co je to vůle? Vůle je žena v přirozenosti člověka. Víte, ona má na starosti domácnost mého já; ona řídí domácnost. Sama je však podřízena manželovi. Dobře? A teď, kdo je tyranským, diktátorským manželem vůle od přirozenosti? Kdo to je? Je to starý člověk. Rozumíte tomu? … A ona je bezmocná, podřízená manželka, tomu starému člověku. To je součást prokletí. Pozoruhodně to ilustruje rozsudek vyslovený nad ženou. “Budeš dychtit po svém muži, ale on bude” co? ” nad tebou vládnout.” {Gn 3,16}. Abychom si v této diskusi pomohli, pojmenujme si tuto ženu. Říkejme jí Wilma (pozn. „will“ – vůle). Dobře? Nezní to jako vhodné jméno? Wilma. Dobře? Tohle je moje vůle. O této Wilmě hovoříme.

Za koho je vdaná? Za starého člověka. Je to tyranský panovačný člověk, který musí dosáhnout svého, a vyžaduje, aby se Wilma podřídila, a kdykoli chce zplodit hřích, vyžaduje, aby spolupracovala, a dosáhne svého, že?

Nyní, moji drazí přátelé, musíme pochopit velmi, velmi důležitou pravdu. Jediný způsob, jak se Wilma může osvobodit z tohoto tyranského manželského svazku, je co? …smrt starého muže. Slyším “amen”? {Amen} Víte, do kdy jsme manželé? No tak, do kdy? …dokud nás smrt nerozdělí; a Wilma je bezmocnou, poslušnou manželkou toho ubohého starce, kterému se říká tělo, do kdy? …dokud co? …dokud nezemře. Slyším “amen”? {Amen} Existuje způsob, jak může zemřít? Ano! K tomu slouží kříž. Slyším “amen”? {Amen} Když přistoupíme ke kříži a vírou přijmeme Kristovu smrt hříchu za svou, jakou výsadu nám to přináší? Uznat svého starého člověka za co? …za mrtvého, skutečně mrtvého hříchu. {Ř 6,11}. My jsme. Teď tu mluvím o Římanům 7,1-6. Rád bych si udělal čas a probral tento text s vámi, ale nemáme ho. Ale když Wilma přichází ke kříži, když my přicházíme ke kříži a Wilma se rozhodne přijmout Kristovu smrt; má výsadu považovat svého starého člověka za jakého? …za mrtvého; a co můžeme říci starému člověku, když vírou přijmeme Kristovu smrt hříchu za svou? “Umírám starému člověku.” Co však, milí přátelé, musíme ještě bezprostředně udělat? Podle Pavla umíráme starému člověku, abychom se mohli oddat jinému. {Ř 7,3}. Kdo je to? … Je to náš duchovní manžel, Ježíš Kristus. Amen? Na kříži tedy říkáme nejen: “Umírám” starému člověku, ale i co? “…Ano” Ježíši. Poddávám svou vůli, Pane Ježíši, Tobě. Vezmi si ji do svého vlastnictví. Je to Tvá krví vykoupená nevěsta, patří Ti; bez výhrad Ti odevzdávám svou vůli. A moji drazí přátelé, teprve když to uděláme, poslouchejte mě… …teprve když to uděláme, budeme mít od Krista, našeho duchovního manžela, skrze motivaci lásky a Ducha svatého dostatečnou sílu, abychom odrazili svůdné návrhy starého člověka a rozhodli se raději podřídit svou vůli touhám Ducha, Ducha svatého, který k nám promlouvá skrze naše svědomí.

Nyní se však vraťme k našim fázím. Pokud je vůle podřízena vládě Ježíše Krista, může Wilma odrazit svůdný nápor starého člověka. Pokud však vůle nebyla podřízena Ježíši Kristu, pokud nebyla provdána za jiného a nevstoupila do nejsvětějšího ze svatebních svazků, do duchovního manželského svazku s Kristem… Který se mimochodem nazývá naším co? …naším Manželem. {Iz 54,5}. – Velmi, velmi významné. Pokud vstoupila do tohoto duchovního svazku, může v Jeho síle odmítnout ty svůdné návrhy, ale pokud ne, co jediného může udělat? – Podřídit se, souhlasit, svolit. Jediné, co může udělat, je souhlasit. A moji drazí přátelé, v okamžiku, kdy Wilma řekne “ano” žádostem těla v soukromí ložnice mysli, pokušení se stalo hříchem. Rozuměli jste tomu? “Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.”. {Jk 1,14}. Vidíte, to je svádění starého člověka. Pokušení se musí týkat našich myšlenek, že? Nejste v pokušení, pokud nejsou zapojeny vaše myšlenky. Starý člověk nás svádí a my máme tyto špatné myšlenky.

O tom, zda se pokušení stane hříchem, rozhoduje to, co s těmito špatnými myšlenkami uděláme. Rozumíte tomu? Pokud s těmito špatnými myšlenkami souhlasíme a dovolíme jim, aby v naší mysli přetrvávaly, co jsme v Božích očích udělali? Zhřešili jsme. Zhřešili jsme a v lůně mysli je zárodek hříchu. Sledujete to? Používáme zde Jakubovo tělesné podobenství, aby nám pomohlo lépe pochopit, co se děje v duchovní oblasti. Když Wilma řekne “ano” tělesným žádostem, došlo k početí a v lůně mysli je zárodek hříchu. Co se teď dříve či později stane? No tak… Porodíte. To je další fáze. Co to je? To je, když uděláte ten skutek. To je moment, kdy spácháte čin. Tehdy se přesune z lůna mysli do oblasti chování. Vidíte to? Porod je spáchání hříchu. Ale moji drazí přátelé, než porodíte, musíte co? …počít; a vězte, že v Božích očích se pokušení stalo hříchem v okamžiku početí, nikoli v okamžiku narození. Doufám, že je to jasné. …Doufám, že je to jasné.

Nyní… Poslechněte si tento pozoruhodný citát: Signs of the Times, 18. prosince 1893: “Není v moci satana, aby někoho donutil k hříchu. Hřích je individuálním činem hříšníka. Dříve než hřích existuje v srdci, musí být daný…” Co? “souhlas vůle, a jakmile je dán, hřích triumfuje a peklo se raduje.” – Jakmile je dáno co? …souhlas vůle. Kdy se tedy pokušení stává hříchem? Když Wilma řekne: “ano” svůdným návrhům starého muže. Žádostivost pak počne a rodí hřích. {Jk 1,15}. Ach, moji drazí přátelé, ještě jednou: Testimonies {Svědectví}, svazek 4, strana 623: “Bůh posuzuje myšlenky našeho srdce. Jsou-li pěstovány nečisté myšlenky, nemusí být ani vyjádřeny slovem nebo činem, aby byl hřích spáchaný a duše uvedena do odsouzení. Její čistota je poskvrněna a pokušitel zvítězil.” Je nám všem jasné, kdy a jakým způsobem se pokušení stává hříchem? Doufám, že ano.

Ve druhé části se důkladně zamyslíme nad tím, jak tomu můžeme zabránit. Postavme se k modlitbě.

Otče na nebesích, děkuji ti za Jakubův vzácný vhled do anatomie a fyziologie pokušení a za to, jak se z něj stává hřích. Prosíme, pomoz nám osvojit si důležité duchovní lekce a pomoz nám poznat tajemství, jak zabránit tomu, aby se pokušení stalo hříchem. Učiň nám to zcela jasným; pomoz nám to nejen pochopit v naší mysli, ale hlavně nám pomoz to zakusit v našem životě. To je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen.