Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy ke slávě”.

Dobrý večer, přátelé, a požehnanou sobotu. Chválím Pána, že je sobota tady. Jaké požehnání nám náš Stvořitel, nyní Vykupitel, dal v sobotě, památce svého dokonaného díla stvoření. Bylo uzavřeno před šesti tisíci lety. {Adventist Home 539.3 – Adventní domov } Ale je to víc než to, že? Před dvěma tisíci lety opět zvolal On, náš Stvořitel, který se stal naším Vykupitelem: “Dokonáno jest,” {J 19,30} na kříži; a kdy to zvolal? – V pátek odpoledne; a co udělal po dokonaném díle spásy? Odpočíval v hrobě; a tak nyní my odpočíváme v Něm a s Ním, nejen jako v našem Stvořiteli, ale i jako v našem Znovustvořiteli. Amen? {Amen} Ó, chvalte Boha za sobotu. Chvalte Boha za sobotu. Očekávám, že v tento svatý den na nás bude vylit zvláštní proud Jeho Ducha. Ale moji drazí přátelé, to bude naše, pokud, co? O to požádáme. On touží vylít na nás svého Ducha a věřím, že se těší, až nám v tento svůj sobotní den dá mimořádnou míru svého Ducha. Ale jakkoli po tom touží, nemůže to udělat, pokud o to nepožádáme. “Žádejte,  a bude vám dáno.” {Mt 7,7}. Drazí Laodicejští, slyšíte Ho dnes večer  klepat? Klepání na dveře vašeho srdce? Víte, že On to říká konkrétně nám, Pravému svědkovi: “Hle, stojím u dveří a tluču.” {Zj 3,20}. Chce vstoupit, ale čeká na naše, co? Naše pozvání. Čeká, až otevřeme dveře a pozveme ho dovnitř. Využijete dnes večer příležitosti a uděláte to? A když se modlíte za sebe, modlete se prosím i za mě? Toužím po vašich modlitbách; potřebuji vaše modlitby. Strávíme čas v tiché modlitbě, abychom mohli začít naše dnešní studium.

Můj Otče v nebesích, ve jménu Ježíše Krista, Pána naší spravedlnosti, přicházím, abych tě chválil a děkoval ti za vzácný dar sobotního dne. Děkuji Ti, že jsi ho učinil tak hluboce významným. Ctíme Tě a spočíváme v Tobě jako v našem Stvořiteli a Vykupiteli. Velmi Ti děkujeme, že jsi připraven přijít a mít s námi tuto sobotu zcela zvláštní společenství. Zveme Tě, abys tak učinil; ve skutečnosti Tě vroucně prosíme, abys tuto svatyni naplnil svou přítomností po celý tento svatý den. Ale Otče, chceme víc než to. Chceme, abys po celý tento den zvláštním způsobem naplňoval naše tělesné chrámy. Nemůžeme zachovávat Tvou svatou sobotu, pokud v našich srdcích není Tvůj Svatý Duch. Pouze Tvá přítomnost může učinit cokoli svatým, proto naplň tento čas a tento prostor – toto místo a naše srdce – Duchem Svatým. Oživ a povzbuď naše duševní a duchovní schopnosti, a když studujeme Tvé svaté Slovo, kéž nás Tvůj Svatý Duch uschopní tak pochopit a ocenit a aplikovat svatý zákon, svaté zásady a svatou pravdu Tvého svatého Slova na náš život, abychom se skrze Ducha Svatého stali svatými. Chceme být svatí pro Ježíše a Ty jsi svatý a my chceme být jako Ty. Tak nám to, prosím, Pane, umožni. Veď a usměrňuj naše dnešní studium zvláštním způsobem; Ty víš, jak je důležité; a já se modlím, abys vedl mé myšlenky a vnukal mi každé slovo; a to, co jsi schopen říci skrze mne, Otče můj, ať najde vnímavá srdce a mysli, a zejména poddajnou vůli, aby to mohlo proměnit životy. Posvěť nás pravdou. Prosíme o to ve jménu Toho, který je Pravda, ve jménu Ježíše. Amen.

Společně jsme studovali roli vůle a zjistili jsme, že je naprosto zásadní; uvědomili jsme si pravdivost inspirovaného výroku: “Všechno závisí na správném jednání vůle.” {SC 47.1} Zvláště jsme si toho všimli, pokud jde o překonávání pokušení, a pečlivě jsme prostudovali onu pozoruhodnou pasáž z Jakuba, která velmi systematicky popisuje proces pokušení na příkladu porodu, tedy něčeho z hmatatelné oblasti; a jsme za to Jakubovi velmi zavázáni, protože nám to skutečně pomáhá lépe pochopit, co se děje v nehmotné oblasti, v duchovní oblasti, pokud chápeme ekvivalenci jednotlivých fází procesu zrození; a o to jsme se včera večer snažili a doufám, že to bylo jasné a že jste poznali, jak životně důležité je mít svou vůli bezvýhradně odevzdanou Ježíši Kristu.

Naše vůle je od přirozenosti v otroctví starého člověka a skrze něj v otroctví satana, protože satan může manipulovat a ovládat naši vůli skrze žádosti našeho těla; a tak to zůstane, protože dokud nás smrt nerozdělí, je vůle tyranizována svým přirozeným manželem, starým člověkem. Při stvoření byla lidská vůle provdána za Pána Boha. Izajáš 54,5: “Vždyť tvým manželem je tvůj Tvůrce, jeho jméno je Hospodin zástupů.” To je pravda. Ale v zahradě Eden se lidská schůzka s božským Stvořitelem rozvedla; a tragicky se nejen rozvedla, ale provdala se za starého člověka a jeho spojence, satana; a od té doby jsme tyranizováni tímto mizerným tyranem manželem, starým člověkem; a tak to zůstane, dokud nás, co? …smrt nerozdělí.

Vzpomínáte si na zákon manžela? “Budeš dychtit po svém muži a on bude nad tebou vládnout.” {Gn 3,16} Dokud vládne starý muž, bude člověk… a jak jsme ji včera pojmenovali? – Wilma. Wilma je bezmocná, submisivní manželka; nemůže dělat nic jiného než říkat: “Ano, drahá.” A tak se jí říká: “Ano, drahá.”  “Cokoli chceš, drahá, to chci tak jako ty, drahá.” Ale raději to světu neříkejme; nechme si to pro sebe, protože kdybychom to dali světu vědět, mohlo by to pošpinit naši pověst. A tak se nám s motivací ega daří udržovat za zataženými závěsy a zavřenými dveřmi soukromí, hřích fantazie, kde si myslíme, že nikdo neví, co se děje. Ale kdo to vždycky ví? Bůh ano. Víte, On nevidí tak, jak vidí člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, ale On se dívá, kam? …na srdce; {1S 16,7} a pokaždé, když Vilma svolí k tělesným žádostem a dovolí jim fantazírovat, rozjímat, hýčkat si je v soukromí myšlenkového života, v Božích očích máme co, přátelé? Hřích, protože v tu chvíli “počala žádostivost” {Jk 1,15} a dříve či později, zeptejte se kterékoli matky, když počnete, co? …porodíte. Tehdy se dopouštíme činu. Z lůna mysli se přesune do oblasti chování a lidé to vidí a mnohokrát žasnou, protože nevěděli, co se děje za zataženými závěsy a zavřenými dveřmi v ložnici mysli. Nevědí o tom.

Moji drazí přátelé, pokud jsme počali, porodíme, pokud, co? …pokud nepůjdeme na potrat. Vzpomínáte si na to? 1. Janova 1,9: “Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý,” co? “…odpustí nám a očistí nás od každé nepravosti.” To je pravda. Chvála jeho jménu, proces je přerušen a my nemusíme tento čin spáchat. Než se však k němu přiznáte, musíte poznat, že jde o hřích, a právě tady je většina lidí zmatená a chybuje. Nemyslí si, že spáchali hřích, dokud ho neudělají. Ale moji drazí přátelé, to Ježíš neučí. Říkáte, že když se dopustíte cizoložství, jste vinni: “Já však pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ..” Kde? “…ve svém srdci.” {Mt 5,28}. V soukromí mysli. Když tedy poznáme, že jsme se dopustili hříchu, musíme ho vyznat dříve, než přejde do oblasti chování.

Jsou to tak důležité pojmy, že se cítím ohromen, že je dnes večer musím zopakovat, zejména kvůli těm z vás, kteří tu včera večer nebyli. Všichni však musíme uznat, že Wilma není schopna sama o sobě odrazit svůdné návrhy starého muže, známějšího jako pokušení. Musí být oddána jinému; musí být provdána za jiného, a jak se provdá za jiného? No, musí zemřít… Nebo musí zemřít její první manžel. Musí zemřít starému muži, to je jiný způsob, jak to říct, a jak to udělá? Tím, že přijde k úpatí kříže a přijme Kristovu smrt hříchu za svou. Řekneme “umírám” starému člověku, a co pak uděláme? Řekneme Ježíši “ano” a odevzdáme vůli svému novému muži a On se jí zmocní; zmocní se jí a my se s ním staneme jedním, jedním v duchu; a moji drazí přátelé, je tu několik výroků, které jsem… Musím se s vámi podělit o to, včera večer jsem příliš spěchal, než abych se o to podělil. Je to na straně 65, na straně 65, druhý odstavec od shora dolů. Review and Herald, 15. března 1892: “Když Kristus vírou přebývá ve vašem srdci, bude tato bohatá zkušenost vaše. Pak poznáte, že do vašich srdcí proudí láska, která si podmaňuje každou náklonnost a každou myšlenku a uvádí je do zajetí Krista. Nemůžete to vysvětlit; lidská řeč nikdy nedokáže vysvětlit, jak se Kristova láska může zmocnit duše a přivést do zajetí každou sílu mysli. Poznáte to však na základě osobní zkušenosti.”

Moji drazí přátelé, pokud nemáte tuto osobní zkušenost, vězte, že je to proto, že ještě nejste manželé Ježíše. Víte, když se oženíte s Ježíšem, stane se pro vás “nejpřednějším z deseti tisíc”. {Pís 5,10}. On se stává “zcela přitažlivým” {Pís 5,16} a to jsou mimochodem věty z Písně písní, která používá manželský svazek jako předobraz našeho spojení s Kristem; a je to naše láska k Němu, která nás omezuje, {2K 5,14} a uvádí každou myšlenku do zajetí, aby byla poslušna Kristu. {2K 10,5}. On se stává naší velkolepou posedlostí.

Review and Herald, 30. května 1882; poslechněte si tento článek: “Abychom byli živými křesťany, musíme být v životním spojení s Kristem. Pravý věřící může říci: ‘Vím, že můj Vykupitel žije’. {Jb 19,25}. Toto důvěrné společenství s naším Spasitelem nás zbaví touhy po pozemských a smyslných požitcích. Všechny naše síly těla, duše i ducha by měly být zasvěceny Bohu. Když jsou city posvěceny, naše závazky vůči Bohu se stávají prvořadými, vše ostatní je druhořadé.” A můžeme říci s Davidem, Žalm 73,25: “Koho mám v nebi než tebe? A na zemi nemám nikoho, po kom bych toužil, kromě tebe.” “Na zemi není nikdo, po kom bych toužil kromě tebe.”

Přátelé, máte takový vztah s Ježíšem? Uvědomte si prosím, že pokud takový vztah s Ježíšem nemáte, pak vás Kristova láska nenutí, neomezuje; a neexistuje žádný způsob, jak byste byli schopni odolat žádostem těla, kromě lásky Kristovy. To je jediný způsob.

Nyní, když jsme se o ně podělili, chci s vámi pokračovat v úvahách o jedné z hlavních povinností Wilmy v mé domácnosti, ve vaší domácnosti. Když ji odevzdáme Kristu, On se stane jejím Manželem a její touha bude patřit Jemu a On jí bude vládnout; a ve všem, co se děje, nastane radikální změna, protože nyní je provdána za radikálně jiného manžela, než za jakého byla provdána dříve. Starý člověk měl zvrácené touhy, kterým se říká tělesné žádosti. Toužil po všem, co směřovalo k uspokojení jeho touhy po smyslovém potěšení, smyslné rozkoši, po světském majetku a po uspokojení ega, a vůle byla povinna tyto touhy splnit, když byla za něj provdána. Nyní je však provdána za jiného Muže a ten má jiné touhy. On touží pro vaši domácnost po všem, co bude podporovat víru, naději a lásku, ale především, co? …lásku.

Mimochodem, je fascinující srovnávat žádosti těla, žádostivost očí a pýchu života {1 J 2,16}, což jsou touhy starého člověka, s vírou, nadějí a láskou, což jsou touhy duchovní přirozenosti. Fascinující. Je to na samostatnou studii. Dochází k tak radikální změně, že si nyní jako poslušná manželka, která se chce líbit svému novému manželovi, uvědomuje, že je třeba připravit zcela jinou stravu pro krmení mysli. Moji milí přátelé, to je téma, o kterém mluvíme, duševní strava a její vliv na rozvoj charakteru.

V Příslovích 31, která popisují vzornou matku a manželku, se píše, co je jednou z jejích hlavních povinností? Přísloví 31,15: “Vstává, ještě když je noc, aby dala potravu svému domu a práci svým služkám.” . Vidíte, že Wilma je správkyní domácnosti. Vůle je řídící silou v přirozenosti člověka. Ona sama je však podřízena svému muži a má živit domácnost podle jeho přání. Je-li však za něj skutečně provdána, její přání jsou Jeho přáními. Vidíte, co říká manželův zákon? “Tvá touha bude patřit jemu a on bude vládnout nad tebou.” A tak je to i v tomto případě. {Gen 3,16}.

Do problémů se však dostáváme, drazí přátelé, když se snažíme předstírat, že jsme se oženili s Kristem, ačkoli jsme ve skutečnosti stále v manželství se starým mužem. Slyšíte, co se vám tu snažím vysvětlit? To je těžký oříšek, protože přirozeně nemáme chuť na to, po čem Kristus touží, abychom sytili svou mysl. Stále jsme tyranizováni zvrácenými choutkami starého člověka. Takže to, co musíme udělat, je každý den se ujistit, že vykonáme pouť ke kříži a řekneme si tyto dvě věci. Jaké to jsou? “Umírám” starému člověku, a co? Ježíšovi: “Ano”. “Dělám”, odevzdávám svou vůli Tobě, Pane Ježíši; chci to, co chceš Ty, a On mocí Ducha svatého změní naši chuť. Ale musíme s Ním v tomto procesu spolupracovat; nestane se to ze dne na den; a způsob, jak rozvíjet novou chuť k jídlu, spočívá v tom, že se rozhodneme přestat starého člověka čímkoli krmit a svědomitě krmit nového člověka vším, co potřebuje. Pavel to vyjadřuje takto. Římanům 13,14: “Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo” abyste co? “…vyhovovali jeho žádostem.” …co? …příležitostné zaopatření? Ne. Co? …žádné zaopatření pro tělo.

Co jsou to ustanovení? Když jedete na výlet, co je na seznamu zásob na prvním místě? – Jídlo. Dobře, někteří z vás mají stejné priority jako já, když jedete kempovat. Co by to bylo za kempování bez dobrého jídla? Když Pavel říká: “Nedělejte zásoby pro tělo, abyste plnili jeho žádosti,” nabádá nás, abychom starého člověka ničím nekrmili. Slyším “amen”? {Amen} A to je, drazí přátelé, jediný způsob, jak si můžeme obléci Pána Ježíše Krista, dosadit ho na trůn ve svém životě a udržet ho na trůně. Víte, mnozí z nás se pokoušejí dosadit Krista na trůn a pak pokračují v krmení starého člověka. Ale když budeme starého člověka krmit, co bude nevyhnutelně dělat? Znovu získá převahu. Nebude už jen zůstávat, bude znovu vládnout. {Řím 6,12}. Víte, pokud plníme žádosti těla, pokud posloucháme žádosti těla, hřích nejenže zůstává, ale vládne; a pokud hřích vládne, kdo ne? Ježíš ne. Je tedy naprosto nezbytné, abychom, pokud se oblékneme do Pána Ježíše Krista a budeme ho tam držet, z jeho milosti museli učinit co? …žádné opatření pro tělo, žádné! Žádné zásoby pro tělo.

A je pro rozvoj charakteru důležité, aby Ježíš Kristus zůstal na trůně? Medical Ministry, strana 201: “…oblékněte si Krista, ne abyste ho znovu odložili, ale abyste nechali jeho Ducha vtisknout pečeť své mysli a charakteru.” Přátelé, jedině když si udržujeme Krista na trůně, může On svým Duchem znovu vtisknout svou podobu do našeho charakteru.

Tuto otázku duševní stravy zvažte se mnou. Výchova, strana 126: “Mysl, duše, se buduje tím, čím se živí, a je na nás, abychom určili, čím se bude živit. Je v moci každého, aby si vybral témata, která budou zaměstnávat myšlenky a formovat charakter…”.

Nyní prosím sledujte poslední tři kroky. Udělejme to pozpátku. Co utváří charakter postavy? Je to to, co zaměstnává myšlenky, a co je to, co zaměstnává myšlenky? To, co si vybíráme jako potravu mysli, témata, která si vybíráme jako potravu mysli. Pochopte tedy, milí přátelé, přímý vztah mezi duševní stravou a charakterem, který máme. Víte, co je to charakter? Jsou to myšlenky a pocity dohromady. {5T 310.1-  Svědectví 5.svazek} Co určuje, jak myslíme a cítíme? Je to to, jak naprogramujeme svou mysl. Mysl je úžasný počítač; tuto ilustraci jsme už použili dříve, a to, co přímo určuje její fungování, je to, jak je naprogramována; a jak ji naprogramujete? Prostřednictvím svých smyslů. Právě to, co se rozhodnete vpustit dovnitř, zejména prostřednictvím svých očí a uší, přímo určuje, jak myslíte; a to, jak myslíte, určuje, jací jste. “Jak člověk smýšlí ve svém srdci, takový je.” {Př 23,7} Proto prosím nepodceňujte důležitost pečlivého řízení své duševní stravy. Je naprosto zásadní, pokud si chcete vypěstovat charakter podobný Kristu. Souhlasíte se mnou? Vidíte to?

Nyní si musíte uvědomit, že jako křesťané jste konfrontováni se dvěma radikálně protichůdnými choutkami. Jaké to jsou? Galatským 5:17: “Tělo totiž žádá proti Duchu a Duch proti tělu; neboť stojí co“? “navzájem proti sobě…” Víte, vzpomeňte si, že když přijmeme novou přirozenost, ačkoli stará přirozenost už nevládne, stále ještě, co? Zůstává. I když už nepředsedá, stále přebývá; a stále má všechny ty zvrácené choutky, že? Touhy po tom, co uspokojí její sobecké sklony a tendence; a my musíme udělat to, že ji odmítneme krmit tím, po čem touží.

Kdybyste si vzali arch papíru, sedli si k rozhovoru se svým starým člověkem a zeptali se ho, po čem touží, po čem přirozeně touží, pokud jde o duševní stravu, a napsali si na začátek listu “tělesný jídelníček” a sepsali seznam, zjistili byste, co všechno směřuje k uspokojení tělesných žádostí, žádosti očí a čeho ještě? …pýchy života; a to vše spadá pod jedinou položku čeho? …sobectví, sobectví. Pak otočte stránku a udělejte rozhovor se svým duchovním člověkem a zeptejte se ho, po čem touží, pokud jde o duševní stravu, a pod hlavičkou “duchovní menu” vyjmenujte, po čem vám řekne, že touží; a víte, co zjistíte? Vše, co uspokojuje touhu po větší víře, větší naději a větší lásce. A pak vezměte tyto dva jídelníčky, porovnejte je a co objevíte? Jsou v každém ohledu radikálně protikladné, radikálně protikladné. Přesně proto Písmo říká: ” Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.“ Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů.” To je důvod, proč Písmo říká: ” Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů.” {Mat 6,24}. Žádná žena NEMŮŽE sloužit dvěma manželům. Žádná vůle NEMŮŽE sloužit dvěma přirozenostem. A co tedy? “Vyvolte si dnes, komu budete sloužit.” {Joz 24,15} Musíš si vybrat, že? Musíte si vybrat; a moji drazí přátelé, vězte, že tato volba je naprosto zásadní, protože to, čím se rozhodnete živit svou mysl, bude přímo určovat charakter, který si vytvoříte. Souhlasíte se mnou?

Signs of the Times, Znamení doby – 9. března 1882: “Mysl roste tím, čím je živena. Rozum postupně…” pozor! “Chápání se postupně přizpůsobuje tématům, která má pochopit.” Postupné přizpůsobování mysli tématům a materiálu, kterým ji krmíte, je potenciálně klamné a potenciálně odrazující. Co tím myslím? Inu, potenciálně klamné v tom smyslu, že pokud se oddáváte své tělesné přirozenosti a uspokojujete její zvrácené choutky, protože se jí povaha, mysl, přizpůsobuje jen postupně, můžete se nechat zmást tím, že na vás to, čím svou mysl krmíte, nemá nepříznivý vliv. Slyšíte, před čím se vás tu snažím varovat? Můžete si myslet, že to na vás nemá negativní vliv. Proč? Protože změna je pomalá, adaptace je postupná, ale věřte, že je jistá. Zákonitě určujete charakter, který se u vás vyvine, tím, čím krmíte svou mysl. I když si dramatické, radikální změny nebudete uvědomovat. Je to postupné.

Postupná povaha změny může být také odrazující. Jak? Inu, když se z lásky ke Kristu rozhodnete změnit svůj duševní jídelníček a začnete odmítat krmit svého starého člověka čímkoli – nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. {Ř 13,14}. – a rozhodnete se svědomitě krmit svého duchovního člověka tím, po čem touží a co potřebuje, poznáte rychlou, radikální změnu v podobnost s Kristem v charakteru? Ne, nepoznáte. Ve skutečnosti budou změny bolestně pomalé a možná budete dokonce v pokušení myslet si, že neděláte vůbec žádné pokroky, a to vás může odradit, že? Ale prosím, nenechte se odradit. Pokračujte ve svědomitém krmení své mysli duchovním pokrmem a slibuji vám, že to bude zduchovňovat, posvěcovat a činit vaši povahu podobnou Kristu.

Čím bychom tedy ve světle této zásady neměli krmit svou mysl? Chtěl bych začít tím, čím bychom neměli krmit svou mysl, a zítra ráno se podíváme na to, čím bychom měli krmit svou mysl. Ve světle skutečnosti, že duševní strava přímo určuje charakter, čím bychom neměli krmit svou mysl? Čím bychom neměli nechat naprogramovat náš mozek prostřednictvím našich smyslů, zejména očí. Poslechněte si Davidův závazek, jeho smlouvu s Bohem, a uznejte, milí přátelé, že je hodna následování. Žalm 101,3-4: “Nekladu si před oči ničemnosti, nenávidím jednání odpadlíků….” Slyším “amen”? {Amen} “Nic zlého si nepostavím před oči.” Ve světle skutečnosti, že při pohledu se měníme {Review and Herald, 6. prosince 1881 odst. 15}, ve světle skutečnosti, že to, čím krmíme svou mysl, vytváří charakter… přímo určuje náš charakter, jak důležité je nestavět si před oči nic špatného; a všimněte si, prosím, pokud se s Bohem dohodneme, že tak budeme činit, a v Jeho síle skutečně odmítneme stavět si před oči cokoli špatného, jaké výhody budeme zakoušet? Jsou následující.

Za prvé: “Nekladu si před oči ničemnosti, nenávidím jednání odpadlíků – neulpí na mně.” {Ž 101,3}. Jak to funguje? No, vězte, že vystavení se špatnosti vás znecitlivuje vůči její urážlivosti. To je nevyhnutelný psychologický princip. Vystavování se špatnosti vás znecitlivuje vůči její urážlivosti. Pokud si tedy postavíte před oči to, co je špatné, nebudete to nenávidět. Ve skutečnosti, budete-li to, co je hříšné, nadále stavět před oči, dojdete k čemu? Přijmete ji a budete ji milovat. Jak tedy dospějete k nenávisti ke skutkům těch, kdo odpadli? Nenávidět skutky bezbožnosti? Musíte se rozhodnout, že si nebudete před oči stavět nic zlého, abyste se skrze Ducha svatého stali znovu citlivými na jeho urážlivost. Viděli jste to? A pak z Boží milosti, skrze moc Ducha svatého, začnete nenávidět skutky bezbožnosti, nenávidět skutky těch, kdo odpadli. Ale na tomto procesu přecitlivělosti musíte spolupracovat s Duchem svatým tím, že se rozhodnete nestavět si před oči nic zlého. Je to jasné?

Všimněte si, co ještě David zažije a co zažijeme my i vy, pokud se rozhodneme nepředstavovat si nic špatného. “Nebude to na mně lpět.” {Ž 101,3}. To, na co se díváme, je to, co upoutává naši pozornost, a pokud se na to díváme i nadále, získává to tyranskou moc nad naší myslí a jediný způsob, jak můžeme tuto moc zlomit, je z Boží milosti nepostavit si před oči nic zlého. Pak a jedině pak se nás to nebude držet.

Všimněte si dalšího přínosu, verš 4: “Zvrácené srdce ode mne odstoupí, zlo neuznávám.” To je zřejmé. Stav srdce je přímo určen tím, jak ho živíme, jak ho programujeme. Pokud se tedy rozhodneme, že si nebudeme před oči stavět nic zlého, zvrácené srdce od nás odejde a nepoznáme špatnost. Vidíte tam ty příčinné vztahy? Obrovská požehnání, ale všechna mohou být naše jen tehdy, když se z Boží milosti rozhodneme nepostavit si před oči, co? …nic zlého, nic bezbožného.

Všimněte si, co v této souvislosti říká Job: “Pokud by se odvrátil z cesty můj krok, mé srdce by šlo za mýma očima …” {Jb 31,7} Není to zajímavé? Co dělá naše srdce? Kráčí podle našich očí. Proč? Protože srdce funguje na základě toho, jak ho naprogramujeme svýma očima; a pokud se díváte na to, co je hnusné, co je tělesné, co je světské, co je špatné, vaše srdce za tím půjde a bude přímo, nepříznivě ovlivněno.

Svědectví, svazek 2, strana 561: “Budeš se muset stát věrným strážcem…” Co je to věrný strážce? – Strážce, který je stále ve službě. Amen? “Budeš se muset stát věrným strážcem nad svýma očima, ušima a všemi svými smysly, chceš-li ovládat svou mysl a zabránit marnivým a zkaženým myšlenkám, aby poskvrnily tvou duši. Pouze moc milosti může vykonat toto nanejvýš žádoucí dílo.” Ach, přátelé, je tak nutné, abychom postavili stráž nad všemi uličkami duše, a to jsou oči, uši a také ostatní smysly. Ale zejména oči a uši jsou cesty, jimiž je mysl nejpříměji programována.

Všimněte si, co nám v této souvislosti říká Petr. 1 Petr 1,13-16: “Proto si přepásejte bedra své mysli.” Pauza. Víte, v naší západní kultuře se to ztrácí, ale ti, kterým to Petr napsal, přesně chápali, co říká. “Přepásejte bedra své mysli.” Víte, v biblických dobách nosili muži poměrně volné, dlouhé šaty, a pokud se museli dostat z bodu A do bodu B, zejména pokud tam museli spěchat, co museli udělat, aby nezakopli? Museli si vzít ten hábit, pevně si ho omotat kolem beder, zastrčit ho a pak mohli bezpečně pokračovat. Kdyby ho nechali vlající, mohlo by se snadno zachytit o kámen, klacek, větev nebo trnitý keř a měli by problém. Petr nám říká, přátelé, že musíme vzít své myšlenky a omotat je kolem Ježíše Krista, pokud se chceme uchránit toho, abychom se při postupu k cíli nezapletli. “Proto přepásejte bedra své mysli, buďte střízliví a plně spoléhejte na milost, která vám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista; jako poslušní synové se nepřizpůsobujte dřívějším žádostem jako za své nevědomosti, ale jako ten, který vás povolal, je svatý, buďte i vy svatí ve všem svém jednání, neboť je psáno: ‘Buďte svatí, neboť já jsem svatý’.” {Lv 11,45}.

A moji drazí přátelé, pamatujte, že pokud chceme být svatí, kde máme být svatí? No, kde? “Vždyť jak člověk v duchu uvažuje, takový opravdu je”. {Př 23,7} Abychom tedy byli svatí, musíme být svatí v mysli. Proto je nezbytné, abychom si přepásali bedra mysli, chceme-li být svatí. Musíme řídit své myšlenky. Máme-li být skutečně svatí, musíme každou myšlenku přivést do zajetí poslušnosti Krista.

Skutky apoštolů, str. 518, komentář k této pasáži. “Apoštolova slova byla napsána pro poučení věřících v každém věku a mají zvláštní význam pro ty, kdo žijí v době, kdy ‘se blíží konec všech věcí’.” {1 Pt 4,7} Kdo je to, milí přátelé? To jsme my. Čteme dál: “Apoštol se snažil věřící naučit, jak je důležité, aby se mysl nezatoulala k zakázaným tématům nebo aby svou energii nevydávala na malicherná témata. Ti, kdo nechtějí padnout za oběť satanovým nástrahám, musí dobře střežit cesty duše; musí se vyhýbat čtení, vidění nebo slyšení toho, co by jim vnukalo nečisté myšlenky.” Musím si to přečíst ještě jednou. “Musí se vyhýbat” čemu? “Čtení, vidění nebo slyšení toho, co by jim vnuklo nečisté myšlenky. Mysl nesmí být ponechána, aby se náhodně zabývala každým tématem, které může nepřítel duší navrhnout. Srdce musí být věrně střeženo, jinak zlo zvenčí probudí zlo uvnitř a duše bude bloudit v temnotách. ‘Přepásejte bedra své mysli,’ napsal Petr, ‘buďte střízliví a doufejte až do konce v milost, která vám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista… a neproměňujte se podle dřívějších žádostí ve své nevědomosti, ale jako ten, který vás povolal, je svatý, tak buďte svatí ve všem, co děláte, neboť je psáno: ‘Buďte svatí, neboť já jsem svatý’.“”

Ach, přátelé, proč mají tato slova, tato Petrova slova, zvláštní význam pro ty, kdo žijí v době konce? Když se “blíží konec všech věcí”? {1 Pt 4,7} Proč? Poslechněte si následující výrok a dozvíte se odpověď na tuto otázku. Sabbath School Worker, 1. července 1894: “Jak se blížíme k závěru pozemských dějin, satan zdvojnásobuje své úsilí vrhnout na nás svůj pekelný stín, aby nás přiměl odvrátit zrak od Krista.” Cože? Zdvojnásobuje své úsilí. “Pokud se mu podaří zabránit nám v pohledu na Ježíše, budeme přemoženi; nesmíme mu to však dovolit, neboť ‘my všichni, s otevřenou tváří hledíce jako ve skle na slávu Páně, měníme se v týž obraz od slávy k slávě, jako skrze Ducha Páně’.” (Mt 16,12) {2 K 3,18}. Co je to Pánova sláva? … Boží sláva je jeho charakter a ten se nám zjevuje v Kristu. Proto se právě nazíráním Krista, rozjímáním o jeho povaze tím, že se učíme jeho lekcím, že posloucháme jeho slova, proměňujeme v jeho podobu… Při rozjímání o Boží dobrotě, milosrdenství a lásce se proměňuje náš charakter. Ježíš řekl: “Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno.” Všichni, kdo jsou jedno, jsou jedno. {J 17,22}. Na toho, kdo přijímá Krista, vyšla Pánova sláva, zazářilo Slunce spravedlnosti a věřící, který povstal ze svého nízkého a světského stavu, odráží světlo Kristovy slávy. Když neustále hledí na Ježíše a rozjímá o jeho kráse, stále více se proměňuje v dítě světla.”

Krásné shrnutí mnoha věcí, které jsme studovali v našem semináři.

A to právě proto, drazí přátelé, že satan ví, že Ježíš brzy přijde, a že pokud máme být jako lid v těchto posledních hodinách pozemských dějin účinnými svědky Krále a vhodnými občany pro Království, musíme mít povahu podobnou Kristu; a on ví, že jediný způsob, jak se někdo může podobat Kristu, je spatřit slávu Páně, Boží charakter zjevený v Kristu; a tak zdvojnásobuje své úsilí, aby vymyslel cokoli , co by lidem zabránilo spatřit Krista; a to se mu v dnešním světě podařilo, drazí přátelé, podařilo? Rozhodně. Je naprosto úžasné, jaký odpad je k dispozici, co všechno má tendenci odvádět pozornost od Ježíše; na prvním místě seznamu je počítač, internet a počítačové hry. Je naprosto děsivé, kolik času trávíme pozorováním těchto věcí; a moji drazí přátelé, neděje se to jen ve světě. Děje se to i v naší milované církvi.

Je úžasné, jak je dnes prakticky každý napojený. Všimli jste si toho? Mají nasazená sluchátka nebo sluchátka v uších. Hodně cestuji a všichni mají sluchátka. Nebo mají mobilní telefon a mluví. Nebo mají… Jak se říká tomu malému příručnímu počítači? {Blackberry} A hrají nějakou počítačovou hru. Vidím to pořád. Jejich mysl je zcela pohlcena tím, co je světské.

Když už jsem to řekl, musím vás varovat, že kdybyste mě viděli na letišti, viděli byste mě s iPodem a sluchátky v uších a možná byste byli v pokušení říct: “Ten určitě nepraktikuje to, co káže.” Ale když ke mně přijdete, dám vám svá sluchátka. Poslouchám Písmo. Víte, přátelé, mám vášeň pro vykoupení času. {Ef 5,16}. Jsme v tom zajedno? Nezbývá nám mnoho času a já nechci ztratit ani okamžik, tak proč nevyužít technologie a neudělat z nich požehnání? Dává to smysl? Určitě ano. Mám také Ducha proroctví na svém iPodu a krmím svou mysl duchovní potravou a jsem naprosto odladěn od světa a je to obrovské požehnání, obrovské požehnání. Dávejte si prosím pozor na taktiku nepřítele v těchto závěrečných hodinách. Dávejte si prosím pozor.

Křesťanská výchova, strana 57: “Naplňte celé srdce Božími slovy…” Slyším “amen”? {Amen} “Naše tělo se buduje z toho, co jíme a pijeme; a stejně jako v přirozeném hospodářství, tak i v duchovním hospodářství platí, že to, o čem rozjímáme, dá tón a sílu naší duchovní přirozenosti.” Vidíte, že tento truismus “Jsme to, co jíme”, se pak vztahuje nejen na tělesnou stravu, ale zejména a zvláště na co? Duševní stravu, duchovní stravu: “Jste to, co jíte.” To, čím krmíte svou mysl, z vás dělá to, čím jste, drazí přátelé. Prosím, rozhodněte se, že nebudete dělat pouze opatření pro tělo {Ř 13,14}, ale rozhodněte se, že budete dělat všechna opatření pro Ducha. Amen? Pilně, záměrně, svědomitě, vytrvale hledat každou chvíli, kdy můžete svého duchovního člověka krmit tou potravou, kterou tak zoufale potřebuje, má-li růst.

Synové a dcery Boží, strana 108: “Je-li srdce čisté, musí být mysl živena čistým pokrmem.” Chcete mít čisté srdce? Moji drazí přátelé, chcete-li vidět Boha, musíte mít čisté srdce. “Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.” {Mt 5,8} Ale jak chcete mít čisté srdce? Musíte krmit svou mysl čistou potravou; Dovolte mi, abych vás varoval. Změnit stravovací návyky mysli není snadný úkol. Ve skutečnosti je to pravděpodobně ještě těžší než změnit fyzické stravovací návyky, a to je dost těžké. Souhlasíte se mnou? Mimochodem, jsou tu přímé paralely. Pokud jste si vypěstovali zálibu v nezdravém jídle. Teď jsme přestali kázat a začali jsme se do toho vměšovat, že? Pokud jste si vypěstovali hlad a žízeň, chuť na jídlo z McDonaldu, nezdravé jídlo, a pak vás někdo přesvědčí, že potřebujete jíst zdravé, plnohodnotné jídlo, a vy se rozhodnete pro změnu, jak vám to zdravé, plnohodnotné jídlo zpočátku chutná? Docela mdlá, nezajímavá chuť. Proč? Protože jste své chuťové pohárky vycvičili, aby toužily po vysoce stimulujících chutích a koření, a zamilovali jste si všechny ty tuky, koncentrované tuky a koncentrované sladké a koncentrované koření, víte, vysoce zpracované nezdravé potraviny. Vycvičili jste se k tomu, abyste po tom toužili; vaše chuťové pohárky to chtějí; a tak když začnete jíst jednoduchá, zdravá jídla, vaše chuťové pohárky řeknou: “Ááá, no tak, přece nečekáte, že nám to bude chutnat, že ne?”. A požehnejte svému srdci, nějakou dobu vám chutnat nebude, ale prosím, dodejte si odvahy. Pokud vydržíte, můžete své chuťové buňky převychovat. Můžete skutečně převychovat své chuťové pohárky, aby toužily po jednoduchých, přírodních chutích a vychutnávaly si je. Ve skutečnosti vám slibuji, že pokud vydržíte, začnou vám zdravá jídla chutnat mnohem víc, než vám kdy chutnala nezdravá jídla. Vím to z vlastní zkušenosti, mohu to dosvědčit. Mnohem víc, než vám kdy chutnalo nezdravé jídlo. A jsem tu, abych vám řekl, že je také mnohem uspokojivější; a to platí přímo pro vaši duševní stravu, pro všechno. Mám udělat aplikaci?

Když začnete svou mysl krmit tím, co skutečně potřebuje, bude to vašemu duchovnímu jazýčku chutnat strašně mdle a nebude vám to moc chutnat, ale, Pán Vám žehnej, vydržte. Nadále pečujte o tělo tak, aby se v něm neprobouzely tělesné žádosti. Protože podívejte se, kdykoliv se opět vrátíte k nezdravému jídlu, co způsobujete vaší tělesné chuti? Okamžitě ji převychováváte zpět a posilujete. Proto za žádných okolností nepečujte o tělo tak, aby se v něm probouzely tělesné žádosti. Nekrmte svého tělesného člověka ničím, ale stále živte duchovního člověka a slibuji vám, že si na tom začnete pochutnávat mnohem více, než jste si kdy pochutnávali na nezdravém jídle.

Co se týče faktoru spokojenosti, všimněte si následujícího. Micheáš 6,14: “Budeš jíst, ale nenasytíš se, tvůj hlad bude uprostřed tebe.” Pokud krmíme svou mysl tělesným jídlem, jíme, ale nejsme čím? Nejsme nasyceni. Nejsme spokojeni. Jsme stále prázdní. Ale víte, smutné na tom je, že tolik lidí tak horečně krmí svou tělesnou mysl, že ani nevědí nebo si neuvědomují, že nejsou spokojeni; a někdy je třeba krize, aby je k tomu přivedla. Vzpomínáte si na to podobenství? Lukáš 15,17: “Ale když přišel k sobě.” To je ten marnotratný syn. “…řekl: ‘Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!” A tak se vrátil k tomu, co se stalo. Víte, on se cpal vším tělesným, ale hladověl. Bůh nám pomáhej poznat, že máme skutečný hlad, i když se cpeme tělesným jídlem, a Bůh nám pomáhej přijít k Ježíši a přijmout pravý pokrm.

Jan 6,35: “Ježíš jim řekl: ‘Já jsem chléb života, kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo ve mne věří, nebude nikdy žíznit.'” Slyším “amen”? {Amen} Ach, můj bratře, má sestro, prosím, ochutnejte: “Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý.” {Ž 34,9}. “Ochutnejte a uvidíte, že Hospodin je dobrý.” Rozhodněte se přestat živit svého tělesného člověka. Začněte se krmit Božím slovem a slibuji vám, že to bude ta nejlahodnější a nejuspokojivější duševní strava, jakou jste kdy poznali. Můžeme vstát?

Otče na nebesích, pomoz nám pochopit, jak důležité je správně se rozhodovat o tom, čím krmíme svou mysl, a při pokračování tohoto studia nám pomoz identifikovat jeden z nejškodlivějších zdrojů duševní stravy, který Tvému lidu způsobil více škody než cokoli jiného. Prosíme, Pane, dej nám při pokračování v tomto studiu otevřené srdce a učenlivého ducha. To je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen.